Žaloba podaná dne 10. července 2024 – Maďarsko v. Evropský parlament, Rada Evropské unie
(Věc C-486/24)
Jednací jazyk: maďarština
Účastníci řízení
Žalobce: Maďarsko (zástupce: M. Z. Féher, zmocněnec)
Žalovaní: Evropský parlament, Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Soudní dvůr:
zrušil nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1083 ze dne 11. dubna 2024, kterým se stanoví společný rámec pro mediální služby na vnitřním trhu a mění směrnice 2010/13/EU1 nebo
podpůrně
zrušil následující ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1083 (dále jen „nařízení“):
článek 2 bod 3 a článek 5;
článek 2 bod 20 a článek 4;
článek 6;
článek 7;
ustanovení týkající se Evropského sboru pro mediální služby;
články 21 a 23 a
článek 2 bod 19 a článek 25.
a
uložil Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
První žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že nařízení je nevhodným právním základem a neexistuje vhodný právní základ
Mediální služby upravené nařízením jsou kulturní a ekonomické povahy, ale nařízení ve skutečnosti neupravuje ekonomické aspekty těchto služeb. Nařízení obsahuje ustanovení, která patří do oblasti, ve vztahu k níž má Unie v souladu s čl. 6 písm. c) SFEU a čl. 167 odst. 5 SFEU pravomoc harmonizovat a doplnit ustanovení, proto nelze mít za to, že článek 114 SFEU je vhodným právním základem. Prvotním cílem nařízení je podporovat základní hodnoty Unie – demokracii a právní stát – prostřednictvím podpory svobody a pluralismu médií, a jeho vhodným právním základem není článek 114 SFEU. I když vytvoření vnitřního trhu mediálních služeb bylo prvotním cílem nebo jedním z nejdůležitějších regulačních cílů, z nařízení nelze vyvodit překážky fungování vnitřního trhu, které by mělo odstranit. Rozdíly mezi vnitrostátními právními úpravami samy o sobě neodůvodňují použití článku 114 SFEU. Neexistence vhodného právního základu je zřejmá, pokud jde o pravidla týkající se otázek národní bezpečnosti a trestů obsažených v nařízení, ve vztahu k nimž nemá Unie běžné normotvůrčí pravomoci, na jejichž základě by nařízení mohlo být přijaté. Pravidla obsažená v nařízení upravují rovněž oblast – a tímto způsobem vytvářejí možnosti dalších úprav – ve vztahu k níž členské státy nesvěřily pravomoc Unii ve smyslu článku 4 SEU. Je tomu tak zajisté ve vztahu k neekonomickým aspektům mediálních služeb, tiskovým publikacím a jejich dopadu na zachování veřejného pořádku a ochranu národní bezpečnosti. Při porušení článku 4 SEU nařízení předpokládá zvláště zásah do výlučných pravomocí členských států týkajících se národní bezpečnosti.
Druhý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že nařízení je v rozporu s čl. 4 odst. 1 a 2, článkem 5 SEU a zásadami subsidiarity a proporcionality
Nařízení upravuje otázky, které mohou být a již byly vhodně upraveny na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni v členských státech, takže nemohou být upraveny na unijní úrovni vzhledem k rozsahu a účinkům plánovaného opatření, a zbavuje členské státy pravomocí v různých oblastech. Kromě toho právní forma nařízení na rozdíl od směrnice odstraňuje možnost právní úpravy ze strany členských států a umožňuje jen přijetí striktnějších pravidel, čímž porušuje zásady subsidiarity a proporcionality.
Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásad právní jistoty a jasnosti právních ustanovení uznaných jako obecné zásady unijního práva
Základní pojmy použité v nařízení zčásti nejsou definovány a zčásti nejsou ani jednotně definovány, a proto nemohou být základem pro posouzení a opatření, která by mohla být učiněna a přijata na základě nařízení nebo k umožnění členským státům, aby s určitostí identifikovaly na základě nařízení, co se od nich očekává, pokud jde o jejich právní řády nebo fungování jejich orgánů. Rovněž jednotlivá konkrétní ustanovení nařízení, zvláště opatření trestního práva, která mohou přijmout členské státy, jak individuálně tak společně, s sebou nesou určitý stupeň právní nejistoty, pokud jde o použití nařízení, což je v rozporu s obecnými zásadami unijního práva právní jistoty a jasnosti právních ustanovení, a vede k právní nejistotě v řízeních vedených v členských státech, zvláště v trestních řízeních.
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 2 odst. 3 a článku 5 nařízení
Článek 2 odst. 3 a článek 5 nařízení jsou v rozporu s článkem 5 SEU, čl. 152 odst. 1 SFEU a čl. 167 odst. 5 SFEU a protokolem č. 29 připojeným ke Smlouvám a nesplňují požadavky jasnosti právních ustanovení a právní jistoty.
Pátý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 2 bodu 20 a článku 4 nařízení
Článek 2 bod 20 a článek 4 nařízení jsou v rozporu s čl. 4 odst. 1 a 2 SEU, článkem 5 SEU a články 82 SFEU, 83 SFEU a čl. 167 odst. 5 SFEU a nesplňují požadavky právní jistoty.
Šestý žalobní důvod vycházející z porušení článku 6 nařízení
Článek 6 nařízení je v rozporu s článkem 5 SEU, článkem 56 SFEU a čl. 167 odst. 5 SFEU a porušuje zásady proporcionality, jasnosti právních ustanovení a právní jistoty.
Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení článku 7 nařízení
Článek 7 nařízení porušuje zásadu proporcionality zakotvenou v článku 5 SEU a nesplňuje požadavky právní jistoty.
Osmý žalobní důvod vycházející z porušení ustanovení týkajících se Evropského sboru pro mediální služby
Ustanovení nařízení týkající se Evropského sboru pro mediální služby jsou v rozporu s článkem 5 SEU a čl. 167 odst. 5 SFEU a porušují zásadu proporcionality.
Devátý žalobní důvod vycházející z porušení článků 21 a 23 nařízení
Články 21 a 23 nařízení jsou v rozporu s článkem 5 SEU, článkem 63 SFEU a čl. 167 odst. 5 SFEU a porušují zásady subsidiarity, proporcionality, jasnosti právních ustanovení a právní jistoty.
Desátý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 2 bodu 19 a článku 25 nařízení
Článek 25 nařízení je v rozporu s článkem 5 SEU a porušuje zásady subsidiarity, proporcionality, jasnosti právních ustanovení a právní jistoty.
____________
1 Úř. věst. L, 2024/1083, 17.4.2024.