ROZSUDEK TRIBUNÁLU (kasačního senátu)
10. listopadu 2010
Věc T‑260/09 P
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
v.
Manuel Simões Dos Santos
„Kasační opravný prostředek – Vzájemný kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Povyšovací řízení 2003 – Zrušení a nový výpočet bodů za zásluhy – Splnění povinností vyplývajících z rozsudku Tribunálu – Překážka věci rozsouzené – Právní základ – Zákaz zpětné účinnosti – Legitimní očekávání – Majetková újma – Ztráta šance na povýšení – Morální újma“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 5. května 2009, Simões Dos Santos v. OHIM (F-27/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑113 a II‑A‑1‑613), znějící na zrušení tohoto rozsudku. Vzájemný kasační opravný prostředek podaný M. Simões Dos Santosem.
Rozhodnutí: Body 2 až 5 výroku rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 5. května 2009, Simões Dos Santos v. OHIM (F-27/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑113 a II‑A‑1‑613), se zrušují. Hlavní a vzájemný kasační opravný prostředek se ve zbývající části zamítají. Věc se vrací zpět Soudu pro veřejnou službu. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Úředníci – Povýšení – Přijetí nového systému povyšování – Odebrání bodů za zásluhy získaných za bývalého systému – Porušení zásad zákazu zpětné účinnosti, ochrany legitimního očekávání a právní jistoty
(Služební řád úředníků, článek 45)
2. Úředníci – Povýšení – Přijetí nového systému povyšování – Odebrání bodů za zásluhy získaných za bývalého systému – Nezbytnost výslovného, přesného a jednoznačného právního základu
(Služební řád úředníků, články 45, 90 a 91)
3. Úředníci – Povýšení – Přijetí nového systému povyšování – Odebrání bodů za zásluhy získaných za bývalého systému – Úředník, který má vysoký počet bodů za zásluhy z důvodu značné délky služby
(Služební řád úředníků, článek 45)
4. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření k výkonu rozsudku
(Článek 233 odst. 1 ES)
5. Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Uložení, i bez návrhu, povinnosti žalovanému orgánu zaplatit odškodnění v případě škody způsobené nesprávným úředním postupem
(Služební řád úředníků, čl. 91 odst. 1)
6. Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Rozsah – Meze – Dodržení zásady kontradiktornosti
(Služební řád úředníků, čl. 91 odst. 1)
7. Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Náhrada majetkové újmy v podobě ztráty šance – Hodnocení – Kritéria
(Služební řád úředníků, čl. 91 odst. 1)
1. Zásady zákazu zpětné účinnosti, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání nemohou být natolik rozšířeny, aby obecně bránily použití nového pravidla na budoucí účinky situací, které vznikly za platnosti dřívějšího pravidla. Naproti tomu věcná neboli hmotněprávní pravidla musejí být vykládána jako vztahující se na situace vzniklé před jejich vstupem v platnost pouze tehdy, pokud z jejich znění, cíle a struktury jasně vyplývá, že jim musí být takový účinek přiznán. Tyto zásady rovněž brání tomu, aby časová působnost právního aktu Unie byla stanovena k datu předcházejícímu jeho vyhlášení, avšak výjimečně tomu může být jinak, pokud to vyžaduje sledovaný cíl a pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob. Kromě toho cílem, který může odůvodnit zpětnou účinnost obecně závazného aktu, nemůže být pouze zpětná účinnost tohoto aktu jako taková, která může být pouze jeho důsledkem, a nemůže jít ani o vůli autora následného aktu napravit, se zpětnou účinností, opomenutí v původním aktu, jinak by byly prostředky nápravy umožňující dovolávat se u soudu Unie porušení zásad zákazu zpětné účinnosti, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání zbaveny veškerého užitečného účinku.
I když to, že Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) nezohlední v plném rozsahu a totožným způsobem body za zásluhy přiznané za platnosti bývalého systému hodnocení a povyšování úředníků, odpovídá legitimní volbě Úřadu při výkonu jeho diskreční pravomoci v souvislosti se zavedením a úpravou systému hodnocení a povyšování úředníků, Úřad se nemůže opírat o cíle sledované reformou tohoto systému, která spočívá v napravení nedostatků uvedeného systému vyplývajících z přidělování nadměrných bodů za zásluhy na základě velmi dlouhé délky služby spíše než na základě stávajících zásluh dotčeného úředníka, když nevysvětlí důvody, z jakých nebylo možné místo retroaktivního zrušení bodů za zásluhy vyplývajících z bývalého systému tyto body s okamžitou účinností převést na body za zásluhy podle nového systému hodnocení a povyšování, aniž by tím byly dotčeny uvedené cíle. V takovém případě cíl spočívající v odstranění nedostatků bývalého systému hodnocení a povyšování nepředstavuje sám o sobě cíl, který by postačoval k odůvodnění zpětné účinnosti rozhodnutí o odebrání získaných bodů za zásluhy.
Takové rozhodnutí krom toho představuje porušení legitimního očekávání dotčeného úředníka, pokud ten mohl na základě rozsudku, kterým bylo z důvodu chybějícího právního základu zrušeno rozhodnutí o odebrání bodů, legitimně očekávat, že jeho zbývající body za zásluhy získané za platnosti bývalého systému mu nebudou se zpětnou účinností odebrány, aniž je dotčena případná úprava uvedených zbývajících bodů s okamžitou účinností a do budoucna.
(viz body 48, 52, 54, 60, 62 a 63)
Odkazy:
Soudní dvůr, 25. ledna 1979, Weingut Decker, 99/78, Recueil, s. 101, bod 8; Soudní dvůr, 11. července 1991, Crispoltoni, C‑368/89, Recueil, s. I‑3695, bod 17; Soudní dvůr, 11. prosince 2008, Komise v. Freistaat Sachsen, C‑334/07 P, Recueil, s. I‑9465, body 43 a 44; Soudní dvůr, 19. března 2009, Mitsui & Co. Deutschland, C‑256/07, Recueil, s. I‑1951, bod 2 a citovaná judikatura
Soud, 14. února 2007, Simões Dos Santos v. OHIM, T‑435/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑61 a II‑A‑2‑427, bod 100; Soud, 7. října 2009, Vischim v. Komise, T‑380/06, Sb. rozh. s. II‑3911, bod 82 a citovaná judikatura
2. Vnitřní předpis přijatý orgánem nebo agenturou Unie, týkající se zavedení nového systému hodnocení a povyšování úředníků, který odebírá body za zásluhy získané za platnosti bývalého systému hodnocení a povyšování, musí obsahovat specifické pravidlo sloužící coby právní základ k dosažení cíle reformy uvedeného systému, a sice výslovné, jakož i dostatečně jasné a přesné pravidlo týkající se zrušení bodů za zásluhy, které úředník uvedeného orgánu nebo agentury nashromáždil za platnosti bývalého systému.
Neexistence takového právního základu představuje protiprávnost, kterou nelze zhojit následným aktem s retroaktivní působností.
Takový nedostatek totiž není pouhou formální vadou, která může být zhojena se zpětnou účinností prostřednictvím výkladového aktu, nýbrž představuje závažnou a nevratnou protiprávnost, která je v rozporu se zásadami legality a právní jistoty. Krom toho, kdyby tomu bylo jinak, nebyl by zajištěn užitečný účinek prostředků nápravy směřujících ke zrušení aktu nebo k jeho prohlášení za neplatný z důvodu chybějícího právního základu, jelikož dotčený orgán nebo agentura by mohly se zpětnou účinností vyloučit účinky takového zrušení nebo prohlášení neplatnosti, a nastolit tak v minulosti právní situaci, jako by k této závažné a nevratné protiprávnosti nikdy nedošlo, což by znamenalo umožnit jim změnit a posteriori předmět sporu, který vedl ke zrušení nebo prohlášení neplatnosti. To platí tím spíše, pokud legalita obecné právní úpravy, která má být právním základem zrušeného aktu, není jako taková v rámci žaloby proti uvedenému aktu, a tedy ani rozhodnutím Tribunálu, zpochybněna.
Nadto, i kdyby chybějící právní základ představoval pouze formální vadu, rozsudek o zrušení na základě takové vady s sebou nese konstatování protiprávnosti, která se vztahuje zpět až ke dni nabytí účinnosti zrušeného aktu, aniž je dotčena možnost znovuzahájení řízení směřujícího k nahrazení takového aktu v konkrétním stadiu, kdy došlo k protiprávnosti, a případná platnost dříve přijatých přípravných aktů. Z těchto zásad nicméně nevyplývá, že by akt přijatý později, který má nahradit akt zrušený pro formální vadu, byl způsobilý zhojit tuto vadu se zpětnou účinností.
(viz body 56, 57, 59, 71 a 72)
Odkazy:
Soudní dvůr, 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Recueil, s. I‑8375, body 72 až 75; Soud, 29. listopadu 2007, Itálie v. Komise, C‑417/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 51 až 53
Tribunál, Simões Dos Santos v. OHIM, uvedený výše, body 139 až 146
3. V rámci vnitřního předpisu orgánu nebo agentury Unie, týkající se zavedení nového systému hodnocení a povyšování úředníků, nemůže být rozhodnutí, které se zpětnou účinností odebírá body za zásluhy získané za platnosti bývalého systému, odůvodněno na základě zásady rovného zacházení vůči úředníkovi, který měl jako jediný obzvláště vysoký počet bodů za zásluhy z důvodu značné délky své služby, a který jako jediný podal, opakovaně, žalobu za účelem zachování těchto bodů.
Za těchto okolností nemůže Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) důvodně uplatňovat, že takový úředník byl v podobné nebo stejné situaci jako ostatní úředníci uvedeného Úřadu, což mohlo vést k nerovnému zacházení na úkor posledně uvedených.
(viz bod 61)
4. Aby orgán, který je autorem zrušeného aktu, vyhověl rozsudku o zrušení a vyhověl mu v plném rozsahu, je povinen dodržet nejen výrok rozsudku, ale i důvody, které k němu vedly a tvoří jeho nezbytnou oporu v tom smyslu, že jsou nezbytné pro určení přesného smyslu toho, co bylo rozhodnuto ve výroku. Jsou to totiž tyto důvody, které jednak určují přesné ustanovení považované za protiprávní, a jednak ukazují přesné důvody protiprávnosti, která je konstatována ve výroku, které musí dotyčný orgán vzít v úvahu při nahrazení zrušeného aktu.
Kromě toho článek 233 ES vyžaduje, aby dotčený orgán zabránil tomu, aby jakýkoliv akt určený k nahrazení zrušeného aktu byl stižen týmiž vadami, které byly identifikovány ve zrušovacím rozsudku. Tyto zásady platí tím spíše, pokud zrušovací rozsudek založil překážku věci rozsouzené.
Účel žaloby na neplatnost a užitečný účinek čl. 233 prvního pododstavce ES by byly silně ohroženy, nebo dokonce zneužity, pokud by orgán, který je autorem napadeného aktu, místo toho, aby přijal opatření ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku Tribunálu a napravil spáchané vzniklou protiprávnost, mohl se zpětnou účinností změnit právní základ uvedeného aktu za účelem dosažení výsledku odpovídajícího výsledku, který byl schválen soudem Unie.
(viz body 70 a 72)
Odkazy:
Soudní dvůr, 26. dubna 1988, Asteris a další v. Komise, 97/86, 99/86, 193/86 a 215/86, Recueil, s. 2181, bod 27; Soudní dvůr, 14. září 1999, Komise v. AssiDomän Kraft Products a další, C‑310/97 P, Recueil, s. I‑5363, body 54 a 56; Soudní dvůr, 13. července 2000, Gómez de Enterría a Sanchez v. Parlament, C‑8/99 P, Recueil, s. I‑6031, bod 20; Itálie v. Komise, uvedený výše, bod 50
5. Ve sporech finanční povahy má soud Unie na základě čl. 91 odst. 1 druhé věty služebního řádu pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, v jejímž rámci má pravomoc, je-li to třeba, uložit i bez návrhu žalovanému orgánu nebo agentuře zaplacení náhrady za škodu způsobenou jeho zaviněním a v takovém případě posoudit ex aequo et bono s ohledem na všechny okolnosti věci utrpěnou újmu. Tato pravomoc totiž soud Unie pověřuje úplným rozhodováním o sporech, které mu byly předloženy, a umožňuje mu i při neexistenci řádných návrhových žádání za tímto účelem nejen zrušit, ale je-li to třeba, dokonce uložit bez návrhu žalovanému orgánu nebo agentuře zaplacení náhrady nemajetkové újmy způsobené jeho nesprávným úředním postupem.
S ohledem na tyto zásady nelze tvrdit, že v rámci žaloby na neplatnost podané úředníkem proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) Soud pro veřejnou službu rozhodl ultra petita, když dotyčnému, při neexistenci výslovných návrhových žádání v tomto smyslu z jeho strany, přiznal náhradu morální újmy, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem Úřadu.
(viz body 83 až 85)
Odkazy:
Soudní dvůr, 17. prosince 2009, Přezkum M v. EMEA, C‑197/09 RX‑II, Recueil, s. I‑12033, bod 56 a citovaná judikatura; Soud, 20. května 2010, Gogos v. Komise, C‑583/08 P, Sb. rozh. s. I‑4469, bod 44 a citovaná judikatura
Soud, 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, Recueil, s. II‑2841, bod 232 a citovaná judikatura
6. Nelze mít za to, že pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci přiznaná soudu Unie ve sporech finanční povahy mezi orgány a jejich zaměstnanci svěřuje tomuto soudu pravomoc nepoužít v takovém sporu procesní pravidla spojená se zásadou kontradiktornosti. Tato zásada, na jejíž dodržování, a to i jím samotným, soud Unie dbá, je součástí práva na obhajobu a platí v jakémkoli řízení, jež může vést k vydání rozhodnutí orgánu nebo agentury Společenství, jímž mohou být citelně dotčeny něčí zájmy.
Zahrnuje zpravidla právo účastníků řízení zaujmout stanovisko ke skutečnostem a dokumentům, ze kterých bude vycházet rozhodnutí soudu, jakož i vyjádřit se k důkazům a vyjádřením předloženým soudu a právním důvodům uplatněným soudem bez návrhu, na kterých soud hodlá založit své rozhodnutí. Ke splnění požadavků spojených s právem na spravedlivý proces je totiž třeba, aby účastníci řízení měli možnost vyjádřit se kontradiktorně jak ke skutkovým, tak k právním okolnostem, které jsou rozhodné pro výsledek řízení. Soud Unie tedy v zásadě nemůže založit své rozhodnutí na právním důvodu uplatněném bez návrhu, i kdyby se jednalo o důvod nepominutelný, aniž předtím vyzve účastníky řízení k předložení vyjádření k uvedenému důvodu.
V tomto ohledu, pokud Soud pro veřejnou službu posuzuje existenci a rozsah morální újmy utrpěné úředníkem Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), jakož i její nahraditelnost, aniž předtím umožnil Úřadu sdělit stanovisko v tomto ohledu, porušuje zásadu kontradiktornosti a právo Úřadu na obhajobu.
(viz body 86, 87, 91 a 92)
Odkazy:Soudní dvůr, 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, Sb. rozhl. s. i‑11245, body 50 až 57; Réexamen M v. EMEA, uvedený výše, body 40 až 42 a citovaná judikatura, a bod 58
Soud, 12. května 2010, Bui Van v. Komise, T‑491/08 P, bod 88
7. Orgán oprávněný ke jmenování má širokou posuzovací pravomoc při výběru úředníků, kteří mají být povýšeni. Z toho vyplývá, že i v případě, že je prokázáno, že uvedený orgán se během řízení o povýšení dopustil protiprávností na úkor dotčené osoby, tyto protiprávnosti samy o sobě nemohou stačit, aniž by byla popřena široká posuzovací pravomoc tohoto orgánu týkající se povyšování, k učinění závěru, že by při jejich neexistenci byla dotyčná osoba skutečně povýšena, a že tedy údajná majetková újma je určitá a skutečná. Služební řád totiž nepřiznává žádný nárok na povýšení, a to ani úředníkům, kteří splňují veškeré podmínky pro to, aby byli povýšeni. Z toho vyplývá, že možnosti povýšení dotyčné osoby nemůže soud Unie s dostatečnou přesností určit, aniž nahradí svým posouzením posouzení uvedeného orgánu, k tomu, aby mohl určit, že dotyčné osobě vznikla z tohoto důvodu finanční škoda. Při neexistenci subjektivního práva na povýšení tedy majetková újma uplatňovaná žalobcem nemůže spočívat v ušlé dodatečné odměně, kterou by pobíral v případě svého povýšení.
Nicméně jak uznává judikatura, skutečná a určitá majetková újma může vyplývat rovněž ze ztráty šance, jako je šance být povýšen. Při existenci řady přesných a věrohodných důkazů podepřených podrobnými výpočty za účelem prokázání, že bez ohledu na širokou posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování měl žalující úředník konkrétní a vážnou šanci být v případě převodu zbývajících bodů za zásluhy vyplývajících z bývalého systému hodnocení a povyšování na body za zásluhy podle nového systému povýšen, nemůže Soud pro veřejnou službu právoplatně konstatovat, že ani vážná šance dosáhnout povýšení nemůže zakládat majetkovou újmu spočívající v ušlém příjmu. Naopak, taková případná ztráta představuje relevantní skutečnost v rámci posouzení rozsahu odškodnění, které má být přiznáno jako náhrada újmy v rámci ztráty šance.
(viz body 102 až 106)
Odkazy:
Soudní dvůr, 21. února 2008, Komise v. Girardot, C‑348/06 P, Recueil, s. I‑833, bod 54 a následující a bod 67; Soud, 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, Recueil FP, s. I‑A‑253 a II‑1169, bod 97 a citovaná judikatura; Soud, 31. ledna 2007, C v. Komise, T‑166/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑9 a II‑A‑2‑49, body 65 a 66