ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)

11. září 2014(*)

„Dumping – Dovoz bezdřevého natíraného papíru pocházejícího z Číny – Status podniku působícího v tržním hospodářství – Lhůta pro přijetí rozhodnutí o tomto statusu – Pečlivý a nestranný přezkum – Právo na obhajobu – Zjevně nesprávné posouzení – Zásada řádné správy – Důkazní břemeno – Újma – Určení ziskového rozpětí – Definice dotčeného výrobku – Výrobní odvětví Společenství – Příčinná souvislost“

Ve věci T‑443/11,

Gold East Paper (Jiangsu) Co. Ltd, se sídlem v Jiangsu (Čína),

Gold Huasheng Paper (Suzhou Industrial Park) Co. Ltd, se sídlem v Jiangsu,

zastoupené V. Akritidisem, Y. Melinem a F. Crespo, advokáty,

žalobkyně,

proti

Radě Evropské unie, zastoupené J.-P. Hixem, jako zmocněncem, původně ve spolupráci s G. Berrischem, A. Polcyn, advokáty, a N. Chesaites, barrister, poté B. O’Connorem, solicitor, a S. Gubelem, advokátem,

žalované,

podporované

Evropskou komisí, zastoupenou M. Françou a A. Stobiecka-Kuik, jako zmocněnci,

a

Cepifine AISBL, se sídlem v Bruselu (Belgie),

Sappi Europe SA, se sídlem v Bruselu,

Burgo Group SpA, se sídlem v Altavilla Vicentina (Itálie),

Lecta SA, se sídlem v Lucemburku (Lucembursko),

zastoupenými L. Ruessmannem a W. Bergem, advokáty,

vedlejšími účastnicemi řízení,

jejímž předmětem je návrh na zrušení prováděcího nařízení Rady (EU) č. 451/2011 ze dne 6. května 2011 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímně uloženého cla na dovoz bezdřevého natíraného papíru pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 128, s. 1), v rozsahu, v němž se týká žalobkyň,

TRIBUNÁL (třetí senát),

ve složení O. Czúcz, předseda, I. Labucka (zpravodajka) a D. Gratsias, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: S. Spyropoulos, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. listopadu 2013,

vydává tento

Rozsudek

 Právní rámec

1.     Právo WTO

1        Článek VI odst. 1 Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (GATT) stanoví, že „smluvní strany uznávají, že dumping, jímž se zboží jedné země uvádí na trh druhé země za cenu nižší, než je jeho běžná hodnota, je zavrženíhodný, působí-li, nebo hrozí-li způsobit podstatnou újmu výrobnímu odvětví existujícímu na území smluvní strany, nebo zdržuje‑li citelně vybudování domácího výrobního odvětví“.

2        Dohoda o provádění článku VI GATT (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103, dále jen „antidumpingová dohoda“) je obsažena v příloze 1A Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 1).

3        Článek 6.8 antidumpingové dohody zní následovně:

„V případech, kdy zúčastněná strana odmítne přístup k nutné informaci nebo ji jinak neposkytne v rozumné lhůtě nebo významně brání šetření, mohou být předběžná a konečná kladná nebo záporná zjištění učiněna na základě dostupných skutečností. Při uplatňování tohoto odstavce budou dodržována ustanovení přílohy II.“

4        Příloha II antidumpingové dohody, nadepsaná „Nejlepší dosažitelné informace podle podmínek odstavce 8 článku 6“ stanoví v odstavci 7:

„Pokud úřady musí založit svá zjištění, včetně těch, která se týkají běžné hodnoty, na informacích z podružného zdroje, včetně informací, obsažených v žádosti o zahájení šetření, měly by tak činit se zvláštní obezřetností. V takových případech by úřady měly, pokud to bude možné, ověřit informace z ostatních nezávislých zdrojů, které mají k dispozici, jako jsou publikované ceníky, oficiální dovozní statistiky nebo celní statistiky a informace, získané od ostatních zúčastněných stran během šetření. Je jasné, že pokud zúčastněná strana nespolupracuje a úřadům proto informace nejsou sděleny, může to vést k situaci pro tuto stranu méně příznivé, než kdyby účinně spolupracovala.“

5        Článek 32.1 dohody WTO s názvem „Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních“ (Úř. věst. L 336, s. 156, dále jen „dohoda SVO“) stanoví, že „proti subvencím jiného člena nemohou být podniknuta žádná určitá opatření, kromě těch, která jsou v souladu s ustanoveními GATT 1994, vyloženými v této dohodě“.

2.     Právo Evropské unie

6        Základní právní úpravu antidumpingu tvoří nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. prosince 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51, oprava Úř. věst. 2010, L 7, s. 22, dále jen „základní nařízení“), kterým bylo nahrazeno nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45), ve znění pozdějších předpisů.

7        Z článku 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení vyplývá, že „[v] rámci antidumpingového šetření dovozů z Čínské lidové republiky, Vietnamu a Kazachstánu, jakož i jakékoli jiné země bez tržního hospodářství, která je členem WTO ke dni zahájení šetření, se běžná hodnota určí podle odstavců 1 až 6, pokud se na základě řádně odůvodněných žádostí jednoho nebo více výrobců, na něž se vztahuje šetření, a v souladu s kritérii a postupy uvedenými v písmenu c) prokáže, že při výrobě nebo prodeji daného obdobného výrobku převažují pro tohoto výrobce nebo tyto výrobce podmínky tržního hospodářství[; v] opačném případě se použije písmeno a)“.

8        Článek 2 odst. 7 písm. c) uvedeného nařízení zní:

„Žádost podle [ustanovení] písmene b) musí být podána písemně a musí být doložena dostačujícími důkazy o tom, že výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství, totiž že jsou splněna tato kritéria:

–        společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech, například surovinách, nákladech na technologie a pracovní síly, výrobě, prodeji a investicích, na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě,

–        společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodními účetními standardy a používané ve všech oblastech,

–        výrobní náklady a finanční situace společností nepodléhají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením,

[…]

Rozhodnutí o tom, zda výrobce splňuje výše uvedená kritéria, se přijme do tří měsíců od zahájení šetření po zvláštní konzultaci poradního výboru a poté, co výrobní odvětví Společenství dostanou možnost zaujmout stanovisko. Toto rozhodnutí platí pro celé řízení.“

9        Článek 3 základního nařízení stanoví:

„1. Není-li stanoveno jinak, rozumí se pro účely tohoto nařízení ‚újmou‘ podstatná újma výrobnímu odvětví Společenství, její hrozba nebo závažné zpoždění při zavádění některého výrobního odvětví Společenství a tento pojem se vykládá podle tohoto článku.

2. Zjištění újmy se musí zakládat na skutečných důkazech a zahrnovat objektivní posouzení:

a)      jednak objemu dumpingového dovozu a jeho účinku na ceny obdobných výrobků na trhu Společenství;

b)      jednak následného účinku tohoto dovozu na výrobní odvětví Společenství.

3. V souvislosti s objemem dumpingového dovozu se posoudí, zda došlo k významnému zvýšení dumpingového dovozu v absolutních hodnotách nebo v poměru k výrobě nebo spotřebě ve Společenství. Pokud jde o účinek dumpingového dovozu na ceny, posoudí se, zda ve srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Společenství existuje značné cenové podbízení ze strany dumpingového dovozu nebo zda tento dovoz jinak významnou měrou způsobil pokles cen nebo zabránil významnou měrou jejich růstu, ke kterému by jinak došlo. Žádné z uvedených kritérií nemusí být rozhodující.

4. Pokud jsou předmětem antidumpingového šetření současně výrobky dovezené z více zemí, posuzují se účinky tohoto dovozu souhrnně pouze tehdy, je-li zjištěno, že:

a)      dumpingové rozpětí zjištěné ve vztahu k dovozu výrobků z každé jednotlivé země není nepatrné ve smyslu čl. 9 odst. 3 a objem dovezených výrobků z každé jednotlivé země není zanedbatelný; a

b)      souhrnné posouzení účinků dovozu je vhodné s ohledem na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a obdobným výrobkem Společenství.

5. Posouzení účinků dumpingového dovozu na dotčené výrobní odvětví Společenství zahrnuje posouzení všech relevantních hospodářských činitelů a ukazatelů, které ovlivňují stav daného výrobního odvětví, včetně skutečnosti, že výrobní odvětví dosud nepřekonalo účinky dřívějšího dumpingu nebo subvencování, rozsahu skutečného dumpingového rozpětí a skutečného a možného poklesu prodeje, zisku, výroby, podílu na trhu, produktivity, návratnosti investic nebo vytížení kapacit; činitelů, které ovlivňují vývoj cen ve Společenství; a skutečných a možných nepříznivých účinků na pohyb peněžních prostředků, stav zásob, zaměstnanost, mzdy, hospodářský růst, schopnost opatřit si kapitál nebo investice. Tento výčet není vyčerpávající a žádné z uvedených kritérií nemusí být rozhodující.

6. Ze všech relevantních důkazů předložených podle odstavce 2 musí vyplývat, že dumpingový dovoz působí újmu ve smyslu tohoto nařízení. K tomu zejména patří důkaz o tom, že objem, cena nebo objem i cena zjištěné podle odstavce 3 mají na výrobní odvětví Společenství nepříznivé účinky ve smyslu odstavce 5 a že tyto účinky dosahují takových rozměrů, že mohou být označeny jako podstatné.

7. Zkoumají se rovněž jiné známé činitele než dumpingový dovoz, které ve stejnou dobu působí újmu výrobnímu odvětví Společenství, aby bylo zajištěno, že újma způsobená těmito jinými činiteli není přičítána dumpingovému dovozu podle odstavce 6. Mezi činitele, které je v této souvislosti možno vzít v úvahu, patří objem a ceny dovozu, který nebyl prodáván za dumpingové ceny, snížení poptávky nebo změny struktury spotřeby, restriktivní obchodní praktiky výrobců ve třetích zemích a ve Společenství a hospodářská soutěž mezi nimi, rozvoj technologie a vývozní výkonnost a produktivita výrobního odvětví Společenství.

8. Účinky dumpingového dovozu se hodnotí podle výroby obdobného výrobku výrobního odvětví Společenství, pokud dostupné informace umožňují vymezit tuto výrobu na základě kritérií, jako jsou výrobní postupy, prodej a zisk výrobců. Není-li možné výrobu vymezit, hodnotí se účinky dumpingového dovozu podle výroby nejbližší skupiny nebo souboru výrobků, který zahrnuje obdobný výrobek a pro něž jsou dostupné potřebné informace.

9. Zjištění, zda hrozí podstatná újma, musí vycházet ze skutečností, a nikoli pouze z tvrzení, domněnek nebo vzdálené možnosti. Změna okolností, jež by přivodila stav, v němž by dumping působil újmu, musí být zřetelně předvídatelná a bezprostřední.

Při zjišťování, zda hrozí podstatná újma, je nutno mimo jiné vzít v úvahu tyto činitele:

a)      významnou míru zvýšení objemu dumpingového dovozu na trh Společenství, naznačující pravděpodobné podstatné zvýšení dovozu;

b)      dostatečná volně dostupná kapacita vývozce nebo bezprostředně očekávané podstatné zvýšení jeho kapacity, naznačující pravděpodobné podstatné zvýšení dumpingového dovozu do Společenství, přičemž je nutno vzít v úvahu, do jaké míry mohou dodatečný vývoz vstřebat ostatní vývozní trhy;

c)      dovoz uskutečňovaný za ceny, které budou mít za následek významné snížení cen nebo zamezení vzestupu cen, ke kterému by jinak došlo, a které zřejmě zvýší poptávku po dalším dovozu; a

d)      zásoby výrobku, který je předmětem šetření.

Žádný z těchto činitelů není sám o sobě nezbytně rozhodující, ale souhrn posuzovaných činitelů musí vést k závěru, že bezprostředně hrozí další dumpingový vývoz, a že nebudou-li přijata ochranná opatření, vznikne podstatná újma.“

10      Článek 4 základního nařízení, který se týká vymezení výrobního odvětví Společenství, stanoví v odstavci 1:

Pro účely tohoto nařízení se ‚výrobním odvětvím Společenství‘ rozumějí výrobci obdobných výrobků ve Společenství jako celek nebo ti z nich, jejichž společný výstup představuje podstatnou část celkové výroby těchto výrobků ve Společenství ve smyslu čl. 5 odst. 4, s těmito výjimkami:

a)      pokud jsou někteří výrobci ve spojení s vývozci nebo dovozci nebo sami dovážejí výrobky označené za dumpingové, lze pojem ‚výrobní odvětví Společenství‘ vykládat tak, že se vztahuje pouze na zbývající výrobce;

b)      za mimořádných okolností může být území Společenství pro spornou výrobu rozděleno na dva nebo více konkurenčních trhů a výrobci na každém jednotlivém trhu mohou být chápáni jako samostatné výrobní odvětví, pokud:

i)      výrobci na tomto trhu prodávají veškerou nebo téměř veškerou svou výrobu dotyčných výrobků na tomto trhu a 

ii)      poptávka na tomto trhu není v podstatné míře uspokojována výrobci dotyčných výrobků, kteří se nacházejí jinde ve Společenství. Za těchto okolností může být újma zjištěna i tehdy, pokud ji větší část celého výrobního odvětví Společenství neutrpí, jestliže se dumpingový dovoz soustředí na takový izolovaný trh a působí újmu výrobcům veškeré nebo téměř veškeré výroby na tomto trhu.“

11      Článek 5 základního nařízení upravující zahájení řízení stanoví v odstavci 4:

„Šetření podle odstavce 1 se zahájí pouze v případě, že je po posouzení, do jaké míry podnět podporují nebo odmítají výrobci obdobného výrobku ve Společenství, zjištěno, že podnět byl podán výrobním odvětvím Společenství nebo jeho jménem. Podnět je považován za podaný výrobním odvětvím Společenství nebo jeho jménem, jestliže je podporován výrobci ve Společenství, jejichž souhrnná výroba tvoří více než 50 % celkové výroby obdobného výrobku té části výrobců, kteří podnět výslovně podpořili nebo odmítli. Šetření se však nezahájí, jestliže výrobci ve Společenství, kteří podnět výslovně podpořili, představují méně než 25 % celkové výroby obdobného výrobku výrobním odvětvím Společenství.“

12      Článek 9 základního nařízení, který se týká zastavení řízení bez přijetí opatření, stanoví v odstavci 4:

„Pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existuje dumping a jím způsobená újma a v zájmu Společenství podle článku 21 je nutné zasáhnout, uloží Rada na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem konečné antidumpingové clo. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. Pokud bylo uloženo prozatímní clo, musí být Radě předložen návrh konečného opatření nejpozději jeden měsíc před tím, než toto clo pozbude platnosti. Výše antidumpingového cla nesmí přesahovat zjištěné dumpingové rozpětí a musí být nižší než toto rozpětí, pokud menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.“

13      Článek 18 základního nařízení, upravující nedostatečnou spolupráci, zní takto:

„1. Pokud účastník řízení odmítne umožnit přístup k nezbytným informacím nebo je neposkytne ve lhůtě stanovené tímto nařízením nebo pokud klade závažným způsobem překážky šetření, mohou prozatímní nebo konečná pozitivní nebo negativní zjištění vycházet z dostupných údajů. Pokud se zjistí, že účastník řízení předložil nepravdivé nebo zavádějící informace, nepřihlédne se k nim a bude se vycházet z dostupných údajů. Účastníci řízení by měli být zpraveni o důsledcích nedostatečné spolupráce.

[…]

3. Nejsou-li informace předložené účastníkem řízení ve všech ohledech dokonalé, přesto se k nim přihlédne, pokud nedostatky neúměrně neztěžují učinění přiměřeně správných závěrů, pokud jsou předloženy včas, pokud je možno je ověřit a pokud účastník řízení jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

[…]

6. Nespolupracuje-li účastník řízení vůbec nebo jen částečně a následkem toho nejsou některé podstatné informace sděleny, může to vést k výsledku, který pro něj bude méně příznivý, než kdyby při šetření spolupracoval.“

 Skutečnosti předcházející sporu

14      Žalobkyně Gold East Paper (Jiangsu) Co. Ltd (dále jen „GE“) a Gold Huasheng Paper (Suzhou Industrial Park) Co. Ltd (dále jen „GHS“) jsou společnostmi ve spojení skupiny Asia Pulp and Paper China (dále jen „skupina APP“), které v Číně vyrábějí bezdřevý natíraný papír a vyváží ho do Evropské unie.

1.     Šetření

15      Bezdřevý natíraný papír byl předmětem dvou samostatných šetření, která proběhla souběžně. Zaprvé vedlo antidumpingové šetření k přijetí prováděcího nařízení Rady (EU) č. 451/2011 ze dne 6. května 2011 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímně uloženého cla na dovoz bezdřevého natíraného papíru pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 128, s. 1, dále jen „napadené nařízení“). Zadruhé vedlo antisubvenční šetření k přijetí prováděcího nařízení Rady (EU) č. 452/2011 ze dne 6. května 2011 o uložení konečného antisubvenčního cla na dovoz bezdřevého natíraného papíru pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 128, s. 18).

16      Dne 18. února 2010 bylo v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno stanovisko Evropské komise týkající se zahájení antidumpingového šetření ohledně dovozu bezdřevého natíraného papíru pocházejícího z Číny (Úř. věst C 41, s. 6).

17      Původně byl poslední den lhůty k podání vyjádření dotčených osob k statusu společnosti působící v tržním hospodářství (dále jen „STH“) stanoven na 30. března 2010. Komise dne 22. března 2010 prodloužila na žádost skupiny APP tuto lhůtu až do 12. dubna 2010.

18      Žalobkyně dne 12. dubna 2010 předložily žádosti o STH pro ně samotné a pro všechny společnosti, které s nimi byly spojené a dotčené výrobou a prodejem bezdřevého natíraného papíru nebo výrobou surovin, jak to Komise v dané době požadovala.

19      Dne 16. dubna 2010 žalobkyně předložily vyjádření k některým aspektům šetření a podnětu předloženého evropským sdružením výrobců natíraného papíru, Cepifine AISBL, jehož podnět vedl k tomuto šetření.

20      Komise zaslala čtyři dopisy skupině APP, aby získala relevantní údaje na podporu žádosti o STH:

–        v dopise ze dne 19. května 2010 požádala GE o vyplnění formuláře nejpozději do dne 21. května 2010;

–        v dopise ze dne 21. května 2010 požádala GE o zaslání příslušných příloh a překladů nejpozději do dne 1. června 2010, přičemž k tomuto dni GE požádala o prodloužení lhůty, kterému Komise vyhověla stanovením nové lhůty do 4. června 2010;

–        v dopise ze dne 27. května 2010 požádala GHS, aby zpřístupnila úředníkům Komise příslušné přílohy od prvního dne inspekce na místě;

–        v dopise ze dne 2. června 2010 požádala skupinu APP o vyplnění některých částí formuláře žádosti o STH a upřesnění některých údajů v něm.

21      Dopisem ze dne 8. června 2010 žalobkyně předložily svá vyjádření k důsledkům zahájení souběžného antisubvenčního řízení v souvislosti s hodnocením jejich žádostí o STH.

22      Komise provedla mezi 8. a 18. červnem 2010 první šetření na místě, v prostorách čtyř vyvážejících výrobců ve spojení se skupinou APP, včetně žalobkyň.

23      Komise provedla druhé šetření na místě v prostorách žalobkyň ve dnech 23. června až 12. července 2010, aby ověřila jejich odpovědi na dotazník. Ve dnech 9., 10. a 13. září 2010 Komise provedla třetí šetření na místě v prostorách APP Italy, obchodníka v Unii ve spojení se žalobkyněmi.

24      Dne 2. září 2010 Komise zaslala informační dokument týkající se žádostí o STH, ve kterém dospěla k předběžnému závěru, že čtyři vyvážející výrobci ve spojení se skupinou APP nesplňují první, druhé a třetí kritérium vyžadované pro získání STH. Lhůta uložená Komisí žalobkyním k předložení jejich vyjádření byla stanovena na 12. září 2010.

25      Téhož dne zaslala Komise poradnímu antidumpingovému výboru kopii jejího pracovního dokumentu týkajícího se návrhu na zamítnutí žádostí žalobkyň o STH.

26      Dne 9. září 2010 žalobkyně požádaly, aby lhůta pro předložení vyjádření k informačnímu dokumentu Komise týkajícímu se STH byla prodloužena až do 28. září 2010. Komise prodloužila lhůtu jen do 16. září 2010. Navrhla rovněž zorganizovat slyšení dne 17. září 2010, přičemž požádala žalobkyně, aby jí potvrdily toto datum, pokud jim vyhovuje.

27      Dne 14. září 2010 byl na dohodnuté schůzce s poradním antidumpingovým výborem přezkoumán návrh týkající se žádosti žalobkyň o STH.

28      Emailem ze dne 17. září 2010 žalobkyně předložily předběžné vyjádření k informačnímu dokumentu týkajícímu se jejich žádostí o STH a vysvětlily, že dne 27. září 2010 předloží úplný a revidovaný dopis. 

29      Téhož dne se uskutečnilo slyšení u Komise.

30      Dne 21. září 2010 zaslala Komise poradnímu antidumpingovému výboru shrnutí vyjádření žalobkyň k informačnímu dokumentu o STH a stanovila na 24. září 2010 lhůtu pro přijetí jejího stanoviska.

31      Dne 12. října 2010 Komise přijala rozhodnutí o žádostech žalobkyň o STH (dále jen „rozhodnutí o STH“), ve kterém potvrdila zamítnutí těchto žádostí.

32      Téhož dne žalobkyně napsaly Komisi dopis, ve kterém jí kritizovaly za to, že přijala rozhodnutí o STH předtím, než se mohlo uskutečnit slyšení za přítomnosti úředníka pro slyšení. Předložily rovněž doplňující vyjádření ohledně újmy.

33      Dne 13. října 2010 předložily žalobkyně shrnutí otázek, o jejichž zodpovězení žádaly Komisi.

34      Dne 15. října 2010 Komise uskutečnila slyšení za přítomnosti úředníka pro slyšení. Dne 19. října 2010 žalobkyně zaslaly Komisi vyjádření se shrnutím argumentů uvedených na slyšení. Dne 28. října 2010 žalobkyně předložily nová vyjádření k informačnímu dokumentu týkající se STH.

35      Dne 17. listopadu 2010 zaslala Komise žalobkyním dopis, ke kterému připojila kopii nařízení Komise (EU) č. 1042/2010 ze dne 16. listopadu 2010 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz bezdřevého natíraného papíru pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 299, s. 7, dále jen „prozatímní nařízení“), shrnutí metod použitých pro výpočet dumpingu a rozpětí újmy, jakož i odpověď na argumenty žalobkyň.

36      Dne 13. a 17. prosince 2010 žalobkyně ve třech dopisech předložily svá vyjádření k prozatímním opatřením.

37      Dne 16. března 2011 zaslala Komise žalobkyním informační dokument, ve kterém vysvětlila, že zamýšlí navrhnout Radě Evropské unie uložení konečného antidumpingového cla na jejich dovozy do EU. Žalobkyně předložily svá vyjádření dne 28. března 2011.

38      Dne 29. března 2011 zaslala Komise žalobkyním na žádost úředníka pro slyšení aktualizovanou poznámku do spisu, ve které vysvětlila metodu výpočtu cílového ziskového rozpětí v případě neexistence dumpingových dovozů.

39      Dne 11. dubna 2011 předložily žalobkyně jejich vyjádření k metodě použité Komisí pro stanovení cílového ziskového rozpětí.

2.     Napadené nařízení

40      Dne 6. května 2011 přijala Rada napadené nařízení.

41      V napadeném nařízení byl žalobkyním odepřen STH z důvodu, že zaprvé nebylo zejména možné prokázat existenci plateb v souvislosti s převodem aktiv, jakož i náklady na hlavní surovinové vstupy, zadruhé, že ani v účetnictví ani v auditu nebyly dodrženy základní zásady mezinárodních účetních standardů, což zpochybňovalo důvěryhodnost účetnictví společností, a zatřetí, že v souvislosti s právy na užívání půdy patřící žalobkyním existovala podstatná narušení.

42      Dále kotouče papíru používané v kotoučových tiskařských strojích nebyly zahrnuty do definice dotčeného výrobku (body 17 a 41 odůvodnění napadeného nařízení). Cílový zisk 8 % je považován za úroveň, které by mohlo výrobní odvětví dosáhnout, pokud by nedocházelo k dumpingovému dovozu (bod 158 odůvodnění napadeného nařízení).

43      Článek 1 napadeného nařízení zavedl konečné antidumpingové clo ve výši 8 % na dovoz bezdřevého natíraného papíru vyráběného žalobkyněmi do Unie. Podle odstavce 3 téhož článku se sazba konečného antidumpingového cla ve výši 20 %, uvedená v odstavci 2 tohoto článku, nebude u žalobkyň vybírat ve výši 12 %, pokud je odpovídající částka vybrána podle prováděcího nařízení č. 452/2011 (viz bod 15 výše).

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

44      Žalobkyně podaly projednávanou žalobu návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 8. srpna 2011.

45      Podáním došlým kanceláři Tribunálu požádala Komise dne 24. listopadu 2011 o vedlejší účastenství v této věci na podporu návrhových žádání Rady.

46      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 1. prosince 2011 požádaly Cepifine, Sappi Europe SA, Burgo Group SpA a Lecta SA (dále jen „soukromí vedlejší účastníci řízení“) o vedlejší účastenství v této věci na podporu návrhových žádání Rady. Rada ve své vyjádřením předloženém dne 24. ledna 2012 nevznesla námitky proti tomuto vedlejšímu účastenství.

47      Usnesením ze dne 23. ledna 2012 povolil předseda třetího senátu Tribunálu vedlejší účastenství Komise. Tato předložila svůj spis ve stanovené lhůtě.

48      Žalobkyně dne 8. února 2012 požádaly o důvěrné zacházení s některými důvěrnými údaji uvedenými v jejich vyjádřeních, jakož i v příslušných přílohách, ve vztahu k soukromým vedlejším účastníkům řízení. Žalobkyně předložily nedůvěrné znění těchto jednotlivých podání.

49      Usnesením ze dne 8. března 2012 předseda třetího senátu Tribunálu povolil soukromým vedlejším účastníkům řízení, aby se účastnily jednání na podporu návrhových žádání Rady. V tomtéž usnesení předseda třetího senátu uvedl, že později bude rozhodnuto zaprvé o tom, zda žalobkyně dostanou zprávu z jednání, aby označily údaje, které by se mohly považovat za důvěrné, a zadruhé o tom, zda soukromí vedlejší účastníci řízení dostanou předběžné nedůvěrné znění, aby předložili své případné připomínky k žádosti o důvěrné zacházení.

50      Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (třetí senát) o zahájení ústní části řízení. V rámci organizačních procesních opatření vyzval Radu, aby předložila některé dokumenty. Rada jeho výzvě ve stanovené lhůtě vyhověla.

51      Řeči hlavních účastnic řízení, jakož i vedlejší účastníci řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem, byly vyslechnuty na jednání konaném dne 12. listopadu 2013.

52      Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se jich týká;

–        uložil Radě náhradu nákladů řízení.

53      Rada navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

54      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

55      Soukromí vedlejší účastníci řízení podporují návrhová žádání Rady.

 Právní otázky

56      Na podporu své žaloby uplatňují žalobkyně osm žalobních důvodů. Tyto žalobní důvody je možné rozdělit do dvou kategorií.

57      Žalobní důvody, které patří do první kategorie, se týkají žádosti žalobkyň o STH a vychází:

–        první z porušení čl. 2 odst. 7 písm. c) druhého pododstavce základního nařízení v rozsahu, v němž rozhodnutí nepřiznat žalobkyním STH bylo přijato na základě toho, co Komise věděla o účinku takového odmítnutí na jejich dumpingové rozpětí;

–        druhý z porušení podstatné formální náležitosti stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) druhém pododstavci základního nařízení, jakož i z porušení práva na obhajobu;

–        třetí z existence zjevně nesprávných posouzení při použití čl. 2 odst. 7 písm. c) prvního pododstavce základního nařízení a z nedostatku odůvodnění;

–        čtvrtý z nespravedlivého a neobjektivního průběhu šetření a nepřiměřeného důkazního břemene.

58      Žalobní důvody, které spadají do druhé kategorie, se týkají hodnocení újmy a vycházejí:

–        pátý z porušení čl. 3 odst. 2 základního nařízení;

–        šestý z porušení čl. 3 odst. 1 a čl. 9 odst. 4 základního nařízení;

–        sedmý z porušení článku 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení;

–        osmý z porušení čl. 3 odst. 2 a článku 7 základního nařízení .

1.     K dosahu návrhových žádání znějících na zrušení

59      Úvodem je třeba poznamenat, že napadené nařízení zavádí konečné antidumpingové clo na dovozy bezdřevého natíraného papíru pocházejícího z Číny.

60      Žalobkyně v rámci několika žalobních důvodů navrhují zrušení napadeného nařízení v plném rozsahu. V rámci předmětu žaloby a jejich návrhových žádání se nicméně omezují na zpochybnění legality antidumpingového cla v rozsahu, v němž jim bylo uloženo a týká se jich.

61      V tomto ohledu je třeba mít za to, že případná protiprávnost tohoto cla by měla na legalitu napadeného nařízení vliv pouze v rozsahu, v němž toto nařízení ukládá antidumpingové clo žalobkyním. Neměla by naproti tomu vliv na legalitu ostatních prvků napadeného nařízení, a to zejména antidumpingových cel uložených ostatním společnostem, na něž se nařízení vztahuje.

62      Z judikatury vyplývá, že pokud nařízení zavádějící antidumpingové clo ukládá různá cla řadě společností, pak je každá společnost osobně dotčena pouze těmi ustanoveními, která jí ukládají konkrétní antidumpingové clo a stanoví jeho výši, a nikoli těmi ustanoveními, která ukládají antidumpingová cla ostatním společnostem, takže žaloba podaná touto společností je přípustná pouze tehdy, pokud směřuje ke zrušení těch ustanovení nařízení, která se dotýkají výhradně jí (obdobně viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. února 2001, Nachi Europe, C‑239/99, Recueil, s. I‑1197, bod 22 a citovaná judikatura).

63      Za těchto okolností je třeba vykládat tuto žalobu na neplatnost v tom smyslu, že se týká pouze částečného zrušení napadeného nařízení v rozsahu, v němž ukládá konečné antidumpingové clo žalobkyním.

2.     K žalobním důvodům týkajícím se žádostí žalobkyň o STH

 K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 2 odst. 7 písm. c) druhého pododstavce základního nařízení v rozsahu, v němž rozhodnutí nepřiznat žalobkyním STH bylo přijato na základě toho, co Komise věděla o účinku takového odmítnutí na jejich dumpingové rozpětí

64      V rámci jejich prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí nepřiznat jim STH bylo přijato v závislosti na tom, co Komise věděla o účinku tohoto odmítnutí na jejich dumpingové rozpětí, což je v rozporu s čl. 2 odst. 7 písm. c) druhým pododstavcem základního nařízení, tak jak byl vyložen Tribunálem v jeho rozsudcích ze dne 14. listopadu 2006, Nanjing Metalink v. Rada (T‑138/02, Sb. rozh. s. II‑4347, bod 44) a ze dne 18. března 2009, Shanghai Excell M&E Enterprise a Shanghai Adeptech Precision v. Rada (T‑299/05, Sb. rozh. s. II‑565, body 127 a 138).

65      Žalobkyně rovněž uvádí „flagrantní porušení práva na obhajobu“, protože Komise „provedla vše pro to […], aby zamítla absolutně všechna vysvětlení, [která poskytly] během šetření a kterými se mělo prokázat, že skutečně splnily kritéria týkající se udělení STH“.

66      Pokud jde o tvrzené porušení práva žalobkyň na obhajobu, je třeba na úvod připomenout, že žaloba musí podle článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu obsahovat stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších podpůrných informací. Z toho důvodu musí žaloba ozřejmit, v čem spočívá žalobní důvod, na kterém se žaloba zakládá, takže pouhé její abstraktní vyjádření nesplňuje požadavky jednacího řádu (rozsudky Tribunálu ze dne 12. ledna 1995, Viho v. Komise, T‑102/92, Recueil, s. II‑17, bod 68; ze dne 14. května 1998, Mo och Domsjö v. Komise, T‑352/94, Recueil, s. II‑1989, bod 333, a ze dne 12. října 2011, Association belge des consommateurs test-achats v. Komise, T‑224/10, Sb. rozh. s. II‑7177, bod 71). Jelikož žalobkyně nijak nevysvětlily svou výtku vycházející z porušení jejich práva na obhajobu, aby vůbec umožnily Tribunálu identifikovat její předmět, musí být prohlášena za nepřípustnou.

67      Pokud jde o porušení čl. 2 odst. 7 písm. c) druhého pododstavce základního nařízení, žalobkyně tvrdí, že ke dni podání návrhu ohledně STH disponovala Komise všemi podrobnými údaji, které jí umožňovaly vypočítat dumpingové rozpětí žalobkyň, ať již s STH nebo bez něj, v Číně a obdobných zemích.

68      Na jednání žalobkyně na otázku Tribunálu upřesnily, že skutečně nepovažovaly za důležitou lhůtu tří měsíců jako takovou, ale spíše ochranu práv vyvážejících výrobců.

69      Článek 2 odst. 7 písm. c) druhý pododstavec základního nařízení stanoví, že rozhodnutí o tom, zda výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství, „se přijme do tří měsíců od zahájení šetření po zvláštní konzultaci poradního výboru a poté, co výrobní odvětví Společenství dostanou možnost zaujmout stanovisko“ a že „[t]oto rozhodnutí platí pro celé řízení“.

70      Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, Tribunál v rozsudcích Nanjing Metalink v. Rada, Shanghai Excell M&E Enterprise a Shanghai Adeptech Precision v. Rada, bod 64 výše, a ze dne 8. listopadu 2011, Zhejiang Harmonic Hardware Products v. Rada, (T‑274/07, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), nerozhodl, že ratio legis čl. 2 odst. 7 písm. c) druhého pododstavce základního nařízení odůvodňuje zrušení nařízení o zavedení konečných antidumpingových cel ve vztahu k určitému podniku pokaždé, když Komise mohla vědět o účinku rozhodnutí o STH na výpočet dumpingového rozpětí tohoto podniku, a z pouhého důvodu, že tuto znalost měla v okamžiku přijetí rozhodnutí o STH. Je nutno uvést, podobně jako Rada, že neexistuje bezprostřední vazba mezi tříměsíční lhůtou uvedenou v čl. 2 odst. 7 písm. c) druhém pododstavci základního nařízení a případnou vědomostí Komise o účinku rozhodnutí o STH na dumpingové rozpětí daného podniku.

71      Základní nařízení navíc neukládá, aby rozhodnutí o STH bylo přijato v okamžiku, kdy Komise nemá informace, které jí umožňují znát účinek rozhodnutí o STH na dumpingové rozpětí podniku. V této souvislosti nelze vyloučit, že i v případě, že při přijetí rozhodnutí o STH nedošlo k jakémukoliv překročení dotčené lhůty, přijme Komise takové rozhodnutí, přestože již měla k dispozici informace, které jí umožnily vypočítat jeho účinek na dumpingové rozpětí dotyčného podniku.

72      Z rozsudku Soudního dvora ze dne 1. října 2009 Foshan Shunde Yongjian Housewares & Hardware v. Rada (C‑141/08 P, Sb. rozh. s. I‑9147) každopádně vyplývá, že Soudní dvůr na základě zásad legality a řádné správy a za předpokladu, že jsou dodrženy procesní záruky upravené v základním nařízení, upřednostňuje správné použití hmotněprávních kritérií stanovených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení nad požadavkem nezměnitelného rozhodnutí o STH nebo dále neznalosti účinku rozhodnutí o STH na dumpingové rozpětí podniku v okamžiku přijetí takového rozhodnutí.

73      Jak Tribunál připomněl ve svém rozsudku Zhejiang Harmonic Hardware Products v. Rada, bod 70 výše (bod 39), Soudní dvůr měl v rozsudku Foshan Shunde Yongjian Housewares & Hardware v. Rada, bod 72 výše, za to, že ve světle zásady legality a zásady řádné správy nelze čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení vykládat tak, že ukládá Komisi povinnost, aby Radě navrhovala konečná opatření, která by byla v neprospěch dotčeného podniku natrvalo stižena vadou, která vznikla při prvotním posuzování hmotněprávních kritérií zakotvených v tomto ustanovení. V případě, že Komise v průběhu šetření zjistí, že určitý podnik v rozporu s jejím prvotním posouzením splňoval kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) prvním pododstavci základního nařízení, musí z toho vyvodit odpovídající důsledky a současně zajistit dodržení procesních záruk upravených v základním nařízení (rozsudek Foshan Shunde Yongjian Housewares & Hardware v. Rada, bod 72 výše, body 111 a 112).

74      S ohledem na předchozí úvahy je třeba mít za to, že ačkoli každé rozhodnutí o STH by mělo být v zásadě v souladu se zněním čl. 2 odst. 7 písm. c) druhého pododstavce základního nařízení přijato do tří měsíců od zahájení šetření a že zvolené řešení by mělo zůstat v platnosti po dobu celého šetření, nic to nemění na tom, že za současného stavu unijního práva a v souladu s výkladem tohoto ustanovení unijním soudem připomenutým v bodech 70 a 73 výše zaprvé přijetí rozhodnutí mimo tuto lhůtu nevede na základě této pouhé skutečnosti ke zrušení nařízení ukládajícího antidumpingové clo a zadruhé takové rozhodnutí může být změněno v průběhu řízení, jestliže se prokáže, že je nesprávné.

75      V projednávaném případě je nesporné, že konečné rozhodnutí o odmítnutí žádostí žalobkyň o STH nebylo přijato ve tříměsíční lhůtě upravené v čl. 2 odst. 7 písm. c) druhém pododstavci základního nařízení. Oznámení o zahájení šetření bylo totiž zveřejněno v Úředním věstníku dne 18. února 2010. Konečné rozhodnutí o odmítnutí žádosti o STH přitom bylo navrženo dne 2. září 2010 a potvrzeno dne 12. října 2010.

76      Kromě toho ze spisu vyplývá, že odpovědi žalobkyň na antidumpingový dotazník byly Komisi předloženy dne 7. a 10. května 2010 a že antidumpingové inspekce proběhly mezi 23. červnem a 12. červencem 2010. Inspekce na místě v podobné zemi se uskutečnily během posledního týdne srpna 2010. Doposud se neuskutečnily pouze inspekce týkající se prodeje žalobkyň na vývoz prostřednictvím jejich společnosti ve spojení se sídlem v Unii. Podle žalobkyň z časového průběhu uvedených skutečností vyplývá, že Komise v době, kdy zveřejnila návrh zamítnout žádosti žalobkyň o STH, již disponovala všemi dokumenty a údaji, které jí umožnovaly vypočítat dumpingové rozpětí žalobkyň jak v případě, kdy by se přiznalo STH, tak v případě, kdy by k tomu nedošlo.

77      Argument Rady, kterou podporuje Komise, podle které Komise v okamžiku, kdy žalobkyním oznámila informační dokument o STH, nebyla schopná určit účinek, který bude mít rozhodnutí o STH na dumpingové rozpětí, tedy nemůže obstát.

78      V tomto ohledu je třeba připomenout, že možnost, že otázka týkající se přiznání STH se rozhodne na základě jeho účinku na výpočet dumpingového rozpětí, není podmíněná znalostí přesného dumpingového rozpětí vypočítaného na základě informací týkajících se běžné hodnoty žalobkyň, ale pouze znalosti informací týkajících se účinku, který může mít přiznání STH na toto rozpětí podle dvou možných metod výpočtu.

79      S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba mít za to, že i za předpokladu, že by mohla být relevantní skutečnost, že Komise mohla mít v důsledku nedodržení tříměsíční lhůty stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení znalost o účinku rozhodnutí o STH žalobkyň na jejich dumpingové rozpětí, neboť je možné mít za to, že mohla být při přijetí takového rozhodnutí ovlivněna těmito znalostmi, je třeba konstatovat, že žalobkyně neprokázaly, že napadené nařízení mohlo být obsahově odlišné, kdyby nedošlo k tvrzené vadě, která měla dopad na proces přijetí rozhodnutí o STH.

80      Argument žalobkyň, že rozhodnutí Komise o odmítnutí jejich žádostí o STH bylo přijato na základě toho, co věděla o dopadu tohoto rozhodnutí na jejich dumpingové rozpětí, takže toto rozhodnutí mohlo být odlišné, kdyby tuto informaci Komise neměla k dispozici, nelze přijmout.

81      Pouhá znalost účinku rozhodnutí o STH na dumpingové rozpětí podniku totiž nutně neznamená, že takové rozhodnutí – a tedy i nařízení zavádějící antidumpingové clo – mohlo mít jiný obsah, kdyby toto rozhodnutí bylo přijato ve tříměsíční lhůtě podle čl. 2 odst. 7 písm. c) druhého pododstavce základního nařízení.

82      Je třeba uvést, že i v případě, že by Komise měla informace, které jí umožňují vypočítat dumpingové rozpětí výrobce v okamžiku, kdy přijímá rozhodnutí o STH tohoto výrobce, bylo by stále možné, že uvedené rozhodnutí, stejně jako nařízení ukládající konečná antidumpingová cla, by nemohlo být odlišné.

83      Tak by tomu mohlo být tehdy, kdyby bylo zjevné, že takovému výrobci nemohl být přiznán STH, protože Komise právem dospěla k závěru, že dotyčný výrobce nesplňuje kritéria pro přiznání STH stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení a že podmínky nezbytné pro uložení antidumpingových cel byly splněny.

84      Posouzení Komise ohledně dodržení kritérií pro přiznání STH v projednávaném případě bude přezkoumáno v rámci třetího žalobního důvodu.

85      V projednávaném případě se zaprvé žalobkyně omezují na tvrzení, že skutečnost, že Komise disponovala všemi dokumenty a informacemi, které jí umožňovaly výpočet jejich dumpingového rozpětí, „zpochybňuje nestrannost následného rozhodnutí Komise týkajícího se žádostí o STH“ a že „[t]o přinejmenším vyvolává důvodné a rozumné pochybnosti vedoucí k myšlence, že Komise možná rozhodla o zamítnutí žádostí žalobkyň o STH nikoliv na základě objektivního přezkumu těchto žádostí z věcné stránky, ale protože chtěla zavést antidumpingová cla na dovozy žalobkyň“.

86      Zadruhé žalobkyně neposkytují žádné informace o prvcích rozhodnutí o STH, které podle nich mohly být posouzeny odlišně, kdyby bylo rozhodnutí Komise v tomto ohledu přijato ve tříměsíční lhůtě nebo kdyby vůbec údajně neznala dopad tohoto rozhodnutí na dumpingové rozpětí.

87      Žalobkyně pouze uvádí, že „pokud by se [jim] přiznalo STH […], jejich dumpingové rozpětí – vycházející z porovnání jejich prodejů na vývoz s jejich prodeji na domácím trhu v Číně – by bylo 0,01 %, to znamená v rámci úrovně de minimis ve výši 2 %“ a že „[v] důsledku toho si byla Komise plně vědoma dopadu jejího rozhodnutí o žádostech o STH na výsledek šetření, protože přiznání STH by vedlo k ukončení šetření v rozsahu, v němž se týkalo žalobkyň“.

88      Žalobkyně doplňují, že „[p]okud Komise při přijímání svého rozhodnutí o žádostech o STH nevěděla o povaze de minimis dumpingového rozpětí (v případě, že by bylo STH přiznáno) nebo jeho velmi vysoké úrovni z důvodu využití běžné hodnoty podobného státu (v případě, kdy by bylo STH zamítnuto), nemůže být vyloučeno, že by [Komise] v tomto ohledu vykonala svou posuzovací pravomoc odlišně, než jak to učinila v rámci šetření“.

89      Žalobkyně z toho vyvozují, že „je pravděpodobné, že o zamítnutí jejich žádostí o STH se v projednávaném případě rozhodlo ‚na základě jeho účinku na dumpingové rozpětí‘“.

90      V tomto kontextu, i za předpokladu, že by žalobkyně při formulaci jejich argumentů chtěly prokázat existenci zneužití pravomoci Komise, musí být tyto argumenty zamítnuty. Z ustálené judikatury vyplývá, že unijní rozhodnutí nebo akt jsou stiženy zneužitím pravomoci pouze, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že byly přijaty za účelem dosažení jiných než uváděných cílů (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1990, Sermes, C‑323/88, Recueil, s. I‑3027, bod 33; rozsudky Tribunálu ze dne 18. září 1995, Nölle v. Rada a Komise, T‑167/94, Recueil, s. II‑2589, bod 66, a ze dne 15. října 1998, Industrie des poudres sphériques v. Rada, T‑2/95, Recueil, s. II‑3939, bod 376). Žalobkyně ovšem takové nepřímé důkazy nepředložily.

91      Kromě toho se žalobkyně domnívají, že jejich vlastní jednání nemělo za následek prodlení Komise při přijímání rozhodnutí o jejich žádostech o STH, jak to tvrdí Rada a Komise, protože Komise trvala na tom, aby informace o dumpingu byly předloženy právě v okamžiku, kdy přistupovala k přezkoumání žádostí o STH, a protože požadovala doplňující informace.

92      Otázka přičtení prodlení se však v projednávaném případě nejeví relevantní, a proto se nebude zkoumat.

93      První žalobní důvod musí být proto zamítnut.

 K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení podstatné formální náležitosti stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) druhém pododstavci základního nařízení, jakož i z porušení práva na obhajobu

94      Tento žalobní důvod se dělí na dvě části, které se týkají skutečné konzultace poradního antidumpingového výboru, respektive porušení práva na obhajobu.

 K první části, která se týká skutečné konzultace poradního antidumpingového výboru

95      Žalobkyně tvrdí, že Komise „poradnímu antidumpingovému výboru neoznámila některé zásadní skutečnosti“ a že „[ho] uvedla v omyl“ tím, že mu předložila návrh týkající se STH, který vykazoval „závažné nepřesnosti a opomenutí“ a tím, že nesprávně prezentovala vyjádření žalobkyň k návrhu Komise, což výboru zabránilo přijmout stanovisko na základě úplné znalosti věci.

96      Úvodem je třeba poznamenat, že v rozsudku Soudního dvora ze dne 7. května 1991, Nakajima v. Rada (C‑69/89, Recueil, s. I‑2069, body 48 až 51), Soudní dvůr rozhodl, že fyzické a právnické osoby se na podporu žaloby na neplatnost nemohou dovolávat tvrzeného porušení pravidel, která nejsou určena k tomu, aby zajišťovala ochranu jednotlivců, ale jejichž cílem je zorganizovat vnitřní fungování služeb v zájmu řádné správy, jako jsou pravidla týkající se dodržení lhůty ke stanovení předběžného pořadu jednání na zasedání Rady nebo dostupnosti všech jazykových znění nařízení v den jeho přijetí.

97      To nicméně neznamená, že se jednotlivec nikdy nemůže úspěšně dovolávat porušení pravidla upravujícího rozhodovací proces vedoucí k přijetí unijního aktu. Je totiž třeba rozlišovat mezi ustanoveními upravujícími interní postupy orgánu, jejichž porušení se nemohou fyzické a právnické osoby dovolávat, protože se týkají jen způsobů interního fungování orgánu, které nemohou mít vliv na jejich právní postavení, a ustanoveními, jejichž porušení je naopak možné se dovolávat, jelikož přiznávají práva a jsou činitelem právní jistoty pro tyto osoby.

98      Nedodržení pravidla týkajícího se konzultace výboru tak může vést k protiprávnosti konečného rozhodnutí dotyčného orgánu jen tehdy, je-li dostatečně podstatné a nepříznivě ovlivňuje právní a materiální postavení strany, která vytýká procesní vadu.

99      Konzultace výboru totiž představuje podstatnou formální náležitost, jejíž porušení ovlivňuje legalitu aktu přijatého po této konzultaci, pokud se prokáže, že nepředání určitých podstatných skutečností neumožnilo výboru přijmout stanovisko za úplné znalosti věci, to znamená, aniž byl nepřesnostmi nebo opomenutími uveden v omyl v tomto podstatném bodě (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 17. února 2011, Zhejiang Xinshiji Foods a Hubei Xinshiji Foods v. Rada, T‑122/09, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 104, a citovaná judikatura).

100    Tak tomu není, jestliže dokumenty nepředané výboru nebo předané opožděně neobsahují podstatné nebo nové prvky posouzení ve vztahu k těm, které již jsou součástí spisu předloženého výboru při jeho svolání. V takovém případě totiž nepředání nebo opožděné předání dokumentu Komisí nemá žádný vliv na výsledek postupu konzultace.

101    Takové opomenutí proto nemůže narušit celé správní řízení a zpochybnit tak legalitu konečného aktu (v tomto smyslu viz rozsudek Zhejiang Xinshiji Foods a Hubei Xinshiji Foods v. Rada, bod 99 výše, bod 105, a citovaná judikatura).

102    Kromě toho možnost, že porušení ustanovení upravujících konzultaci výboru ovlivní legalitu konečného přijatého aktu, není zpochybněna nezávazností stanoviska výboru.

103    V projednávaném případě je třeba připomenout, že Komise zaslala dne 2. září 2010 svůj dokument poskytující předběžné informace o žádostech o STH zároveň žalobkyním a poradnímu antidumpingovému výboru. Lhůta, kterou Komise stanovila žalobkyním k předložení vyjádření, byla dána do 12. září 2010. Na základě žádostí žalobkyň v tomto smyslu Komise přiznala prodloužení lhůty až do 16. září 2010. Schůze poradního antidumpingového výboru se konala dne 14. září 2010. Dne 17. září 2010 žalobkyně předložily své předběžné vyjádření k dokumentu poskytujícímu předběžné informace. Slyšení se uskutečnilo téhož dne. Dne 21. září 2010 Komise poté, co zahájila analýzu a úplné hodnocení žádostí o STH, zaslala poradnímu antidumpingovému výboru shrnutí vyjádření žalobkyň k informačnímu dokumentu týkajícímu STH a během slyšení. Stanovila také 24. září 2010 jako den, do kterého měl poradní antidumpingový výbor přijmout své stanovisko. Na jednání u Tribunálu Rada na otázku, která jí byla v této souvislosti položena, upřesnila, že členové tohoto výboru mají přístup ke spisu a mohou požádat Komisi o předložení určitých dokumentů získaných při šetření. Podle žalobkyň členové výboru dostávají pouze shrnutí. Žalobkyně proto zdůraznily význam tohoto shrnutí.

104    Je třeba stejně jako Rada konstatovat, že zaprvé žalobkyně nepředkládají žádný důkaz o způsobu, jakým Komise údajně uvedla poradní dumpingový výbor v omyl, zadruhé neoznačují „závažné nepřesnosti a opomenutí“, na která odkazují, zatřetí neupřesňují, z jakého důvodu je prezentace vyjádření formulovaných žalobkyněmi k návrhu STH chybná a začtvrté nevysvětlují, čím se Komisi „zabránilo v její možnosti změnit návrh s ohledem na jejich vyjádření“.

105    Je třeba uvést, že ze spisu nejprve vyplývá, že žalobkyně nedodržely lhůtu, která byla prodloužena až do 16. září 2010, aby předložily jejich vyjádření k informačnímu dokumentu týkajícímu se STH (viz bod 103 výše). Dále žalobkyně ve svých vyjádřeních zaslaných emailem ze dne 17. září 2010 upřesnily, že v uvedených vyjádřeních analyzují všechna tvrzení Komise a že „[j]estliže v době, kdy byla [skupina] APP povinna předložit svá vyjádření, nebyly dostupné informace nezbytné k prokázání opodstatněnosti vysvětlení poskytnutých [skupinou] APP, uved[ly to] a že „nový doplněný a opravený dopis bude odeslán nejpozději dne 27. září 2010, když [budou mít k dispozici] všechny nezbytné dokumenty“. Žalobkyně nakonec zaslaly doplněná a opravená vyjádření až dne 28. října 2010.

106    Žalobkyně se proto nemohou ani dovolávat skutečnosti, že Komise předtím, než se obrátila na poradní antidumpingový výbor, nepočkala na jejich vyjádření k dokumentu poskytujícímu předběžné informace nebo že v každém případě neodložila projednání návrhu na pozdější schůzi tohoto výboru poté, co obdržela a analyzovala uvedená vyjádření, aby uplatnily porušení podstatné formální náležitosti stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, která ovlivňuje legalitu napadeného nařízení.

107    Navíc z přezkumu vyjádření žalobkyň k informačnímu dokumentu ze dne 2. září 2010 a dokumentu, který Komise zaslala dne 21. září 2010 členům poradního antidumpingového výboru ohledně těchto vyjádření, vyplývá, že Komise nepředložila uvedenému výboru návrh týkající se STH, který vykazoval „závažné nepřesnosti a opomenutí“. V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise vyhotovila shrnutí vyjádření žalobkyň ohledně třech prvních podmínek přiznání STH tak, že uvedla okolnosti, které byly nové v porovnání s okolnostmi uvedenými v dokumentu s předběžnými informacemi ze dne 2. září 2010.

108    Proto je třeba konstatovat, že poradní antidumpingový výbor nebyl uveden v omyl nepřesnostmi nebo opomenutími v souvislosti s podstatnou otázkou a že byl schopen přijmout své stanovisko za plné znalosti věci.

109    První část tohoto žalobního důvodu proto musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

 Ke druhé části, která se týká porušení práva na obhajobu

110     V projednávaném případě se žalobkyně dovolávají porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces v rozsahu, v němž Komise dne 2. září 2010 zaslala současně kopii pracovního dokumentu týkajícího se jejího návrhu poradnímu antidumpingovému výboru a informační dokument o STH žalobkyním.

111    V tomto ohledu uvádí, že dne 2. září 2010 se již Komise rozhodla zamítnout jejich žádost o STH a vůbec nechtěla analyzovat jejich vyjádření dříve, než se dospěje ke konečnému návrhu, který se měl předložit poradnímu antidumpingovému výboru ke stanovisku, a že kromě toho „odmítla opravit [předběžný] informační dokument o STH“ po jejich vyjádřeních ze dne 16. září 2010.

112    Tato okolnost měla podle žalobkyň „pravděpodobně vliv na závěry, které [Komise] mohla vyvodit z těchto vyjádření“.

113    Je třeba připomenout, že pokud by se potvrdil, mohl by takový zásah do práva na obhajobu představovat vadu správního řízení. Podle ustálené judikatury však může mít procesní vada za následek zrušení celého rozhodnutí nebo jeho části pouze tehdy, když je prokázáno, že bez této vady by správní řízení mohlo mít odlišný výsledek, a v důsledku toho by rozhodnutí o žádostech o STH mohlo mít odlišný obsah (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 12. března 2008, Evropaïki Dynamiki v. Komise, T‑345/03, Sb. rozh. s. II‑341, bod 147, a European Service Network v. Komise, T‑332/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 130, a citovaná judikatura). Přitom žalobkyně nepředkládají žádnou skutečnost, která by mohla prokázat, že tvrzená vada měla vliv na dotčené rozhodnutí.

114    Druhou část druhého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

115    Druhý žalobní důvod tudíž musí být v plném rozsahu zamítnut.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z existence zjevně nesprávných posouzení při použití čl. 2 odst. 7 písm. c) prvního pododstavce základního nařízení a z nedostatku odůvodnění

 Úvodní poznámky

116    Podle ustálené judikatury je pro výklad ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. června 2005, VEMW a další, C‑17/03, Sb. rozh., s. I‑4983, bod 41 a citovaná judikatura).

117    Mimoto, neumožňuje-li doslovný a historický výklad určitého nařízení, a zvláštně některého jeho ustanovení, posoudit jeho přesný smysl, je třeba předmětnou právní úpravu vykládat jak na základě jejího cíle, tak na základě její celkové systematiky (obdobně viz rozsudek Soudního dvora ze dne 31. března 1998, Francie a další v. Komise, C‑68/94 a C‑30/95, Recueil, s. I‑1375, bod 168, a rozsudek Tribunálu ze dne 25. března 1999, Gencor v. Komise, T‑102/96, Recueil, s. II‑753, bod 148).

118    Konečně je třeba rovněž připomenout, že výrok aktu je neoddělitelně spojený s jeho odůvodněním, takže je-li to třeba, musí být vykládán s přihlédnutím k důvodům, které vedly k jeho přijetí (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. května 1997, TWD v. Komise, C‑355/95 P, Recueil, s. I‑2549, bod 21).

119    Článek 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení zní:

„V rámci antidumpingového šetření dovozů z [Číny] se běžná hodnota určí podle odstavců 1 až 6, pokud se na základě řádně odůvodněných žádostí jednoho nebo více výrobců, na něž se vztahuje šetření, a v souladu s kritérii a postupy uvedenými v písmenu c) prokáže, že při výrobě nebo prodeji daného obdobného výrobku převažují pro tohoto výrobce nebo tyto výrobce podmínky tržního hospodářství. v opačném případě se použije písmeno a)“.

120    Článek 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení upřesňuje, že „[žl]ádost podle [čl. 2 odst. 7 písm. b)] musí být podána písemně a musí být doložena dostačujícími důkazy o tom, že výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství, totiž [zejména] že společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech, například surovinách, nákladech na technologie a pracovní síly, výrobě, prodeji a investicích, na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě“.

121    Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že důkazní břemeno nese výrobce, který si přeje požívat STH podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení. Unijním orgánům tudíž nepřísluší prokazovat, že výrobce nesplňuje podmínky pro užívání uvedeného statusu. Naopak je věcí těchto orgánů, aby posoudily, zda jsou důkazy předložené dotyčným výrobcem dostatečné k prokázání toho, že kritéria uvedená v čl. 2 odst. 7 písm. c) prvním pododstavci základního nařízení jsou splněna, aby mu byl přiznán STH, a unijnímu soudu, aby ověřil, že takovéto posouzení není zjevně nesprávné (v tomto smyslu viz rozsudek Shanghai Excell M&E Enterprise a Shanghai Adeptech Precision v. Rada, bod 64 výše, bod 83, a citovaná judikatura).

122    Z judikatury dále vyplývá, že unijní orgány mají v rámci posuzování skutkových otázek právního řádu a politického zřízení v dotčené zemi za účelem určení, zda vývozci může být udělen STH, širokou posuzovací pravomoc. Z toho vyplývá, že přezkum takového posouzení ze strany orgánů prováděný unijním soudem se musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění použitých k provedení zpochybňované volby, neexistence zjevně nesprávného posouzení tohoto skutkového stavu nebo zneužití pravomoci (viz rozsudek Tribunálu ze dne 28. října 2004, Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, T‑35/01, Sb. rozh. s. II‑3663, body 48 a 49 a citovaná judikatura).

123    Přitom podle ustálené judikatury rovněž platí, že pokud unijní orgány disponují takovou pravomocí, má dodržování záruk přiznaných právním řádem Unie ve správních řízeních ještě větší význam, přičemž tyto záruky zahrnují zejména povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně přezkoumat všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, Recueil, s. I‑5469, bod 14, a rozsudek Nölle v. Rada a Komise, bod 90 výše, bod 73).

124    V projednávaném případě byl STH žalobkyním odepřen s odůvodněním, že neprokázaly, že splňují první tři kritéria uvedená v čl. 2 odst. 7 písm. c) prvním pododstavci základního nařízení (viz bod 41 výše), a sice ta, která mají zajistit, že:

–        společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech, například surovinách, nákladech na technologie a pracovní síly, výrobě, prodeji a investicích, na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě;

–        společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodními účetními standardy a používané ve všech oblastech;

–        výrobní náklady a finanční situace společností nepodléhají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením.

 K údajnému nedostatku odůvodnění

125    Z nadpisu tohoto žalobního důvodu vyplývá, že žalobkyně se dovolávají i nedostatku odůvodnění, který kromě toho neuvedly ve fázi repliky. V tomto ohledu je třeba připomenout, že stručný popis žalobních důvodů ve smyslu čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu neznamená jejich zvláštní formulaci. Podle judikatury je třeba důvody uplatněné žalobcem vykládat spíše podle jejich podstaty než podle jejich kvalifikace (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 1961, Fives Lille Cail a další v. Vysoký úřad, 19/60, 21/60, 2/61 a 3/61, Recueil, s. 559). Je třeba nicméně konstatovat, že žalobkyně nevznáší žádný argument, který by se prokazatelně a zjevně týkal tvrzeného nedostatku odůvodnění, takže z tohoto důvodu není třeba přistoupit k přezkumu. Proto je třeba přezkoumat pouze argumenty vycházející z existence zjevně nesprávných posouzení při použití čl. 2 odst. 7 písm. c) prvního pododstavce základního nařízení.

126    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podmínky uvedené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení mají kumulativní povahu, takže pokud výrobce nesplní jednu z těchto podmínek, musí být jeho žádost o přiznání STH zamítnuta (rozsudek Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, bod 122 výše, bod 54).

127    Je nejprve třeba přezkoumat třetí část tohoto žalobního důvodu, která se týká třetího kritéria přiznání STH.

 Ke třetí část tohoto žalobního důvodu, která se týká třetího kritéria přiznání STH

128    Z bodu 39 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá:

„[š]etření odhalilo existenci významných zkreslení ohledně práv k užívání pozemků, která se týkají čtyř vyvážejících výrobců ve spojení. Tato zkreslení vedou k závěru, že práva k užívání pozemků nejsou udělována a spravována v souladu s podmínkami tržního hospodářství. Na místě bylo také zjištěno, že existují výrazná zkreslení týkající se poskytování půjček ze strany čínského bankovního/finančního sektoru čtyřem vyvážejícím výrobcům. Většina půjček byla poskytnuta bankami s významným majetkovým podílem státu, přičemž existují jasné náznaky, že finanční instituce při určování úvěruschopnosti skupiny zohlednily obecné státní průmyslové politiky, což vedlo k poskytování půjček společnostem, které byly ve špatné finanční situaci. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem bylo tudíž konstatováno, že tito čtyři vyvážející výrobci ve spojení neprokázali, že splňují kritérium č. 3“.

–       K právům k užívání pozemků

129    Komise měla ve svém informačním dokumentu o STH za to, že:

–        přiznání práv k užívání pozemků je spojené s výslovným příslibem investice ze strany osoby, které se tato práva přiznávají; pokud neprovede investice v dané lhůtě, stát může vzít půdu zpět bez zaplacení jakékoliv formy vyrovnání;

–        pro investora/společnost není stanoveno žádné vyrovnání ke dni běžného vypovězení smlouvy týkající se práv k užívání pozemků; jinými slovy v těchto případech stát očekává, že soukromý investor provede své investice, to znamená, že postaví továrnu, a na konci období nájmu mu zdarma ponechává všechna nemovitá aktiva (budovy, stroje atd.);

–        konečná odpovědnost za schválení koncesí na práva k užívání pozemků přísluší národní plánovací komisi/Ministerstvu obchodu;

–        společnost Suzhou Industrial Park stanovila ceny za práva k užívání pozemků v souladu s jasnými pokyny, které dala Státní rada Čínské lidové republiky ohledně metod stanovení cen pozemků;

–        tato narušení vedou k závěru, že dotčené společnosti nezískaly práva k užívání pozemků v souladu s podmínkami tržního hospodářství.

130    Z bodu 46 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že skupina APP, ke které patří žalobkyně, uvedla, že „zkreslení zjištěná v souvislosti s přidělováním práv k užívání pozemků nejsou specifická jen pro [Čínu], nýbrž existují i v Evropě, jelikož se jedná o omezení uložená orgány, jejichž úlohou je přilákat investory a zajistit, aby investice byly v souladu s příslušnými regulatorními požadavky“.

131    V rámci projednávané žaloby žalobkyně zaprvé tvrdí, že dotčená údajná narušení jsou běžně přítomná v zemích s tržním hospodářstvím. Zadruhé se domnívají, že ceny pozemků nacházejících se v průmyslové zóně jsou v každém státě vždy stanovené orgány a že uvedené orgány všude před schválením průmyslových projektů ukládají omezení.

132    Na podporu své argumentace se žalobkyně omezují na odkaz na důkazy poskytnuté spolu s jejich vyjádřeními týkajícími se jejich žádostí o STH ze dne 28. října 2010 a na písemnosti přiložené k jejich replice.

133    Je třeba konstatovat, jak to správně učinila Rada, že žalobkyně nezpochybňují závěry Komise, podle kterých jim zaprvé byla práva k užívání pozemků přiznána za podmínek, které neodpovídají tržní hodnotě a zadruhé stát zasahuje do určování cen těchto práv.

134    Rovněž výslovně uznávají, že cílem šetření týkajícího se STH není určit, zda narušení mohla rovněž existovat v Unii, jak to Komise poznamenala v bodě 46 odůvodnění prozatímního nařízení.

135    Je třeba připomenout, že podle článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu musí žaloba obsahovat stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit si obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších podpůrných informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba pro to, aby byla žaloba přípustná, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby. Ačkoli obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na určité výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti, i když jsou přiložené k žalobě, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které podle stejných ustanovení musejí být uvedeny v žalobě (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 13. prosince 1990, Komise v. Řecko, C‑347/88, Recueil s. I‑4747, bod 28, a ze dne 31. března 1990, Komise v. Dánsko, C‑52/90, Recueil, s. I‑2187, body 17 až 19). Skutkové a právní okolnosti, o které se žalobkyně opírají na podporu projednávané výtky, přitom z jejich písemností srozumitelně nevyplývají. Jelikož se žalobkyně omezují na uvedení svého stanoviska prostřednictvím příloh, musí tak být projednávaná výtka prohlášena za nepřípustnou.

–       O půjčkách

136    Z informačního dokumentu o STH vyplývá, že Komise měla po přezkoumání úvěruschopnosti žalobkyň a skupiny APP za to, že jelikož společnosti této skupiny měly vážné problémy hradit své půjčky, nebyly schopné splnit část svých závazků vůči uvedeným bankám a že nicméně tyto banky nereagovaly. Komise rovněž konstatovala, že banky poskytovaly půjčky navzdory závažným problémům s hotovostním tokem a financováním a těžkostmi se získáváním kapitálu. Komise obecně konstatovala, že čínské banky vlastněné státem, které poskytovaly finanční prostředky skupině APP, nepovažovaly kritickou finanční situaci skupiny za problém.

137    Komise následně dospěla k závěru:

„Ze všeho výše uvedeného jasně vyplývá, že v projednávaném případě existují výrazná narušení v souvislosti s poskytováním půjček čínským bankovním/finančním odvětvím. Krom toho půjčky, které nebyly poskytnuty na komerčním základě, měly dalekosáhlé důsledky. Zdá se totiž pochybné, zda by společnost existovala bez těchto půjček. Většina půjček byla poskytnuta bankami s významným majetkovým podílem státu Tento druh narušení je příznakem chování, které neodpovídá chování v tržním hospodářství a jasně z něho vyplývá, že společnost nezískává půjčky za podmínek tržního hospodářství, ale s ohledem na obecné státní průmyslové politiky.“

138    Z bodu 39 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že [v]ětšina půjček byla poskytnuta bankami s významným majetkovým podílem státu, přičemž existují jasné náznaky, že finanční instituce při určování úvěruschopnosti skupiny zohlednily obecné státní průmyslové politiky, což vedlo k poskytování půjček společnostem, které byly ve špatné finanční situaci.“

139    Kromě toho z bodu 47 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že skupina APP zaprvé „tvrdila, že zjištění Komise jsou spekulativní“. Zadruhé „bylo uvedeno, že zkreslení zjištěná Komisí mohou spočívat nanejvýš v subvencích“ a „[b]yla tudíž vznesena námitka, že jelikož současně probíhá antisubvenční šetření, nemohou být tyto údajné subvence důvodem pro zamítnutí žádosti o [STH]“.

140    Zaprvé je třeba konstatovat, že žalobkyně nepopírají, že zkreslení zjištěná Komisí existují a neposkytují žádný důkaz na podporu svého tvrzení, že závěry Komise jsou čistě spekulativní.

141    Zadruhé, pokud jde o argument, podle kterého jsou tato zkreslení „zjevně subvencemi“, které mohou být vyrovnány pouze vyrovnávacím clem, z bodu 47 odůvodnění základního nařízení vyplývá, že Komise poznamenala, že „při posouzení [žádosti o STH] bylo zjištěno, že existují zkreslení, co se týče poskytování půjček čínským bankovním/finančním sektorem“. Komise měla proto za to, že „[s]e jedná o zkreslení přenesené z netržního hospodářského systému, které nemá žádnou souvislost s tím, zda by mohl být dopad těchto skutečností považován za napadnutelné subvence, či nikoli“.

142    V projednávaném případě žalobkyně obecně odkazují na svůj dopis ze dne 8. června 2010, ve kterém uvádí, že subvence nemůže představovat důvod pro zamítnutí žádostí o STH bez poskytnutí podrobnějších vysvětlení.

143    Z vyjádření skupiny APP uvedených v tomto dopise a shrnutých v bodě 48 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že podle skupiny APP, „skupině čínských vyvážejících výrobců musí být přiznáno [STH], aby se zabránilo dvojímu započítání společně se současně probíhajícím antisubvenčním šetřením“. Skupina APP tvrdila, že „poskytování státních subvencí je součástí posouzení ohledně zacházení jako v tržním hospodářství, má vliv na zjištění při tomto posuzování, a bude tudíž řešeno v rámci souběžného antisubvenčního šetření“. Skupina APP rovněž odkázala na zásadu proporcionality a řádné správy.

144    Komise zamítla tyto argumenty v bodě 49 odůvodnění prozatímního nařízení zaprvé, jelikož [s]kutečnost, že v současné době probíhá antisubvenční šetření, nezbavuje orgán provádějící šetření jeho povinnosti zajistit, aby byly splněny podmínky pro přiznání [STH]“ Zadruhé „otázka dvojího započítání antidumpingového a vyrovnávacího cla se řídí ustanoveními příslušných právních předpisů EU, zejména čl. 14 odst. 1 základního nařízení a čl. 24 odst. 1 druhého pododstavce nařízení Rady (ES) č. 597/2009 ze dne 11. června 2009 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy [Unie], a není závislá na tom, zda je, či není dotčenému vývozci přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství“, zatímco [v] každém případě, jelikož je navrhované prozatímní antidumpingové clo pro všechny spolupracující čínské subjekty založeno na úrovni pro odstranění újmy, a nikoli na dumpingovém rozpětí, jakákoli námitka ohledně dvojího započtení je neplatná“.

145    V projednávaném případě ze spisu vyplývá, že žalobkyně nezpochybnily tyto úvahy.

146    Žalobkyně připomínají, že v dopise ze dne 8. června 2010 rovněž vysvětlily, že podle práva WTO, konkrétně čl. 32 odst. 1 dohody WTO o subvencích, existují pouze dvě nápravná opatření určená k vyrovnávání subvencí, a sice zaprvé využití řešení sporů před WTO a zadruhé vyrovnávací clo, které může být uloženo až po uskutečnění řízení v oblasti subvencí. V důsledku toho orgány Unie nemohou jednostranně penalizovat společnosti, které pobírají subvence, tím, že zamítnou jejich žádost o STH v rámci antidumpingového šetření a aniž by posoudily, zda jsou tyto subvence protiprávní nebo napadnutelné.

147    Z ustálené judikatury vyplývá, že vzhledem ke své povaze a struktuře nepatří dohody WTO v zásadě mezi normy, ve vztahu k nimž soud Unie přezkoumává legalitu aktů orgánů Unie podle čl. 230 prvního pododstavce ES (rozsudky Soudního dvora ze dne 23. listopadu 1999, Portugalsko v. Rada, C‑149/96, Recueil, s. I‑8395, bod 47, a ze dne 9. ledna 2003, Petrotub a Republica v. Rada, C‑76/00 P, Recueil, s. I‑79, bod 53).

148    Nicméně v případě, kdy Unie zamýšlela splnit zvláštní povinnost, k jejímuž splnění se zavázala v rámci WTO, nebo v případě, že akt Unie výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení dohod WTO, přísluší soudu Unie přezkoumat legalitu dotčeného aktu Unie s ohledem na pravidla WTO (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora Portugalsko v. Rada, bod 147 výše, bod 49; Petrotub a Republica v. Rada, bod 147 výše, bod 54, a ze dne 27. září 2007, Ikea Wholesale, C‑351/04, Sb. rozh. s. I‑7723, bod 30).

149    Je tedy třeba přezkoumat, zda je tomu tak v projednávaném případě.

150    Je nicméně třeba na tuto otázku odpovědět záporně.

151    Zaprvé čl. 2 odst. 7 písm. c) první pododstavec třetí odrážka základního nařízení neprovádí čl. 32 odst. 1 Dohody WTO o subvencích.

152    Zadruhé rozhodnutí o STH ani výslovně neodkazuje na konkrétně ustanovení dohod WTO, včetně dohody WTO o subvencích.

153    Zatřetí rozhodnutí o STH se přijímají po určení, zda byla splněna kritéria pro jejich přiznání, jak jsou uvedena v čl. 2 odst. 7 písm. c) prvním pododstavci základního nařízení. Nepřijímají se po zjištění dumpingu nebo subvencování. Nejsou nerozlučně spojena se skutečnostmi, které zakládají dumping nebo subvenci. V důsledku toho rozhodnutí o STH není zvláštním opatřením pro účely čl. 32 odst. 1 Dohody WTO o subvencích.

154    Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že žalobkyně nemohou důvodně tvrdit, že rozhodnutí o STH bylo přijato za porušení čl. 32 odst. 1 dohody WTO o subvencích.

155    Z toho vyplývá, že se unijní orgány nedopustily nesprávného posouzení v rámci použití čl. 2 odst. 7 písm. c) prvního pododstavce základního nařízení tím, že dospěly k závěru, že žalobkyně nesplňují třetí kritérium přiznání STH.

156    Jelikož podmínky stanovené tímto článkem jsou kumulativní, není třeba přezkoumat první a druhé kritérium přiznání STH, jelikož v projednávaném případě není splněno třetí kritérium.

157    Je tedy třeba zamítnout třetí část třetího žalobního důvodu a zároveň v plném rozsahu i tento žalobní důvod.

 Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, který vychází z nespravedlivého a neobjektivního průběhu šetření a nepřiměřeného důkazního břemene

158    Tento žalobní důvod se skládá ze dvou částí, přičemž první se týká údajného porušení zásady řádné správy a druhá údajného porušení čl. 18 odst. 1, 3 a 6 základního nařízení.

 K první části, která se týká údajného porušení zásady řádné správy

159    V rámci této části žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu řádné správy zaprvé tím, že jim uložila nepřiměřené důkazní břemeno při posuzování žádostí o STH, a zadruhé tím, že změnila své odůvodnění, pokud jde o povinnost společnosti uvést své účetnictví do souladu s jejími transakcemi, když jí byly předloženy jejich popírající tvrzení. Navíc žádosti o STH nebyly posouzeny nestranně a poctivě.

160    Pokud jde o argument, podle kterého žádosti o STH nebyly posouzeny nestranně a poctivě, je třeba konstatovat, že žalobkyně svou výtku nijak nevysvětlily, takže musí být prohlášena za nepřípustnou na základě čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu. Kromě toho okolnost, že žalobkyně mají za to, že vysvětlení unijních orgánů nejsou dostatečná, nijak neprokazuje, že tyto orgány porušily povinnost řádné péče.

161    V projednávané věci Komise požadovala od žalobkyň jak v informačním dokumentu týkajícím se žádostí o STH ze dne 2. září 2010 tak na slyšení dne 17. září 2010, aby prokázaly, že jsou činné za podmínek tržního hospodářství, aniž byla sama povinna prokázat, že žalobkyně nesplňovaly kritéria pro přiznání STH.

162    Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že v oblasti společné obchodní politiky a konkrétně v oblasti obchodních ochranných opatření disponují unijní orgány z důvodu složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí přezkoumávat, širokou posuzovací pravomocí. Soudní přezkum takového posouzení musí být proto omezen na ověření toho, že byla dodržena procesní pravidla, že skutková zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, byla věcně správná, že nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení těchto skutkových zjištění nebo ke zneužití pravomoci (rozsudky Soudního dvora Ikea Wholesale, bod 148 výše, body 40 a 41, a ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 63).

163    Stejný závěr platí, pokud jde o skutkové okolnosti právní a politické povahy, které se v dotčeném státě vyskytují a které musí unijní orgány zhodnotit za účelem určení toho, zda vývozce působí v tržních podmínkách bez zásadního zásahu státu a zda mu v důsledku toho může být udělen statut podniku působícího v tržním hospodářství (rozsudky Tribunálu ze dne 18. září 1996, Climax Paper v. Rada, T‑155/94, Recueil, s. II‑873, bod 98; Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, bod 122 výše, bod 49, a Shanghai Excell M&E Enterprise a Shanghai Adeptech Precision v. Rada, bod 64 výše, bod 81).

164    Nicméně i když v oblasti obchodních ochranných opatření, a zvláště antidumpingových opatření, unijní soud nemůže provést posouzení, které je vyhrazeno unijním orgánům, náleží mu nicméně, aby se ujistil, že orgány zohlednily všechny relevantní okolnosti a vyhodnotily skutečnosti obsažené ve spise s veškerou vyžadovanou řádnou péčí (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 13. července 2006, Shandong Reipu Biochemicals v. Rada, T‑413/03, Sb. rozh. s. II‑2243, bod 64, a citovaná judikatura).

165    Kromě toho z čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení vyplývá, že důkazní břemeno nese výrobce, který žádá o status přiznávaný podnikům působícím v tržním hospodářství. Podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení musí být totiž žádost podaná na základě čl. 2 odst. 7 písm. b) téhož nařízení učiněna písemně a obsahovat dostatečné důkazy, že výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství. Unijním orgánům tudíž nepřísluší prokazovat, že výrobce nesplňuje podmínky pro užívání uvedeného statusu. Uvedené orgány musí naopak posoudit, zda jsou důkazy předložené výrobcem dostatečné k prokázání toho, že podmínky uložené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení jsou splněny, a unijní soud ověřit, zda je toto posouzení zjevně nesprávné [rozsudek Soudního dvora ze dne 2. února 2012, Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada, C‑249/10 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 32; v tomto smyslu viz rovněž rozsudky Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, bod 122 výše, bod 53, a Shanghai Excell M&E Enterprise a Shanghai Adeptech Precision v. Rada, bod 64 výše, bod 83].

166    Ze zásady řádné správy, která je součástí obecných zásad unijního práva, nicméně vyplývá, že důkazní břemeno, které orgány ukládají vyvážejícím výrobcům žádajícím o STH, nemůže být nepřiměřené (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2008, Huvis v. Rada, T‑221/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 77).

167    Ze spisu ve věci vyplývá, že žalobkyně zpochybňují pouze skutečnost, že jim příslušelo předložit důkazy o tom, že jejich účetnictví odpovídá jejich transakcím a to v rámci druhé podmínky přiznání STH. V tomto ohledu měly žalobkyně prokázat souvislost mezi platbami a odbytem a záznamy v jejich účetnictví pro zaprvé transakce při vývozu, zadruhé vnitrostátní prodej uskutečněný s osobami ve spojení a zatřetí nákup surovin od dodavatelů, které s nimi nejsou ve spojení.

168    Takové důkazní břemeno nemůže být považováno za nepřiměřené.

169    Navíc ze spisu nevyplývá, že Komise změnila svou úvahu o povinnosti uvést účetnictví žalobkyň do souladu s jejich transakcemi, jak to žalobkyně tvrdí.

170    Z toho plyne, že první část tohoto žalobního důvodu musí být zamítnuta.

 K druhé části, která se týká údajného porušení čl. 18 odst. 1, 3 a 6 základního nařízení.

171    Žalobkyně zastávají názor, že ze skutkového stavu, jak ho uvedly v rámci první části tohoto žalobního důvodu, vyplývá, že Komise s nimi nespolupracovala v zájmu dosažení společného cíle spočívajícího ve zjištění, zda informace, které předložily v rámci svých žádostí o STH, byly přesné, jak je to stanoveno v čl. 18 odst. 1, 3 a 6 základního nařízení vykládaného v souladu se stanoviskem odvolacího orgánu WTO ze dne 24. července 2001 ve věci „Spojené státy – Antidumpingová opatření vztahující se na některé ocelové výrobky válcované za tepla, které pocházejí z Japonska“ (WT/DS184/AB/R, bod 99). Podle žalobkyň z uvedeného stanoviska vyplývá, že Komise porušuje článek 18 základního nařízení pokaždé, když nespolupracuje se stranami, na které se vztahuje šetření, za účelem dosažení společného cíle.

172    Před přistoupením k přezkumu druhé části je třeba identifikovat skutečnosti, které byly uvedeny v první části, na kterou žalobkyně odkazují. Je třeba konstatovat, že žalobkyně zaprvé v bodě 201 žaloby tvrdí, že Komise namísto, aby se zapojila do procesu spolupráce s nimi, „v průběhu šetření shromažďovala skutečnosti v jejich neprospěch a oznámila [jim] je […] až v informačních dokumentech týkajících se jejich žádostí o STH“. Zadruhé žalobkyně v bodě 204 žaloby uvádí, že Komise „měla [při šetřeních na místě] jedinou starost a prioritu, kterou bylo spojovat na základě dokumentů uvedených v účetních dokumentech přijaté paušální částky na otevřených účtech se zvláštními fakturami“.

173    Je nicméně třeba konstatovat, že žalobkyně neuvádí žádný důkaz na podporu svých tvrzení. Spokojují se s pouhými tvrzeními.

174    Jelikož výtka vycházející z porušení čl. 18 odst. 1, 3 a 6 základního nařízení není provázena žádným shrnutím skutkových a právních argumentů, o které se opírá, musí být prohlášena za nepřípustnou na základě čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu.

175    V každém případě jsou tvrzení žalobkyň vyvrácena skutečností, že v projednávaném případě Komise během celého šetření spolupracovala. Zaprvé na výslovnou žádost žalobkyň několikrát prodloužila lhůty, které jim byly přiznány, což žalobkyně nezpochybňují. Zadruhé jim poskytla slyšení několik hodin poté, co obdržela žádost žalobkyň v tomto smyslu, což tyto rovněž nezpochybňují. Zatřetí zohlednila vyjádření formulovaná žalobkyněmi ohledně informačního dokumentu týkajícího se STH.

176    Z uvedeného vyplývá, že druhá část tohoto žalobního důvodu musí být zamítnuta.

177    Čtvrtý žalobní důvod musí být tedy zamítnut v plném rozsahu.

3.     K žalobním důvodům týkajícím se hodnocení újmy

 K pátému žalobnímu důvodu, který vychází z porušení čl. 3 odst. 2 základního nařízení

178    Pátý žalobní důvod se skládá ze dvou částí.

179    První část vychází z porušení čl. 3 odst. 2 základního nařízení v rozsahu, v němž Komise vyloučila z hodnocení újmy jednoho z pěti výrobců v Unii, který spolupracoval při šetření, a to bez poskytnutí odůvodnění.

180    Druhá část vychází z porušení čl. 3 odst. 2 základního nařízení v rozsahu, v němž Komise při hodnocení toho, co je třeba nazvat mikroekonomické ukazatele, použila údaje předané čtyřmi reprezentativními výrobci, a nikoliv údaje týkající se výrobní odvětví Unie jako celku.

181    Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 3 odst. 2 základního nařízení musí být [z ]jištění újmy založeno na skutečných důkazech a zahrnuje objektivní posouzení [jednak] objemu dumpingového dovozu a jeho účinku na ceny obdobných výrobků na trhu Společenství, a [jednak] následného účinků tohoto dovozu na výrobní odvětví Společenství“.

182    Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury v oblasti společné obchodní politiky a zcela konkrétně v oblasti obchodních ochranných opatření disponují unijní orgány z důvodu složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí přezkoumávat, širokou posuzovací pravomocí [v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 4. října 1983, Fediol v. Komise, 191/82, Recueil, s. 2913, bod 26; Ikea Wholesale, bod 148 výše, bod 40; ze dne 3. září 2009, Moser Baer India v. Rada, C‑535/06 P, Sb. rozh. s. I‑7051, bod 85, a rozsudek Tribunálu ze dne 18. září 2012, Since Hardware (Guangzhou) v. Rada, T‑156/11, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 134].

183    Podle ustálené judikatury platí, že zjištění újmy předpokládá posouzení složitých hospodářských otázek. V tomto ohledu orgány disponují širokou posuzovací pravomocí [rozsudek Nakajima v. Rada, bod 96 výše, bod 86; rozsudky Tribunálu ze dne 28. září 1995, Ferchimex v. Rada, T‑164/94, Recueil, s. II‑2681, bod 131; a ze dne 14. března 2007, Aluminium Silicon Mill Products v. Rada, T‑107/04, Sb. rozh. s. II‑669, bod 43 a Since Hardware (Guangzhou) v. Rada, bod 182 výše, bod 135].

184    Soud Unie musí tedy omezit svůj přezkum na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění použitých k provedení zpochybňované volby, neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a neexistence zneužití pravomoci [rozsudky Tribunálu Ferchimex v. Rada, bod 183 výše, bod 67; ze dne 28. října 1999, EFMA v. Rada, T‑210/95, Recueil, s. II‑3291, bod 57; Aluminium Silicon Mill Products v. Rada, bod 183 výše, bod 43, a Since Hardware (Guangzhou) v. Rada, bod 182 výše, bod 136].

185    Kromě toho musí žalobkyně předložit důkazy, které Tribunálu umožní konstatovat, že se Rada při zjišťování újmy dopustila zjevně nesprávného posouzení (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, bod 122 výše, bod 119, a ze dne 4. října 2006, Moser Baer India v. Rada, T‑300/03, Sb. rozh. s. II‑3911, bod 140 a citovaná judikatura; rozsudek Since Hardware (Guangzhou) v. Rada, bod 182 výše, bod 137].

 K první části týkající se údajného neodůvodněného vyloučení finského výrobce pro účely hodnocení újmy

186    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že i když Komise nevycházela z výběru vzorků, omezila analýzu několika ukazatelů újmy zařazených jako mikroekonomické v rozsahu, v němž byli kontrolováni a považováni za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie pouze čtyři žadatelé. Komise v této souvislosti neodůvodnila vyloučení finského výrobce.

187    Žalobkyně uvádí, že Komise tím, že nezohlednila při hodnocení újmy jednoho z výrobců v Unii, který vykazoval kladné tendence, a za reprezentativní považovala pouze čtyři výrobce vystupující jako žadatelé, neuskutečnila „objektivní přezkum“ skutečností, které jí byly předloženy, ve smyslu popsaném odvolacím orgánem WTO.

188    Rada tvrdí, že Komise neopomenula spolupráci dotčeného finského výrobce, jelikož pokud jde o analýzu mikroekonomických ukazatelů újmy, tento výrobce nikdy neoznámil potřebné údaje, a pokud jde o analýzu makroekonomických ukazatelů újmy, údaje týkající se tohoto výrobce byly zahrnuty mezi informacemi oznámenými Cepifine.

189    Rada uvádí, že výroba dotčeného finského výrobce představovala nanejvýš 1,4 % výroby výrobního odvětví Unie a že oznámené číselné údaje, i když ukazovaly určitou pozitivní tendenci, nemohly vyvrátit analýzu újmy s ohledem na všechny výrobce v Unii.

190    Rada uvádí skutečnost, že výběr vzorku se může uskutečnit jen tehdy, když podniků, které se rozhodly spolupracovat, je tolik, že není možné vést šetření u každého z nich. V každém případě podniky, které spolupracovaly, byly reprezentativní pro výrobní odvětví Unie.

191    S ohledem na výše uvedené je třeba určit, zda Komise, jak to tvrdí žalobkyně, skutečně nepřistoupila k přezkumu hodnocení újmy na základě objektivních důkazů, protože z výrobního odvětví Unie vyloučila finského výrobce předkládajícího kladné údaje.

192    V tomto ohledu žalobkyně předkládají dopis zaslaný dne 18. března 2010, ve kterém Komise požádala dotčeného finského výrobce o předložení vyjádření a na který tento odpověděl dopisem ze dne 30. dubna 2010, z něhož vyplývá, že neutrpěl újmu. Žalobkyně v této souvislosti při šetření uvedly, že Komise nemůže bez přiměřeného důvodu nezohlednit spolupráci tohoto výrobce.

193    Je třeba uvést, že v antidumpingových věcech jsou Rada a Komise závislé na dobrovolné spolupráci účastníků řízení, pokud jde o poskytování nezbytných informací ve stanovených lhůtách (rozsudek EFMA v. Rada, bod 184 výše, bod 71).

194    Jak uvádí žalobkyně, v bodě 10 odůvodnění prozatímního nařízení se uvádí, že „[o]dpovědi na dotazníky a další podání byly obdrženy od dvou skupin čínských vyvážejících výrobců, [Cepifine], od čtyř výrobců v Unii vystupujících jako žadatelé a od jednoho dalšího výrobce v Unii, 16 dovozců a obchodníků, kteří nejsou ve spojení, 17 uživatelů a od 3 sdružení tiskařského a papírenského průmyslu a od jednoho výrobce v USA, s nimiž se počítalo jako se srovnatelnou zemí.“

195    Přitom z bodu 29 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že se ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení přihlásili pouze čtyři výrobci v Unii.

196    Z bodu 90 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že „[v] tomto šetření bylo výrobní odvětví Unie vymezeno na úrovni výrobců v Unii, na něž připadá celková výroba v Unii […], bez ohledu na to, zda výrobci podpořili podnět nebo spolupracovali při šetření“.

197    Z bodu 77 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že „[b]ěhem období šetření vyrábělo obdobný výrobek 14 známých výrobců a někteří další velmi malí výrobci v Unii“ a že se „[o]dhaduje, že údaj poskytnutý sdružením CEPIFINE představuje 98 % výroby výrobců v Unii.“

198    S ohledem na výše uvedené byla situace dotčeného finského výrobce zohledněna, pokud jde o makroekonomické ukazatele, protože údaje předané Cepifine představovaly 98 % výroby vyvážejících výrobců v Unii.

199    Pokud jde nicméně o mikroekonomické ukazatele, které mohou být posouzeny jen na základě údajů předaných jednotlivými podniky, je třeba konstatovat, že dotčený finský výrobce neodpověděl ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení.

200    Okolnost, že finský výrobce neodpověděl, tak nemůže představovat opomenutí v rámci konkrétního přezkumu vycházejícího z objektivních důkazů hodnocení újmy.

201    Projednávanou výtku je tudíž třeba zamítnout.

202    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že orgány nedodržely požadavky odůvodnění s ohledem na článek 296 SFEU a článek 41 Listiny základních práv Evropské unie.

203    Rada má za to, že pokud jde o nedostatek odůvodnění napadeného nařízení, žalobkyně nepředkládají žádný důkaz.

204    S ohledem na přezkum uskutečněný v rámci první výtky první části žalobního důvodu, je třeba dospět k závěru, že ustanovení jak článku 296 SFEU tak článku 41 Listiny základních práv rovněž nebyla porušena.

205    Projednávanou výtku je tudíž třeba zamítnout.

206    V důsledku toho musí být první část tohoto žalobního důvodu zamítnuta.

 Ke druhé části, která se týká způsobu údajného hodnocení mikroekonomických ukazatelů újmy zakládajícím se na čtyřech reprezentativních výrobcích v Unii

207    Žalobkyně zaprvé tvrdí, že Rada definovala výrobní odvětví Unie jako odvětví tvořené čtrnácti členy Cepifine, kdežto analýza Komise byla v rámci jejího šetření omezena na posouzení situace čtyř reprezentativních výrobců, pokud jde o určité ukazatele újmy.

208    Žalobkyně uvádí, že některé ukazatele újmy, a sice mikroekonomické ukazatele, se týkají omezeného počtu výrobců, to znamená čtyř žadatelů a dotčeného finského výrobce, kteří jako jediní odpověděli na dotazník.

209    Podle žalobkyň tato metoda vytvořila zkreslený obraz újmy, protože neodpovídá ani situaci podskupiny výrobců ani situaci čtrnácti členů Cepifine. Komise totiž nemůže na jedné straně hodnotit újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie v souvislosti s určitými ukazateli a na druhé straně se v souvislosti s jinými ukazateli omezit na hodnocení újmy utrpěné pouze reprezentativní částí výrobců.

210    Žalobkyně se domnívají, že kritéria použitá Komisí pro zařazení ukazatelů újmy do makroekonomických a mikroekonomických kategorií, nejsou logická. Kromě toho uvádí, že napadené rozhodnutí neposkytuje v tomto ohledu žádné odůvodnění nebo vysvětlení.

211    Rada tvrdí, že výrobní odvětví Unie je definováno tak, že je tvoří všichni výrobci Unie představující celkovou výrobu Unie a jeho součástí je čtrnáct členů Cepifine.

212    Rada uvádí, že čl. 3 odst. 2 základního nařízení nezakazuje analyzovat různé ukazatele újmy ve vztahu k různým podskupinám výrobců v Unii.

213    Rada má za to, že analýza splňuje kritéria uvedená v čl. 3 odst. 2 základního nařízení, jak pokud jde o mikroekonomické ukazatele újmy tak pokud jde o makroekonomické ukazatele újmy.

214    Rada se domnívá, že zavedené rozlišování mezi makroekonomickými a mikroekonomickými kritérii újmy je logické a vychází z praktických úvah, zejména dostupnosti údajů.

215    Je třeba uvést, že v tomto žalobním důvodu žalobkyně nezpochybňují ani relevanci hospodářských činitelů a ukazatelů, které orgány použily při hodnocení újmy vzniklé výrobnímu odvětví Unie, ani jejich analýzu provedenou Komisí, jak vyplývá z bodů 90 a 91 odůvodnění napadeného nařízení.

216    Je třeba připomenout, že žalobkyně zpochybňují klasifikaci ukazatelů a metodu použitou Komisí.

217    Článek 3 odst. 5 základního nařízení stanoví:

„Posouzení účinků dumpingového dovozu na dotčené výrobní odvětví Společenství zahrnuje posouzení všech relevantních hospodářských činitelů a ukazatelů, které ovlivňují stav daného výrobního odvětví, včetně skutečnosti, že výrobní odvětví dosud nepřekonalo účinky dřívějšího dumpingu nebo subvencování, rozsahu skutečného dumpingového rozpětí a skutečného a možného poklesu prodeje, zisku, výroby, podílu na trhu, produktivity, návratnosti investic nebo vytížení kapacit; činitelů, které ovlivňují vývoj cen ve Společenství; a skutečných a možných nepříznivých účinků na pohyb peněžních prostředků, stav zásob, zaměstnanost, mzdy, hospodářský růst, schopnost opatřit si kapitál nebo investice. Tento výčet není vyčerpávající a žádné z uvedených kritérií nemusí být rozhodující.“

218    Pokud jde o makroekonomické činitele, z bodu 90 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že „je zavedenou praxí Komise posoudit pro údaj týkající se újmy způsobené na úrovni celého výrobního odvětví Unie makroekonomické činitele […], výrobní odvětví Unie bylo vymezeno na úrovni výrobců v Unii, na něž připadá celková výroba v Unii […], bez ohledu na to, zda výrobci [...] spolupracovali při šetření“.

219    V tomto ohledu z bodu 89 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že „[m]akroekonomické prvky (výroba, kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst a velikost dumpingových rozpětí) byly posouzeny na úrovni celého výrobního odvětví Unie, a to na základě informací poskytnutých sdružením CEPIFINE“.

220    Pokud jde o mikroekonomické činitele, z bodu 91 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že „mikroekonomické činitele jsou analyzovány na úrovni reprezentativních výrobců v Unii bez ohledu na skutečnost, zda podporují podnět, či nikoli“.

221    V tomto ohledu z bodu 90 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že „[a]nalýza mikroekonomických prvků (průměrných jednotkových cen, zaměstnanosti, mezd, produktivity, zásob, ziskovosti, peněžního toku, investic, návratnosti investic, schopnosti získávat kapitál) byla provedena na úrovni výrobců v Unii, a to na základě informací, které byly od nich obdrženy a řádně ověřeny“.

222    Je třeba připomenout, že v antidumpingových věcech jsou Rada a Komise závislé na dobrovolné spolupráci účastníků řízení, pokud jde o poskytování nezbytných informací ve stanovených lhůtách (viz bod 193 výše).

223    Z výše uvedeného vyplývá, že v souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení Komise provedla analýzu různých kritérií ve vztahu k výrobnímu odvětví Unie, pokud jde o makroekonomické ukazatele, a ve vztahu k jednotlivým podnikům, pokud jde o mikroekonomické ukazatele.

224    Makroekonomické ukazatele byly totiž posouzeny na základě informací předaných sdružením Cepifine, které pokrývá 98 % výroby výrobců v Unii.

225    Kromě toho mikroekonomické ukazatele vycházející z dostupnosti informací předaných jednotlivými podniky, byly hodnoceny na základě údajů zaslaných čtyřmi reprezentativními výrobci vystupujícími jako žadatelé, s vyloučením dotčeného finského výrobce, který se nevyjádřil ve stanovených lhůtách.

226    V rámci volné úvahy unijních orgánů jim žádná povinnost vyplývající ze základního nařízení neukládá klasifikaci makroekonomických a mikroekonomických kritérií nebo zákaz tvořit podskupiny výrobců, pokud Komise provádí objektivní přezkum, který se sám zakládá na objektivních důkazech, jak tomu bylo v projednávaném případě.

227    Je tak třeba konstatovat, že žalobkyně nepředkládají na podporu své výtky žádný důkaz, který by mohl prokázat, že klasifikace ukazatelů újmy a metoda Komise neumožnily provést konkrétní přezkum zakládající se na objektivních důkazech.

228    Tato výtka tedy musí být zamítnuta.

229    Zadruhé žalobkyně uvádí, že Komise měla přistoupit k výběru vzorku.

230    Z bodu 30 odůvodnění základního nařízení vyplývá, že [v] případech, kdy je počet stran nebo obchodů příliš velký, je nezbytné stanovit možnost postupovat výběrem vzorku prošetřovaných subjektů, aby bylo možné šetření ukončit ve stanovených lhůtách“.

231    Přitom, jak uvádí Rada, Komise nebyla v projednávané věci povinna využít metodu výběru vzorku (viz bod 190 výše).

232    Na základě prostoru pro uvážení unijních orgánů, jak jej uznává judikatura, se totiž Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, jestliže se na šetření podíleli pouze čtyři reprezentativní výrobci.

233    Tato výtka tedy musí být zamítnuta.

234    Zatřetí je třeba konstatovat, že žalobkyně se spokojily s uvedením skutečnosti, že nařízení je stiženo nedostatkem odůvodnění, aniž by nicméně předložily jakýkoliv důkaz, který by mohl prokázat údajné porušení článku 296 SFEU.

235    Daná výtka tak musí být zamítnuta.

236    Z tohoto důvodu musí být zamítnuta druhá část tohoto žalobního důvodu.

237    V důsledku toho je třeba zamítnout pátý žalobní důvod v plném rozsahu.

1.     K šestému žalobnímu důvodu, který vychází z porušení čl. 3 odst. 1 a čl. 9 odst. 4 základního nařízení

238    Zaprvé žalobkyně před Tribunálem upozorňují, že „se až ve velmi pozdní fázi řízení dozvěděly o metodě, kterou Komise použila, aby dospěla k cílovému ziskovému rozpětí ve výši 8 %“.

239    Z bodu 156 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že [j]edna skupina čínských vyvážejících výrobců si vyžádala další informace o metodě použité při výpočtu cílového zisku ve výši 8 %, který byl použit pro výpočet ceny nepůsobící újmu [, přičemž] skupina odkázala na podnět, v němž byl navrhovaný cílový zisk nižší.“

240    Za předpokladu, že by se jednalo o argument, žalobkyně neprokazují, že jim toto údajné opoždění uškodilo při skutečném vyjádření jejich stanoviska a zasáhlo do jejich práva na obhajobu.

241    Z tohoto důvodu, a jelikož se žalobkyně v zásadě chtějí dovolávat porušení práva na obhajobu, je třeba zamítnout tuto námitku.

242    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise porušila čl. 3 odst. 1 a čl. 9 odst. 4 základního nařízení, když vycházela z cílového zisku ve výši 8 %.

243    Je třeba připomenout, že čl. 3 odst. 1 základního nařízení stanoví, že „není-li stanoveno jinak, rozumí se pro účely tohoto nařízení ‚újmou‘ podstatná újma výrobnímu odvětví Společenství, její hrozba nebo závažné zpoždění při zavádění některého výrobního odvětví Společenství“.

244    Článek 9 odst. 4 základního nařízení stanoví, že [v]ýše antidumpingového cla nesmí přesahovat zjištěné dumpingové rozpětí a musí být nižší než toto rozpětí, pokud menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství“.

245    Ze znění uvedených článků vyplývá, že ziskové rozpětí, které má Rada použít při výpočtu cílové ceny, která odstraní dotčenou újmu, musí být omezeno na ziskové rozpětí, se kterým by výrobní odvětví Unie mohlo počítat za normálních podmínek hospodářské soutěže bez dumpingového dovozu. Přiznat výrobnímu odvětví Unie ziskové rozpětí, které by nemohlo dosáhnout za neexistence dumpingu, není v souladu s čl. 3 odst. 1 a čl. 9 odst. 4 základního nařízení (rozsudek EFMA v. Rada, bod 184 výše, bod 60).

246    Žalobkyně uvádí, že cílový zisk byl vypočítaný na základě toho, co se považovalo za přiměřenou návratnost (investovaného) kapitálu v odvětví výroby papíru v Unii spíše než na základě rozpětí, které by bylo skutečně dosaženo za neexistence dumpingového dovozu, jež musí být omezeno na ziskové rozpětí, se kterým by výrobní odvětví Unie mohlo rozumně počítat za normálních podmínek hospodářské soutěže.

247    Otázka nespočívá v tom, zda cílové ziskové rozpětí ve výši 8 % postačuje k pokrytí investic a podstoupených rizik, ale v tom, zda je možné takové ziskové rozpětí dosáhnout v případě neexistence dumpingových dovozů. Tento argument je třeba chápat tak, že se týká zjevně nesprávného posouzení při výpočtu ziskového rozpětí.

248    Rada tvrdí, že existuje vazba mezi přiměřenou návratností kapitálu konkrétního výrobního odvětví a zisky, které je možné dosáhnout za běžných a nezkreslených tržních podmínek, jelikož do kapitálově náročných výrobních odvětví, která vyžadují vysoké počáteční investice, se investuje, jen pokud je možné počítat s dostatečnou návratností.

249    Jak vyplývá z ustálené judikatury, pokud jde o hodnocení komplexní hospodářské situace, Rada disponuje širokou posuzovací pravomocí při určení přiměřeného ziskového rozpětí. Soud Unie musí tedy omezit svůj přezkum na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění použitých k provedení zpochybňované volby, neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a neexistence zneužití pravomoci (rozsudky EFMA v. Rada, bod 184 výše, bod 57, a Ferchimex v. Rada, bod 183 výše, bod 67).

250    S ohledem na výše uvedené je třeba přezkoumat, zda se Rada při výpočtu ziskového rozpětí dopustila zjevně nesprávného posouzení.

251    Je třeba připomenout, že žalobkyním přísluší předložit důkazy, které Tribunálu umožní konstatovat, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení ve smyslu judikatury (viz bod 185 výše).

252    Z bodu 158 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá:

„Je nutno objasnit, že cílový zisk navrhovaný v podnětu byl posouzen na základě odpovědí na dotazník a inspekcí na místě u reprezentativních výrobců v Unii. Konkrétně byly zvažovány náklady investic do strojního zařízení. Bylo zjištěno, že cílový zisk stanovený na posledně uvedeném základě odráží nutnost vysokých počátečních investic a riziko spojené s tímto kapitálově náročným výrobním odvětvím v případě neexistence dumpingového nebo subvencovaného dovozu. Proto je cílový zisk 8 % považován za úroveň, které by mohlo odvětví dosáhnout, pokud by nedocházelo k dumpingovému dovozu. Jak bylo uvedeno v 86. bodě odůvodnění, byl v zájmu zajištění jednotného přístupu při výpočtu dumpingu a cenového podbízení a prodeje pod cenou a z důvodů uvedených v 68. až 71. bodě odůvodnění výpočet úrovně pro odstranění újmy revidován s cílem vyloučit vývoz společnosti spolupracujících čínských vyvážejících výrobců ve skupině.“

253    Je třeba konstatovat, že žalobkyně zpochybňují pouze skutečnost, že Komise do výpočtu ziskového rozpětí zahrnula úvahy týkající se pokrytí investic a podstoupených rizik.

254    Je třeba uvést, že když orgány využijí prostor pro uvážení, který jim přiznává základní nařízení, nejsou povinny podrobně a předem vysvětlit kritéria, která zamýšlejí uplatnit v každé situaci, a to ani v případech, kdy přijímají nové zásadní politiky (rozsudek Tribunálu ze dne 17. července 1998, Thai Bicycle Industry v. Rada, T‑118/96, Recueil, s. II‑32991, bod 68; v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 5. října 1988, Brother Industries v. Rada, 250/85, Recueil, s. 5683, body 28 a 29, a Nakajima v. Rada, bod 96 výše, bod 118).

255    V projednávaném případě je třeba uvést, že Komise zohlednila více kritérií, jako jsou odpovědi na dotazník, investiční náklady, podstoupená rizika, okolnost, že výrobní odvětví je kapitálově vysoce náročné, a vyloučení vývozních prodejů společnosti, která je součástí spolupracujícího vyvážejícího výrobce.

256    Jak uvádí Rada, žalobkyně „netvrdí […], že by byl kterýkoliv z těchto činitelů chybný nebo nevěrohodný“.

257    Je třeba konstatovat, že žalobkyně nezpochybňují tvrzení Rady, že „podle všeho existuje souvislost mezi přiměřenou návratností kapitálu konkrétního výrobního odvětví a zisky, které je možné dosáhnout za běžných a nezkreslených tržních podmínek“.

258    Nicméně uvádí, že „cílem uložení antidumpingového cla není vrácení ceny na běžnou a nezkreslenou úroveň, ale její vrácení na úroveň, které by bylo možné dosáhnout, pokud by nedošlo k dumpingovým dovozům.“

259    Na podporu své argumentace žalobkyně odkazují na přílohu A.28 žaloby, kterou tvoří poznámka Komise ze dne 29. března 2001 s předmětem „Subject: Profitability in the absence of injurious dumping“ (věc: zisky v případě neexistence škodlivého dumpingu), ve které se uvádí metoda Komise použitá pro určení ziskového rozpětí ve výši 8 %.

260    Žádný důkaz neumožňuje dospět k závěru, že Komise sledovala cíl uložení antidumpingového cla, aby vrátila cenu na běžnou a nezkreslenou úroveň.

261    Žalobkyně uvádí, že v bodě 356 antisubvenčního podnětu Cepifine tvrdí, že evropští výrobci v rámci sdružení mohli za neexistence dumpingových dovozů počítat se ziskem ve výši 5 %.

262    Ani z tohoto podnětu nicméně nevyplývá, že Komise stanovila antidumpingová cla s cílem vrátit ceny na běžnou a nezkreslenou úroveň.

263    Unijní orgány měly v rámci své posuzovací pravomoci za to, že v případě neexistence dumpingového dovozu mohlo být dosaženo ziskového rozpětí ve výši 8 %.

264    Je tedy třeba mít za to, že Komise jasně uvedla, že cílový zisk 8 % je považován za úroveň, které by mohlo výrobní odvětví dosáhnout, pokud by nedocházelo k dumpingovému dovozu (viz bod 252 výše).

265    V každém případě je třeba konstatovat, že se žalobkyně spokojily s odkazem na důkazy uvedené ve správním spise ve věci a nepředložily žádný důkaz, který by mohl prokázat jakékoliv zjevně nesprávné posouzení unijních orgánů v souvislosti s tím, že uložily antidumpingová cla s jediným cílem vrátit cenu na normální a nezkreslenou úroveň.

266    Tato výtka tedy musí být zamítnuta.

267    Zatřetí žalobkyně na podporu své argumentace uvádí, že v průběhu roku 2005, tedy před obdobím šetření, dosahovalo průměrné ziskové rozpětí žadatelů 2 %, zatímco v roce 2009, tedy v průběhu období šetření, dosahovalo rozpětí pro výpočet cílového zisku 2,88 %.

268    Rada uvádí, že unijní orgány nemohly vycházet ze zisku dosaženého výrobním odvětvím Unie během posuzovaného období, protože dotčené výrobní odvětví vykazovalo z důvodu strukturálních problémů výjimečné ztráty. Ze spisu vyplývá, že žalobkyně nezpochybnily tyto úvahy.

269    Bod 116 odůvodnění napadeného nařízení uvádí:

„Reprezentativní výrobci v Unii utrpěli v letech 2006 až 2008 ztráty a finanční situace se začala zlepšovat teprve v roce 2009, kdy světová cena buničiny, která je hlavní surovinou, výrazně klesla v důsledku hospodářského útlumu. Snížení cen buničiny (–19 %) bylo považováno za mimořádně velký pokles, který přímo přispěl k zlepšení finanční situace v období šetření. Je nutno zmínit, že od období šetření se ceny buničiny vrátily na úrovně před obdobím šetření.“

270    Bod 128 odůvodnění prozatímního nařízení uvádí:

„Šetření však ukázalo, že výrobní odvětví Unie utrpělo ztráty v posuzovaném období, a to zejména v roce 2008, navzdory restrukturalizaci výrobců, protože, […] výrobní odvětví Unie stále nedokázalo zvýšit své ceny na úroveň přesahující jeho náklady. Tato situace byla způsobena hlavně cenovým tlakem ze strany dumpingového dovozu, který probíhal za ceny nižší, než byly ceny výrobního odvětví Unie.“

271    Z bodu 117 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že „bylo předběžně konstatováno, že výrazný nárůst levného dumpingového dovozu z [Číny] měl značně záporný vliv na hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie.“

272    S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že výše průměrného ziskového rozpětí žadatelů v průběhu roku 2005, tak jak ho uvedly žalobkyně, sama o sobě nestačí k prokázání, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení při určení ziskového rozpětí v případě neexistence dumpingového dovozu před obdobím, kterého se týkalo šetření (v tomto smyslu viz rozsudek EFMA v. Rada, bod 184 výše, bod 89).

273    Tato výtka tedy musí být zamítnuta.

274    Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že šestý žalobní důvod musí být zamítnut.

 K sedmému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení

275    Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně nezpochybňují, že bezdřevý natíraný papír používaný v archových tiskařských strojích není zaměnitelný s kotouči pro kotoučové tiskařské stroje.

276    Je třeba rovněž uvést, že žalobkyně nezpochybňují, že kotouče používané pro kotoučové tiskařské stroje nejsou zaměnitelné s kotouči pro archové tiskařské stroje.

277    Navíc žalobkyně nezpochybňují, že kotouče pro kotoučové tiskařské stroje mohou být užívané v archových tiskařských strojích vybavených technologií CutStar.

278    Žalobkyně zpochybňují definici dotyčného výrobku v rozsahu, v němž orgány vyloučily kotouče pro kotoučové tiskařské stroje a dospěly k závěru, že nejsou zaměnitelné s kotouči určenými k rozřezání.

279    Rada uvádí, že kotouče pro kotoučové tiskařské stroje musí být vyloučeny z definice dotčeného výrobku, protože různé druhy papíru mají rozdílné fyzikální vlastnosti.

280    Rada uvádí, že různé druhy papíru nejsou zaměnitelné a že unijní orgány definovaly dotčený výrobek jako papír pro archové tiskařské stroje, ať už se jedná o archy papíru nebo o kotouče použitelné ve strojích CutStar.

281    Při určení zaměnitelnosti výrobků je tak třeba přezkoumat, zda kotouče pro kotoučové tiskařské stroje mohou být užívané v archových tiskařských strojích vybavených technologií CutStar a zda kotouče pro archové tiskařské stroje mohou být používány v kotoučových tiskařských strojích.

282    Z bodu 16 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že žalobkyně uvedly, že neexistuje „významný rozdíl, pokud jde o základní vlastnosti bezdřevého natíraného papíru v arších a kotoučích vhodných pro použití v archových tiskařských strojích […] a v kotoučích určených pro použití v kotoučových tiskařských strojích.“

283    V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že v příloze žaloby předložily „shodující se důkazy, ze kterých vyplývá, že tiskárny vybavené systémem CutStar mohou používat oba druhy kotoučů“.

284    V souladu s bodem 15 odůvodnění prozatímního nařízení:

[Bezdřevý natíraný papír] je vysoce jakostní papír, kartón a lepenka všeobecně používané k tisku materiálů určených ke čtení, jako jsou například časopisy, katalogy, výroční zprávy, ročenky. Dotčený výrobek zahrnuje jak listy (archy), tak kotouče vhodné pro použití v archových tiskařských strojích (kotouče určené k rozřezání). Kotouče vhodné pro použití v archových tiskařských strojích jsou určeny k tomu, aby byly před tiskem rozřezány na archy, a jsou tudíž považovány za zaměnitelné a za přímo soutěžící s archy.“

285    Bod 16 odůvodnění prozatímního nařízení uvádí, že kotouče určené pro použití v kotoučových tiskařských strojích se „obvykle vkládají do těchto tiskařských strojů přímo a předem se nerozřezávají“.

286    Přitom je třeba konstatovat, že žalobkyně se omezují na tvrzení, že se unijní orgány při definici dotčeného výrobku dopustily zjevně nesprávného posouzení, nicméně nepředložily na podporu své argumentace důkazy.

287    Žalobkyně totiž nepředkládají žádný důkaz, který by mohl prokázat, že bezdřevý natíraný papír v kotoučích se může používat v kotoučových tiskařských strojích, ať už s ohledem na fyzikální nebo technické vlastnosti, jako je pevnost v tahu nebo zaměnitelnost z hospodářského pohledu.

288    Podle ustálené judikatury definice dotčeného výrobku v rámci antidumpingového šetření má za cíl pomoci vypracování seznamu výrobků, které případně budou předmětem uložení antidumpingových cel. Pro účely této definice mohou unijní orgány zohlednit několik faktorů, jako jsou fyzikální, technické a chemické vlastnosti výrobků, jejich použití, jejich zaměnitelnost, jejich vnímání spotřebitelem, distribuční kanály a výrobní proces, náklady na výrobu a kvalita [rozsudky Tribunálu ze dne 13. září 2010, Whirlpool Europe v. Rada, T‑314/06, Sb. rozh. s. II‑5005, bod 138; ze dne 17. prosince 2010, EWRIA a další v. Komise, T‑369/08, Sb. rozh. s. II‑6283, bod 82, a ze dne 10. října 2012, Gem-Year a Jinn-Well Auto-Parts (Zhejiang) v. Rada, T‑172/09, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 59].

289    Bod 18 odůvodnění prozatímního nařízení zní:

„[Š]etření […] potvrdilo, že skutečně existují zřetelně rozdílné technické a fyzikální vlastnosti, jako je vlhkost a tuhost, které papír používaný v kotoučových strojích odlišují od papíru používaného při archovém tisku. Šetření dále potvrdilo, že technické vlastnosti uvedené v 16. bodě odůvodnění […] jsou charakteristické výhradně pro kotouče papíru vhodné k použití v kotoučových tiskařských strojích. V důsledku těchto rozdílů nelze papír používaný v kotoučových strojích nebo papír používaný v archových strojích používat ve stejném typu tiskařského stroje, a proto nejsou vzájemně zaměnitelné. Je třeba poznamenat, že všechny strany souhlasily s tím, že uvedené dva druhy papíru se od sebe odlišují pevností povrchu a pevností v tahu.“

290    Přitom z bodu 29 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že v „16. a 18. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jsou stanovena další kritéria, která […] nebyla zpochybněna“.

291    Je třeba dále uvést, jak vyplývá z bodu 42 odůvodnění napadeného nařízení, že nebyly obdrženy žádné připomínky, pokud jde o určení obdobného výrobku.

292    Ustanovení základního nařízení týkající se definice dotčeného výrobku tedy nebyla porušena, takže tato výtka musí být zamítnuta.

293    Pokud jde o definici výrobního odvětví Unie a aktivní legitimaci v rámci antidumpingového řízení, žalobkyně uvádí, že se nesprávná definice dotčeného výrobku použila k definici výrobního odvětví Unie vyrábějícího obdobný výrobek a při hodnocení újmy, která vznikla tomuto výrobní odvětví.

294    Z bodu 83 napadeného nařízení vyplývá, že „[j]elikož k výrobě v Unii nebyly podány žádné jiné připomínky, potvrzují se 77. až 79. bod odůvodnění prozatímního nařízení“.

295    Bod 79 odůvodnění prozatímního nařízení zní:

„Jak je uvedeno v 17. bodě odůvodnění, jedna ze zúčastněných stran tvrdila, že bezdřevý natíraný papír vhodný pro kotoučové tiskařské stroje by měl být zahrnut do oblasti působnosti tohoto šetření. Na základě tohoto tvrzení by podle této strany nemělo výrobní odvětví Unie, které podalo podnět, ve stávajícím řízení dostatečně silnou pozici. Vzhledem k závěrům uvedeným ve 20. a 22. bodě odůvodnění, tedy že bezdřevý natíraný papír vhodný pro kotoučové tiskařské stroje a bezdřevý natíraný papír používaný při archovém tisku jsou dva různé výrobky, muselo být toto tvrzení zamítnuto.“

296    Jak uvádí Rada, žalobní důvod je třeba přezkoumat jen tehdy, pokud byla definice dotčeného výrobku nesprávná.

297    Z výše uvedeného přitom vyplývá, že se unijní orgány při definici dotčeného výrobku nedopustily zjevně nesprávného posouzení.

298    Projednávaná výtka je tedy bezpředmětná.

299    Navíc je třeba konstatovat, že se žalobkyně omezují na tvrzení, že unijní orgány porušily čl. 4 odst. 1, článek 3 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení, nicméně neposkytly důkazy na podporu své argumentace.

300    Projednávanou výtku je tudíž třeba zamítnout.

301    Pokud jde o porušení článku 296 SFEU, žalobkyně uvádí, že unijní orgány nesplnily svou povinnost odůvodnění napadeného nařízení, jelikož mlčení uvedených orgánů o vzájemné zaměnitelnosti dvou dotčených výrobků, pokud se používají v tiskařských strojích s vybavením CutStar, znemožnilo žalobkyním účinně před Tribunálem obhájit své tvrzení, že systém CutStar umožňuje zaměnitelnost kotoučů určených pro kotoučové tiskařské stroje a kotoučů určených na řezání, a zpochybnit důležité rozhodnutí, které mělo značný vliv na aktivní legitimaci a hodnocení újmy, jakož i výsledek šetření.

302    Je třeba připomenout, že odůvodnění požadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něj jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat přezkum (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise, C‑521/09 P, Sb. rozh. s. I‑8947, bod 147, a citovaná judikatura).

303    V tomto ohledu je třeba připomenout, že povinnost uvést odůvodnění představuje podstatnou náležitost, která musí být odlišena od otázky opodstatněnosti odůvodnění, jež spadá pod otázku legality, pokud jde o meritum sporného aktu (viz rozsudek Elf Aquitaine v. Komise, bod 302 výše, bod 146, a citovaná judikatura).

304    V rámci individuálních rozhodnutí tak z ustálené judikatury plyne, že účelem povinnosti odůvodnit individuální rozhodnutí je vedle umožnění soudního přezkumu poskytnout dotčené osobě dostatek údajů, aby seznala, zda je rozhodnutí případně stiženo vadou, která umožňuje zpochybnit jeho platnost (viz rozsudek Elf Aquitaine v. Komise, bod 302 výše, bod 148, a citovaná judikatura).

305    Je třeba mít za to, že výtka vycházející z okolnosti, že napadené nařízení není odůvodněné nebo je nedostatečně odůvodněné, z důvodu případného mlčení unijních orgánů k zaměnitelnosti dotčených výrobků, není opodstatněná.

306    Unijní orgány totiž přezkoumaly okolnost, že bezdřevý natíraný papír v arších nebo kotoučích používaných v archových tiskařských strojích a v kotoučích používaných v kotoučových tiskařských strojích představuje odlišné skupiny výrobků a není vzájemně zaměnitelný (bod 17 odůvodnění napadeného nařízení), jak z pohledu fyzikálních a technických vlastností, přičemž bod 17 odůvodnění napadeného nařízení potvrzuje bod 18 odůvodnění prozatímního nařízení, který zase odkazuje na bod 16 odůvodnění prozatímního nařízení, zejména pokud jde o pevnost v tahu a tuhost jako relevantní rozlišovací kritéria (body 16 a 29 odůvodnění napadeného nařízení), tak z hospodářského hlediska, přičemž bod 17 odůvodnění napadeného nařízení potvrzuje bod 20 odůvodnění prozatímního nařízení.

307    Unijní orgány tak neporušily článek 296 SFEU, jelikož žalobkyně mohly jasně identifikovat skutečnosti, které byly v napadeném nařízení zohledněny při přijetí závěru o chybějící vzájemné zaměnitelnosti kotoučů určených k řezání pro archové tiskařské stroje a kotoučů používaných v kotoučových tiskařských strojích.

308    Tato výtka tedy musí být zamítnuta.

309    Ze všeho výše uvedeného tedy vyplývá, že sedmý žalobní důvod musí být zamítnut.

 K osmému žalobnímu důvodu, který vychází z porušení čl. 3 odst. 2 a 7 základního nařízení

310    Žalobkyně zaprvé uvádí, že na základě zásady nepřičitatelnosti je napadené nařízení stiženo nedostatkem odůvodnění, jelikož unijní orgány neposkytly relevantní vysvětlení ani dostatečné odůvodnění skutečnosti, že cena nepůsobící újmu nepřesahovala to, co bylo nezbytné k odstranění újmy způsobené dumpingovými dovozy.

311    Je přitom třeba uvést, že unijní orgány jasně odůvodnily výsledek testu nepřičtení, když hodnotily vliv dalších činitelů na dumpingový dovoz, jako je vývoj spotřeby na unijním trhu (body 137 a 138 odůvodnění napadeného nařízení a body 118 a 119 prozatímního nařízení), ceny surovin (bod 139 odůvodnění napadeného nařízení a body 120 až 122 odůvodnění prozatímního nařízení), vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie (body 140 až 142 odůvodnění napadeného nařízení a body 123 a 124 odůvodnění prozatímního nařízení), dovozy ze třetích zemí (bod 143 odůvodnění napadeného nařízení a body 125 až 127 odůvodnění prozatímního nařízení), jakož i nadměrná strukturální kapacita (body 144 a 145 odůvodnění napadeného nařízení a bod 128 odůvodnění prozatímního nařízení).

312    Je tak třeba mít za to, že unijní orgány jasně odůvodnily skutečnost, že újmu způsobenou dumpingovým dovozem nelze přičítat jiným činitelům a že v důsledku toho cena nepůsobící újmu byla určená tak, aby nepřekračovala to, co bylo nezbytné pro odstranění újmy způsobené tímto dovozem.

313    Žalobkyně rovněž uvádí, že se unijní orgány neujistily, že újma přičitatelná jiným činitelům, než je dumping, nebyla zohledněna při určení výše cla uloženého na jejich dovozy, ačkoliv uvedené orgány mají důkazní břemeno ohledně provedení analýzy nepřičitatelnosti.

314    Je třeba konstatovat, že žalobkyně pouze poznamenávají, že úroveň uloženého cla dosahovala 20 % a cena nepůsobící újmu, na jejímž základě byla tato sazba stanovena, byla získána tak, že se k výrobním nákladům připočetlo ziskové rozpětí ve výši 8 %.

315    Jak uvádí Rada, žalobkyně v zásadě nezpochybňují přístup unijních orgánů, který se týká cílového zisku a nezpochybňují ani, že byl stanoven na úrovni, kterou by výrobní odvětví Unie mohlo dosáhnout bez dumpingových dovozů.

316    V tomto ohledu je třeba připomenout, že žalobkyně nezpochybňují hodnověrnost těchto skutečností.

317    Je tedy třeba uvést, že žalobkyně nezpochybňují úroveň uloženého cla, jelikož se omezují na připomenutí výpočtu rozpětí újmy, jak je uveden v bodě 165 odůvodnění napadeného nařízení.

318    V každém případě je třeba připomenout, že unijní orgány v souladu s čl. 3 odst. 7 základního nařízení přezkoumaly vliv jiných známých činitelů, které mohly způsobit újmu výrobnímu odvětví Unie a konstatovaly, že žádný z nich nemohl přerušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z Číny a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie (body 137 až 145 odůvodnění napadeného nařízení a body 118 až 128 odůvodnění prozatímního nařízení). Unijní orgány tak splnily podmínky nezbytné pro přijetí dotčených opatření.

319    Tato výtka tedy musí být zamítnuta.

320    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že unijní orgány zběžně zamítly všechny příčiny vzniku újmy, které jim byly předloženy během šetření, krom případu dumpingových dovozů.

321    V tomto ohledu se žalobkyně omezují na příkladné tvrzení, že způsobená újma nemůže být v plném rozsahu přičtena dovozům z Číny, jelikož ztráta podílu na trhu v období šetření dosahovala 5 % a čínský dovoz vzrostl jen o 3 %, což znamená, že jiný konkurent získal ztracený tržní podíl výrobního odvětví Unie ve výši 2 %. Žalobkyně tak nejsou jako jediné odpovědné za ztrátu podílu na trhu a z ní vyplývající újmu.

322    Pokud jde o tvrzení žalobkyň, je třeba připomenout, že podle judikatury mají Rada a Komise povinnost zkoumat, zda újma, z níž chtějí vycházet, vyplývá skutečně z dovozů, jež byly předmětem dumpingu, a vyloučit jakoukoliv újmu plynoucí z jiných činitelů (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. června 1992, Extramet Industrie v. Rada, C‑358/89, Recueil, s. I‑3813, bod 16, a rozsudek Tribunálu ze dne 25. října 2011, CHEMK a KF v. Rada, T‑190/08, Sb. rozh. s. II‑7359, bod 188).

323    Je třeba rovněž připomenout, že otázka, zda jiné činitele než dumpingové dovozy přispěly k újmě vzniklé výrobnímu odvětví Unie, předpokládá posouzení složitých hospodářských otázek, k němuž mají unijní orgány širokou posuzovací pravomoc, což znamená, že soud Unie může provést pouze omezený přezkum tohoto posouzení (rozsudek CHEMK a KF v. Rada, bod 322 výše, bod 189).

324    Kromě toho musí žalobkyně předložit důkazy, které Tribunálu umožní konstatovat, že se Rada při hodnocení újmy dopustila zjevně nesprávného posouzení [viz rozsudky Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, bod 122 výše, bod 119, a Moser Baer India v. Rada, bod 185 výše, bod 140 a citovaná judikatura; rozsudek Since Hardware (Guangzhou) v. Rada, bod 182 výše, bod 137].

325    Z této judikatury je třeba vyvodit, že hodnocení újmy zohledňuje všechny podmínky stanovení uvedené újmy, včetně příčinné souvislosti.

326    Žalobkyně se ovšem omezují na formulaci pouhých tvrzení, navíc jen jako příklad.

327    Je tedy třeba konstatovat, že žalobkyně na podporu svého argumentu nepředkládají žádný důkaz, který by mohl prokázat, že unijní orgány se dopustily nesprávného posouzení při určení příčinné souvislosti.

328    Jen pro úplnost je třeba konstatovat, jak to uvedla Rada, že žalobkyně nezpochybňují závěry vyvozené z bodů 125 až 127 odůvodnění prozatímního nařízení, podle kterých dovozy ze třetích zemí nepřispěly k podstatné újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie.

329    Zatřetí, pokud jde o zhoršení vývozní výkonnosti výrobního odvětví Unie, žalobkyně zpochybňují tvrzení unijních orgánů, podle kterého toto zhoršení není hlavní příčinou újmy způsobené výrobcům a v důsledku toho nepřerušuje příčinnou souvislost.

330    Jak uvádí Rada, vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie zmírnila škodlivé účinky dumpingových dovozů.

331    Bod 123 odůvodnění prozatímního nařízení, potvrzený bodem 141 odůvodnění napadeného nařízení, totiž zejména uvádí:

„Vzhledem k tomu, že vývoz hraje důležitou úlohu při udržování vysoké úrovně využití kapacity, aby se pokryly vysoké fixní náklady na investice do strojního zařízení, bylo konstatováno, že ačkoliv se vývozní výkonnost zhoršovala, měl vývoz celkově kladný vliv. V souladu s tím se má za to, že i když snížení vývozní aktivity mohlo přispět k celkovému zhoršení situace výrobního odvětví Unie, na druhé straně zmírnilo ztráty utrpěné na trhu Unie, a tudíž nejsou takové, aby narušily příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z [Číny] a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.“

332    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že žalobkyně nepředložily žádný důkaz, který by mohl prokázat, že se unijní orgány dopustily nesprávného posouzení při určení příčinné souvislosti.

333    S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba osmý žalobní důvod v plném rozsahu zamítnout.

334    Z toho vyplývá, že žaloba musí být zamítnuta v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

335    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada a Cepifine, Sappi Europe, Burgo Group a Lecta požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné jim uložit, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které vynaložily Rada a Cepifine, Sappi Europe, Burgo Group a Lecta.

336    Komise ponese vlastní náklady řízení v souladu s čl. 87 odst. 4 prvním pododstavcem jednacího řádu.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnosti Gold East Paper (Jiangsu) Co. Ltd a Gold Huasheng Paper (Suzhou Industrial Park) Co. Ltd ponesou vlastní náklady řízení a uhradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie, Cepifine AISBL, Sappi Europe SA, Burgo Group SpA a Lecta SA.

3)      Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.

Czúcz Labucka Gratsias

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 11. září 2014.

Podpisy.

Obsah

Právní rámec2

1.  Právo WTO2

2.  Právo Evropské unie3

Skutečnosti předcházející sporu8

1.  Šetření8

2.  Napadené nařízení11

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení11

Právní otázky12

1.  K dosahu návrhových žádání znějících na zrušení13

2.  K žalobním důvodům týkajícím se žádostí žalobkyň o STH14

K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 2 odst. 7 písm. c) druhého pododstavce základního nařízení v rozsahu, v němž rozhodnutí nepřiznat žalobkyním STH bylo přijato na základě toho, co Komise věděla o účinku takového odmítnutí na jejich dumpingové rozpětí14

K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení podstatné formální náležitosti stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) druhém pododstavci základního nařízení, jakož i z porušení práva na obhajobu19

K první části, která se týká skutečné konzultace poradního antidumpingového výboru19

Ke druhé části, která se týká porušení práva na obhajobu21

Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z existence zjevně nesprávných posouzení při použití čl. 2 odst. 7 písm. c) prvního pododstavce základního nařízení a z nedostatku odůvodnění22

Úvodní poznámky22

K údajnému nedostatku odůvodnění24

Ke třetí část tohoto žalobního důvodu, která se týká třetího kritéria přiznání STH24

–  K právům k užívání pozemků25

–  O půjčkách26

Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, který vychází z nespravedlivého a neobjektivního průběhu šetření a nepřiměřeného důkazního břemene29

K první části, která se týká údajného porušení zásady řádné správy29

K druhé části, která se týká údajného porušení čl. 18 odst. 1, 3 a 6 základního nařízení.31

3.  K žalobním důvodům týkajícím se hodnocení újmy32

K pátému žalobnímu důvodu, který vychází z porušení čl. 3 odst. 2 základního nařízení32

K první části týkající se údajného neodůvodněného vyloučení finského výrobce pro účely hodnocení újmy33

Ke druhé části, která se týká způsobu údajného hodnocení mikroekonomických ukazatelů újmy zakládajícím se na čtyřech reprezentativních výrobcích v Unii35

1.  K šestému žalobnímu důvodu, který vychází z porušení čl. 3 odst. 1 a čl. 9 odst. 4 základního nařízení38

K sedmému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení43

K osmému žalobnímu důvodu, který vychází z porušení čl. 3 odst. 2 a 7 základního nařízení47

K nákladům řízení49

* Jednací jazyk: angličtina.