Věc T-282/02
Cementbouw Handel & Industrie BV
v.
Komise Evropských společenství
„Hospodářská soutěž – Kontrola spojování podniků – Články 2, 3 a 8 nařízení (EHS) č. 4064/89 − Pojem spojení – Vytvoření dominantního postavení − Povolení podmíněné splněním určitých závazků – Zásada proporcionality“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Pojem
(Nařízení Rady č. 4064/89, čl. 3; sdělení Komise 98/C 66/02, bod 19)
2. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Pojem
(Nařízení Rady č. 4064/89, čl. 3, odst. 2)
3. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Získání přímé společné kontroly nad společným podnikem
[Nařízení č.4064/89, čl. 3 odst. 1 písm. b), a odst. 4 písm. b)]
4. Právo Společenství – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky
5. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Pojem
(Nařízení Rady č. 4064/89, čl. 3)
6. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Existence – Spojení podniků spadající do výlučné pravomoci Komise – Podmínky
(Nařízení Rady č. 4064/89, čl. 3)
7. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Spojení podniků s významem pro celé Společenství – Kritéria posouzení
(Nařízení Rady č. 4064/89, články 1 a 5)
8. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum Komisí
(Nařízení Rady č. 4064/89, čl. 6)
9. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Spojení podniků vyplývající z více právních transakcí, které mají z důvodu své vzájemné závislosti jednotnou povahu
(Nařízení Rady č. 4064/89)
10. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Vytvoření nebo posílení dominantního postavení
(Nařízení Rady č. 4064/89, čl. 2 odst. 2 a 3)
11. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum Komisí – Hospodářská posouzení
(Nařízení Rady č. 4064/89, čl. 2)
12. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Existence – Překážky vstupu na trh
(Čl. 82 ES)
13. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Existence – Dopad nákupní síly zákazníků s ohledem na dodavatele
(Čl. 82 ES)
14. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Vytvoření nebo posílení dominantního postavení
(Nařízení Rady č. 4064/89)
15. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum Komisí – Závazky dotyčných podniků, jež mohou vést ke slučitelnosti oznámeného spojení se společným trhem
(Nařízení Rady č. 4064/89, čl. 2 odst. 2, a čl. 8 odst. 2)
1. Z článku 3 nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků, nadepsaného „Definice spojení“, vyplývá, že spojení vznikne zejména získáním kontroly nad jedním nebo více podniky, a to buď podnikem jednajícím samostatně, anebo dvěma či více podniky jednajícími společně s tím, že převzetí kontroly musí bez ohledu na svou formu poskytovat s ohledem na dané skutečnosti nebo právní předpisy týkající se daného případu možnost rozhodujícího vlivu na činnost získaného podniku vyplývající z práv, smluv nebo jiných prostředků.
V souladu s bodem 19 sdělení Komise o pojmu spojování podle nařízení č. 4064/89, společná kontrola existuje tam, kde dva nebo více podniků nebo osob mají možnost vykonávat rozhodující vliv na další podnik, to znamená pravomoc zablokovat rozhodnutí, která určují strategické obchodní chování podniku. Při společné kontrole tedy může dojít k bezvýchodné situaci plynoucí z pravomoci dvou nebo více podniků odmítnout navrhovaná strategická rozhodnutí. Z toho tedy plyne, že tito akcionáři se musí shodnout na obchodní politice společného podniku.
Rozhodující vliv ve smyslu čl. 3 odst. 3 nařízení č. 4064/89 sice může existovat, aniž by byl vykonán, aby však bylo možné hovořit o kontrole ve smyslu článku 3 nařízení, musí možnost vykonávat tento vliv reálně existovat.
(viz body 41–42, 58)
2. Skutečnost, že společný podnik může být plně funkčním podnikem, tedy z funkčního hlediska hospodářsky samostatný, neznamená, že by byl samostatný při přijímání svých strategických rozhodnutí. Opačný závěr by vedl k situaci, že by nad „společným podnikem“ nikdy neexistovala společná kontrola, protože takový podnik by byl hospodářsky samostatný. Tak tomu však není, což dokládá podmínka stanovená v čl. 3 odst. 2 nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků, při jejímž splnění se vytvoření společného podniku, tedy kontrolovaného dvěma nebo více podniky, považuje za vznik spojení, a sice že tento podnik musí „pln[it] na trvalém základě všechny funkce samostatné hospodářské jednotky“.
(viz bod 62)
3. Článek 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků upřesňuje, že jedna nebo více osob může získat „přímou či nepřímou“ kontrolu, zatímco čl. 3 odst. 4 písm. b) téhož nařízení připouští, že kontrolu mohou vykonávat také osoby, které i když nemají práva vyplývající ze smluv, jsou oprávněny tato práva vykonávat.
Získat nepřímou kontrolu ve smyslu uvedeného článku 3 mohou akcionáři členů společného podniku, i když nejsou přímými držiteli hlasovacích práv na zasedání valné hromady posledně uvedeného podniku, která jsou vykonávána samotnými členy.
Jelikož se totiž obchodní společnosti za všech okolností řídí rozhodnutími svých jediných akcionářů, většinových akcionářů nebo akcionářů vykonávajících společnou kontrolu nad společností, nutně z toho vyplývá, že v případě, že členské společnosti společného podniku jsou všechny dceřinými společnostmi vlastněnými buď výlučně, nebo společně oběma akcionáři, jmenování do rozhodovacích orgánů uvedeného společného podniku předpokládá souhlas obou akcionářů. V opačném případě nebudou moci členové jmenovat rozhodovací orgány společného podniku a společný podnik nebude moci fungovat.
Skutečnost, že zástupci mateřských společností nemohou zasedat v představenstvu společného podniku nebo že smí tvořit pouze menšinu v dozorčí radě tohoto podniku, nemění nic na tom, že o složení rozhodovacích orgánů rozhodují členové tohoto podniku a prostřednictvím těchto členů také oba akcionáři.
Krom toho, pokud se jedná o složení obou rozhodovacích orgánů společného podniku, nevylučují-li jeho stanovy, aby všechny osoby zasedající v těchto orgánech rovněž zastávaly funkce v rozhodovacích orgánech členských podniků společného podniku, tito zástupci budou do svých funkcí v členských podnicích společného podniku nutně jmenováni akcionáři členů posledně uvedeného podniku a při výkonu svých funkcí v rozhodovacích orgánech společného podniku budou muset nutně brát ohled na stanovisko těchto akcionářů.
(viz body 72–74)
4. Právo dožadovat se ochrany legitimního očekávání předpokládá současné splnění tří podmínek. Zaprvé musely být zúčastněné osobě poskytnuty správou Společenství přesná, nepodmíněná a shodující se ujištění, vyplývající z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Zadruhé tato ujištění musejí být takové povahy, že vyvolají legitimní očekávání u toho, komu jsou určeny. Zatřetí poskytnutá ujištění musejí být v souladu s použitelnými normami.
(viz bod 77)
5. Zatímco čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků považuje za spojení poměrně jednoduchý a zjistitelný jev, a sice fúzi dvou nebo více dříve nezávislých podniků, totéž ustanovení v písm. b) má zahrnovat všechny další situace, kdy jeden nebo více podniků získají kontrolu nad jedním nebo více jinými podniky, ať celými, nebo jejich částmi. Tato obecná a účelová definice spojení, kde výsledkem je kontrola jednoho nebo více podniků, znamená, že není významné, zda k nepřímému či přímému získání této kontroly došlo v rámci jedné, dvou či více etap prostřednictvím jedné, dvou či více transakcí, pokud dosažený výsledek představuje jedno spojení.
Rovněž není významné, zda účastníci spojení při oznamování spojení Komisi předpokládají uzavřít dvě nebo více transakcí, anebo zda je uzavřeli již před oznámením. Komisi v každém případě přísluší posoudit, zda tyto transakce mají jednotnou povahu, a představují tedy jedno spojení ve smyslu článku 3 nařízení č. 4064/89.
Účelem takového postupu je zjistit v závislosti na skutkovém a právním stavu každého jednotlivého případu a ve snaze o odhalení hospodářské reality, která stojí na pozadí těchto operací, ekonomický cíl, který účastníci spojení sledují, a v případě několika právně odlišných transakcí posoudit, zda měly dotyčné podniky v úmyslu uzavřít každou transakci zvlášť, nebo zda naopak každá transakce představuje pouze součást komplexnější operace, bez níž by ji účastníci spojení nebyli uzavřeli. Jinak řečeno, pro určení jednotné povahy dotčených transakcí je nutné posoudit v rámci každého případu, zda jsou tyto transakce na sobě navzájem závislé tak, že jedna z nich by se bez druhé neuskutečnila.
Tento postup jednak poskytuje podnikům, které oznamují spojení, právní jistotu pro veškeré transakce, jimiž se toto spojení uskutečňuje, a jednak umožňuje Komisi provést účinnou kontrolu těch spojení, která by mohla značně narušovat účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části. Tyto dva účely ostatně představují hlavní cíl nařízení č. 4064/89.
Z toho vyplývá, že spojení ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení č. 4064/89 může vzniknout i v případě několika formálně odlišných právních transakcí, jestliže jsou tyto transakce na sobě navzájem závislé, takže by se jedny bez druhých neuskutečnily, a je‑li jejich výsledkem svěřit jednomu nebo více podnikům přímou či nepřímou hospodářskou kontrolu nad činností jednoho či více dalších podniků.
(viz body 103–109)
6. Článek 3 nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků definuje podmínky existence „spojení“ a pouze obecně a věcně vymezuje, co je třeba rozumět „spojením“, neupravuje však otázku pravomoci Komise ve vztahu ke spojením. Ze spojení odpovídajících definici obsažené v článku 3 nařízení č. 4064/89 spadají do výlučné pravomoci Komise pouze takzvaná spojení „mající význam pro celé Společenství“ definovaná v článku 1 uvedeného nařízení, jestliže toto nařízení nestanoví jinak. Nelze tedy říci, že se výlučná pravomoc Komise vztahuje nutně na určité spojení jen proto, že takové spojení vyhovuje definici obsažené v článku 3 nařízení č. 4064/89; k tomu je ještě zapotřebí, aby daná transakce měla „význam pro celé Společenství“.
(viz bod 114)
7. Z celkového uspořádání článku 5 nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků vyplývá, že zákonodárce Společenství měl v úmyslu upřesnit rozsah působnosti tohoto nařízení zejména tím, že definoval obrat účastníků spojení, který musí být vzat v úvahu pro účely určení jeho „významu pro celé Společenství“ ve smyslu článku 1 nařízení č. 4064/89. Z čl. 5 odst. 2 uvedeného nařízení tak vyplývá, že v případě nabytí částí podniku se pro posouzení rozsahu dotčené operace bere v úvahu pouze obrat vztahující se k těmto skutečně nabytým částem podniku.
Toto posuzování zahrnuje také výklad druhého pododstavce čl. 5 odst. 2 nařízení č. 4064/89, takže pokud nabytí částí jednoho nebo více podniků probíhá ve více transakcích během období dvou let mezi stejnými osobami nebo podniky, musí se obrat vztahovat k těmto nabytým částem posuzovaným společně. Důvodem, proč byl vložen druhý pododstavec čl. 5 odst. 2 nařízení č. 4064/89, je zamezit, aby stejné podniky nebo stejné osoby uměle štěpily jednu operaci na více dílčích převodů majetku, rozprostřených v čase, a vyhýbaly se tak limitům stanoveným nařízením č. 4064/89, které vymezují pravomoc Komise na základě tohoto nařízení.
Skutečnost, že čl. 5 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 4064/89 umožňuje Komisi považovat dvě nebo více transakcí za jediné spojení pro účely výpočtu obratu dotyčných podniků s cílem zamezit obcházení pravomoci, kterou jí svěřuje nařízení, proto neznamená, že toto ustanovení zbavuje Komisi práva nejprve určit na základě článku 3 uvedeného nařízení, zda více transakcí, které jí jsou oznámeny, tvoří jediné spojení, nebo zda naopak musejí být tyto transakce považovány za několik spojení.
Pokud z posouzení Komise vyplyne, že dvě transakce, které jí byly oznámeny, nejsou navzájem závislé, pak budou tyto transakce zkoumány zvlášť. Pokud ta či ona transakce nebude mít význam pro celé Společenství, Komise nebude mít pravomoc takovou transakci posoudit. Pokud z tohoto posouzení vyplyne, že transakce mají jednotnou povahu, která dovoluje, aby byly považovány za jediné spojení podle článku 3 nařízení č. 4064/89, Komise následně ověří, zda takto identifikovaná operace má význam pro celé Společenství, a to pro účely stanovení své pravomoci a posouzení účinků operace na hospodářskou soutěž.
(viz body 115–120)
8. Postoj, jaký zaujímá každý z účastníků oznamujících spojení, je již z povahy věci subjektivní a zákonitě odráží jeho vlastní zájmy. Tato okolnost nicméně nemůže vést Komisi k tomu, aby ve snaze nalézt ekonomickou realitu spojení odmítla vysvětlení účastníků, která by jí umožnila zjistit, jaký byl ve skutečnosti v okamžiku uzavření dotčených transakcí ekonomický cíl sledovaný těmito účastníky. Nezpochybněná vysvětlení jednoho z účastníků, který učinil oznámení, sice nemohou být sama o sobě rozhodující, Komise však musí být oprávněna se o taková vysvětlení opřít, pakliže jí umožňují podepřít posuzované skutečnosti, na nichž se zakládá její analýza.
(viz bod 147)
9. Komise tím, že provedla společný přezkum pozdější transakce a transakce, která je od ní neoddělitelná a která, je-li posuzována samostatně, nesplňuje kritéria významu pro celé Společenství, díky čemuž byla přezkoumána příslušným vnitrostátním orgánem na ochranu hospodářské soutěže, který ji povolil, neporušila rozdělení pravomocí mezi vnitrostátní orgány hospodářské soutěže a Komisi stanovené nařízením č. 4064/89 o kontrole spojování podniků, jelikož obě transakce uskutečňují z důvodu své jednotné povahy jedno spojení podniků s významem pro celé Společenství.
(viz body 158–161)
10. Dominantní postavení podle článku 2 nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků se týká situace, v níž jeden nebo více podniků má hospodářskou sílu, která jim umožňuje bránit zachování účinné hospodářské soutěže na relevantním trhu tím, že jim poskytuje možnost jednat do značné míry nezávisle na jejich soutěžitelích, zákaznících a nakonec i spotřebitelích.
V tomto ohledu existence značně rozsáhlých tržních podílů je velmi významná a poměr mezi tržními podíly podniku či podniků, které se podílejí na spojení, a jejich soutěžitelů, zejména těch, kteří se umísťují bezprostředně za nimi, je platným důkazem o existenci dominantního postavení. Na základě tohoto faktoru totiž lze posoudit soutěžní schopnost soutěžitelů dotčeného podniku. Krom toho zvlášť vysoký tržní podíl může být jako takový důkazem o existenci dominantního postavení především tehdy, mají-li ostatní subjekty na trhu pouze podstatně nižší podíly.
Stejně tak přítomnost soutěžitelů obecně může představovat faktor, na jehož základě by případně bylo možné zmírnit, či dokonce vyloučit dominantní postavení dotčeného subjektu pouze za předpokladu, že tito soutěžitelé mají natolik silné postavení, že mohou vytvořit opravdovou protiváhu.
A konečně neexistence značného konkurenčního tlaku může také zčásti vyplývat z diferencované povahy výrobků na relevantním trhu. Diferencovaná povaha výrobků totiž znamená, že jeden výrobek není zcela zaměnitelný za druhý, a že tedy zvýšení ceny jednoho nemá nutně za následek, že podnik, který toto zvýšení učinil, přijde o tržní podíl ve prospěch svých soutěžitelů, kteří vyrábějí druhý výrobek, jak by tomu bylo v případě naprosto zaměnitelných výrobků.
(viz body 195, 198, 201, 212–213)
11. Hmotněprávní pravidla stanovená nařízením č. 4064/89 o kontrole spojování podniků, zejména v jeho článku 2, svěřují Komisi, především pro účely hospodářského posouzení, určitou posuzovací pravomoc. Soud Společenství proto musí provádět přezkum výkonu takové pravomoci, která má pro uplatňování pravidel v oblasti spojování podniků zásadní význam, s přihlédnutím k prostoru pro uvážení vyplývajícímu z norem hospodářské povahy, které jsou součástí režimu spojování podniků.
Z toho vyplývá, že přezkum prováděný soudem Společenství, pokud se jedná o komplexní hospodářská posouzení Komise při výkonu posuzovací pravomoci, jakou jí svěřuje nařízení č. 4064/89, se musí omezovat na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění a neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci. Soudu zejména nepřísluší nahrazovat posouzení ekonomické povahy Komise svým posouzením.
(viz body 196–197)
12. Překážky vstupu na trh tvoří prvky různé povahy, zejména hospodářské, obchodní či finanční, které mohou pro možného soutěžitele zavedených podniků představovat rizika a náklady dostatečně vysoké na to, aby jej odradily od vstupu na trh v přiměřené lhůtě nebo aby jeho vstup podstatně ztížily, a tím jej připravily o schopnost vyvíjet konkurenční tlak na chování zavedených podniků.
(viz bod 219)
13. Kupní síla zákazníků určitého dodavatele může vyvážit jeho tržní sílu, jestliže jeho zákazníci mohou v přiměřené lhůtě využít věrohodných alternativních zdrojů zásobování, když se dodavatel rozhodne zvýšit své ceny nebo uplatňovat horší dodací podmínky.
V tomto ohledu rozptýlenost subjektů na dotčeném trhu a neexistence věrohodné alternativy pro zásobování pro tyto subjekty na tomto trhu jsou dvě kritéria, která nejsou nutně vyčerpávající pro potvrzení nebo vyloučení existence kupní síly schopné vyvážit hospodářskou sílu dodavatele, jsou však vysoce relevantní. Jednak kritérium míry koncentrace odběratelů na trhu totiž znamená, že jejich omezený počet jim může zajistit silnější vyjednávací pozici vůči dodavateli. A jednak kritérium existence věrohodných alternativ pro zásobování umožňuje zjistit, zda existuje vysoká pravděpodobnost, že dodavatel bude nucen omezit zvýšení cen, či od něj dokonce upustit.
(viz body 230–232)
14. Nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků nebrání tomu, aby byly podle jeho ustanovení zkoumány případné aspekty vertikální koordinace mezi společným podnikem a tím či oním z jeho zakladatelských podniků, jež jsou výsledkem spojení podniků, aniž by tím ostatně byla předjímána otázka samostatnosti společného podniku.
(viz bod 250)
15. V rámci nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků je Komise oprávněna přijmout pouze takové závazky, které mohou zajistit slučitelnost spojení se společným trhem. Jinými slovy, na základě závazků navržených dotyčnými podniky Komise musí mít možnost učinit závěr, že dotčené spojení nebude vytvářet či posilovat dominantní postavení ve smyslu čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení.
Aby tedy mohly být takové závazky Komisí přijaty se zřetelem k vydání rozhodnutí na základě čl. 8 odst. 2 nařízení č. 4064/89, musejí být nejen úměrné problému hospodářské soutěže zjištěnému Komisí v jejím rozhodnutí, ale musejí jej též zcela vyřešit.
Nicméně oznamující strany nejsou nuceny navrhovat pouze závazky vedoucí striktně k nastolení soutěžní situace, která existovala před spojením, aby tak Komisi umožnily prohlásit toto spojení za slučitelné se společným trhem. Podle čl. 8 odst. 2 nařízení č. 4064/89 je totiž Komise oprávněna přijmout veškeré závazky účastníků spojení, které jí umožňují vydat rozhodnutí prohlašující spojení za slučitelné se společným trhem.
Ostatně v případě závazků, které jdou nad rámec nastolení soutěžní situace, která existovala před spojením, Komise nemá možnost je odmítnout a vydat buď rozhodnutí prohlašující spojení za neslučitelné se společným trhem na základě čl. 8 odst. 3 nařízení č. 4064/89, anebo rozhodnutí prohlašující spojení za slučitelné se společným trhem podle čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení, ke kterému by však byly připojeny podmínky jednostranně stanovené Komisí směřující k nastolení stavu před spojením.
V prvním případě, tedy v případě vydání zamítavého rozhodnutí, by totiž Komise porušila ustanovení čl. 8 odst. 2 nařízení č. 4064/89, která jí ukládají vydat rozhodnutí, ve kterém prohlásí, že spojení je slučitelné se společným trhem, pokud zjistí, že po případných změnách provedených dotyčnými podniky spojení splňuje kritérium stanovené v čl. 2 odst. 2 téhož nařízení. V druhém případě, při vydání kladného rozhodnutí, k němuž budou připojeny podmínky směřující ke striktnímu nastolení předcházejícího stavu, by Komise rovněž narazila na znění čl. 8 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 4064/89, který nestanoví, že by Komise mohla učinit prohlášení o slučitelnosti spojení závislé na podmínkách, které jednostranně stanoví, a to bez ohledu na závazky přijaté oznamujícími stranami.
(viz body 294, 307–311)