ROZSUDEK TRIBUNÁLU (kasačního senátu)

16. prosince 2010

Věc T‑143/09 P

Evropská komise

v.

Nicole Petrilli

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Pomocní smluvní zaměstnanci – Smlouva na dobu určitou – Pravidla upravující maximální dobu zaměstnání dočasných zaměstnanců ve službách Komise – Rozhodnutí, kterým nebyla prodloužena smlouva“

Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 29. ledna 2009, Petrilli v. Komise (F‑98/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑13 a II‑A‑1‑41), který směřuje ke zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené N. Petrilli v tomto řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Pomocný smluvní zaměstnanec – Doba trvání pracovního poměru – Výklad

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 88 první pododstavec písm. b)]

2.      Úředníci – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Pomocný smluvní zaměstnanec – Doba trvání pracovního poměru – Posuzovací pravomoc orgánu

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 88 první pododstavec písm. b)]

3.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky

1.      Formulace „skutečná doba trvání pracovního poměru u orgánu“, která je uvedena v čl. 88 prvním pododstavci písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců, musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely výpočtu maximální povolené doby pracovního poměru dovoluje zohlednit pouze souhrnnou délku trvání pracovního poměru dotyčného jako smluvního zaměstnance pro pomocné práce ve smyslu článku 3b uvedeného pracovního řádu bez zahrnutí jakéhokoli jiného pracovního poměru dotyčného jako dočasného zaměstnance.

(viz bod 33)

2.      Článek 88 první pododstavec písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců, podle kterého skutečná doba trvání pracovního poměru smluvního zaměstnance pro pomocné práce ve smyslu článku 3b uvedeného pracovního řádu nepřesáhne tři roky, nezakládá právo dotyčného být zaměstnán po tuto maximální dobu, a to vzhledem ke smluvní volnosti a oprávnění orgánu uzavřít nebo obnovit takovéto smlouvy na dobu kratší, než je maximální povolená doba, a v souladu s širokou posuzovací pravomocí při organizaci svých útvarů v závislosti na jejich poslání a při zařazování zaměstnanců, které mají k dispozici, za účelem plnění těchto úkolů, avšak za podmínky, že se toto zařazení uskuteční v zájmu služby.

V zásadě však orgán touto volností disponuje nejen v individuálních případech, nýbrž i v rámci obecné politiky, která je založena na obecně závazném interním rozhodnutí, jako například obecných prováděcích ustanoveních, kterým sám omezuje výkon své posuzovací pravomoci. Nic to však nemění na tom, že takovéto interní rozhodnutí nemůže mít za následek, že se orgán vzdá na straně jedné zcela pravomoci, kterou mu přiznává článek 88 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, uzavřít nebo obnovit podle okolností daného případu smlouvu smluvního zaměstnance pro pomocné práce ve smyslu článku 3b uvedeného řádu na maximální dobu tří let a na straně druhé respektování obecných právních zásad, jako je zásada rovného zacházení nebo zásada ochrany legitimního očekávání.

S ohledem na tyto zásady se orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv nemůže vzdát posuzovací pravomoci, kterou mu přiznává článek 88 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, mechanickým použitím maximální doby šesti let, která je stanovena v čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Komise ze dne 28. dubna 2004 o maximální délce zaměstnávání dočasných zaměstnanců ve službách Komise – to znamená aniž by přezkoumal podklady žádosti osoby splňující formální požadavky pro zaměstnání jako smluvního zaměstnance pro pomocné práce a zájem služby tuto osobu zaměstnat – aby odůvodnil omezení jejího zaměstnání na dobu, která je kratší než doba, kterou připouští článek 88 pracovního řádu ostatních zaměstnanců. Pokud by se orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv takto vzdal své posuzovací pravomoci, porušil by povinnost jednat s náležitou péčí a zásadu rovného zacházení, které vyžadují, aby orgán pečlivě, úplně a nestranně přezkoumal všechny žádosti o zaměstnání s ohledem na schopnosti a způsobilost dotyčného uchazeče a požadavky obsazovaného pracovního místa.

V případě, kdy dotyčný jako dočasný zaměstnanec během období dvanácti let odpracoval celkově více než tři roky, má mechanické dodržení pravidla šesti let za následek, že bude bez dalšího omezen výkon posuzovací pravomoci orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv podle čl. 88 prvního pododstavce písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců, pokud jde o případné vyčerpání maximální povolené doby tří let, neboť takovéto jednotné použití je jasně zakázáno zněním čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Komise ze dne 28. dubna 2004 ve spojení s bodem II jeho přílohy a jeho čtvrtým bodem odůvodnění, podle nějž v této souvislosti nemůže být povolena žádná výjimka. V rozsahu, ve kterém je čl. 3 odst. 1 uvedeného rozhodnutí v rozporu se zmíněnými nadřazenými zásadami práva, je pravidlo šesti let protiprávní a musí zůstat nepoužito.

(viz body 34 až 36)

Odkazy:

Soudní dvůr, 28. června 2005, Dansk Rǿrindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 211

Tribunál, 27. listopadu 2003, Bories a další v. Komise, T‑331/00 a T‑115/01, Recueil FP, s. I‑A‑309 a II‑1479, bod 72; Tribunál, 1. března 2005, Mausolf v. Europol, T‑258/03, Sb. VS s. I‑A‑45 a II‑189, bod 25; Tribunál, 20. září 2007, Fachvereinigung Mineralfaserindustrie v. Komise, T‑375/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 141; Tribunál, 15. října 2008, Potamianos v. Komise, T‑160/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑75 a II‑A‑2‑469, bod 30; Tribunál, 2. dubna 2009, Komise v. Berrisford, T‑473/07 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑17 a II‑B‑1‑85, bod 54 a citovaná judikatura; Tribunál, 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, Sb. rozh. s. II‑2841, bod 215

3.      Spory týkající se veřejné služby podle článku 236 ES a článků 90 a 91 služebního řádu, včetně těch, které se týkají náhrady škody způsobené úředníkovi nebo zaměstnanci, podléhají pravidlům, která jsou zvláštní a speciální ve vztahu k pravidlům vyplývajícím z obecných zásad, kterými se řídí mimosmluvní odpovědnost Unie v rámci článku 235 ES a čl. 288 druhého pododstavce ES. Zejména ze služebního řádu totiž vyplývá, že na rozdíl od jakéhokoli jiného jednotlivce je úředník nebo zaměstnanec Unie spojen s orgánem, pro který pracuje, pracovně právním vztahem, v rámci kterého existuje rovnováha zvláštních vzájemných práv a povinností, která se projevuje v podobě povinnosti orgánů jednat vůči dotyčnému s náležitou péčí. Tato rovnováha má v zásadě ochránit vztah důvěry, který musí mezi orgány a jejich úředníky existovat, aby bylo občanům zaručeno, že orgány budou jim svěřené úkoly v obecném zájmu řádně plnit. Z toho vyplývá, že pokud Unie jedná jako zaměstnavatel, podléhá přísnější odpovědnosti, která se projevuje v povinnosti nahradit škody způsobené svým zaměstnancům jakýmkoli protiprávním jednáním, kterého se dopustila jako zaměstnavatel.

(viz bod 46)

Odkazy:

Soudní dvůr, 29. června 1994, Klinke v. Soudní dvůr, C‑298/93 P, Recueil, s. I‑3009, bod 38; Soudní dvůr, 6. března 2001, Connolly v. Komise, C‑274/99 P, Recueil, s. I‑1611, body 44 až 47

Tribunál, 12. června 2002, Mellone v. Komise, T‑187/01, Recueil FP, s. I‑A‑81 a II‑389, bod 74; Tribunál, 14. října 2004, Dolinsky v. Soudní dvůr, T‑1/02, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 47; Tribunál, 10. prosince 2008, Pardone v. Komise, T‑57/99, Sb. VS s. I‑A‑2‑83 a II‑A‑2‑505, bod 162