ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
23. listopadu 2023(*)
„Řízení o předběžné otázce – Zemědělství – Společná organizace trhů – Označování a obchodní úprava v odvětví vína – Označení původu a zeměpisná označení – Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 – Článek 54 odst. 1 druhý pododstavec – Uvedení vinařského podniku provádějícího vinifikaci – Pronájem vinic a lisovny od jiného vinařského podniku – Vinifikace, která celá proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno“
Ve věci C‑354/22,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo) ze dne 10. března 2022, došlým Soudnímu dvoru dne 1. června 2022, v řízení
Weingut A
proti
Land Rheinland-Pfalz,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení: E. Regan, předseda senátu, Z. Csehi, M. Ilešič (zpravodaj), I. Jarukaitis a D. Gratsias, soudci,
generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,
za soudní kancelář: I. Illéssy, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 3. května 2023,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za Weingut A: H. Eichele, Rechtsanwalt,
– za Land Rheinland-Pfalz: S. Reuter, Fachreferent, a E. Wagner, Regierungsrätin,
– za Evropskou komisi: B. Hofstötter a B. Rechena, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 6. července 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 54 odst. 1 druhého pododstavce nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o žádosti o ochranu označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů v odvětví vína, řízení o námitce, omezení použití, změny specifikace výrobku, zrušení ochrany a označování a obchodní úpravu (Úř. věst. 2019, L 9, s. 2), ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1375 ze dne 11. června 2021 (Úř. věst. 2021, L 297, s. 16) (dále jen „nařízení v přenesené pravomoci 2019/33“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Weingut A a Land Rheinland-Pfalz (spolková země Porýní-Falc, Německo) (dále jen „spolková země“) ve věci použití výrazů „Weingut“ (vinařství) a „Gutsabfüllung“ (plnění do lahví ve vinařství) v obchodní úpravě vín, u nichž lisování hroznů pocházejících z pronajatých vinic probíhá v zařízení pronajatém od jiného vinařského podniku.
Právní rámec
Unijní právo
Nařízení č. 1308/2013
3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2117 ze dne 2. prosince 2021 (Úř. věst. 2021, L 435, s. 262) (dále jen „nařízení č. 1308/2013“), obsahuje článek 3, nadepsaný „Definice“, jehož odstavec 3 zní takto:
„Pro účely tohoto nařízení se použijí definice stanovené v […] [nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 608)], pokud v tomto nařízení není uvedeno jinak.“
4 Článek 122 nařízení č. 1308/2013, nadepsaný „ Přenesené pravomoci“, v odstavci 1 stanoví:
„S cílem zohlednit zvláštní vlastnosti odvětví vína je [Evropské komisi] svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 227, pokud jde o pravidla a omezení pro:
a) jiné údaje o obchodní úpravě a použití označování než ty, které jsou stanoveny v tomto oddíle;
[…]
c) nepovinné údaje týkající se:
[…]
iii) výrazů odkazujících na zemědělský podnik a podmínek jejich použití;
[…]“
Nařízení č. 1307/2013
5 Článek 4 nařízení č. 1307/2013, nadepsaný „Definice a související ustanovení“, v odstavci 1 stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
[…]
b) ‚zemědělským podnikem‘ soubor všech produkčních jednotek využívaných k zemědělské činnosti a spravovaných zemědělcem, které se nacházejí na území stejného členského státu;
[…]“
Nařízení v přenesené pravomoci 2019/33
6 Body 34 a 48 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci č. 2019/33 uvádějí:
„(34) V článcích 117 až 121 [nařízení č. 1308/2013] jsou stanovena obecná pravidla pro označování a obchodní úpravu výrobků z révy vinné. Uvedené nařízení rovněž harmonizuje používání výrazů odlišných od výrazů, které jsou výslovně uvedeny v právních předpisech Unie, za podmínky, že nejsou zavádějící. Kvůli řádnému fungování vnitřního trhu by se měla stanovit pravidla Unie pro používání povinných údajů na označení výrobků z révy vinné. Kromě toho by se měla vypracovat ustanovení o používání nepovinných údajů na označení, aby nedocházelo k uvádění spotřebitelů v omyl.
[…]
(48) Uvedení podniku, který obhospodařuje vinice, z nichž pocházejí dotyčné výrobky z révy vinné, a v němž probíhá celá vinifikace, může představovat pro výrobce přidanou hodnotu a pro spotřebitele znak vyšší jakosti. Výrobcům by se proto mělo umožnit, aby na etiketách výrobků z révy vinné s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením uváděli název podniku.“
7 Článek 1 tohoto nařízení v přenesené pravomoci, nadepsaný „Předmět“, zní:
„Toto nařízení stanoví pravidla, jimiž se doplňuje [nařízení č. 1308/2013] a která se týkají chráněných označení původu, chráněných zeměpisných označení a tradičních výrazů a rovněž označování a obchodní úpravy v odvětví vína, pokud jde o:
[…]
f) označování a obchodní úpravu.“
8 Ustanovení kapitoly IV uvedeného nařízení v přenesené pravomoci upravují označování a obchodní úpravu výrobků z révy vinné, přičemž oddíly 1 a 2 této kapitoly uvádějí ve zmíněném pořadí povinné údaje (články 40 až 48) a nepovinné údaje (články 49 až 55).
9 Článek 54 téhož nařízení v přenesené pravomoci, nadepsaný „Údaj o zemědělském podniku“, v odstavci 1 stanoví:
„Výrazy odkazující na podnik uvedené v příloze VI jiné než údaj o názvu stáčírny, výrobce nebo prodejce jsou vyhrazeny pro výrobky z révy vinné s chráněnými označeními původu nebo zeměpisnými označeními.
Tyto výrazy se smí použít pouze v případě, že výrobek z révy vinné je vyroben výhradně z hroznů sklizených na vinicích obhospodařovaných tímto podnikem a v tomto podniku proběhla celá vinifikace.“
10 Příloha VI nařízení v přenesené pravomoci 2019/33 obsahuje seznam údajů uvedených v čl. 54 odst. 1 tohoto nařízení pro každý členský stát. Pokud jde o Spolkovou republiku Německo, uvádí tato příloha následující údaje: „Burg, Domäne, Kloster, Schloss, Stift, Weinbau, Weingärtner, Weingut, Winzer“.
Německá právní úprava
11 Ustanovení § 38 Weinverordnung (nařízení o víně) ze dne 21. dubna 2009 (BGBl. I, s. 827) stanoví:
„(1) U vín „[Federweißer, Landwein (regionální vína), Qualitätswein (jakostní vína), Prädikatswein (vína vyšší jakosti), Sekt b.A. (šumivá vína), Qualitätsperlwein b.A. (jakostní šumivá vína) nebo Qualitätslikörwein b.A. (jakostní likérová vína) je uvedení podniku přípustné pouze v souladu s čl. 54 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2019/33, ve spojení s jeho přílohou VI.
[…]
(4) Pojem ‚výrobek a plněný do lahví‘ lze použít pouze v případě, že:
1. vinařský podnik, v němž byly hrozny použité pro toto víno sklizeny a vinifikovány;
[…]
3. podnikem nacházejícím se v uvedeném regionu nebo v bezprostřední blízkosti tohoto regionu, s nímž jsou vinařské podniky, které sklidily použité hrozny, propojeny v rámci sdružení vinařských podniků a které tyto vinné hrozny vynifikovaly.
(5) Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odst. 4 první větě bodě 1, výraz ‚plněno do lahví ve vinařství‘ může být použit pouze tehdy, pokud:
1. vinařský podnik vede daňové účetnictví,
2. osoba odpovědná za vinifikaci může doložit úplné enologické vzdělání a
3. vinice, na nichž byly sklizeny hrozny použité k výrobě daného vína, obhospodařuje dotyčný vinařský podnik přinejmenším od 1. ledna roku sklizně.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
12 Společnost Weingut A, žalobkyně v původním řízení, je vlastníkem vinařského podniku nacházejícího se v Zell (Německo) v oblasti Moselle. Vyrábí víno z hroznů pocházejících nejen z vlastních vinic, ale i z jiných vinic, které si pronajímá.
13 Jedna z těchto pronajatých vinic o rozloze 2,15 hektarů se nachází přibližně 70 kilometrů (km) od obce Zell ve vinařském podniku, jehož vlastníkem je vinař B.
14 Oba vinaři uzavřeli smlouvu, na jejímž základě vinař B obhospodařuje vinice pronajaté žalobkyní v původním řízení podle jejích pokynů a kromě toho každoročně pronajímá posledně uvedené k výlučnému užití lisovnu, a to vždy na dobu 24 hodin od sklizně. Během tohoto období je lisovna k dispozici výhradně pro zpracování hroznů pocházejících z pronajatých vinic.
15 Podle této nájemní smlouvy je lisování prováděno v podniku vinaře B za použití enologických postupů žalobkyně v původním řízení. Takto získané víno je plněno do nádrží přepravených do podniku žalobkyně v původním řízení zaměstnanci žalobkyně.
16 Spolková země měla za to, že za těchto podmínek žalobkyně v původním řízení nemůže používat označení „Weingut“ a „Gutsabfüllung“ pro víno vinifikované v prostorách podniku vinaře B, a to vzhledem k nedostatečné autonomii stálé provozovny a skutečnosti, že žalobkyně v původním řízení nevyužívá k lisování vlastní zaměstnance.
17 Žalobkyně v původním řízení podala k Verwaltungsgericht Trier (správní soud v Trevíru, Německo) žalobu, kterou se domáhala určení, že je oprávněna tato dvě označení používat. Uvedený soud rozsudkem ze dne 16. května 2019 této žalobě vyhověl především z důvodu, že skutečné vedení, ustavičný dohled a výlučná odpovědnost za vinifikaci přísluší žalobkyni v původním řízení.
18 Spolková země podala proti tomuto rozsudku odvolání k Oberverwaltungsgericht Rheinland-Pfalz (Vrchní správní soud Porýní-Falc, Německo), který rozsudkem ze dne 12. srpna 2020 uvedený rozsudek změnil a žalobu žalobkyně v původním řízení zamítl.
19 Odvolací soud měl zejména za to, že podle čl. 54 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2019/33 ve spojení s jeho přílohou VI mohou být označení „Weingut“ a „Gutsabfüllung“ použita pouze tehdy, pokud je výrobek z révy vinné získán výhradně z hroznů pocházejících z vinic vinařského podniku, který propůjčuje svůj název vínu (dále jen „vinařský podnik, jehož název nese víno“), a pokud v posledně zmíněném podniku proběhla celá vinifikace. Vinifikace by totiž měla probíhat v podniku, který tvoří jeden a tentýž operační celek se stálou provozovnou trvale přidělenou vlastníkovi vinařského podniku, jehož název nese víno a v němž pracují zaměstnanci podléhající jeho řídicí pravomoci. Takové oddělení jednotlivých etap výroby vína, jako je lisování, je podle odvolacího soudu v rozporu s hlavní zásadou, že „vše musí probíhat bez cizího přispění“;
20 Podle odvolacího soudu podmínky dotčené nájemní smlouvy nezaručují, že všechny fáze výroby vína probíhají pod vedením a na odpovědnost téže fyzické nebo právnické osoby, jelikož k lisování může dojít jak za přítomnosti žalobkyně v původním řízení, tak podnikatele, který pronajímá lisovnu, který tak nese odpovědnost za danou operaci.
21 Žalobkyně v původním řízení podala opravný prostředek „Revision“ k Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo), který je předkládajícím soudem.
22 Posledně uvedený soud má pochybnosti o tom, zda lze mít za to, že „celá“ vinifikace proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno, ve smyslu čl. 54 odst. 1 druhého pododstavce nařízení v přenesené pravomoci 2019/33, pokud tento podnik lisuje hrozny v lisovně pronajaté na dobu 24 hodin od jiného vinařského podniku.
23 Nejprve poznamenává, že nařízení v přenesené pravomoci 2019/33 neobsahuje definici pojmu „podnik“ ve smyslu čl. 54 odst. 1 druhého pododstavce tohoto nařízení.
24 Pokud jde o zemědělskou půdu, Soudní dvůr již v rozsudcích ze dne 14. října 2010, Landkreis Bad Dürkheim (C‑61/09, EU:C:2010:606), a ze dne 2. července 2015, Wree (C‑422/13, EU:C:2015:438) upřesnil, že rozhodujícím kritériem pro určení, zda lze mít za to, že pronajatá produkční jednotka je propojena s podnikem zemědělce a jím spravována, je zejména to, zda je tento provozovatel při výkonu své činnosti dostatečně nezávislý.
25 Podle předkládajícího soudu je třeba vzhledem k tomu, že není uvedeno jinak, předpokládat, že se tato kritéria použijí rovněž v takové situaci, o jakou jde ve věci, která mu byla předložena. V oblasti právní úpravy vinařství přitom musí být uvedená kritéria vykládána restriktivně.
26 Požadavek úzké vazby mezi stálými provozovnami a vinařským podnikem, jehož název nese víno, je zaprvé potvrzen zněním čl. 54 odst. 1 druhého pododstavce nařízení v přenesené pravomoci 2019/33. To by totiž předpokládalo nejen to, že k vinifikaci došlo v podniku vlastníka, ale i to, že „celá“ výroba vína proběhla v tomto podniku. To odráží požadavek zvláště úzké vazby mezi stálou provozovnou a vinařským podnikem, jehož název nese víno.
27 Zadruhé historie vzniku dotčené právní úpravy umožňuje takový restriktivní výklad potvrdit. Podle předkládajícího soudu vedl vývoj unijní právní úpravy v oblasti obchodní úpravy a používání označení na etiketách pro produkty v odvětví vína platné od roku 2009 k omezení, podle kterého musí „celá“ vinifikace proběhnout ve vinařském podniku, jehož název nese víno.
28 Zatřetí smyslem a cílem dotčené právní úpravy je chránit identifikaci vinařských podniků, které samy obhospodařují vinice a zajišťují vinifikaci od začátku do konce, aby naplnili očekávání spotřebitelů, že jim bude nabídnuto víno vyšší jakosti.
29 Na základě kritérií vyplývajících z rozsudků ze dne 18. října 1988, Erzeugergemeinschaft Goldenes Rheinhessen (311/87, EU:C:1988:483), a ze dne 29. června 1994, Baux (C‑403/92, EU:C:1994:269), však není jisté, zda lze lisovnu pronajatou na dobu 24 hodin spojit s činností vinařského podniku, jehož název nese víno. Nemá-li pronájem vinic nacházejících se ve značné vzdálenosti od hlavní provozovny vinařského podniku, jehož název nese víno, žádný dopad na označení, jeví se logické, že jej nebude mít ani pronájem lisovny za účelem lisování přímo na místě, aby se tak zamezilo přepravě hroznů. Při výrobě vína je totiž sdílení zařízení běžné a z hlediska řízení podniku je racionální.
30 Pokud však lisovna pronajatá na 24 hodin vinařským podnikem, jehož název nese víno, může být s tímto podnikem spojena, je třeba objasnit požadavky, které musí lisování splňovat z hlediska personálu. V tomto ohledu vyvstává zejména otázka, zda je přítomnost žalobkyně v původním řízení nebo jejích pracovníků během lisování povinná.
31 Podle předkládajícího soudu požadavky vyplývající z judikatury Soudního dvora, které odkazují na skutečné vedení a ustavičný dohled, svědčí ve prospěch povinné přítomnosti pracovníků žalobkyně v původním řízení a proti dostatečnosti pouhého práva vydávat pokyny. Pokud jde o plnění do lahví, Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. října 1988, Erzeugergemeinschaft Goldenes Rheinhessen (311/87, EU:C:1988:483), shledal, že je nezbytné, aby plnění bylo provedeno samotným výrobcem. Využívání služeb jiného vinařského podniku je tedy třeba se vyhnout s ohledem na požadavek, že celá vinifikace musí proběhnout v samotném vinařském podniku, jehož název nese víno.
32 V případě, že by lisování mohlo být provedeno rovněž pracovníky vinařského podniku pronajímajícího lisovnu, vyvstává rovněž otázka, zde může být těmto pracovníkům v případě výskytu neočekávaných problémů přiznáno oprávnění zasáhnout do této operace z vlastního podnětu. V takových naléhavých případech by rozhodnutí, která musí zaměstnanci pronajímajícího vinařského podniku přijmout samostatně, aniž by se předtím obrátili na vinařský podnik, jehož název nese víno, měla za následek, že by posledně zmíněný podnik již v tomto případě nezajišťoval skutečné vedení a ustavičný dohled nad operací.
33 Konečně i za předpokladu, že je převzetí odpovědnosti formou pokynů v zásadě dostačující, zůstává otázkou, zda tomu musí být jinak, pokud má vinařský podnik, který pronajímá lisovnu a provádí lisování, vlastní zájem na způsobu provedení této operace. V projednávané věci smlouva uzavřená mezi žalobkyní v původním řízení a vinařem B stanoví příplatek k ceně vázaný na výnos a jakost vyrobeného vína, který by mohl vést k vlastnímu zájmu provozovatele na způsobu provedení lisování a k vlastnímu hospodářskému riziku.
34 Za těchto podmínek se Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je možné, aby celá vinifikace proběhla ve [vinařském podniku, jehož název nese víno] ve smyslu čl. 54 odst. 1 druhého pododstavce [nařízení v přenesené pravomoci 2019/33], pokud k lisování hroznů dochází v lisovně pronajaté na 24 hodin od jiného vinařského podniku, která je v této době k dispozici výlučně vinařskému podniku, jehož název nese víno?
2) Je v případě kladné odpovědi nezbytné, aby lisování hroznů provedli nebo na ně alespoň přímo na místě dohlíželi pracovníci vinařského podniku, jehož název nese víno, nebo mohou lisování podle pokynů vinařského podniku, jehož název nese víno, provádět i pracovníci vinařského podniku pronajímajícího lisovnu?
3) Pokud mohou lisování provádět i pracovníci vinařského podniku pronajímajícího lisovnu, může být těmto pracovníkům v případě výskytu neočekávaných problémů přiznáno oprávnění zasáhnout na základě samostatného rozhodnutí do lisování?
4) Brání přičtení vinifikace vinařskému podniku, jehož název nese víno, pokud má vinařský podnik pronajímající lisovnu a provádějící lisování vlastní zájem na způsobu provádění lisování, protože ve smlouvě o obhospodařování vinic, která byla s tímto podnikem rovněž uzavřena, je k úplatě za obhospodařování, která se vztahuje k ploše obdělávané půdy, sjednán příplatek za každý hektolitr Kabinettwein, Spätlesewein (pozdní sběr) a Auslesewein, který je závislý na výnosu a jakosti vína?“
K předběžným otázkám
K první otázce
35 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 54 odst. 1 druhý pododstavec nařízení v přenesené pravomoci 2019/33 vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že lisování hroznů pocházejících z pronajatých vinic probíhá v zařízení, které je na základě nájemní smlouvy uzavřené s jiným vinařským podnikem dáno na krátkou dobu k dispozici výlučně vinařskému podniku, jehož název nese víno, vylučuje, aby se mělo za to, že celá vinifikace proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno, ve smyslu tohoto ustanovení.
36 V tomto ohledu je třeba na úvod připomenout, že podle čl. 54 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2019/33 se údaje odkazující na podnik uvedené v příloze VI tohoto nařízení, jiné než název stáčírny, výrobce nebo prodejce, vyhrazují pro výrobky z révy vinné s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením a použijí se pouze tehdy, pokud se produkt z révy vinné vyrábí výhradně z hroznů sklizených na vinicích pěstovaných tímto podnikem a v tomto podniku proběhla celá vinifikace.
37 I když z toho vyplývá, že čl. 54 odst. 1 první pododstavec nařízení v přenesené pravomoci 2019/33 vyhrazuje dotčené údaje pro výrobky z révy vinné s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením, v projednávané věci tento požadavek nevyvolává pochybnosti ze strany předkládajícího soudu. Při odpovědi na první otázku je tedy třeba vycházet z předpokladu, že se na vinice pronajaté v projednávané věci, které se nacházejí přibližně 70 km od hlavní provozovny vinařského podniku, jehož název nese víno, vztahuje stejné chráněné označení původu nebo chráněné zeměpisné označení jako na tento podnik, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
38 Totéž platí pro podmínku, podle které dotčené údaje mohou být použity pouze tehdy, pokud se produkt z révy vinné vyrábí výhradně z hroznů sklizených na vinicích pěstovaných tímto podnikem, přičemž předkládající soud uvedl, že v projednávané věci jsou pronajaté vinice pěstovány podle pokynů žalobkyně v původním řízení, a v tomto směru nepoložil žádné otázky.
39 Otázky předkládajícího soudu se tak týkají podmínek, za kterých lze dovodit, že celá vinifikace proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno, a zejména, pokud jde o první otázku, toho, zda skutečnost, že zařízení na lisování hroznů je tímto podnikem pronajímáno pouze na 24 hodin, vylučuje závěr, že lisování, a proto samotná vinifikace, celé proběhly v uvedeném podniku.
40 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že pojem „podnik“, který je uveden v čl. 54 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2019/33, není v tomto nařízení definován, a to ani nepřímo odkazem na vnitrostátní právní předpisy členských států. Uvedený pojem musí být tudíž považován za autonomní pojem unijního práva, který musí být na území Unie vykládán jednotně a s přihlédnutím nejen ke znění tohoto ustanovení, ale i ke kontextu, do něhož zapadá, a cílům sledovaným právní úpravou, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. května 2023, Bezirkshauptmannschaft Lilienfeld, C‑155/22, EU:C:2023:394, bod 63 a citovaná judikatura).
41 Pokud jde zaprvé o ostatní znění čl. 54 odst. 1 druhého pododstavce nařízení v přenesené pravomoci 2019/33, toto ustanovení pro účely použití výrazů, které jsou v něm uvedeny, zejména vyžaduje, aby „celá“ vinifikace proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno.
42 V tomto ohledu je třeba připomenout, že uvedené ustanovení rozlišuje několik fází produkce, k nimž patří sklizeň hroznů a jejich vinifikace, jejíž součástí je lisování hroznů. Jak přitom uvedla Komise ve svém písemném vyjádření, vzhledem k tomu, že stálá provozovna spadá pod pojem „podnik“, výraz „celá“ pouze upřesňuje, že žádná fáze zpracování během procesu vinifikace nesmí být uskutečněna mimo tento podnik, aniž je definice zemědělského podniku stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1307/2013 omezena použitím tohoto výrazu.
43 Pokud jde zadruhé o kontext čl. 54 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2019/33, toto nařízení bylo přijato Komisí na základě zmocnění, které jí svěřují články 122 a 227 nařízení č. 1308/2013. Podle čl. 122 odst. 1 písm. c) bodu iii) nařízení č. 1308/2013 se akty v přenesené pravomoci mohou týkat zejména pravidel týkajících se nepovinných údajů pro „výrazy odkazující na zemědělský podnik a podmín[ky] jejich použití“.
44 I když nařízení č. 1308/2013 neupřesňuje ani pojem „zemědělský podnik“, odkazuje v čl. 3 odst. 3 na definice uvedené mimo jiné v nařízení č. 1307/2013. Je tak třeba zohlednit definici uvedenou v čl. 4 odst. 1 písm. b) posledně zmíněného nařízení, podle níž „zemědělský podnik“ představuje „soubor všech produkčních jednotek využívaných k zemědělské činnosti a spravovaných zemědělcem, které se nacházejí na území stejného členského státu“.
45 Pokud jde o zeměpisnou oblast, v níž se musí jednotlivé výrobní jednotky nacházet, aby mohly být považovány za součást podniku, Soudní dvůr konstatoval, že si výrobce může zvolit místo produkce, pokud se toto místo nachází na území členského státu. Musí však řídit všechny výrobní jednotky, aniž by provozovatel musel být vlastníkem zařízení, která používá ke své výrobě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. května 2003, Agrargenossenschaft Alkersleben, C‑268/01, EU:C:2003:263, body 30 a 33 a citovaná judikatura).
46 Pokud jde o požadavek, podle kterého musí být produkční jednotka spravována samotným zemědělcem, Soudní dvůr upřesnil, že pojem „správa“ s sebou nenese požadavek, aby zemědělec měl neomezené oprávnění nakládat s dotčenou plochou v rámci jejího využívání pro zemědělské účely. Zemědělec musí naproti tomu mít dostatečnou autonomii ohledně této plochy pro účely výkonu své zemědělské činnosti (rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Avio Lucos, C‑176/20, EU:C:2022:274, bod 56 a citovaná judikatura).
47 Jak uvedl generální advokát v bodě 51 svého stanoviska, z úvah uvedených v bodech 44 až 46 tohoto rozsudku obdobně vyplývá, že pojem „podnik“ ve smyslu čl. 54 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2019/33 není omezen pouze na pozemky, které vlastní pěstitel vína nebo které se nacházejí v jejich blízkosti, ale může být rozšířen i na pronajaté vinice, které se případně mohou nacházet na jiném místě, než kde má tento pěstitel vlastní vinice, aniž jsou dotčeny ostatní podmínky uvedené v tomto ustanovení, a zejména podmínky uvedené v bodech 37 a 38 tohoto rozsudku.
48 Zatřetí je takový výklad rovněž podpořen cílem sledovaným ustanoveními nařízení v přenesené pravomoci 2019/33, která upravují používání nepovinných údajů na označení výrobků.
49 V tomto ohledu musí být čl. 54 odst. 1 druhý pododstavec nařízení v přenesené pravomoci 2019/33 vykládán ve světle bodu 48 odůvodnění tohoto nařízení, podle kterého uvedení podniku, který obhospodařuje vinice, z nichž pocházejí dotyčné výrobky z révy vinné, a v němž probíhá celá vinifikace, na etiketě výrobku z révy vinné sleduje cíl informovat spotřebitele o záruce vyšší jakosti vyplývající z tohoto údaje. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze tehdy, je-li zaručeno, že tito spotřebitelé nebudou uvedeni v omyl, pokud jde o totožnost podniku odpovědného za vinifikaci. Takový závěr mimoto vyplývá z bodu 34 odůvodnění tohoto nařízení, který uvádí, že by se měla vypracovat ustanovení o používání nepovinných údajů na označení, aby nedocházelo k uvádění spotřebitelů v omyl.
50 Ve stejném duchu Soudní dvůr již rozhodl, že nepovinné údaje, jako je údaj o podniku, mají zaručit spotřebitelům, kteří kupují vína s určitými názvy, že hlavní fáze procesu výroby vína, tedy fáze od sklizně hroznů až po vinifikaci, proběhly za skutečného vedení, pod intenzivním a ustavičným dohledem a na výlučnou odpovědnost jediného provozovatele, kterému lze přičíst jakost výrobku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. června1994, Baux, C‑403/92, EU:C:1994:269, bod 15).
51 Stejně tak, pokud jde konkrétně o použití výrazu „plnění do lahví výrobcem“, který označuje totožnost výrobce s osobou nebo podnikem provádějícím plnění do láhví, Soudní dvůr upřesnil, že je nezbytné, aby toto plnění bylo provedeno samotným výrobcem buď v jeho vlastním vinařském podniku, nebo, nemá-li výrobce zařízení na plnění, za podmínek, které poskytují v podstatě totožné záruky. Takové záruky existují zejména tehdy, pokud je vinifikace prováděna pod skutečným vedením, intenzivním a ustavičným dohledem a na výlučnou odpovědnost výrobce. Tyto požadavky slouží k dosažení cíle spočívajícího v ochraně a správné informovanosti spotřebitele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. října 1988, Erzeugergemeinschaft Goldenes Rheinhessen, 311/87, EU:C:1988:483, body 14 až 16).
52 Je ještě třeba podotknout, podobně jako to učinil generální advokát v bodě 65 svého stanoviska, že jakmile je připuštěno, že pro účely použití výrazů uvedených v čl. 54 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2019/33 není nutné, aby byly pěstování a sklizeň hroznů, které jsou zásadní pro konečný výsledek, prováděny na pozemcích, jejichž vlastníkem je vinař, nebo na pozemcích nacházejících se v jejich blízkosti, platí stejná úvaha i pro lisování hroznů. Naproti tomu, stejně jako v případě uvedených prací, je nutno se ujistit, že vlastník uvedeného podniku zajišťuje rovněž skutečné vedení, intenzivní a ustavičný dohled a nese odpovědnost za tuto operaci.
53 Z toho vyplývá, že lisování hroznů lze považovat za probíhající ve vinařském podniku, jehož název nese víno, i když k němu dochází v lisovně pronajaté od jiného podniku pouze na 24 hodin, pokud je tato lisovna dána k dispozici výlučně vlastníkovi tohoto prvního podniku na dobu nezbytnou k dokončení lisování, což musí v konečném důsledku ověřit předkládající soud.
54 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 54 odst. 1 druhý pododstavec nařízení v přenesené pravomoci 2019/33 musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že lisování hroznů pocházejících z pronajatých vinic proběhne v zařízení, které si vinařský podnik, jehož název nese víno, krátkodobě pronajme od jiného vinařského podniku, nevylučuje, aby se mělo za to, že celá vinifikace proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno, ve smyslu tohoto ustanovení, pokud je toto zařízení dáno k dispozici výlučně vinařskému podniku, jehož název nese víno, na dobu nezbytnou pro lisování a pokud posledně zmíněný podnik zajišťuje skutečné vedení, intenzivní a ustavičný dohled a nese odpovědnost za tuto operaci.
K druhé až čtvrté otázce
55 Podstatou druhé až čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být čl. 54 odst. 1 druhý pododstavec nařízení v přenesené pravomoci 2019/33 vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby se mohlo mít za to, že celá vinifikace proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno, ve smyslu tohoto ustanovení, musí být lisování hroznů prováděno samotnými pracovníky tohoto podniku, nebo zda jej mohou provádět pracovníci vinařského podniku, který pronajímá lisovnu, přičemž jsou posledně uvedení pracovníci oprávněni zasáhnout v případě výskytu neočekávaných problémů při lisování. Tento soud si klade též otázku, jaký dopad má skutečnost, že vinařský podnik, který pronajímá lisovnu, má vlastní zájem na způsobu provádění lisování, zejména z důvodu smluvního ujednání týkajícího se příplatku k ceně vázaného na výnos a jakost na hektolitr vína.
56 Nejprve je třeba upřesnit, že ze znění čl. 54 odst. 1 druhého pododstavce nařízení v přenesené pravomoci 2019/33 nevyplývá žádný požadavek, pokud jde o spojitost mezi vinařským podnikem, jehož název nese víno, a zaměstnanci provádějícími lisování hroznů.
57 Je přitom třeba konstatovat, že cíle sledovaného tímto ustanovením, jak vyplývá z bodů 49 až 51 tohoto rozsudku, spočívajícího v poskytnutí informací spotřebitelům ohledně záruky vyšší kvality vyplývající z dotčeného údaje, může být dosaženo pouze tehdy, pokud tito spotřebitelé nejsou uvedeni v omyl, pokud jde o totožnost osob odpovědných za vinifikaci.
58 Proto, i když takové úvahy nevylučují samotnou skutečnost, že výkon některých činností souvisejících s vinifikací je svěřen pracovníkům vinařského podniku, který pronajímá lisovnu, nic to nemění na tom, že tyto činnosti musí být vykonávány pod skutečným vedením, intenzivním a ustavičným dohledem a na výlučnou odpovědnost vinařského podniku, jehož název nese víno (obdobně viz rozsudek ze dne 18. října 1988, Erzeugergemeinschaft Goldenes Rheinhessen, 311/87, EU:C:1988:483, bod 15).
59 Aby byl tento požadavek splněn, je nezbytné, pokud jde o lisování hroznů, aby vinařský podnik, jehož název nese víno, intenzivně a ustavičně dohlížel a kontroval, zda je tato operace prováděna v souladu s jeho vlastními pravidly, aniž by se za tímto účelem mohl omezit na odkaz na případné pokyny vinařského podniku, který pronajímá lisovnu.
60 Dále to znamená, že v případě, že v průběhu této operace vyvstanou neočekávané problémy, které vyžadují přijetí okamžitých rozhodnutí, jsou tato rozhodnutí přijímána samotným vlastníkem vinařského podniku, jehož název nese víno, nebo jeho zaměstnanci. V takových naléhavých případech totiž nemohou být nezbytná rozhodnutí přenesena na třetí osoby, jelikož takové přenesení by neumožňovalo zajistit záruku jakosti vyplývající z toho, že celá vinifikace proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno, a tedy pod skutečným vedením posledně zmíněného podniku.
61 Konečně je třeba dodat, že případný vlastní zájem podniku, který pronajímá lisovnu vinařskému podniku, jehož název nese víno, jako je příplatek k ceně vázaný na výnos a jakost na hektolitr vína, nemá vliv na otázku, zda celá vinifikace proběhla v rámci posledně zmíněného podniku ve smyslu čl. 54 odst. 1 druhého pododstavce nařízení v přenesené pravomoci 2019/33, jelikož takový zájem nemůže ohrozit záruku, že vinifikace proběhla pod skutečným vedením, intenzivním a ustavičným dohledem na výlučnou odpovědnost vinařského podniku, jehož název nese víno.
62 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou až čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 54 odst. 1 druhý pododstavec nařízení v přenesené pravomoci 2019/33 musí být vykládán v tom smyslu, že celá vinifikace proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno, ve smyslu tohoto ustanovení, i když lisování bylo provedeno pracovníky vinařského podniku, který pronajal lisovnu vinařskému podniku, jehož název nese víno, pokud vlastník posledně zmíněného podniku zajišťuje skutečné vedení, intenzivní a ustavičný dohled a nese odpovědnost za tuto operaci. Skutečnost, že vinařský podnik, který pronajímá lisovnu, má vlastní zájem na způsobu provádění lisování, zejména z důvodu smluvního ujednání týkajícího se příplatku k ceně vázaného na výnos a jakost na hektolitr vína, nemá vliv na otázku, zda lze mít za to, že vinifikace proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno.
K nákladům řízení
63 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
1) Článek 54 odst. 1 druhý pododstavec nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o žádosti o ochranu označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů v odvětví vína, řízení o námitce, omezení použití, změny specifikace výrobku, zrušení ochrany a označování a obchodní úpravu, ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1375 ze dne 11. června 2021,
musí být vykládán v tom smyslu, že
skutečnost, že lisování hroznů pocházejících z pronajatých vinic proběhne v zařízení, které si vinařský podnik, jehož název nese víno, krátkodobě pronajme od jiného vinařského podniku, nevylučuje, aby se mělo za to, že celá vinifikace proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno, ve smyslu tohoto ustanovení, pokud je toto zařízení dáno k dispozici výlučně vinařskému podniku, jehož název nese víno, na dobu nezbytnou pro lisování a pokud posledně zmíněný podnik zajišťuje skutečné vedení, intenzivní a ustavičný dohled a nese odpovědnost za tuto operaci.
2) Článek 54 odst. 1 druhý pododstavec nařízení v přenesené pravomoci 2019/33, ve znění nařízení v přenesené pravomoci 2021/1375,
musí být vykládán v tom smyslu, že
celá vinifikace proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno, ve smyslu tohoto ustanovení, i když lisování bylo provedeno pracovníky vinařského podniku, který pronajal lisovnu vinařskému podniku, jehož název nese víno, pokud vlastník posledně zmíněného podniku zajišťuje skutečné vedení, intenzivní a ustavičný dohled a nese odpovědnost za tuto operaci. Skutečnost, že vinařský podnik, který pronajímá lisovnu, má vlastní zájem na způsobu provádění lisování, zejména z důvodu smluvního ujednání týkajícího se příplatku k ceně vázaného na výnos a jakost na hektolitr vína, nemá vliv na otázku, zda lze mít za to, že vinifikace proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno.
Podpisy