ROZSUDEK SOUDU (čtvrtého senátu)
13. října 2009 (*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství REDROCK – Starší národní slovní ochranná známka Rock – Relativní důvod pro zamítnutí – Neexistence nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009]“
Ve věci T‑146/08,
Deutsche Rockwool Mineralwoll GmbH & Co. OHG, se sídlem v Gladbecku (Německo), zastoupená S. Beckmannem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému K. Dvořákovou a O. Montaltem, jako zmocněnci,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Soudem, je
Redrock Construction s.r.o., se sídlem v Praze (Česká republika), zastoupená D. Kroftou, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 18. února 2008 (věc R 506/2007‑4), týkajícímu se námitkového řízení mezi Deutsche Rockwool Mineralwoll Gmbh & Co. OHG a Redrock Construction s.r.o.,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (čtvrtý senát),
ve složení O. Czúcz (zpravodaj), předseda, I. Labucka a K. O’Higgins, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Soudu dne 17. dubna 2008,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 12. září 2008,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 29. srpna 2008,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení o ukončení písemné části řízení nepředložili odůvodněnou žádost o nařízení jednání, a poté, co za těchto okolností na základě zprávy soudce zpravodaje a podle článku 135a jednacího řádu Soudu rozhodl, že žalobu projedná bez ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 28. května 2004 podala vedlejší účastnice, společnost Redrock Construction s.r.o., u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
3 Výrobky a služby, pro které byl zápis ochranné známky požadován, spadají do tříd 1, 2, 17, 19, 36 a 37 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 1: „Chemické výrobky určené pro průmysl; tmely, spadající do této třídy; chemické pomocné materiály pro průmyslové užití, syntetické pryskyřice; nezpracované umělé pryskyřice; epoxidové pryskyřice; chemické sloučeniny pro průmyslové účely; lepidla pro použití v průmyslu; konzervační přípravky pro cement s výjimkou barev a olejů; chemická plnidla a plnící činidla“;
– třída 2: „Nátěrové hmoty (barvy) a pomocné nátěrové přípravky; barvy; barvy práškové a plniva; nátěry, laky; přírodní pryskyřice v nezpracovaném stavu; tmely, zařazené v této třídě; ochranné přípravky proti korozi; ředidla pro barvy a laky“;
– třída 17: „Materiály těsnící a izolační; výplňové tmely; izolační hmoty“;
– třída 19: „Stavební materiály nekovové; beton; malta; cement; omítky; sádra; cementové směsi; nátěrové hmoty pro užití ve stavebnictví; materiály pro stavbu silnic nekovové; podlahy nekovové; materiály pro použití v konstrukci svodu vlhkosti nekovové; směsi pro kladení podlah; stavební dříví“;
– třída 36: „Realitní činnost; správa nemovitostí; developerská činnost v rámci této třídy“;
– třída 37: „Stavebnictví, pozemní stavitelství; informace stavebního charakteru; opravy a instalační služby; poradenství ve stavebnictví“.
4 Přihláška byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 17/2005 ze dne 25. dubna 2005.
5 Dne 12. července 2005 podala žalobkyně, společnost Deutsche Rockwool Mineralwoll Gmbh & Co. OHG, námitky proti zápisu přihlášené ochranné známky na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009] pro výrobky a služby uvedené v bodě 3 výše s výjimkou služeb spadajících do třídy 36. Námitky byly založeny na starší slovní ochranné známce Rock, zapsané v Německu dne 24. března 2003 pod číslem 30223274 pro označení výrobků a služeb zahrnutých do tříd 1, 17, 19, 37 a 42, které pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 1: „Chemické výrobky určené pro průmysl, vědu a fotografii, jakož i pro zemědělství, zahradnictví a lesnictví; lepidla pro průmyslové účely; umělé pryskyřice v surovém stavu“;
– třída 17: „Těsnící, ucpávací a izolační materiál; výrobky z minerální vlny ve formě rolí, rohoží, minerálních plstí, desek, lamelových rohoží, lamelových desek a tvářených dílů, tyto výrobky též s jednostranným nebo oboustranným povlakem disperzí umělých hmot nebo vodního skla nebo hydraulických pojiv nebo pojiv na bázi umělé pryskyřice, s plnivy nebo barevnými pigmenty či bez nich, veškeré výrobky k tepelné a zvukové izolaci“;
– třída 19: „Stavební materiály (nekovové); asfalt, smůla a dehet; roury (nekovové) pro stavební účely; stavby přenosné (nekovové); výrobky z minerální vlny ve formě rolí, rohoží, minerálních plstí, desek, lamelových rohoží, lamelových desek a tvářených dílů, zvukově izolační desky pro suché podlahy, desky z minerálních vláken pro obrácené střechy, tyto výrobky též s jednostranným nebo oboustranným povlakem disperzí umělých hmot nebo vodního skla nebo hydraulických pojiv nebo pojiv na bázi umělé pryskyřice, s plnivy nebo barevnými pigmenty či bez nich, veškeré výrobky pro požární ochranu nebo jako stavební materiál pro stavební účely“;
– třída 37: „Stavebnictví; instalační služby; opravy budov nebo částí budov; zejména zařízení pro zvukovou izolaci, jako například zateplovací izolační systémy budov, izolační zateplení střech budov, izolační zateplení stěn budov, izolační zateplení podlah budov, izolační zateplení stropů budov; protipožární zařízení, jakož i zařízení technických tepelných izolací, zejména tepelně izolovaných potrubí“;
– třída 42: „Vědecký a průmyslový výzkum, zejména v oblasti stavební techniky; tvorba programů pro zpracování dat, zvláště ve stavebnictví“.
6 Rozhodnutím ze dne 27. února 2007 námitkové oddělení námitkám podaným žalobkyní vyhovělo a přihlášku k zápisu s výjimkou služeb spadajících do třídy 36 zamítlo.
7 Dne 2. dubna 2007 podala vedlejší účastnice proti rozhodnutí námitkového oddělení u OHIM odvolání.
8 Rozhodnutím ze dne 18. února 2008 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát odvolání vyhověl, rozhodnutí námitkového oddělení zrušil a námitky zamítl.
9 Odvolací senát měl úvodem za to, že relevantní veřejnost tvoří průměrní německy hovořící spotřebitelé, jakož i odborníci v odvětví stavebnictví. Dodal, že z vysoké ceny a specializované povahy výrobků a služeb, na které se vztahují kolidující označení, lze usuzovat, že i v případě průměrných spotřebitelů vykazuje relevantní veřejnost při nákupu zvláště vysokou úroveň pozornosti. Odvolací senát následně usoudil, že výrobky a služby, kterých se týkají kolidující označení, jsou buď totožné, nebo podobné. Nakonec měl za to, že se kolidující označení liší ze vzhledového, fonetického i pojmového hlediska. S ohledem na vysokou úroveň pozornosti relevantní veřejnosti, jakož i nízkou rozlišovací způsobilost společného prvku „rock“, dospěl odvolací senát k závěru, že kolidující označení nejsou podobná, což vylučuje jakékoli nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
Návrhová žádání účastníků řízení
10 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
11 OHIM navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
12 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
13 Na podporu své žaloby žalobkyně vznáší jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
1. Argumenty účastníků řízení
14 Zaprvé žalobkyně zpochybňuje tvrzení odvolacího senátu, podle něhož relevantní veřejnost při nákupu výrobků a služeb, kterých se týkají kolidující označení, vykazuje zvláště vysoký stupeň pozornosti.
15 Domnívá se, že relevantní veřejnost tvoří průměrní německy hovořící spotřebitelé a odborníci specializovaní v odvětví stavebnictví.
16 Žalobkyně odkazuje na hlavní předmět své činnosti, a sice izolační materiály z minerálních vláken. Jde o široce rozšířené levné výrobky, které jsou obvykle nakupovány a užívány osobami, které nemají zvláštní vzdělání. Stejně tomu je, pokud jde o ostatní dotčené stavební materiály, které jsou vždy užívány na staveništích ve velkém množství. Jelikož tedy tvoří dotčené výrobky obecně zboží pro stavební účely pro širokou veřejnost, je pozornost spotřebitele při výběru výrobku nanejvýš průměrná, ne-li minimální.
17 Zadruhé žalobkyně zpochybňuje tvrzení odvolacího senátu, podle něhož starší ochranná známka má jen nízkou rozlišovací způsobilost, založené na skutečnosti, že výraz „rock“ lze v němčině přeložit jako „Fels“ (skála) nebo jako „Stein“ (kámen).
18 Jednak žalobkyně uvádí, že výraz „rock“ označuje v němčině hudební styl nebo část oblečení. Kromě toho anglický běžně přijímaný překlad německého výrazu „Stein“ je spíše „stone“, a nikoli „rock“, nebo v kontextu stavebních materiálů „brick“, „block“ nebo „building block“. Je tedy nesprávné mít za to, že výraz „rock“ ve smyslu „kámen“ v souvislosti s dotčenými stavebními materiály bude relevantní veřejností chápán jako prosté označení výrobků.
19 Žalobkyně má tak za to, že výraz „rock“ je mnohoznačný, významově neurčitý a nemá spojitost s dotčenými výrobky a službami, takže starší ochranná známka má průměrnou rozlišovací způsobilost.
20 V každém případě, i kdyby se vycházelo z významu „kámen“, není vůbec zřejmé, co by tento význam mohl vypovídat ohledně předmětných výrobků a služeb.
21 Žalobkyně dodává, že vzhledem k tomu, že ochranná známka Rock byla zapsána jako národní ochranná známka, nelze tento výraz považovat za výraz mající nízkou rozlišovací způsobilost pro výrobky a služby, na které se ochranná známka vztahuje. V tomto ohledu je třeba respektovat zásadu přednosti starší ochranné známky.
22 Zatřetí žalobkyně zpochybňuje tvrzení odvolacího senátu, podle něhož jsou kolidující označení odlišná.
23 Žalobkyně uplatňuje judikaturu Soudního dvora, podle níž globální posouzení nebezpečí záměny co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti obrazových ochranných známek musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tyto ochranné známky působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům.
24 Začtvrté žalobkyně zpochybňuje závěr odvolacího senátu, podle něhož mezi kolidujícími označeními neexistuje nebezpečí záměny.
25 Žalobkyně tvrdí, že prosté doplnění barevného označení („red“) ke starší ochranné známce u relevantní veřejnosti vyvolá dojem, že jde o zvláštní výrobek nebo o barevnou variantu výrobků a služeb, na které se vztahuje starší ochranná známka. Uvádí, že překlad výrazu „red“ do němčiny je pro relevantní veřejnost jednoznačný, na rozdíl od výrazu „rock“, který připouští různé překlady.
26 Tento dojem je posílen dvěma dalšími faktory. Zaprvé žalobkyně zdůrazňuje, že červená barva představuje jeden z prvků její vizuální identity (corporate identity), přičemž tuto barvu trvale užívá v rámci svých činností na trhu. Zadruhé prvek „rock“ užívá trvale ve své strategii na trhu. Žalobkyně v tomto ohledu uplatňuje seznam ochranných známek, jejichž je majitelkou a které obsahují prvek „rock“, zejména Tectorock, Betorock a Isorock. V důsledku toho bude mít relevantní veřejnost za to, že výrobky dotčené v projednávané věci, na které se vztahují ochranné známky obsahující prvek „rock“, pocházejí od žalobkyně, i přes konstatovanou nepatrnou odlišnost mezi dotčenými ochrannými známkami. Pokud relevantní veřejnost není vystavena přímému nebezpečí záměny, existuje přinejmenším nebezpečí asociace ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
27 Žalobkyně rovněž uvádí, že existence nebezpečí záměny je o to pravděpodobnější, že je ve své oblasti činností leaderem na evropském trhu, a její výrobky se tedy těší velmi dobrému jménu.
28 OHIM a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.
2. Závěry Soudu
K přípustnosti některých argumentů žalobkyně
29 OHIM má za to, že argument související s červenou barvou, kterou lze údajně spojit s vizuální identitou žalobkyně, a argument týkající se údajného dobrého jména starší ochranné známky byly předloženy poprvé před Soudem.
30 Pokud jde o argument související s národními ochrannými známkami, které mají jako společný prvek slovo „rock“ a jejichž je žalobkyně majitelkou, OHIM uvádí, že žalobkyně podala námitky pouze na základě jediné zapsané ochranné známky, Rock, a navíc nepředložila žádný oficiální dokument týkající se ostatních uplatňovaných ochranných známek.
31 OHIM se tedy domnívá, že tyto argumenty jsou nepřípustné.
32 V tomto ohledu je třeba uvést, že podle judikatury jsou právní a skutkové okolnosti uplatněné před Soudem, aniž by byly předtím vzneseny před odděleními OHIM, v rozsahu, v němž přezkum těchto okolností těmito odděleními nebyl povinný pro vyřešení sporu před nimi, nepřípustné [rozsudky Soudu ze dne 1. února 2005, SPAG v. OHIM – Dann a Backer (HOOLIGAN), T‑57/03, Sb. rozh. s. II‑287, body 19 až 22, a ze dne 14. února 2008, Usinor v. OHIM – Corus (UK) (GALVALLOY), T‑189/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 20].
33 Krom toho uplatnění rozlišovací způsobilosti získané užíváním představuje samostatnou právní otázku ve vztahu k právní otázce týkající se inherentní rozlišovací způsobilosti dotčené ochranné známky. OHIM tedy v případě, že žádný z účastníků řízení před OHIM neuplatní rozlišovací způsobilost, kterou jeho ochranná známka získala, není povinen existenci této způsobilosti přezkoumávat z úřední povinnosti [rozsudky Soudu ze dne 17. října 2006, Hammarplast v. OHIM – Steninge Slott (STENINGE SLOTT), T‑499/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 20 a 21, a GALVALLOY, bod 32 výše, bod 20].
34 V projednávaném případě ukazuje přezkum předložených písemností a vyjádření formulovaných žalobkyní u OHIM, že argumenty týkající se její vizuální identity a údajného dobrého jména starší ochranné známky neuplatnila před námitkovým oddělením ani před odvolacím senátem. Argumenty vycházející z těchto skutkových okolností jsou tedy nové, a proto musejí být odmítnuty jako nepřípustné.
35 Stejně tak je třeba zdůraznit, že námitky jsou založeny – jak právem uvedl OHIM – pouze na starší ochranné známce Rock. Podle ustálené judikatury přitom žaloba podaná k Soudu na základě čl. 63 odst. 2 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 65 odst. 2 nařízení č. 207/2009) má za cíl přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů, který se musí provádět s ohledem na skutkový a právní rámec sporu tak, jak byl předložen odvolacímu senátu [rozsudek Soudu HOOLIGAN, bod 32 výše, bod 17, a rozsudek Soudu ze dne 15. září 2005, Citicorp v. OHIM (LIVE RICHLY), T‑320/03, Sb. rozh. s. II‑3411, bod 16]. Z toho vyplývá, že v projednávaném případě Soud musí nebezpečí záměny přezkoumat pouze s ohledem na starší ochrannou známku Rock, jelikož argumenty žalobkyně vycházející z jejích jiných ochranných známek obsahujících prvek „rock“ jsou nepřípustné.
K porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94
36 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, „pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna; nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou“. Krom toho na základě čl. 8 odst. 2 písm. a) i) a ii) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 2 písm. a) i) a ii) nařízení č. 207/2009] se staršími ochrannými známkami rozumějí ochranné známky Společenství, jakož i ochranné známky zapsané v členském státě s dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky Společenství.
37 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených. Nebezpečí záměny musí být posuzováno celkově podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek Soudu ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, s. II‑2821, body 30 až 33 a citovaná judikatura].
38 V projednávaném případě žalobkyně sdílí tvrzení odvolacího senátu, podle něhož výrobky a služby, kterých se týkají kolidující označení, jsou totožné nebo podobné.
39 Odvolacímu senátu však vytýká, že nesprávně posoudil úroveň pozornosti relevantní veřejnosti, rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, podobnost kolidujících označení, jakož i nebezpečí záměny.
K relevantní veřejnosti
40 Podle ustálené judikatury při celkovém posouzení nebezpečí záměny hraje rozhodující úlohu to, jak průměrný spotřebitel vnímá dotčené výrobky nebo služby. Je třeba zohlednit skutečnost, že se úroveň pozornosti průměrného spotřebitele může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, s. I‑3819, bod 26, a rozsudek Soudu ze dne 3. března 2004, Mülhens v. OHIM – Zirh International (ZIRH), T‑355/02, Recueil, s. II‑791, bod 41].
41 V projednávaném případě odvolací senát konstatoval, že relevantní veřejnost se skládá z průměrných německy hovořících spotřebitelů, kteří nakupují stavební materiály v obchodech pro kutily, jakož i z odborníků v odvětví stavebnictví, a že v každém případě, i když jsou výrobky určeny průměrným spotřebitelům, lze z jejich vysoké ceny a specializované povahy usuzovat, že relevantní veřejnost v okamžiku nákupu vykazuje zvláště vysoký stupeň pozornosti.
42 Žalobkyně sice schvaluje vymezení relevantní veřejnosti, avšak zpochybňuje určení úrovně její pozornosti. Uvádí, že jelikož jde o levné výrobky pro stavební účely, často užívané na staveništích a určené široké veřejnosti, je pozornost spotřebitelů při jejich nákupu průměrná, ne‑li minimální.
43 Argumenty žalobkyně nelze přijmout.
44 Zaprvé se žalobkyně omezuje na to, že poznamenává, že jednotková cena nebo cena na měrnou jednotku dotčených výrobků je relativně nízká. Jak přitom žalobkyně sama zdůrazňuje, dotčené výrobky jsou nakupovány ve velkém množství. Z této okolnosti lze usuzovat, že cena za určité množství zboží, kterou průměrný spotřebitel bere v úvahu v okamžiku jeho nákupu, je obecně vysoká, jak správně konstatoval odvolací senát.
45 Zadruhé je třeba zdůraznit, že dotčené výrobky, v převážné míře stavební materiály, nejsou určeny k tomu, aby byly průměrnými spotřebiteli užívány každodenně. Jejich specializovaná povaha vyžaduje přesnou a obezřetnou volbu, nezávisle na ceně a množství prodávaných výrobků. V tomto ohledu je třeba připomenout judikaturu Soudu, podle níž samotná skutečnost, že určitý typ výrobků spotřebitel nenakupuje pravidelně, naznačuje, že úroveň jeho pozornosti bude spíše vysoká [rozsudek ze dne 12. ledna 2006, Devinlec v. OHIM – TIME ART (QUANTUM), T‑147/03, Sb. rozh. s. II‑11, bod 63].
46 Zatřetí, jak tvrdí OHIM, i když jsou dotčené výrobky přístupné široké veřejnosti, zřídkakdy dochází k tomu, že by je nakupovali spotřebitelé sami, jelikož tento úkol zpravidla svěří odborníkovi nebo se poradí se spotřebiteli, úroveň jejichž znalostí v dané oblasti je vyšší než průměrná.
47 Je tedy namístě uzavřít, že odvolací senát správně určil, že relevantní veřejnost v okamžiku nákupu dotčených výrobků vykazuje zvláště vysokou úroveň pozornosti.
K rozlišovací způsobilosti slovního prvku „rock“
48 Úvodem je třeba připomenout, že podle judikatury je pro účely určení rozlišovací způsobilosti prvku, který tvoří ochrannou známku, třeba posoudit větší či menší způsobilost tohoto prvku přispět k identifikaci výrobků nebo služeb, pro které byla ochranná známka zapsána, jako pocházejících od určitého podniku, a tedy odlišit tyto výrobky nebo služby od výrobků nebo služeb jiných podniků. Při tomto posuzování je třeba zohlednit zejména inherentní vlastnosti dotčeného prvku s ohledem na otázku, zda tento prvek postrádá, či nikoli jakoukoli způsobilost popisovat výrobky nebo služby, pro které byla ochranná známka zapsána [rozsudky Soudu ze dne 13. června 2006, Inex v. OHIM – Wiseman (Vyobrazení kravské kůže), T‑153/03, Sb. rozh. s. II‑1677, bod 35, a ze dne 27. února 2008, Citigroup v. OHIM – Link Interchange Network (WORLDLINK), T‑325/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 66].
49 V projednávaném případě měl odvolací senát za to, že prvek „rock“, který může být do němčiny přeložen výrazy „Fels“ nebo „Stein“, má spíše omezenou rozlišovací způsobilost, neboť naznačuje, že dotčené výrobky obsahují kámen a že dotčené služby souvisejí s výrobky, jejichž základem je kámen.
50 Žalobkyně uvádí, že vzhledem k tomu, že slovní označení Rock bylo zapsáno jako národní ochranná známka, nelze mít za to, že má nízkou rozlišovací způsobilost. Má rovněž za to, že překlad výrazu „rock“ do němčiny výrazy „Fels“ nebo „Stein“ není správný a že výraz „rock“ v němčině označuje hudební styl nebo část ženského oblečení, nebo je v každém případě mnohoznačný a významově neurčitý, takže mezi uvedeným označením a dotčenými výrobky a službami nelze prokázat žádnou zjevnou spojitost.
51 Zaprvé je třeba zdůraznit, že pouhá skutečnost, že starší ochranná známka byla zapsána jako národní ochranná známka nebo jako ochranná známka Společenství, nevylučuje, že může být do značné míry popisná, nebo jinak řečeno, že může mít jen nízkou inherentní rozlišovací způsobilost ve vztahu k výrobkům a službám, kterých se týká. V případě, že starší ochranná známka je v plném rozsahu převzata do přihlášené ochranné známky, je tedy třeba případně přezkoumat, a to zvláště pro účely určení dominantního prvku přihlášené ochranné známky a existence nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními, inherentní rozlišovací způsobilost starší ochranné známky [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 16. května 2007, Trek Bicycle v. OHIM – Audi (ALLTREK), T‑158/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 77, a rozsudek Soudu ze dne 27. listopadu 2007, Gateway v. OHIM – Fujitsu Siemens Computers (ACTIVY Media Gateway), T‑434/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 47 až 49].
52 Zadruhé, jak uvádí OHIM, podle slovníku Oxford Dictionary of Synonyms and Antonyms (Oxford University Press, 1999) patří výraz „stone“ k synonymům výrazu „rock“, takže uvedené výrazy jsou případně vzájemně zaměnitelné. Odvolací senát tak nepochybil, když měl za to, že výraz „rock“ může být do němčiny přeložen jako „Fels“ nebo „Stein“.
53 Zatřetí, jak uvádí OHIM a vedlejší účastnice, angličtina je celosvětově rozšířeným jazykem rovněž používaným v oblasti stavebnictví. I když průměrný německy hovořící spotřebitel nemá důkladnou znalost angličtiny, výraz „rock“ je součástí základních anglických slov a jak odborníci, tak spotřebitelé si výraz „rock“ spojí s výrazem „kámen“.
54 Je třeba uvést, že alespoň část stavebních materiálů, které jsou uvedeny mezi dotyčnými výrobky, je vyráběna ze surovin, jejichž základem je kámen, které si může relevantní veřejnost zvláště v jejich přírodním stavu snadno spojit s výrazem „rock“, a to i ve smyslu „skála“ nebo „útes“, takže tento výraz je ve vztahu k nim do značné míry popisný.
55 Toto zjištění nemůže zpochybnit argument žalobkyně, podle něhož výraz „rock“ má v němčině jiné významy, a sice označení hudebního stylu a části ženského oblečení. Pro účely posouzení rozlišovací nebo popisné způsobilosti označení je totiž třeba zohlednit ten smysl uvedeného označení, který odkazuje na dotčené výrobky nebo označuje jednu z jejich vlastností [viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 23. října 2003, OHIM v. Wrigley, C‑191/01 P, Recueil, s. I‑12447, bod 32, a rozsudek Soudu ze dne 22. května 2008, Radio Regenbogen Hörfunk in Baden v. OHIM (RadioCom), T‑254/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 39].
56 Začtvrté je třeba poznamenat, že výraz „rock“ v sobě nese pochvalné sdělení ve vztahu k dotčeným výrobkům a službám, které spadají zejména pod stavební materiály a stavební činnost, v tom smyslu, že může být chápán jako odkaz na odolnost a stabilitu skalních útesů či jiných přírodních seskupení z kamene. Pochvalný výraz týkající se dotčených výrobků nebo služeb přitom vůči nim nemá vysokou inherentní rozlišovací způsobilost [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 16. ledna 2008, Inter‑Ikea v. OHIM – Waibel (idea), T‑112/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 51].
57 S ohledem na předcházející úvahy je třeba mít za to, že odvolací senát se právem domníval, že starší ochranná známka má ve vztahu k dotčeným výrobkům a službám jen nízkou rozlišovací způsobilost.
Ke srovnání označení
58 Globální posouzení nebezpečí záměny co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti dotyčných označení musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům [rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997, SABEL, C‑251/95, Recueil, s. I‑6191, bod 23; rozsudek Soudu GIORGIO BEVERLY HILLS, bod 37 výše, bod 39, a rozsudek Soudu ze dne 24. listopadu 2005, Simonds Farsons Cisk v. OHIM – Spa Monopole (KINJI by SPA), T‑3/04, Sb. rozh. s. II‑4837, bod 38].
– K vzhledovému aspektu srovnání
59 Odvolací senát měl za to, že dotčené ochranné známky se z vzhledového hlediska zjevně liší, neboť starší ochranná známka obsahuje jen čtyři písmena, zatímco přihlášená ochranná známka jich obsahuje sedm, přičemž první slabika přihlášené ochranné známky obsahuje navíc stylizovaný prvek.
60 Žalobkyně toto tvrzení zpochybňuje, když uvádí, že stylizovaný prvek („e“) způsobí, že slovo „red“ ztratí jakýkoli smysl, a že slovní prvek „rock“, který je v obou dotčených označeních společný, přihlášené ochranné známce dominuje ze vzhledového hlediska.
61 Je třeba připomenout, že starší ochranná známka je slovní ochrannou známkou, kterou tvoří pouze prvek „rock“, zatímco přihlášená ochranná známka je kombinovanou ochrannou známkou, kterou tvoří složený slovní prvek „redrock“, který je v přihlášené ochranné známce ztvárněn velkými písmeny, jakož i obrazový prvek. Slovní prvek „rock“ je tedy oběma označením společný.
62 Posouzení podobnosti mezi dvěma ochrannými známkami se nemůže omezit na to, že se zohlední pouze jedna složka kombinované ochranné známky a srovná se s jinou ochrannou známkou. Naopak je třeba provést srovnání, při kterém budou dotčené ochranné známky posuzovány každá ve svém celku, což nevylučuje, že celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností dominovat jedna nebo více jejích složek (rozsudek Soudního dvora ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker, C‑334/05 P, Sb. rozh. s. I‑4529, bod 41). Posoudit podobnost pouze na základě dominantního prvku je možné pouze v případě, že všechny ostatní složky ochranné známkou jsou zanedbatelné (výše uvedený rozsudek Soudního dvora OHIM v. Shaker, bod 42, a rozsudek Soudního dvora ze dne 20. září 2007, Nestlé v. OHIM, C‑193/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 42). Tak by tomu mohlo být zejména v případě, kdy tato složka je sama o sobě způsobilá dominovat představě této ochranné známky, kterou si relevantní veřejnost uchovává v paměti, takže všechny ostatní složky ochranné známky jsou v celkovém dojmu vyvolávaném touto ochrannou známkou zanedbatelné (výše uvedený rozsudek Nestlé v. OHIM, bod 43) [rozsudek Soudu ze dne 23. října 2002, Matratzen Concord v. OHIM – Hukla Germany (MATRATZEN), T‑6/01, Recueil, s. II‑4335, bod 33]. V tomto ohledu je třeba provést srovnání mezi ochrannými známkami tak, že každá bude posuzována ve svém celku, což nevylučuje, že celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností dominovat jedna nebo více jejích složek (výše uvedený rozsudek OHIM v. Shaker, bod 41).
63 Pro účely posouzení dominantní povahy jedné nebo několika složek kombinované ochranné známky je třeba zohlednit zejména inherentní vlastnosti těchto složek a srovnat je s inherentními vlastnostmi ostatních složek. Krom toho a druhotně může být zohledněno umístění jednotlivých složek v uspořádání kombinované ochranné známky (rozsudek MATRATZEN, bod 62, bod 35).
64 Pokud jde o přihlášenou ochrannou známku, je třeba konstatovat, že prvky „red“ a „rock“ jsou ztvárněny typem písma totožné velikosti, s výjimkou písmena „e“, které je v ní ztvárněno v červené barvě stylizovaným typem písma. I když je pravda, že společný prvek „rock“ je lehce delší než prvek „red“, nic to nemění na tom, že zaujímá druhé místo. Podle judikatury přitom spotřebitel obvykle přisuzuje větší význam úvodní části slov [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 17. března 2004, El Corte Inglés v. OHIM – González Cabello a Iberia Líneas Aéreas de España (MUNDICOR), T‑183/02 a T‑184/02, Recueil, s. II‑965, bod 81].
65 Z toho vyplývá, že slovní prvky „red“ a „rock“ ve vzhledovém dojmu vytvořeném přihlášenou ochrannou známkou zaujímají rovnocenné místo.
66 Vzhledem k tomu, že prvek „rock“ není v přihlášené ochranné známce dominantním, je třeba tuto ochrannou známku srovnat se starší ochrannou známkou jako celek.
67 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že obě označení vykazují určité podobné prvky z důvodu společného prvku „rock“. Ze vzhledového hlediska se však podstatně liší z důvodu své odlišné délky a proto, že první tři písmena jsou odlišná, přihlášená ochranná známka obsahuje obrazový prvek a tento obrazový prvek je začleněn do úvodní slabiky „red“, které relevantní veřejnost obvykle přisoudí větší význam.
– K fonetickému aspektu srovnání
68 Odvolací senát měl za to, že kolidující označení nejsou foneticky podobná, když se v tomto ohledu odvolal na odlišný počet slabik tvořících obě označení.
69 Žalobkyně toto tvrzení zpochybňuje, když má za to, že přítomnost slovního prvku „rock“ v obou označeních vytváří fonetickou podobnost.
70 Je třeba uvést, že slovní prvek „rock“ má rovnocennou délku jako slovní prvek „red“, takže nemůže dominovat celkovému zvukovému dojmu vyvolanému přihlášenou ochrannou známkou. Tuto ochrannou známku je tedy třeba srovnat se starší ochrannou známkou jako celek.
71 V tomto ohledu je nutno konstatovat, že kolidující označení tvoří každé odlišný počet slabik. Výslovnost přihlášené ochranné známky zahrnuje dvě slabiky, zatímco starší ochranná známka má slabiku pouze jednu.
72 Krom toho, jak bylo uvedeno výše, mají dotčená označení jen jednu společnou slabiku, v daném případě poslední slabiku. Je přitom třeba připomenout, že úvodní část slovních prvků ochranné známky může zaujmout pozornost spotřebitele více než následující části (rozsudek MUNDICOR, bod 64 výše, bod 81).
73 Navíc se podle německých pravidel výslovnosti v přihlášené ochranné známce rytmický přízvuk klade na první slabiku „red“, tedy na slabiku, která je v kolidujících označeních odlišná.
74 Ačkoli tedy předmětná označení vykazují určité podobnosti z důvodu shody druhé slabiky přihlášené ochranné známky se starší ochrannou známkou, fonetické prvky přihlášené ochranné známky REDROCK se odlišují od starší ochranné známky Rock svou slabičnou strukturou a zvukovým rytmem [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 18. června 2008, Coca-Cola v. OHIM – San Polo (MEZZOPANE), T‑175/06, Sb. rozh. s. II‑1055, bod 39].
– K pojmovému aspektu srovnání
75 Odvolací senát měl za to, že mezi dotčenými označeními neexistuje pojmová podobnost, jelikož výraz „rock“ společný v obou označeních je v oblasti stavebních materiálů a stavby budov do značné míry popisný.
76 Žalobkyně toto tvrzení zpochybňuje hlavně na základě týchž argumentů, jako jsou argumenty, které uplatnila v kontextu určení rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky.
77 Je třeba připomenout, že relevantní veřejnost bude starší ochrannou známku vnímat jako ochrannou známku, která je ohledně vlastností dotčených výrobků a služeb do značné míry popisná, přičemž uvedená ochranná známka má navíc v souvislosti s nimi pochvalnou povahu (viz body 54 a 56 výše). Jelikož je inherentní rozlišovací způsobilost slovního prvku „rock“ nízká, nemůže z pojmového hlediska dominovat celkovému dojmu vyvolanému přihlášenou ochrannou známkou.
78 Slovní prvek „red“ v angličtině označuje červenou barvu, a jelikož patří do základního slovníku anglického jazyka, relevantní veřejnost jej přímo pochopí, takže také nemá vysokou inherentní rozlišovací způsobilost. S ohledem na skutečnost, že prvek „red“ je přídavným jménem, zatímco prvek „rock“ je podstatným jménem, kterému relevantní veřejnost obvykle věnuje poněkud větší pozornost, je tedy třeba dospět k závěru, že ani prvek „red“ nemůže z pojmového hlediska dominovat celkovému dojmu, jímž působí přihlášená ochranná známka.
79 Přihlášenou ochrannou známku je tedy se starší ochrannou známkou třeba z pojmového hlediska srovnat jako celek.
80 Přihlášená ochranná známka ve svém celku přenáší fantazijní představu nebo přinejmenším evokuje vzácný přírodní pohled na červené skály nebo útesy, které nelze spojit se stavebními materiály nebo se stavební činností. Asociace vyvolané přihlášenou ochrannou známkou se tedy podstatně vzdalují od druhového významu výrazu „rock“, který, jak bylo uvedeno v bodech 54 a 56 výše, umožňuje asociaci se surovinou stavebních materiálů a navíc v sobě nese vyjádření určité chvály ohledně dotčených výrobků a služeb.
81 Kolidující označení tedy v důsledku společného slovního prvku „rock“ sice vykazují některé podobné prvky z pojmového hlediska, avšak úroveň této podobnosti zůstává velmi nízká vzhledem k výrazným odlišnostem mezi představami, které kolidující označení vyvolávají.
82 Z předcházejícího vyplývá, že na rozdíl od toho, co uvedl odvolací senát, kolidující označení vykazují některé podobné prvky z vzhledového, fonetického i pojmového hlediska.
83 Toto pochybení odvolacího senátu však nestačí k tomu, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno, neboť podobnost označení představuje jen jeden z faktorů, které je třeba zohlednit při celkovém posouzení nebezpečí záměny. Je tedy nezbytné ověřit, zda i při nízkém stupni podobnosti kolidujících označení z vzhledového, fonetického a pojmového hlediska mohl odvolací senát legálně dospět k závěru ohledně neexistence nebezpečí záměny (viz v tomto smyslu rozsudek ALLTREK, bod 51 výše, bod 75).
K nebezpečí záměny
84 Odvolací senát dospěl k závěru, že vzhledem k neexistenci podobnosti mezi kolidujícími označeními nemůže existovat žádné nebezpečí záměny.
85 Žalobkyně uvádí, že odvolací senát posoudil nebezpečí záměny mezi oběma označeními nesprávně.
86 V projednávaném případě se v rámci celkového posouzení kolidujících označení Soud domnívá, že s ohledem na nízkou rozlišovací způsobilost starší ochranné známky a s ohledem na skutečnost, že při nákupu dotčených výrobků a služeb je úroveň pozornosti relevantní veřejnosti zvláště vysoká, jsou vzhledové, fonetické a pojmové rozdíly mezi kolidujícími označeními dostatečné, aby i přes totožnost dotčených výrobků a služeb zabránily tomu, aby podobnosti vyplývající z přítomnosti společného prvku „rock“ vyvolaly u průměrného německého spotřebitele nebezpečí záměny [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 20. listopadu 2007, Castellani v. OHIM – Markant Handels und Service (CASTELLANI), T‑149/06, Sb. rozh. s. II‑4755, bod 60].
87 Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem žalobkyně, podle kterého relevantní veřejnost může přihlášenou ochrannou známku považovat za variantu nebo deklinaci starší ochranné známky. V případě starší ochranné známky, která je pro dotčené výrobky a služby do značné míry popisná, totiž pouhá skutečnost, že je uvedená ochranná známka v plném rozsahu převzata do přihlášené ochranné známky, nestačí k tomu, aby bylo možné konstatovat, že relevantní veřejnost může přihlášenou ochrannou známku považovat za variantu starší ochranné známky.
88 Odvolací senát měl tedy právem za to, že mezi kolidujícími označeními neexistuje nebezpečí záměny.
89 Pokud jde o nebezpečí asociace uplatňované žalobkyní, je třeba uvést, že podle judikatury jednak nebezpečí asociace není alternativou k pojmu „nebezpečí záměny“, ale slouží k upřesnění jeho rozsahu, a jednak znění čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 vylučuje, aby byl použit v případě, kdy u veřejnosti neexistuje nebezpečí záměny (rozsudek ALLTREK, bod 51 výše, bod 84; viz rovněž obdobně rozsudek SABEL, bod 58, bod 18). Vzhledem k tomu, že odvolací senát správně dospěl k závěru ohledně neexistence nebezpečí záměny, tedy žalobkyně nemůže užitečně uplatnit existenci nebezpečí asociace.
90 S ohledem na výše uvedené je třeba jediný žalobní důvod žalobkyně zamítnout, a zamítnout tedy i žalobu v plném rozsahu.
K nákladům řízení
91 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 87 odst. 3 prvního pododstavce uvedeného řádu však Soud může rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud jsou k tomu dány výjimečné důvody.
92 V projednávané věci musí být žaloba zamítnuta a OHIM, jakož i vedlejší účastnice požadovaly, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů řízení. Je však třeba zohlednit skutečnost, že odvolací senát při posouzení podobnosti dotčených označení pochybil (viz body 82 a 83 výše). I když toto pochybení neovlivnilo výrok napadeného rozhodnutí, a tedy nemůže vést Soud ke zrušení uvedeného rozhodnutí (viz body 83 a 88 výše), mohlo nicméně žalobkyni vést k napadení rozhodnutí před Soudem (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 12. září 2007, Ufex a další v. Komise, T‑60/05, Sb. rozh. s. II‑3397, bod 199). Z tohoto důvodu má Soud za to, že provede správné posouzení okolností projednávané věci, když rozhodne, že OHIM ponese vlastní náklady řízení a nahradí jednu čtvrtinu nákladů řízení vzniklých vedlejší účastnici. Je rovněž namístě rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí tři čtvrtiny nákladů řízení vzniklých vedlejší účastnici.
Z těchto důvodů
SOUD (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnost Deutsche Rockwool Mineralwoll GmbH & Co. OHG ponese vlastní náklady řízení a nahradí tři čtvrtiny nákladů řízení vzniklých společnosti Redrock Construction s.r.o.
3) Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ponese vlastní náklady řízení a nahradí jednu čtvrtinu nákladů řízení vzniklých společnosti Redrock Construction s.r.o.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. října 2009.