Věc C‑280/15
Irina Nikolajeva
proti
Multi Protect OÜ
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Harju Maakohus)
„Řízení o předběžné otázce – Ochranná známka Evropské unie – Nařízení (ES) č. 207/2009 – Článek 9 odst. 3 a čl. 102 odst. 1 – Povinnost soudu pro ochranné známky Evropské unie vydat příkaz, kterým třetí straně zakazuje pokračovat v jednání, které představuje porušení ochranné známky – Nepředložení návrhu na vydání takového příkazu – Pojem ‚zvláštní důvody‘ pro nevydání takového zákazu – Pojem ‚přiměřená náhrada‘ za jednání učiněné po zveřejnění přihlášky ochranné známky Evropské unie a před zveřejněním zápisu takové ochranné známky“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 22. června 2016
1. Ochranná známka Evropské unie – Spory v oblasti porušovaní a platnosti ochranných známek Evropské unie – Sankce v případě porušení nebo hrozby porušení ochranné známky – Povinnosti soudů pro ochranné známky Evropské unie – Vydání příkazu, kterým se žalovanému zakazuje pokračovat v jednání, které představuje porušení nebo hrozbu porušení ochranné známky – Nepředložení návrhu na vydání takového příkazu – Pojem „zvláštní důvody“ pro nevydání takového zákazu
(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 101 odst. 3 a čl. 102 odst. 1)
2. Ochranná známka Evropské unie – Účinky ochranné známky Evropské unie – Práva z ochranné známky – Uplatnitelnost práv vůči třetí straně až po zveřejnění zápisu ochranné známky – Výjimka – Přiměřená náhrada za jednání učiněné po zveřejnění přihlášky ochranné známky Evropské unie – Pojem přiměřená náhrada
(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 9 odst. 3)
1. Článek 102 odst. 1 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby soud pro ochranné známky Evropské unie na základě určitých zásad vnitrostátního práva v procesní oblasti nevydal příkaz zakazující třetí straně pokračovat v jednání, které představuje porušení ochranné známky, z důvodu, že majitel dotčené ochranné známky u tohoto soudu neuvedl v tomto smyslu žádný návrh.
V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 101 odst. 3 nařízení č. 207/2009, nestanoví-li toto nařízení jinak, se soud pro ochranné známky Evropské unie řídí procesními předpisy, které platí pro obdobná řízení ve věcech národních ochranných známek toho členského státu, na jehož území má sídlo.
Vzhledem k tomu, že uvedené nařízení nestanoví jinak, nebrání tomu, aby byla uplatněna uvedená dispoziční zásada a zásada ne ultra petita.
V každém případě okolnost, že majitelka ochranné známky Evropské unie na základě žaloby u soudu pro ochranné známky Evropské unie pouze navrhla, aby byla určena existence jednání, které představuje porušení ochranné známky, avšak nenavrhla, aby bylo nařízeno ukončení tohoto jednání, nelze kvalifikovat jako „zvláštní důvod“ ve smyslu čl. 102 odst. 1 uvedeného nařízení.
Tento výraz se totiž týká výjimečných situací, kdy s ohledem na zvláštní charakteristické rysy chování vytýkaného třetí straně, zejména skutečnost, že tato třetí strana nemůže pokračovat v jednání, které představuje porušení nebo hrozbu porušení ochranné známky, které je jí vytýkáno, takový soud nemusí vydat příkaz zakazující třetí straně, aby v takovém jednání pokračovala, i když majitel ochranné známky za tímto účelem návrh podal.
(viz body 28, 29, 32–34, výrok 1)
2. Článek 9 odst. 3 druhá věta nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby majitel ochranné známky Evropské unie mohl požadovat náhradu škody za jednání třetí strany, k němuž došlo před zveřejněním přihlášky ochranné známky. Pokud jde o jednání, kterého se třetí strana dopustila v průběhu období, které následuje po zveřejnění přihlášky dotčené ochranné známky, ale před zveřejněním zápisu uvedené ochranné známky, pojmem „přiměřená náhrada“ uvedeným v tomto ustanovení se rozumí náhrada zisků, které třetím stranám skutečně vznikly v důsledku užívání této ochranné známky v průběhu uvedeného období. Tento pojem „přiměřená náhrada“ naproti tomu vylučuje náhradu rozsáhlejší újmy, která případně majiteli uvedené ochranné známky vznikla, případně včetně morální újmy.
Vzhledem k tomu, že čl. 9 odst. 3 druhá věta nařízení č. 207/2009 obsahuje striktně vymezenou výjimku z pravidla, podle něhož ochrannou známku Evropské unie nelze uplatňovat před zveřejněním jejího zápisu, na základě tohoto ustanovení nelze požadovat žádnou náhradu, pokud jde o jednání, ke kterému došlo před zveřejněním přihlášky takové ochranné známky.
Kromě toho vzhledem k tomu, že cílem čl. 9 odst. 3 druhé věty nařízení č. 207/2009 je spojit s ochrannou známkou práva podmíněné povahy již od zveřejnění přihlášky této ochranné známky a před samotným zveřejněním jejího zápisu, musí mít „přiměřená náhrada“ ve smyslu tohoto ustanovení užší rozsah než rozsah náhrady škody, kterou může požadovat majitel ochranné známky Evropské unie za jednání, které představuje porušení ochranné známky, k němuž došlo po zveřejnění zápisu této ochranné známky, a jejímž cílem je v zásadě zajistit náhradu skutečně vzniklé újmy v plném rozsahu, která může případně zahrnovat morální újmu.
Pro účely určení „přiměřené náhrady“ ve smyslu čl. 9 odst. 3 druhé věty nařízení č. 207/2009 je tedy třeba použít kritérium týkající se náhrady zisků a z této náhrady vyloučit náhradu rozsáhlejší újmy, která může vzniknout majiteli dotčené ochranné známky v důsledku užívání této ochranné známky, jež může zahrnovat konkrétně morální újmu.
Kritérium, které se týká náhrady zisků v rozsahu, v němž se týká nahrazení zisků, které třetí straně neoprávněně vznikly v důsledku užívání dotčené ochranné známky po dobu stanovenou v čl. 9 odst. 3 druhé větě nařízení č. 207/2009, totiž spadá pod cíl sledovaný tímto ustanovením, který spočívá v tom, aby bylo třetím stranám zabráněno v získání neoprávněného prospěchu ze samotné hospodářské hodnoty, kterou představuje přihláška ochranné známky, přičemž se má za to, že o této přihlášce věděly v návaznosti na její zveřejnění.
(viz body 44, 56–59, výrok 2)