ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
17. září 2015(*)
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Trh parafínových vosků – Trh parafinového gáče – Doba trvání účasti na protiprávní kartelové dohodě – Ukončení účasti – Přerušení účasti – Neexistence koluzních kontaktů navázaných v určitém období – Pokračování protiprávního jednání – Důkazní břemeno – Veřejné distancování se – Vnímání úmyslu distancovat se ze strany dalších účastníků kartelové dohody – Povinnost odůvodnění – Zásada presumpce neviny, zásada rovného zacházení, zásada účinné soudní ochrany a zásada personality trestů“
Ve věci C‑634/13 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 26. listopadu 2013,
Total Marketing Services SA, právní nástupkyně Total Raffinage Marketing, zastoupená A. Vandencasteelem, C. Lemairem a S. Naudinem, avocats,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž další účastnicí řízení je:
Evropská komise, zastoupená P. Van Nuffelem a A. Biolanem, jako zmocněnci, ve spolupráci s N. Coutrelis, avocat,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení T. von Danwitz, předseda senátu, A. Rosas, E. Juhász (zpravodaj), D. Šváby a A. Prechal, soudci,
generální advokát: N. Wahl,
vedoucí soudní kanceláře: V. Tourrès, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 15. ledna 2015,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 26. března 2015,
vydává tento
Rozsudek
1 Kasačním opravným prostředkem se společnost Total Marketing Services SA, právní nástupkyně společnosti Total Raffinage Marketing, dříve Total France SA (dále jen „Total France“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie Total Raffinage Marketing v. Komise (T‑566/08, EU:T:2013:423, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl její žalobu znějící na částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2008) 5476 final ze dne 1. října 2008 v řízení podle článku [81 ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39.181 – Svíčkové vosky) (shrnutí zveřejněné v Úř. věst. 2009, C 295, s. 17, dále jen „sporné rozhodnutí“), jakož i podpůrně snížení pokuty, která jí byla uložena.
Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí
2 V napadeném rozsudku Tribunál konstatoval následující:
„1 [Sporným r]ozhodnutím […] [Evropská k]omise […] určila, že […] Total [France] […] a její mateřská společnost vlastnící 100 % jejího kapitálu, Total SA, porušily společně s dalšími podniky čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) [ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. L 1, s. 3)] tím, že se účastnily kartelové dohody na trhu parafínových vosků v EHP a na německém trhu parafínového gáče.
2 Kromě [společnosti Total France] a její mateřské společnosti Total SA (dále jen společně „skupina Total“ nebo „Total“), bylo [sporné] rozhodnutí určeno těmto společnostem: […]
3 Parafínové vosky jsou vyráběny v rafineriích ze surové ropy. Používají se k výrobě výrobků, jako jsou svíčky, chemikálie, pneumatiky a výrobky automobilového průmyslu, jakož i v gumárenském průmyslu a odvětvích pryže, obalů, lepidel a žvýkaček (bod 4 [sporného] rozhodnutí).
4 Parafínový gáč je surovina nezbytná pro výrobu parafínových vosků. Vyrábí se v rafineriích jako vedlejší produkt vznikající při výrobě základních olejů ze surové ropy. Je také prodáván konečným uživatelům, například výrobcům dřevotřískových desek (bod 5 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
5 Komise zahájila šetření poté, co ji [jedna společnost] v dopise ze dne 17. března 2005 informovala o existenci kartelové dohody […] (bod 72 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
6 Dne 28. a 29. dubna 2005 provedla Komise podle čl. 20 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst 2003, L 1 s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) šetření na místě v prostorách […] Total [France] (bod 75 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
7 Dne 29. května 2007 zaslala Komise oznámení námitek [adresátům sporného rozhodnutí], včetně společnosti Total France (bod 85 odůvodnění [sporného] rozhodnutí). Total France na oznámení námitek odpověděla dopisem ze dne 14. srpna 2007.
8 Dne 10 a 11. prosince 2007 Komise uspořádala slyšení, kterého se Total France zúčastnila (bod 91 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
9 V[e sporném] rozhodnutí se Komise, vzhledem k důkazům, které měla, domnívala, že se osoby, kterým bylo určeno a které tvoří většinu výrobců parafínových vosků a parafínového gáče v EHP, podílely na jediném, komplexním a trvajícím porušování článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP, zahrnujícím území EHP. Protiprávní jednání spočívalo v dohodách nebo jednáních ve vzájemné shodě týkajících se stanovení cen a výměny a zpřístupňování citlivých obchodních informací o parafínových voscích (dále jen „hlavní část protiprávního jednání“). Co se týče […] Total, týkalo se protiprávní jednání vztahující se na parafínové vosky také rozdělení zákazníků nebo trhů (dále jen „druhá část protiprávního jednání“). Kromě toho se protiprávní jednání, kterého se dopustil[a] […] Total rovněž týkalo parafínového gáče prodávaného konečným zákazníkům na německém trhu (dále jen „složka protiprávního jednání týkající se parafínového gáče“) (body 2, 95, 328 odůvodnění a článek 1 [sporného] rozhodnutí).
10 Protiprávní jednání byla konkretizována na protisoutěžních schůzkách nazývaných jejich účastníky „technické schůzky“ nebo někdy schůzky „Blauer Salon“ a na „schůzkách týkajících se parafínového gáče“ věnovaných konkrétně otázkám týkajícím se parafínového gáče.
11 Podle [sporného] rozhodnutí se zaměstnanci společnosti Total France přímo podíleli na protiprávním jednání po celou dobu jeho trvání. Komise tedy shledala společnost Total France odpovědnou z důvodu její účasti na kartelové dohodě (body 555 a 556 odůvodnění [sporného] rozhodnutí). Kromě toho byla Total France v období od roku 1990 do konce protiprávního jednání vlastněna, přímo nebo nepřímo, ve výši přesahující 98 % základního kapitálu společností Total SA. Komise se domnívala, že z tohoto důvodu bylo možno mít za to, že Total SA vykonávala rozhodující vliv na chování společnosti Total France, jelikož obě společnosti byly součástí jednoho podniku (body 557 až 559 odůvodnění [sporného] rozhodnutí). V odpovědi na ústní otázku položenou na jednání týkající se přičtení odpovědnosti mateřské společnosti, [Total France] odkázala na veškeré informace poskytnuté společností Total SA v související věci T‑548/08, Total SA v. Komise, ve které byl vydán rozsudek tento den. V uvedeném případě Total SA v odpovědi na písemnou otázku Tribunálu uvedla, že během období protiprávního jednání přímo nebo nepřímo stoprocentně vlastnila společnost Total France
12 Výše pokut uložených v projednávané věci byla spočítána na základě pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 […] (dále jen „pokyny pro výpočet pokut z roku 2006“), které byly v platnosti v okamžiku oznámení námitek společnostem uvedeným v bodě 2 výše.
[…]
15 [Na základě pokynů z roku 2006], Komise došla k upravené základní částce pokuty ve výši 128 163 000 eur.
16 Při nesnížení částky pokuty […] se upravená základní částka pokuty ve výši 128 163 000 eur rovná celkové částce pokuty (bod 785 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
17 [Sporné] rozhodnutí obsahuje mimo jiné následující ustanovení:
‚Článek 1
Následující podniky porušily čl. 81 odst. 1 [ES] a od 1. ledna 1994 článek 53 Dohody o EHP tím, že se během uvedených období účastnily trvající dohody nebo jednání ve vzájemné shodě v odvětví parafínových vosků na společném trhu a od 1. ledna 1994 v rámci EHP:
[…]
Total France […]: od 3. září 1992 do 28. dubna 2005 a
Total SA: od 3. září 1992 do 28. dubna 2005.
Pokud jde o následující podniky, týká se protiprávní jednání v uvedených obdobích parafínového gáče prodávaného konečným zákazníkům na německém trhu:
Total France […]: od 30. října do 12. května 2004 a
Total SA: [od] 30. října do 12. května 2004.
[…]
Článek 2
Z důvodu protiprávního jednání uvedeného v článku 1 se ukládají tyto pokuty:
[…]
Total France […] společně a nerozdílně s Total SA: 128 163 000 eur.
[…]“
Žaloba k Tribunálu a napadený rozsudek
3 Na podporu žaloby došlé kanceláři Tribunálu dne 17. prosince 2008 vznesla navrhovatelka jedenáct žalobních důvodů. Dvanáctý žalobní důvod vznesla na jednání před Tribunálem. Tribunál všechny uvedené žalobní důvody zamítl, s výjimkou osmého žalobního důvodu, který vycházel z protiprávnosti způsobu výpočtu popsaného v bodě 24 pokynů z roku 2006. Tribunál měl za to, že Komise při určení násobícího koeficientu odrážejícího dobu účasti společnosti Total France na protiprávním jednání porušila zásadu proporcionality a zásadu rovného zacházení, když dobu účasti v délce 7 měsíců a 28 dnů (pro parafínové vosky) a v délce 6 měsíců a 12 dnů (pro parafinový gáč) hodnotila stejně jako účast trvající celý rok. V důsledku toho Tribunál snížil částku pokuty uložené navrhovatelce z 128 163 000 eur na 125 459 842 eur. Naproti tomu v rozsudku Total v. Komise (T‑548/08, EU:T:2013:434), Tribunál zamítl žalobu podanou mateřskou společností Total SA a jí uloženou pokutu nesnížil.
Návrhová žádání účastníků řízení
4 Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál nesprávně vyloučil ukončení účasti navrhovatelky na protiprávním jednání ke dni 12. května 2004;
– zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál nesprávně vyloučil jakékoli neodůvodněné rozdílné zacházení mezi navrhovatelkou a společnostmi Repsol YPF Lubricantes y Especialidades SA, Repsol Petróleo SA a Repsol YPF SA (dále jen „Repsol“) týkající se doby jejich účasti na protiprávním jednání;
– zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál nesprávně vyloučil přerušení účasti navrhovatelky na protiprávním jednání v období od 26. května 2000 do 27. června 2001;
– zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál neodpověděl na žalobní důvod vycházející z nepřezkoumání důkazů o soutěžním jednání navrhovatelky na trhu;
– vydal konečné rozhodnutí podle článku 61 statutu Soudního dvora Evropské unie a z tohoto titulu zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká navrhovatelky, a v rámci soudního přezkumu v plné jurisdikci snížil pokutu uloženou navrhovatelce;
– alternativně, pokud Soudní dvůr sám nerozhodne v této věci, nerozhodl o nákladech řízení a vrátil věc Tribunálu k novému projednání v souladu s rozsudkem Soudního dvora, a
– podle článku 69 jednacího řádu Soudního dvora uložil Komisi náhradu nákladů řízení před Tribunálem a Soudním dvorem.
5 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek a
– uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených v řízení před Tribunálem.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
6 Kasační opravný prostředek obsahuje čtyři důvody.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z nesprávného právního posouzení konstatování účasti navrhovatelky na protiprávním jednání po setkání dne 11. a 12. května 2004 až do 28. dubna 2005
7 V bodě 370 napadeného rozsudku Tribunál citoval bod 602 odůvodnění sporného rozhodnutí, který zní takto:
„[Navrhovatelka] uvádí, že se neúčastnila žádné technické schůzky po technické schůzce ze dne 11. a 12. května 2004, a dodává, že její zástupce podle interní komunikace zrušil cestu na schůzku ze dne 3. a 4. listopadu 2004 v návaznosti na radu svého nadřízeného. Komise podotýká, že neexistuje žádný důkaz o případném odstoupení od kartelové dohody. V případech komplexních protiprávních jednání skutečnost, že se podnik nezúčastní schůzky nebo nesouhlasí s tím, o čem se diskutuje na schůzce, neznamená, že se tento podnik přestal podílet na trvajícím protiprávním jednání. Pro ukončení protiprávního jednání se podnik musí jasně distancovat od kartelové dohody. [Navrhovatelka] […] nepředložila přesný důkaz, podle kterého zcela nezávisle přijala jednostrannou strategii na trhu a jasně a otevřeně se distancovala od činností kartelové dohody. Naopak důkazy, které má Komise k dispozici, svědčí o tom, že [navrhovatelka] dostala oficiálně pozvánky na tři další technické schůzky (tedy na tři poslední technické schůzky uspořádané před provedením kontrol). Komise poznamenává, že zástupce [navrhovatelky] potvrdil, že se zúčastní schůzky dne 3. a 4. listopadu 2004, i když se zdá, že následně cestu zrušil. Stejně tak, pokud jde o schůzku ze dne 23. a 24. února 2005, [Sasol Wax International AG, Sasol Holding in Germany GmbH a Sasol Limited, organizátorka setkání, (dále jen „Sasol“)] již zarezervovala pokoj pro zástupce [navrhovatelka] v hotelu, kde se konala schůzka, přičemž tato rezervace byla následně zrušena. Komise z toho tedy vyvodila, že společnosti Sasol a ostatním účastníkům bylo jasné, že se [navrhovatelka] podílela na kartelové dohodě až do konce. Komise takové poznamenává, že diskuse vedené na schůzkách nebyly podstatně odlišné od těch, které se vedly na předchozích schůzkách, ale že účastníci nadále diskutovali o zvýšení cen a nezmínili žádný pokus [navrhovatelky] opustit kartelovou dohodu (viz body 175, 176 a 177 odůvodnění), a že nebylo neobvyklé, že se podniky neúčastnily některých schůzek v době trvání kartelové dohody. Tyto dvě skutečnosti prokazují, že [navrhovatelka] nebyla vnímána jako společnost, která po schůzce z května 2004 odešla z kartelové dohody. Interní sdělení zástupce [navrhovatelka] v souvislosti s důvody neúčasti na schůzce nelze v žádném případě považovat za veřejné distancování se. Vzhledem k tomu, že žádná jiná informace nenaznačuje, [že navrhovatelka] se distancovala od kartelové dohody, má Komise za to, že účast [navrhovatelky] na kartelové dohodě neskončila před kontrolami.“
8 V bodech 372 až 379 napadeného rozsudku Tribunál potvrdil postoj Komise ke kritériu veřejného distancování se, jakož i vnímání uvedeného distancování se ostatními účastníky kartelové dohody, a konstatoval, že navrhovatelka se z pohledu ostatních účastníků od kartelové dohody veřejně nedistancovala.
9 Mimoto v bodech 377 až 379 napadeného rozsudku Tribunál přezkoumal interní zprávu ze dne 3. listopadu 2004 zaslanou zástupcem navrhovatelky na technických schůzkách jinému zaměstnanci navrhovatelky, která zněla takto: „S ohledem na cíl setkání v Rakousku se budu držet Thibaultova doporučení. Ruším cestu do Vídně (původně jsem měl odcestovat dnes odpoledne)“, a učinil závěr, že interní elektronická zpráva, která nebyla zaslána ostatním účastníkům, nemůže představovat veřejné distancování se. Navíc v bodě 380 uvedeného rozsudku Tribunál konstatoval, že pouhá skutečnost, že se navrhovatelka neúčastnila posledních technických schůzek, neprokazuje, že nevyužila informace o cenách uplatňovaných svými konkurenty, které obdržela na desítkách předchozích technických schůzek, kterých se účastnila, a že neměla prospěch z dohod o rozdělení trhů a zákazníků uzavřených na předchozích technických schůzkách. V tomtéž bodě učinil Tribunál závěr, že navrhovatelka nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že dne 12. května 2004 přestala uplatňovat kartelovou dohodu.
Argumentace účastnic řízení
10 Navrhovatelka tvrdí, že po technické schůzce dne 11. a 12. května 2004 se neúčastnila žádné ze tří schůzek organizovaných po tomto datu, a to do kontrol provedených Komisí dne 28. a 29. dubna 2005, což představuje nepřerušenou neúčast v délce jednoho roku, kteréžto období dalece přesahuje obvyklý tříměsíční interval konání koluzních schůzek. Mimoto nebylo prokázáno či uplatněno, že v uvedeném období mezi navrhovatelkou a ostatními účastníky kartelové dohody došlo k protiprávnímu jednání ve vzájemné shodě jakékoli povahy. Navíc interní zpráva uvedená v bodě 9 tohoto rozsudku prokazuje, že neúčast zástupce navrhovatelky na schůzkách od května 2004 nebyla nahodilá, ale byla výsledkem pokynů jeho nadřízeného spojených s předmětem uvedených schůzek.
11 Přitom podle judikatury Soudního dvora požadavek veřejného distancování se spočívá na zásadním předpokladu, že subjekt, který se účastnil protisoutěžní schůzky, souhlasí s jejím obsahem, pokud se od schůzky veřejně nedistancoval (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, body 81 a 82 a citovaná judikatura). Dále z ustálené judikatury Tribunálu týkající se dokazování doby účasti subjektu na kartelové dohodě plyne, že přísluší Komisi, aby prokázala nejen existenci kartelové dohody, ale také dobu jejího trvání, a že pokud neexistují důkazy, které by mohly přímo prokázat dobu trvání protiprávního jednání, jí přísluší uplatnit alespoň důkazy vztahující se k časově dostatečně blízkým skutkovým okolnostem tak, aby bylo možné důvodně připustit, že uvedené protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma konkrétními daty.
12 Navrhovatelka dospěla k závěru, že při neexistenci jakýchkoli důkazů o koluzních kontaktech či projevech ve vztahu mezi subjektem a ostatními účastníky kartelové dohody od určitého data a po určité období, Komise nemůže výlučně na základě tvrzení, že se subjekt nedistancoval, konstatovat trvající účast tohoto subjektu na kartelové dohodě. Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když tento postoj Komise potvrdil a tím obrátil důkazní břemeno ve vztahu k době účasti na protiprávním jednání.
13 Komise zdůrazňuje, že tento důvod kasačního opravného prostředku se netýká délky přerušení účasti na kartelové dohodě, ale pokračování účasti až do ukončení kartelové dohody, a tvrdí, že tímto důvodem navrhovatelka jen opakuje tvrzení uvedená před Tribunálem v souvislosti s posouzením skutkových okolností, takže tento důvod je v zásadě třeba považovat za nepřípustný.
14 Podpůrně Komise uvádí, že doba účasti na protiprávním jednání je skutkovou otázkou, kterou je třeba dokazovat případ od případu v závislosti na okolnostech věci. V projednávané věci důkaz o pokračování účasti navrhovatelky na protiprávním jednání vychází ze spojení dvou neoddělitelných okolností, tedy jednak ze skutečnosti, že i nadále dostávala pozvánky na technické schůzky, což svědčí o tom, že organizátor měl za to, že se nadále účastní kartelové dohody, a jednak ze skutečnosti, že se od kartelové dohody nedistancovala. Ani Komise, ani Tribunál se neopřel pouze o neexistenci veřejného distancování se navrhovatelky.
15 Na závěr Komise tvrdí, že judikatura Soudního dvora a Tribunálu potvrzuje, že neexistence veřejného distancování se je velmi významným důkazem v případě, že byly zjištěny další, nepřímé důkazy o pokračování účasti na kartelové dohodě, a že v každém případě je podstatné, jak jej vnímají ostatní účastníci kartelové dohody. V bodě 602 odůvodnění sporného rozhodnutí totiž Komise, která ani zdaleka nevychází výhradně z veřejného nedistancování se navrhovatelky, uvedla důkazy, které musí být posouzeny společně. Tribunál svrchovaně posoudil tyto důkazy z hlediska hodnoty, kterou jim bylo třeba připsat.
Závěry Soudního dvora
16 Je nesporné, že navrhovatelka se neúčastnila posledních tří koluzních schůzek kartelové dohody, které se konaly od 12. května 2004 do 29. dubna 2005.
17 Tribunál v bodě 370 napadeného rozsudku doslovně citoval bod 602 odůvodnění sporného rozhodnutí a v bodech 372 až 374 uvedeného rozsudku potvrdil opodstatněnost postoje Komise vyjádřeného v uvedeném bodě odůvodnění, podle kterého se navrhovatelka nadále účastnila protiprávního jednání po květnu 2004.
18 Tribunál měl za to, že by bylo možné dospět k závěru, že určitý podnik se definitivně přestal účastnit kartelové dohody, pouze pokud by se veřejně distancoval od obsahu kartelové dohody, a dodal, že rozhodujícím kritériem pro posouzení v tomto smyslu je pochopení záměru uvedeného podniku ze strany ostatních účastníků kartelové dohody.
19 Jak tedy rozhodl Tribunál, i když je nesporné, že se již podnik neúčastní koluzních schůzek kartelové dohody, musí se od kartelové dohody veřejně distancovat, aby bylo možné mít za to, že se jí přestal účastnit, přičemž důkaz o distancování se musí být posouzen s přihlédnutím k jeho vnímání ze strany ostatních účastníků uvedené kartelové dohody.
20 Je třeba uvést, že podle judikatury Soudního dvora je veřejné distancování se požadováno k tomu, aby podnik, který se účastnil koluzních schůzek, mohl prokázat, že se zmíněných schůzek neúčastnil s žádným protisoutěžním záměrem. K tomu účelu musí prokázat, že svým konkurentům sdělil, že jeho účast na těchto schůzkách měla odlišnou povahu než jejich (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, body 81 a 82 a citovaná judikatura).
21 Soudní dvůr rovněž rozhodl, že účast podniku na protisoutěžní schůzce vede k domněnce o protiprávní povaze jeho účasti, kterou musí dotčený podnik vyvrátit důkazem o veřejném distancování se, které musí ostatní účastníci kartelové dohody vnímat jako takové (v tomto smyslu viz rozsudek Comap v. Komise, C‑290/11 P, EU:C:2012:271, body 74 až 76 a citovaná judikatura).
22 Judikatura Soudního dvora tedy vyžaduje veřejné distancování se pouze v kontextu účasti podniku na protisoutěžních schůzkách, jako nezbytný důkaz pro vyvrácení domněnky připomenuté v předchozím bodu, aniž takové distancování se ukončující účast na protiprávním jednání vyžaduje za všech okolností.
23 Pokud jde o účast nikoli na individuálních schůzkách, ale na protiprávním jednání trvajícím více let, plyne z judikatury Soudního dvora, že neexistence veřejného distancování se je pouze jedním z důkazů, které mají být posouzeny s cílem určit, zda se podnik skutečně nadále účastnil protiprávního jednání, či zda naopak účast ukončil (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P, EU:C:2012:778, bod 75).
24 Proto se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 372 a 374 napadeného rozsudku za to, že veřejné distancování se představuje jediný způsob, kterým může společnost zapojená do kartelové dohody prokázat ukončení své účasti na dotčené kartelové dohodě, a to i v případě, že se daná společnost neúčastnila koluzních schůzek.
25 Nicméně toto nesprávné právní posouzení, kterého se dopustil Tribunál, nemůže vést ke zrušení závěrů napadeného rozsudku ohledně účasti navrhovatelky na protiprávním jednání v období od 12. května 2004 do 29. dubna 2005.
26 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být existence protisoutěžního jednání nebo dohody ve většině případů dovozována z z několika shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které jako celek mohou představovat, pokud neexistuje jiné soudržné vysvětlení, důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže (viz rozsudky rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, bod 57, jakož i Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P, EU:C:2012:778, bod 70).
27 O protiprávním jednání trvajícím několik let Soudní dvůr rozhodl, že skutečnost, že nebyl předložen přímý důkaz účasti společnosti na tomto protiprávním jednání v určitém období, nebrání tomu, aby bylo na tuto účast nahlíženo jako na zjištěnou rovněž ve vztahu k uvedenému období, pokud takové zjištění spočívá na objektivních a shodujících se indiciích (v tomto smyslu viz rozsudky Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise, C‑105/04 P, EU:C:2006:592, body 97 a 98, jakož i Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P, EU:C:2012:778, bod 72).
28 I když veřejné distancování se není jediným způsobem, kterým může společnost zapojená do kartelové dohody prokázat ukončení své účasti na dotčené kartelové dohodě, představuje nicméně takové distancování se významnou skutečnost, která může prokázat ukončení protisoutěžního chování. Neexistence veřejného distancování se představuje skutkovou situaci, kterou může Komise použít k prokázání pokračující účasti společnosti na protisoutěžním jednání. Nicméně v případě, že se v průběhu významného období konalo několik koluzních schůzek bez přítomnosti zástupců dotčené společnosti, musí Komise své posouzení založit rovněž na dalších důkazech.
29 V projednávané věci Tribunál v bodech 377 až 379 správně konstatoval, že interní zpráva ze dne 3. listopadu 2004 zaslaná zástupcem navrhovatelky dalšímu jejímu zaměstnanci nemůže prokázat veřejné distancování se.
30 Je přitom třeba konstatovat, že zamítnutí tohoto žalobního důvodu v prvním stupni není odůvodněno pouze neexistencí veřejného distancování se ze strany navrhovatelky. Z bodu 602 odůvodnění sporného rozhodnutí, citovaného v bodě 370 napadeného rozsudku, totiž plyne, že existují další skutkové okolnosti, které Komise uplatnila a navrhovatelka nezpochybnila, jako například původní potvrzení účasti zástupce navrhovatelky na schůzce ze dne 3. a 4. listopadu 2004 a skutečnost, že organizátorka schůzky ze dne 23. a 24. února 2005 původně zarezervovala pokoje pro zástupce navrhovatelky v hotelu, kde se schůzka konala.
31 Uvedené skutečnosti tedy ve spojení s neexistencí veřejného distancování se ze strany navrhovatelky a ve spojení s vnímáním koluzních schůzek ze strany organizátorky představují shodující se indicie, které umožňují učinit závěr, že navrhovatelka se nadále účastnila kartelové dohody.
32 Proto nelze přijmout první důvod kasačního opravného prostředku, který je neúčinný.
Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z nesprávného právního posouzení konstatování nepřetržitosti účasti navrhovatelky na protiprávním jednání v období od 26. května 2000 do 26. června 2001
33 V bodě 159 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise uvedla, že podle prohlášení společnosti Shell byla společnost Total France na setkání dne 25. a 26. května 2000 ostatními účastníky setkání obviněna, že prodává za příliš nízké ceny.
34 Bod 603 odůvodnění sporného rozhodnutí zní takto:
„Total France […] tvrdí, že přerušila svou účast mezi lety 2000 a 2001 a že skutečnost, že její zástupce opustil schůzku [ze dne 25. a 26. května 2000] rozhněvaný, představuje znak distancování se. […] Komise poznamenává, že […] nic nenasvědčuje tomu, že se Total veřejně distancovala od kartelové dohody. Skutečnost, že [X, zástupce společnosti Total France] opustil schůzku, sama o sobě neznamená veřejné distancování se, neboť samotná Total netvrdí, že [X] ohlásil záměr ukončit účast společnosti Total na kartelové dohodě. Rozčilení [X] spíše svědčí o tom, že nebyl spokojen s uzavřenými dohodami. Návrat společnosti Total po méně než roce potvrzuje, že jejím záměrem nebylo účast ukončit. Z toho důvodu Komise nepovažuje krátkou dočasnou nepřítomnost společnosti Total za přerušení její účasti na kartelové dohodě.“
35 Tribunál učinil v bodech 401 a 402 napadeného rozsudku v podstatě závěr, že nebylo prokázáno, že na schůzkách ze dne 25. a 26. května 2000 se zástupce navrhovatelky v očích ostatních účastníků schůzky distancoval od protiprávního jednání.
Argumentace účastnic řízení
36 Navrhovatelka tvrdí, že jak plyne z prohlášení učiněného před Komisí podnikem, který se účastnil kartelové dohody, její zástupce opustil schůzku ze dne 25. a 26. května 2000 velmi náhle a velmi rozčilen a neúčastnil se žádné ze tří následujících schůzek; až její nový zástupce se účastnil schůzky ze dne 26. a 27. června 2001. Závěr, k němuž dospěl Tribunál, tedy že navrhovatelka nepředložila důkaz o veřejném distancování se, představuje porušení zásady presumpce neviny a tím se Tribunál dopustil v tomto ohledu nesprávného právního posouzení; to platí o to více, že jeho přístup vůči navrhovatelce byl v rozporu s přístupem, který zaujal vůči jinému podniku, který se účastnil dotčené kartelové dohody.
37 Komise tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný. Představuje totiž skutkový důvod, protože se týká jak posouzení doby účasti na kartelové dohodě, tak pojmu veřejného distancování se, přičemž obojí představuje skutkovou situaci. Navrhovatelka by pouze zpochybnila výklad skutečností provedený Tribunálem.
38 Podpůrně Komise tvrdí, že je tento důvod neopodstatněný, jelikož Komise se pro účely konstatování trvání sporné účasti na kartelové dohodě v období od 26. května 2000 do 26. června 2001 neomezila na zohlednění neexistence veřejného distancování se, jak plyne z bodu 603 odůvodnění sporného rozhodnutí. Tribunál tuto analýzu potvrdil a opřel se nejen o neexistenci distancování se, ale rovněž o přezkum okolností, za kterých zástupce navrhovatelky opustil schůzku ze dne 25. a 26. května 2000. Komise dodává, že doba účasti podniku na kartelové dohodě je otázka skutková a v projednávané věci neexistence důkazů o protisoutěžních kontaktech či účasti na takových kontaktech v období jednoho roku nedostačuje sama o sobě k prokázání přerušení uvedené kartelové dohody.
Závěry Soudního dvora
39 Je třeba konstatovat, že tento důvod kasačního opravného prostředku se zakládá na dvou argumentech vycházejících jednak z toho, že jednání zástupce navrhovatelky na schůzce ze dne 25. a 26. května 2000 svědčí o tom, že se hodlal veřejně distancovat od sporné kartelové dohody, a jednak z toho, že navrhovatelka se neúčastnila žádné ze tří koluzních schůzek konaných od 26. května 2000 do 26. června 2001.
40 Pokud jde o otázku, zda jednání zástupce navrhovatelky na schůzce ze dne 25. a 26. května 2000 může prokázat veřejné distancování se, je třeba uvést, že uvedené jednání bylo předmětem přezkumu ze strany Komise v bodě 603 odůvodnění sporného rozhodnutí a uvedený přezkum byl přezkoumán Tribunálem. V tomto ohledu – jak plyne z bodů 398 a 401 napadeného rozsudku – Tribunál posoudil okolnosti, za kterých se schůzka odehrála, a zohlednil, jak mohli ostatní účastníci uvedené schůzky vnímat přístup zástupce navrhovatelky; poté učinil v bodě 402 uvedeného rozsudku závěr, že tento přístup neprokazuje veřejné distancování se od protisoutěžní kartelové dohody. Takové skutkové posouzení totiž podle judikatury nemůže podléhat přezkumu ze strany Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.
41 Pokud jde o otázku, zda neúčast navrhovatelky na třech schůzkách konaných od 26. května 2000 do 26. června 2001 představuje důkaz o přerušení jejího zapojení do kartelové dohody, je třeba konstatovat, že Tribunál se prostřednictvím odkazu učiněného na závěry, které vyvodil v bodě 372 napadeného rozsudku, dopustil v bodě 402 rozsudek téhož nesprávného právního posouzení, jaké bylo uvedeno v bodě 24 tohoto rozsudku, v rámci přezkumu prvního důvodu kasačního opravného prostředku, když měl za to, že navrhovatelce přísluší prokázat, že se distancovala od uvedené kartelové dohody v očích ostatních účastníků, bez ohledu na skutečnost, že se uvedených schůzek neúčastnila.
42 Nicméně v souladu s judikaturou Soudního dvora, uvedenou již v bodě 27 tohoto rozsudku, skutečnost, že nebyl předložen přímý důkaz účasti společnosti na kartelové dohodě v určitém období, nebrání tomu, aby v rámci několika let trvajícího protiprávního jednání bylo na účast na této kartelové dohodě rovněž v uvedeném období nahlíženo jako na zjištěnou, pokud takové zjištění spočívá na objektivních a shodujících se indiciích.
43 V projednávané věci neexistence veřejného distancování se navrhovatelky nebyla jedinou skutečností, proč je třeba jednání navrhovatelky považovat za protiprávní jednání rovněž v dotčeném období.
44 Z bodů 398 a 401 napadeného rozsudku totiž plyne, že skutečnost, že zástupce navrhovatelky schůzku ze dne 25. a 26. května 2000 náhle opustil, je vysvětlena osobními důvody, což nelze považovat za projev vůle samotné společnosti Total France distancovat se od kartelové dohody, přičemž toto vysvětlení odráží také vnímání této události ze strany ostatních účastníků schůzky. Mimoto po nahrazení zástupce jiným zaměstnancem se společnost Total France znovu začala účastnit koluzních schůzek, přičemž tato okolnost potvrzuje úvahu, podle které se jednání uvedeného zástupce vysvětluje konfliktem osobní povahy.
45 Proto vedle neexistence veřejného distancování se existují objektivní a shodující se indicie umožňující nekonstatovat přerušení účasti navrhovatelky na kartelové dohodě v dotčeném období.
46 Třetí důvod kasačního opravného prostředku tedy nelze přijmout, neboť je neúčinný.
Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z porušení zásady rovného zacházení, ze zkreslení důkazů a z nedostatku odůvodnění
47 Tribunál v bodě 386 napadeného rozsudku uvedl, že se Komise domnívala, že účast společnosti Repsol na kartelové dohodě skončila dne 4. srpna 2004, protože na toto setkání již Repsol nedostala od společnosti Sasol, která schůzky organizovala, oficiální pozvánku, která by obsahovala program jednání, což svědčí o tom, že Sasol měla pochybnosti o pokračování účasti společnosti Repsol na kartelové dohodě.
48 Tribunál měl v bodě 387 napadeného rozsudku za to, že skutečnost, že společnosti Repsol přestaly být zasílány oficiální pozvánky na schůzky obsahující program jednání, ukazuje, že společnost Sasol začala vnímat společnost Repsol odlišně a nebyla si už jistá její účastí na kartelové dohodě po 4. srpnu 2004; tato skutečnost stačí ke konstatování, že se společnost Repsol v očích ostatních účastníků kartelové dohody od této dohody distancovala. Naopak v bodech 388 až 390 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že tomu tak nebylo v případě navrhovatelky, která nadále dostávala oficiální pozvánky na schůzky, které obsahovaly program jednání, a učinil závěr, že Komise zacházela odlišně s odlišnými situacemi, a proto neporušila zásadu rovného zacházení.
Argumentace účastnic řízení
49 Navrhovatelka uvádí, že tato analýza Tribunálu spočívá zaprvé na nesprávném skutkovém zjištění. Ze spisu předloženého Tribunálu Komisí totiž plyne, že společnost Repsol obdržela na schůzku ze dne 3. a 4. srpna 2004, stejně jako navrhovatelka, kromě pozvánky bez programu jednání také tutéž pozvánku zvanou „oficiální“ s programem jednání. Společnost Repsol rovněž obdržela pozvánku na schůzku ze dne 3. a 4. listopadu 2004. Závěr Tribunálu tedy spočívá na zkreslených důkazech. Zadruhé Tribunál požadoval důkaz o veřejném distancování se od navrhovatelky, avšak nikoli od společnosti Repsol, jejíž opuštění kartelové dohody bylo uznáno bez distancování se. Napadený rozsudek přitom nepředkládal skutečnosti, které by mohly odůvodnit takový rozdíl v zacházení, což je porušením zásady rovného zacházení.
50 Komise tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je neúčinný, protože i za předpokladu, že by se Tribunál dopustil nesprávného posouzení u společnosti Repsol, se takové pochybení netýká navrhovatelky, a nemůže tedy vést ke zkrácení doby trvání protiprávního jednání zjištěné u navrhovatelky, což bylo předmětem výlučně prvního důvodu kasačního opravného prostředku.
51 Podpůrně Komise uznává, že ohledně schůzky ze dne 3. a 4. srpna 2004 měla za to, že společnost Repsol byla dosud členem kartelové dohody ke dni konání této schůzky a nepřítomnost jejího zástupce na uvedené schůzce nepředstavovala náznak odchodu z kartelové dohody. U schůzky ze dne 3. a 4. listopadu 2004 Komise rovněž uznala, že společnost Repsol obdržela tutéž pozvánku jako navrhovatelka, s programem jednání, aniž ji však nadále považovala za člena kartelové dohody. Nicméně za předpokladu, že by takové konstatování vycházelo ze zkreslení důkazů, takové zkreslení by bez důsledků, jelikož na téže společné pozvánce byl uveden zástupce navrhovatelky mezi osobami, které měly rezervovány pokoj, na rozdíl od zástupce společnosti Repsol, což Komise považuje za významný rozdíl.
Závěry Soudního dvora
52 Je namístě konstatovat, že Tribunál v bodech 386 a 387 napadeného rozsudku zkreslil skutečnosti týkající se doby účasti společnosti Repsol na kartelové dohodě. Jak totiž plyne ze spisu a jak přiznala Komise, posledně uvedená měla ohledně schůzky ze dne 3. a 4. srpna 2004 za to, že společnost Repsol byla dosud členem kartelové dohody a nepřítomnost jejího zástupce na uvedené schůzce nemůže představovat náznak odchodu a že společnost Repsol obdržela na schůzku ze dne 3. a 4. listopadu 2004stejnou pozvánku jako navrhovatelka. Proto je odůvodnění obsažené v uvedených bodech napadeného rozsudku stiženo zkreslením skutkových okolností.
53 Mimoto je třeba poznamenat, že v bodě 387 napadeného rozsudku se Tribunál opřel pouze o pochybnosti organizátorky koluzních setkání o vůli společnosti Repsol účastnit se setkání po dni 4. srpna 2004 a měl za to, že tato skutečnost postačovala k závěru, že společnost Repsol se distancovala od kartelové dohody v očích ostatních účastníků. Tribunál tedy nepodřídil společnost Repsol témuž požadavku na důkaz o veřejném distancování se, kterému podřídil navrhovatelku, což svědčí o nesoudržném uplatňování uvedeného požadavku a představuje nerovné zacházení.
54 Nicméně v každém případě, ačkoli bylo v rámci přezkumu prvního a třetího důvodu kasačního opravného prostředku konstatováno, že přístup Tribunálu ohledně požadavku na veřejné distancování se byl právně nesprávný, navrhovatelka nemůže užitečně uplatňovat pochybení, kterých se v tomto ohledu Tribunál dopustil.
55 Zásada rovného zacházení totiž musí být v souladu s dodržováním zásady legality (v tomto smyslu viz rozsudek The Rank Group, C‑259/10 a C‑260/10, EU:C:2011:719, bod 62 a citovaná judikatura). Vzhledem k tomu, že v rámci přezkumu prvního důvodu kasačního opravného prostředku byla doba účasti navrhovatelky na kartelové dohodě konstatována správně, nemůže případné neodůvodněné zvýhodnění společnosti Repsol vést k jejímu zkrácení.
56 Proto je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.
Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z porušení zásady účinné soudní ochrany a zásady personality trestů, jakož i povinnosti odůvodnění
57 Bod odůvodnění 696 sporného rozhodnutí zní takto:
„Několik podniků tvrdí, že dohody neprováděly, a zdůrazňují malý počet dopisů o cenách, které zaslaly nebo obdržely. Některé podniky tvrdí, že jejich chování na trhu nebylo ovlivněno dohodami. Komise se zaprvé nedomnívá, že tato jednoduchá tvrzení představují dostatečný důkaz o neprovádění ve smyslu pokynů o metodě stanovování pokut z roku 2006 [...]. Komise zadruhé podotýká, že zaslání nebo přijetí dopisů o cenách nebylo jediným prováděcím nástrojem, ale k provádění docházelo především prostřednictvím pravidelných (pokusů o) zvýšení cen oznámených na trhu, které byly někdy zdokumentovány důkazy z technických schůzek.“
58 V odpovědi na pátý žalobní důvod v prvním stupni, který vycházel z porušení povinnosti odůvodnění a z porušení pokynů z roku 2006 [...], pokud jde o neexistenci provádění tvrzeného protiprávního jednání, což podle bodu 29 pokynů představuje polehčující okolnost, Tribunál v bodech 406 a 407 napadeného rozsudku doslova citoval bod 696 odůvodnění sporného rozhodnutí a odkázal na své úvahy týkající se přezkumu druhého žalobního důvodu a učinil závěr, že tvrzení Komise týkající se provádění kartelové dohody ze strany navrhovatelky byla dostatečně skutkově odůvodněna.
Argumentace účastnic řízení
59 Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál neodpověděl na důvod vycházející z nezohlednění hospodářských důkazů skutečnosti, že jednala v souladu s pravidly hospodářské soutěže, a nepřezkoumal relevanci a obsah uvedených důkazů. Navrhovatelka totiž Komisi a poté Tribunálu předložila podrobnou hospodářskou analýzu týkající se celého období protiprávního jednání prokazující, že nikdy neprováděla dohody uzavřené na technických schůzkách. Tato analýza byla ignorována ve sporném rozhodnutí i v napadeném rozsudku, jehož body 406 a 407 neodpověděly na argumenty navrhovatelky. Navrhovatelka v tomto kontextu uvádí, že úvahy Tribunálu v rámci přezkumu druhého žalobního důvodu, na který odkazuje bod 407 napadeného rozsudku, se týkají globálního provádění kartelové dohody, a nikoli individuálního jednání každého ze zapojených podniků.
60 Komise tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný, jelikož navrhovatelka neuvádí přesně kritizované části napadeného rozsudku ani nepředkládá právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen. Mimoto se navrhovatelka tímto důvodem snaží dosáhnout celkového přezkumu pátého žalobního důvodu žaloby v prvním stupni ze strany Soudního dvora.
61 Podpůrně Komise tvrdí, že Tribunál věnoval přezkumu pátého důvodu body 405 až 408 napadeného rozsudku, a poznamenává, že uvedené body odkazují na přezkum provedený Tribunálem v rámci přezkumu druhého žalobního důvodu žaloby v prvním stupni. V bodech 243 až 259 uvedeného rozsudku, které jsou součástí přezkumu uvedeného druhého důvodu, přitom Tribunál potvrdil argumentaci Komise, podle které navrhovatelka nepředložila důkazy o tom, že se na trhu chovala v souladu s pravidly hospodářské soutěže. Mimoto v bodech 163 až 190 napadeného rozsudku, které jsou rovněž součástí přezkumu uvedeného druhého důvodu, se Tribunál opřel o konkrétní důkazy a zamítl argument navrhovatelky, podle kterého neprováděla kartelovou dohodu o cenách.
Závěry Soudního dvora
62 Navrhovatelka čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál neodpověděl na pátý žalobní důvod žaloby v prvním stupni vycházející z nezohlednění důkazů o jejím údajně soutěžním jednání a zejména z nezohlednění hloubkové hospodářské analýzy pokrývající celé období protiprávního jednání.
63 Je třeba konstatovat, že tato argumentace vychází ze zjevně nesprávného výkladu napadeného rozsudku, konkrétně odůvodnění uvedeného Tribunálem v bodech 406 a následujících uvedeného rozsudku. Tribunál totiž v bodě 406 napadeného rozsudku doslovně citoval bod 696 odůvodnění sporného rozhodnutí, ve kterém Komise obecně odkazovala na skutečnost, že „několik podniků“ tvrdí, že neprováděly dohody sjednané v rámci sporné kartelové dohody, a poté v bodě 407 uvedeného rozsudku odkázal na úvahy věnované přezkumu druhé a čtvrté části druhého žalobního důvodu žaloby v prvním stupni.
64 Druhou částí tohoto důvodu navrhovatelka uplatňuje neexistenci důkazu o provádění dohod o stanovení cen.
65 Je třeba konstatovat, že v bodech 166 až 185 napadeného rozsudku, které se věnují přezkumu uvedeného tvrzení navrhovatelky, Tribunál přezkoumal konkrétně důkazy předložené Komisí, které se týkaly též individuální účasti navrhovatelky na provádění dohod, jako například dopisy o cenách vyměněné mezi účastníky kartelové dohody, kterými byla oznámena zvýšení cen, dopisy oznamující – po předchozím sjednání na koluzních schůzkách – zvýšení cen zákazníkům, jakož i prohlášení učiněná v tomto ohledu účastníky kartelové dohody a odkazující mimo jiné na telefonické rozhovory mezi zástupci podniků zapojených do kartelová dohody s cílem ujistit se o řádném provádění sjednaných dohod.
66 Tribunál v bodě 189 napadeného rozsudku uvedl, že Komise měla k dispozici informace o více než 50 protisoutěžních schůzkách od roku 1992 do roku 2005 a že předložila 343 dopisů navrhovatelky o cenách, kterými byla oznámena zvýšení cen zákazníkům, a v bodě 190 uvedeného rozsudku učinil závěr, že Komise správně konstatovala, že navrhovatelka se účastnila provádění kartelové dohody.
67 Čtvrtou částí druhého žalobního důvodu žaloby v prvním stupni navrhovatelka tvrdila, že se na trhu chovala v souladu s pravidly hospodářské soutěže.
68 Přitom je rovněž třeba konstatovat, že Tribunál v bodech 233 až 259 napadeného rozsudku podrobně přezkoumal argumenty navrhovatelky, včetně hospodářské analýzy její cenové politiky. Kromě konkrétního přezkumu uvedených argumentů Tribunál zejména zohlednil skutečnost, že se navrhovatelka účastnila většiny z více než 50 protisoutěžních schůzek konaných od roku 1992 do roku 2005, že přiznala pravidelné zvyšování cen, což je samo o sobě indikací uplatňování dohod sjednaných na uvedených schůzkách, a že v tomto ohledu zaslala 343 dopisů, kterými o zvýšení cen informovala zákazníky. Tribunál tedy konstatoval, že okolnosti uváděné navrhovatelkou neumožňují učinit závěr, že se v období třinácti let, kdy se účastnila protisoutěžních dohod, skutečně zdržela jejich uplatňování a že její chování na trhu bylo v souladu s pravidly hospodářské soutěže.
69 V důsledku toho není opodstatněná výtka navrhovatelky, podle které Tribunál nezohlednil její individuální jednání, ale přezkoumal její situaci celkově spolu se situací ostatních účastníků v rámci provádění kartelové dohody na globální úrovni.
70 S ohledem na uvedené úvahy musí být čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku rovněž zamítnut.
71 Jelikož žádnému z důvodů kasačního opravného prostředku nebylo vyhověno, je třeba kasační opravný prostředek zamítnout.
K nákladům řízení
72 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 stejného jednacího řádu, který se použije na základě čl. 184 odst. 1 jednacího řádu na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné uvedené společnosti uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Společnosti Total Marketing Services SA se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy.