ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
22. května 2014
Věc T‑406/12 P
BG
v.
Evropský veřejný ochránce práv
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární opatření – Sankce odvolání z funkce bez ztráty nároku na důchod – Předběžné šetření probíhající před vnitrostátním soudem v okamžiku přijetí rozhodnutí o odvolání z funkce – Rovné zacházení – Zákaz výpovědi během mateřské dovolené“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 17. července 2012, BG v. Evropský veřejný ochránce práv (F‑54/11), směřující ke zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. BG ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé Evropskému veřejnému ochránci práv v souvislosti s řízením v tomto stupni.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Předcházející stížnost v rámci administrativy – Shoda mezi stížností a žalobou – Totožnost předmětu a důvodu – Důvody a argumenty neobsažené ve stížnosti, ale se stížností úzce související – Přípustnost – Důvod materiální nebo formální legality – Podmínka, která je nedostatečná pro konstatování přípustnosti
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Žaloby úředníků – Předcházející stížnost v rámci administrativy – Shoda mezi stížností a žalobou – Totožnost předmětu a důvodu – Důvody a argumenty neobsažené ve stížnosti, směřující ale ke zpochybnění opodstatněnosti odůvodnění uvedeného v odpovědi na stížnost – Přípustnost
(Služební řád, články 90 a 91)
3. Úředníci – Disciplinární opatření – Sankce – Zásada proporcionality – Pojem – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, článek 86)
4. Úředníci – Disciplinární opatření – Sankce – Polehčující okolnost – Neexistence porušení služebních povinností opakovaným jednáním nebo chováním – Vyloučení
[Služební řád, příloha IX, čl. 10 písm. h)]
1. Návrhová žádání předložená unijnímu soudu v žalobách úředníků mohou obsahovat pouze výtky spočívající na stejném důvodu jako výtky uplatněné ve stížnosti s tím, že tyto výtky mohou být před unijním soudem dále rozvedeny předložením žalobních důvodů a argumentů, které nejsou nutně uvedeny ve stížnosti, ale úzce s ní souvisejí.
Při posuzování, zda výtky spočívají na stejném důvodu jako výtky uplatněné ve stížnosti, nemůže unijní soud vycházet pouze z okolnosti, že důvod směřuje ke zpochybnění materiální nebo případně formální legality napadeného aktu.
Jiný výklad pravidla shody mezi stížností a žalobou by mohl žalobci umožnit poprvé před unijním soudem uplatnit důvod, který nijak nesouvisí s důvody uvedenými ve stížnosti, pokud se tyto důvody jako celek týkají buď materiální, nebo formální legality dotčeného aktu. Za těchto podmínek by orgán oprávněný ke jmenování v rámci stížnosti znal jen část výhrad vytýkaných administrativě. Jelikož by tak orgán oprávněný ke jmenování nebyl schopen se s dostatečnou přesností seznámit s výhradami nebo požadavky dotyčné osoby, jak vyžaduje judikatura, nemohl by se pokusit o smírné řešení sporu.
Kromě toho okolnost, že důvody obsažené v žalobě a stížnosti mají za cíl zpochybnit materiální nebo formální legalitu aktu, neumožňuje sama o sobě prokázat, že tyto důvody mohou být považovány za důvody mezi sebou úzce související. Pojmy materiální a formální legality jsou totiž vzhledem k přesnému předmětu dané výtky příliš široké a abstraktní na to, aby mohly zajistit, že taková souvislost může existovat mezi důvody spadajícími výlučně pod jeden či druhý tento pojem.
(viz body 31 a 33 až 35)
Odkazy:
Tribunál: 25. října 2013, Komise v. Moschonaki, T‑476/11 P, body 73, 75, 77 až 79 a citovaná judikatura
2. V případě, kdy se stěžovatel seznámí s odůvodněním aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení prostřednictvím odpovědi na jeho stížnost, nebo v případě, kdy odůvodnění uvedené odpovědi podstatně mění nebo doplňuje odůvodnění obsažené v uvedeném aktu, musí být každý důvod předložený poprvé ve stádiu žaloby a směřující ke zpochybnění opodstatněnosti odůvodnění uvedeného v odpovědi na stížnost považován za přípustný, neboť v takových případech dotyčné osobě nebylo umožněno seznámit se přesně a konečně s důvody, na nichž je založen akt nepříznivě zasahující do jejího právního postavení.
Nicméně tato výjimka z pravidla shody mezi stížností a žalobou musí být vykládána restriktivně.
Nepoužije se v případě, kdy odpověď na stížnost neobsahuje ani podstatnou změnu, ani podstatné doplnění původního odůvodnění sporného rozhodnutí, které bylo dotyčnému poprvé oznámeno přečtením odpovědi na jeho stížnost, nýbrž obsahuje informaci, která nijak nesouvisí s vlastním odůvodněním uvedeného sporného rozhodnutí.
Pokud dotyčnému byla v odpovědi na jeho stížnost uvedená informace sdělena, měl místo obrácení se přímo na unijní soud podat za účelem získání dalších podrobností o existenci, stavu a podrobnostech dotčené informace doplňující stížnost.
(viz body 40 až 42)
Odkazy:
Tribunál: 28. května 1998, W v. Komise, T‑78/96 a T‑170/96, Recueil FP, s. I‑A‑239 a II‑745, body 73 a 74; výše uvedený rozsudek Komise v. Moschonaki, bod 86
3. Unijní soud musí při posouzení přiměřenosti disciplinární sankce vzhledem k závažnosti skutkových zjištění zohlednit skutečnost, že výběr sankce vychází z celkového posouzení všech konkrétních činů a okolností vlastních jednotlivému případu, které provádí orgán oprávněný ke jmenování, přičemž je nutno připomenout, že služební řád neváže sankce, které stanoví, strnule na různé typy porušení služebních povinností úředníků a neupřesňuje, do jaké míry mají na výběr sankce vliv přitěžující a polehčující okolnosti. Přezkum soudu prvního stupně se proto omezuje na otázku, zda zvážení přitěžujících a polehčujících okolností orgánem oprávněným ke jmenování bylo provedeno přiměřeným způsobem, přičemž je nutno upřesnit, že při tomto přezkumu tento soud nemůže hodnotové úsudky, které v této souvislosti přijal orgán oprávněný ke jmenování, nahradit svými úsudky.
(viz bod 64)
Odkazy:
Tribunál: 30. května 2002, Onidi v. Komise, T‑197/00, Recueil FP, s. I‑A‑69 a II‑325, bod 142 a citovaná judikatura
4. Porušení služebních povinností opakovaným chováním úředníka sice podle čl. 10 písm. h) přílohy IX služebního řádu může být důvodem pro zpřísnění disciplinární sankce, avšak absence opakovaného porušení nemůže představovat polehčující okolnost, protože úředník je ze zásady povinen zdržet se chování, které by mohlo narušit vážnost jeho funkce.
(viz bod 75)