STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
ELEANOR SHARPSTON
přednesené dne 7. září 2017(1)
Věc C‑158/16
Margarita Isabel Vega González
v.
Consejería de Hacienda y Sector Público del gobierno del Principado de Asturias
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Contencioso-Administrativo no 1 de Oviedo (Správní soud č. 1, Oviedo, Španělsko)]
„Směrnice 1999/70/ES – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Ustanovení 4 – Význam pojmu ‚pracovní podmínky‘ – Uvolnění pro výkon zvláštní služby – Zásada zákazu diskriminace“
1. Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999 (dále jen „rámcová dohoda“), která je uvedena v příloze směrnice 1999/70/ES(2). Žádost byla podána v rámci sporu mezi Margaritou Isabel Vega González a Consejería de Hacienda y Sector Público del gobierno del Principado de Asturias (ministerstvo financí a veřejného sektoru vlády Asturského knížectví, Španělsko). Spor se v zásadě týká toho, zda by mělo být M. I. Vega González umožněno, aby byla ze zaměstnání dočasného úředníka s pracovním poměrem na dobu určitou „uvolněna pro výkon zvláštní služby“ za účelem výkonu funkce zvoleného člena zákonodárného shromáždění. Kdyby byla kariérním úředníkem (v tom případě by byla stálým zaměstnancem ve smyslu rámcové dohody), měla by v této situaci nárok na uvolnění pro výkon zvláštní služby.
2. Předkládající soud se dotazuje na uplatnění zásady zákazu diskriminace a význam pojmu „pracovní podmínky“, na který odkazuje ustanovení 4 rámcové dohody. Podle požadavku Soudního dvora se v tomto stanovisku omezím na zkoumání výkladu pojmu „pracovní podmínky“ uvedeného v tomto ustanovení.
Právní rámec
Unijní právo
Směrnice 1999/70
3. Článek 1 směrnice 1999/70 vysvětluje, že účelem této směrnice je „provedení rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené […] mezi obecnými mezioborovými organizacemi (UNICE, EKOS a CEEP).“
4. První odstavec článku 2 uvádí:
„Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí [a musí] přijmout veškerá nezbytná opatření, která jim umožní kdykoli zaručit výsledky stanovené touto směrnicí […]“
5. Ustanovení 1 rámcové dohody uvádí, že jejím účelem je „zlepšit kvalitu práce na dobu určitou zajištěním uplatňování zásady zákazu diskriminace“ a „vytvořit rámec, který zabrání zneužití vyplývajícímu z použití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů uzavřených na dobu určitou“.
6. Ustanovení 2 („Oblast působnosti“) uvádí, že se rámcová dohoda vztahuje na „zaměstnance s pracovní[m] poměrem na dobu určitou, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru vymezeném platnými právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi v každém členském státě“.
7. Podle ustanovení 3 odst. 1 se „zaměstnancem v pracovním poměru na dobu určitou“ rozumí „osoba s pracovní smlouvou nebo poměrem uzavřeným přímo mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, pokud skončení pracovní smlouvy nebo poměru je určeno objektivními podmínkami, jakými jsou dosažení určitého dne, dokončení určitého úkolu nebo vznik určité události“. „Srovnatelným zaměstnancem v pracovním poměru na dobu neurčitou“ se podle druhého odstavce ustanovení 3 rozumí „zaměstnanec s pracovní smlouvou nebo poměrem na dobu neurčitou ve stejném zařízení, který vykonává stejnou nebo podobnou práci/povolání, s přihlédnutím ke způsobilosti/schopnostem“.
8. Ustanovení 4 upravuje zásadu zákazu diskriminace. Stanoví toto:
„1. Pokud jde o pracovní podmínky, nesmí být se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou zacházeno méně příznivě než se srovnatelnými zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou pouze z toho důvodu, že mají pracovní smlouvu nebo pracovní poměr na dobu určitou, pokud odlišné zacházení nelze ospravedlnit objektivními důvody.
[…]“
Vnitrostátní právní předpisy
9. Článek 64 odst. 1 písm. g) Ley del Principado de Asturias 3/1985, de 26 de diciembre, de Ordenación de la Función Pública de la Administración del Principado de Asturias (zákon Asturského knížectví č. 3/1985 ze dne 26. prosince 1985, jímž se upravuje veřejná služba ve správních orgánech Asturského knížectví, dále jen „zákon č. 3/1985“) stanoví bezpodmínečné právo na „uvolnění pro výkon zvláštní služby“ pro kariérní úředníky, kteří jsou zvoleni poslanci Junta General del Principado de Asturias (regionální parlament Asturského knížectví). Uvolnění pro výkon zvláštní služby se provede tak, že daný úředník má zvláštní „služební postavení“. Toto postavení je možné pouze u kariérních úředníků(3).
10. Z předkládacího rozhodnutí a z dokumentace předložené Soudnímu dvoru vyplývá, že Ley del Estatuto básico del empleado público (španělský zákon o základních předpisech týkajících se zaměstnanců ve veřejné správě), kterého se řízení přímo nedotýká, obsahuje ustanovení, která jsou v podstatě obdobná těm obsaženým v příslušných regionálních právních předpisech. Předkládací rozhodnutí v tomto ohledu nečiní žádné závěry.
Skutkový stav, řízení a předběžné otázky
11. Margarita Isabel Vega González tvrdí, že byla asturskými správními orgány zaměstnána v různých funkcích od 26. května 1989. Přestože vnitrostátní soud v tomto ohledu neučinil žádné výslovné zjištění, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že dne 15. dubna 2011 byla jmenována jako „interina“ (tj. úřednice, která nemá postavení kariérního úředníka), aby nahradila uvolněného stálého úředníka. Margarita Isabel Vega González patřila do vyšší kategorie administrativních pracovníků.
12. Dne 24. května 2015 byla M. I. Vega González zvolena do regionálního parlamentu Asturského knížectví. Aby se mohla ujmout funkce, podala dne 13. června 2015 žádost o uvolnění pro výkon zvláštní služby nebo podpůrně o neplacené volno. Zdá se, že její žádost byla v následném řízení vykládána jako požadavek práva vrátit se na svou pozici, jakmile přestane vykonávat funkci, do které byla zvolena, pokud v té chvíli nebude pracovní pozice, kterou zastávala, a) zrušena a b) obsazena kariérním úředníkem.
13. Její žádost byla zamítnuta rozhodnutím Dirección general de función pública (generální ředitelství veřejné služby) ze dne 23. června 2015. Margarita Isabel Vega González podala žádost o přezkoumání tohoto rozhodnutí ke Consejería de Hacienda y Sector Público del gobierno del Principado de Asturias (ministerstvo financí a veřejného sektoru vlády Asturského knížectví), které žádost zamítlo rozhodnutím ze dne 22. října 2015. Nyní podala žalobu u předkládajícího soudu a požaduje přezkum posledně uvedeného rozhodnutí.
14. Předkládající soud vysvětluje, že kariérní úředník by podle španělského vnitrostátního práva a podle platného regionálního zákona Asturského knížectví – který v tomto ohledu zaměstnavateli neponechává žádný prostor pro uvážení – měl nárok na uvolnění pro výkon zvláštní služby, pokud byl zvolen do regionálního parlamentu. Margarita Isabel Vega González však byla zaměstnána jako dočasná úřednice a platná právní úprava nepřiznávala osobám v této kategorii žádné takové právo. Z tohoto důvodu byla její žádost o uvolnění pro výkon zvláštní služby zamítnuta.
15. Za těchto okolností se vnitrostátní soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je třeba pojem ‚pracovní podmínky‘, na který odkazuje ustanovení 4 [rámcové dohody] vykládat v tom smyslu, že tento pojem zahrnuje právní situaci, jež zaměstnanci s pracovním poměrem na dobu určitou, který byl zvolen do zastupitelské politické funkce, umožňuje stejně jako zaměstnanci na dobu neurčitou požadovat a dosáhnout pozastavení jeho služebního vztahu se zaměstnavatelem, které mu umožní vrátit se po uplynutí příslušného poslaneckého mandátu na své pracovní místo?
2) Je třeba zásadu zákazu diskriminace, na kterou odkazuje ustanovení 4 [rámcové dohody] vykládat v tom smyslu, že brání regionálnímu předpisu, jako je čl. 59 odst. 2 [zákona č. 3/1985], který zcela a absolutně brání uvolnění dočasných úředníků pro výkon zvláštní služby, pokud jsou zvoleni poslanci parlamentu, zatímco kariérním úředníkům je toto právo přiznáno?“
16. Písemná vyjádření předložily M. I. Vega González, španělská vláda a Komise. Přestože španělská vláda požadovala ústní jednání, Soudní dvůr usoudil, že má dostatečné informace k tomu, aby mohl rozhodnout na základě vyjádření předložených v průběhu písemné části řízení, a proto na základě čl. 76 odst. 2 jednacího řádu rozhodl, že se jednání konat nebude.
Posouzení
17. Na úvod připomínám, že se původní řízení týká žádosti o uvolnění pro výkon zvláštní služby podané „dočasnou“ úřednicí, která nemá postavení kariérního úředníka a poslední čtyři roky pracovala na pozici, kde nahrazovala kariérního úředníka, který byl dočasně vyslán, a měl proto právo být uvolněn. Tuto žádost vyvolalo zvolení M. I. Vega González do regionálního parlamentu Asturského knížectví. Ve svém písemném vyjádření M. I. Vega González tvrdí, že by sice teoreticky mohla plnit své povinnosti demokraticky zvoleného zástupce na částečný úvazek, avšak v praxi se nové funkci musí věnovat naplno, pokud ji má vykonávat účinně a plnit svou úlohu v práci regionálního parlamentu Asturského knížectví a jeho různých podvýborů. Vyjádření předložená španělskou vládou tomuto argumentu neodporují a v podstatě ho považuji za přesvědčivý. Souhlasím proto s tvrzením předkládajícího soudu, že při neexistenci jakéhokoli nároku dočasného úředníka na uvolnění pro výkon zvláštní služby by jediným řešením dostupným pro M. I. Vega González (nebo jinou osobu v její situaci), pokud by si přála vykonávat svou funkci na plný úvazek, bylo zanechat své práce bez práva na návrat po uplynutí zvoleného mandátu.
18. Je snadno pochopitelné, že to by mohlo odradit takové dočasné úředníky od kandidatury ve volbách. To by poté mohlo poškodit rozmanitost a reprezentativnost dotyčného zákonodárného orgánu.
19. Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda by měl pojem „pracovní podmínky“ ve smyslu ustanovení 4 odst. 1 rámcové dohody být vykládán tak, že zahrnuje práva na uvolnění, jako jsou práva dotčená v původním řízení, kdy je kariérnímu úředníkovi přiznáno právo na uvolnění pro výkon zvláštní služby, aby mohl vykonávat funkci voleného člena orgánu jako je regionální parlament Asturského knížectví, a zaměstnanci s pracovním poměrem na dobu určitou na podobném pracovním místě toto právo přiznáno není. Pokusím se vysvětlit, proč – na rozdíl od postoje španělské vlády – tomu tak skutečně je, a to na základě jak doslovného, tak teleologického výkladu tohoto ustanovení.
20. Z ustálené judikatury vyplývá, a španělská vláda se ostatně tento bod nepokouší zpochybnit, že dočasní úředníci s pracovním poměrem na dobu určitou, jako je M. I. Vega González, spadají do osobní působnosti směrnice 1999/70 a rámcové dohody(4).
21. Vnitrostátní soud vysvětluje, že toto „uvolnění pro výkon zvláštní služby“ (o které žádá M. I. Vega González) „vede k pozastavení služebního vztahu úředníka a zachování jeho služebního místa a postavení úředníka, takže když skončí okolnost, která vyvolává toto uvolnění pro výkon zvláštní služby (v tomto případě, když uplyne poslanecký mandát), může se vrátit do správního orgánu“. Dodává, že čl. 64 odst. 2 zákona č. 3/1985 stanoví, že „úředníci uvolnění pro výkon zvláštní služby mají právo na zachování svého původního služebního místa a postavení úředníka a započítává se jim doba, kterou v takovém postavení setrvali, pro účely příplatků za odpracování každých tří let a služebního povýšení“. Z tohoto popisu je zřejmé, že si kariérní úředník zachovává určité výhody vyplývající ze základního pracovního poměru po dobu, kdy je nepřítomen na základě uvolnění pro výkon zvláštní služby. Tyto výhody se vztahují jak na samotné zaměstnání (zaručené pracovní místo), tak na postup v profesní kariéře a platové úrovni.
22. Za svůj výchozí bod vezmu přirozený význam slov „pracovní podmínky“. Podle mého názoru je třeba tento pojem chápat tak, že znamená práva, nároky a povinnosti, které definují daný pracovní poměr, tedy podmínky, za kterých osoba nastupuje do zaměstnání(5). To jednoznačně zahrnuje záležitosti, jako jsou plat, pracovní doba, právo na placenou nebo neplacenou dovolenou atd.
23. Soudní dvůr již objasnil význam pojmu „pracovní podmínky“, jelikož tento pojem je v rámcové dohodě použit v řadě případů. Z větší části (i když nikoliv výlučně) se týkaly ekonomických aspektů pracovního poměru. Soudní dvůr tedy dospěl k závěru, že pojem „pracovní podmínky“ se mimo jiné vztahuje na: odstupné, které musí zaměstnavatel vyplatit zaměstnanci z důvodu ukončení jeho pracovní smlouvy na dobu určitou(6), výpovědní lhůtu v případě pracovní smlouvy sjednané na dobu určitou(7), náhradu, kterou musí zaměstnavatel vyplatit zaměstnanci z důvodu protiprávního časového omezení jeho pracovní smlouvy(8), příplatek za odpracovaná léta(9), podmínky týkající se odměny, jakož i důchodového zabezpečení, které závisejí na zaměstnaneckém vztahu, s výjimkou podmínek týkajících se důchodového zabezpečení, které vyplývá ze zákonného systému sociálního zabezpečení(10), omezení pracovní doby na polovinu a následné snížení mezd(11) a právo na zařazení do plánu hodnocení učitelů a z toho plynoucí motivační příspěvek(12).
24. Každá z těchto „podmínek“ se podle mého názoru vyznačuje tím, že je součástí konkrétního souboru práv, nároků a povinností, které vymezovaly pracovní poměr dotčený v každém z těchto případů. Kromě toho je zřejmé, že výhody, kterých kariérní úředník nadále požívá, když je uvolněn pro výkon zvláštní služby, se vztahují na aspekty pracovního poměru, které již byly Soudním dvorem uznány jako součást „pracovních podmínek“(13).
25. Dodávám, že s ohledem ke zvláštním okolnostem projednávaného případu odmítnutí orgánů veřejné moci umožnit uvolnění pro výkon zvláštní služby přivedlo M. I. Vegu González do situace, kdy by musela ukončit svůj pracovní poměr, aby se mohla ujmout a plnit svůj demokratický mandát v regionálním parlamentu Asturského knížectví na plný úvazek. Soudní dvůr již uznal, že podmínky týkající se ukončení smlouvy na dobu určitou patří mezi „pracovní podmínky“, na které se vztahuje ustanovení 4 odst. 1 rámcové dohody.(14) Tuto skutečnost lze uvést nepřímo k posílení argumentu, že za takových okolností spadá pod tento pojem také nárok na takové uvolnění.
26. Soudní dvůr opakovaně uvedl, že „rozhodným kritériem pro určení toho, zda určité opatření spadá pod „pracovní podmínky“ […] je právě kritérium zaměstnání, tj. pracovního poměru založeného mezi zaměstnancem a jeho zaměstnavatelem“(15). Jinými slovy, podmínky, které jsou součástí pracovního poměru, jsou do tohoto pojmu zahrnuty.
27. Práva, která mohou vést k pozastavení některých běžných prvků pracovního poměru, jako jsou práva na osobní nebo rodičovskou dovolenou, by podle mého názoru měla být rovněž považována za spadající pod tento pojem na základě stejného výkladu rámcové dohody. Jsou také součástí souboru práv, nároků a povinností, které definují pracovní poměr založený mezi pracovníkem a jeho zaměstnavatelem. V období uvolnění pro výkon zvláštní služby jsou některá práva a povinnosti pozastaveny (zejména právo pobírat plat a povinnost vykonávat pracovní činnost). Nicméně ostatní práva spojená se zaměstnancem trvají.
28. Španělská vláda nesouhlasí. Tvrdí, že sporná situace se netýká „pracovních podmínek“, jelikož umožnění pozastavení pracovního poměru není součástí vztahu mezi pracovníkem a jeho zaměstnavatelem. Zdůrazňuje, že požadované pozastavení vyplývá z úmyslného a jednostranného rozhodnutí M. I. Vega González účastnit se regionálních voleb a ujmout se funkce voleného člena regionálního parlamentu Asturského knížectví na plný úvazek.
29. Podle mne je těžké s tímto odůvodněním souhlasit.
30. Margarita Isabel Vega González se dovolává práva pokračovat v pracovním poměru za stejných podmínek – nebo za podmínek, které jsou jim co nejvíce podobné – jako jsou ty, na které má nárok kariérní úředník. Tyto podmínky jsou zjevně součástí práv, nároků a povinností, které vymezují pracovní poměr mezi dotyčným pracovníkem a zaměstnavatelem, tedy „pracovních podmínek“. Podstatné je to, že kariérní úředník za okolností podobných těm, ve kterých se nachází M. I. Vega González, nadále získává určité výhody plynoucí z pracovního poměru a po ukončení svého funkčního období zvoleného člena zákonodárného shromáždění má právo znovu nastoupit na svou pozici, zatímco pracovník na dobu určitou (v tomto případě dočasný úředník), který vykonává přesně stejnou práci, nikoli.
31. Skutečnost, že potřeba M. I. Vega González žádat o uvolnění pro výkon zvláštní služby vychází z jejího „úmyslného a jednostranného rozhodnutí“ ucházet se o volenou funkci, je zcela nepodstatná. Uvedená argumentace se podobá tvrzení, že jelikož zaměstnavatel zaměstnankyně není (alespoň obvykle) zapojen do jejího rozhodnutí otěhotnět, neměla by mít nárok na mateřskou dovolenou. Je zjevné, že takový argument (a jeho následky zde) je zásadně nesprávný.
32. Právo na uvolnění pro výkon zvláštní služby, které je předmětem původního řízení, je zjevně součástí souboru práv, nároků a povinností, které vymezují pracovní poměr mezi úředníkem a jeho zaměstnavatelem. Je tedy součástí „pracovních podmínek“ ve smyslu rámcové dohody a směrnice.
33. Odmítnutí takového práva, které je kariérním úředníkům dostupné bez jakýchkoliv podmínek, jejich dočasným protějškům na základě toho, že toto právo není součástí „pracovních podmínek“ pracovníka na dobu určitou, nejen porušuje prostý význam textu. Rovněž je v zásadním rozporu s účelem rámcové dohody a směrnice.
34. Podle ustálené judikatury Soudního dvora je při výkladu ustanovení unijního práva nezbytné zohlednit nejen jeho znění, ale také jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí(16).
35. Podle ustanovení 1 písm. a) rámcové dohody je účelem této dohody mimo jiné „zlepšit kvalitu práce na dobu určitou zajištěním uplatňování zásady zákazu diskriminace“. Tento účel je třeba chápat v kontextu cíle stanoveného v článku 151 SFEU, kterým je podpora zaměstnanosti a zlepšení pracovních podmínek.
36. Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že účelem ustanovení 4 rámcové dohody je zajistit uplatňování zásady zákazu diskriminace u zaměstnanců v pracovních poměrech na dobu určitou s cílem zabránit tomu, aby byl zaměstnanecký poměr takové povahy využit zaměstnavatelem k tomu, aby tyto zaměstnance zbavil práv, která jsou přiznána zaměstnancům v pracovních poměrech na dobu neurčitou, a že ustanovení 4 vyjadřuje „zásadu sociálního práva Unie, kterou nelze vykládat restriktivně“(17).
37. Výklad pojmu „pracovní podmínky“, na který odkazuje ustanovení 4 odst. 1 rámcové dohody, který vylučuje právo na pracovní volno (jako je právo na uvolnění pro výkon zvláštní služby dotčené v původním řízení) z oblasti působnosti tohoto pojmu, by byl v rozporu s účelem směrnice 1999/70 a rámcové dohody, jelikož by umožnil odepření „práv, která jsou přiznána zaměstnancům v pracovních poměrech na dobu neurčitou“, pracovníkům na dobu určitou(18). Pokud by právo na pracovní volno bylo vyloučeno z oblasti působnosti zásady zákazu diskriminace, nepochybně by došlo ke snížení, a nikoli zlepšení kvality práce na dobu určitou.
38. Z toho vyplývá, že odepření takového práva pracovníkovi na dobu určitou je v rozporu se zásadou zákazu diskriminace stanovenou v ustanovení 4 rámcové dohody, jestliže a) kariérní úředník mající nárok na takové uvolnění pro výkon zvláštní služby je vůči pracovníkovi na dobu určitou „srovnatelným zaměstnancem v pracovním poměru na dobu neurčitou“ a b) rozdílné zacházení není odůvodněno objektivními důvody.
39. Pokud jde o tyto otázky, omezím se na tři stručné poznámky.
40. Zaprvé v materiálech předložených Soudnímu dvoru nenacházím nic, co by naznačovalo, že by se práce, kterou vykonávala M. I. Vega González jako dočasná úřednice (s nejméně čtyřmi lety nepřetržité služby)(19), radikálně lišila od práce vykonávané kariérním úředníkem, kterého nahrazuje. Třebaže skutková zjištění jsou v konečném důsledku záležitostí vnitrostátního soudu, zdá se, že je dost pravděpodobné, že M. I. Vega González může být pro tyto účely řádně srovnávána s jejím kolegou, kariérním úředníkem.
41. Zadruhé Soudnímu dvoru nebyl předložen žádný materiál, který dostatečně odůvodňuje zřejmý rozdíl v zacházení. Španělská vláda v podstatě tvrdí, že nároky na pracovní volno jsou propojeny s kariérní strukturou kariérních úředníků. Pokud je mi však známo, je u těchto nároků objektivně pravděpodobné, že budou prospěšné jak pro kariérní, tak i dočasné úředníky.
42. Závěrem připomínám, že M. I. Vega González nepožadovala bezpodmínečnou záruku návratu na svou pozici po uplynutí svého mandátu v regionálním parlamentu Asturského knížectví. Spíše požadovala právo vrátit se na svou pozici, pokud v té chvíli nebude pracovní pozice, kterou zastávala, a) zrušena a b) obsazena kariérním úředníkem. Domnívám se, že tato žádost, přinejmenším prima facie, přiměřeně zohledňuje všechny skutečné rozdíly, o nichž lze rozumně mít za to, že existují mezi kariérními a dočasnými úředníky, pokud jde o právo opětovně vstoupit do veřejné správy po období výkonu služby zvoleného demokratického zástupce. Právo prvně jmenovaného na obnovení aktivního zaměstnání je bezpodmínečné, kdežto právo posledně jmenovaného z definice není.
Závěry
43. Vzhledem k výše uvedenému navrhuji Soudnímu dvoru, aby na první otázku předkládajícího soudu odpověděl takto:
„Pojem ‚pracovní podmínky‘ ve smyslu ustanovení 4 odst. 1 rámcové dohody, která je přílohou směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, je třeba vykládat v tom smyslu, že zahrnuje právo na pracovní volno, jako je právo dotčené v původním řízení, kdy kariérní úředník je oprávněn k uvolnění pro výkon zvláštní služby za účelem výkonu funkce voleného člena regionálního parlamentu a zaměstnanec v podobném postavení s pracovním poměrem na dobu určitou k tomu oprávněn není.“