ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)
21. října 2015(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Společenství PETCO – Starší obrazová ochranná známka Společenství PETCO – Relativní důvod pro zamítnutí – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 – Přerušení správního řízení – Pravidlo 20 odst. 7 písm. c) a pravidlo 50 odst. 1 nařízení (ES) č. 2868/95 – Žalobní důvod, jenž nepodporuje návrhové žádání – Zákaz rozhodnout ultra petitum – Nepřípustnost“
Ve věci T‑664/13,
Petco Animal Supplies Stores, Inc., se sídlem v San Diegu, Kalifornie (Spojené státy), zastoupená C. Aikensem, barrister,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému V. Melgar a Ó. Mondéjar Ortuñou, jako zmocněnci,
žalovanému,
přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM byl
Domingo Gutiérrez Ariza, s bydlištěm v Malaze (Španělsko),
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 7. října 2013 (věc R 347/2013‑4) týkajícímu se námitkového řízení mezi D. G. Arizou a Petco Animal Supplies Stores, Inc.,
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení M. E. Martins Ribeiro, předsedkyně, S. Gervasoni a L. Madise (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: I. Dragan, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 10. prosince 2013,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 11. dubna 2014,
po jednání konaném dne 14. dubna 2015,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobkyně, Petco Animal Supplies Stores, Inc., podala dne 11. července 2011 u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku k zápisu ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení PETCO.
3 Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, patří zejména do tříd 31 a 35 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 31: „Živá zvířata, krmiva pro zvířata; slad; potraviny a nápoje pro zvířata; potraviny a pamlsky pro psy; potraviny a pamlsky pro kočky; krmivo pro drobné zvířectvo; krmivo pro ryby; krmivo pro plazy a ptačí zob“;
– třída 35: „Služby maloobchodního prodeje a služby maloobchodních internetových obchodů související s prodejem potřeb pro domácí zvířata, hraček pro domácí zvířata, krmiv pro domácí zvířata a sportovních potřeb; propagace sportovních soutěží a akcí na účet třetích osob, a sice zábavy ve formě hudebních a divadelních představení, vzdělávacích, kulturních a občanských akcí a výstav; služby maloobchodního prodeje potřeb pro zvířata a domácí zvířata“.
4 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 2011/170 ze dne 8. září 2011.
5 Dne 16. listopadu 2011 podal D. G. Ariza proti zápisu ochranné známky přihlašované pro výrobky a služby uvedené v bodě 3 výše na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 námitky.
6 Námitky byly založeny na následující starší obrazové ochranné známce Společenství červené a bílé barvy:
7 Výrobky a služby, pro které byla starší obrazová ochranná známka Společenství zapsána, patří do tříd 31 a 35 ve smyslu Niceské dohody a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 31: „Zemědělské, zahradnické a lesní výrobky a obilí nezahrnuté do jiných tříd; živá zvířata; čerstvé ovoce a zelenina; semena, přírodní rostliny a květiny; zvířata (potrava pro –); slad“;
– třída 35: „Reklama; obchodní řízení; podnikové řízení; kancelářské práce; velkoobchodní, maloobchodní prodej a prodej prostřednictvím světových počítačových sítí krmiva pro zvířata, semence, past, zrní, barviv, vitaminů, léků, vajec, potravinových přídavků, klecí, bud, akvárií, terárií, přepravek, krmítek, napajedel, matrací, kolébek, hnízd, vláken, vlasů, obojků, řemenů, postrojů, oděvů, oděvních doplňků, kartáčů, hygienických výrobků pro zvířata, podpěr a knih, pastí, substrátů, sýpek, násypek, ohrad, zrní a obilnin, přípravků pro hubení škodlivého hmyzu, přípravků pro hubení roztočů, zvířat, rostlin, nůžek, kleští, nářadí, inkubátorů, líhní a hraček“.
8 Důvody uplatněnými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 207/2009.
9 Dne 18. prosince 2012 námitkové oddělení námitkám částečně vyhovělo s tím, že zamítlo přihlášku k zápisu přihlašované ochranné známky v rozsahu, v němž se vztahovala na výrobky a služby patřící do tříd 31 a 35 z důvodu, že existovalo nebezpečí záměny se starší ochrannou známkou.
10 Dne 15. února 2013 podala žalobkyně odvolání k OHIM na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009 proti rozhodnutí námitkového oddělení v rozsahu, v němž zamítlo zápis přihlašované ochranné známky pro výrobky a služby patřící do tříd 31 a 35.
11 V písemném odůvodnění odvolání podaném OHIM dne 18. dubna 2013 žalobkyně rovněž navrhla přerušení řízení před odvolacím senátem z důvodu, že dne 28. prosince 2012 podala OHIM návrh na prohlášení neplatnosti starší ochranné známky zapsaný pod č. j. 7442 C.
12 Jak účastníci řízení upřesnili na jednání, OHIM zamítl návrh na prohlášení neplatnosti starší ochranné známky dne 10. března 2014 a proti uvedenému zamítnutí bylo podáno odvolání, jež bylo v době jednání stále předmětem řízení před OHIM .
13 Rozhodnutím ze dne 7. října 2013 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát OHIM zrušil tu část rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 18. prosince 2012, jíž byl zamítnut zápis přihlašované ochranné známky pro „služby maloobchodního prodeje a služby maloobchodních internetových obchodů související s prodejem sportovních potřeb“, patřící do třídy 35, a odvolání ve zbývající části zamítl.
14 Odvolací senát měl nejprve za to, že jelikož je starší ochranná známka ochrannou známkou Společenství, relevantním územím pro posouzení nebezpečí záměny je Evropská unie a že dotyčná veřejnost, jejíž pozornost sahá od průměrné po vysokou, se skládá ze široké veřejnosti a odborníků (body 11 a 33 napadeného rozhodnutí). Kromě toho měl za to, že „služby maloobchodního prodeje a služby maloobchodních internetových obchodů související s prodejem sportovních potřeb“, patřící do třídy 35, na něž se vztahuje přihlašovaná ochranná známka, se liší od výrobků a služeb, na něž se vztahuje starší ochranná známka, patřících do tříd 31 a 35, a že tedy námitkám proti zápisu přihlašované ochranné známky nelze ve vztahu k uvedeným službám vyhovět (body 13 až 20 a 36 napadeného rozhodnutí). Naproti tomu měl za to, jak plyne z bodů 21 až 23 napadeného rozhodnutí, že existuje totožnost mezi ostatními výrobky a službami patřícími do tříd 31 a 35, na něž se vztahují kolidující označení, a zejména mezi službami „propagace sportovních soutěží a akcí na účet třetích osob, a sice zábavy ve formě hudebních a divadelních představení, vzdělávacích, kulturních a občanských akcí a výstav“, patřícími do třídy 35, na něž se vztahuje přihlašovaná ochranná známka, a službami „reklamy“, na něž se vztahuje starší ochranná známka. V bodech 27 až 29 napadeného rozhodnutí odvolací senát podotkl, že kolidující označení vykazují stupeň vzhledové podobnosti, který převyšuje průměr, že jsou totožná z fonetického hlediska a jejich srovnání je z pojmového hlediska neutrální. V bodě 35 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že s přihlédnutím k totožnosti výrobků a služeb, na něž se vztahují kolidující označení, vzhledové podobnosti uvedených označení převyšující průměr, jejich fonetické totožnosti, jakož i běžné rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, existuje mezi uvedenými označeními nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že úroveň pozornosti relevantního spotřebitele převyšuje průměr.
15 Odvolací senát měl za to, že přerušení odvolacího řízení, jež před ním probíhalo, není vhodné. Uvedl, že v souladu s pravidlem 20 odst. 7 písm. c) nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189), ve spojení s pravidlem 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95, patří rozhodnutí o přerušení odvolacího řízení do jeho diskreční pravomoci (body 38 a 39 napadeného rozhodnutí). Kromě toho zaprvé upřesnil, že návrh na prohlášení neplatnosti, upravený v čl. 52 odst. 1 písm. b) a čl. 53 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 4 a 5 nařízení č. 207/2009, z něhož vychází návrh na přerušení řízení, byl podán více než rok po podání námitek i po přijetí rozhodnutí námitkového oddělení a zdá se tedy, že jeho účelem je oddálit ukončení řízení. Zadruhé odvolací senát nejprve připomněl, že je třeba ověřit, zda prima facie existuje nebezpečí, že by starší právo mohlo být prohlášeno za neplatné a tato neplatnost by mohla mít vliv na výsledek námitek. Dále uvedl, že žalobkyně založila návrh na prohlášení neplatnosti na tom, že majitelka starší ochranné známky, jakož i některých nezapsaných práv, nejednala v dobré víře. Konečně dospěl k závěru, že žalobkyně nepředložila objektivní důkazy, které by postačovaly k odůvodnění přerušení (body 37 až 40 napadeného rozhodnutí).
Návrhová žádání účastníků řízení
16 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká služeb „propagace sportovních soutěží a akcí na účet třetích osob, a sice zábavy ve formě hudebních a divadelních představení, vzdělávacích, kulturních a občanských akcí a výstav“ a zamítl námitky v rozsahu, v němž se týkají těchto služeb;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení;
– podpůrně, přerušil řízení až do pravomocného rozhodnutí o návrhu na prohlášení neplatnosti pod č. j. 7442 C.
17 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
18 Na podporu žaloby žalobkyně v podstatě uplatňuje dva žalobní důvody vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a porušení pravidla 20 odst. 7 písm. c) nařízení č. 2868/95 ve spojení s pravidlem 50 odst. 1 uvedeného nařízení.
19 Jelikož přezkum otázky přerušení řízení před odvolacím senátem musí předcházet přezkumu existence nebezpečí záměny mezi přihlašovanou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, je třeba nejprve přezkoumat druhý žalobní důvod vycházející z porušení pravidla 20 odst. 7 písm. c) ve spojení s pravidlem 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95 a následně první žalobní důvod vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. listopadu 2014, Royalton Overseas v. OHIM – S. C. Romarose Invest (KAISERHOFF), T‑556/12, EU:T:2014:985, bod 52].
Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení pravidla 20 odst. 7 písm. c) ve spojení s pravidlem 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95
20 Druhým žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil pravidlo 20 odst. 7 písm. c) ve spojení s pravidlem 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95. Domnívá se, že odvolací senát měl přerušit odvolací řízení až do okamžiku, kdy bude vydáno rozhodnutí o návrhu na prohlášení neplatnosti starší ochranné známky podaném k OHIM. V tomto ohledu žalobkyně upřesňuje, že vzhledem k tomu, že odvolací senát dospěl k závěru o existenci nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními, pokud jde o výrobky a služby patřící do tříd 31 a 35, na něž se vztahují uvedená označení, a že námitky a návrh na prohlášení neplatnosti se ve velké míře prolínají, existuje riziko, že starší ochranná známka může být zrušena. Jelikož je starší ochranná známka jediným právem, z něhož vycházejí námitky, prohlášení neplatnosti této ochranné známky by tudíž zapříčinilo, že námitky budou zcela postrádat právní základ.
21 Na jednání byli účastníci řízení vyzváni, aby se vyjádřili k nepřípustnosti druhého žalobního důvodu na základě toho, že pokud by mu bylo vyhověno, vedl by Tribunál k vydání rozhodnutí ultra petitum.
22 V tomto ohledu žalobkyně nejprve upřesnila, že druhý žalobní důvod je nutno považovat za samostatný ve vztahu k prvnímu žalobnímu důvodu, jenž jediný podporoval její návrhové žádání znějící na částečné zrušení napadeného rozhodnutí. Dále vysvětlila, že pro ni není podstatné, zda dosáhne přerušení řízení před Tribunálem či před odvolacím senátem, a že je její návrh na přerušení řízení před Tribunálem třeba vykládat tak, že je podán primárně, a nikoli podpůrně, jak uvedla v návrhovém žádání. Konečně projevila zájem na zrušení napadeného rozhodnutí v plném rozsahu.
23 OHIM na jedné straně připomněl, že návrh na zrušení napadeného rozhodnutí v plném rozsahu nebyl obsažen v návrhových žádáních žaloby, a je tedy třeba mít za to, že část napadeného rozhodnutí, která nebyla zpochybněna v rámci prvního žalobního důvodu, nabyla vůči žalobkyni právní moci. Na druhé straně připustil, že za předpokladu, že by druhý žalobní důvod bylo nutno považovat za přípustný, zapříčinil by, kdyby mu bylo vyhověno, zrušení napadeného rozhodnutí v plném rozsahu.
24 Podle článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie, použitelného na řízení před Tribunálem v souladu s čl. 53 prvním pododstavcem téhož statutu, jakož i podle článku 44 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 musí žaloba zejména uvádět předmět sporu a obsahovat návrhová žádání žalobce. Návrhová žádání musí být vyjádřena přesně a jednoznačně, protože jinak by byl Tribunál vystaven riziku, že rozhodne o návrhovém žádání jen částečně nebo rozhodne ultra petitum, a hrozilo by porušení práv žalovaného (usnesení ze dne 13. dubna 2011, Planet v. Komise, T‑320/09, Sb. rozh., EU:T:2011:172, bod 22). Vzhledem k tomu, že unijní soud, jenž má rozhodnout o žalobě na neplatnost, nemůže rozhodnout ultra petitum, zrušující výrok nemůže jít nad rámec návrhu žalobce (viz usnesení ze dne 24. května 2011, Government of Gibraltar v. Komise, T‑176/09, EU:T:2011:239, bod 44 a citovaná judikatura).
25 Zohledněno tudíž může být pouze návrhové žádání uvedené v návrhu na zahájení řízení a opodstatněnost žaloby musí být přezkoumána pouze s ohledem na návrhové žádání obsažené v návrhu na zahájení řízení. Článek 48 odst. 2 jednacího řádu ze dne 2. května 1991 umožňuje předkládání nových důvodů za podmínky, že se tyto nové důvody zakládají na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Z judikatury vyplývá, že se touto podmínkou řídí a fortiori jakákoli změna návrhového žádání a v případě, že neexistují právní a skutkové okolnosti, které vyšly najevo v průběhu písemné části řízení, může být zohledněno pouze návrhové žádání uvedené v žalobě (viz rozsudek ze dne 26. října 2010, Německo v. Komise, T‑236/07, Sb. rozh., EU:T:2010:451, body 27 a 28 a citovaná judikatura).
26 I kdyby žalobkyně v projednávané věci chtěla změnit návrhové žádání na jednání a navrhnout takto zrušení napadeného rozhodnutí v plném rozsahu, této změně by nebylo možno vyhovět vzhledem k neexistenci nových právních a skutkových okolností, které by vyšly najevo v průběhu písemné části řízení.
27 Je tudíž třeba zaprvé konstatovat, že jediné návrhové žádání znějící na neplatnost, které je obsaženo v žalobě, směřuje k určení částečné neplatnosti napadeného rozhodnutí a je podpořeno prvním žalobním důvodem, jak vyplývá z jeho formulace.
28 Zadruhé, jak vyplývá z bodu 6 napadeného rozhodnutí, odvolacímu senátu byl předložen návrh na přerušení „odvolacího řízení“, tj. veškerých výtek, jež žalobkyně vznesla proti rozhodnutí námitkového oddělení. Odvolací senát v bodech 37 až 40 napadeného rozhodnutí zamítl tento návrh v plném rozsahu.
29 Pokud by se přitom odvolací senát, jak tvrdí žalobkyně v rámci druhého žalobního důvodu, dopustil zjevně nesprávného posouzení tím, že by odmítl přerušit odvolací řízení, jež před ním probíhalo, všechna posouzení, která se týkala opodstatněnosti odvolání v bodech 9 až 36 napadeného rozhodnutí, by byla nezbytně zpochybněna. Odvolací senát by totiž nemohl přezkoumat odvolání a zčásti vyhovět žalobkyni v bodě 36 napadeného rozhodnutí pro „služby maloobchodního prodeje a služby maloobchodních internetových obchodů související s prodejem sportovních potřeb souvisejících s třídou 35“, pokud by, jak to od něj požadovala žalobkyně, přerušil odvolací řízení. Kromě toho, pokud by bylo rozhodnutí o zamítnutí přerušení zrušeno, odvolací senát, jemuž by byla věc opět předložena, by byl povinen přerušit odvolací řízení a po ukončení přerušení vyvodit důsledky z řízení o prohlášení neplatnosti starší ochranné známky ohledně analýzy opodstatněnosti všech argumentů vznesených žalobkyní proti rozhodnutí námitkového oddělení.
30 Z toho plyne, že rozhodnutí o zamítnutí přerušení není oddělitelné od ostatních důvodů napadeného rozhodnutí, jimiž odvolací senát rozhodl o opodstatněnosti odvolání. Pokud by tedy bylo vyhověno druhému žalobnímu důvodu, jenž vychází z protiprávnosti zamítnutí přerušení, Tribunál by to vedlo ke zrušení napadeného rozhodnutí v plném rozsahu, a tudíž, jelikož mu bylo předloženo návrhové žádání znějící pouze na částečné zrušení, k rozhodnutí ultra petitum. Druhý žalobní důvodu musí být tedy odmítnut jako nepřípustný.
31 Jen pro úplnost, pokud by byl druhý žalobní důvod přípustný, je na jedné straně třeba připomenout, že odvolací senát má širokou posuzovací pravomoc přerušit či nepřerušit řízení. Pravidlo 20 odst. 7 písm. c) nařízení č. 2868/95, použitelné na řízení před odvolacím senátem v souladu s pravidlem 50 odst. 1 uvedeného nařízení, dokládá tuto širokou posuzovací pravomoc, když uvádí, že OHIM může přerušit řízení, je-li přerušení za daných okolností vhodné. Přerušení zůstává pro odvolací senát možností, které využije pouze v případě, kdy to považuje za odůvodněné. Řízení před odvolacím senátem tedy není automaticky přerušeno v návaznosti na návrh, který v tomto smyslu podal účastník řízení před uvedeným senátem [rozsudky ze dne 16. května 2011, Atlas Transport v. OHIM – Atlas Air (ATLAS), T‑145/08, Sb. rozh., EU:T:2011:213, bod 69, a KAISERHOFF, bod 19 výše, EU:T:2014:985, bod 30; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek ze dne 16. září 2004, Metro-Goldwyn-Mayer Lion v. OHIM – Moser Grupo Media (Moser Grupo Media), T‑342/02, Sb. rozh., EU:T:2004:268, bod 46].
32 Na druhé straně je třeba zdůraznit, že okolnost, že odvolací senát má širokou posuzovací pravomoc za účelem přerušení řízení, které před ním probíhá, neznamená, že se na jeho posouzení nevztahuje přezkum unijního soudu. Tato okolnost však uvedený přezkum z meritorního hlediska omezuje na přezkum neexistence zjevně nesprávného posouzení či zneužití pravomoci (rozsudky ATLAS, bod 31 výše, EU:T:2011:213, bod 70, a KAISERHOFF, bod 19 výše, EU:T:2014:985, bod 31).
33 V tomto ohledu z judikatury plyne, že při výkonu posuzovací pravomoci týkající se přerušení řízení musí odvolací senát dodržovat obecné zásady upravující spravedlivé řízení v rámci Unie práva. Při výkonu uvedené pravomoci musí nejen zohlednit zájem účastníka řízení, jehož ochranná známka Společenství je zpochybněna, ale rovněž zájem ostatních účastníků řízení. Rozhodnutí přerušit či nepřerušit řízení musí být výsledkem poměření dotčených zájmů (rozsudky ATLAS, bod 31 výše, EU:T:2011:213, bod 76, a KAISERHOFF, bod 19 výše, EU:T:2014:985, bod 33).
34 Odvolací senát, jak vyplývá z bodu 39 napadeného rozhodnutí a žalobkyně to nezpochybňuje, v projednávané věci přistoupil prima facie k analýze pravděpodobnosti úspěšnosti návrhu na prohlášení neplatnosti. Tato analýza, jež vedla ke zjištění, že uvedená pravděpodobnost je nízká, patří do rámce široké posuzovací pravomoci přiznané odvolacímu senátu, jak bylo připomenuto v bodě 31 výše, a ukazuje se jako odůvodněná cílem zabránit tomu, aby nástroj přerušení mohl být použit k průtahům v řízení.
35 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že je-li pravděpodobnost úspěšnosti návrhu na prohlášení neplatnosti prima facie považována za velmi nízkou, což přísluší ověřit odvolacímu senátu, poměření zájmů účastníků řízení se nevyhnutelně přiklání k oprávněnému zájmu osoby, která podává námitky, na bezodkladném získání rozhodnutí o námitkách.
36 Z toho plyne, že v projednávané věci naprosto nebylo prokázáno zjevně nesprávné posouzení rozhodnutí odvolacího senátu nepřerušit odvolací řízení, které před ním probíhalo. I za předpokladu, že by druhý žalobní důvod byl přípustný, musel by být zamítnut jako neopodstatněný.
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009
37 Prvním žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že služby „propagace sportovních soutěží a akcí na účet třetích osob, a sice zábavy ve formě hudebních a divadelních představení, vzdělávacích, kulturních a občanských akcí a výstav“, na které se vztahuje přihlašovaná ochranná známka, se liší od služeb „reklamy“, na které se vztahuje starší ochranná známka. Kolidující označení vykazují vzhledové rozdíly, neboť přihlašovaná ochranná známka neobsahuje žádný obrazový prvek a text, který ji tvoří, není stylizovaný, kdežto starší ochranná známka je obrazová ochranná známka červené a bílé barvy se stylizovaným textem. Žalobkyně má konečně za to, že s přihlédnutím k rozdílům mezi dotčenými službami, rozdílům mezi kolidujícími označeními a vysokému stupni pozornosti relevantního spotřebitele musí být námitky proti zápisu její ochranné známky, pokud jde o výše uvedené služby, zamítnuty.
38 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.
39 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od téhož podniku, případně od podniků hospodářsky propojených [rozsudek ze dne 10. září 2008, Boston Scientific v. OHIM – Terumo (CAPIO), T‑325/06, EU:T:2008:338, bod 70, a ze dne 31. ledna 2012, Cervecería Modelo v. OHIM – Plataforma Continental (LA VICTORIA DE MEXICO), T‑205/10, EU:T:2012:36, bod 23; obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, EU:C:1998:442, bod 29].
40 Kromě toho musí být nebezpečí záměny u veřejnosti posuzováno globálně se zohledněním všech relevantních faktorů projednávaného případu (rozsudek CAPIO, bod 39 výše, EU:T:2008:338, bod 71; obdobně viz rovněž rozsudky ze dne 11. listopadu 1997, SABEL, C‑251/95, Recueil, EU:C:1997:528, bod 22, a Canon, bod 39 výše, EU:C:1998:442, bod 16).
41 Toto globální posouzení předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje. Nízký stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami, na které se ochranná známka vztahuje, může být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami a naopak [rozsudky ze dne 13. září 2007, Il Ponte Finanziaria v. OHIM, C‑234/06 P, Sb. rozh., EU:C:2007:514, bod 48, a ze dne 23. října 2002, Matratzen Concord v. OHIM – Hukla Germany (MATRATZEN), T‑6/01, Recueil, EU:T:2002:261, bod 25; viz rovněž obdobně rozsudek Canon, bod 39 výše, EU:C:1998:442, bod 17].
42 Globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, musí být mimoto založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k rozlišujícím a dominantním prvkům. Ze znění čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, podle něhož „existuje nebezpečí záměny u veřejnosti“, totiž vyplývá, že vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem předmětného typu dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu při globálním posouzení nebezpečí záměny. Průměrný spotřebitel přitom obvykle vnímá ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily [rozsudek ze dne 18. září 2012, Scandic Distilleries v. OHIM – Bürgerbräu, Röhm & Söhne (BÜRGER), T‑460/11, EU:T:2012:432, bod 27; obdobně viz rovněž rozsudek SABEL, bod 40 výše, EU:C:1997:528, bod 23].
43 Podle judikatury je při globálním posouzení nebezpečí záměny třeba vzít v úvahu průměrného spotřebitele dotčené kategorie výrobků nebo služeb, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného. Je rovněž třeba zohlednit skutečnost, že se úroveň pozornosti průměrného spotřebitele může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [viz rozsudek ze dne 13. února 2007, Mundipharma v. OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T‑256/04, Sb. rozh., EU:T:2007:46, bod 42 a citovaná judikatura].
44 Přezkoumat posouzení odvolacího senátu ohledně nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními je třeba právě s přihlédnutím k předchozím úvahám.
45 Úvodem je třeba potvrdit zjištění odvolacího senátu uvedené v bodě 11 napadeného rozhodnutí, které ostatně nebylo žalobkyní napadeno, podle něhož vzhledem k tomu, že je starší ochranná známka ochrannou známkou Společenství, zahrnuje relevantní území, ve vztahu k němuž je třeba posuzovat existenci nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními, celou Unii.
K relevantní veřejnosti
46 Je třeba připomenout, že relevantní veřejnost se skládá z osob, které mohou užívat jak služby, na něž se vztahuje starší ochranná známka, tak služby, na něž se vztahuje přihlašovaná ochranná známka [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. července 2008, Apple Computer v. OHIM – TKS-Teknosoft (QUARTZ), T‑328/05, EU:T:2008:238, bod 23, a ze dne 30. září 2010, PVS v. OHIM – MeDiTA Medizinische Kurierdienst (medidata), T‑270/09, EU:T:2010:419, bod 28]. Kromě toho z ustálené judikatury plyne, že úroveň pozornosti odborníků je třeba považovat za vysokou [rozsudek ze dne 15. října 2008, Air Products and Chemicals v. OHIM – Messer Group (Ferromix, Inomix a Alumix), T‑305/06 až T‑307/06, EU:T:2008:444, bod 34].
47 Jak bylo upřesněno žalobkyní a OHIM a jak plyne z napadeného rozhodnutí (body 11, 33 a 35), v projednávané věci je třeba mít za to, že pokud jde o dotčené služby, na které se vztahují kolidující označení, relevantní veřejnost se skládá z odborníků s vysokou úrovní pozornosti.
Ke srovnání služeb
48 Podle ustálené judikatury je pro posouzení podobnosti dotčených výrobků nebo služeb třeba zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi nimi. Tyto faktory zvláště zahrnují povahu, účel, jejich užívání, jakož i konkurenční nebo komplementární charakter. Mohou být zohledněny i jiné faktory, jako jsou například distribuční kanály dotyčných výrobků [viz rozsudek ze dne 11. července 2007, El Corte Inglés v. OHIM – Bolaños Sabri (PiraÑAM diseño original Juan Bolaños), T‑443/05, Sb. rozh., EU:T:2007:219, bod 37 a citovaná judikatura].
49 Žalobkyně především upřesňuje, že propagace sportovních soutěží nemůže představovat službu související s reklamní agenturou, a nemůže tedy patřit mezi reklamní služby poskytované touto agenturou, na něž se vztahuje starší ochranná známka.
50 V tomto ohledu je třeba podotknout, že odvolací senát správně dospěl k závěru, že cílem reklamních služeb je pomáhat třetím osobám prodávat výrobky a služby zajištěním propagace jejich uvádění na trh nebo prodeje a že účelem uvedených služeb je posílit postavení zákazníka na trhu a umožnit mu získat konkurenční výhodu prostřednictvím reklamy. Kromě toho v bodě 23 napadeného rozhodnutí správně upřesnil, že služby „propagace sportovních soutěží a akcí na účet třetích osob“, jež v zásadě spočívají v zajištění reklamy uvedených akcí, jsou běžně nabízeny reklamními agenturami a patří pod širší pojem reklamy.
51 S přihlédnutím k předchozím úvahám je třeba uznat, že dotčené služby, na něž se vztahují kolidující označení, jsou totožné.
Ke srovnání označení
52 Je třeba provést srovnání, při kterém budou dotčené ochranné známky posuzovány každá jako celek, což nevylučuje, že celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností dominovat jedna nebo více jejích složek. Avšak pouze tehdy, když jsou všechny ostatní složky ochranné známky zanedbatelné, může být posouzení podobnosti provedeno pouze na základě dominantního prvku. Tak tomu může být zejména v případě, kdy je tato složka sama o sobě způsobilá dominovat představě této ochranné známky, kterou si relevantní veřejnost uchovává v paměti, takže všechny ostatní složky ochranné známky jsou v celkovém dojmu vyvolávaném touto ochrannou známkou zanedbatelné [viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2008, Shaker v. OHIM – Limiñana y Botella (Limoncello della Costiera Amalfitana shaker), T‑7/04, Sb. rozh., EU:T:2008:481, bod 40 a citovaná judikatura; rozsudek LA VICTORIA DE MEXICO, bod 39 výše, EU:T:2012:36, bod 37].
53 V souladu s judikaturou je při posouzení dominantní povahy určité složky nebo určitých složek kombinované ochranné známky třeba zohlednit zejména inherentní vlastnosti každé z těchto složek jejich porovnáním s vlastnostmi ostatních složek. Kromě toho může být podpůrně zohledněno příslušné umístění jednotlivých složek v konfiguraci kombinované ochranné známky (rozsudek MATRATZEN, bod 41 výše, EU:T:2002:261, bod 35). Konečně skládá-li se ochranná známka ze slovních a obrazových prvků, slovním prvkům je v zásadě přiznávána větší rozlišovací způsobilost než prvkům obrazovým, jelikož průměrný spotřebitel snáze odkáže na dotčený výrobek uvedením názvu než popisem obrazového prvku ochranné známky [rozsudek LA VICTORIA DE MEXICO, bod 39 výše, EU:T:2012:36, bod 38; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 18. února 2004, Koubi v. OHIM – Flabesa (CONFORFLEX), T‑10/03, Recueil, EU:T:2004:46, bod 45].
54 Zaprvé, pokud jde o vzhledovou podobnost, je třeba uvést, že označeními, která mají být srovnána, jsou jednak přihlašovaná ochranná známka, jež je slovní ochrannou známkou sestávající z jediného pojmu „petco“, a jednak starší ochranná známka, jež je obrazovou ochrannou známkou sestávající ze slovního prvku „petco“, napsaného stylizovaným způsobem bílou barvou v červeném ovále, a mimoto obsahující pod písmenem „t“ pojmu „petco“ červený kruh, v němž je dvakrát napsáno menšími písmeny též bílé barvy slovo „petco“ tak, že slovo napsané vodorovně se kříží se svisle napsaným slovem na úrovni písmena „t“.
55 Obě kolidující označení tedy mají společný slovní prvek „petco“.
56 Žalobkyně tvrdí, že kolidující označení se liší ze vzhledového hlediska, jelikož přihlašovaná ochranná známka neobsahuje ani červenou a bílou barvu, ani stylizovaný text jako starší ochranná známka.
57 Je však třeba konstatovat, jak v podstatě – a správně – zdůrazňuje OHIM, že velikost slovního prvku „petco“, kontrast mezi bílou barvou písmen, která jej tvoří, a červeným oválem, do něhož je vepsán, jakož i sekundární povaha dalších obrazových prvků, činí z výrazu „petco“ dominantní a rozlišující prvek starší ochranné známky, přičemž další obrazové prvky musí být považovány za dekorativní zejména z toho důvodu, že provedení starší ochranné známky je velmi podobné provedení etikety.
58 Za těchto podmínek se mohl odvolací senát, aniž by se dopustil nesprávného posouzení, domnívat, že ze vzhledového hlediska vykazují kolidující označení stupeň podobnosti převyšující průměr z důvodu, že mají společný slovní prvek „petco“ a jediný rozdíl přinášejí obrazové prvky starší ochranné známky, které však budou v projednávané věci vnímány hlavně jako dekorativní (bod 27 napadeného rozhodnutí). Odvolací senát totiž správně upřesnil, že z judikatury plyne, že pokud označení obsahují zároveň slovní prvky a obrazové prvky, slovní prvek má obecně na spotřebitele silnější dopad než obrazový prvek (rozsudky CONFORFLEX, bod 53 výše, EU:T:2004:46, bod 45, a LA VICTORIA DE MEXICO, bod 39 výše, EU:T:2012:36, bod 38) a že to platí zejména pro starší ochrannou známku, která je předmětem projednávané věci.
59 Zadruhé je nesporné, že kolidující označení jsou totožná z fonetického hlediska, s přihlédnutím ke skutečnosti, že obrazové prvky starší ochranné známky se nebudou vyslovovat.
60 Zatřetí, pokud jde o pojmovou podobnost, odvolací senát v bodě 29 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, aniž se dopustil nesprávného posouzení, a žalobkyně to nezpochybnila, že kolidující označení nemají na relevantním území význam, a správně z toho dovodil, že srovnání z pojmového hlediska je v projednávané věci bezpředmětné.
61 V tomto ohledu je však třeba připomenout, že ačkoli průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily, nemění to nic na tom, že si spotřebitel při vnímání slovního označení rozloží toto označení na slovní prvky, které mu naznačují konkrétní význam nebo se podobají slovům, která zná [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 2008, Citigroup v. OHIM – Link Interchange Network (WORLDLINK), T‑325/04, EU:T:2008:51, bod 80 a citovaná judikatura].
62 Jak tedy správně tvrdí OHIM, slovní prvek „petco“ může být částí anglofonní veřejnosti vnímán jako smyšlené slovo odkazující na anglické slovo „pet“, což znamená „domácí zvíře“, a to jak v případě starší ochranné známky, tak v případě přihlašované ochranné známky.
K nebezpečí záměny
63 Pro účely globálního posouzení nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními je třeba připomenout, že podle judikatury je v každém jednotlivém případě třeba určit, zejména prostřednictvím analýzy složek označení a jejich příslušné váhy ve vnímání cílové veřejnosti, celkový dojem, jenž označení, jehož zápis je požadován, vyvolává v paměti uvedené veřejnosti, a následně s ohledem na tento celkový dojem a všechny relevantní faktory daného případu posoudit nebezpečí záměny (rozsudek ze dne 8. května 2014, Bimbo v. OHIM, C‑591/12 P, Sb. rozh., EU:C:2014:305, bod 34), a současně uplatnit zásadu vzájemné závislosti mezi faktory, které je třeba zohlednit, jak je uvedeno v bodě 41 výše.
64 V projednávané věci odvolací senát v bodě 35 napadeného rozhodnutí správně dospěl k závěru, že s přihlédnutím k vysokému stupni vzhledové podobnosti kolidujících označení, jejich fonetické totožnosti, běžné rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, jakož i totožnosti dotčených služeb, na něž se vztahují uvedená označení, existuje nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 mezi starší ochrannou známkou a přihlašovanou ochrannou známkou, a to i navzdory skutečnosti, že úroveň pozornosti relevantní veřejnosti převyšuje průměr.
65 První žalobní důvod vznesený žalobkyní tudíž musí být zamítnut jako neopodstatněný.
66 S přihlédnutím ke všem předchozím úvahám je třeba dospět k závěru, že není nutné přerušit toto řízení a není třeba určit, zda návrh na přerušení řízení před Tribunálem, jak byl formulován v žalobě, musí být vykládán jako samostatný bod návrhových žádání, nebo jako návrh podle článku 77 jednacího řádu ze dne 2. května 1991.
67 Žalobu je tedy třeba zamítnout v plném rozsahu a není třeba rozhodnout o přípustnosti návrhu žalobkyně směřujícího k tomu, aby Tribunál zamítl námitky [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. ledna 2015, Copernicus-Trademarks v. OHIM – Blue Coat Systems (BLUECO), T‑685/13, EU:T:2015:38, bod 57, a ze dne 4. února 2015, KSR v. OHIM – Lampenwelt (Moon), T‑374/13, EU:T:2015:69, bod 55].
K nákladům řízení
68 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
69 Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla ve věci úspěch a OHIM požadoval náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené OHIM.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Petco Animal Supplies Stores, Inc. se ukládá náhrada nákladů řízení.
Martins Ribeiro | Gervasoni | Madise |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 21. října 2015.
Podpisy.