Sdělení v Úř. věst.

 

Žaloba podaná dne 16. února 2005 Aker Warnow Werft GmbH a Kværner ASA proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-68/05)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 16. února 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Aker Warnow Werft GmbH, se sídlem v Rostock-Warnemünde (Německo) a Kværner ASA, se sídlem v Oslu (Norsko), zastoupenými B. Immenkampem a M. Schüttem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

zrušil rozhodnutí Komise K 6/2000 ze dne 20. října 2004 jako celek;

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V říjnu 1992 německá privatizační agentura (Treuhandanstalt) zprivatizovala východoněmeckou loděnici Warnow Werft a prodala ji norské skupině Kværner. V rámci uvedené privatizace byla nabídnuta paušální částka dostupná v různých splátkách na restrukturalizaci dané loděnice. Státní podpora byla oznámena a schválena Evropskou komisí v oddělených rozhodnutích o schválení.

V napadeném rozhodnutí Komise rozhodla, že žalobkyně obdržely větší podporu než bylo třeba pro účely pokrytí skutečných smluvních ztrát způsobených loděnicí a že přebytek podpory by měl být vrácen.

Na podporu své žaloby žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila právního omylu a zjevně nesprávného posouzení. Podle žalobkyň byla částka, která měla být coby státní podpora neslučitelná se Smlouvou o ES, schválená Komisí v rozhodnutí o schválení a je danou podporou. Žalobkyně tvrdí, že Komise neměla právo zahájit formální postup, znovu posuzovat slučitelnost podpory a nařídit vrácení části podpory. Tvrdí rovněž, že všechny podmínky rozhodnutí Komise o schválení byly splněny, zejména povinnost podávat tzv. spill-over zprávy a dodržet omezení kapacity. Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí o schválení neobsahovalo žádnou výhradu Komise týkající se výše podpory a že provozní podpora byla po důkladném ověření potřeby podpory ex ante schválena jako paušální částka. Konečně, žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí o schválení je stále platné.

Žalobkyně dále tvrdí, že Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že rozhodla, že výše obdržené státní podpory přesáhla úroveň způsobených smluvních ztrát. Podle žalobkyň výše podpory uvedená v napadeném rozhodnutí není vůbec uvedená v rozhodnutí Komise o schválení. Rovněž částky schválené Komisí pro smluvní ztráty by byly nižší než skutečně způsobené smluvní ztráty. Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise do svého posouzení zahrnula majetkovou hodnotu obdržené podpory, která by neměla být považována za podporu, včetně majetkové hodnoty, za kterou Kværner zaplatil kupní cenu. Kromě toho žalobkyně tvrdí, že Komise ignorovala skutečnost, že částka schválené podpory byla obdržena pouze částečně.

Žalobkyně rovněž tvrdí, že došlo k porušení zásady právní jistoty. Podle žalobkyň Komise nejednala včas, ačkoli měla k dispozici veškeré příslušné informace. Žalobkyně tvrdí, že Komise začala svá šetření až v roce 1999, přestože byla podle žalobkyň plně informována o všech relevantních skutečnostech počátkem roku 1996. Postup zahájený v únoru 2000 byl rovněž rozšířen na nové prvky, které nebyly předtím vyšetřovány a pro které rozhodnutí o schválení nedávalo právní základ.

Konečně žalobkyně podpůrně tvrdí, že Komise při určování částky, která má být vrácena, nezohlednila veškeré náklady na restrukturalizaci. Podle žalobkyň bylo na restrukturalizaci vydáno mnohem více, než byla částka obdržená za tímto účelem.

____________