Spojené věci T-134/03 a T-135/03
Common Market Fertilizers SA
v.
Komise Evropských společenství
„Prominutí dovozního cla – Článek 1 odst. 3 nařízení (ES) č. 3319/94 – Přímá fakturace dovozci – Pojem ‚odborná skupina‘ ve smyslu článku 907 nařízení (EHS) č. 2454/93 – Práva obhajoby – ‚Zjevná nedbalost‘ ve smyslu článku 239 nařízení (EHS) č. 2913/92 – Povinnost uvést odůvodnění“
Shrnutí rozsudku
1. Námitka protiprávnosti – Námitka vznesená ve stadiu repliky – Nepřípustnost
(Jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1 a čl. 48 odst. 2)
2. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Nedostatek pravomoci orgánu, který je původcem napadeného aktu – Žalobní důvod veřejného pořádku – Nedostatek pravomoci orgánu, který je původcem aktu, který tvoří právní základ napadeného aktu – Neexistence žalobního důvodu veřejného pořádku
(Článek 230 ES)
3. Vlastní zdroje Evropských společenství – Vrácení či prominutí dovozního nebo vývozního cla – Rozdíl mezi „odbornou skupinou“ ve smyslu čl. 907 prvního pododstavce nařízení č. 2454/93 a „regulativním výborem“ ve smyslu článku 5 rozhodnutí 1999/468
(Články 7 ES a 249 ES; nařízení Komise č. 2454/93, čl. 907 první pododstavec; rozhodnutí Rady 1999/468)
4. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Porušení podstatných formálních náležitostí – Porušení svého jednacího řádu orgánem – Žalobní důvod dovolávaný fyzickou nebo právnickou osobou – Nepřípustnost
(Článek 230 ES)
5. Evropské společenství – Jazykový režim – Zaslání dokumentu Komisí členskému státu v jiném jazyce, než je jeho úřední jazyk – Nepřípustnost – Dokument zaslaný zástupcům členských států zasedajícím v odborné skupině, kteří se musejí vyjádřit k žádosti jednotlivce – Původce žádosti, který se nemůže dovolávat případného porušení jazykového režimu
(Nařízení Rady č. 1, článek 3)
6. Vlastní zdroje Evropských společenství – Vrácení či prominutí dovozního nebo vývozního cla – Rozhodovací pravomoc Komise – Dodržování práv obhajoby – Právo dotyčného hospodářského subjektu být vyslechnut – Rozsah – Právo na slyšení – Neexistence
(Nařízení Rady č. 2913/92, článek 239; nařízení Komise č. 2454/93, článek 906 a)
7. Vlastní zdroje Evropských společenství – Vrácení či prominutí dovozního nebo vývozního cla – Okolnosti, ze kterých není možné vyvozovat „ani podvodný záměr, ani zjevnou nedbalost“ ze strany dotčené osoby – Pojem „zjevná nedbalost“ – Striktní výklad – Kritéria
(Nařízení Rady č. 2913/92, článek 220 a čl. 239 odst. 1)
8. Společná obchodní politika – Obrana proti dumpingovému chování – Přezkumné řízení – Předmět
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 11 odst. 8)
9. Vlastní zdroje Evropských společenství – Vrácení či prominutí dovozního nebo vývozního cla – Existence zvláštní situace – Okolnosti, ze kterých není možné vyvozovat „ani podvodný záměr, ani zjevnou nedbalost“ ze strany dotčené osoby – Kumulativní podmínky
(Nařízení Komise č. 2454/93, článek 905)
10. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí o zamítnutí žádostí o vrácení či prominutí dovozního cla
(Článek 253 ES; nařízení Rady č. 2913/92, článek 239)
1. Námitka protiprávnosti je ve stadiu repliky nepřípustná, ledaže se zakládá na právní nebo skutkové okolnosti, která by vyšla najevo v průběhu řízení ve smyslu čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu, neboť rámec sporu je vymezený návrhem na zahájení řízení.
(viz bod 51)
2. I když Soud musí z úřední povinnosti přezkoumat nedostatek pravomoci původce napadeného aktu, není povinen přezkoumat z úřední povinnosti otázku, zda orgán přijetím ustanovení, které je právním základem sporných rozhodnutí, překročil svou pravomoc.
(viz bod 52)
3. Odborná skupina, která na základě čl. 907 prvního pododstavce nařízení č. 2454/93, kterým se stanoví určitá prováděcí pravidla nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, zasedá „v rámci výboru [pro celní kodex]“, není regulativním výborem ve smyslu článku 5 rozhodnutí 1999/468 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi.
Z bodu 7 odůvodnění a z článku 5 tohoto rozhodnutí totiž vyplývá, že regulativní postup se použije v případě „opatření s obecnou působností, jejichž předmětem je provádění podstatných prvků základních aktů“.
Domnívat se, že regulativní výbor ve smyslu článku 5 výše uvedeného rozhodnutí má pravomoc vydávat stanovisko k návrhu individuálního rozhodnutí o vrácení či prominutí cla, by jednoduše znamenalo postavit naroveň pojmy „rozhodnutí“ a „akt s obecnou působností“, navzdory podstatným rozdílům ve smyslu článku 249 ES, a tudíž porušit posledně uvedené ustanovení, jakož i článek 7 ES a rozhodnutí 1999/468.
Tento závěr je potvrzen zněním čl. 907 prvního pododstavce nařízení č. 2454/93. Výraz „v rámci výboru“ vyjadřuje skutečnost, že odborná skupina uvedená v článku 907 je zjevně funkčně odlišným útvarem od Výboru pro celní kodex. Kdyby zákonodárce chtěl, aby byl Výbor pro celní kodex konzultován v rámci individuálních řízení o prominutí či vrácení cla, použil by výraz „po konzultaci s výborem“.
(viz body 55, 57–59)
4. Jednací řád Výboru pro celní kodex má za cíl zajistit vnitřní fungování uvedeného výboru při plném zachování výsad jeho členů. Z toho plyne, že fyzické a právnické osoby se nemohou dovolávat tvrzeného porušení tohoto pravidla, které není určeno k tomu, aby zajišťovalo ochranu jednotlivců.
(viz bod 79)
5. Cílem článku 3 nařízení č. 1 je zajistit, aby texty zasílané orgánem členskému státu nebo osobě podléhající jurisdikci členského státu byly vyhotoveny v jazyce tohoto státu. Pokud jsou dokumenty zaslané Komisí odborné skupině složené ze zástupců členských států pověřených se vyjádřit k opodstatněnosti žádosti jednotlivce, nemůže se jednotlivec, jelikož není příjemcem uvedených dokumentů, dovolávat tvrzeného porušení výše uvedeného článku 3.
(viz bod 86)
6. Zásada dodržování práv obhajoby vyžaduje, aby každá osoba, proti níž může být přijato rozhodnutí nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, mohla efektivně vyjádřit své stanovisko, přinejmenším ke skutečnostem, které jí Komise klade za vinu a na kterých hodlá založit své rozhodnutí.
V případě rozhodnutí v oblasti vrácení nebo prominutí dovozních cel přijatých Komisí na základě článku 239 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, je dodržení práv obhajoby žadatele o prominutí cla zabezpečeno postupem upraveným v článku 906a nařízení č. 2454/93, kterým se stanoví určitá prováděcí pravidla nařízení č. 2913/92.
Co se týče práva žadatele o prominutí cla být vyslechnut v rámci slyšení, ani zvláštní ustanovení týkající se tohoto řízení, ani obecná zásada dodržování práv obhajoby mu nepřiznávají právo na takové slyšení.
Mimoto zvláštní povaha rozhodnutí přijatého Komisí na základě článku 239 celního kodexu nikterak nevyžaduje, aby žadateli o prominutí cla byla kromě písemného stanoviska poskytnuta možnost uplatnit svá vyjádření ústně.
(viz body 105–106, 108–109)
7. Pro posouzení, zda došlo ke zjevné nedbalosti ve smyslu článku 239 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, je třeba vzít především v úvahu složitost ustanovení, jejichž nedodržení vedlo ke vzniku celního dluhu, jakož i profesní zkušenost a řádnou péči subjektu.
V tomto ohledu Komise požívá při přijímání prováděcího rozhodnutí na základě tohoto článku posuzovací pravomoc. Navíc vrácení nebo prominutí dovozního cla, které může být uděleno jen za určitých podmínek a ve specificky stanovených případech, představuje výjimku z běžného režimu dovozů a vývozů, a v důsledku toho musejí být ustanovení upravující takové vrácení vykládána restriktivně. Jelikož je konkrétně neexistence zjevné nedbalosti základní podmínkou pro uplatnění práva na vrácení nebo prominutí dovozního cla, tento pojem musí být vykládán tak, aby počet případů vrácení nebo prominutí cla zůstal omezený.
Co se týče případného pochybení, které vedlo ke vzniku celního dluhu, subjekt se nemůže zbavit své vlastní odpovědnosti dovoláváním se pochybení, ať již skutečného, nebo domnělého, svých zástupců. V každém případě takové pochybení nesmí být k tíži rozpočtu Společenství.
Co se týče profesní zkušenosti hospodářského subjektu, je třeba přezkoumat, zda se jedná o hospodářský subjekt, jehož profesní činnost spočívá v podstatné míře v dovozu a vývozu, a zda má určitou předchozí zkušenost s výkonem těchto činností.
Co se týče řádné péče subjektu, je na něm, aby se v případě pochybností o správném použití ustanovení, jejichž nedodržení může vést ke vzniku celního dluhu, informoval a opatřil si všechna možná vysvětlení, aby uvedená ustanovení neporušil.
(viz body 135–137, 139–142)
8. Přezkoumání, stanovené v čl. 11 odst. 8 základního antidumpigového nařízení č. 384/96, se provádí v případě změn v údajích, na základě kterých byly stanoveny hodnoty uplatňované v nařízení zavádějícím antidumpingové clo. Účelem tohoto přezkoumání je tudíž přizpůsobit uložené clo změnám skutečností, které vedly k jeho uložení, a předpokládá změnu těchto skutečností.
(viz bod 145)
9. Ze znění článku 905 nařízení č. 2454/93, kterým se stanoví určitá prováděcí pravidla nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, vyplývá, že vrácení dovozního cla je přípustné za současného splnění dvou podmínek, a sice zaprvé za existence zvláštní situace a zadruhé neexistence zjevné nedbalosti a podvodného záměru na straně dotčené osoby. V důsledku toho stačí, aby jedna ze dvou podmínek nebyla splněna, k tomu, aby muselo být vrácení cla odmítnuto.
(viz bod 148)
10. Z odůvodnění vyžadovaného článkem 253 ES musejí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby dotčené osoby mohly rozpoznat důvody, které vedly k přijetí opatření, a hájit svá práva a soud mohl vykonávat svůj přezkum. Nemůže být nicméně požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti. Otázka, zda odůvodnění rozhodnutí splňuje tyto požadavky, musí být totiž posuzována s ohledem nejen na jeho text, ale také s ohledem na jeho celkovou souvislost, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.
Co se týče rozhodnutí o zamítnutí žádostí o prominutí cla na základě článku 239 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, povinnost uvést odůvodnění, kterou má Komise, spočívá ve vysvětlení důvodů, pro které nejsou splněny podmínky stanovené v uvedeném ustanovení.
(viz body 156–157)