Věc T‑146/09

Parker ITR Srl

a

Parker-Hannifin Corp.

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s námořními palivovými hadicemi – Rozhodnutí, jímž se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP – Stanovení cen, rozdělení trhu a výměna citlivých obchodních informací – Přičitatelnost protiprávního jednání – Pokuty – Pokyny o metodě stanovování pokut z roku 2006 – Legitimní očekávání – Maximální výše 10 % – Polehčující okolnosti – Spolupráce“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 17. května 2013

1.      Hospodářská soutěž – Pravidla Unie – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Kritérium tzv. „hospodářské návaznosti“ podniku – Podmínky

(Články 81 ES a 82 ES)

2.      Hospodářská soutěž – Pravidla Unie – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které 100 % vlastní – Důkazní povinnost společnosti, která chce vyvrátit tuto domněnku

(Články 81 ES a 82 ES)

3.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Metoda výpočtu stanovená v pokynech přijatých Komisí – Stanovení základní částky pokuty – Stanovení hodnoty tržeb – Kritéria

(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 210/02, body 13 a 18)

4.      Právo Evropské unie – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Konkrétní ujištění poskytnutá správním orgánem

5.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Maximální výše – Výpočet – Obrat, který je třeba zohlednit – Společný obrat všech společností tvořících jedinou hospodářskou entitu jednající jako podnik – Meze

(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

6.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost a doba trvání protiprávního jednání – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Účinek

(Článek 81 odst. 1 ES a článek 229 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3 a článek 31)

1.      Podle zásady osobní odpovědnosti a personality trestu, jež se použijí na unijní právo hospodářské soutěže, fyzická nebo právnická osoba, která řídila dotyčný podnik v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání, odpovídá za toto jednání, i když ke dni přijetí rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání již neodpovídala za provoz podniku. Fyzická nebo právnická osoba, která řídila dotčený podnik v okamžiku, kdy došlo k protiprávnímu jednání, tedy nese odpovědnost za protiprávní jednání podniku – nebo subjektů, kterého ho tvoří – i když materiální a lidské zdroje, které se podílely na spáchání protiprávního jednání, byly po období protiprávního jednání převzaty třetí osobou.

Fyzická nebo právnická osoba, která není pachatelem protiprávního jednání, může za ně být nicméně sankcionována, jestliže fyzická nebo právnická osoba, která se protiprávního jednání dopustila, přestala právně nebo hospodářsky existovat, aby se zabránilo tomu, že se podnik bude moci vyhnout sankcím tím, že by pouze změnil svou identitu na základě restrukturalizace, převodu nebo jiných právních nebo organizačních změn. Jedná se o kritérium hospodářské návaznosti. Změna právní formy nebo jména podniku nemá za následek vytvoření nového podniku, který by byl zbaven odpovědnosti za protisoutěžní jednání předchozího podniku, pokud jsou z hospodářského hlediska oba podniky totožné.

Navíc skutečnost, že právnická osoba nadále existuje jako právní subjekt, nevylučuje s ohledem na unijní právo hospodářské soutěže, že mohlo dojít k převodu části činností této právnické osoby na jinou, která tak převzala odpovědnost za jednání prvně uvedené právnické osoby. Takové uplatnění sankce je totiž přípustné, jsou-li tyto právnické osoby kontrolovány touž osobou a vzhledem k úzkým hospodářským a organizačním vazbám, které je sjednocují, uplatňovaly v zásadě tutéž obchodní politiku.

Naopak v případě dvou existujících a funkčních podniků, z nichž jeden převedl část svých činností na druhý a které nebyly navzájem strukturálně nijak spjaty, se o hospodářskou návaznost jedná pouze v případě, kdy právnická osoba odpovědná za provoz podniku přestala poté, co se dopustila protiprávního jednání, právně existovat.

Kritérium hospodářské návaznosti tedy za výjimečných, přesně vymezených, okolností umožňuje zajistit účinnost zásady osobní odpovědnosti pachatele protiprávního jednání a sankcionovat právnickou osobu, která je sice jiná než ta, která se uvedeného protiprávního jednání dopustila, ale se kterou má strukturální vazby. Na základě kritéria hospodářské návaznosti může tedy Komise sankcionovat jinou právnickou osobu než tu, která se dopustila protiprávního jednání, bez ohledu na právní konstrukci, která má za cíl vytvořit v rámci téhož podniku uměle překážky pro uložení sankce za porušení práva hospodářské soutěže, kterého se dopustila jedna nebo více právnických osob tvořících tento podnik.

Nicméně cílem kritéria hospodářské návaznosti není, jestliže právní normy, jako jsou normy upravující promlčení, brání tomu, aby byl podnik sankcionován za porušení práva hospodářské soutěže, nebo jestliže zanikl podnik, který na třetí nezávislou osobu převedl právnickou osobu, která se dopustila protiprávního jednání, umožnit, aby se se zpětnou účinností založila odpovědnost jiného podniku za skutky, kterých se dopustil první podnik, pokud tyto podniky nejsou na hospodářské a organizační úrovni strukturálně spjaty nebo pokud nebyla právnická osoba, která se dopustila protiprávního jednání, převedena za zneužívajících podmínek.

(viz body 85–95, 98)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 173–178, 181, 184, 193)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 205–212)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 217)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 227)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 246–250)