Žaloba podaná dne 27. prosince 2012 - Marouf v. Rada

(Věc T-569/12)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Soulieman Marouf (Londýn, Spojené království) (zástupce: V. Davies, Solicitor, T. Eicke, QC, A. Sander, Barrister, a R. Franklin, Solicitor)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Rady 2012/739/SZBP ze dne 29. listopadu 2012 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o zrušení rozhodnutí 2011/782/SZBP (ve znění pozdějších změn) v rozsahu, v němž se vztahuje na žalobce;

zrušil nařízení Rady (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii a o zrušení nařízení (EU) č. 442/2011 (ve znění pozdějších změn) nebo prováděcí nařízení Rady (EU) č. 944/2012 ze dne 15. října 2012 nebo prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1117/2012 ze dne 29. listopadu 2012, kterým se provádí čl. 32 odst. 1 nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (dále jen "nařízení Rady"), v rozsahu, v němž se vztahují na žalobce;

zrušil rozhodnutí Rady obsažené v jejím dopise ze dne 30. listopadu 2012 (č. SGS12/013373), že "žalobce má být i nadále uveden na seznamu osob a subjektů uvedených v přílohách I a II rozhodnutí Rady 2012/739/SZBP a v přílohách II a IIa nařízení Rady (EU) č. 36/2012 ..." (dále jen "rozhodnutí");

uložil Evropské unii nahradit žalobci škodu; a

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody.

Zaprvé, žalobce tvrdí, že omezující opatření vůči němu postrádají právní základ nebo došlo ke zjevně nesprávnému posouzení, jelikož mezi ním a jednotlivci, na které se vztahují omezující opatření přijatá Unii, konkrétně těmi, kteří jsou odpovědní za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii, neexistuje žádné logické spojení.

Zadruhé, žalobce tvrdí, že článek 24 rozhodnutí Rady 2012/739/SZBP, který má zabránit jeho vstupu na území členských států nebo jeho průjezdu přes ně, nemá právní základ s ohledem na práva žalobce jako občana EU podle čl. 20 odst. 2 písm. a) a článku 21 SFEU a směrnice 2004/38/ES.

Zatřetí, rozhodnutí Rady a nařízení Rady představují porušení základních práv žalobce, jak je chrání Listina základních práv Evropské unie nebo Evropská úmluva o lidských právech, včetně jeho práva na lidskou důstojnost, práva na řádnou správu, práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, práva na presumpci neviny a práva na obhajobu, práva na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace, svobody podnikání a práva na vlastnictví.

____________