ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)
7. června 2013(*)
„EZOZF – Záruční sekce – Schválení účetní závěrky – Výdaje vyloučené z financování – Značné zpoždění v rámci posouzení sdělení předaných na základě čl. 5 odst. 2 nařízení (EHS) č. 595/91 ze strany Komise – Článek 32 odst. 5 nařízení (ES) č. 1290/2005 – Povinnost uvést odůvodnění – Přiměřená lhůta“
Ve věci T‑267/07,
Italská republika, zastoupená G. Aiellem a S. Fiorentinem, avvocati dello Stato,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené C. Cattabriga a F. Erlbacherem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise 2007/327/ES ze dne 27. dubna 2007 o schválení účetních závěrek platebních agentur členských států týkajících se výdajů financovaných záruční sekcí Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) pro rozpočtový rok 2006 (Úř. věst. L 122, s. 51),
TRIBUNÁL (osmý senát),
ve složení L. Truchot, předseda, M. E. Martins Ribeiro a A. Popescu (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 18. dubna 2012,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Nařízení Rady (EHS) č. 729/70 ze dne 21. dubna 1970 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 94, s. 13), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1287/95 ze dne 22. května 1995 (Úř. věst. L 125, s. 1), stanovilo obecná pravidla použitelná na financování společné zemědělské politiky (SZP). Nařízení Rady (ES) č. 1258/1999 ze dne 17. května 1999 o financování SZP (Úř. věst. L 160, s. 103; Zvl. vyd. 03/25, s. 414) nahradilo nařízení č. 729/70 a použije se pro výdaje uskutečněné od 1. ledna 2000 do 16. října 2006.
2 Podle čl. 1 odst. 2 písm. b) a čl. 3 odst. 1 nařízení č. 729/70, jakož i čl. 1 odst. 2 písm. b) a čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1258/1999 záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) financuje v rámci společné organizace zemědělských trhů intervence zaměřené na stabilizaci těchto trhů prováděné na základě předpisů Evropské unie.
3 Podle čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení č. 729/70 a čl. 7 odst. 4 nařízení č. 1258/1999 Komise Evropských společenství rozhoduje, které výdaje mají být vyloučeny z financování z prostředků Unie, jestliže shledá, že tyto výdaje nebyly uskutečněny v souladu s předpisy Unie.
4 Podle čl. 8 odst. 2 nařízení č. 729/70 a čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1258/1999 členské státy přijmou v souladu se svými právními a správními předpisy opatření nezbytná k zajištění toho, že operace financované EZOZF jsou prováděny skutečně a řádně, za účelem předcházení nesrovnalostem a jejich stíhání a zpětného získání částek ztracených v důsledku nesrovnalostí nebo nedbalosti.
5 Podle čl. 8 odst. 2 nařízení č. 729/70 a čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1258/1999 nepodaří-li se částky získat zpět v plné výši, nese finanční důsledky nesrovnalostí nebo nedbalosti Unie, s výjimkou důsledků nesrovnalostí nebo nedbalosti, které lze přičíst správním orgánům nebo jiným subjektům členských států.
6 Nařízení č. 1258/1999 bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování SZP (Úř. věst. L 209, s. 1).
7 Podle čl. 32 odst. 3 nařízení č. 1290/2005 „[p]ři předložení roční účetní závěrky podle čl. 8 odst. 1 písm. c) bodu iii) sdělí členské státy Komisi souhrnný seznam řízení o zpětném získání částek zahájených v důsledku nesrovnalostí a zároveň poskytnou rozpis částek, které ještě nebyly získány zpět, sestavený podle správního nebo soudního řízení a podle roku prvotního zjištění nesrovnalosti správním orgánem nebo soudem“. Rovněž se zde uvádí, že „[č]lenské státy vedou pro potřeby Komise podrobný seznam jednotlivých řízení o zpětném získání částek a podrobný seznam jednotlivých částek, které nebyly ještě získány zpět“.
8 Článek 32 odst. 5 nařízení č. 1290/2005 uvádí toto:
„Pokud nebyly částky získány zpět během čtyř let následujících po dni prvotního zjištění správním orgánem nebo soudem nebo během osmi let, jestliže je zpětné získání předmětem vnitrostátního soudního řízení, nese finanční důsledky toho, že nedošlo ke zpětnému získání částek, z 50 % dotyčný členský stát a z 50 % rozpočet Společenství.
Dotyčný členský stát uvede v souhrnném seznamu uvedeném v odst. 3 prvním pododstavci odděleně částky, které nebyly získány zpět ve lhůtě stanovené v prvním pododstavci tohoto odstavce.
Rozdělením finanční zátěže v souladu s prvním pododstavcem v důsledku toho, že částky nebyly získány zpět, není dotčena povinnost dotyčného členského státu pokračovat v řízeních o zpětném získání částek na základě čl. 9 odst. 1 tohoto nařízení. 50 % částek takto získaných zpět je připsáno ve prospěch [Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF)], po uplatnění odpočtu podle odstavce 2 tohoto článku.
Je‑li v rámci řízení o zpětném získání částek pravomocným správním nebo soudním aktem stanoveno, že nedošlo k nesrovnalosti, vykáže dotyčný členský stát vůči EZZF jako výdaj finanční zátěž, kterou nesl podle prvního pododstavce.
Pokud však z důvodů, jež nebyly způsobeny dotyčným členským státem, nemohla být částka získána zpět ve lhůtě uvedené v prvním pododstavci a částka, která má být získána zpět, přesahuje 1 milion [eur], může Komise na žádost členského státu lhůty prodloužit nejvýše o 50 % původně stanovených lhůt.“
9 Podle čl. 32 odst. 6 nařízení č. 1290/2005 „[v] náležitě odůvodněných případech mohou členské státy rozhodnout, že nebudou ve zpětném získávání pokračovat“. Toto ustanovení stanoví, že takové rozhodnutí může být přijato pouze v těchto případech:
„a) pokud je souhrn vynaložených a odhadovaných nákladů na zpětné získávání vyšší než částka, která má být získána zpět;
b) pokud se ukáže, že zpětné získání není možné z důvodu platební neschopnosti dlužníka nebo osob právně odpovědných za nesrovnalost zjištěné a uznané v souladu s vnitrostátním právem dotyčného členského státu.“
10 Téže ustanovení uvádí, že „[d]otyčný členský stát uvede v souhrnném seznamu uvedeném v odst. 3 prvním pododstavci odděleně částky, u nichž se rozhodl, že nebude pokračovat v řízeních o zpětném získání částek, a odůvodnění svého rozhodnutí“.
11 Podle čl. 32 odst. 8 nařízení č. 1290/2005:
„Po provedení řízení podle čl. 31 odst. 3 může Komise rozhodnout, že vyloučí z financování Společenstvím částky připsané k tíži rozpočtu Společenství v těchto případech:
a) podle odstavců 5 a 6 tohoto článku, pokud zjistí, že nesrovnalosti nebo neexistence zpětně získaných částek jsou důsledkem nesrovnalostí nebo nedbalostí, které lze přičíst správním orgánům nebo některému subjektu nebo úřadu členského státu;
b) podle odstavce 6 tohoto článku, pokud považuje odůvodnění rozhodnutí členského státu zastavit řízení o zpětném získání částek uvedené členským státem za nedostatečné.“
12 V souladu s ustanoveními článku 16 nařízení č. 729/70, ve spojení s článkem 20 nařízení č. 1258/1999 a článkem 47 nařízení č. 1290/2005, se nařízení č. 729/70 použije na výdaje uskutečněné členskými státy mezi 1. lednem 1971 a 31. prosincem 1999, kdežto nařízení č. 1258/1999 se použije na výdaje uskutečněné mezi 1. lednem 2000 a 16. říjnem 2006.
13 Avšak podle čl. 49 třetího pododstavce druhé odrážky nařízení č. 1290/2005 se zejména článek 32 téhož nařízení použije na případy nesrovnalostí, které byly oznámeny podle článku 3 nařízení Rady (EHS) č. 595/91 ze dne 4. března 1991 o nesrovnalostech a zpětném získávání částek neoprávněně vyplacených v rámci financování SZP, o organizaci informačního systému v této oblasti a o zrušení nařízení (EHS) č. 283/72 (Úř. věst. L 67, s. 11; Zvl. vyd. 03/11, s. 171), u nichž nebylo k 16. říjnu 2006 dosaženo úplného zpětného získání částek.
14 Nařízení č. 595/91 stanoví v článku 3:
„1. Během dvou měsíců po skončení každého čtvrtletí sdělí členské státy Komisi seznam nesrovnalostí, které byly předmětem prvotního zjištění správním nebo soudním orgánem.
Za tímto účelem pokud možno do podrobností sdělí:
– předpis, který byl porušen,
– povahu a výši výdajů; nebyla‑li provedena žádná platba, uvedou částky, které by byly neoprávněně vyplaceny, kdyby nesrovnalost nebyla odhalena, s výjimkou omylu nebo nedbalosti hospodářského subjektu, které byly odhaleny před provedením platby a které nebyly důvodem ke správní nebo soudní sankci,
– společné organizace trhu a dotyčný produkt nebo produkty anebo dotyčné opatření,
– období nebo okamžik, v němž byla nesrovnalost spáchána,
– praktiky použité při spáchání nesrovnalosti,
– způsob, jakým byla nesrovnalost odhalena,
– vnitrostátní orgány nebo subjekty [nebo instituce], které nesrovnalost zjistily,
– finanční důsledky a možnosti zpětného získání dané částky,
– den obdržení a zdroj první informace vedoucí k podezření, že došlo k nesrovnalosti,
– den odhalení nesrovnalosti,
– případně členské státy a třetí země, jichž se záležitost týká,
– totožnost fyzických a právnických osob, kterých se záležitost týká, pokud tento údaj může mít z důvodu povahy dotyčné nesrovnalosti význam pro boj proti nesrovnalostem.
– […]“
15 Článek 5 odst. 1 téhož nařízení uvádí, že „[d]o dvou měsíců po skončení každého čtvrtletí informují členské státy Komisi o řízeních zahájených v důsledku nesrovnalostí oznámených podle článku 3 a o všech důležitých změnách, které se vyskytly v těchto řízeních“. Odstavec 2 téhož článku stanoví, že „[p]okud má členský stát za to, že některá částka nemůže být získána plně zpět, nebo nelze‑li její úplné zpětné získání očekávat, uvědomí Komisi zvláštním sdělením o částce, která nebyla získána zpět, a o důvodech, proč by tato částka měla být, podle jeho názoru, hrazena Společenstvím nebo členským státem“, že „[t]yto údaje musí být dostatečně podrobné, aby umožnily Komisi rozhodnout, kdo ponese finanční důsledky podle čl. 8 odst. 2 nařízení (EHS) č. 729/70“, a že „[t]oto rozhodnutí se přijme postupem podle článku 5 uvedeného nařízení“.
16 Prováděcí pravidla týkající se postupu schválení účetní závěrky EZOZF jsou stanovena v nařízení Komise (ES) č. 1663/95 ze dne 7. července 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 729/70 týkající se postupu schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF (Úř. věst. L 158, s. 6; Zvl. vyd. 03/18, s. 31), ve znění naposledy změněném nařízením Komise (ES) č. 465/2005 ze dne 22. března 2005 (Úř. věst. L 77, s. 6).
17 Článek 8 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení stanoví:
„1. Dojde‑li Komise na základě šetření k závěru, že výdaje nebyly uskutečněny v souladu s předpisy Společenství, sdělí dotyčnému členskému státu výsledky svého šetření a uvede nápravná opatření, která je třeba učinit pro zajištění souladu s těmito předpisy v budoucnosti.
Sdělení obsahuje odkaz na toto nařízení. Členský stát odpoví ve lhůtě dvou měsíců a Komise může následně upravit svůj postoj. V odůvodněných případech může Komise tuto lhůtu prodloužit.
Po uplynutí lhůty stanovené pro odpověď pozve Komise členský stát k dvoustrannému jednání a obě strany se pokusí dosáhnout dohody o opatřeních, která mají být přijata, a ohledně posouzení závažnosti protiprávního jednání a finanční ztráty Společenství. Po jednání a po uplynutí lhůty pro dodání dalších informací, kterou stanoví Komise po tomto jednání v dohodě s daným členským státem, nebo pokud členský stát nepřijme pozvání k jednání ve lhůtě stanovené Komisí, sdělí Komise formálně po uplynutí této lhůty své závěry členskému státu, přičemž odkáže na rozhodnutí Komise 94/442/ES. Aniž je dotčen čtvrtý pododstavec tohoto odstavce, obsahuje toto oznámení posouzení veškerých výdajů, které má Komise v úmyslu vyloučit z financování podle čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení […] č. 729/70.
Členský stát uvědomí Komisi co nejdříve o nápravných opatřeních přijatých k zajištění souladu s předpisy Společenství a o dni jejich skutečného použití. Až do dne skutečného použití nápravných opatření přijme Komise případně jedno nebo více rozhodnutí podle čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení […] č. 729/70 pro vyloučení výdajů, kterých se týká nedodržení předpisů Společenství.
2. Rozhodnutí uvedená v čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení […] č. 729/70 musí být přijata po prověření případné zprávy vypracované smírčím orgánem podle ustanovení stanovených v rozhodnutí 94/442/ES.“
Skutečnosti předcházející sporu
18 V roce 2003 Komise vytvořila „pracovní skupinu pro zpětné získávání neoprávněně vyplacených částek“ (dále jen „pracovní skupina“) složenou z úředníků Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a generálního ředitelství (GŘ) pro zemědělství. Tato pracovní skupina měla za úkol zkoumání případů nesrovnalostí oznámených členskými státy v souladu s článkem 3 nařízení č. 595/91 před 1. lednem 1999, u nichž nedošlo k úplnému získání vyplacených částek zpět, a ověřování dodržování povinností stanovených v článku 8 nařízení č. 729/70 nebo případně v článku 8 nařízení č. 1258/1999 ze strany vnitrostátních orgánů. Práce pracovní skupiny zejména zahrnovala ověření činností italských platebních agentur, Agenzia per le erogazioni in agricoltura (AGEA, agentura pro poskytování podpor v odvětví zemědělství) a Servizio autonomo interventi nel settore agricolo (SAISA, autonomní intervenční služba v odvětví zemědělství).
19 Vzhledem k vysokému počtu případů nesrovnalostí, které jsou předmětem jejího pověření – přibližně 4 200 případů představujících celkovou částku 1,2 miliardy eur – pracovní skupina rozhodla zkoumat v první fázi řízení týkající se případů nesrovnalostí ve výši přesahující 500 000 eur a případy týkající se nižších částek analyzovat až v druhé fázi.
20 Na základě prací pracovní skupiny týkajících se případů, jejichž částka přesáhla 500 000 eur, a v návaznosti na postup schválení účetní závěrky stanovený nařízením č. 1663/95, přijala Komise rozhodnutí 2006/678/ES ze dne 3. října 2006 o finančních postupech, které je třeba uplatnit při vyúčtování výdajů financovaných záruční sekcí EZOZF v určitých případech nesrovnalostí ze strany hospodářských subjektů (Úř. věst. L 278, s. 24).
21 Konkrétní důvody pro finanční opravy provedené Komisí byly shrnuty v souhrnné zprávě AGRI‑2006‑62645‑01‑00 týkající se výsledků kontrol schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF na základě čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení č. 729/70 a čl. 7 odst. 4 nařízení č. 1258/1999, pokud jde o získání neoprávněných plateb zpět.
22 Co se týče první skupiny 157 případů nesrovnalostí, Komise v této zprávě uvedla, že italské orgány plně nedodržely povinnost řádné péče vyžadované v článku 8 nařízení č. 729/70 a v článku 8 nařízení č. 1258/1999 a že vzhledem k jejich nedbalostnímu jednání měly plně převzít finanční náklady vyplývající z nezískání neoprávněně vyplacených částek zpět, a to v celkové výši 310 849 495,98 eur. Pokud jde o druhou skupinu případů, Komise uvedla, že jednání vnitrostátních orgánů nezavdalo příčinu k žádným připomínkám ze strany jejích služeb. V některých z těchto případů, u kterých bylo získání neoprávněně vyplacených částek zpět nadále považováno za nemožné, měla být finanční zátěž zcela přičtena EZOZF. Co se konečně týče třetí skupiny případů, pokud se získání dotčených částek zpět stále zdálo možné, bylo rozhodnutí Komise odloženo, protože ještě nebylo možné přičíst EZOZF finanční důsledky nezískání dotyčných částek zpět.
23 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 11. prosince 2006 podala Italská republika k Tribunálu žalobu směřující k částečnému zrušení rozhodnutí 2006/678 v rozsahu, v němž z financování Společenství vyloučilo a k tíži rozpočtu Italské republiky přičetlo finanční důsledky týkající se 105 případů nesrovnalostí. Tato žaloba byla zamítnuta Tribunálem v rozsudku ze dne 12. září 2012, Itálie v. Komise (T‑394/06).
24 Dne 27. dubna 2007 přijala Komise rozhodnutí 2007/327/ES o schválení účetních závěrek platebních agentur členských států týkajících se výdajů financovaných záruční sekcí EZOZF pro rozpočtový rok 2006 (L 122, s. 51, dále jen „napadené rozhodnutí“). V tomto rozhodnutí Komise na základě čl. 32 odst. 5 nařízení č. 1290/2005 přičetla Italské republice 50 % finančních nákladů vyplývajících z neoprávněných plateb, které byly sděleny uvedeným členským státem v souladu s článkem 3 nařízení č. 595/91 a které nebyly plně získány zpět ke dni 16. října 2006. Mezi těmito platbami byly obsaženy případy nesrovnalostí v hodnotě přesahující 500 000 eur, které byly oznámeny Italskou republikou v souladu s článkem 3 nařízení č. 595/91 před 1. lednem 1999 a které do doby ukončení řízení o zpětném získání částek nemohly být zařazeny do rozhodnutí 2006/678, jakož i jiné případy, jejichž částka byla nižší než hranice 500 000 eur a které byly předmětem zkoumání ze strany pracovní skupiny v průběhu druhé fáze její práce.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
25 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. července 2007 podala Italská republika projednávanou žalobu.
26 Po změně složení senátů Tribunálu byl soudce zpravodaj přidělen k osmému senátu, kterému byla v důsledku toho přidělena projednávaná věc.
27 Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (osmý senát) o zahájení ústní části řízení.
28 Řeči účastnic řízení a odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 18. dubna 2012.
29 Italská republika navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž jí k tíži přičítá 50 % finančních důsledků vyplývajících z toho, že v některých případech nesrovnalostí nebo nedbalosti, kterých se týká žaloba, nedošlo ke zpětnému získání částek,
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
30 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
31 Italská republika v podstatě vznáší na podporu své žaloby dva žalobní důvody. Zaprvé uvádí porušení článku 8 nařízení č. 1663/95, čl. 5 odst. 2 nařízení č. 595/91, jakož i povinnosti uvést odůvodnění a zadruhé porušení čl. 8 odst. 2 nařízení č. 729/70, čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1258/1999, jakož i povinnosti uvést odůvodnění.
K porušení článku 8 nařízení č. 1663/95, čl. 5 odst. 2 nařízení č. 595/91, jakož i povinnosti uvést odůvodnění
32 První žalobní důvod se dělí na dvě části. První část se týká případů nesrovnalostí ve výši přesahující 500 000 eur, zatímco druhá část se týká případů nesrovnalostí v menší výši, než je tato částka.
K případům nesrovnalostí ve výši přesahující částku 500 000 eur
33 Italská republika namítá neexistenci formálního rozhodnutí Komise týkajícího se sedmi případů nesrovnalostí ve výši přesahující částku 500 000 eur v rámci rozhodnutí 2006/678. Jedná se o tyto případy: Ilca SpA [IT/1989/003 (S)], Eurofeed SpA [IT/1991/003 (S)], Italtrading Srl (IT/1994/001), Codelme Srl (IT/1996/001), Codelme Srl (IT/1997/014), Europa Vini Srl (IT/1998/003), Italsemole Srl (IT/1996/018) (dále jen „sedm případů nesrovnalostí ve výši přesahující částku 500 000 eur“).
34 Zbytečné průtahy v rozhodování Komise údajně zabránily v uzavření sedmi případů nesrovnalostí přesahujících částku 500 000 eur před přijetím napadeného rozhodnutí, což mělo za následek přičtení 50 % nákladů k tíži rozpočtu Italské republiky. Komise údajně měla v přiměřené lhůtě veškeré informace nezbytné k tomu, aby přijala či nepřijala akt o nemožnosti získat zpět všechny částky, kterých se nesrovnalosti týkají, a přičetla tyto částky k tíži rozpočtu Společenství nebo rozpočtu členského státu. Tím, že tak Komise neučinila, zbavila údajně italské orgány možnosti případně uplatnit svá práva u soudu.
35 Podle Italské republiky by Komise měla dodržet stejnou dvouměsíční lhůtu, má‑li rozhodnout o sděleních předaných podle čl. 5 odst. 2 nařízení č. 595/91, jelikož čl. 8 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 1663/95 stanoví, že členský stát je povinen odpovědět do dvou měsíců ode dne sdělení, kterým jej Komise informovala o výsledcích šetření.
36 Italská republika každopádně uvádí, že absence zvláštní lhůty v čl. 5 odst. 2 nařízení č. 595/91 neumožňuje překročení přiměřené lhůty v mezích stanovených judikaturou. Tato lhůta však údajně byla v okamžiku přijetí rozhodnutí 2006/678 Komisí daleko překročena.
37 V replice Italská republika uvádí, že tento žalobní důvod je zcela přípustný, jelikož zájem napadnout nezařazení případů ve výši přesahující částku 500 000 eur do rozhodnutí 2006/678 se konkretizoval, teprve když tyto případy byly zařazeny do napadeného rozhodnutí. Podle italské vlády totiž nezařazení dotčených případů do rozhodnutí 2006/678 nutně neznamenalo, že tyto případy budou zahrnuty do napadeného rozhodnutí, ale bylo jen jednou z podmínek pro to, aby se tak stalo. V mezidobí mohla Komise dotčené případy redefinovat, nebo na ně dokonce zapomenout, na což by si italská vláda neměla žádný důvod stěžovat.
38 Kromě toho Italská republika poukazuje na nedostatek odůvodnění v napadeném rozhodnutí, jelikož Komise nevysvětlila, proč sedm případů nesrovnalostí ve výši přesahující částku 500 000 eur nebylo řešeno v rozhodnutí 2006/678, ani neodůvodnila zpoždění, se kterým bylo napadené rozhodnutí přijato. Italská republika totiž uvádí, že byla informována o důvodech, ze kterých Komise nepřijala žádné rozhodnutí týkající se sedmi případů nesrovnalostí ve výši přesahující částku 500 000 eur, až v rámci nynějšího řízení. Vysvětlení poskytnutá Komisí v její žalobní odpovědi však představují nejen odůvodnění podané po přijetí napadeného rozhodnutí, irelevantní pro posouzení jeho legality, ale také nedostatečnou argumentaci pro objasnění důvodů uvedeného rozhodnutí. Jelikož jsou pojmy „nezískání částek zpět v plné výši“ a „probíhající řízení“ právními pojmy, nemohla se Komise spokojit s konstatováním, že to či ono řízení ještě probíhá, ale měla jasně uvést důvody, ze kterých má za to, že získání dotčených částek zpět je ještě možné.
39 Komise úvodem tvrdí, že první žalobní důvod směřující ke zrušení vznesený Italskou republikou ve skutečnosti nesměřuje proti napadenému rozhodnutí, ale proti rozhodnutí 2006/678. Komise se domnívá, že tato část prvního důvodu neplatnosti proto musí být prohlášena za nepřípustnou.
40 Je tedy třeba zkoumat přípustnost této části prvního žalobního důvodu.
41 V tomto ohledu Italská republika v podstatě napadá absenci formálního rozhodnutí Komise týkajícího se sedmi případů nesrovnalostí ve výši přesahující částku 500 000 eur v rámci rozhodnutí 2006/678. Italská republika se domnívá, že Komise měla dodržet dvouměsíční lhůtu nebo každopádně přiměřenou lhůtu k tomu, aby rozhodla o sděleních předaných členským státem podle čl. 5 odst. 2 nařízení č. 595/91. Tato lhůta však byla údajně v okamžiku přijetí rozhodnutí 2006/678 Komisí daleko přesáhnuta.
42 Je třeba uvést, že nelze platně tvrdit, že žalobní důvod Italské republiky není namířen proti rozhodnutí 2006/678. Pouhé pročtení žaloby a repliky potvrzuje, že se argumenty, které Italská republika uvádí, netýkají legality napadeného rozhodnutí, nýbrž legality rozhodnutí 2006/678.
43 Je jistě pravda, že kdyby bylo těchto sedm případů nesrovnalostí ve výši přesahující částku 500 000 eur předmětem rozhodnutí 2006/678, nebyly by zařazeny do napadeného rozhodnutí. Nic to nemění na tom, že rozhodnutí 2006/678 není předmětem projednávaného sporu, a tudíž skutečnosti vytýkané tomuto rozhodnutí nemohou vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, a jsou tak v projednávané věci irelevantní.
44 Dále je třeba mít podobně jako Komise za to, že v případě, že italská vláda měla v úmyslu vytýkat Komisi, že v přiměřené lhůtě nepřijala výslovné rozhodnutí, přiměřeně odůvodněné, o daných sedmi případech nesrovnalostí ve výši přesahující částku 500 000 eur, měla možnost vyzvat Komisi k rozhodnutí o těchto případech a případně podat žalobu v souladu s ustanoveními čl. 232 druhého pododstavce ES, aby unijní soud konstatoval nečinnost Komise.
45 Za těchto podmínek je tento žalobní důvod Italské republiky třeba odmítnout jako irelevantní, nikoli jako nepřípustný.
46 Pokud jde o vytýkané skutečnosti vycházející z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba připomenout, že z odůvodnění vyžadovaného článkem 253 ES musejí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, aby se tak zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a aby unijní soud mohl vykonávat svůj přezkum (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 2005, Nizozemsko v. Komise, C‑26/00, Sb. rozh. s. I‑6527, bod 113, a rozsudek Tribunálu ze dne 19. června 2009, Qualcomm v. Komise, T‑48/04, Sb. rozh. s. II‑2029, bod 174 a citovaná judikatura).
47 V projednávané věci je třeba konstatovat, že z jedenáctého bodu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že podle čl. 32 odst. 5 nařízení č. 1290/2005 nese finanční důsledky toho, že nedošlo ke zpětnému získání částek v důsledku nesrovnalostí, z 50 % dotyčný členský stát a z 50 % rozpočet Společenství, pokud nebyly částky v důsledku nesrovnalostí získány zpět během čtyř následujících let po dni prvotního zjištění správním orgánem nebo soudem nebo během osmi let, je‑li zpětné získání předmětem vnitrostátního soudního řízení.
48 Vzhledem k tomu, že členské státy sdělily v souladu s nařízením Komise (ES) č. 885/2006 ze dne 21. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, pokud jde o akreditaci platebních agentur a dalších subjektů a schválení účetní závěrky EZZF a EZFRV (Úř. věst. L 171, s. 90), které je účinné od 16. října 2006, a jehož čl. 11 odst. 1 až 3 stanoví v podstatě stejný postup, jako je postup stanovený v článku 8 nařízení č. 1663/95, případy nesrovnalostí, u nichž k úplnému zpětnému získání částek nedošlo ke dni 16. října 2006, tentýž bod odůvodnění stanoví, že na základě těchto informací musí Komise přijmout rozhodnutí o finančních důsledcích zpětného nezískání částek odpovídajících nesrovnalostem starším, v závislosti na konkrétním případu, než čtyři roky, popřípadě osm let.
49 Z toho vyplývá, že tento bod odůvodnění napadeného rozhodnutí Italské republice umožnil seznámit se s důvody, ze kterých se Komise rozhodla přičíst tomuto členskému státu, ve výši 50 %, finanční důsledky vyplývající z toho, nedošlo ke zpětnému získání těchto částek.
50 V každém případě je tuto vytýkanou skutečnost třeba odmítnout jako irelevantní, jestliže touto vytýkanou skutečností Italská republika hodlá namítat nedostatek odůvodnění rozhodnutí 2006/678 v tom smyslu, že odůvodnění neuvedlo důvod, proč sedm případů nesrovnalostí ve výši přesahující částku 500 000 eur nebylo řešeno v témže rozhodnutí. Konstatování možného nedostatku odůvodnění rozhodnutí 2006/678 totiž nemůže nijak vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.
51 Mimoto je třeba připomenout, že rozhodnutí Komise v oblasti schválení účetní závěrky EZOZF jsou přijímána na základě souhrnné zprávy a korespondence mezi Komisí a dotyčným členským státem (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. března 2002, Nizozemsko v. Komise, C‑132/99, s. I‑2709, bod 39). Za těchto podmínek musí být odůvodnění takových rozhodnutí považováno za dostatečné, pokud byl stát, jenž je jeho příjemcem, úzce zapojen do procesu vypracovávání uvedených rozhodnutí a znal důvody, proč Komise měla za to, že nesmí zatížit EZOZF spornou částkou (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. března 2002, Španělsko v. Komise, C‑130/99, Recueil, s. I‑3005, bod 126).
52 Je však třeba konstatovat, jak tvrdí Komise, že souhrnná zpráva AGRI‑2006‑62645‑01‑00, uvedená v bodě 21 výše, obsahuje podrobné odůvodnění oprav, obsažených v rozhodnutí 2006/678. V tomto dokumentu, v bodě 4, nazvaném „Zpráva o rozhodnutích o finančních důsledcích nezískání částek spojených s nesrovnalostmi zpět“, služby Komise jasně uvedly, že zjistily, že v některých případech nesrovnalostí před rokem 1999 řízení o zpětném získání částek před vnitrostátními soudy stále probíhají, ačkoli vnitrostátní orgány doposud jednaly se vší požadovanou péčí. Domnívaly se tedy, že již nebylo možné tyto případy uzavřít, jelikož odpovídající částka nemůže být nesena ani rozpočtem Společenství, protože zpětné získání je stále možné, ani rozpočtem dotyčného členského státu, protože se vnitrostátní orgány nedopustily nedbalosti. Došly k závěru, že je proto vhodné počkat na výsledek probíhajících vnitrostátních soudních řízení, aby mohlo být rozhodnuto o finančních důsledcích, nepodaří-li se částky získat zpět, a že tyto případy tudíž jsou vyloučeny z působnosti rozhodnutí 2006/678.
53 V důsledku toho musí být žalobní důvod vycházející z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí zamítnut jako neopodstatněný, a pokud jde o údajný nedostatek odůvodnění rozhodnutí 2006/678, každopádně odmítnut jako irelevantní.
54 S ohledem na vše předcházející je třeba první žalobní důvod zamítnout.
K případům nesrovnalostí ve výši menší než 500 000 eur
55 Italská republika tvrdí, pokud jde o případy nesrovnalostí ve výši nižší než 500 000 eur vyřešené v napadeném rozhodnutí, že cíl rozhodnutí je ovlivněn okolností, že se Komise bez jakéhokoli odůvodnění opozdila při rozhodování o těchto případech nad rámec přiměřené lhůty. Kromě toho Komise v žalobní odpovědi připustila, že se zdá, že tyto případy nevyžadují dodatečná vysvětlení ze strany italských orgánů a že byly zahrnuty do postupu svěřeného pracovní skupině pouze z důvodu požadavků spojených s hospodárností správních postupů. Z důvodu tohoto zpoždění, které je zcela neodůvodněné, byly podle Komise dotčené případy zařazeny do napadeného rozhodnutí, a byl tak na ně uplatněn článek 32 nařízení č. 1290/2005, což má za následek přičtení 50 % odpovídajících nákladů k tíži vnitrostátního rozpočtu.
56 Zaprvé Italská republika vytýká Komisi, že nerozhodla v přiměřené lhůtě o 25 případech nesrovnalostí ve výši nižší než 500 000 eur, které již byly zahrnuty do schvalovacího postupu zahájeného v roce 2001 a jejichž přičtení EZOZF již bylo oznámeno OLAF v přípisu ze dne 12. června 2001. Jedná se o tyto případy: Coprap (IT/1987/001) Tabacchi Levante (IT/1987/002), Casearia Sarda (IT/1991/001), Beca (IT/1994/009), Soc.Coop.Super (IT/1995/003/A), Vinicola Magna (IT/1995/005/A), Eurotrade (IT/1995/015/A), COASO – Italiana Tabacchi (IT/1995/016/A), Ionia (IT/1995/017/A), Beca (IT/1995/018), Addeo Fruit (IT/1995/021), Quaranta (IT/1996/003), D’Apolito (IT/1996/007), Sibillo (IT/1996/016), Agrocom (IT/1996/019), Procaccini (IT/1996/020), Addeo Fruit (IT/1996/023), Mediterrane Vini (IT/1996/001), Oleificio Centro Italia (IT/1996/029), Procaccini (IT/1997/002), Soc.Coop.Super (IT/1997/006/A), Savict (IT/1997/01), Agricola S. Giuseppe (IT/1997/012), Terra D’Oro (IT/1997/017/A), Toscana Tabacchi (IT/1997/018) (dále jen „25 případů nesrovnalostí“).
57 Zadruhé italská vláda vytýká zpoždění při řešení 36 případů nesrovnalostí Komisí, které nejsou zahrnuty do přípisu OLAF ze dne 12. června 2001 a pro něž italské orgány marně žádaly využít služby Komise, aby byly přičteny rozpočtu Společenství. Italská republika příkladmo poukazuje na sedm případů zmíněných ve dvou přípisech SAISA ze dne 6. a 13. října 2006. Jedná se o tyto případy nesrovnalostí: Codelme Cabosa (IT/III/98/12), Centro Sud Conserve (IT/4/98/16), Agroverde (IT/I/95/9), Racaniello Rosa (IT/3/95/19), Agricola Paduli (IT/00/11), Vinicola Vedovato Mario (IT/3/96/26) a Agricola Paduli (IT/95/12).
58 Italská vláda se domnívá, že nedodržení povinnosti Komise rozhodnout v přiměřené lhůtě způsobilo zařazení spisů odpovídajících 36 jiným případům nesrovnalostí do působnosti čl. 32 odst. 5 nařízení č. 1290/2005, s přičtením z toho vyplývajících finančních důsledků ve výši 50 % k tíži vnitrostátního rozpočtu.
59 Nejprve je třeba uvést, že žádné právní pravidlo Komisi neukládalo, aby ve zvláštní lhůtě přijala rozhodnutí týkající se zvláštního sdělení uskutečněného na základě čl. 5 odst. 2 nařízení č. 595/91 (rozsudek Tribunálu ze dne 26. října 2010, Německo v. Komise, T‑236/07, Sb. rozh. s. II‑5253, bod 63).
60 Je však třeba připomenout, že podle obecné zásady unijního práva je Komise povinna dodržet v rámci správních řízení přiměřenou lhůtu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Recueil, s. I‑8375 bod 179, a rozsudek Tribunálu ze dne 30. září 2003, Aristoteleio Panepistimio Thessalonikis v. Komise, T‑196/01, Recueil, s. II‑3987, bod 229).
61 Povinnost dodržet při provádění správních řízení přiměřenou lhůtu je obecnou zásadou unijního práva, jejíž dodržování zajišťuje soud Unie a která se coby jedna ze složek práva na řádnou správou objevuje v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, která byla vyhlášena dne 7. prosince 2000 v Nice (Úř. věst. C 364, s. 1) (rozsudek Tribunálu ze dne 11. dubna 2006, Angeletti v. Komise, T‑394/03, Sb. rozh. FP, s. I‑A- 2‑95 a II‑A- 2‑441, bod 162).
62 Je ustálenou judikaturou, že se přiměřenost délky správního řízení posuzuje v závislosti na okolnostech každé věci, a zejména na kontextu, v němž se nachází, na jednotlivých procesních fázích, které byly provedeny, na složitosti věci, jakož i na významu věci pro jednotlivé zúčastněné strany (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 2004, Španělsko v. Komise, C‑501/00, Sb. rozh. s. I‑6717, bod 53).
63 V projednávané věci je třeba uvést, že i když je pravda, že platné nařízení nevyžaduje, aby Komise v konkrétní lhůtě přijala rozhodnutí o přičtení finančních důsledků v případech sdělení členského státu podle čl. 5 odst. 2 nařízení č. 595/91, nic to nemění na tom, že je třeba posoudit přiměřenost délky trvání správního řízení a v případě překročení přiměřené lhůty určit, zda tato okolnost mohla mít vliv na napadené rozhodnutí.
64 Co se týče zaprvé 25 případů nesrovnalostí, je nesporné, že jde o případy sdělené ze strany SAISA Komisi před rokem 1995, což potvrdila Komise na jednání.
65 Těchto 25 případů bylo součástí celkového množství více než tisíce případů nesrovnalostí sdělených Italskou republikou před rokem 1995. Jednalo se však o jediné případy nesrovnalostí, které nevyžadovaly dodatečná vysvětlení italských orgánů.
66 OLAF v přípisu ze dne 12. června 2001 uvedl, že uvedený přípis představuje „formální oznámení podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1663/95“, a vysvětlil pro první skupinu případů obsažených v příloze 1 toto: „případy, u kterých příslušné orgány uvedly, že dotčené částky by měly být považovány za nedobytné, a u kterých souhlasíme s tím, aby byla připočteny záruční sekci EZOZF [...].“
67 Komise však přijala napadené rozhodnutí obsahující těchto 25 případů nesrovnalostí teprve dne 27. dubna 2007.
68 Jelikož tyto případy nesrovnalostí byly sděleny Komisi před rokem 1995, ale do rozhodnutí Komise o schválení účetní závěrky byly zařazeny teprve dne 27. dubna 2007, trval u nich postup schválení účetní závěrky celkem více než deset let.
69 Kromě toho je třeba uvést, že již v červnu 2001, tedy asi šest let před přijetím napadeného rozhodnutí, Komise uznala jako nedobytné částky odpovídající 25 případům nesrovnalostí a souhlasila s jejich přičtením k tíži EZOZF.
70 Toto zpoždění Komise vysvětluje tím, že i když mohla v roce 2003 provést vyřešení finančních důsledků případů nesrovnalostí sdělených před rokem 1995 Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Nizozemským královstvím, Portugalskou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, jelikož se OLAF podařilo objasnit všechny případy nesrovnalostí sdělených před rokem 1995 členskými státy, u Italské republiky byla situace stále velmi nejasná z důvodu velkého počtu probíhajících řízení o zpětném získání částek a také z důvodu velmi vágních a neúplných odpovědí italských orgánů.
71 Komise tvrdí, že do téhož rozhodnutí z roku 2003 nemohla zahrnout oněch 25 případů nesrovnalostí, aby mohla italskou situaci celkově analyzovat a zajistit nezbytnou hospodárnost administrativních postupů. Komise se proto rozhodla, že neprovede vyřešení případů sdělených italskou vládou před rokem 1995, které byly zařazeny společně s případy sdělenými po tomto datu a až do roku 1999 mezi úkoly pracovní skupiny vytvořené v roce 2003.
72 Kromě toho Komise uvádí, že pracovní skupina mohla začít s analýzou případů ve výši menší než 500 000 eur, totiž více než 3 800 případů, z nichž většina byla sdělena Italskou republikou, teprve v průběhu prvních měsíců roku 2005, jelikož začala zaměřením svého úsilí na případy ve výši přesahující částku 500 000 eur představující 85 % částek, které mají být získány zpět.
73 Přijetí nařízení č. 1290/2005 dne 21. června 2005 podle Komise znamenalo, že všechny případy, včetně 25 případů nesrovnalostí sdělených přede dnem 16. října 2006 v rámci článku 3 nařízení č. 595/91, u nichž dosud nedošlo k úplnému zpětnému získání částek, byly automaticky zařazeny do působnosti čl. 32 odst. 5 uvedeného nařízení.
74 Je třeba konstatovat, že i když vezmeme v úvahu velký počet řízení o zpětném získání částek, která probíhala v Itálii, a požadavek, aby Komise analyzovala italskou situaci celkově a zajistila nezbytnou hospodárnost administrativních postupů, nelze se u těchto 25 případů nesrovnalostí platně dovolávat přiměřenosti délky trvání správního řízení.
75 Zaprvé je třeba uvést, že od června 2001 těchto 25 případů nesrovnalostí nevyžadovalo žádnou vyšetřovací činnost ze strany Komise ani žádné doplňující informace ze strany členského státu. Tato okolnost byla potvrzena Komisí jak v jejích písemnostech, tak na jednání.
76 Zadruhé existence velkého počtu jiných případů nesrovnalostí týkajících se Italské republiky, které byly stále v procesu definování, Komisi nijak nebránila uzavřít formálním rozhodnutím řízení týkající se 25 případů nesrovnalostí. S výjimkou skutečnosti, že se všechny tyto případy nesrovnalostí týkaly téhož členského státu, totiž mezi 25 případy nesrovnalostí a dalšími případy nesrovnalostí týkajícími se Italské republiky neexistovala žádná jiná spojitost technického či právního řádu, která Komisi bránila v řešení těchto 25 případů nesrovnalostí v samostatném rozhodnutí.
77 Zatřetí zpoždění v definování 25 případů nesrovnalostí nelze přičítat Italské republice. Zvláště pokud jde o období následující po přípisu OLAF ze dne 12. června 2001, výše v bodě 75 již bylo uvedeno, že Komise Italskou republiku nepožádala dále o žádné doplňující informace nebo objasnění týkající se těchto případů. Z toho vyplývá, že i za předpokladu, že byla, jak tvrdí Komise, situace případů nesrovnalostí sdělených Italskou republikou nejasná zejména z důvodu vágních a neúplných odpovědí italských orgánů, žádná z těchto odpovědí se netýkala oněch 25 případů nesrovnalostí. Italská republika tudíž nepřispěla k prodloužení doby trvání správního řízení po červnu 2001.
78 Ve světle předcházejících úvah je třeba konstatovat, že pokud jde o těchto 25 případů nesrovnalostí, Komise nedodržela přiměřenou dobu při provádění správního řízení.
79 Dále je třeba ověřit, zda porušení této zásady může vést u uvedených případů ke zrušení napadeného rozhodnutí .
80 V tomto ohledu je třeba uvést, že porušení zásady dodržení přiměřené lhůty obecně neodůvodňuje zrušení rozhodnutí přijatého na konci správního řízení. Pouze pokud může nepřiměřeně dlouhá uplynulá doba ovlivnit samotný obsah rozhodnutí přijatého na konci správního řízení, má porušení zásady přiměřené lhůty vliv na platnost správního řízení (v tomto smyslu viz usnesení Soudního dvora ze dne 13. prosince 2000, SGA v. Komise, C‑39/00 P, Recueil, s. I‑11201, bod 44; viz rovněž obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 9. září 2008, FIAMM a další v. Rada a Komise, C‑120/06 P a C‑121/06 P, Sb. rozh. s. I‑6513, bod 203, a rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011, Heineken Nederland a Heineken v. Komise, T‑240/07, Sb. rozh. s. II‑3355, bod 295).
81 V projednávané věci je třeba připomenout, že Italská republika si stěžuje na průtahy, kterých se Komise dopustila při přijetí napadeného rozhodnutí týkajícího se 25 případů nesrovnalostí, a na důsledky, které toto zpoždění mělo na uvedené rozhodnutí.
82 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že podle ustanovení platného před přijetím nařízení č. 1290/2005 a použitelného na uvedených 25 případů, tedy čl. 8 odst. 2 nařízení č. 729/70, nepodaří-li se částky získat zpět v plné výši, nesl finanční důsledky nesrovnalostí nebo nedbalosti rozpočet Společenství, s výjimkou důsledků nesrovnalostí nebo nedbalosti, které lze přičíst správním orgánům nebo jiným subjektům členských států.
83 OLAF v přípisu ze dne 12. června 2001 uznal, že částky týkající se těchto 25 případů nesrovnalostí mají být považovány za nedobytné a přičteny k tíži EZOZF.
84 Proto by rozhodnutí Komise přijaté podle čl. 8 odst. 2 nařízení č. 729/70 přičetlo všechny finanční důsledky těchto 25 případů nesrovnalostí k tíži EZOZF.
85 Z toho vyplývá, že tyto důsledky byly přičteny ve výši 50 % k tíži EZOZF a ve výši 50 % k tíži Italské republice pouze z důvodu uplynutí času, zejména zpoždění při přijímání napadeného rozhodnutí Komisí, a změny použitelné právní úpravy.
86 Vzhledem k tomu, že nepřiměřeně dlouhé uplynutí času ovlivnilo samotný obsah rozhodnutí přijatého na konci správního řízení, představuje Za těchto okolností porušení zásady přiměřené lhůty důvod pro částečné zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž přičítá 50 % finančních důsledků týkajících se těchto 25 případů nesrovnalostí Italské republice k tíži.
87 Co se zadruhé týče jiných případů nesrovnalosti ve výši nižší než 500 000 eur, které nebyly zařazeny do přípisu OLAF ze dne 12. června 2001 a u kterých se italské orgány rovněž dovolávají porušení zásady přiměřené lhůty, je třeba konstatovat, že se Italská republika omezuje na poskytnutí souhrnné tabulky připojené k žalobě, která uvádí 36 případů nesrovnalostí, z nichž 22 je označeno za stále otevřené a zbývajících 14 je označeno za uzavřené.
88 V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 5 odst. 2 nařízení č. 595/91 stanoví, že „[p]okud má členský stát za to, že některá částka nemůže být získána plně zpět, nebo nelze‑li její úplné zpětné získání očekávat, uvědomí Komisi zvláštním sdělením o částce, která nebyla získána zpět, a o důvodech, proč by tato částka měla být, dle jeho názoru, hrazena Společenstvím nebo členským státem“. Týž článek uvádí, že „[t]yto údaje musí být dostatečně podrobné, aby umožnily Komisi rozhodnout, kdo ponese finanční důsledky podle čl. 8 odst. 2 nařízení (EHS) č. 729/70“.
89 Článek 8 odst. 2 nařízení č. 729/70 a čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1258/1999 stanoví, že nepodaří-li se částky získat zpět v plné výši, nese finanční důsledky nesrovnalostí nebo nedbalosti Unie, s výjimkou důsledků nesrovnalostí nebo nedbalosti, které lze přičíst správním orgánům nebo jiným subjektům členských států.
90 Z toho vyplývá, že podle těchto ustanovení, dokud řízení o zpětném získání částek probíhají a získání neoprávněně vyplacených částek zůstává možným, je možnost přičíst rozpočtu Společenství odpovídající finanční důsledky vyloučena.
91 Ve světle této úvahy je třeba u 22 případů nesrovnalostí označených v souhrnné tabulce uvedené v bodě 87 výše za stále otevřené uvést, že řízení o zpětném získání částek týkající se těchto případů nebyla uzavřena, a že tudíž v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení č. 729/70 a čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1258/1999 odpovídající částky nemohly být přičteny k tíži EZOZF.
92 Je pravda, že spis obsahuje dvě sdělení od italských orgánů týkající se uzavření sedmi z těchto dvaceti dvou případů z důvodu nedobytné povahy dotčených pohledávek. Tato sdělení však byla provedena teprve ve dnech 6. a 13. října 2006.
93 Podle čl. 49 třetího pododstavce druhé odrážky nařízení č. 1290/2005 se přitom článek 32 téhož nařízení použije na případy nesrovnalostí, které byly oznámeny podle článku 3 nařízení č. 595/91 a u nichž nebylo k 16. říjnu 2006 dosaženo úplného zpětného získání částek.
94 Je tedy třeba uvést, že jelikož byla tato sdělení italskými orgány učiněna teprve dne 6. a 13. října 2006, neměly služby Komise dostatek času provést před 16. říjnem 2006 ověření požadovaná pro konstatování nemožnosti získat pohledávky odpovídající těmto případům nesrovnalostí zpět, a v důsledku toho přijmout rozhodnutí o přičtení finančních důsledků týkajících se těchto případů podle čl. 8 odst. 2 nařízení č. 729/70 a čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1258/1999. Od 16. října 2006 proto tyto případy automaticky spadají do působnosti čl. 32 odst. 5 nařízení č. 1290/2005.
95 Co se týče dalších čtrnácti případů nesrovnalostí, které jsou v tabulce uvedené v bodě 87 výše označeny za uzavřené, je třeba konstatovat, že spis neobsahuje žádné zvláštní sdělení italských orgánů ve smyslu čl. 5 odst. 2 nařízení č. 595/91. Mimoto záznam neobsahuje ani žádné sdělení Komise potvrzující nedobytnou povahu dotčených částek.
96 Za těchto okolností je třeba uvést, že Italská republika neposkytla ve světle judikatury uvedené v bodě 62 výše dostatečné poznatky k tomu, aby Tribunál mohl ověřit přiměřenost délky trvání správního řízení týkajícího se těchto případů, a tím méně k ověření toho, zda je případná nadměrná délka tohoto řízení přičitatelná službám Komise.
97 S ohledem na výše uvedené není porušení zásady přiměřené lhůty u těchto 36 případů uvedených v projednávané věci prokázáno.
98 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že druhé části prvního žalobního důvodu musí být vyhověno, pokud jde o 25 případů nesrovnalostí zařazených do přípisu OLAF ze dne 12. června 2001, kdežto zbytek této části prvního žalobního důvodu musí být zamítnut.
K porušení čl. 8 odst. 2 nařízení č. 729/70, čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1258/1999 a povinnosti uvést odůvodnění
99 V rámci druhého žalobního důvodu Italská republika o sedmi případech nesrovnalostí ve výši přesahující částku 500 000 eur zaprvé tvrdí, že v okamžiku přijetí rozhodnutí 2006/678 byla kritéria odůvodňující pro ni příznivé rozhodnutí splněna, protože italské orgány poskytly důkaz o řádné péči při provádění řízení o zpětném získání částek u těchto případů. Vyloučení těchto případů z rozhodnutí 2006/678 a jejich zařazení do napadeného rozhodnutí, s následkem přičtení 50 % odpovídajících částek členskému státu, je proto údajně v jasném rozporu s ustanoveními čl. 8 odst. 2 nařízení č. 729/70 a čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1258/1999.
100 Zadruhé Italská republika v podstatě tvrdí, že Komise měla nesprávně za to, že italské správní orgány nebo subjekty projevily nedbalost při plnění povinností, které mají podle čl. 8 odst. 2 nařízení č. 729/70 a čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1258/1999, takže nebylo opodstatněné uložit jí, aby ve výši 50 % nesla finanční důsledky údajných nedbalosti jak v sedmi případech nesrovnalostí ve výši přesahující částku 500 000 eur, tak v jiných případech v menší výši, než je tato hranice zařazených do napadeného rozhodnutí.
101 Italská republika poukazuje na to, že s ohledem na použitelné vnitrostátní předpisy délka uplynulých lhůt sama o sobě nestačí k prokázání nedbalosti z její strany. Tvrdí, že podle těchto pravidel v případě nesrovnalostí hlášených AGEA po kontrolách uskutečněných třetími osobami mohla údajně Italská republika požadovat vrácení dotyčných částek teprve po skončení prvního hodnocení vydaného soudním orgánem a že pohledávka údajně odpovídá kritériím jistoty, likvidity a splatnosti požadovaným k tomu v italském právu. Z toho vyplývá, že Komise měla vzít v úvahu čas nezbytný ke konkretizaci uvedených kritérií k posouzení délky uplynulých lhůt pro prokázání údajné nedbalosti přičitatelné Italské republice, v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení č. 729/70 a čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1258/1999.
102 Zatřetí je podle Italské republiky napadené rozhodnutí stiženo nedostatkem odůvodnění, jelikož neuvádí důvody, které navzdory péči projevené italskými orgány Komisi vedly k přičtení 50 % nákladů odpovídajících dotčeným případům k tíži vnitrostátnímu rozpočtu.
103 Komise poznamenává, že výtky týkající se případů ve výši přesahující částku 500 000 eur předložené Italskou republikou v rámci tohoto žalobního důvodu se netýkají napadeného rozhodnutí, nýbrž rozhodnutí 2006/678. Komise uvádí, že proti rozhodnutí 2006/678 v rozsahu, v němž nerozhodlo o dotčených případech, italská vláda podala žalobu na neplatnost ve věci T‑394/06, ve které již uplatňovala údajnou péči, se kterou byla prováděna řízení o zpětném získání částek týkající se uvedených případů nesrovnalostí.
104 V tomto ohledu je třeba připomenout, že rozhodnutí 2006/678 není předmětem projednávané žaloby, a v důsledku toho žádné výtky proti tomuto rozhodnutí, i za předpokladu, že jsou přípustné a opodstatněné, nemohou vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, a musejí tak být odmítnuty jako irelevantní.
105 Pokud jde ze strany italské vlády o zpochybnění nedbalostní povahy jejího chování při výkonu jí příslušejících povinností v oblasti zpětného získání neoprávněně vyplacených částek, je třeba uvést, že je založeno na chybném předpokladu.
106 V napadeném rozhodnutí totiž Komise své přičtení 50 % finančních důsledků odpovídajících dotčeným případům k tíži vnitrostátnímu rozpočtu nezaložila na nedbalostním jednání italských orgánů. Vycházela z čl. 32 odst. 5 nařízení č. 1290/2005, podle kterého u částek, které nebyly získány zpět během čtyř let následujících po dni prvotního zjištění správním orgánem nebo soudem nebo během osmi let, jestliže je zpětné získání předmětem vnitrostátního soudního řízení, nese finanční důsledky toho, že nedošlo ke zpětnému získání částek, z 50 % dotyčný členský stát a z 50 % rozpočet Společenství.
107 Na základě ustanovení čl. 8 odst. 2 nařízení č. 729/70 a čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1258/1999 neslo v předchozím systému finanční důsledky nesrovnalostí nebo nedbalosti Společenství, s výjimkou důsledků vyplývajících z nesrovnalostí nebo nedbalosti, které bylo možné přičíst správním orgánům nebo jiným institucím členských států. Rada Evropské unie si při přijetí nařízení č. 1290/2005 stanovila za cíl upravit zejména postup umožňující Komisi chránit zájmy rozpočtu Společenství přijetím rozhodnutí o tom, že dotyčnému členskému státu bude připsána k tíži část částek, k jejichž ztrátě došlo z důvodu nesrovnalostí a jež nebyly získány zpět v přiměřené lhůtě (body 25 a 26 odůvodnění). Článek 32 odst. 5 tohoto nařízení č. 1290/2005 tak stanoví, že pokud nebyly částky získány zpět během čtyř nebo osmi let následujících po dni prvotního zjištění správním orgánem nebo soudem, budou napříště přičteny rovným dílem dotyčnému členskému státu a rozpočtu Společenství (výše uvedený rozsudek Německo v. Komise, bod 49).
108 Z toho vyplývá, že dotčené ustanovení umožňuje Komisi přičíst členskému státu polovinu částek ztracených z důvodu nesrovnalostí nebo nezískaných zpět v přiměřených lhůtách a nemuset prokazovat případ od případu, že nezískání dotčených částek zpět nebo zpoždění v jejich zpětném získávání je způsobeno nedbalostním jednáním vnitrostátních orgánů. Přičtení 50 % finančních nákladů vyplývajících z nezískání částek zpět nebo ze zpoždění v jejich zpětném získávání k tíži vnitrostátního rozpočtu je automatickým důsledkem pouhého uplynutí času.
109 Za těchto podmínek musí být tato výtka Italské republiky zamítnuta.
110 Pokud jde o údajný nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí, stačí uvést – jak správně uvádí Komise – že jelikož napadené rozhodnutí přičtení 50 % finančních důsledků odpovídajících dotčeným případům k tíži vnitrostátnímu rozpočtu nezaložilo na nedbalostním jednání italských orgánů, nýbrž se omezilo na použití čl. 32 odst. 5 nařízení č. 1290/2005, mohla Komise splnit povinnost uvést odůvodnění stanovenou Smlouvou pouhým odkazem na posledně uvedené ustanovení. Jak již Tribunál uvedl v bodech 47 až 49 výše, jedenáctý bod odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom mnohokrát odkazuje na čl. 32 odst. 5 nařízení č. 1290/2005.
111 V důsledku toho musí být odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu považováno za dostačující.
112 Z výše uvedeného vyplývá, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut.
113 Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že napadené rozhodnutí musí být částečně zrušeno v rozsahu, v němž Komise Italské republice uložila nést 50 % finančních důsledků vyplývajících ze zpětného nezískání částek týkajících se 25 případů nesrovnalostí. Ve zbývající části se projednávaná žaloba zamítá.
K nákladům řízení
114 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Kromě toho na základě čl. 87 odst. 3 téhož řádu může Soud rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch nebo pokud jsou k tomu dány výjimečné důvody.
115 Vzhledem k tomu, že Italská republika neměla ve sporu úspěch, s výjimkou přičtení 50 % finančních důsledků vyplývajících ze zpětného nezískání částek týkajících se 25 případů nesrovnalostí, neměla ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že ponese čtyři pětiny vlastních nákladů řízení a nahradí čtyři pětiny nákladů řízení Komise.
116 Komise ponese jednu pětinu vlastních nákladů řízení a nahradí jednu pětinu nákladů řízení Italské republiky.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (osmý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Komise 2007/327/ES ze dne 27. dubna 2007 o schválení účetních závěrek platebních agentur členských států týkajících se výdajů financovaných záruční sekcí Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) pro rozpočtový rok 2006 se zrušuje v rozsahu, v němž Italské republice ukládá nést 50 % finančních důsledků vyplývajících ze zpětného nezískání částek týkajících se těchto případů nesrovnalostí: Coprap (IT/1987/001), Tabacchi Levante (IT/1987/002), Casearia Sarda (IT/1991/001), Beca (IT/1994/009), Soc.Coop.Super (IT/1995/003/A), Vinicola Magna (IT/1995/005/A), Eurotrade (IT/1995/015/A), COASO – Italiana Tabacchi (IT/1995/016/A), Ionia (IT/1995/017/A), Beca (IT/1995/018), Addeo Fruit (IT/1995/021), Quaranta (IT/1996/003), D’Apolito (IT/1996/007), Sibillo (IT/1996/016), Agrocom (IT/1996/019), Procaccini (IT/1996/020), Addeo Fruit (IT/1996/023), Mediterrane Vini (IT/1996/001), Oleificio Centro Italia (IT/1996/029), Procaccini (IT/1997/002), Soc.Coop.Super (IT/1997/006/A), Savict (IT/1997/01), Agricola S. Giuseppe (IT/1997/012), Terra D’Oro (IT/1997/017/A), Toscana Tabacchi (IT/1997/018).
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Italská republika ponese čtyři pětiny vlastních nákladů řízení a nahradí čtyři pětiny nákladů řízení Evropské komise.
4) Komise ponese jednu pětinu vlastních nákladů řízení a nahradí jednu pětinu nákladů řízení Italské republiky.
Truchot | Martins Ribeiro | Popescu |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 7. června 2013.
Podpisy.
Obsah
Právní rámec
Skutečnosti předcházející sporu
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
Právní otázky
K porušení článku 8 nařízení č. 1663/95, čl. 5 odst. 2 nařízení č. 595/91, jakož i povinnosti uvést odůvodnění
K případům nesrovnalostí ve výši přesahující částku 500 000 eur
K případům nesrovnalostí ve výši menší než 500 000 eur
K porušení čl. 8 odst. 2 nařízení č. 729/70, čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1258/1999 a povinnosti uvést odůvodnění
K nákladům řízení