Kasační opravný prostředek podaný dne 20. února 2024 Michaelem Heßlerem proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 20. prosince 2023 ve věci T-369/22, Michael Heßler v. Evropská komise

(Věc C-137/24 P)

Jednací jazyk: němčina

Účastnící řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Michael Heßler (zástupkyně: I. Steuer-Lutz, advokátka)

Další účastník řízení: Evropská komise

Návrhová žádání navrhovatele

Navrhovatel navrhuje, aby Soudní dvůr:

zrušil rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 20. prosince 2023 ve věci T-369/22,

zrušil rozhodnutí Evropské komise o stížnosti ze dne 25. března 2022,

uložil Evropské komisi povinnost nadále uplatňovat osvobození od daně podle čl. 3 odst. 4 druhého pododstavce nařízení (EHS, EURATOM, ESUO) č. 260/68¹ , jak je stanoveno v závěrech č. 222/04 vedoucích administrativy² , se zpětným účinkem od 1. srpna 2021, a to po dobu, po kterou jsou splněny podmínky,

zvýšil nevyplacené platby o úroky v souladu s finančním nařízením, a

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku navrhovatel uvádí, že:

Tribunál nesprávně vyložil pojem „opatření, které se osoby nepříznivě dotýká“ uvedený v čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii¹ .

Tribunál porušil právo navrhovatele na řádnou správu podle článku 41 Listiny základních práv tím, že nekonstatoval, že Evropská komise porušila povinnost odůvodnit rozhodnutí, ani že Evropská komise porušila právo být vyslechnut před přijetím aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení.

Tribunál porušil nárok navrhovatele na odměnu, která mu náleží, v rozsahu, v němž:

stanovil akcesorickou povahu mezi přiznáním příspěvku na vyživované dítě a nezdanitelnou částkou na vyživované dítě, která ve skutečnosti neexistuje,

nesprávně vyložil pojem „nezaopatřené dítě“ ve smyslu čl. 3 odst. 4 druhého pododstavce nařízení č. 260/68 v tom, že orientoval výživné na základě věku dítěte, a nikoli na základě jeho potřeb,

nepřiznal navrhovateli nárok na požadované snížení základu daně na základě obyčejového práva a zásady ochrany legitimního očekávání,

nezohlednil právní povahu požadované částky osvobozené od daně a

nezohlednil závazný účinek závěrů č. 222/04 vedoucích administrativy a interní směrnice Evropské komise, která tyto závěry provádí, pro Evropskou komisi.

____________

¹ Nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 260/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví podmínky a postup pro uplatňování daně ve prospěch Evropských společenství (Úř. věst. 1968, L 56, s. 8, Zvl. vyd. 01/001, s. 33).

¹ Závěry vedoucích administrativy č. 222/04 (SEC[2004]411) ze dne 7. dubna 2004

¹ Služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 1962, L 45, s. 1385).