ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
21. prosince 2023(*)
„Kasační opravný prostředek – Žaloba na náhradu škody – Spojování podniků – Rozhodnutí Evropské komise, kterým se spojení prohlašuje za neslučitelné s vnitřním trhem a s fungováním dohody o EHP – Zrušení rozhodnutí z důvodu procesní vady – Mimosmluvní odpovědnost Evropské unie – Příčinná souvislost“
Ve věci C‑297/22 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 3. května 2022,
United Parcel Service, Inc., se sídlem v Atlantě, Georgia (Spojené státy), zástupci: F. Hoseinian, advokat, W. Knibbeler, A. Pliego Selie, F. Roscam Abbing, T. van Helfteren, advocaten, a A. Ryan, solicitor,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhovatelka,
přičemž další účastnicí řízení je:
Evropská komise, zástupci: P. Berghe, M. Farley a N. Khan, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení: E. Regan, předseda senátu, K. Lenaerts, předseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce pátého senátu, Z. Csehi (zpravodaj), M. Ilešič a I. Jarukaitis, soudci,
generální advokát: A. M. Collins,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Kasačním opravným prostředkem se společnost United Parcel Service, Inc. (dále jen „UPS“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 23. února 2022, United Parcel Service v. Komise (T‑834/17, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2022:84), kterým Tribunál zamítl její žalobu založenou na článku 268 SFEU a znějící na náhradu škody, kterou měla utrpět z důvodu protiprávnosti rozhodnutí Komise C(2013) 431 ze dne 30. ledna 2013, jímž se spojení prohlašuje za neslučitelné s vnitřním trhem a s fungováním Dohody o EHP (věc COMP/M.6570 – UPS/TNT Express) (dále jen „sporné rozhodnutí“).
Právní rámec
2 Článek 7 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. 2004, L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40), nadepsaný „Odklad uskutečňování spojení“, v odstavci 1 stanoví:
„Spojení s významem pro celé Společenství odpovídající definici v článku 1 nebo spojení, které má být přezkoumáno [Evropskou] [k]omisí podle čl. 4 odst. 5, nesmí být uskutečněno ani před jeho oznámením ani před jeho prohlášením za slučitelné se společným trhem rozhodnutím podle čl. 6 odst. 1 písm. b), čl. 8 odst. 1 nebo čl. 8 odst. 2, nebo na základě domněnky podle čl. 10 odst. 6.“
3 Článek 10 téhož nařízení, nadepsaný „Lhůty pro zahájení řízení a pro rozhodnutí“, v odstavci 5 stanoví:
„V případech, kdy Soudní dvůr svým rozsudkem zruší celé nebo část rozhodnutí Komise, které podléhá lhůtě stanovené tímto článkem, spojení bude Komisí znovu přezkoumáno za účelem přijetí rozhodnutí na základě čl. 6 odst. 1.
Spojení bude znovu přezkoumáno ve světle aktuálních tržních podmínek.
Oznamující strany neprodleně předloží nové oznámení nebo doplní původní oznámení v případě, že se původní oznámení stává neúplným z důvodu nastalých změn v tržních podmínkách nebo v poskytnutých informacích. Tam kde žádné takové změny nejsou, strany neprodleně tuto skutečnost potvrdí.
Lhůty stanovené v odstavci 1 začnou běžet v první pracovní den následující po dni přijetí úplných informací v novém oznámení, doplněném oznámení nebo potvrzení ve smyslu třetího pododstavce.
Druhý a třetí pododstavec budou použity rovněž v případech uvedených v čl. 6 odst. 4 a čl. 8 odst. 7.“
Skutečnosti předcházející sporu
4 Skutečnosti předcházející sporu, tak jak vyplývají z bodů 1 až 13 napadeného rozsudku, lze shrnout následovně:
„1 V Evropském hospodářském prostoru (EHP) jsou žalobkyně, [UPS] a TNT Express NV (dále jen ‚TNT‘) dvěma společnostmi působícími na trhu mezinárodních služeb expresního doručování malých zásilek.
2 Dne 26. června 2012 zveřejnila Evropská komise oznámení o předběžném oznámení o spojení podniků (věc COMP/M.6570 – UPS/TNT Express) (JO 2012, C 186, s. 9) […]
3 Dne 11. ledna 2013 informovala Komise UPS, že má v úmyslu zakázat navrhované spojení mezi ní a společností TNT.
4 Dne 14. ledna 2013 zveřejnila UPS tuto informaci prostřednictvím tiskové zprávy.
5 […]
6 Dne 30. ledna 2013 Komise přijala [sporné rozhodnutí]. Komise se domnívala, že spojení mezi společnostmi UPS a TNT by představovalo významné narušení účinné hospodářské soutěže na trzích dotčených služeb v patnácti členských státech, jmenovitě v Bulharsku, České republice, Dánsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, na Maltě, v Nizozemsku, Polsku, Rumunsku, Slovinsku, na Slovensku, ve Finsku a Švédsku.
7 V tiskové zprávě z téhož dne UPS oznámila, že se vzdává zamýšleného spojení.
8 Dne 5. dubna 2013 podala UPS k Tribunálu žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí, zapsanou do rejstříku pod číslem T‑194/13, a návrh na projednání věci ve zrychleném řízení, který Tribunál zamítl.
9 Dne 7. dubna 2015 oznámila FedEx Corp. nabídku na koupi společnosti TNT.
10 Dne 4. července 2015 zveřejnila Komise oznámení o předběžném oznámení o spojení podniků (věc M.7630 – FedEx/TNT Express) (Úř. věst. 2015, C 220, s. 15), týkající se spojení, kterým měla FedEx nabýt společnost TNT.
11 Dne 8. ledna 2016 přijala Komise rozhodnutí prohlašující spojení za slučitelné s vnitřním trhem a s fungováním Dohody o EHP (věc M.7630 – FedEx/TNT Express), jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2016, C 450, s. 12), ohledně spojení mezi společnostmi FedEx a TNT.
12 Rozsudkem ze dne 7. března 2017, United Parcel Service v. Komise (T‑194/13, EU:T:2017:144), Tribunál sporné rozhodnutí zrušil.
13 Dne 16. května 2017 podala Komise kasační opravný prostředek proti rozsudku ze dne 7. března 2017, United Parcel Service v. Komise (T‑194/13, EU:T:2017:144), který Soudní dvůr zamítl rozsudkem ze dne 16. ledna 2019, Komise v. United Parcel Service (C‑265/17 P, EU:C:2019:23).“
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
5 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 29. prosince 2017 podala společnost UPS žalobu znějící zaprvé na náhradu škody ve výši 1,742 miliardy eur, která jí údajně vznikla v důsledku protiprávnosti sporného rozhodnutí, a zadruhé na náhradu daní, které budou vybrány ze získané náhrady škody.
6 Podle žaloby se údajná škoda ve výši 1,742 miliardy eur skládala z následujících částek:
– 131 milionů eur odpovídající čisté částce ztráty vzniklé společnosti UPS z důvodu odškodnění za ukončení smlouvy (200 milionů eur brutto) vyplacené společnosti TNT na základě dohody o fúzi za neuskutečnění spojení;
– 1,638 miliardy eur, která odráží čistou hodnotu po zdanění synergií v oblasti nákladů, ztracených v důsledku zákazu spojení;
– 2,4 milionu eur, což odpovídá nákladům spojeným se soudním řízením, které vynaložila společnost UPS (3,7 milionu eur brutto) v souvislosti se vstupem do řízení o kontrole spojení podniků FedEx/TNT;
– s odečtením 29 milionů eur ušetřených nákladů na spojení (44,2 milionu eur brutto).
7 Tribunál napadeným rozsudkem žalobu společnosti UPS zamítl.
8 V první řadě, pokud jde o protiprávnost vyplývající z porušení procesních práv, Tribunál zaprvé v bodech 94 a 123 napadeného rozsudku rozhodl, že porušení práva společnosti UPS na obhajobu z důvodu neoznámení konečné verze ekonometrického modelu Komisí již bylo s konečnou platností prokázáno v rozsudku ze dne 7. března 2017, United Parcel Service v. Komise (T‑194/13, EU:T:2017:144, body 221 a 222), který nabyl právní moci poté, co byl kasační opravný prostředek Komise zamítnut rozsudkem ze dne 16. ledna 2019, Komise v. United Parcel Service (C‑265/17 P, EU:C:2019:23). Podle Tribunálu toto porušení práva společnosti UPS na obhajobu představuje ze strany Komise dostatečně závažné porušení unijní právní normy, která přiznává práva jednotlivcům.
9 Zadruhé v bodě 143 napadeného rozsudku Tribunál odmítl jako neopodstatněnou argumentaci společnosti UPS, podle které Komise porušila procesní práva společnosti UPS také při analýze nárůstu efektivnosti z důvodu, že jí neoznámila kritéria pro posouzení tohoto nárůstu.
10 Zatřetí, pokud jde o údajné porušení procesních práv vyplývající z neposkytnutí určitých důvěrných dokumentů společnosti FedEx, Tribunál měl v bodech 172 a 182 napadeného rozsudku za to, že toto porušení nebylo prokázáno.
11 V druhé řadě, pokud jde o údajnou protiprávnost vyplývající z údajných pochybení týkajících se meritorního posouzení spojení, Tribunál po zvážení dotčených zájmů zaprvé v bodě 228 napadeného rozsudku uvedl, že nesrovnalosti namítané společností UPS ohledně ekonometrického modelu Komise nebyly dostatečně závažné na to, aby mohly založit mimosmluvní odpovědnost Unie.
12 Zadruhé Tribunál dospěl v bodě 289 napadeného rozsudku k závěru, že se společnosti UPS nepodařilo prokázat existenci pochybení při posouzení ověřitelnosti údajného nárůstu efektivnosti, které by mohlo založit mimosmluvní odpovědnost Unie.
13 Na třetím místě, pokud jde o existenci příčinné souvislosti mezi protiprávností vyplývající z neoznámení ekonometrického modelu a trojí tvrzenou škodou, jejíž náhrady se UPS domáhala z důvodu nemožnosti provést zamýšlené spojení, Tribunál nejprve v bodě 343 napadeného rozsudku konstatoval, že je třeba zamítnout návrh na náhradu škody týkající se nákladů spojených s účastí společnosti UPS na řízení o kontrole spojení mezi společnostmi FedEx a TNT.
14 Dále Tribunál v bodě 350 napadeného rozsudku rozhodl, že vzhledem k tomu, že platba odškodnění ze strany společnosti UPS ve prospěch společnosti TNT za ukončení smlouvy ve výši 200 milionů eur přímo vyplývá z dohody uzavřené mezi těmito dvěma podniky, nebylo prokázáno, že porušení procesních práv společnosti UPS nebo jiná porušení tvrzená touto společností byla její rozhodující příčinou.
15 Pokud jde konečně o škodu související s ušlým ziskem, která vznikla společnosti UPS z důvodu nemožnosti provést zamýšlené spojení, zaprvé měl Tribunál v bodě 353 napadeného rozsudku za to, že návrh společnosti UPS musí být vykládán tak, že jeho předmětem není náhrada škody za ztrátu příležitosti uskutečnit uvedené spojení, ale náhrada škody za určitou ztrátu synergií nákladů. Přitom vzhledem k tomu, že společnost UPS uvedla až v odpovědi na otázky Tribunálu, že návrh na náhradu škody zahrnoval určitým způsobem ztrátu příležitosti, měl Tribunál za to, že tato nová složka škody byla uplatněna opožděně, a je tedy nepřípustná.
16 Zadruhé Tribunál v bodech 355 a 358 napadeného rozsudku uvedl, že společnost UPS neprokázala ani neposkytla důkazy, které by umožnily dospět s požadovanou jistotou k závěru, že údajné chyby v koncepci zvoleného ekonometrického modelu postačují k tomu, aby byla vyvrácena celá hospodářská analýza zamýšleného spojení a konstatování zásadního narušení účinné hospodářské soutěže. Tribunál měl v uvedených bodech napadeného rozsudku rovněž za to, že nelze dospět k závěru, že porušení práva na obhajobu mělo rozhodující dopad na výsledek řízení o kontrole navrhovaného spojení.
17 Zatřetí Tribunál dospěl v bodě 365 napadeného rozsudku k závěru, že vzhledem k tomu, že společnost UPS upustila dne 14. ledna 2013 od záměru nabýt společnost TNT, i za předpokladu, že by pochybení, kterého se Komise dopustila při přijetí sporného rozhodnutí, mohla způsobit společnosti UPS ušlý zisk, skutečnost, že se tento podnik vzdal navrhovaného spojení po oznámení sporného rozhodnutí, měla za následek přerušení veškeré přímé příčinné souvislosti mezi tímto pochybením a tvrzenou škodou.
18 V bodě 371 napadeného rozsudku Tribunál dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že porušení procesních práv společnosti UPS nebo jiná porušení tvrzená touto společností jsou rozhodující příčinou jejího údajného ušlého zisku, a že je tedy třeba návrh na náhradu této škody zamítnout.
Návrhová žádání účastnic řízení před Soudním dvorem
19 Společnost UPS navrhuje, aby Soudní dvůr:
– napadený rozsudek zrušil;
– přiznal společnosti UPS náhradu vzniklé škody navýšenou o uplatnitelné úroky, jak bylo požadováno v prvním stupni, v souladu s postupem stanoveným v článku 340 SFEU;
– podpůrně vrátil věc Tribunálu a
– uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení a řízení před Tribunálem.
20 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek zamítl a
– uložil společnosti UPS náhradu nákladů řízení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
21 Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá společnost UPS šest důvodů. První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit zaprvé tím, že měl za to, že závažná pochybení přičitatelná Komisi v souvislosti s ekonometrickým modelem použitým tímto orgánem nemohla založit mimosmluvní odpovědnost Unie, a zadruhé tím, že dospěl k závěru o neexistenci příčinné souvislosti s tvrzenou škodou. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit tím, že měl za to, že odškodnění za ukončení smlouvy je nevymahatelné, neboť bylo sjednáno dobrovolně. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit tím, že rozhodl, že příčinná souvislost mezi závažným porušením, kterého se dopustila Komise, a škodou související s ušlým ziskem byla přerušena z důvodu kroků, které společnost UPS učinila v návaznosti na sporné rozhodnutí. Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávných právních posouzení, kterých se měl Tribunál dopustit tím, že měl za to, že Komise měla, pokud jde o akceptaci nárůstu efektivnosti, prostor pro uvážení, takže se podle něj nedopustila dostatečně závažného pochybení, co se týče posouzení nárůstu efektivnosti. Pátý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil tím, že rozhodl, že společnost UPS nepředložila úředníkovi pro slyšení požadované žádosti týkající se dokumentů společnosti FedEx. Šestý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit tím, že dospěl k závěru, že škoda vyplývající ze ztráty příležitosti představuje novou složku škody, která je proto nepřípustná.
K třetímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
22 Společnost UPS třetím důvodem kasačního opravného prostředku, který je třeba přezkoumat na prvním místě, Tribunálu v podstatě vytýká, že se v bodech 364 a 365 napadeného rozsudku dopustil nesprávných právních posouzení, když tvrdil, že kroky, které společnost UPS učinila v návaznosti na sporné rozhodnutí, měly za následek přerušení přímé příčinné souvislosti mezi závažným porušením, kterého se dopustila Komise, a škodou související s ušlým ziskem, který společnosti UPS vznikl z důvodu nemožnosti provést zamýšlené spojení. Podle společnosti UPS byly kroky, které podnikla, přímým důsledkem sporného rozhodnutí.
23 Společnost UPS v první řadě uvádí, že Tribunál se tím, že dospěl k závěru, že se společnost UPS rozhodla „upustit“ od zamýšleného spojení, dopustil nesprávného právního posouzení, neboť dospěl k nesprávnému právnímu závěru založenému na zjevně zkresleném výkladu dostupných důkazů. Společnost UPS se totiž plánovaného převzetí nevzdala, neboť se domáhala zrušení sporného rozhodnutí před Tribunálem a požádala o projednání věci ve zrychleném řízení. Mimoto se společnost UPS smluvně zavázala zachovat svou nabídku, dokud ji Komise nezakáže. Tiskovou zprávou ze dne 14. ledna 2013 společnost UPS informovala kapitálové trhy, že v případě, že Komise skutečně přijme rozhodnutí o zákazu, nebude pak společnost UPS z právního hlediska schopna uskutečnit nabídku, jejíž platnost skončí v souladu s jejími smluvními podmínkami. Následně dne 30. ledna 2013, kdy bylo přijato sporné rozhodnutí, společnost UPS zveřejnila tiskovou zprávu, v níž byly vysvětleny vyžadované smluvní kroky přijaté v návaznosti na toto rozhodnutí. Pokud jde o tyto smluvní kroky, Tribunál nemůže společnosti UPS vytýkat, že podnikla kroky vyžadované článkem 7 nařízení č. 139/2004, který stanoví, že spojení, která byla zakázána, nelze uskutečnit.
24 V druhé řadě společnost UPS tvrdí, že závěr Tribunálu, podle kterého příčinná souvislost mezi závažným pochybením, kterého se dopustila Komise, a škodou související s ušlým ziskem, který vznikl společnosti UPS z důvodu nemožnosti provést zamýšlené spojení, byla přerušena, protože nepředložila druhou nabídku na převzetí společnosti TNT ani nepodala konkurenční nabídku v reakci na nabídku společnosti FedEx, je nesprávný a neodráží hospodářskou realitu.
25 Zaprvé společnost UPS neměla žádný důvod očekávat jiný výsledek, neboť řízení o žalobě na neplatnost sporného rozhodnutí stále probíhalo a Komise důrazně hájila legalitu tohoto rozhodnutí. Dále nelze od žádné strany požadovat, aby i nadále oznamovala spojení v naději, že nakonec souhlas získá, a to bez ohledu na to, zda to bylo na základě pravidel v oblasti veřejných nabídek k odkupu možné z obchodního nebo jiného hlediska.
26 Zadruhé nehledě na skutečnost, že by tato nová nabídka nebyla schválena nebo že by bylo velmi málo pravděpodobné, že by byla schválena nizozemským finančním regulačním orgánem podle nizozemské právní úpravy v oblasti veřejných nabídek k odkupu, která vyžadovala schválení podání týkajícího se veřejné nabídky k odkupu, ze strany tohoto orgánu před tím, než jedna ze stran bude moci uskutečnit toto převzetí, společnost UPS zdůrazňuje, že je nesprávné a nereálné předestírat, že mohla podat revidovanou nabídku před zrušením sporného rozhodnutí Tribunálem.
27 Zatřetí v okamžiku, kdy Tribunál zrušil sporné rozhodnutí, byla společnost TNT převzata společností FedEx a společnost UPS již nemohla předložit nabídku na převzetí společnosti TNT. Za těchto podmínek společnost UPS rovněž nemohla požádat Komisi, aby pokračovala v posuzování nabídky společnosti UPS, kterou předložila společnost TNT. Tribunál souhlasil s přednostním projednáním věci, ale ke zrušení sporného rozhodnutí došlo více než rok po převzetí společnosti TNT společností FedEx.
28 Komise má za to, že třetí důvod kasačního opravného prostředku je zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
29 Na úvod je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že pokud Tribunál zjistil nebo posoudil skutkový stav, je Soudní dvůr na základě článku 256 SFEU příslušný pouze k výkonu přezkumu právní kvalifikace tohoto skutkového stavu a z něj vyvozených právních důsledků (rozsudek ze dne 14. října 2021, NRW. Bank v. SRB, C‑662/19 P, EU:C:2021:846, bod 35). Posouzení skutkového stavu tedy nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení důkazů předložených Tribunálu, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora (rozsudek ze dne 25. března 2021, Deutsche Telekom v. Komise, C‑152/19 P, EU:C:2021:238, bod 68).
30 Pokud navrhovatel namítá, že Tribunál zkreslil důkazy, musí na základě článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora přesně uvést skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázat pochybení v rozboru, která podle něj vedla Tribunál k tomuto zkreslení. Podle ustálené judikatury musí navíc zkreslení zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné znovu posuzovat skutkový stav a důkazy (rozsudek ze dne 10. listopadu 2022, Komise v. Valencia Club de Fútbol, C‑211/20 P, EU:C:2022:862, bod 55 a citovaná judikatura).
31 Takové zkreslení předpokládá, že Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného posouzení důkazů. V tomto ohledu nestačí prokázat, že dokument může být vykládán jinak, než jak jej vyložil Tribunál (rozsudky ze dne 28. ledna 2021, Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise, C‑466/19 P, EU:C:2021:76, bod 44, jakož i ze dne 16. února 2023, Komise v. Itálie, C‑623/20 P, EU:C:2023:97, bod 128).
32 V projednávané věci společnost UPS prostřednictvím tohoto důvodu Tribunálu nevytýká, že provedl nesprávnou právní kvalifikaci skutkových okolností, když v bodě 365 napadeného rozsudku rozhodl, že skutečnost, že se společnost UPS po oznámení sporného rozhodnutí, a tedy dávno před tím, než společnost FedEx oznámila svou nabídku na převzetí společnosti TNT, vzdala navrhovaného spojení, jehož cílem bylo převzít posledně uvedenou společnost, představuje akt, který přerušil přímou příčinnou souvislost mezi pochybením, kterého se Komise dopustila při přijetí tohoto sporného rozhodnutí, a tvrzenou škodou. Společnost UPS naopak Tribunálu vytýká, že zkreslil důkazy, když v bodech 364 a 365 tohoto napadeného rozsudku rozhodl, že od tohoto spojení upustila.
33 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Tribunál v bodech 364 a 365 napadeného rozsudku v rámci svrchovaného posouzení skutkových okolností uvedl, že společnost UPS ve své první tiskové zprávě ze dne 14. ledna 2013 jednoznačně uvedla, že se rozhodla upustit od zamýšleného spojení se společností TNT, a ve své druhé tiskové zprávě ze dne 30. ledna 2013 oznámila stažení své nabídky týkající se společnosti TNT a rozhodnutí těchto dvou podniků ukončit jejich dohodu o fúzi. Tribunál tak v rámci své svrchované pravomoci konstatoval, že společnost UPS dne 14. ledna 2013 upustila od převzetí společnosti TNT a že nikdy toto upuštění od převzetí nepřehodnotila, což prokazuje také skutečnost, že společnost UPS následně po sporném rozhodnutí nepodala novou nabídku týkající se společnosti TNT ani nereagovala na nabídku společnosti FedEx předložením konkurenční nabídky.
34 Je přitom třeba konstatovat, že společnost UPS prostřednictvím argumentace, kterou rozvíjí na podporu tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, pouze uplatňuje výklad dokumentů, v projednávaném případě tiskové zprávy ze dne 14. a 30. ledna 2013 a skutkových okolností, které je provázely, odlišný od výkladu přijatého v napadeném rozsudku, aniž prokázala, že Tribunál v tomto ohledu zjevně zkreslil písemnosti obsažené ve spise a překročil meze přiměřeného posouzení důkazů, když dospěl k závěru, že se společnost UPS rozhodla upustit od dotčeného spojení. V tomto ohledu je ostatně třeba uvést, že společnost UPS Tribunálu nevytýká, že se dopustil zkreslení, když v bodě 363 napadeného rozsudku rozhodl, že dohoda o fúzi ze dne 19. března 2012 poskytovala společnosti UPS v případě prohlášení neslučitelnosti možnost prodloužení její nabídky, týkající se společnosti TNT, a to pouze na základě jejího uvážení.
35 Pokud jde o argumentaci předloženou v tomto kontextu společností UPS, jež se týkala relevance nepodání druhé nabídky převzetí společnosti TNT nebo konkurenční nabídky v reakci na nabídku společnosti FedEx, ani tato argumentace nemůže prokázat existenci zkreslení. Společnost UPS totiž touto argumentací, která nijak nezpochybňuje skutkové posouzení provedené Tribunálem v bodě 365 napadeného rozsudku, podle kterého společnost UPS nepodala druhou nabídku převzetí společnosti TNT, ani v reakci na nabídku společnosti FedEx nepředložila konkurenční nabídku, uznává správnost tohoto posouzení skutkového stavu, přičemž uvádí pouze okolnosti, které podle ní takové skutečnosti odůvodňují.
36 Za těchto podmínek musí být třetí důvod kasačního opravného prostředku zamítnut jako neopodstatněný.
K druhému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
37 Druhým důvodem kasačního opravného prostředku společnost UPS Tribunálu v podstatě vytýká, že se v bodech 346, 347 a 350 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl existenci příčinné souvislosti mezi dostatečně závažným pochybením přičitatelným Komisi a odškodněním za ukončení smlouvy pouze z toho důvodu, že s tímto odškodněním byl svobodně vyjádřen souhlas.
38 Společnost UPS především tvrdí, že pokud je škoda vzniklá jednotlivci přímo způsobena dostatečně závažným pochybením unijního orgánu, mimosmluvní odpovědnost Unie vzniká bez ohledu na skutečnost, že aktem, který vedl ke vzniku škody, je smlouva uzavřená mezi jednotlivci, jejíž hlavní závazek byl přijat před tím, než došlo k tomuto dostatečně závažnému pochybení. Společnost UPS v tomto ohledu uvádí, že podle odůvodnění Tribunálu by Unie nebyla nikdy odpovědná za škodu vzniklou jednotlivci v důsledku dostatečně závažného pochybení, které lze přičítat některému orgánu, v případě, že dotčení jednotlivci dobrovolně vstoupili do hlavního smluvního vztahu, nebo s ním vyjádřili souhlas. Tribunál považuje údajnou vůli a svobodný souhlas jednotlivců dotčených aktem unijního orgánu za rozhodující skutečnosti, které umožňují konstatování existence příčinné souvislosti. Článek 340 SFEU však ze své působnosti nijak nevylučuje náhradu škody spojené se smluvními ujednáními mezi jednotlivci, která byla uzavřena dobrovolně a byl s nimi svobodně vyjádřen souhlas.
39 Dále je společnost UPS toho názoru, že i když má existence odškodnění za ukončení smlouvy původ v dohodě o fúzi ze dne 19. března 2012, není tomu tak v případě vyplacení tohoto odškodnění, neboť nárok na toto odškodnění vznikl na základě sporného rozhodnutí. V tomto ohledu se projednávaná věc liší od věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 16. července 2009, Komise v. Schneider Electric (C‑440/07 P, EU:C:2009:459). Společnost Schneider mohla totiž v této věci zabránit vzniku dovolávané škody, pokud by pokračovala v řízení o kontrole spojení s cílem dosáhnout schválení nabytí společnosti Legrand poté, co Tribunál zrušil zákaz již uskutečněného spojení, ale společnost Schneider se rozhodla, že v řízení nebude pokračovat. V projednávané věci však společnost UPS nemohla zabránit vyplacení odškodnění za ukončení smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že toto odškodnění bylo v praxi povinné.
40 Konečně společnost UPS tvrdí, že Tribunál neodpověděl na její argument, podle kterého bylo zahrnutí odškodného za ukončení do dohody o fúzi ze dne 19. března 2012 v praxi povinné. Společnost UPS v tomto ohledu uvádí, že argument, podle kterého nelze odškodnění za ukončení smlouvy vrátit pouze z toho důvodu, že s odškodněním byl svobodně vyjádřen souhlas, je nesprávný. Podniky, kterým je veřejná nabídka k odkupu určena, v praxi totiž trvají na zahrnutí odškodnění za ukončení smlouvy.
41 Komise tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
42 Na úvod je třeba poznamenat, že Tribunál v bodech 344 a 345 napadeného rozsudku konstatoval, že platba odškodnění za ukončení smlouvy má původ ve smluvním závazku vyplývajícím ze znění dohody o fúzi ze dne 19. března 2012. Tato dohoda stanovila, že veřejná nabídka společnosti UPS k odkupu cenných papírů společnosti TNT byla uzavřena s odkládací podmínkou kladného rozhodnutí Komise a nesplnění této podmínky bylo důvodem pro ukončení dohody o fúzi, což společnosti TNT umožnilo získat od společnosti UPS na první žádost o platbu odškodnění za ukončení smlouvy ve výši 200 milionů eur.
43 V bodech 346 a 347 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že tento smluvní závazek vyplývá z vůle stran rozdělit si mezi sebou dle volného uvážení, riziko, že zamýšlené spojení nezíská předchozí schválení Komise, tedy riziko, které jak Soudní dvůr připomněl v bodě 203 rozsudku ze dne 16. července 2009, Komise v. Schneider Electric (C‑440/07 P, EU:C:2009:459), je nutně dáno u každého řízení o kontrole spojení. Tribunál s odkazem na bod 205 posledně uvedeného rozsudku uvedl, že škodlivé důsledky smluvních závazků svobodně přijatých adresátem rozhodnutí Komise nemohou představovat určující příčinu škody vzniklé z důvodu protiprávnosti, kterou je stiženo toto rozhodnutí.
44 Zaprvé, pokud jde o výtku vznesenou společností UPS, jak je shrnuta v bodě 38 tohoto rozsudku, je třeba konstatovat, že napadený rozsudek nelze vykládat tak, že směřuje k vyloučení odpovědnosti unijního orgánu ve všech případech, kdy má tvrzená škoda základ ve smluvních vztazích. Pokud by vyjádření Tribunálu obsažené v bodě 347 napadeného rozsudku, podle něhož škodlivé následky smluvních závazků svobodně přijatých adresátem rozhodnutí Komise nemohou představovat určující příčinu škody vzniklé z důvodu protiprávnosti tohoto rozhodnutí, bylo posuzováno samostatně, mohlo by zajisté samo o sobě podpořit takový výklad. Nicméně, jak vyplývá ze znění bodů 344 až 347 napadeného rozsudku, posuzovaných jako celek, odůvodnění Tribunálu je specifické pro smluvní ustanovení dotčené v projednávaném případě, kterým si strany podle svého volného uvážení rozdělily mezi sebou riziko, že zamýšlené spojení nezíská předchozí schválení Komise, přičemž si stanovily paušální částku ve výši 200 milionů eur.
45 Zadruhé, pokud jde o argument společnosti UPS vycházející z toho, že v praxi je odškodnění za ukončení smlouvy údajně povinné, stačí konstatovat, že jeho cílem je zpochybnit konstatování, které Tribunál učinil v bodech 346 a 347 napadeného rozsudku v rámci svrchovaného posouzení skutkového stavu, podle něhož byl s odškodněním za ukončení smlouvy sjednané v projednávané věci svobodně vyjádřen souhlas, aniž je tímto argumentem uplatňováno nebo prokázáno sebemenší zkreslení.
46 Z toho důvodu je tento argument v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 29 tohoto rozsudku ve fázi kasačního opravného prostředku nepřípustný.
47 Zatřetí, pokud jde o výtku vycházející z nedostatku odůvodnění v rozsahu, v němž Tribunál neodpověděl na argument společnosti UPS, podle kterého s odškodněním nebyl svobodně vyjádřen souhlas, ale v praxi je povinné, je třeba připomenout, že povinnost uvést odůvodnění, kterou má Tribunál na základě čl. 296 druhého pododstavce SFEU a článku 36 statutu Soudního dvora Evropské unie, mu ukládá, aby jasně a jednoznačně uvedl své úvahy, tak aby se zúčastněné strany mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí rozhodnutí, a Soudní dvůr mohl vykonat soudní přezkum. Tato povinnost Tribunálu neukládá, aby podal vyčerpávající vysvětlení ke každé jednotlivé úvaze uvedené stranami sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že zúčastněným osobám umožní seznámit se s důvody, o které se Tribunál opírá, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat přezkum v rámci přezkoumání kasačního opravného prostředku (rozsudek ze dne 2. února 2023, Španělsko a další v. Komise, C‑649/20 P, C‑658/20 P a C‑662/20 P, EU:C:2023:60, bod 113 a citovaná judikatura).
48 V projednávané věci stačí uvést, že Tribunál odpověděl na argument společnosti UPS, podle kterého je odškodnění v praxi povinné, právě když v bodě 346 napadeného rozsudku uvedl, že smluvní závazek rozdělit mezi společnosti UPS a TNT riziko, že navrhované spojení nezíská předchozí schválení Komise, což je riziko, ve vztahu k němuž Soudní dvůr připomněl, že je inherentní každému řízení o kontrole spojování podniků, byl přijat svobodně.
49 Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.
K první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
50 V rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost UPS Tribunálu v podstatě vytýká, že se zejména v bodech 356 až 358 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslení sporného rozhodnutí, když rozhodl, že ekonometrický model použitý Komisí je pouze jednou ze skutečností odůvodňujících zákaz spojení a že společnost UPS neprokázala rozhodující dopad závažných nesprávných právních posouzení, jež byla zjištěna, na výsledek sporného rozhodnutí.
51 Komise tvrdí, že tato část je zčásti nepřípustná a zčásti neopodstatněná.
Závěry Soudního dvora
52 Je třeba připomenout, že Tribunál měl v bodech 354 až 358 napadeného rozsudku za to, že na takové dostatečně závažné porušení procesních práv společnosti UPS, jaké bylo konstatováno v bodě 123 tohoto rozsudku, nebo na údajné vady v koncepci ve vztahu k ekonometrickému modelu použitému Komisí nelze nahlížet tak, že představují příčinu majetkové újmy související s ušlým ziskem, který společnosti UPS vznikl z důvodu nemožnosti provést zamýšlené spojení.
53 Tribunál přitom dospěl v bodu 365 napadeného rozsudku k závěru, že i za předpokladu, že by pochybení, kterého se Komise dopustila při přijetí sporného rozhodnutí, mohlo způsobit společnosti UPS ušlý zisk, skutečnost, že se tento podnik vzdal navrhovaného spojení po oznámení sporného rozhodnutí, měla za následek přerušení veškeré přímé příčinné souvislosti mezi tímto pochybením a tvrzenou škodou.
54 Vzhledem k tomu, že – jak vyplývá z odůvodnění uvedeného v bodech 32 až 36 tohoto rozsudku – argumenty, kterými společnost UPS zpochybňovala toto konstatování učiněné Tribunálem v bodě 365 napadeného rozsudku, byly odmítnuty, je třeba konstatovat, že body 355 až 358 napadeného rozsudku jsou nadbytečné, co se týče posouzení příčinné souvislosti mezi porušením jejích procesních práv nebo jinými tvrzenými porušeními, kterých se dopustila Komise, a tvrzenou majetkovou újmou související s ušlým ziskem, který společnosti UPS vznikl z důvodu nemožnosti provést zamýšlené spojení.
55 Podle ustálené judikatury Soudního dvora přitom argumenty směřující proti nadbytečnému odůvodnění rozhodnutí Tribunálu nemohou vést ke zrušení tohoto rozhodnutí, a jsou tedy irelevantní (usnesení ze dne 17. ledna 2023, Theodorakis a Theodoraki v. Rada, C‑137/22 P, EU:C:2023:41, bod 43 a citovaná judikatura).
56 Z toho vyplývá, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako irelevantní.
Ke druhé části prvního důvodu, jakož i ke čtvrtému a pátému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
57 V rámci druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost UPS tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 216 a 226 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že pouhá skutečnost, že Komise použila ekonometrický model obsahující nesrovnalosti, a sice nekonvenční metodu založenou na netestovaných a neověřených hypotézách, aniž přezkoumala spolehlivost jejích výsledků a citlivost modelu, nestačí pro závěr, že tyto nesrovnalosti jsou pro účely vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie dostatečně závažné.
58 Čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku, který je rozdělen na tři části, společnost UPS tvrdí, že Tribunál se zejména v bodech 124 až 143, jakož i v bodech 229 až 289 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když prováděl posouzení nárůstu efektivnosti.
59 V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku společnost UPS Tribunálu v podstatě vytýká, že se v bodech 172, 182 a 183 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že společnost UPS se v žádostech o přístup k dokumentům týkajícím se konkurenceschopnosti společnosti FedEx dopustila nepřesností, čím pozbyla práva na přístup k určitým dokumentům společnosti FedEx.
60 Komise zpochybňuje všechny argumenty uplatněné v rámci této části a těchto důvodů kasačního opravného prostředku.
Závěry Soudního dvora
61 Jak Tribunál správně připomněl v bodě 82 napadeného rozsudku, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU je vázán na splnění souboru podmínek, a sice protiprávnosti jednání vytýkaného unijním orgánům, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi jednáním orgánu a uplatňovanou škodou. Jak rozhodl Soudní dvůr, není-li jedna z těchto podmínek splněna, musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta, a není nutné zkoumat ostatní podmínky mimosmluvní odpovědnosti Unie (rozsudek ze dne 25. února 2021, Dalli v. Komise, C‑615/19 P, EU:C:2021:133, body 41 a 42 a citovaná judikatura). Mimoto unijní soud není povinen zkoumat tyto podmínky v pevně určeném pořadí (viz rozsudek ze dne 5. září 2019, Evropská unie v. Guardian Europe a Guardian Europe v. Evropská unie, C‑447/17 P a C‑479/17 P, EU:C:2019:672, bod 148 a citovaná judikatura).
62 Vzhledem k tomu, že druhý a třetí důvod projednávaného kasačního opravného prostředku byly zamítnuty, je třeba mít za to, že konstatování Tribunálu učiněná v bodech 350 a 365 napadeného rozsudku, podle kterých příčinná souvislost není prokázána jak ve vztahu k tvrzené škodě spočívající v platbě odškodnění za ukončení smlouvy, tak ve vztahu k údajnému ušlému zisku, který společnosti UPS vznikl z důvodu nemožnosti provést zamýšlené spojení, společnost UPS účelně nezpochybnila. Mimoto společnost UPS nezpochybnila závěry Tribunálu uvedené v bodě 343 napadeného rozsudku, které se týkají neexistence příčinné souvislosti z titulu škody související s náklady spojenými s účastí společnosti UPS na řízení o kontrole spojení mezi společnostmi FedEx a TNT.
63 Z toho vyplývá, že Tribunál v napadeném rozsudku správně prokázal neexistenci příčinné souvislosti ve vztahu k trojí tvrzené škodě.
64 Podle ustálené judikatury přitom v případě kasačního opravného prostředku platí, že postačuje-li některý z důvodů použitých Tribunálem k odůvodnění výroku jeho rozsudku, případné vady jiného důvodu v předmětném rozsudku nemají na uvedený výrok žádný vliv, takže důvod kasačního opravného prostředku, který na ně poukazuje, je irelevantní a musí být zamítnut (rozsudek ze dne 14. října 2014, Buono a další v. Komise, C‑12/13 P a C‑13/13 P, EU:C:2014:2284, bod 47 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. října 2021, Vialto Consulting v. Komise, C‑650/19 P, EU:C:2021:879, bod 86).
65 Za těchto podmínek nemohou argumenty, kterými se společnost UPS snaží v rámci druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i čtvrtého a pátého důvodu kasačního opravného prostředku prokázat existenci dostatečně závažných porušení dalších právních norem vedle porušení práva na obhajobu, které bylo s konečnou platností prokázáno v rozsudku ze dne 7. března 2017, United Parcel Service v. Komise (T‑194/13, EU:T:2017:144, body 221 a 222), i kdyby byly opodstatněné, vést ke zrušení napadeného rozsudku. Tyto argumenty proto musí být odmítnuty jako irelevantní.
K šestému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
66 Šestým důvodem kasačního opravného prostředku společnost UPS Tribunálu vytýká, že se v bodě 353 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že škoda požadovaná z titulu ušlého zisku se týká pouze odhadované celkové ztráty synergií a každý návrh na náhradu škody podaný k Tribunálu znějící na částku nižší, než je tato odhadovaná celková ztráta zisků, představuje novou složku škody, která je nepřípustná, neboť byla uplatněna opožděně. Společnost UPS zejména tvrdí, že pokud má Tribunál za to, že společnost UPS nemá právo na úplnou náhradu tvrzené ztráty vyplývající ze ztracených synergií, přísluší přirozeně Tribunálu, aby při výkonu pravomoci přezkumu v plné jurisdikci určil, do jaké míry by měla být náhrada, jež má být přiznána, nižší než celková požadovaná částka.
67 Komise tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
68 Je třeba uvést, že argumentace společnosti UPS spočívá na předpokladu, že na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál v bodě 353 napadeného rozsudku, majetková újma související s ušlým ziskem zahrnuje škodu vyplývající ze ztráty příležitosti, která ve vztahu k původně uplatňované škodě představuje méně, a sice částku nižší než požadovaná celková částka.
69 Z bodů 5 a 6 tohoto rozsudku však vyplývá, že Tribunál v bodě 353 napadeného rozsudku správně rozhodl, že návrh na náhradu škody za ztrátu příležitosti představuje novou složku škody, která nebyla uplatněna v žalobě. Vzhledem k tomu, že se škoda spojená se ztrátou možnosti uskutečnit zamýšlené spojení podniků podstatně liší od škody související s ušlým ziskem vyplývajícím ze zákazu tohoto spojení, nelze mít za to, že první složka škody představuje ve vztahu ke druhé z nich méně. Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že složka škody související se ztrátou příležitosti, která byla uplatněna v řízení před Tribunálem až v odpovědi na otázky Tribunálu, byla uplatněna opožděně, a je proto nepřípustná (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. ledna 2000, Mulder a další v. Rada a Komise, C‑104/89 a C‑37/90, EU:C:2000:38, bod 47, jakož i ze dne 7. listopadu 2019, Rose Vison v. Komise, C‑346/18 P, EU:C:2019:939, bod 43).
70 V důsledku toho musí být šestý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.
71 Vzhledem k tomu, že žádnému z důvodů uplatněných společností UPS na podporu jejího kasačního opravného prostředku nebylo vyhověno, je třeba tento kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítnout.
K nákladům řízení
72 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný.
73 Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
74 Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a společnost UPS neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Společnosti United Parcel Service Inc. se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy