ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
22. září 2021(*)
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Sýrii – Zmrazení finančních prostředků – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Nesprávné posouzení – Přiměřenost – Právo na vlastnictví – Poškození dobré pověsti“
Ve věci T‑203/20,
Maher Al-Imam, s bydlištěm v Damašku (Sýrie), zastoupený M. Brillatem, avocate,
žalobce,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené V. Piessevauxem a M.-C. Cadilhac, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je jednak návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Rady 2013/255/SZBP ze dne 31. května 2013 o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2013, L 147, s. 14), nařízení Rady (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii a o zrušení nařízení (EU) č. 442/2011 (Úř. věst. 2012, L 16, s. 1), prováděcího rozhodnutí Rady (SZBP) 2020/212 ze dne 17. února 2020, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2020, L 43 I, s. 6), prováděcího nařízení Rady (EU) 2020/211 ze dne 17. února 2020, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2020, L 43 I, s. 1), rozhodnutí Rady (SZBP) 2020/719 ze dne 28. května 2020, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2020, L 168, s. 66), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2020/716 ze dne 28. května 2020, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2020, L 168, s. 1), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobce, a dále návrh na základě článku 268 SFEU znějící na náhradu újmy, která žalobci údajně vznikla v důsledku těchto aktů.
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení S. Gervasoni, předseda, R. Frendo a J. Martín y Pérez de Nanclares (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává tento
Rozsudek(1)
I. Skutečnosti předcházející sporu a skutečnosti, které nastaly po podání žaloby
[omissis]
A. K původnímu zařazení jména žalobce na seznamy uvedené v příloze I rozhodnutí 2013/255 a v příloze II nařízení č. 36/2012
12 Prováděcím rozhodnutím Rady (SZBP) 2020/212 ze dne 17. února 2020, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2020, L 43 I, s. 6), a prováděcím nařízením Rady (EU) 2020/211 ze dne 17. února 2020, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2020, L 43 I, s. 1) (dále jen společně „původní akty“), bylo jméno žalobce vloženo na řádek 289 tabulky A v seznamech osob, subjektů a orgánů, na které se vztahují omezující opatření, která jsou uvedena v příloze I rozhodnutí 2013/255 a v příloze II nařízení č. 36/2012 (dále jen „dotčené akty“) s následujícími důvody:
„Přední podnikatel působící v Sýrii, s podnikatelskými zájmy v oblasti cestovního ruchu, telekomunikací a nemovitostí. Jako generální ředitel režimem podporovaných společností [Telsa Group LLC] a Castro LLC a prostřednictvím dalších podnikatelských zájmů má Mahir BurhanEddine Al-Imam prospěch ze syrského režimu a podporuje jeho politiku v oblasti financování a lobování, jakož i jeho politiku v odvětví stavebnictví“.
[omissis]
B. K ponechání jména žalobce na dotčených seznamech
21 Dne 28. května 2020 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2020/719, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2020, L 168, s. 66), a prováděcí nařízení (EU) 2020/716, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2020, L 168, s. 1) (dále jen společně „akty o ponechání jména“). Na základě aktů o ponechání jména byla platnost rozhodnutí 2013/255 prodloužena do 1. června 2021. Jméno žalobce bylo ponecháno na řádku 289 tabulky A dotčených seznamů na základě totožných důvodů, jako jsou důvody uvedené v původních aktech.
[omissis]
II. Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
24 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. dubna 2020 podal žalobce projednávanou žalobu, jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí 2013/255, nařízení č. 36/2012 a původních aktů v rozsahu, v němž se tyto akty týkají jeho osoby.
25 Téhož dne podal žalobce návrh na přednostní projednání věci podle čl. 67 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu, který byl zamítnut rozhodnutím předsedy čtvrtého senátu Tribunálu ze dne 4. června 2020.
26 Dne 23. dubna 2020 podal žalobce žádost o anonymizaci na základě článku 66 jednacího řádu, která byla zamítnuta rozhodnutím Tribunálu ze dne 15. června 2020, jelikož dotčené údaje, zejména identifikační údaje, byly uvedeny v napadených rozhodnutích, která byla zveřejněna v Úředním věstníku, a staly se tedy veřejnými. Naproti tomu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o anonymizaci bylo přijato, aniž by tím bylo dotčeno vyhovění žádosti o odstranění hospodářských údajů a údajů týkajících se třetích osob.
27 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 24. července 2020 upravil žalobce na základě článku 86 jednacího řádu žalobu tak, že směřuje rovněž ke zrušení aktů o ponechání jména, a to v rozsahu, v němž se ho tyto akty týkají.
28 Rada dne 27. července 2020 doručila kanceláři Tribunálu svou žalobní odpověď.
29 Dne 10. září 2020 doručila Rada kanceláři Tribunálu připomínky k návrhu na úpravu žaloby.
30 Replika byla v projednávané věci předložena dne 14. září 2020 a duplika dne 26. října 2020.
31 Písemná část řízení byla ukončena dne 26. října 2020.
32 V rámci organizačních procesních opatření stanovených v čl. 89 odst. 3 písm. a) jednacího řádu Tribunál dne 10. března 2021 vyzval účastníky řízení, aby odpověděli na několik otázek. Účastníci řízení této žádosti vyhověli ve stanovené lhůtě.
33 Vzhledem k tomu, že účastníci řízení ve stanovené lhůtě nepředložili žádost o nařízení jednání, rozhodl Tribunál (čtvrtý senát) dne 26. května 2021 na návrh soudce zpravodaje, že rozhodne bez konání ústní části řízení.
34 Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
– prohlásil žalobu za přípustnou;
– konstatoval protiprávnost rozhodnutí 2013/255, nařízení č. 36/2012, původních aktů a aktů o ponechání jména na sezamu v rozsahu, v němž se ho tyto akty týkají;
– v důsledku toho zrušil rozhodnutí 2013/255, nařízení č. 36/2012, původní akty a akty o ponechání jména na seznamu v rozsahu, v němž se ho tyto akty týkají;
– zaprvé uložil Radě, aby mu zaplatila částku 10 000 eur a částku 15 000 eur týdně od 18. února 2020 jako náhradu majetkové a nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku přijetí omezujících opatření vůči němu, a zadruhé uložil Radě, aby nahradila jakoukoli budoucí újmu, která mu bude způsobena přijetím omezujících opatření vůči němu;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
35 Pokud jde o tři návrhy žalobce na náhradu škody, žalobce v replice upřesnil, že pro určení požadované výše náhrady újmy by mělo být okamžikem ukončení relevantního období datum vyhlášení rozsudku Tribunálu.
36 Rada navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl v plném rozsahu,
– podpůrně, pokud by původní akty a akty o ponechání jména na seznamu (dále jen společně „napadené akty“) byly zrušeny v rozsahu, v němž se týkají žalobce, nařídil zachování účinků prováděcího rozhodnutí 2020/212 a rozhodnutí 2020/719, pokud jde o žalobce, až do okamžiku, kdy nastanou účinky částečného zrušení prováděcích nařízení 2020/211 a 2020/716;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
III. Právní otázky
[omissis]
B. K návrhovým žádáním znějícím na zrušení
[omissis]
2. K věci samé
[omissis]
a) K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva na obhajobu
[omissis]
1) K první části, vycházející z porušení práva být vyslechnut a práva na přístup ke spisu
[omissis]
ii) Po zveřejnění původních aktů
– K přezkumu původních aktů
84 Zaprvé, pokud jde o původní akty, žalobce v podstatě tvrdí, že lhůta pro podání žádosti o přezkum a vyjádření byla příliš krátká, takže mu neumožnila být účelně a účinně vyslechnut. Tato lhůta začala běžet dnem zveřejnění oznámení uvedeného v bodě 13 výše v Úředním věstníku, tedy dne 18. února 2020, a skončila datem uvedeným v tomto oznámení pro podání uvedené žádosti, a to 1. března 2020.
85 Kromě toho má žalobce za to, že existuje nerovnováha mezi lhůtou, která mu byla stanovena pro podání žádosti o přezkum a předložení připomínek, a dobou pro posouzení uvedených žádostí a připomínek Radou. Toto období začalo v okamžiku uplynutí uvedené lhůty dne 1. března 2020 a skončilo v okamžiku uplynutí posledního prodloužení rozhodnutí 2013/255 na základě rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/806 ze dne 17. května 2019 (Úř. věst. 2019, L 132, s. 36), tedy 1. června 2020.
86 Zadruhé, pokud jde o akty o ponechání jména na sezamu, žalobce v podstatě tvrdí, že by nebylo v souladu s právem být vyslechnut, pokud by podle oznámení zveřejněného v Úředním věstníku dne 29. května 2020 případné připomínky, které předkládá, byly zohledněny pro účely ročního přezkumu následujících seznamů, namísto toho, aby byly předmětem okamžité analýzy.
87 Zatřetí žalobce tvrdí, že skutečnost, že se Rada rozhodne přezkoumat dotčené seznamy jednou ročně, není v souladu s rozhodnutím 2013/255, ve znění rozhodnutí 2015/1836, a s nařízením č. 36/2012, ve znění nařízení 2015/1828. Žalobce tvrdí, že v souladu s čl. 32 odst. 4 nařízení č. 36/2012, ve znění nařízení 2015/1828, je Rada povinna pravidelně a alespoň každých dvanáct měsíců přezkoumat dotčené seznamy. Každoroční přezkum je tedy pouze částí povinnosti přezkumu stanovené těmito akty.
88 Rada s argumenty žalobce nesouhlasí.
89 Zaprvé, pokud jde o otázku, zda právo žalobce být vyslechnut bylo porušeno z důvodu, že lhůta pro podání žádosti o přezkum byla příliš krátká, je třeba nejprve poukázat na to, že tato lhůta, která není mezi účastníky řízení sporná, činila osm pracovních dnů ode dne zveřejnění oznámení uvedeného v bodě 13 výše v Úředním věstníku, tedy dne 18. února 2020, až do uplynutí lhůty uvedené v tomto oznámení pro podání uvedené žádosti, a to dne 1. března 2020.
90 Je třeba dále uvést, že podle čl. 32 odst. 3 nařízení č. 36/2012, „jsou-li předloženy připomínky nebo nové podstatné důkazy, Rada přezkoumá své rozhodnutí a dotčenou fyzickou nebo právnickou osobu, subjekt nebo orgán o této skutečnosti informuje“. Kromě toho, odst. 4 tohoto článku dodává, že „seznamy uvedené v příloze II a IIa se pravidelně a alespoň jednou za 12 měsíců přezkoumávají“. Z toho vyplývá, že nařízení č. 36/2012 nestanoví časové omezení pro podání žádosti o přezkum nebo předložení připomínek.
91 Nic tedy nebránilo tomu, aby žalobce kdykoli předložil žádost o přezkum nebo předložení připomínek v souladu s čl. 32 odst. 3 nařízení č. 36/2012, ve znění nařízení 2015/1828. V tomto ohledu Rada upozornila na to, že na uvedené připomínky poskytne odpověď, aniž počká na každoroční uplynutí lhůty.
92 Kromě toho je třeba připomenout, že povinnost dodržovat v řízeních vedených unijní administrativou přiměřenou lhůtu je obecnou zásadou unijního práva, jejíž dodržování zajišťuje unijní soud a která je jakožto jedna ze složek práva na řádnou správu uvedena v čl. 41 odst. 1 Listiny (obdobně viz rozsudky ze dne 11. dubna 2006, Angeletti v. Komise, T‑394/03, EU:T:2006:111, bod 162 a ze dne 6. prosince 2012, Füller-Tomlinson v. Parlament, T‑390/10 P, EU:T:2012:652, bod 115). Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že „pokud ustanovení unijního práva nestanoví délku řízení, musí být ‚přiměřenost‘ lhůty posouzena v závislosti na všech okolnostech každé věci, a zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci, jakož i jednání účastníků řízení (obdobně viz rozsudek ze dne 28. února 2013, Přezkum Arango Jaramillo a další v. EIB (C‑334/12 RX-II, EU:C:2013:134, bod 28 a citovaná judikatura).
93 V tomto ohledu Rada uvádí, že potřebovala tříměsíční lhůtu, a to ode dne 1. března 2020 do data uplynutí posledního prodloužení platnosti rozhodnutí 2013/255 na základě rozhodnutí 2019/806, tj. do 1. června 2020, za účelem provedení každoročního přezkumu. Takový přezkum podle Rady předpokládá analýzu individuální situace téměř tři sta padesáti osob a subjektů, jejichž jména jsou uvedena na dotčených seznamech. Rada dále tvrdí, že odpovídá na předložené připomínky a nabízí možnost předložit nová vyjádření, takže k výměně názorů mezi ní a osobami, jakož i subjekty, které předložily vyjádření, došlo v průběhu této lhůty tří měsíců.
94 Je třeba uvést, že lhůta tří měsíců pro přezkoumání individuální situace téměř tři sta padesáti osob a subjektů je relativně krátká. Za těchto okolností je stanovení lhůty pro podání žádostí o přezkum oprávněným prostředkem Rady, aby zajistila, aby připomínky a důkazy předložené dotčenými osobami a subjekty obdržela před skončením fáze přezkumu a dostatečně včas, aby je mohla posoudit s požadovanou řádnou péčí. Je pravda, že lhůta dvanácti dnů, která vyplývala ze stanovení lhůty v projednávané věci, byla krátká, neboť žalobce se musel seznámit se stanoviskem a s obsahem odůvodnění pro zařazení na seznam a vypracovat připomínky, které mohly být doplněny důkazy. Pro podání žádosti o přezkum však není vyžadován žádný formalismus. Stejně tak na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, není pro účely podání takové žádosti nezbytné, aby byl zastoupen advokátem. Na druhé straně podání žádosti o přezkum zahajuje dialog mezi Radou a dotyčnou osobou nebo subjektem, který není omezen časově ani počtem vyměněných dopisů. To znamená, že nic nebrání tomu, aby žádost o přezkum obsahující stručné připomínky byla předložena ve stanovené lhůtě a následně byla případně doplněna dalšími připomínkami nebo jinými důkazy v rámci následné kontradiktorní debaty s Radou. Lhůta dvanácti dnů stanovená Radou v oznámení zveřejněném v Úředním věstníku ze dne 18. února 2020, uvedeném v bodě 13 výše, pro předložení žádosti o přezkum tak sama o sobě neumožňuje mít za to, že bylo porušeno právo žalobce být vyslechnut.
95 V každém případě, jak bylo uvedeno v bodě 91 výše a jak uznala Rada, nic nebránilo tomu, aby žalobce předložil takovou žádost nebo připomínky kdykoliv, a to i po uplynutí stanovené lhůty, v souladu s čl. 32 odst. 3 nařízení č. 36/2012. V tomto smyslu má lhůta stanovená Radou v oznámení zveřejněném v Úředním věstníku ze dne 18. února 2020, které je uvedeno v bodě 13 výše, pouze čistě informativní povahu. Taková informace je užitečná k tomu, aby dotčené osoby a subjekty mohly podat žádost o přezkum před skončením fáze přezkumu, což je vnitřní záležitost Rady, o které nemohou vědět, a před tím, než Rada přijme nové akty.
96 Zadruhé, pokud jde o argumenty žalobce vycházející jednak ze skutečnosti, že případné předložené připomínky nejsou předmětem okamžité analýzy, a jednak ze skutečnosti, že se Rada rozhodne přezkoumat dotčené seznamy pouze jednou ročně, je třeba nejprve připomenout, jak bylo uvedeno v bodech 91 a 95 výše, že žalobce může kdykoliv předložit vyjádření, na které Rada odpoví, aniž počká na každoroční uplynutí lhůty.
97 Kromě toho je třeba uvést, že podle článku 34 rozhodnutí 2013/255, ve znění rozhodnutí 2015/1836, je toto rozhodnutí průběžně přezkoumáváno, takže je prodlouženo nebo případně změněno, pokud se Rada domnívá, že jeho cílů nebylo dosaženo. Jak správně zdůrazňuje Rada, důkazem je to, že původní akty nebyly přijaty po každoročním přezkumu provedeném v souladu s čl. 32 odst. 4 nařízení č. 36/2012, ve znění nařízení 2015/1828, ale v únoru 2020.
98 Je tedy třeba zamítnout výtky žalobce vycházející z krátké lhůty stanovené pro podání žádosti o přezkum původních aktů a ze skutečnosti, že Rada tím, že přezkoumává seznamy pouze jednou ročně, okamžitě nepřezkoumala jeho připomínky.
[omissis]
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Maherovi Al-Imamovi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Gervasoni | Frendo | Martín y Pérez de Nanclares |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 22. září 2021.
Podpisy.