Věc T‑145/08 DEP

(zveřejnění formou výňatků)

Atlas Transport GmbH

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu
(ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Řízení – Určení výše nákladů řízení“

Shrnutí – usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 21. května 2014

1.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Soud příslušný v případě kasačního opravného prostředku

(Jednací řád Soudního dvora, články 137 a 184; jednací řád Tribunálu, čl. 87 odst. 1)

2.      Soudní řízení – Náklady řízení – Spor týkající se práv duševního vlastnictví – Náklady, jejichž náhradu lze přiznat – Nezbytné náklady vzniklé účastníkům řízení v souvislosti s řízením před odvolacím senátem – Neexistence rozhodnutí odvolacího senátu o nákladech řízení, které před ním proběhlo

(Jednací řád Tribunálu, čl. 136 odst. 2; nařízení Rady č. 207/2009, čl. 85 odst. 1 a 6)

1.      Na základě článků 137 a 184 jednacího řádu Soudního dvora, jakož i čl. 87 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se o nákladech řízení rozhoduje v rozsudku nebo usnesení, jímž se řízení končí. Jestliže tak Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení, toto uložení náhrady nákladů řízení musí být vykládáno tak, že se týká pouze nákladů řízení o kasačním opravném prostředku. Zamítnutí kasačního opravného prostředku totiž znamená, že Soudní dvůr nezrušil rozhodnutí Tribunálu o nákladech řízení.

Přísluší tudíž Tribunálu, aby posoudil náklady, jejichž náhradu lze přiznat, v návaznosti na řízení, které před ním proběhlo ve věci, v níž byl vydán napadený rozsudek. Tribunál má tedy pravomoc rozhodovat o návrhu na určení výše nákladů řízení, které před ním proběhlo a které vedlo k napadenému rozsudku.

(viz body 11–13)

2.      Z článku 136 odst. 2 jednacího řádu vyplývá, že Tribunál nemá pravomoc rozhodovat o nákladech souvisejících s řízením před zrušovacím oddělením Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory). Návrh na určení výše takových nákladů řízení musí být tudíž prohlášen za nepřípustný.

Pokud jde o náklady řízení vynaložené před odvolacím senátem Úřadu, jestliže odvolací senát zamítl odvolání žalobkyně, aniž se vyjádřil k nákladům řízení, které před ním proběhlo, přísluší vedlejší účastnici, aby na základě čl. 85 odst. 1 a 6 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství podala v kanceláři odvolacího senátu žádost o stanovení výše nákladů, které je nezbytné uhradit, v rámci řízení před odvolacím senátem. Žalobou u Tribunálu a kasačním opravným prostředkem u Soudního dvora toto posouzení dotčeno není, jelikož Tribunál ani Soudní dvůr nezpochybnily legalitu rozhodnutí odvolacího senátu. Tato soudní řízení pouze oddálila den, kdy rozhodnutí odvolacího senátu, které bylo předmětem žádosti o stanovení výše nákladů, nabylo právní moci.

Per analogiam s případem, ve kterém vzhledem k tomu, že odvolací senát rozhodl o nákladech řízení a jeho rozhodnutí zůstalo platné po zamítnutí žaloby žalobkyně u Tribunálu, Tribunál nerozhodne o nákladech řízení vynaložených u odvolacího senátu, tudíž není namístě, aby Tribunál za těchto okolností rozhodoval o nákladech řízení u odvolacího senátu.

(viz body 17, 20–22)