ROZSUDEK TRIBUNÁLU (kasačního senátu)
12. července 2011
Věc T-80/09 P
Evropská komise
v.
Q
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Vzájemný kasační opravný prostředek – Psychické obtěžování – Článek 12a služebního řádu – Sdělení o politice v oblasti psychického obtěžování v Komisi – Povinnost poskytnout pomoc příslušející administrativě – Článek 24 služebního řádu – Působnost – Žádost o pomoc – Opatření dočasného přeložení – Povinnost péče – Odpovědnost – Žádost o náhradu škody – Plná jurisdikce – Podmínky vzniku – Posudek o vývoji služebního postupu – Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 9. prosince 2008, Q v. Komise (F‑52/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), a znějící na zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 9. prosince 2008, Q v. Komise (F‑52/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), se zrušuje v rozsahu, v němž v bodě 2 výroku ukládá Komisi povinnost zaplatit Q náhradu škody ve výši 500 eur a také částku 15 000 eur, nakolik tato částka směřuje k nápravě nehmotné újmy vzniklé Q z důvodu údajného opoždění při zahajování správního šetření, a v němž za účelem zamítnutí žaloby v prvním stupni ve zbývající části v bodě 3 výroku v bodech 147 až 189 odůvodnění rozhodl o „žalobním důvodu psychického obtěžování vzneseném [Q]“ a v bodě 230 odůvodnění rozhodl, že návrhová žádání směřující ke zrušení posudků o vývoji služebního postupu, které se Q týkají a jež byly vyhotoveny za dobu od 1. ledna do 31. října a od 1. listopadu do 31. prosince 2003, nejsou přípustná. Hlavní i vzájemný kasační opravný prostředek se ve zbývající části zamítají. Věc se vrací zpět Soudu pro veřejnou službu, aby rozhodl o návrhových žádáních na zrušení výše uvedených posudků o vývoji služebního postupu i o částce, kterou má Komise uhradit Q pouze za nehmotnou újmu vyplývající z toho, že Komise odmítla přijmout opatření dočasného přeložení. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Přípustnost – Právní otázky – Přezkum vzniku unijní mimosmluvní odpovědnosti
(Článek 225a ES; čl. 11 odst. 1 přílohy I statutu Soudního dvora)
2. Úředníci – Žaloba – Procesní rámec – Článek 236 ES a články 90 a 91 služebního řádu úředníků
(Článek 236 ES; články 90 a 91 služebního řádu úředníků)
3. Úředníci – Služební řád – Cíl – Nastolení vzájemných práv a povinností mezi orgány a jejich úředníky
(Služební řád úředníků)
4. Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Protiprávnost – Pojem – Rozdíl mezi režimem odpovědnosti Unie ve vztahu k jejím úředníkům a obecným režimem odpovědnosti Unie a členských států v případě porušení unijního práva
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
5. Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Dosah – Meze
(Článek 24, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1 služebního řádu úředníků)
6. Úředníci – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Podmínky – Dosah
(Článek 24 první pododstavec služebního řádu úředníků)
7. Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Žaloba založená na povinnosti administrativy nahradit škodu způsobenou úředníkovi třetí osobou – Přípustnost – Podmínka – Povinnost obrátit se předtím na vnitrostátní soudy
(Článek 12a odst. 3, čl. 24 druhý pododstavec a článek 91 služebního řádu úředníků)
8. Úředníci – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Rozsah působnosti – Dosah – Soudní přezkum – Meze
(Článek 24 první pododstavec služebního řádu úředníků)
9. Úředníci – Organizace služeb – Přidělení zaměstnanců – Přeřazení – Posuzovací pravomoc administrativy – Meze – Zájem služby – Respektování shody mezi zaměstnáním a platovou třídou
(Článek 7 odst. 1 a čl. 24 první pododstavec služebního řádu úředníků)
10. Úředníci – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Dosah
(Článek 24 první pododstavec služebního řádu úředníků)
11. Řízení – Nepominutelné podmínky řízení – Přezkum soudem i bez návrhu – Dodržení zásady kontradiktornosti
(Článek 113 jednacího řádu Tribunálu; články 90 a 91 služebního řádu úředníků)
12. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí přijatá na základě vyšetřovací zprávy na závěr šetření vedeného na základě článku 86 služebního řádu – Přípravný akt – Vyloučení
(Článek 24 a čl. 86 odst. 3 služebního řádu úředníků; článek 3 přílohy IX)
13. Úředníci – Žaloba – Pravomoc Soudu pro veřejnou službu – Přezkum podmínek přípustnosti
14. Úředníci – Žaloba – Právní zájem na podání žaloby – Posouzení v okamžiku podání žaloby – Pozdější ztráta právního zájmu na podání žaloby – Nevydání rozhodnutí ve věci samé
(Články 90 a 91 služebního řádu úředníků)
15. Úředníci – Žaloba – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba na zrušení posudku o vývoji služebního postupu – Odchod úředníka do důchodu z důvodu úplné a trvalé pracovní neschopnosti během sporného řízení – Zachování právního zájmu na podání žaloby – Meze
(Články 53, 78, 90 a 91 služebního řádu úředníků; články 13 až 15 přílohy VIII)
16. Soudní dvůr – Rozsudky – Výklad právních pravidel
1. Z článku 225a Smlouvy o ES a z čl. 11 odst. 1 přílohy I statutu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek může být založen pouze na důvodech vztahujících se k porušení právních norem, nikoli však na posouzení skutkového stavu.
Je tedy přípustné dovolávat se u Tribunálu v řízení o kasačním opravném prostředku porušení podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Evropské unie vycházející z existence protiprávního jednání.
(viz body 24, 25, 27 a 28)
Odkazy: Soudní dvůr 4. července 2000, Bergaderm a Goupil v. Komise, C‑352/98 P, Recueil, s. I-5291, body 43 a 44; Tribunál 12. března 2008, Rossi Ferreras v. Komise, T‑107/07 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 29, a uvedená judikatura; Tribunál 10. prosince 2008, Nardone v. Komise, T‑57/99, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 162 až 164
2. Spor mezi úředníkem a orgánem, pro který úředník pracuje nebo pracoval, jenž směřuje k náhradě škody, spadá, má-li původ ve služebním poměru, který dotčenou osobu spojuje s daným orgánem, do působnosti článku 236 ES a článků 90 a 91 služebního řádu a, zejména pokud jde o jeho přípustnost, nespadá ani do působnosti článku 235 ES a čl. 288 druhého pododstavce ES, ani článku 46 statutu Soudního dvora.
(viz bod 40)
Odkazy: Tribunál 26. června 2009, Marcuccio v. Komise, T‑114/08 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 12, a uvedená judikatura
3. Služební řád je samostatným instrumentem, jehož jediným cílem je upravit právní vztahy mezi orgány a úředníky tím, že stanoví vzájemná práva a povinnosti. Služební řád tak ve vztazích mezi orgány a jejich úředníky nastolil rovnováhu vzájemných práv a povinností, kterou nesmějí ohrozit ani orgány, ani úředníci. Tato rovnováha vzájemných práv a povinností má v zásadě ochránit vztah důvěry, který musí mezi orgány a jejich úředníky existovat, aby bylo evropským občanům zaručeno, že orgány budou jim svěřené úkoly v obecném zájmu řádně plnit.
(viz bod 41)
Odkazy: Soudní dvůr 31. května 1988, Rousseau v. Účetní dvůr, 167/86, Recueil, s. 2705, bod 13; Soudní dvůr 6. března 2001, Connolly v. Komise, C‑274/99 P, Recueil, s. I-1611, body 44 až 47; Tribunál 18. dubna 1996, Kyrpitsis v. CES, T‑13/95, Recueil FP s. I-A-167 a Ii-503, bod 52; 22. února 2006, Adam v. Komise, T‑342/04, Sb. VS s. I-A-2-23 a II-A -2-107, bod 34
4. Ve sporech mezi orgány a jejich úředníky se právo na náhradu škody přiznává, jsou-li splněny tři podmínky, totiž podmínka protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, podmínka skutečné škody a podmínka příčinné souvislosti mezi jednáním a uplatňovanou škodou.
Pokud jde o podmínku vztahující se k protiprávnosti jednání, požadavek, aby bylo prokázáno dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž účelem je založit práva jednotlivcům, se neuplatní. Tento požadavek se totiž týká pouze mimosmluvní odpovědnosti Společenství podle čl. 288 druhého pododstavce ES a odpovědnosti členských států za porušení práva Společenství. Naproti tomu ve sporech v rámci vztahů mezi orgány a jejich úředníky stačí k tomu, aby byla za splněnou považována první ze tří uvedených podmínek, pouhé zjištění protiprávnosti.
Rozdíl mezi podmínkami realizace odpovědnosti Společenství za škodu způsobenou jeho úředníkům a bývalým úředníkům z důvodu porušení ustanovení služebního řádu na straně jedné a podmínkami, jimiž se řídí odpovědnost Společenství ve vztahu ke třetím osobám z důvodu porušení jiných ustanovení práva Společenství, na straně druhé, je totiž odůvodněn hlediskem rovnováhy práv a povinností, kterou služební řád ve vztazích mezi orgány a jejich úředníky konkrétně nastolil s cílem zaručit evropským občanům, že orgány budou jim svěřené úkoly v obecném zájmu řádně plnit.
(viz body 42 až 45)
Odkazy: Tribunál 9. února 1994, Latham v. Komise, T‑82/91, Recueil FP s. I-A-15 a II-61, bod 72; Tribunál 24. dubna 2001, Pierard v. Komise, T‑172/00, Recueil FP s. I-A-91 a II-429, bod 34; Tribunál 12. září 2007, Combescot v. Komise, T‑249/04, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 49
5. Článek 91 odst. 1 druhá věta služebního řádu se řídí větou první, takže toto ustanovení zakládá unijnímu soudu pravomoc v plné jurisdikci pouze v případě, kdy existuje spor o legalitu aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu.
Soud pro veřejnou službu, jemuž osoba, na kterou se vztahuje služební řád, předloží žalobu ohledně legality aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení, tedy může, a to i z úřední povinnosti, na základě pravomoci v plné jurisdikci, přiznat takové osobě náhradu škody pouze, pokud tato náhrada škody směřuje k nápravě újmy způsobené této osobě z důvodu protiprávnosti aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení, který je předmětem žaloby, nebo alespoň újmy vyplývající z protiprávnosti, která s týmž aktem úzce souvisí.
V tomto ohledu nemůže existovat úzká souvislost mezi na straně jedné žádostí o pomoc podle článku 24 služebního řádu, která poukazuje na psychické obtěžování dotyčné osoby ze strany nadřízených a na straně druhé implicitním rozhodnutím, kterým se zamítá tato žádost a žádost o náhradu škody z důvodu, že dotyčný orgán nesplnil svou povinnost péče. Ač je totiž skutkové okolnosti, na které se poukazuje v žádosti o pomoc, třeba považovat za akty přičitatelné jejich původcům, není tomu tak v případě implicitního zamítavého rozhodnutí, které je aktem přičitatelným dotyčnému orgánu. Nesprávný úřední postup přičitatelný dotyčnému orgánu přitom předcházel datu implicitního zamítavého rozhodnutí, a nelze ho tedy považovat za postup, který by s tímto implicitním zamítavým rozhodnutím úzce souvisel.
Za těchto okolností nemůže Soud pro veřejnou službu bez toho, že by články 90 a 91 služebního řádu porušil, rozhodnout o tom, zda lze určité skutkové okolnosti, na které se poukazuje v žádosti o pomoc, jako celek kvalifikovat jako nesprávný úřední postup orgánu vedoucí ke vzniku újmy nehmotné povahy na s.aně žalobce, která musí být napravena.
(viz body 58, 63, 71 až 73)
Odkazy: Soudní dvůr 14. prosince 2006, Meister v. OHIM, C‑12/05 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 112 až 116; Soudní dvůr 20. května 2010, Gogos v. Komise, C‑583/08 P, Sb. rozh. s. I-4469, body 49 až 53; Tribunál 1. prosince 1994, Schneider v. Komise, T‑54/92, Recueil FP s. I-A-281 a II-887, bod 49, a uvedená judikatura, a Ditterich v. Komise, T‑79/92, Recueil FP s. I-A-289 a II-907, bod 37, a uvedená judikatura
6. Účelem povinnosti poskytovat pomoc zakotvené v čl. 24 prvním pododstavci služebního řádu je ochrana úředníků před jednáními třetích osob ze strany orgánu, a nikoli před akty vydanými samotným orgánem, jejichž přezkum je upraven v jiných ustanoveních služebního řádu. I když je čl. 24 první pododstavec služebního řádu koncipován především s cílem chránit úředníky před útoky a špatným zacházením ze strany třetích osob, zakládá toto ustanovení administrativě povinnost poskytovat pomoc i v případě, kdy je původcem skutečností, na které toto ustanovení dopadá, jiný úředník.
(viz bod 66)
Odkazy: Soudní dvůr 14. června 1979, V. v. Komise, 18/78, Recueil, s. 2093, bod 15; Soudní dvůr 17. prosince 1981, Bellardi-Ricci a další v. Komise, 178/80, Recueil, s. 3187, bod 23; Soudní dvůr 25. března 1982, Munk v. Komise, 98/81, Recueil, s. 1155, bod 21; Tribunál 9. března 2005, L v. Komise, T‑254/02, Sb. VS s. I-A-63 a II-277, bod 85, a uvedená judikatura
7. Přípustnost žaloby na náhradu škody podané úředníkem podle čl. 24 druhého pododstavce služebního řádu úředníků je podmíněna vyčerpáním vnitrostátních procesních prostředků v rozsahu, v němž tyto prostředky účinně zajišťují ochranu dotčených osob a mohou vést k náhradě tvrzené škody.
V tomto ohledu se zvláštní odpovědnostní režim, a sice režim objektivní odpovědnosti, zavedený uvedeným ustanovením opírá o povinnost administrativy chránit zdraví a bezpečnost svých úředníků a zaměstnanců před útoky nebo špatným zacházením ze strany třetích osob nebo ze strany jiných úředníků, jejichž obětí se mohou stát při výkonu svých úkolů, a to zejména v podobě psychického obtěžování ve smyslu čl. 12a odst. 3 služebního řádu.
(viz body 67 a 68)
Odkazy: Soudní dvůr 5. října 2006, Schmidt-Brown v. Komise, C‑365/05 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 78; Tribunál 26. října 1993, Caronna v. Komise, T‑59/92, Sb. rozh. s. II-1129, body 25 a 68; L v. Komise, výše uvedený, bod 148, a uvedená judikatura, a body 143 až 146 a 147 až 153
8. V rámci povinnosti poskytovat pomoc je správní orgán v případě události neslučitelné s řádným a nerušeným výkonem služby povinen s veškerou nutnou energií zasáhnout a s rychlostí a péčí vyžadovanými okolnostmi daného případu reagovat, aby prokázal skutečnosti a vyvodil z nich se znalostí věci příslušné důsledky. Za tímto účelem stačí, aby úředník, který se domáhá ochrany od svého orgánu, podal důkaz o existenci útoků, o nichž tvrdí, že proti němu směřují. Jsou-li takové skutečnosti dány, je na dotčeném orgánu, aby přijal vhodná opatření, zejména aby ve spolupráci s původcem stížnosti vedl správní šetření s cílem potvrdit skutečnosti, které vedly k podání stížnosti, bez čehož nemůže orgán zaujmout konečný postoj, a to zejména o tom, zda je třeba stížnost odložit nebo zda je třeba zahájit disciplinární řízení a případně zda je třeba přijmout disciplinární postihy.
Kromě toho, pokud se úředník obrátí na administrativu se žádostí o pomoc podle čl. 24 prvního pododstavce služebního řádu, je administrativa vzhledem k povinnosti poskytovat ochranu, kterou jí tento článek ukládá, rovněž povinna přijmout vhodná preventivní opatření, jako je dočasné přeřazení nebo převedení oběti, která směřují k ochraně oběti před opakováním jednání, na které bylo poukázáno, během doby nutné ke správnímu šetření. V souladu se svým ochranným účelem nemohou taková opatření záviset na tom, zda v rámci složek služby existuje volné místo.
Administrativa totiž má jak při volbě dočasných, tak konečných opatření, která je třeba podle článku 24 služebního řádu přijmout, širokou posuzovací pravomoc podléhající kontrole ze strany unijního soudu. Kontrola ze strany unijního soudu se omezuje na to, zda se dotyčný orgán držel v přiměřených mezích a neužil své posuzovací pravomoci zjevně nesprávným způsobem.
(viz body 84 až 86 a 92)
Odkazy: Soudní dvůr 11. července 1974, Guillot v. Komise, 53/72, Recueil, s. 791, body 3, 12 a 21; Soudní dvůr 26. ledna 1989, Koutchoumoff v. Komise, 224/87, Recueil, s. 99, body 15 a 16; Soudní dvůr 9. listopadu 1989, Katsoufros v. Soudní dvůr, 55/88, Recueil, s. 3579, bod 16; Soudní dvůr 12. listopadu 1996, Ojha v. Komise, C‑294/95 P, Recueil, s. 5863, body 40 a 41, a uvedená judikatura; Tribunál 5. prosince 2000, Campogrande v. Komise, T‑136/98, Recueil FP s. I-A-267 a II-1225, bod 55; L v. Komise, výše uvedený, bod 84, a uvedená judikatura
9. Rozhodnutí o přeřazení v zájmu služby přijímaná na základě čl. 7 odst. 1 služebního řádu sledují cíl řádného fungování služby, a to i tehdy, jsou-li odůvodněna vnitřními problémy ve vztazích, a v důsledku toho spadají do široké posuzovací pravomoci orgánů při organizaci vlastních složek v závislosti na poslání, které je orgánům svěřeno, a při přidělování personálu, který mají k dispozici, s přihlédnutím k těmto úkolům za podmínky, že k tomuto přidělování dochází ve shodě mezi zaměstnáním a platovou třídou.
(viz bod 92)
Odkazy: Ojha v. Komise, výše uvedený, body 40 a 41, a uvedená judikatura
10. Povinnost poskytovat pomoc podle čl. 24 prvního pododstavce služebního řádu zavazuje administrativu k tomu, aby reagovala s rychlostí, kterou okolnosti věci vyžadují, a to zejména tak, že zahájí správní šetření s cílem potvrdit ve spolupráci s původcem stížnosti skutkové okolnosti, které jsou příčinou stížnosti. To však nevylučuje, že objektivní důvody, jež mohou souviset zejména s potřebou organizace šetření, mohou odůvodňovat určitou lhůtu k zahájení uvedeného šetření.
(viz bod 105)
Odkazy: Campogrande v. Komise, výše uvedený, body 42, 53 a 56
11. Podle článku 113 svého jednacího řádu může Tribunál kdykoliv bez návrhu zkoumat nepominutelné podmínky řízení.
V tomto ohledu platí, že jelikož podmínky přípustnosti žaloby podle článků 90 a 91 služebního řádu úředníků mají povahu nepominutelných podmínek řízení, je případně na unijním soudu, aby je zkoumal i bez návrhu s výhradou, že s.any dopředu vyzve, aby předložily svá vyjádření.
(viz body 129 a 130)
Odkazy: Soudní dvůr 17. prosince 2009, Přezkum M v. EMEA, C‑197/09 RX-II, Sb. rozh. s. I-12033, bod 57, a uvedená judikatura; Tribunál 8. června 2009, Krcova v. Soudní dvůr, T‑498/07 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 52, a uvedená judikatura
12. Pokud jde o šetření vedené na základě čl. 86 odst. 3 služebního řádu, aby bylo možno rozhodnout o žádosti úředníka o pomoc podle článku 24 služebního řádu, jeho závěrem je konečné rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, přijaté na základě vyšetřovací zprávy, jak to plyne z článku 3 přílohy IX služebního řádu. Právní postavení úředníka je dotčeno v okamžiku přijetí tohoto rozhodnutí.
V tomto ohledu je konečné rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování v rozsahu, v němž odkazuje na závěry zprávy ze správního vyšetřování, jež bylo ukončeno po datu implicitního rozhodnutí, kterým se zamítá žádost o pomoc a v jehož rámci byla podrobně přezkoumána tvrzení dotčeného úředníka, třeba považovat nikoli za rozhodnutí, kterým se pouze potvrzuje implicitní rozhodnutí, nýbrž za rozhodnutí, které je nahrazuje poté, co administrativa dotčenou situaci přezkoumala.
(viz body 137 a 138)
Odkazy: Guillot v. Komise, výše uvedený, body 21, 22 a 36; Soudní dvůr 1. června 1983, Seton v. Komise, 36/81, 37/81 a 218/81, Recueil, s. 1789, body 29 až 31; L v. Komise, výše uvedený, bod 123; Tribunál 25. října 2007, Lo Giudice v. Komise, T‑154/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 47 a 48
13. Nelze unijnímu soudu vytýkat, že provádí faktická zjištění, když z úřední povinnosti přezkoumává podmínky přípustnosti návrhu na náhradu škody, která mu je v rámci takové žaloby předložena, jelikož tato faktická zjištění vyplývají z písemností obsažených ve spise, který mu předložily strany s tím, aby o jejich žalobě rozhodl.
(viz bod 150)
14. K tomu, aby se mohla určitá osoba spadající do působnosti služebního řádu v rámci žaloby podle článků 90 a 91 uvedeného služebního řádu přípustně domáhat zrušení aktu, který ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, musí mít v okamžiku podání žaloby dostatečně kvalifikovaný existující a trvající zájem na zrušení tohoto aktu, přičemž takový zájem předpokládá, že žalobní návrh může této osobě s ohledem na svůj výsledek založit výhodu. Jakožto podmínka přípustnosti se žalobní zájem žalobce musí posuzovat v okamžiku podání žaloby. Aby však mohla osoba, na kterou se vztahuje služební řád, podat žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, je třeba, aby si zachovala osobní zájem na zrušení takového rozhodnutí. V tomto ohledu platí, že netrvá-li žalobní zájem, není už třeba o žalobě rozhodovat.
(viz bod 156)
Odkazy: Tribunál 24. dubna 2001, Torre a další v. Komise, T‑159/98, Recueil FP s. I-A-83 a II-395, body 30 a 31, a uvedená judikatura; Tribunál 28. června 2005, Ross v. Komise, T‑147/04, Sb. VS s. I-A-171 a II-771, bod 25, a uvedená judikatura; 29. listopadu 2006, Agne-Dapper a další v. Komise a další, T‑35/05, T‑61/05, T‑107/05, T‑108/05 a T‑139/05, Sb. VS s. I-A-2-291 a II-A-2-1497, bod 35, a uvedená judikatura
15. Pokud jde o zájem úředníka nebo bývalého úředníka na podání žaloby na zrušení posudku o vývoji služebního postupu, který se ho týká, je třeba uvést, že uvedený posudek je nadřízenými provedeným hodnocením toho, jak úředník plnil jemu svěřené povinnosti, a úředníkova chování ve službě během dotyčného období a že bez ohledu na svou budoucí užitečnost představuje písemný a formální důkaz týkající se kvality úředníkem konané práce. Takové posouzení není pouhým popisem práce odvedené v dotyčném období, nýbrž obsahuje rovněž hodnocení lidských kvalit, které posuzovaný prokázal při výkonu své pracovní činnosti. Každý úředník má tudíž nárok na spravedlivé a přiměřené hodnocení své práce. Proto musí mít úředník v souladu s právem na účinnou soudní ochranu každopádně právo zpochybnit posudek o vývoji svého služebního postupu z důvodu jeho obsahu nebo proto, že nebyl vypracován podle pravidel předepsaných služebním řádem.
Mimoto úředník uznaný výborem pro otázky invalidity za osobu s úplnou a trvalou pracovní neschopností odchází automaticky do důchodu podle článků 53 a 78 služebního řádu a je-li schopen znovu nastoupit do služby v orgánech, zachovává si právo, aby byl posudek o vývoji jeho služebního postupu vyhotoven spravedlivě, objektivně a v souladu s pravidly řádného hodnocení. V tomto ohledu musí být obecné ustanovení článku 53 služebního řádu vykládáno ve spojení se zvláštními ustanoveními článků 13 až 15 přílohy VIII téhož služebního řádu. V případě opětovného nástupu do služby by byl uvedený posudek užitečný pro vývoj úředníka v rámci jeho služby nebo unijních orgánů.
Jinak tomu může být pouze v určitých zvláštních případech, kdy přezkum konkrétní situace úředníka, který byl uznán invalidním, ukazuje, že tento úředník není nadále způsobilý k tomu, aby se jednou znovu ujal svých úkolů v rámci určitého orgánu, a to například s přihlédnutím k závěrům výboru pro otázky invalidity pověřeného přezkumem stavu úředníkovy invalidity, z nichž plyne, že patologický stav, který invaliditu vyvolal, má trvalou povahu a že tedy není nutné žádné revizní lékařské vyšetření, nebo s přihlédnutím k prohlášením dotčeného úředníka, ze kterých plyne, že se každopádně znovu svých úkolů v rámci určitého orgánu neujme.
(viz body 157 až 159)
Odkazy: Ross v. Komise, výše uvedený, body 9 a 32; Soudní dvůr 22. prosince 2008, Gordon v. Komise, C‑198/07 P, Sb. rozh. s. I-10701, body 43 a 51; Combescot v. Komise, výše uvedený, body 27 a 29
16. Výklad, který dá Soudní dvůr pravidlu unijního práva, v případě potřeby objasňuje a upřesňuje význam a působnost tohoto pravidla tak, jak musí být nebo jak mělo být chápáno a používáno od okamžiku, kdy nabylo účinnosti. Z toho vyplývá, že takto vyložené pravidlo může a musí být použito i na právní vztahy vzniklé a založené před rozsudkem Soudního dvora, pokud jsou kromě toho splněny podmínky umožňující předložit příslušným soudům spor týkající se použití uvedeného pravidla. S přihlédnutím k těmto zásadám se omezení účinků výkladu podaného Soudním dvorem jeví jako výjimečné.
(viz bod 164)
Odkazy: Soudní dvůr 27. března 1980, Denkavit italiana, 61/79, Recueil, s. 1205, body 16 a 17; Soudní dvůr 11. srpna 1995, Roders a další, C‑367/93 až C‑377/93, Recueil, s. I-2229, body 42 a 43