Věc T‑11/15
Internet Consulting GmbH
v.
Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví
„Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Evropské unie SUEDTIROL – Článek 7 odst. 1 písm. c) a čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009 – Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu – Zeměpisné označení původu – Popisný charakter“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 20. července 2016
1. Ochranná známka Evropské unie – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Návrh na prohlášení neplatnosti – Přípustnost – Podmínky – Právní zájem na podání návrhu
[Nařízení Rady č. 207/2009, články 5 a 52 a čl. 56 odst. 1 písm. a), b) a c)]
2. Ochranná známka Evropské unie – Definice a nabytí ochranné známky Evropské unie – Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu – Ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit k označení vlastností výrobku nebo služby – Posouzení popisného charakteru označení – Zeměpisné názvy
[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 1 písm. c) a čl. 66 odst. 2; nařízení Rady č. 2081/92]
3. Ochranná známka Evropské unie – Definice a nabytí ochranné známky Evropské unie – Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu – Ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit k označení vlastností výrobku nebo služby – Slovní ochranná známka SUEDTIROL
[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 1 písm. c)]
4. Ochranná známka Evropské unie – Definice a nabytí ochranné známky Evropské unie – Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu – Ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit k označení vlastností výrobku nebo služby – Cíl – Požadavek dostupnosti – Souvislost mezi zeměpisným označením původu a výrobky nebo službami – Rozsah přezkumu EUIPO
[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 1 písm. c)]
5. Ochranná známka Evropské unie – Účinky ochranné známky Evropské unie – Omezení – Článek 12 písm. b) nařízení č. 207/2009 – Předmět – Výklad spolu s čl. 7 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení
[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 1 písm. c) a čl. 12 písm. b)]
1. Článek 5 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie obsahuje obecnou definici osob, které jsou způsobilé být majiteli ochranné známky Evropské unie. Tento článek blíže stanoví, že „[m]ajiteli ochranné známky [Evropské unie] mohou být všechny fyzické nebo právnické osoby, včetně veřejnoprávních subjektů.“
Z toho vyplývá, že veřejnoprávní subjekty jsou v něm uvedeny ilustrativně jako příklad právnických osob, které mohou být majitelem takové ochranné známky, a že tyto subjekty jsou oprávněny vykonávat svá práva v souladu s čl. 56 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009. Naopak nic nenasvědčuje tomu, že by čl. 56 odst. 1 písm. a) téhož nařízení, který na rozdíl od článku 5 uvedeného nařízení uvádí pouze zejména „každá fyzická nebo právnická osoba“, měl být vykládán tak, že nezahrnuje veřejnoprávní subjekty. Důvody zrušení a neplatnosti, a konkrétně absolutní důvody neplatnosti ve smyslu článku 52 nařízení č. 207/2009, může totiž uplatnit každá osoba, nezávisle na jejím statutu soukromé či veřejné osoby, přičemž z tohoto důvodu se čl. 56 odst. 1 písm. a) in fine téhož nařízení omezuje na požadavek, aby uvedená osoba měla „procesní způsobilost“. Skutečnost, že v čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 nejsou výslovně zmíněny veřejnoprávní subjekty, tudíž nelze vykládat tak, že je jeho cílem vyloučit je z oblasti působnosti tohoto ustanovení.
(viz body 18, 19)
2. Z judikatury vyplývá, že čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie sleduje cíl obecného zájmu, který vyžaduje, aby označení nebo údaje popisující kategorie výrobků nebo služeb, pro které je zápis požadován, mohly být volně užívány všemi. Toto ustanovení tedy zabraňuje tomu, aby tato označení nebo údaje byly vyhrazeny jedinému podniku z důvodu jejich zápisu jako ochranné známky.
Pokud se jedná konkrétně o označení nebo údaje, které mohou sloužit k označení zeměpisného původu kategorií výrobků, pro které je zápis ochranné známky požadován, zejména zeměpisné názvy, existuje obecný zájem na zachování jejich dostupnosti zejména z důvodu jejich schopnosti nejen případně vypovídat o jakosti a dalších vlastnostech dotyčných kategorií výrobků, ale rovněž různě ovlivnit preference spotřebitelů například tím, že spojí výrobky s místem, které může vyvolat pozitivní pocity. Tato judikatura je použitelná rovněž na služby.
Kromě toho je třeba uvést, že je jednak vyloučen zápis zeměpisných názvů jako ochranných známek, pokud tyto názvy označují určitá zeměpisná místa, která jsou již proslulá nebo známá v souvislosti s dotyčnou kategorií výrobků nebo služeb, a tedy vykazují spojitost s touto kategorií pro zúčastněné kruhy, a jednak je vyloučen zápis zeměpisných názvů, které mohou být užívány podniky a rovněž musejí zůstat dostupné pro tyto podniky jako zeměpisné označení původu dotyčné kategorie výrobků nebo služeb.
V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že unijní normotvůrce odchylně od čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 stanovil možnost zapsat označení, která mohou sloužit k označení zeměpisného původu, jako kolektivní ochrannou známku, v souladu s čl. 66 odst. 2 uvedeného nařízení, a pro některé výrobky, splňují-li nezbytné podmínky, jako chráněná zeměpisná označení nebo označení původu v rámci ustanovení nařízení č. 2081/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin.
Je však třeba uvést, že čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 v zásadě nebrání zápisu zeměpisných názvů, které nejsou zúčastněným kruhům známy nebo nejsou alespoň známy jako zeměpisná označení místa nebo dále názvů, u kterých není z důvodu vlastností označeného místa pravděpodobné, že by zúčastněné kruhy mohlo napadnout, že dotčená kategorie výrobků nebo služeb pochází z tohoto místa.
(viz body 29–34)
3. Slovní ochranná známka SUEDTIROL, zapsaná pro „podnikání; komerční správu; kancelářské práce“ spadající do třídy 35 ve smyslu Niceské dohody, pro „balení a skladování zboží“ spadající do třídy 39 ve smyslu Niceské dohody a pro „vědecké a technologické služby, jakož i související služby výzkumu a koncepce; služby průmyslové analýzy a průmyslového výzkumu; koncepci a rozvoj počítačů a softwaru; právní služby“ spadající do třídy 42 ve smyslu Niceské dohody, z hlediska relevantní veřejnosti, kterou tvoří italská a unijní německy hovořící veřejnost, jakož i italsky hovořící veřejnost v Itálii, jejichž úroveň pozornosti je spíše vysoká, popisuje dotčené služby ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie.
Relevantní veřejnost slovní ochrannou známku SUEDTIROL totiž pochopí nejen jako odkaz na zeměpisný region, který vyvolává pozitivní pocity, ale rovněž s ohledem na prosperitu a dynamický vývoj hospodářství uvedeného regionu jako označení toho, že služby, na které se ochranná známka vztahuje, pocházejí z tohoto regionu. Kromě toho celá řada podniků, které jsou usazeny v tomto regionu, nabízí skutečně služby stejné povahy, jako jsou služby, na které se vztahuje ochranná známka SUEDTIROL, a proto jsou-li takové služby poskytovány na trhu pod uvedenou ochrannou známkou, relevantní veřejnost ji bude vnímat jako označení jejich původu.
Kromě toho služby, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka, nemají žádnou zvláštní vlastnost, která by mohla přimět relevantní veřejnost k tomu, aby zeměpisné označení nespojila se zeměpisným původem uvedených služeb. Je tudíž třeba mít za to, že čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 brání zápisu dotčeného zeměpisného označení, které zúčastněné kruhy znají jako zeměpisné označení regionu, jelikož je pravděpodobné, že by zúčastněné kruhy mohlo napadnout, že dotčené služby pocházejí z tohoto regionu.
(viz body 38, 43, 48)
4. Cílem čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie je zabránit tomu, aby si určitý hospodářský subjekt monopolizoval zeměpisné označení původu na úkor svých konkurentů. Ačkoli je pravda, že odvolací senát je v zásadě povinen přezkoumat relevanci zeměpisného označení původu pro tyto konkurenční vztahy, když přezkoumá souvislost mezi tímto původem a výrobky a službami, pro které je ochranná známka přihlášena, před tím, než může zamítnout její zápis na základě čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, nic to nemění na tom, že se intenzita této povinnosti může měnit v závislosti na několika faktorech, jako je rozsah, dobré jméno nebo povaha dotčeného zeměpisného označení původu. Pravděpodobnost, že zeměpisné označení původu může mít vliv na konkurenční vztahy, je totiž velká, jedná-li se o velký region, který je známý kvalitou široké škály výrobků a služeb, a je malá, jedná-li se o určité místo, jehož proslulost se omezuje na omezený počet výrobků nebo služeb.
Jedná-li se o zeměpisné označení původu již známé nebo proslulé, Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví se může omezit na konstatování existence souvislosti mezi původem a službami, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka a nemusí provádět konkrétní přezkum existence takové souvislosti.
(viz body 44–46)
5. Účelem čl. 12 písm. b) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie týkajícího se omezení účinků ochranné známky v rámci jeho výkladu spolu s čl. 7 odst. 1 písm. c) téhož nařízení, zvláště v případě ochranných známek, na které se toto ustanovení nevztahuje, neboť nejsou výlučně popisné, je umožnit zejména, aby používání údaje týkajícího se zeměpisného původu, který mimoto tvoří prvek kombinované ochranné známky, nespadalo pod zákaz, který by majitel takové ochranné známky mohl požadovat na základě článku 9 uvedeného nařízení, pokud je užívání tohoto údaje v souladu s poctivými zvyky v průmyslu a obchodě.
Avšak zásada stanovená v judikatuře, týkající se obecného zájmu na zachování dostupnosti zeměpisných označení původu, na němž stojí čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, prokázaná rovněž možností, uvedenou v čl. 66 odst. 2 uvedeného nařízení, že odchylně od uvedeného čl. 7 odst. 1 písm. c) označení nebo údaje, které mohou sloužit k označení zeměpisného původu výrobků, mohou tvořit kolektivní ochranné známky, neodporuje čl. 12 písm. b) uvedeného nařízení, který rozhodujícím způsobem neovlivňuje ani výklad prvně uvedeného ustanovení. Článek 12 písm. b) nařízení č. 207/2009, jehož cílem je zejména vyřešit problémy, které vznikají v případě, že byla zapsána ochranná známka tvořená jako celek nebo zčásti zeměpisným označením, totiž nepřiznává třetím stranám užívání takového názvu jako ochranné známky, ale omezuje se na zajištění, že jej mohou používat popisným způsobem, a sice jako údaj týkající se zeměpisného původu za podmínky, že je toto užívání v souladu s poctivými zvyky v průmyslu a obchodě.
Zájem na zachování dostupnosti zeměpisných označení původu tedy není dostatečně chráněn obsahem čl. 12 písm. b) nařízení č. 207/2009.
(viz body 53–56)