Věc C‑158/16
Margarita Isabel Vega González
proti
Consejería de Hacienda y Sector Público del gobierno del Principado de Asturias
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Contencioso-Administrativo n. 1 de Oviedo)
„Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Směrnice 1999/70/ES – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Ustanovení 4 – Zásada zákazu diskriminace – Pojem ‚pracovní podmínky‘ – Uvolnění pro výkon zvláštní funkce – Vnitrostátní právní úprava, která přiznává uvolnění pro výkon zvláštní funkce v případě zvolení do veřejných funkcí pouze úředníkům, avšak nikoli dočasným zaměstnancům“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 20. prosince 2017
1. Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70 – Pracovní podmínky – Pojem – Právo zaměstnance, který byl zvolen do parlamentní funkce, na uvolnění pro výkon zvláštní funkce – Přerušení pracovního vztahu s tím, že zachování pracovního místa tohoto zaměstnance a nárok na kariérní postup jsou zaručeny do skončení jeho poslaneckého mandátu – Zahrnutí
(Směrnice Rady 1999/70, příloha, ustanovení 4 bod 1)
2. Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70 – Zákaz diskriminace zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou – Vnitrostátní právní úprava, která absolutně vylučuje možnost, aby zaměstnanci na dobu určitou bylo za účelem výkonu politického mandátu poskytnuto volno umožňující přerušit pracovní vztah do doby, než zaměstnanec po skončení tohoto mandátu opět nastoupí na své místo – Nepřípustnost – Odůvodnění – Neexistence
(Směrnice Rady 1999/70, příloha, ustanovení 4)
1. Ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že pojem „pracovní podmínky“ uvedený v tomto ustanovení zahrnuje právo zaměstnance, který byl zvolen do parlamentní funkce, na uvolnění pro výkon zvláštní funkce, které je stanoveno ve vnitrostátní právní úpravě, v jehož rámci je pracovní vztah přerušen tak, že zachování pracovního místa tohoto zaměstnance a jeho nárok na kariérní postup jsou zaručeny do skončení jeho poslaneckého mandátu.
Pokud jde o pojem „pracovní podmínky“ ve smyslu ustanovení 4 rámcové dohody, Soudní dvůr již rozhodl, že rozhodujícím kritériem pro určení toho, zda určité opatření spadá pod tento pojem, je právě kritérium zaměstnání, tj. pracovního poměru založeného mezi zaměstnancem a jeho zaměstnavatelem (rozsudky ze dne 12. prosince 2013, Carratù, C‑361/12, EU:C:2013:830, bod 35, ze dne 13. března 2014, Nierodzik, C‑38/13, EU:C:2014:152, bod 25; ze dne 14. září 2016, de Diego Porras, C‑596/14, EU:C:2016:683, bod 26, jakož i usnesení ze dne 9. února 2017, Rodrigo Sanz, C‑443/16, EU:C:2017:109, bod 32).
Jak zdůraznila generální advokátka v bodě 22 svého stanoviska, pojem „pracovní podmínky“ tedy označuje práva, nároky a povinnosti, které definují daný pracovní poměr včetně podmínek, za kterých osoba nastupuje do zaměstnání, i podmínek ukončení tohoto pracovního vztahu.
V každém případě je třeba dodat, že výklad ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody, který by vyloučil z rozsahu použití pojmu „pracovní podmínky“ právo na uvolnění pro výkon zvláštní funkce, by v rozporu s cílem tohoto ustanovení omezil rozsah ochrany přiznané zaměstnancům na dobu určitou před diskriminací (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. března 2014, Nierodzik, C‑38/13, EU:C:2014:152, body 27 a 29; ze dne 14. září 2016, de Diego Porras, C‑596/14, EU:C:2016:683, bod 30, a usnesení ze dne 21. září 2016, Álvarez Santirso, C‑631/15, EU:C:2016:725, bod 39).
(viz body 30, 34, 38, 39, výrok 1)
2. Ustanovení 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je obsažena v příloze směrnice 1999/70, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která absolutně vylučuje možnost, aby zaměstnanec na dobu určitou byl za účelem výkonu politického mandátu uvolněn pro výkon zvláštní funkce a v rámci toho byl jeho pracovní vztah přerušen do doby, než tento zaměstnanec po skončení tohoto mandátu opět nastoupí na své pracovní místo, zatímco zaměstnanci na dobu neurčitou mají na toto nárok.
Přestože v projednávaném případě předkládající soud nevylučuje, že naléhavost a nezbytnost dočasného jmenování, stejně jako předvídatelnost ukončení pracovního vztahu, by mohly v zásadě představovat přesné a konkrétní skutečnosti, které mohou odůvodnit rozdílné zacházení, pokud jde o přiznání uvolnění pro výkon zvláštní funkce, tento soud uvádí, že takové argumenty nemohou být přesvědčivé v takové situaci, jako je situace ve sporu v původním řízení, kdy je pracovní místo obsazeno tímtéž zaměstnancem na dobu určitou více než čtyři roky.
V každém případě se jeví, že absolutní odmítnutí přiznat zaměstnanci na dobu určitou uvolnění pro výkon zvláštní funkce není a priori nezbytné pro cíl sledovaný zákonem 3/1985, kterým je zachování pracovního místa a práva na kariérní postup zaměstnanců na dobu neurčitou, a konkrétně pak úředníků vykonávajících politickou funkci, neboť předkládající soud sám konstatuje, že je naprosto dobře představitelné, že zaměstnancům na dobu určitou vykonávajícím tentýž mandát bude přiznáno takové uvolnění pro výkon zvláštní funkce, v jehož rámci se pracovní vztah přeruší do skončení uvedeného mandátu a bude jim zaručen návrat na jejich pracovní místo pod podmínkou, že posledně uvedené místo nebude mezitím zrušeno nebo obsazeno úředníkem.
(viz body 49–51, výrok 2)