Věc T‑565/08

Corsica Ferries France SAS

v.

Evropská komise

„Státní podpory – Odvětví námořní kabotáže – Služba obecného hospodářského zájmu – Test soukromého investora v tržním hospodářství – Sociální politika členských států – Podpora na restrukturalizaci – Účinky zrušujícího rozsudku“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 11. září 2012

1.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Působnost

(Článek 253 ES)

2.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Působnost – Rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor – Vztah mezi povinností odůvodnění a povinností zachovávat profesní tajemství

(Články 253 ES a 287 ES)

3.      Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Stručný popis žalobních důvodů

(Jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1)

4.      Podpory poskytované státy – Správní řízení – Povinnost Komise vyzvat zúčastněné strany, aby předložily své připomínky – Vyloučení zúčastněných stran z práva na obhajobu

(Články 88 odst. 2 ES a 253 ES)

5.      Hospodářská soutěž – Podniky pověřené správou služeb obecného hospodářského zájmu – Definice služeb obecného hospodářského zájmu – Posuzovací pravomoc členských států – Omezení – Přezkum Komise omezený na případy zjevných pochybení

(Článek 86 odst. 2 ES)

6.      Smlouva o ES – Režimy vlastnictví – Svoboda členských států provozovat hospodářskou činnost – Propojení s ustanoveními v oblasti státních podpor

(Články 87 odst. 1 ES a 295 ES)

7.      Podpory poskytované státy – Pojem – Posouzení podle kritéria soukromého investora – Nezbytnost porovnávat chování veřejného investora s chováním soukromého holdingu nebo seskupení podniků, které je určováno dlouhodobými perspektivami výnosnosti

(Článek 87 odst. 1 ES)

8.      Podpory poskytované státy – Pojem – Posouzení podle kritéria soukromého investora – Zohlednění sociální odpovědnosti podnikatele a podnikatelského prostředí – Dodatečné náhrady při propuštění – Kritéria pro posouzení

(Článek 87 odst. 1 ES)

9.      Podpory poskytované státy – Pojem – Posouzení podle kritéria soukromého investora – Povinnost Komise vymezit přesně hospodářské aktivity státu, aby mohla vymezit referenční soukromé investory – Nesprávné právní posouzení při neprovedení takového vymezení

(Článek 87 odst. 1 ES)

10.    Podpory poskytované státy – Pojem – Právní charakter – Výklad na základě objektivních skutečností – Soudní přezkum

(Článek 87 odst. 1 ES)

11.    Podpory poskytované státy – Pojem – Kritérium soukromého investora – Kapitálový vklad – Souběžnost vkladů soukromých a veřejných investorů – Kritéria pro posouzení

(Článek 87 odst. 1 ES)

12.    Podpory poskytované státy – Pojem – Zásah státu snižující náklady, které obvykle zatěžují rozpočet podniku – Zahrnutí – Záloha na běžný účet ve prospěch osob propuštěných podnikem, jejímž účelem je financovat náklady budoucího dodatečného odstupného – Zahrnutí

(Článek 87 odst. 1 ES)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 42)

2.      Článek 287 ES ukládá členům, úředníkům a jiným zaměstnancům orgánů Společenství povinnost nevyzrazovat informace, které jsou profesním tajemstvím. Pokud však jde o povinnost odůvodnění aktů orgánů vyžadovanou článkem 253 ES, nelze nedostatečné odůvodnění ospravedlnit povinností zachovávat profesní tajemství stanovenou v uvedeném článku 287. Povinnost zachovávat obchodní tajemství totiž nelze vykládat natolik extenzivně, že na úkor práva na obhajobu členských států a zúčastněných stran zbaví požadavek odůvodnění rozhodnutí jeho hlavního obsahu. Požadavek odůvodnění rozhodnutí přijatého v oblasti státních podpor pak především nelze vymezit s ohledem na zájem pouze členského státu, kterému je toto rozhodnutí určeno, být informován. V případě, že členský stát od Komise obdržel to, oč žádal, tj. povolení zamýšlené podpory, jeho zájem na obdržení odůvodněného rozhodnutí může být na rozdíl od konkurentů příjemce podpory velmi omezený.

(viz bod 43)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 44)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 50)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 56, 65)

6.      Zásah orgánů veřejné moci do kapitálu podniku v jakékoliv formě může představovat státní podporu. Podle článku 295 se však Smlouva o ES nijak nedotýká úpravy vlastnictví uplatňované v členských státech. Členské státy tak nejsou omezeny v rozvíjení hospodářských aktivit, ať už přímo nebo nepřímo, stejně jako soukromé podniky. Z této zásady rovného zacházení s veřejným a soukromým sektorem vyplývá, že členské státy mohou investovat do hospodářských aktivit a že kapitál přímo či nepřímo poskytnutý podniku státem za okolností, které odpovídají obvyklým tržním podmínkám, nemůže být kvalifikován jako státní podpora.

(viz body 76–77)

7.      K uplatnění testu soukromého investora v oblasti státních podpor je nezbytně nutné rozlišovat mezi povinnostmi, které musí stát plnit jakožto podnik vykonávající hospodářskou činnost, a povinnostmi, které mu mohou příslušet jakožto orgánu veřejné moci. Pokud totiž k investici státu dochází v rámci výkonu veřejné moci, nelze jeho chování nikdy srovnávat s chováním hospodářského subjektu nebo soukromého investora v tržním hospodářství.

Nicméně při tomto rozlišování mezi hospodářskými aktivitami na jedné straně a zásahy veřejné moci na straně druhé je třeba zohlednit skutečnost, že chování soukromého investora, se kterým musí být chování veřejného investora srovnáno, není nezbytně chováním běžného investora, který vkládá kapitál za účelem dosažení výnosnosti ve více méně krátkém období. Toto chování musí být přinejmenším chováním soukromého holdingu nebo soukromého seskupení podniků sledujícího strukturální, globální nebo sektorovou politiku a musí být určováno perspektivami výnosnosti v delším období

(viz body 79–80)

8.      Je nezbytné, aby kontrola státních podpor odrážela vývoj i obsah vnitrostátních sociálních právních předpisů, jakož i praxi vztahů sociálních partnerů v rámci velkých skupin podniků, pokud se jedná jak o investice soukromých podniků, tak investice státu, v souladu se zásadou rovného zacházení a aniž je narušen její užitečný účinek.

V sociálně-tržním hospodářství nemůže obezřetný soukromý investor ignorovat jak svou odpovědnost ke všem na podniku zainteresovaným stranám, tak ani vývoj sociálního, ekonomického a environmentálního kontextu, v němž se rozvíjí. Výzvy plynoucí ze sociální odpovědnosti a z podnikatelského prostředí jsou totiž způsobilé významným způsobem ovlivňovat konkrétní rozhodnutí a strategickou orientaci obezřetného soukromého podnikatele. Dlouhodobá hospodářská účelnost chování obezřetného soukromého investora tedy nemůže být hodnocena bez zohlednění takovýchto faktorů.

Z tohoto důvodu v zásadě může podle okolností případu proplácení dodatečného odstupného soukromým investorem představovat legitimní a vhodnou praxi s cílem podpořit klidný sociální dialog a zachovat dobrou pověst značky společnosti nebo skupiny společností. Náklady dodatečného odstupného totiž nelze zaměňovat s náklady sociálního zabezpečení, jež v případě likvidace společnosti nevyhnutelně nese stát. Na základě zásady rovného zacházení je i členským státům umožněno v případě likvidace veřejného podniku poskytnout dodatečné odstupné, i když jejich povinnosti a priori nemohou přesahovat striktní zákonné a smluvní minimum.

Nicméně převzetí těchto dodatečných nákladů vzhledem k oprávněným ohledům nemůže sledovat výhradně sociální, nebo dokonce politické, cíle, neboť pak by nemohly být splněny podmínky testu soukromého investora. Neodpovídají-li náklady jdoucí nad rámec zákonných a smluvních povinností, byť posuzovány v dlouhodobém horizontu, jakékoli ekonomické logice, musí být považovány za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

V tomto ohledu nemůže ochrana dobré pověsti členského státu jakožto globálního investora v tržním hospodářství bez výjimečných okolností a obzvláště přesvědčivého odůvodnění představovat dostatečný důvod pro prokázání ekonomické logiky převzetí dodatečných nákladů, jako je dodatečné odstupné, nahlížené v dlouhodobém horizontu. Umožnit Komisi, aby souhrnně odkazovala na pověst členského státu jakožto globálního hráče a pomocí toho dovozovala neexistenci podpory ve smyslu 87 odst. 1 ES, by totiž mohlo narušit podmínky hospodářské soutěže na společném trhu ve prospěch podniků působících v členských státech, kde je veřejný sektor hospodářství relativně rozvinutější nebo kde je sociální dialog zvláště narušen, a nepatřičně snížit užitečný účinek pravidel Společenství v oblasti státních podpor.

(viz body 81–85)

9.      V souvislosti s testem soukromého investora Komisi v rámci jejího širokého prostoru pro uvážení přísluší, aby zejména na zeměpisné a sektorové úrovni vymezila hospodářské aktivity státu, vůči nimž má být hodnocena z dlouhodobého hlediska hospodářská účelnost chování tohoto státu.

Neexistuje-li dostatečně přesné vymezení dotčených hospodářských aktivit, nemůže být Komise s to vymezit referenční soukromé investory, a určit tak na základě objektivních a ověřitelných skutečností existenci dostatečně ustálené praxe mezi těmito investory. Dále je bez takovéhoto referenčního bodu definice dotčených hospodářských aktivit rovněž nezbytná pro určení existence přiměřené a dostatečně podložené pravděpodobnosti, že členský stát bude mít z předmětného chování nepřímý hmotný prospěch, byť v dlouhodobém horizontu.

Při neexistenci takovéhoto vymezení je pro Tribunál v zásadě nemožné, aby zkoumal dlouhodobou hospodářskou účelnost dotčeného opatření. V tomto ohledu se Komise dopustila nesprávného právního posouzení.

(viz body 86–87, 94)

10.    Pojem „státní podpora“, jak je definován ve Smlouvě, je právní povahy a musí být vykládán na základě objektivních skutečností. Z tohoto důvodu musí soud Unie v zásadě a s ohledem jak na konkrétní skutečnosti sporu, o kterém rozhoduje, tak na technickou nebo komplexní povahu závěrů učiněných Komisí, v plném rozsahu přezkoumat, zda opatření spadá do působnosti čl. 87 odst. 1 ES. Soud Unie musí zejména ověřit nejenom věcnou správnost předložených důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít závěry, které z nich byly vyvozeny.

(viz bod 88)

11.    Pro určení, zda vklad veřejného původu vykazuje prvky státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, je třeba zhodnotit, zda by soukromý investor uvedený vklad za srovnatelných okolností provedl. V případě, že byl kapitál přímo nebo nepřímo poskytnutý podniku státem poskytnut za okolností, které odpovídají standardním tržním podmínkám, nelze jej na základě zásady rovného zacházení s veřejným a soukromým sektorem považovat za státní podporu. Je tedy třeba mít za to, že kapitálový vklad z veřejných prostředků odpovídá kritériu soukromého investora a neznamená poskytnutí státní podpory, mimo jiné, jestliže k vkladu došlo souběžně s významným kapitálovým vkladem soukromého investora za srovnatelných podmínek.

Souběžnost vkladů soukromých a veřejných investorů je však sama o sobě nanejvýš ukazatelem umožňujícím usuzovat na neexistenci podpory ve smyslu 87 odst. 1 ES. Vklady totiž musejí být provedeny za srovnatelných okolností. Vzhledem k tomu, že cílem testu soukromého investora je srovnat chování státu s chováním hypotetického soukromého investora, nelze popřít, že existence investorů ochotných k významné souběžné investici může usnadnit ověření takovéhoto testu. Nicméně k posouzení legality dotčených vkladů z hlediska pravidel Společenství v oblasti státních podpor musí být zohledněny všechny relevantní skutkové a právní okolnosti. Časové hledisko je tedy přirozeně důležité, ale souběžnost v zásadě nemůže být považována za dostačující sama o sobě.

A proto, vzhledem k tomu, že souběžnost lze považovat pouze za ukazatel umožňující usuzovat na neexistenci podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, nemůže být její přiměřené posuzování striktní.

(viz body 115, 117–118)

12.    V oblasti státních podpor skutečnost, že určité opatření sleduje sociální účel, nestačí k tomu, aby nebyla bez dalšího kvalifikována jako podpora ve smyslu čl. 87 ES. Odstavec 1 tohoto ustanovení totiž nerozlišuje podle důvodů nebo cílů státních zásahů, ale definuje tyto zásahy podle jejich účinků. Pojem podpory zahrnuje různé formy veřejných zásahů, které snižují náklady, jež obvykle zatěžují rozpočet podniku.

Z pojmu „podpora“ nutně nevyplývá převzetí právní povinnosti, ale spíše skutečnost, že jsou sníženy náklady, jež normálně zatěžují rozpočet podniku. Vymezení toho, co jsou to náklady běžného provozu podniku, nelze tedy omezovat na zákonné a smluvní povinnosti. Rovněž skutečnost, že přímými příjemci podpory pro jednotlivce jsou zaměstnanci, nemůže stačit k vyloučení existence podpory ve prospěch jejich zaměstnavatele.

Co se týče opatření, které spočívá v záloze na běžný účet poskytnuté státním subjektem ve prospěch propuštěných zaměstnanců podniku, jehož účelem je financovat náklady budoucího dodatečného odstupného podle případného plánu na snižování stavů zaměstnanců zavedeného nabyvateli, skutečnost, že předmětné opatření nevyplývá ze striktních zákonných a smluvních povinností, v zásadě nemůže vyloučit povahu státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

Existence vázaného účtu, na který jsou ukládány prostředky týkající se podpor pro jednotlivce, může dále být podnětem pro zaměstnance podniku, aby podnik opustili, nebo alespoň aby ho opustili bez jednání o podmínkách odchodu, zejména pokud se jedná o případné poskytnutí dodatečného odstupného, přičemž všechny tyto skutečnosti zakládají nepřímou ekonomickou výhodu pro tento podnik.

Komise se tedy dopouští zjevně nesprávného posouzení, když tato opatření podpory považuje za podpory pro jednotlivce nepředstavující podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

(viz body 136–137, 139, 143–144, 147)