Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sofijski rajonen sad (Bulharsko) dne 7. dubna 2023 – „Toplofikatsia Sofia“ EAD
(Věc C-222/23, Toplofikatsia Sofia)
Jednací jazyk: bulharština
Předkládající soud
Sofijski rajonen sad
Účastnice původního řízení
Navrhovatelka v řízení o platebním rozkazu: „Toplofikatsia Sofia“ EAD
Předběžné otázky
Musí být čl. 62 odst. 1 nařízení (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech1 ve spojení s čl. 18 prvním pododstavcem a článkem 21 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byl pojem „bydliště“ fyzické osoby odvozován z vnitrostátních právních předpisů, které stanoví, že adresa místa trvalého pobytu státních příslušníků státu, ve kterém má sídlo soud, u něhož byl podán návrh na zahájení řízení, se vždy nachází v tomto státě a nemůže být přesunuta na jiné místo v Evropské unii?
Musí být čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) č. 1215/2012 ve spojení s čl. 18 prvním pododstavcem a článkem 21 SFEU vykládán v tom smyslu, že připouští vnitrostátní právní předpisy a vnitrostátní judikaturu, podle kterých soud určitého státu nemůže odmítnout vydat platební rozkaz proti dlužníkovi, který je státním příslušníkem tohoto státu a ohledně něhož existuje důvodná domněnka, že není dána mezinárodní příslušnost daného soudu, protože dlužník má pravděpodobně bydliště v jiném státě Unie, což vyplývá z prohlášení dlužníka, že má v tomto [jiném] státě úředně registrovanou adresu pobytu, které učinil vůči příslušnému orgánu? Je v takovém případě relevantní, kdy bylo toto prohlášení učiněno?
Musí být čl. 18 první pododstavec SFEU ve spojení s čl. 47 druhým pododstavcem Listiny základních práv v případě, že mezinárodní příslušnost soudu, u něhož byl podán návrh na zahájení řízení, vyplývá z jiného ustanovení než z čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) č. 1215/2012, vykládán v tom smyslu, že že brání vnitrostátním právním předpisům a vnitrostátní judikatuře, podle kterých sice lze platební rozkaz vydat pouze proti fyzické osobě, která má obvyklý pobyt ve státě, ve kterém má sídlo soud, u něhož byl podán návrh na zahájení řízení, avšak závěr, že dlužník, pokud je státním příslušníkem tohoto státu, má pobyt v jiném státě, nelze učinit pouze na základě toho, že prvně uvedenému státu oznámil úředně registrovanou adresu pobytu („aktuální“ adresu pobytu), která se nachází v jiném státě Evropské unie, pokud dlužník není s to doložit, že se zcela přestěhoval do posledně uvedeného státu a nemá žádnou adresu pobytu na území státu, ve kterém má sídlo soud, u něhož byl podán návrh na zahájení řízení? Je v tomto případě relevantní, kdy bylo toto prohlášení o aktuální adrese pobytu učiněno?
V případě, že odpověď na první podotázku třetí předběžné otázky zní v tom smyslu, že vydání platebního rozkazu je přípustné: Je v takovém případě podle čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) č. 1215/2012 ve spojení s výkladem čl. 22 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1784 ze dne 25. listopadu 2020 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech1 , podaným v rozsudku ve věci Alder2 a ve spojení se zásadou účinného uplatňování unijního práva při výkonu vnitrostátní procesní autonomie přípustné, aby si vnitrostátní soud státu, – jehož státní příslušníci se nemohou vzdát své úředně registrované adresy pobytu na území tohoto státu ani ji nemohou přesunout do jiného státu, v případě, že rozhoduje o návrhu na vydání platebního rozkazu v řízení vedeném bez účasti dlužníka, před vydáním konečného rozhodnutí v dané věci – za účelem zjištění skutečného místa obvyklého pobytu dlužníka vyžádal podle článku 7 nařízení (EU) č. 2020/1784 u orgánů státu, ve kterém má dlužník úředně registrovanou adresu pobytu, informace o jeho tamější adrese pobytu a datu její registrace?
____________
1 Úř. věst. 2012, L 351, s. 1.
1 Úř. věst. 2020, L 405, s. 40.
1 ECLI:EU:C:2012:824.