ROZSUDEK SOUDU (pátého senátu)
11. prosince 2008 (*)
„Zemědělství – Společná organizace trhu s vínem – Podpory na restrukturalizaci a přeměnu vinic – Nařízení (ES) č. 1493/1999 – Stanovení konečných finančních přídělů členským státům – Rozhodnutí č. 2006/669/ES – Závazný charakter lhůty stanovené v čl. 16 odst. 1 nařízení (ES) č. 1227/2000 – Zásady loajální spolupráce, dobré víry a řádné správy, proporcionality a užitečného účinku“
Ve věci T‑339/06,
Řecká republika, zastoupená I. Chalkiasem a S. Papaioannou, jako zmocněnci,
žalobkyně,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené H. Tserepa-Lacombe, M. Konstantinidisem a F. Jimenem Fernándezem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2006/669/ES ze dne 4. října 2006, kterým se stanoví na rozpočtový rok 2006 konečné finanční příděly členským státům na restrukturalizaci a přeměnu vinic podle nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 na určitý počet hektarů (Úř. věst. L 275, s. 62),
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (pátý senát),
ve složení M. Vilaras, předseda, M. Prek a V. Ciucă (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Kantza, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 10. července 2008,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Pravidla pro restrukturalizaci a přeměnu vinic jsou stanovena v nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (Úř. věst. L 179, s. 1; Zvl. vyd. 03/26, s. 25) a v nařízení Komise (ES) č. 1227/2000 ze dne 31. května 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1493/1999, jež se týkají produkčního potenciálu (Úř. věst. L 143, s. 1; Zvl. vyd. 03/29, s. 116), ve znění pozdějších předpisů.
2 Článek 14 nařízení č. 1493/1999 stanoví:
„1. Komise každoročně předběžně přidělí prostředky členským státům na základě objektivních kritérií s přihlédnutím k jednotlivým situacím a potřebám, jakož i na základě úsilí, jež má být vynaloženo k dosažení cílů tohoto režimu.
2. Předběžné přidělení prostředků se přizpůsobí na základě skutečných výdajů a přezkoumaných prognóz výdajů předložených členskými státy, přičemž se přihlíží k cílům tohoto režimu a dostupným prostředkům.
[…]“
3 Článek 16 nařízení č. 1227/2000 byl pozměněn zejména nařízením Komise (ES) č. 1841/2003 ze dne 17. října 2003, kterým se mění nařízení č. 1227/2000 (Úř. věst. L 268, s. 58; Zvl. vyd. 03/40, s. 253). Podle článku 16 nařízení č. 1227/2000, ve znění použitelném v rozpočtovém roce 2006, tak platí:
„1. Ohledně pravidel restrukturalizace a přeměny vinic předají členské státy Komisi nejpozději do 10. června [10. července] každého roku:
a) prohlášení o výdajích skutečně vzniklých [uskutečněných] k 30. červnu běžného rozpočtového roku a údaje o příslušné celkové ploše;
b) prohlášení o výdajích potvrzených k 30. červnu běžného rozpočtového roku a údaje o příslušné celkové ploše;
[…]
2. Aniž jsou dotčena obecná ustanovení o rozpočtové kázni, provede Komise na základě účetní evidence zemědělských výdajů předběžné krácení poskytovaných záloh o paušální částku, jestliže údaje předané Komisi členskými státy podle odstavce 1 jsou neúplné nebo nebyly dodrženy lhůty.“
4 Článek 17 nařízení č. 1227/2000 byl pozměněn mimo jiné nařízením Komise (ES) č. 315/2003 ze dne 19. února 2003 (Úř. věst. L 46, s. 9; Zvl. vyd. 03/38, s. 224), a nařízením Komise (ES) č. 1203/2003 ze dne 4. července 2003 (Úř. věst. L 168, s. 9; Zvl. vyd. 03/39, s. 226). Podle článku 17 nařízení č. 1227/2000, ve znění použitelném v rozpočtovém roce 2006:
„1. Každému členskému státu se uhradí uskutečněné a potvrzené výdaje nahlášené v rozpočtovém roce až do výše částek nahlášených Komisi podle čl. 16 odst. 1 písm. a) a b), jestliže tyto částky celkem nepřekračují prostředky přidělené členskému státu podle čl. 14 odst. 1 nařízení […] č. 1493/1999.
[…]
3. Žádosti členských států podle čl. 16 odst. 1 písm. c) se zohledňují poměrem, kdy za základ je brána částka použitelná poté, co součet všech částek pro jednotlivé členské státy nahlášených podle čl. 16 odst. 1 písm. a) a částky nahlášené podle čl. 16 odst. 1 písm. b) budou odečteny od celkové částky přidělené členským státům podle článku 14 nařízení […] č. 1493/1999. Komise sdělí členským státům co možná nejdříve po 30. červnu, v jakém rozsahu mohou být žádosti přijaty.
4. Bez ohledu na odstavce 1 a 2, pokud je celková plocha nahlášená podle čl. 16 odst. 1 písm. a) menší než počet hektarů určený k přidělení prostředků pro příslušný členský stát a rozpočtový rok podle čl. 14 odst. 1 nařízení […] č. 1493/1999, budou nahlášené výdaje příslušného rozpočtového roku financovány pouze do maximální částky, která se vypočte vynásobením celkové nahlášené plochy průměrnou částkou podpory na hektar; tato hodnota je vypočítána jako poměr mezi částkou přidělenou členskému státu podle čl. 14 odst. 1 nařízení […] č. 1493/1999 a předpokládaným počtem hektarů.
Tato částka nesmí být v žádném případě vyšší než výdaje nahlášené podle čl. 16 odst. 1 písm. a).
Pro účely tohoto odstavce je pro porovnání celkové nahlášené plochy s plochou, která se objevuje v přidělení prostředků pro rozpočtový rok, přípustná odchylka 5 %.
Částky nefinancované podle tohoto odstavce nebudou k dispozici pro účely použití článku [odstavce] 3.
[…]
8. Odkazy na určitý rozpočtový rok jsou považovány za odkazy na uskutečněné platby členského státu mezi 16. říjnem daného roku a 15. říjnem roku následujícího.
[…]“
5 Článek 7 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1258/1999 ze dne 17. května 1999 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 160, s. 103; Zvl. vyd. 03/25, s. 414) stanoví:
„2. Komise rozhoduje o měsíčních zálohách na základě zaúčtování výdajů uskutečněných schválenými platebními agenturami.
Výdaje za měsíc říjen se přičítají k měsíci říjnu, jsou-li uskutečněny ve dnech 1. až 15. října, a k měsíci listopadu, jsou-li uskutečněny ve dnech 16. až 31. října. Zálohy se členským státům vyplatí nejpozději třetí pracovní den druhého měsíce následujícího po měsíci, kdy byly tyto výdaje uskutečněny.
[…]“
Skutečnosti předcházející sporu
6 Orientační rozdělení prostředků přidělených na základě nařízení č. 1493/1999 na restrukturalizaci a přeměnu vinic bylo pro rozpočtový rok 2006 (16. října 2005 – 15. října 2006) stanoveno rozhodnutím Komise č. 2005/716/ES ze dne 10. října 2005, kterým se stanoví na hospodářský rok 2005/2006 orientační finanční příděl členským státům na restrukturalizaci a přeměnu vinic podle nařízení č. 1493/1999 na určitý počet hektarů (Úř. věst. L 271, s. 45). V příloze uvedeného rozhodnutí byl orientační finanční příděl pro Řecko stanoven ve výši 8 574 504 eur na plochu 1249 hektarů.
7 Dne 10. července 2006 doručily řecké orgány Komisi na základě článku 14 nařízení č. 1493/1999 a článku 16 nařízení č. 1227/2000 výkaz výdajů souvisejících s restrukturalizací a přeměnou vinic v Řecku v průběhu rozpočtového roku 2006 za účelem získání finančních přídělů. Celková výše výdajů uvedených v tomto sdělení byla 6 829 204,46 eur a odpovídající plocha činila 788,002 hektarů.
8 Dne 22. září 2006 zaslaly řecké orgány Komisi dopis, ve kterém ji upozornily na chybu v evidenci počítačových údajů, jelikož plocha, která má být zohledněna, činí 1 102,271 ha. Uvedly, že tato plocha odpovídá součtu celkové plochy uvedené v tabulce připojené k dopisu ze dne 10. července 2006, která obsahuje výdaje na restrukturalizaci a přeměnu vinic v Řecku uskutečněné k 30. červnu 2006, tedy 1 085,391 ha, a celkové plochy uvedené v tabulce připojené k dopisu ze dne 10. července 2006, která obsahuje výdaje na restrukturalizaci a přeměnu vinic v Řecku potvrzené k 30. červnu 2006, tedy 16,88 ha. Připomněly rovněž, že celkové výdaje činily 6 829 204,46 eur.
9 Dne 26. září 2006, při 890. schůzi Řídícího výboru pro víno, zopakovaly řecké orgány Komisi svou žádost, aby zohlednila opravené údaje. Komise odmítla ústně žádost řeckých orgánů a uvedla, že opravené údaje byly předloženy opožděně.
10 Dne 4. října 2006 přijala Komise rozhodnutí 2006/669/ES, kterým se stanoví na rozpočtový rok 2006 konečné finanční příděly členským státům na restrukturalizaci a přeměnu vinic podle nařízení č. 1493/1999 na určitý počet hektarů (Úř. věst. L 275, s. 62) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Téhož dne se zástupce Komise sešel se zástupci řeckých orgánů, kterým vysvětlil, že vzhledem ke lhůtám nelze vyhovět jejich žádosti, aby Komise zohlednila opravené údaje oznámené dne 22. září 2006.
11 Dne 16. října 2006 zaslaly řecké orgány Komisi dopis, ve kterém ji požádaly, aby byla změněna příloha napadeného rozhodnutí. Komise této žádosti nevyhověla.
Napadené rozhodnutí
12 Komise zohlednila v napadeném rozhodnutí u Řecké republiky údaje, které sdělily řecké orgány dne 10. července 2006.
13 V bodě 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že Komise uplatnila u Řecké republiky sankci stanovenou v čl. 17 odst. 4 nařízení č. 1227/2000, a to ve výši 1 129 015 eur.
14 V příloze napadeného rozhodnutí byla částka konečného finančního přídělu na restrukturalizaci a přeměnu vinic v Řecku stanovena ve výši 5 700 190 eur na plochu 788 ha.
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
15 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 30. listopadu 2006 podala Řecká republika tuto žalobu.
16 Řecká republika navrhuje, aby Soud:
– zrušil nebo změnil napadené rozhodnutí v části, v níž se týká přídělů podpor na restrukturalizaci a přeměnu vinic v Řecku, a to za účelem zohlednění opravených údajů předaných Komisi dne 22. září 2006 a přidělení odpovídajících finančních prostředků Řecké republice.
17 Komise navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
18 Na podporu své žaloby uplatňuje Řecká republika pět žalobních důvodů. První žalobní důvod se týká orientačního charakteru lhůty stanovené v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000, která končí dne 10. července každého roku. Druhý žalobní důvod se týká porušení zásady loajální spolupráce, třetí žalobní důvod vychází z porušení zásad dobré víry a řádné správy, čtvrtý žalobní důvod se týká porušení zásady proporcionality a pátý žalobní důvod porušení zásady užitečného účinku.
K prvnímu žalobnímu důvodu, který se týká orientačního charakteru lhůty stanovené v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000
Argumenty účastnic řízení
19 V první řadě Řecká republika tvrdí, že k tomu, aby měla lhůta upravená v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000 závazný charakter, muselo by v něm být výslovně uvedeno, že se jedná o „závaznou lhůtu“. Odkazuje zejména na rozsudky Soudního dvora ze dne 30. listopadu 1972, Wasaknäcke Knäckebrotfabrik, 32/72, Recueil, s. 1181, a ze dne 13. prosince 1972, Walzenmühle Magstadt, 52/72, Recueil, s. 1267.
20 Zadruhé Řecká republika tvrdí, že čistě orientační charakter uvedené lhůty vyplývá rovněž z čl. 16 odst. 2 nařízení č. 1227/2000, protože toto ustanovení umožňuje Komisi předběžně krátit poskytované zálohy o paušální částku v případě, že údaje jsou neúplné nebo nebyla dodržena lhůta.
21 Zatřetí, tento výklad potvrzuje čl. 17 odst. 1 nařízení č. 1227/2000, který předvídá uhrazení uskutečněných výdajů, což implikuje možnost opravit zjevné chyby dokonce i po 10. červenci každého roku.
22 Komise zpochybňuje argumenty předložené Řeckou republikou.
Závěry Soudu
23 Řecká republika tvrdí, že údaje, které předala Komisi dne 22. září 2006, měly být zohledněny při výpočtu částky konečných finančních přídělů, neboť lhůta upravená v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000 není závazná.
24 V první řadě Řecká republika tvrdí, a odkazuje při tom na dva rozsudky Soudního dvora, že uvedená lhůta má pouze orientační charakter z důvodu, že její závazný charakter není výslovně zmíněn.
25 Nicméně ze znění čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000, jakož i z obecné systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí, jasně vyplývá, že lhůta stanovená tímto článkem je lhůtou závaznou.
26 Na rozdíl od tvrzení Řecké republiky není totiž připojení výrazu „závazná lhůta“ nezbytné k tomu, aby stanovená lhůta měla závazný charakter. V tomto ohledu je nutno konstatovat, že ve dvou rozsudcích, ze kterých Řecká republika vychází ve své argumentaci, dospěl Soudní dvůr k závěru, že stanovená lhůta má závazný charakter, i když dotyčná ustanovení neobsahovala zmínku ohledně „závazné lhůty“.
27 Navíc, pokud jde o zmínění výrazu „nejpozději“, je třeba uvést, že znění čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000 v téměř všech svých jazykových verzích uvádí, že členské státy předají Komisi „nejpozději“ do 10. července každého roku údaje obsažené v tomto ustanovení. Tři jazykové verze (a to verze portugalská, rumunská a řecká) stanoví, že členské státy předají uvedené údaje Komisi „do“ 10. července každého roku.
28 V tomto ohledu je třeba mít jednak za to, že portugalská, rumunská a řecká verze čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000 nedávají tomuto článku odlišný smysl než ostatní jazykové verze, a jednak pak je nutno konstatovat, že závazný charakter stanovené lhůty je potvrzen funkcí této lhůty v rámci systému restrukturalizace a přeměny vinic, jakož i cílem, který sleduje prohlášení o výdajích a příslušných plochách zmíněných v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000, pro které je v rámci uvedeného systému stanovena tato lhůta (viz obdobně výše uvedený rozsudek Wasaknäcke Knäckebrotfabrik, body 2 a 3, a výše uvedený rozsudek Walzenmühle Magstadt, body 2 a 3; rozsudek Soudu ze dne 6. června 2007, Řecko v. Komise, T‑232/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 48).
29 Z bodu 2 odůvodnění nařízení č. 1841/2003, kterým bylo do čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000 vloženo datum 10. července každého roku, totiž vyplývá, že lhůta obsažená v tomto ustanovení má umožnit účinně určit přidělení finančních prostředků stanovené v čl. 14 odst. 1 a 2 nařízení č. 1493/1999. Datum, do kterého jsou členské státy povinny oznamovat každoročně údaje Komisi, tak musí být dodrženo, aby orientační finanční příděly stanovené v čl. 14 odst. 1 nařízení č. 1493/1999 byly upraveny, mimo jiné v závislosti na skutečných výdajích, podle čl. 14 odst. 2 uvedeného nařízení.
30 Pokud jde o cíl sledovaný prohlášením o výdajích a příslušných plochách, je třeba připomenout, že tyto výdaje souvisejí s rozpočtovým rokem. Článek 16 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 1227/2000 totiž zmiňuje prohlášení o výdajích uskutečněných a potvrzených k 30. červnu běžného rozpočtového roku. Krom toho podle čl. 17 odst. 8 nařízení č. 1227/2000 jsou odkazy na určitý rozpočtový rok považovány za odkazy na uskutečněné platby členského státu mezi 16. říjnem daného roku a 15. říjnem roku následujícího.
31 Argument Řecké republiky, podle kterého se lhůta stanovená v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000 nevztahuje k žádné události, která bezprostředně následuje, musí být tedy zamítnut. Jak správně uplatňuje Komise, datum 10. července se váže k datu 15. října téhož roku a bylo stanoveno k tomu, aby Komise měla před 15. říjnem k dispozici nezbytnou dobu k přijetí a ke zveřejnění rozhodnutí, kterým se stanoví konečné finanční příděly podle čl. 14 odst. 2 nařízení č. 1493/1999.
32 Doba mezi 10. červencem a 15. říjnem byla totiž považována za nezbytnou – z důvodu procesních závazků Komise, které vyjmenovala a popsala při jednání – k tomu, aby Komise mohla před koncem rozpočtového roku připravit, přijmout a zveřejnit rozhodnutí, kterým se stanoví konečné finanční příděly.
33 Krom toho je na rozdíl od argumentace Řecké republiky třeba konstatovat, že případné odložení přijetí napadeného rozhodnutí po skončení rozpočtového roku, pro všechny dotyčné členské státy nebo jediný členský stát, by bylo v rozporu s užitečným účinkem dotčené právní úpravy.
34 Na základě čl. 17 odst. 8 nařízení č. 1227/2000 jsou totiž jednak odkazy na určitý rozpočtový rok považovány za odkazy na uskutečněné platby členského státu mezi 16. říjnem určitého roku a 15. říjnem roku následujícího. Jednak pak podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1258/1999 Komise rozhoduje o měsíčních zálohách na základě zaúčtování výdajů uskutečněných schválenými platebními agenturami, přičemž výdaje za měsíc říjen se přičítají k měsíci říjnu, jsou-li uskutečněny ve dnech 1. až 15. října, a k měsíci listopadu, jsou-li uskutečněny ve dnech 16. až 31. října. Krom toho se zálohy členským státům vyplatí nejpozději třetí pracovní den druhého měsíce následujícího po měsíci, kdy byly tyto výdaje uskutečněny.
35 V důsledku toho je třeba konstatovat, že k tomu, aby bylo členským státům umožněno provést poslední platby, týkající se výdajů nahlášených podle čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000, před skončením běžného rozpočtového roku a obdržet od Komise před skončením běžného rozpočtového roku náhradu z rozpočtových položek, které jsou k dispozici pro tento rozpočtový rok, znamená užitečný účinek dotčených ustanovení, že rozhodnutí, kterým se stanoví konečné finanční příděly členským státům pro rozpočtový rok, musí být přijato před jeho koncem, tedy 15. říjnem.
36 Ze znění čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000 a užitečného účinku tohoto článku tedy vyplývá, že lhůta, kterou stanoví, je závazná.
37 Zadruhé, tento závěr není zpochybněn argumenty Řecké republiky týkajícími se čl. 16 odst. 2 a čl. 17 odst. 1 nařízení č. 1227/2000.
38 V tomto ohledu Řecká republika nejprve tvrdí, že čl. 16 odst. 2 nařízení č. 1227/2000, který Komisi umožňuje předběžně krátit poskytované zálohy o paušální částku v případě, že údaje jsou neúplné nebo nebyla dodržena lhůta, potvrzuje čistě orientační charakter stanovené lhůty.
39 Tuto argumentaci nelze přijmout. Článek 16 odst. 2 nařízení č. 1227/2000 se týká následků vyplývajících z toho, že dotčený členský stát předá Komisi neúplné údaje nebo případně nedodrží lhůtu pro toto předání. Z tohoto ustanovení nelze vyvodit žádný argument ohledně toho, zda má tato lhůta závazný charakter, či nikoliv.
40 Argument Řecké republiky opírající se, pro účely prokázání orientačního charakteru lhůty 10. července každého roku, o čl. 16 odst. 2 nařízení č. 1227/2000 tedy nelze přijmout.
41 Dále Řecká republika uvádí, že čl. 17 odst. 1 nařízení č. 1227/2000 potvrzuje orientační charakter stanovené lhůty tím, že zavádí zásadu, podle které má Komise povinnost uhradit výdaje uskutečněné členskými státy, což pro členské státy znamená možnost opravit své chyby po 10. červenci každého roku.
42 Je však třeba konstatovat, že čl. 17 odst. 1 nařízení č. 1227/2000 se týká financování uskutečněných a potvrzených výdajů, které byly nahlášeny pro daný rozpočtový rok, a nikoli pouze výdajů uskutečněných. Argument Řecké republiky, který vychází z neúplné citace čl. 17 odst. 1 nařízení č. 1227/2000, je tedy nerelevantní.
43 Z výše uvedeného vyplývá, že z důvodu závazného charakteru uvedené lhůty nemá členský stát nárok požadovat, aby Komise zohlednila údaje oznámené po uplynutí uvedené lhůty. První žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.
K druhému a třetímu žalobnímu důvodu, které se týkají porušení zásady loajální spolupráce a zásad dobré víry a řádné správy
Argumenty účastníků řízení
44 Zaprvé, Řecká republika tvrdí, že povinnost loajality upravená v článku 10 ES ukládá členským státům, aby přijaly veškerá vhodná opatření k zajištění účinnosti práva Společenství, a orgánům Společenství, aby loajálně a konstruktivně spolupracovaly s členskými státy.
45 Řecká republika se jednak domnívá, že Komise mohla kdykoli zkontrolovat a ověřit sdělené údaje. Rozdíl 214,269 hektarů mezi údaji zmíněnými v rozhodnutí 2005/716, kterým se orientačně stanoví rozdělení přídělů a ploch, které mají být restrukturalizovány, a údaji obsaženými v napadeném rozhodnutí, kterým se definitivně stanoví tyto příděly, je značný a neodůvodněný, což muselo u Komise vyvolat otázky.
46 Jednak pak Řecká republika tvrdí, že Komise porušila zásadu loajální spolupráce, když zohlednila zjevně chybné údaje, a nikoli správné údaje, které jí byly sděleny dne 22. září 2006, i když měla k dispozici nezbytný čas tak učinit a provedení změn by zabralo jen málo času. V tomto ohledu Řecká republika uvádí, že Komise neměla, na rozdíl od svých tvrzení, v projednávaném případě ani provést složité posouzení, ani vykonat diskreční pravomoc. Krom toho mohlo být rozhodnutí, kterým se stanoví konečné finanční příděly, přijato o něco později, nebo mohlo být určeno všem členským státům kromě Řecké republiky. Jinak mohla Komise přijmout pozměňující rozhodnutí na základě nových skutečností vzhledem k tomu, že oprava údajů týkajících se Řecké republiky by neměla dopad na údaje ostatních členských států.
47 Zadruhé, Řecká republika uvádí, že existuje obecná zásada, jakož i výslovná ustanovení různých nařízení, podle nichž žádost o podporu nebo jakýkoli jiný dokument mohou být v případě zjevné chyby kdykoli po jejich podání opraveny. Jako příklad cituje článek 12 nařízení Komise (ES) č. 2419/2001 ze dne 11. prosince 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství zavedený nařízením Rady (EHS) č. 3508/92 (Úř. věst. L 327, s. 11; Zvl. vyd. 03/34, s. 308). Uvedená zásada, použitelná na zemědělce, kteří jsou příjemci podpory, se musí použít povinně a je z hlediska zásad dobré víry a řádné správy o to víc platná ve vztazích mezi útvary Komise a útvary členských států.
48 Krom toho přiměřené překročení data 10. července každého roku, upraveného v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000, je podle jejího názoru přípustné, pokud jsou údaje předloženy před 15. říjnem téhož roku, což je datum skončení rozpočtového roku, a pokud se jedná o opravu údajů předložených ve lhůtách nebo o předložení údajů 24 dnů před tímto datem. Skutečnost, že dokumenty byly předány v době letních prázdnin, členskému státu umožňuje, aby v přiměřené lhůtě a před skončením rozpočtového roku opravil zjevné početní chyby v počítačových údajích, které byly sděleny nejpozději 10. července dotyčného roku. Krom toho Řecká republika uvádí, že Komise tvrdí, že je schopná v mezích možného použít i údaje předložené nebo opravené po 10. červenci dotyčného roku.
49 Komise zpochybňuje argumenty předložené Řeckou republikou.
Závěry Soudu
50 Oba žalobní důvody, kterými Řecká republika v podstatě tvrdí, že údajně chybný charakter údajů, které sdělila Komisi před uplynutím lhůty upravené v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000, byl zjevný, a že v důsledku toho na základě uvedených zásad měla Komise povinnost zohlednit opravené údaje, které jí byly sděleny po uplynutí uvedené lhůty, je třeba posoudit společně.
51 Je nesporné, že řecké orgány předaly Komisi dne 10. července 2006 na základě článku 16 nařízení č. 1227/2000 prohlášení o výdajích uskutečněných a potvrzených k 30. červnu 2006, jakož i prohlášení o příslušné celkové ploše, která činila 788,002 hektarů. Je rovněž nesporné, že řecké orgány předaly Komisi dne 22. září 2006 opravené údaje ohledně celkové plochy týkající se uskutečněných výdajů k 30. červnu 2006 a že na základě této opravy činily příslušné plochy celkem 1 102,271 hektarů.
52 Konečně je nesporné, že Komise měla za to, že opravené údaje byly předány příliš pozdě, a že v napadeném rozhodnutí zohlednila údaje sdělené dne 10. července 2006, tedy 788,002 hektarů.
53 Zaprvé je třeba uvést, že za účelem získání příspěvku na náklady v rámci systému restrukturalizace a přeměny vinic členské státy zašlou a sdělí Komisi na základě čl. 14 odst. 2 nařízení č. 1493/1999 a čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000 své výdaje na běžný rozpočtový rok, jakož i celkovou příslušnou plochu.
54 Sdělení údajů ohledně výdajů za běžný rozpočtový rok, jakož i celkové příslušné plochy Komisi za tím účelem, aby mohla stanovit konečné finanční příděly členským státům, je tedy povinností členských států. Řecká republika navíc nepředložila žádný důkaz prokazující, jak mohla Komise zjistit chybu v údajích sdělených dne 10. července 2006.
55 Řecká republika navíc ve svém dopise Komisi ze dne 16. října 2006 za účelem vysvětlení své chyby tvrdí, že jí program přeměny a restrukturalizace vinic činí obtíže spojené s kontrolou údajů. Komisi nelze vytýkat, že si nevšimla chyby, kterou Řecká republika považuje za zřejmou a zjevnou, když ji samotná Řecká republika odhalila až v září, tedy dva měsíce po předání původních údajů.
56 Konečně, čl. 17 odst. 4 nařízení č. 1227/2000 upravuje situaci, kdy je celková plocha oznámená podle čl. 16 odst. 1 tohoto nařízení nižší než počet hektarů uvedený v orientačním finančním přídělu přiděleném členskému státu na základě čl. 14 odst. 1 nařízení č. 1493/1999.
57 Chybný charakter údajů sdělených dne 10. července 2006 řeckými orgány nebyl tedy nijak zřejmý. Argumentace Řecké republiky se tedy zakládá na chybném skutkovém předpokladu.
58 Zadruhé, jak již bylo uvedeno výše v bodě 43, vzhledem k závazné povaze lhůty upravené v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000 nemá členský stát nárok požadovat, aby Komise zohlednila údaje oznámené po uplynutí uvedené lhůty.
59 Jak připouští samotná Komise, není sice zohlednění údajů, které byly členským státem sděleny opožděně, zcela vyloučeno, pokud se jedná o krátké překročení stanovené lhůty a pokud je možné přijetí rozhodnutí, kterým se stanoví konečné finanční příděly členským státům pro dotyčný rozpočtový rok, před 15. říjnem. Naproti tomu Komise může odmítnout zohlednit údaje, které byly sděleny členským státem opožděně, pokud to může být na překážku včasného přijetí uvedeného rozhodnutí. V projednávaném případě Řecká republika oznámila opravené údaje až 22. září 2006, tedy až po více než dvou měsících po sdělení původních údajně chybných údajů a pouhé tři týdny před nejzazším datem pro přijetí rozhodnutí, dnem 15. října 2006. Za těchto podmínek Komise neporušila dovolávané zásady tím, že rozhodla, že opravené údaje nezohlední.
60 Druhý a třetí žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, který se týká porušení zásady proporcionality
Argumenty účastnic řízení
61 Zaprvé, použití čl. 16 odst. 2 nařízení č. 1227/2000, který stanoví sankce, pokud jsou předané údaje neúplné nebo pokud nebyla dodržena „lhůta“ 10. července každého roku, a čl. 17 odst. 4 uvedeného nařízení, který stanoví sankce v případě překročení skutečných výdajů určitého státu, vede podle Řecké republiky, při porušení zásady ne bis in idem, k tomu, že jí jsou za stejné jednání uloženy dvě sankce.
62 Zadruhé Řecká republika uvádí, že sankce, kterou je ztráta podpor ve výši 1 129 015 eur, je nepřiměřená vůči počítačové chybě, které se dopustily řecké orgány.
63 Zatřetí Řecká republika tvrdí, že Komise nemusela, na rozdíl od toho, co tvrdí, v projednávaném případě, ani provést složité posouzení, ani vykonat diskreční pravomoc.
64 Komise zpochybňuje argumenty předložené Řeckou republikou.
Závěry Soudu
65 Řecká republika zaprvé tvrdí, že Komise porušila zásadu proporcionality tím, že jí byla na základě kumulativního použití čl. 16 odst. 2 a čl. 17 odst. 4 nařízení č. 1227/2000 uložena v rozporu se zásadou ne bis in idem dvojí sankce.
66 Za předpokladu, že opatření upravená čl. 16 odst. 2 a čl. 17 odst. 4 nařízení č. 1227/2000 mohou být kvalifikována jako „sankce“, vyplývá sice z bodu 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že čl. 17 odst. 4 nařízení č. 1227/2000 byl na Řeckou republiku použit, nevyplývá však z tohoto rozhodnutí, že Komise na ni uplatnila čl. 16 odst. 2 uvedeného nařízení.
67 Ze znění tohoto ustanovení totiž vyplývá, že se nepoužije, pokud členský stát předá Komisi úplné údaje ve lhůtě stanovené pro toto předání, i když následně a po uplynutí uvedené lhůty dotyčný členský stát předá Komisi pozměněné údaje.
68 Zadruhé Řecká republika tvrdí, že Komise porušila zásadu proporcionality, neboť sankce ztráty podpor ve výši 1 129 015 eur je nepřiměřená ve vztahu k počítačové chybě, které se dopustily řecké orgány.
69 Je třeba uvést, že jelikož byla v projednávaném případě celková plocha, která byla oznámena dne 10. července 2006, nižší než plocha uvedená v rozhodnutí, kterým se stanoví orientační finanční příděly, použila Komise čl. 17 odst. 4 nařízení č. 1227/2000. Jak uvádí samotná Řecká republika, nemá Komise v rámci použití tohoto článku posuzovací pravomoc, protože toto použití vychází z prohlášení ohledně celkové příslušné plochy na základě čl. 16 odst. 1 uvedeného nařízení.
70 Proto jednak, pokud Řecká republika tvrdí, že nepřiměřeným opatřením je ztráta podpor ve výši 1 129 015 eur, je třeba konstatovat, že stanovení částky konečného finančního přídělu na restrukturalizaci a přeměnu vinic v Řecku v napadeném rozhodnutí je nevyhnutelným důsledkem skutečnosti, že řecké orgány oznámily celkovou plochu, která je nižší než plocha uvedená v rozhodnutí, kterým se stanoví orientační finanční příděly členským státům, a náklady na hektar vyšší, než jsou náklady podle orientačního finančního přídělu.
71 Jednak pak, pokud Řecká republika tvrdí, že nepřiměřeným opatřením je skutečnost, že byly zohledněny údaje sdělené dne 10. července 2006, přičemž důsledkem je ztráta podpor ve výši 1 129 015 eur, je třeba uvést, že neprokázala, že tato skutečnost představuje nepřiměřené opatření z důvodu zjevné nevhodnosti.
72 Je třeba připomenout, že zásada proporcionality, jež je jednou z obecných právních zásad Společenství, vyžaduje, aby akty orgánů Společenství nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi více přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 4. října 2007, Geuting, C‑375/05, Sb. rozh. s. I‑7983, bod 45 a citovaná judikatura).
73 Pokud jde o soudní přezkum podmínek uplatňování této zásady, pouze zjevně nepřiměřená povaha přijatého opatření ve vztahu k cíli, který Komise zamýšlí sledovat, může ovlivnit legalitu takového opatření (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Geuting, bod 46 a citovaná judikatura).
74 Vzhledem k nezbytnosti přijmout rozhodnutí, kterým se stanoví konečné finanční příděly členským státům, před koncem rozpočtového roku dne 15. října 2006, za účelem umožnit členským státům provést odpovídající platby a zachovat tak užitečný účinek dotčených ustanovení (viz výše uvedené body 31 až 35), přijala Komise přiměřené opatření a zohlednila při tom údaje oznámené ve stanovené lhůtě, a nikoli opravené údaje, které jí byly sděleny dne 22. září 2006.
75 Proto snížení konečného finančního přídělu Řecké republice na restrukturalizaci a přeměnu vinic v napadeném rozhodnutí, o 1 129 015 eur ve srovnání s nahlášenými výdaji, které vyplývá z celkové oznámené plochy vinic v Řecku, která je nižší než plocha uvedená v rozhodnutí 2005/716, nepředstavuje nepřiměřené opatření.
76 V důsledku toho je třeba čtvrtý žalobní důvod zamítnout.
K pátému žalobnímu důvodu, který se týká porušení zásady užitečného účinku
Argumenty účastnic řízení
77 Řecká republika tvrdí, že Komise porušila zásadu užitečného účinku relevantních ustanovení nařízení, tedy článků 11, 13 a 14 nařízení č. 1493/1999 a článků 16 a 17 nařízení č. 1227/2000. Režim restrukturalizace a přeměny vinic je důležitým opatřením ke zlepšení rovnováhy na trhu, ke stabilizaci a kvalitativnímu zlepšení vinic Společenství a lepšímu přizpůsobení nabídky poptávce. Podstatné snížení podpor udělených Řecké republice z důvodu zjevné chyby v evidenci závažně zasahuje do těchto cílů Společenství. Krom toho Komise nevysvětluje, v jaké míře by přijetí žádosti předložené opožděně Řeckou republikou ohrozilo účinné provádění systému přidělování prostředků na restrukturalizaci a přeměnu vinic.
78 Komise zpochybňuje argumenty předložené Řeckou republikou.
Závěry Soudu
79 Je třeba uvést, že, jak již bylo konstatováno výše v bodech 31 až 35, za účelem zachování užitečného účinku dotčené právní úpravy je nutné stanovit závaznou lhůtu k tomu, aby bylo umožněno přijetí rozhodnutí Komise, kterým se stanoví konečné finanční příděly členským státům, před koncem dotyčného rozpočtového roku. V důsledku toho, na rozdíl od argumentů Řecké republiky, nebrání užitečný účinek uvedených ustanovení použití závazné lhůty a odmítnutí zohlednění údajů oznámených členským státem po této lhůtě, i když je jeho důsledkem snížení podpor přidělených dotyčnému členskému státu.
80 Tím, že Komise nezohlednila opravené údaje, které jí byly sděleny Řeckou republikou po uplynutí závazné lhůty stanovené v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000, tedy neporušila zásadu užitečného účinku ustanovení dotčených nařízení.
81 V důsledku toho je třeba pátý žalobní důvod zamítnout.
82 Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být v celém rozsahu zamítnuta.
K nákladům řízení
83 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise náhradu nákladů řízení od Řecké republiky požadovala a Řecká republika neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (pátý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
Vilaras Prek Ciucă
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 11. prosince 2008.
Podpisy.
Obsah
Právní rámec
Skutečnosti předcházející sporu
Napadené rozhodnutí
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
Právní otázky
K prvnímu žalobnímu důvodu, který se týká orientačního charakteru lhůty stanovené v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1227/2000
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
K druhému a třetímu žalobnímu důvodu, které se týkají porušení zásady loajální spolupráce a zásad dobré víry a řádné správy
Argumenty účastníků řízení
Závěry Soudu
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, který se týká porušení zásady proporcionality
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
K pátému žalobnímu důvodu, který se týká porušení zásady užitečného účinku
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
K nákladům řízení