ROZSUDEK SOUDU (kasačního senátu)
11. listopadu 2008
Věc T-390/07 P
Michael Alexander Speiser
v.
Evropský parlament
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Přípustnost – Příspěvek za práci v zahraničí – Čistě potvrzující rozhodnutí – Opožděná stížnost“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu (prvního senátu) ze dne 10. září 2007, Speiser v. Parlament (F‑146/06, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí) a směřující ke zrušení uvedeného usnesení.
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Každý účastník řízení ponese náklady řízení, které vynaložil na toto řízení.
Shrnutí
1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nepoužití řešení uplatněného v jiném rozsudku na rozsudek, který je předmětem kasačního opravného prostředku
(Článek 225 A ES; statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1)
2. Akty orgánů – Obecná povinnost informovat adresáty aktů o možnostech podání žalob a o lhůtách – Neexistence
3. Úředníci – Žaloba – Předcházející administrativní stížnost – Lhůty – Prekluze – Omluvitelné pochybení
(Služební řád, čl. 90 a 91)
4. Úředníci – Žaloba – Předcházející administrativní stížnost – Lhůty – Prekluze – Nový běh – Podmínka – Nová skutečnost
(Služební řád, čl. 90 a 91)
5. Řízení – Náklady řízení – Návrh na rozhodnutí podle práva
(Jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 87 odst. 2 první pododstavec)
1. I když nepoužití řešení, k němuž dospěl soud Společenství v jiném rozsudku, na rozsudek, který je předmětem kasačního opravného prostředku, samo o sobě nemůže představovat porušení práva Společenství, které by bylo možné vytýkat v rámci kasačního opravného prostředku, je takový důvod kasačního opravného prostředku nicméně přípustný v rozsahu, v němž vychází z porušení zásady uznané v uvedeném rozsudku.
(viz bod 19)
Odkazy: Soud pro veřejnou službu, 28. června 2006, Grünheid v. Komise, F‑101/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑55 a II‑A‑1‑199
2. Orgány Společenství nemají obecnou povinnost poučit adresáty svých aktů o opravných prostředcích ani povinnost uvést lhůty, ve kterých mohou být tyto opravné prostředky podány.
(viz bod 32)
Odkazy: Soudní dvůr, 27. listopadu 2007, Diy‑Mar Insaat Sanayi ve Ticaret a Akar v. Komise, C‑163/07 P, Sb. rozh. s. I‑10125, bod 41, a citovaná judikatura
3. Pokud jde o lhůtu k podání opravného prostředku, musí být pojem „omluvitelný omyl“, vykládán restriktivně a může pokrývat pouze výjimečné okolnosti, kdy dotyčné orgány zejména jednaly takovým způsobem, že jejich jednání samo o sobě nebo rozhodujícím způsobem mohlo vyvolat u osoby, která jednala v dobré víře a prokázala veškerou řádnou péči požadovanou od běžně informovaného subjektu, uznatelné zmatení. Tak tomu není v případě dopisu správy, který, ačkoliv zmiňoval možnost, že dotčená osoba může podat stížnost, neuvedl, kterého aktu se má týkat.
(viz body 33 a 34)
Odkazy: Soud, 27. září 2007, Pelle a Konrad v. Rada a Komise, T‑8/95 a T‑9/95, Sb. rozh. s. I‑4117, bod 93, a citovaná judikatura
4. Rozhodnutí, kterým správa na návrh dotčené osoby souhlasí s tím, aby dotčená osoba změnila místo svého původu na jiné město nežli je to, které bylo uvedeno při přijímání, nemá žádný dopad na otázku, zda má nárok na příspěvek za práci v zahraničí, či nikoliv, a zda se z takového důvodu může znovu zahájit běh lhůty pro podání stížnost proti dřívějšímu rozhodnutí, kterým jí byl takový příspěvek odmítnut. Stanovení místa původu úředníka, na jedné straně, a přiznání příspěvku za práci v zahraničí, na straně druhé, odpovídají odlišným potřebám a zájmům. Zatímco přiznání příspěvku za práci v zahraničí je podřízeno neexistenci obvyklého bydliště nebo výkonu hlavního zaměstnání na evropském území státu přidělení po referenční období, pojem místa původu uvedený v čl. 7 odst. 3 prvním pododstavci přílohy VII služebního řádu je pojmem technickým, použitým pro stanovení některých peněžitých nároků úředníka, takže jeho místo původu nelze zaměňovat s místem, kde obvykle bydlel a vykonával svou profesní činnost před tím, než byl přijat.
(viz body 37 až 42)
Odkazy: Soudní dvůr, 2. května 1985, De Angelis v. Komise, 144/84, Recueil, s. 1301, bod 13; Soud, 28. září 1993, Magdalena Fernández v. Komise, T‑90/92, Recueil, s. II‑971, body 26 a 30, a citovaná judikatura
5. Podle čl. 87 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu Soudu prvního stupně se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Návrh uvedený v návrhových žádáních, aby o nákladech bylo rozhodnuto podle práva, nemůže být považován za návrh směřující k uložení náhrady nákladů řízení účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci.
(viz bod 48)
Odkazy: Soudní dvůr, 9. června 1992, Lestelle v. Komise, C-‑30/91 P, Recueil, s. I‑3755, bod 38