USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

14. listopadu 2013

Věc F‑96/09 DEP

Eva Cuallado Martorell

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení – Určení výše nákladů – Žalobce, který využívá právní pomoci – Maximální výše, která má být vyplacena advokátovi za písemnou a ústní část řízení, stanovená Soudem – Nepoužitelnost limitu, pokud je jinému účastníkovi řízení uložena náhrada nákladů řízení“

Předmět:      Návrh na určení výše nahraditelných nákladů řízení na základě článku 92 jednacího řádu, podaný E. Cuallado Martorell u Soudu v návaznosti na rozsudek ze dne 18. září 2012, Cuallado Martorell v. Komise, F‑96/09.

Rozhodnutí:      Celková výše nákladů, jejichž náhradu může E. Cuallado Martorell požadovat od Evropské komise v souvislosti s věcí F‑96/09, se stanoví na 3 620 eur.

Shrnutí

1.      Soudní řízení – Žádost o bezplatnou právní pomoc – Podmínky poskytnutí – Neschopnost nést náklady na pomoc a zastupování – Poskytnutí právní pomoci – Určení výše odměny advokáta Soudem pro veřejnou službu – Posouzení

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, články 95 až 98)

2.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

1.      Ustanovení jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu týkající se právní pomoci, a sice články 95 až 98, vyčerpávajícím způsobem neupravují všechny případy, které připadají v úvahu.

Tato ustanovení a fortiori neupravují otázku výše, kterou účastník řízení, jemuž byla uložena náhrada nákladů řízení, musí uhradit jakožto odměnu advokátovi účastníka řízení, který je příjemcem právní pomoci.

Zaprvé z čl. 97 odst. 3 třetího pododstavce výše uvedeného jednacího řádu vyplývá, že účelem usnesení o poskytnutí právní pomoci, ve kterém může být uvedena částka, která má být pokladnou Soudu pro veřejnou službu zaplacena advokátovi pověřenému zastupováním dotyčné osoby, nebo stanovena horní hranice, kterou nesmí výlohy a odměna advokáta v zásadě překročit, není určit nahraditelné náklady řízení úspěšné strany, nýbrž zajistit účinný přístup ke spravedlnosti jakékoliv osobě, která není z důvodu své finanční situace zcela nebo zčásti schopna nést náklady spojené s pomocí a právním zastupováním před Soudem.

Zadruhé ze znění čl. 95 odst. 1 druhého pododstavce uvedeného jednacího řádu vyplývá, že právní pomoc poskytnutá usnesením může krýt zcela nebo zčásti náklady spojené s pomocí a právním zastupováním před Soudem pro veřejnou službu. V této souvislosti je známo, že odměna advokátů se může výrazně lišit v závislosti na členském státě, ve kterém působí a stupni jejich specializace v určité oblasti, nebo dokonce jejich pověsti v jejich profesních kruzích. Není vyloučeno, že s ohledem na částky zaručené Soudem v jeho usnesení se žalobce může zavázat zaplatit svému advokátovi část jeho odměny, na kterou se nevztahuje právní pomoc, v případě uložení náhrady nákladů řízení.

Mimoto nelze po advokátovi, který souhlasil se zastupováním pro bono dotyčné osoby při podání žaloby, požadovat, aby se vzdal části své odměny, pokud je po ukončení řízení uložena náhrada nákladů řízení protistraně.

(viz body 19 až 23)

2.      Unijní soud není oprávněn určit výši odměn, které mají být zaplaceny účastníky řízení jejich advokátům, ale je oprávněn určit, do jaké výše mají být tyto odměny nahrazeny účastníkem řízení, kterému bylo uloženo nahradit náklady řízení. Při rozhodnutí o návrhu na určení výše nákladů řízení není unijní soud povinen vzít v úvahu vnitrostátní sazebník, podle něhož se stanovují odměny advokátů, ani případnou dohodu uzavřenou v této záležitosti mezi dotčeným účastníkem řízení a jeho zmocněnci nebo poradci.

V případě neexistence unijních předpisů, které by měly povahu sazebníku, je soud povinen volně posoudit okolnosti věci s přihlédnutím k předmětu a povaze řízení, jeho významu z hlediska unijního práva, jakož i obtížnosti věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení vyžádalo od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a hospodářským zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval.

(viz body 28 a 29)

Odkaz:

Soud pro veřejnou službu: 8. listopadu 2011, U v. Parlament, F‑92/09 DEP, body 38 a 39