ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)
12. května 2015(*)
„Režim zaručených tradičních specialit – Nařízení (EU) č. 1151/2012 – Zamítnutí žádosti o zápis názvu ,pomazánkové máslo‘ jako zaručené tradiční speciality – Skloubení s ustanoveními nařízení (ES) č. 1234/2007, která stanoví podmínky užívání obchodního označení ,máslo‘ “
Ve věci T‑51/14,
Česká republika, zastoupená M. Smolkem, J. Vláčilem a J. Vitákovou, jako zmocněnci,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené J. Guillemem Carrau, Z. Malůškovou a K. Walkerovou, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení prováděcího rozhodnutí Komise 2013/658/EU ze dne 13. listopadu 2013 o zamítnutí žádosti o zápis do rejstříku zaručených tradičních specialit podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 [Pomazánkové máslo (ZTS)] (Úř. věst. L 305, s. 22),
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení M. E. Martins Ribeiro, předsedkyně, S. Gervasoni (zpravodaj) a L. Madise, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: K. Andová, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 16. ledna 2015,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
Nařízení č. 1234/2007 a č. 445/2007
1 Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (Úř. věst. L 299, s. 1, a opravy Úř. věst. 2010, L 327, s. 79, a Úř. věst. 2013, L 97, s. 4), upravilo společně všech 21 společných organizací trhu pro jednotlivé produkty nebo skupiny produktů, které byly dříve upraveny stejným počtem odlišných základních nařízení, jakož i dalšími nařízeními Rady, která je doplňovala. V případě mléka, mléčných výrobků a tuků bylo za účelem úpravy jejich uvádění na trh a jejich označování přijato několik právních nástrojů, mezi nimi nařízení Rady (ES) č. 2991/94 ze dne 5. prosince 1994, kterým se stanovují normy pro roztíratelné tuky (Úř. věst. L 316, s. 2; Zvl. vyd. 03/17, s. 15).
2 Nařízení č. 1234/2007, které zrušilo a nahradilo mimo jiné nařízení č. 2991/94, přičemž převzalo všechna jeho ustanovení, má, jak vyplývá zejména z bodu 51 jeho odůvodnění, mimo jiné sjednotit používání obchodních označení za účelem zachování hospodářské soutěže a ochrany spotřebitelů (rozsudek ze dne 18. října 2012, Komise v. Česká republika, C‑37/11, Sb. rozh., dále jen „rozsudek C‑37/11“, EU:C:2012:640, body 2 a 61).
3 Článek 115 nařízení č. 1234/2007 s odkazem na přílohu XV tohoto nařízení stanoví obchodní normy pro tuky vztahující se na výrobky s obsahem tuku nejméně 10 %, ale méně než 90 % hmotnostních, určené pro lidskou spotřebu.
4 Dodatek k příloze XV nařízení č. 1234/2007, na kterou odkazuje článek 115 tohoto nařízení, stanoví, že obchodní označení „máslo“ se vyhrazuje pro „výrobek s obsahem mléčného tuku nejméně 80 %, avšak méně než 90 %, s obsahem vody nejvýše 16 % a s obsahem tukuprosté mléčné sušiny nejvýše 2 %“. Výjimky z tohoto pravidla jsou uvedeny v bodě I odst. 2 třetím pododstavci této přílohy XV a týkají se:
a) označování výrobků, jejichž přesná povaha vyplývá jasně z tradičního používání, nebo pokud se označení jasně používají pro popis charakteristické vlastnosti výrobku;
b) koncentrovaných výrobků (máslo, margarín, směsné tuky) s obsahem tuku nejméně 90 %.
5 Výrobky s obsahem mléčného tuku nižším než 80 % a obsahem vody vyšším než 16 % musí nést některé z jiných označení uvedených v části A dodatku k příloze XV nařízení č. 1234/2007. Bod 4 části A uvedeného dodatku stanoví, že výrobky s obsahem mléčného tuku méně než 39 % nebo více než 41 %, avšak méně než 60 % nebo více než 62 %, avšak méně než 80 % musí nést označení „mléčná pomazánka X %“.
6 Článek 121 písm. c) bod i) nařízení č. 1234/2007 zmocňuje Evropskou komisi k přijetí prováděcích pravidel týkajících se výjimek z pravidel stanovených tímto nařízením, zvláště pak k sestavení seznamu produktů, na něž se na základě seznamů zaslaných členskými státy uvedené výjimky vztahují.
7 Nařízení Komise (ES) č. 445/2007 ze dne 23. dubna 2007, kterým se stanovují některá prováděcí pravidla k nařízení č. 2991/94 a nařízení Rady (EHS) č. 1898/87 o ochraně označení používaných při uvádění mléka a mléčných výrobků na trh (Úř. věst. L 106, s. 24), které nahradilo nařízení Komise (ES) č. 577/97 ze dne 1. dubna 1997, kterým se stanovují některá prováděcí pravidla k nařízení č. 2991/94 a nařízení Rady (EHS) č. 1898/87 o ochraně označení používaných při uvádění mléka a mléčných výrobků na trh (Úř. věst. L 87, s. 3; Zvl. vyd. 03/20, s. 359), obsahuje v příloze I seznam produktů, na které se vztahuje výjimka stanovená v bodě I odst. 2 třetím pododstavci písm. a) přílohy XV nařízení č. 1234/2007. Podle bodu 4 odůvodnění nařízení č. 445/2007 je tento seznam úplný, což je charakteristika, kterou Soudní dvůr připomněl v rozsudku C‑37/11, uvedeném v bodě 2 výše (EU:C:2012:640, bod 59).
Nařízení č. 509/2006 a č. 1151/2012
8 Nařízení Rady (ES) č. 509/2006 ze dne 20. března 2006 o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality (Úř. věst. L 93, s. 1), zavedlo rejstřík zaručených tradičních specialit umožňující zápis zemědělských produktů nebo potravin produkovaných z tradičních surovin nebo vyznačujících se tradičním složením nebo způsobem produkce nebo zpracování, který odráží tradiční druh produkce nebo zpracování.
9 Nařízení č. 509/2006 bylo od 3. ledna 2013 zrušeno a nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 343, s. 1). Cílem tohoto nového nařízení bylo na jedné straně sjednocení jednotlivých předpisů týkajících se jakosti zemědělských produktů (body 10 až 13 odůvodnění) a na druhé straně zlepšení, vyjasnění a konkretizace ustanovení nařízení č. 509/2006, aby byl režim zaručených tradičních specialit (dále jen „ZTS“) přitažlivější, jelikož bylo zapsáno pouze několik názvů (bod 34 odůvodnění).
10 Nařízení č. 1151/2012 stanoví podle jeho čl. 1 odst. 2 režimy jakosti, které představují základ pro určení a tam, kde je to vhodné, ochranu názvů a údajů, které zejména označují nebo popisují zemědělské produkty s vlastnostmi představujícími přidanou hodnotu nebo charakteristikami představujícími přidanou hodnotu a vyplývajícími z metod hospodaření nebo zpracování použitých při jejich produkci nebo z místa jejich produkce či uvádění na trh. Nařízení upravuje tři různé režimy jakosti: chráněná označení původu a chráněná zeměpisná označení, ZTS a nepovinné údaje o jakosti.
11 Článek 2 odst. 3 nařízení č. 1151/2012 stanoví, že „[t]oto nařízení se použije, aniž jsou dotčeny jiné zvláštní předpisy Unie týkající se uvádění produktů na trh, a zejména předpisy o jednotné společné organizaci trhů a o označování potravin“.
12 Podle čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1151/2012 je název způsobilý k zápisu jako ZTS, pokud popisuje konkrétní produkt nebo potravinu, které jsou výsledkem způsobu produkce, zpracování nebo složení odpovídajících tradičním postupům pro dotyčný produkt či potravinu, nebo jsou vyrobeny ze surovin nebo přísad, které jsou tradičně používány. Článek 18 odst. 2 uvedeného nařízení kromě toho stanoví, že k tomu, aby mohl být název zapsán jako ZTS, musí být tradičně používán jako název konkrétního produktu nebo označovat tradiční povahu nebo specifickou vlastnost produktu. Zápis názvu produktu nebo potraviny jako ZTS musí za tímto účelem splňovat podmínky stanovené tímto nařízením, a zejména být v souladu se specifikací produktu podle článku 19 téhož nařízení. Zápis přiznává uvedenému názvu ochranu vymezenou v článcích 23 a 24 dotčeného nařízení.
13 Články 49 až 52 nařízení č. 1151/2012 stanoví postup zápisu, který umožňuje seskupením, která se zabývají dotčenými produkty, nebo fyzickým či právnickým osobám splňujícím určitá kritéria podat žádost o zápis ZTS u členského státu, v němž je seskupení usazeno. Členský stát ověří, zda je žádost oprávněná, a předá případně dokumentaci žádosti Komisi. Pokud se Komise domnívá, že žádost nesplňuje podmínky stanovené nařízením pro zápis ZTS, přijme prováděcí akty, kterými žádost zamítne.
Skutečnosti předcházející sporu
14 Dne 22. prosince 2010 předložila Česká republika na základě ustanovení nařízení č. 509/2006 Komisi žádost o zápis názvu „pomazánkové máslo“ do rejstříku ZTS.
15 Dne 1. dubna 2011 informovala Komise Českou republiku, že dokončila přezkum podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 509/2006 a má za to, že žádost neodpovídá požadavkům stanoveným tímto nařízením, a zejména požadavku uvedenému v čl. 4 odst. 3 písm. b) tohoto nařízení, podle něhož do rejstříku nelze zapsat název vyjadřující zvláštní povahu zemědělského produktu nebo potraviny, který „je zavádějící, jako například odkaz na […] vlastnost neodpovídající specifikaci, a v důsledku toho může uvést spotřebitele v omyl ohledně vlastností produktu“.
16 Komise konstatovala, že název „pomazánkové máslo“ obsahuje výraz „máslo“, který je pro spotřebitele zavádějící, neboť naznačuje, že produkt má vlastnosti, které ve skutečnosti nemá. Obsah tuku v produktu totiž podle ní neodpovídá požadavkům stanoveným nařízením č. 1234/2007.
17 Dne 30. května 2011 Česká republika Komisi odpověděla, že provede právní analýzu jejího stanoviska s ohledem na řízení probíhající před Soudním dvorem ve věci, v níž byl vydán rozsudek C‑37/11, uvedený v bodě 2 výše (EU:C:2012:640).
18 Česká republika totiž dvakrát, dne 18. června 2004 a 14. března 2007, požádala Komisi, aby v případě výrobku „pomazánkové máslo“ použila výjimku stanovenou v čl. 2 odst. 2 třetím pododstavci první odrážce nařízení č. 2991/94 (převzatou v bodě I odst. 2 třetím pododstavci písm. a) přílohy XV nařízení č. 1234/2007), ale Komise prostřednictvím dopisů ze dne 23. září 2005 a 27. srpna 2007 odmítla jejím žádostem vyhovět. Vzhledem k tomu, že Česká republika své právní předpisy nezměnila, zaslala jí Komise dne 6. června 2008 výzvu dopisem. Dne 3. listopadu 2009 jí Komise zaslala odůvodněné stanovisko a poté dne 25. ledna 2011 podala k Soudnímu dvoru žalobu pro nesplnění povinnosti.
19 Rozsudkem C‑37/11, uvedeným v bodě 2 výše (EU:C:2012:640), Soudní dvůr rozhodl, že Česká republika tím, že povolila prodej „pomazánkového másla“ pod označením „máslo“, přestože tento výrobek obsahuje méně než 80 % mléčného tuku, má obsah vody vyšší než 16 % a obsah tukuprosté mléčné sušiny vyšší než 2 %, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 115 nařízení č. 1234/2007 ve spojení s bodem I odst. 2 prvním a druhým pododstavcem přílohy XV uvedeného nařízení a částí A body 1 a 4 dodatku k této příloze.
20 Dopisem ze dne 23. října 2012 Česká republika Komisi sdělila, že podle jejího názoru nic nebrání v pokračování řízení o zápisu názvu „pomazánkové máslo“ do rejstříku ZTS a že vnitrostátní studie prokázala, že uvedený název nepovažují čeští spotřebitelé za zavádějící.
21 Nařízení č. 1151/2012, které vstoupilo v platnost dne 3. ledna 2013, zrušilo a nahradilo nařízení č. 509/2006.
22 Dne 14. května 2013 sdělila Česká republika Komisi, že v návaznosti na rozsudek C‑37/11, uvedený v bodě 2 výše (EU:C:2012:640), zahájila legislativní proces s cílem změny obchodního označení „pomazánkové máslo“ na „tradiční pomazánkové“, doplněné poznámkou „mléčná pomazánka 34 %“.
23 Dne 2. července 2013 Komise informovala Českou republiku, že po provedení přezkumu podle čl. 50 odst. 1 nařízení č. 1151/2012 žádost o zápis nesplňuje požadavky stanovené tímto nařízením, neboť v rozporu s čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1151/2012 nedodržuje ustanovení nařízení č. 1234/2007.
24 Komise navrhla zamítnutí žádosti o zápis názvu „pomazánkové máslo“ jako ZTS na jednání výboru pro politiku jakosti zemědělských produktů konaném dne 17. října 2013. Uvedený výbor se k návrhu Komise vyjádřil svou většinou kladně.
25 Dne 13. listopadu 2013 přijala Komise prováděcí rozhodnutí 2013/658/EU o zamítnutí žádosti o zápis do rejstříku ZTS podle nařízení č. 1151/2012 [Pomazánkové máslo (ZTS)] (Úř. věst. L 305, s. 22) (dále jen „napadené rozhodnutí“).
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
26 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 22. ledna 2014 podala Česká republika projednávanou žalobu.
27 Česká republika navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
28 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil České republice náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
29 Na podporu žaloby uplatňuje Česká republika jediný důvod vycházející z porušení článků 50 a 52 nařízení č. 1151/2012, ve spojení s článkem 18 téhož nařízení tím, že Komise neprovedla přezkum splnění podmínek pro zápis ZTS „pomazánkové máslo“ a její žádost zamítla z jiného důvodu než pro nesplnění těchto podmínek.
30 Česká republika tvrdí, že Komise založila zamítnutí zápisu názvu „pomazánkové máslo“ na nedodržení specifikace podle nařízení č. 1234/2007, které stanoví mimo jiné pravidla týkající se užívání obchodního označení másla a jiných roztíratelných tuků, ačkoliv žádné ustanovení nařízení č. 1151/2012 takovou podmínku nestanoví. Česká republika má za to, že tato nařízení představují alternativní způsoby zápisu názvů zemědělských produktů směřující v obou případech k dosažení téhož cíle, tedy k zajištění informovanosti spotřebitelů o vlastnostech produktu na základě jeho názvu. Domnívá se, že čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1151/2012, podle kterého se toto nařízení použije, aniž jsou dotčeny jiné zvláštní předpisy Evropské unie týkající se uvádění produktů na trh, a zejména předpisy o jednotné společné organizaci trhů a o označování potravin, představuje pouze deklaraci, že tento předpis neobsahuje vyčerpávající úpravu v oblasti uvádění potravin na trh a jejich označování.
31 Podle čl. 50 odst. 1 nařízení č. 1151/2012 „Komise vhodným způsobem přezkoumá každou žádost, kterou obdrží podle článku 49, aby ověřila, zda je oprávněná a zda splňuje podmínky příslušného režimu“. Článek 52 odst. 1 uvedeného nařízení upřesňuje, že „[p]okud se Komise na základě informací jí dostupných a vyplývajících z přezkumu provedeného podle čl. 50 odst. 1 prvního pododstavce domnívá, že nebyly splněny podmínky pro zápis, přijme prováděcí akty, kterými žádost zamítne“, a že „[t]yto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 57 odst. 2“.
32 Podle čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1151/2012 je „[n]ázev […] způsobilý k zápisu jako zaručená tradiční specialita, pokud popisuje konkrétní produkt nebo potravinu, které […] jsou výsledkem způsobu produkce, zpracování nebo složení odpovídajících tradičním postupům pro dotyčný produkt či potravinu, nebo […] jsou vyrobeny ze surovin nebo přísad, které jsou tradičně používány“. Článek 18 odst. 2 uvedeného nařízení kromě toho stanoví, že k tomu, „[a]by mohl být název zapsán jako zaručená tradiční specialita, musí […] být tradičně používán jako název konkrétního produktu nebo […] označovat tradiční povahu nebo specifickou vlastnost produktu“.
33 Česká republika se domnívá, že Komise měla přezkum žádosti o zápis omezit na ověření, zda dotčený název splňuje podmínky stanovené článkem 18 nařízení č. 1151/2012, avšak Komise má za to, že musela rovněž ověřit, zda tento název splňuje podmínky stanovené nařízením č. 1234/2007, přičemž se opírá o čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1151/2012. Posledně uvedený odstavec, který je součástí obecných ustanovení vztahujících se na nařízení a určuje oblast jeho působnosti, stanoví, že „[t]oto nařízení se použije, aniž jsou dotčeny jiné zvláštní předpisy Unie týkající se uvádění produktů na trh, a zejména předpisy o jednotné společné organizaci trhů a o označování potravin“.
34 Podle ustálené judikatury je třeba pro výklad ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz rozsudek ze dne 7. června 2005, VEMW a další, C‑17/03, Sb. rozh., EU:C:2005:362, bod 41 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 26. října 2010, Německo v. Komise, T‑236/07, Sb. rozh., EU:T:2010:451, bod 44). Je tedy důležité zohlednit účel unijních pravidel, aby byla vykládána tak, aby byl zajištěn veškerý jejich užitečný účinek (rozsudek ze dne 13. července 2004, Komise v. Rada, C‑27/04, Sb. rozh., EU:C:2004:436, bod 74).
35 Ve světle těchto zásad je třeba přezkoumat, zda ustanovení čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1151/2012, podle nichž se toto nařízení „použije, aniž jsou dotčeny jiné zvláštní předpisy Unie týkající se uvádění produktů na trh, a zejména předpisy o jednotné společné organizaci trhů a o označování potravin“, mají být chápána tak, že znamenají, že název lze zapsat do rejstříku ZTS pouze za předpokladu, že splňuje podmínky uvedení na trh stanovené v nařízení č. 1234/2007.
36 Zaprvé se jeví, že odpověď na tuto otázku lze vyvodit z doslovného výkladu čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1151/2012 s ohledem na jasný smysl formulace „aniž jsou dotčeny jiné zvláštní předpisy Unie týkající se uvádění produktů na trh, a zejména předpisy o jednotné společné organizaci trhů“. Tato formulace totiž znamená, že uvedené nařízení nemůže bránit použití nařízení č. 1234/2007, které stanoví pravidla této společné organizace.
37 Zadruhé výklad uvedený v bodě 36 výše je podle všeho v souladu s obecnou systematikou nařízení č. 1234/2007. V tomto ohledu je důležité připomenout zásadní úlohu tohoto nařízení ve fungování evropské zemědělské politiky. Podle čl. 288 odst. 2 SFEU je uvedené nařízení, jako každé nařízení, závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Obsahuje soubor pravidel týkajících se řízení zemědělských trhů, obchodních a výrobních norem pro zemědělské produkty, jakož i jejich vývozu a dovozu.
38 V případě mléka, mléčných výrobků a tuků byly zavedeny některé právní nástroje, jimiž se řídí uvádění těchto produktů na trh a jejich označování a jejichž cílem je „zlepšit postavení mléka a mléčných výrobků na trhu a zároveň zajistit rovné podmínky hospodářské soutěže pro roztíratelné tuky mléčného i nemléčného původu tak, aby z nich měli prospěch producenti i spotřebitelé“ (bod 51 odůvodnění nařízení č. 1234/2007). Nařízení č. 2991/94, které obsahovalo klasifikaci doplněnou pravidly o označování, stanovilo obchodní normy pro mléčné i nemléčné výrobky (bod 51 odůvodnění nařízení č. 1234/2007). Nařízení č. 1234/2007, které zrušilo a nahradilo nařízení č. 2991/94, přičemž převzalo všechna jeho ustanovení (rozsudek C‑37/11, uvedený v bodě 2 výše, EU:C:2012:640, bod 2), ponechalo tuto klasifikaci, kterou je třeba zachovat (rozsudek C‑37/11, uvedený v bodě 2 výše, EU:C:2012:640, bod 56). Jeho cílem je tedy rovněž sjednotit používání obchodních označení za účelem zachování hospodářské soutěže a ochrany spotřebitelů (bod 51 odůvodnění nařízení č. 1234/2007 a rozsudek C‑37/11, uvedený v bodě 2 výše, EU:C:2012:640, bod 61).
39 Dodatek k příloze XV nařízení č. 1234/2007, na kterou odkazuje článek 115 tohoto nařízení, stanoví, že obchodní označení „máslo“ se vyhrazuje pro „výrobek s obsahem mléčného tuku nejméně 80 %, avšak méně než 90 %, s obsahem vody nejvýše 16 % a s obsahem tukuprosté mléčné sušiny nejvýše 2 %“. Jediné výjimky z tohoto pravidla jsou uvedeny v bodě I odst. 2 třetím pododstavci této přílohy a týkají se:
a) označování výrobků, jejichž přesná povaha vyplývá jasně z tradičního používání, nebo pokud se označení jasně používají pro popis charakteristické vlastnosti výrobku;
b) koncentrovaných výrobků (máslo, margarín, směsné tuky) s obsahem tuku nejméně 90 %.
40 Nařízení č. 445/2007 obsahuje v příloze I seznam produktů, na které se vztahuje výjimka stanovená v čl. 2 odst. 2 třetím pododstavci nařízení č. 2991/94. Jak uznaly účastnice řízení na jednání, zrušení nařízení č. 2991/94 nařízením č. 1234/2007 nezpůsobilo zrušení nařízení č. 445/2007, jelikož ustanovení čl. 2 odst. 2 třetího pododstavce nařízení č. 2991/94 byla ve stejném znění převzata do bodu I odst. 2 třetího pododstavce písm. a) přílohy XV nařízení č. 1234/2007. Uvedený seznam je tedy nadále platný a upřesňuje působnost bodu I odst. 2 třetího pododstavce písm. a) uvedené přílohy. Jak připomněl Soudní dvůr v rozsudku C‑37/11, uvedeném v bodě 2 výše (EU:C:2012:640, bod 57), odchylky stanovené v bodě I odst. 2 třetím pododstavci písm. a) této přílohy představují nutně výjimku, jelikož podle sedmého bodu odůvodnění nařízení č. 2991/94 je cílem tohoto nařízení zavést jednotnou klasifikaci roztíratelných tuků. Jak uvádí bod 4 odůvodnění nařízení č. 445/2007 a jak vyplývá z rozsudku C‑37/11, uvedeného v bodě 2 výše (EU:C:2012:640, bod 59), tento seznam je úplný.
41 V tomto kontextu vyznačujícím se významem, který přikládá evropský zákonodárce sjednocení používání obchodních označení zemědělských produktů za účelem zachování hospodářské soutěže a ochrany spotřebitelů, je třeba pravidla týkající se obchodního označení „máslo“ vykládat způsobem plně zajišťujícím jejich užitečný účinek. Výklad čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1151/2012, který navrhuje Česká republika, by přitom členskému státu umožňoval využít režimu ZTS k obcházení pravidel týkajících se obchodních norem stanovených nařízením č. 1234/2007 a v případě, že by dotčený produkt mohl být uveden na trh, by vedl k tomu, že by tomuto produktu byla přiznána neoprávněná soutěžní výhoda a spotřebitel by byl klamán. Naproti tomu výklad tohoto ustanovení, který zastává Komise v napadeném rozhodnutí, připomenutý v bodě 36 výše, umožňuje dodržet pravidla týkající se obchodního označení „máslo“.
42 Zatřetí výklad čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1151/2012 uvedený v bodě 36 výše se jeví být v souladu s cíli tohoto předpisu.
43 Podle bodu 34 odůvodnění nařízení č. 1151/2012 je totiž zvláštním cílem režimu ZTS pomáhat producentům tradičních produktů informovat spotřebitele o vlastnostech jejich produktů, které představují přidanou hodnotu. Stejně tak článek 17 uvedeného nařízení uvádí, že režim ZTS „se zřizuje s cílem zachovat tradiční metody produkce a tradiční receptury prostřednictvím pomoci poskytované producentům tradičních produktů při uvádění jejich produktů na trh a informování spotřebitelů o vlastnostech jejich tradičních receptur a produktů představujících přidanou hodnotu“. Naproti tomu rozhodně nejde o zavedení systému obchodních norem pro zemědělské produkty, který by byl paralelní a alternativní k systému zavedenému nařízením č. 1234/2007, tím méně o výjimku z pravidel stanovených posledně uvedeným předpisem.
44 Pokud by teze České republiky byla přijata, umožnilo by to nadto zapsat jako ZTS produkty, které nesplňují obchodní normy stanovené nařízením č. 1234/2007, a nelze je tedy v zásadě uvádět na trh, ačkoliv podle ustanovení čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1151/2012 název zapsaný do rejstříku jako ZTS může používat každý hospodářský subjekt, který uvádí na trh produkt, jenž vyhovuje odpovídající specifikaci.
45 Začtvrté a naposledy ani ostatní argumenty předložené Českou republikou nemohou zpochybnit výklad čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1151/2012, který zastává Komise v napadeném rozhodnutí a který je připomenut v bodě 36 výše.
46 Česká republika tvrdí, že jí navrhovaný výklad čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1151/2012 je soudržný, jelikož podmínky stanovené článkem 18 nařízení č. 1151/2012 odpovídají podmínkám stanoveným ustanoveními bodu I odst. 2 třetího pododstavce písm. a) přílohy XV nařízení č. 1234/2007.
47 Je však třeba především a každopádně připomenout, že i kdyby se podmínky stanovené článkem 18 nařízení č. 1151/2012 a ustanoveními bodu I odst. 2 třetího pododstavce písm. a) přílohy XV nařízení č. 1234/2007 překrývaly, zůstala by Komise vázána čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1151/2012, který jí ukládá povinnost dodržovat ustanovení nařízení č. 1234/2007. Kromě toho působnost ustanovení bodu I odst. 2 třetího pododstavce písm. a) přílohy XV nařízení č. 1234/2007 je vymezena taxativním výčtem uvedeným v příloze I nařízení č. 445/2007 (viz bod 40 výše).
48 Podpůrně je třeba konstatovat, že podmínky stanovené bodem I odst. 2 třetím pododstavcem písm. a) přílohy XV nařízení č. 1234/2007 a podmínky stanovené článkem 18 nařízení č. 1151/2012 jsou odlišné, jak tvrdí Komise. Nařízení č. 1234/2007, které upravuje použití výjimky z pravidel označování roztíratelných tuků, zejména pokud jde o „označování výrobků, jejichž přesná povaha vyplývá jasně z [jejich] tradičního používání“, musí být totiž vykládáno tak, že vyžaduje nejen, aby dotčené označení bylo předmětem tradičního užívání, ale rovněž aby přesná povaha dotčeného výrobku byla odlišná od povahy výrobku, jehož označení je chráněno. Naproti tomu nařízení č. 1151/2012 vyžaduje pouze, aby dotčený produkt byl výsledkem způsobu produkce, zpracování nebo složení odpovídajících tradičním postupům a aby se jednalo o název, který je tradičně používán nebo označuje tradiční povahu produktu.
49 Takový výklad bodu I odst. 2 třetího pododstavce písm. a) přílohy XV nařízení č. 1234/2007 je v souladu s cíli ochrany spotřebitelů a zachování hospodářské soutěže, které sleduje toto nařízení, jež výjimky povoluje pouze pro výrobky, jejichž skutečnou povahu nelze zaměnit s povahou výrobků, jejichž označení je chráněno.
50 Argument České republiky, že odůvodnění Komise by snižovalo užitečný účinek nařízení č. 1151/2012 tím, že by bylo nutné další řízení a snížena přitažlivost kvalifikace jako ZTS, rovněž nelze přijmout. Obě nařízení totiž sledují částečně odlišné cíle (viz body 38 a 43 výše) a stanoví odlišné podmínky (viz bod 48 výše). Je logické, že obecné podmínky uvádění zemědělských produktů na trh stanovené nařízením č. 1234/2007 doplňuje specifický a odlišný postup stanovený nařízením č. 1151/2012, který má spotřebitelům zaručit, že určitým zemědělským produktům lze oprávněně přičítat vlastnosti představující jejich přidanou hodnotu.
51 Konečně, i když je pravda, jak tvrdí Česká republika, že Soudní dvůr v rozsudku C‑37/11, uvedeném v bodě 2 výše (EU:C:2012:640), nerozhodl o otázce, zda „pomazánkové máslo“ splňuje podmínky stanovené nařízením č. 1151/2012, tato okolnost nemá na legalitu napadeného rozhodnutí vliv. Komise totiž v bodě 2 posledně uvedeného rozhodnutí odkázala na závěr Soudního dvora, že sporný název není v souladu s nařízením č. 1234/2007, přičemž tento závěr odůvodňuje na základě čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1151/2012 zamítnutí dotčené žádosti o zápis.
52 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že se Komise nedopustila při výkladu čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1151/2012 nesprávného právního posouzení, když měla za to, že název nemůže být zapsán do rejstříku ZTS, pokud nesplňuje podmínky uvedení na trh stanovené nařízením č. 1234/2007.
53 Jediný žalobní důvod, vycházející z porušení článků 50 a 52 nařízení č. 1151/2012 ve spojení s článkem 18 téhož nařízení, tudíž musí být zamítnut jako neopodstatněný, a žalobu je tedy třeba v plném rozsahu zamítnout.
K nákladům řízení
54 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
55 Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Česká republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) České republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
Martins Ribeiro | Gervasoni | Madise |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. května 2015.
Podpisy.