Věc T-69/04
Schunk GmbH a Schunk Kohlenstoff-Technik GmbH
v.
Komise Evropských společenství
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh výrobků na bázi uhlíku a grafitu k elektrickým a mechanickým aplikacím – Námitka protiprávnosti – Článek 15 odst. 2 nařízení č. 17 – Přičitatelnost protiprávního jednání – Pokyny pro výpočet pokut – Závažnost a účinek protiprávního jednání – Odrazující účinek – Spolupráce v průběhu správního řízení – Zásada proporcionality – Zásada rovného zacházení – Vzájemná žaloba směřující ke zvýšení pokuty“
Shrnutí rozsudku
1. Právo Společenství – Obecné právní zásady – Právní jistota – Legalita trestů
2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Posuzovací pravomoc svěřená Komisi čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 – Porušení zásady legality trestů – Neexistence
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
3. Hospodářská soutěž – Pokuty – Vlastní pravomoc Komise vyplývající ze Smlouvy
[Články 81 ES, 82 ES, čl. 83 odst. 1 ES, čl. 83 odst. 2 písm. a) a d) ES, čl. 202 třetí odrážka ES a čl. 211 první odrážka ES; nařízení Rady č. 17]
4. Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská a dceřiná společnost – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení
(Článek 81 odst. 1 ES)
5. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Zpochybnění skutkových okolností uplatněných v rozhodnutí, kterým byla uložena sankce za porušení pravidel hospodářské soutěže – Přípustnost – Podmínka – Neuznání skutkových okolností v průběhu správního řízení
(Článek 230 ES)
6. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Pojem
(Článek 81 odst. 1 ES)
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Stanovení cen – Povinnost Komise při posouzení dopadu protiprávního jednání vycházet z hospodářské soutěže, která by existovala, kdyby nedošlo k protiprávnímu jednání
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)
9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Rozdělení dotyčných podniků do kategorií se specifickým výchozím bodem
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)
10. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Odrazující povaha – Obecný požadavek, kterým se musí Komise řídit během celého postupu stanovování pokuty
(Nařízení Rady č. 17, článek 15; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)
11. Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Uplatnění ze strany Komise – Autonomie ve vztahu k posouzením provedeným orgány třetích států
[Článek 3 odst. 1 písm. g) ES a článek 81 ES]
12. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Snížení výše pokuty na základě spolupráce dotčeného podniku
(Nařízení Rady č. 17; sdělení Komise 96/C 207/04)
13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci
(Články 229 ES, 230 ES a 231 ES; nařízení Rady č. 17, článek 17; jednací řád Soudu)
1. Zásada legality trestu je logickým následkem zásady právní jistoty, která je obecnou zásadou práva Společenství a která zejména vyžaduje jasnost a přesnost všech předpisů Společenství, především pokud tyto ukládají či umožňují uložit sankce, aby tak dotčené osoby mohly jednoznačně rozpoznat svá práva a povinnosti, které z nich vyplývají, a aby mohly následně přijmout odpovídající opatření. Tuto zásadu, která je součástí ústavních tradic společných členským státům a byla zakotvena v různých mezinárodních smlouvách, zejména v článku 7 Evropské úmluvy o lidských právech, je nutné dodržovat jak v předpisech trestněprávní povahy, tak ve zvláštních správních nástrojích ukládajících či umožňujících ukládat správní sankce. Tato zásada se vztahuje nejen na předpisy, které stanovují skutkovou podstatu protiprávního jednání, ale i na ty předpisy, které stanovují důsledky plynoucí z protiprávního jednání porušujícího prvně uvedené předpisy. V tomto ohledu z čl. 7 odst. 1 uvedené úmluvy vyplývá, že zákon musí jasně stanovit protiprávní jednání a tresty, které je potlačují. Tato podmínka je splněna, pokud má právní subjekt možnost se z textu příslušného ustanovení, a v případě potřeby z výkladu, který k němu podaly soudy, dozvědět, jaká konání a opominutí zakládají jeho trestněprávní odpovědnost.
Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že pro splnění požadavků uvedeného ustanovení se nepožaduje, aby znění ustanovení, podle nichž jsou tyto sankce ukládány, bylo natolik přesné, aby důsledky, které mohou z protiprávního jednání porušujícího uvedená ustanovení nastat, bylo možné předvídat s absolutní jistotou. Podle ní totiž existence vágních pojmů v textu ustanovení nemusí být nutně porušením článku 7 Evropské úmluvy o lidských právech, a skutečnost, že zákon přiznává posuzovací pravomoc, jako taková neodporuje požadavku předvídatelnosti, pokud jsou rozsah a pravidla výkonu takové posuzovací pravomoci dostatečně jasně vymezena vzhledem ke stanovenému legitimnímu cíli, aby byla jednotlivci poskytnuta přiměřená ochrana proti svévoli. Krom toho zohlednění ústavních tradic společných členským státům nevede k odlišnému výkladu obecné zásady práva Společenství, kterou je zásada legality trestu.
(viz body 28–29, 32–34)
2. Článek 15 odst. 2 nařízení č. 17, který se týká uložení pokut podnikům, které porušily pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže, není v rozporu se zásadou legality trestu.
Komise totiž nedisponuje neomezeným prostorem pro uvážení za účelem stanovení pokut, neboť musí dodržovat hranici stanovenou v závislosti na obratu dotčených podniků a musí zohlednit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání. Krom toho hranice stanovená ve výši 10 % obratu dotčeného podniku je rozumná s ohledem na zájmy, které Komise v rámci stíhání a sankcionování porušení pravidel hospodářské soutěže hájí, a s ohledem na skutečnost, že čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 umožňuje zavedení systému odpovídajícího základním úkolům Společenství. Komise je rovněž povinna při stanovení pokut dodržovat obecné právní zásady, zejména zásadu rovného zacházení a zásadu proporcionality. Nadto Komise pod kontrolou soudu Společenství vykonávajícího přezkum v plné jurisdikci vyvinula známou a přístupnou správní praxi, která, aniž by byla právním rámcem pro pokuty, může nicméně sloužit jako reference, pokud jde o dodržování zásady rovného zacházení, s tím, že je nadále možné zvýšení pokut v mezích stanovených uvedeným čl. 15 odst. 2, pokud to vyžaduje účinné uplatnění pravidel hospodářské soutěže. Krom toho Komise přijala pokyny týkající se stanovení pokut, takže sama sebe omezila ve výkonu vlastní posuzovací pravomoci, čímž přispěla k zajištění právní jistoty, a musí dodržovat zásadu rovného zacházení a zásadu ochrany legitimního očekávání. Mimoto přijetí uvedených pokynů Komisí v rozsahu, v němž zapadá do právního rámce stanoveného v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, pouze přispělo k přesnějšímu vymezení posuzovací pravomoci Komise, která již sama plyne z uvedeného ustanovení, aniž by z tohoto přijetí mohl být vyvozen závěr, že zákonodárce Společenství původně nedostatečně vymezil pravomoc Komise v dotčené oblasti. Konečně je Komise podle článku 253 ES povinna odůvodnit rozhodnutí, kterým ukládá pokutu.
(viz body 35–36, 38–44, 46)
3. Pravomoc ukládat pokuty v případě porušení článků 81 ES a 82 ES nelze považovat za pravomoc původně příslušející Radě, která ji svěřila či jejím výkonem pověřila Komisi ve smyslu čl. 202 třetí odrážky ES. Podle čl. 83 odst. 1 a 2 písm. a) a d) ES a článku 211 první odrážky ES tato pravomoc spadá do úkolu Komise dbát na uplatňování práva Společenství, přičemž tento úkol je upřesněn, upraven a formalizován, pokud jde o uplatňování článků 81 ES a 82 ES, nařízením č. 17. Pravomoc ukládat pokuty, kterou uvedené nařízení přiznává Komisi, vyplývá tedy z ustanovení samotné Smlouvy a jejím cílem je umožnit účinné provádění zákazů stanovených v uvedených článcích.
(viz body 48–49)
4. Protisoutěžní jednání podniku může být přičteno jinému podniku, pokud neurčoval své jednání na trhu samostatně, ale v zásadě uplatňoval pokyny vydané posledně uvedeným podnikem, zejména s ohledem na hospodářské a právní vazby, které je spojují. Tak může být chování dceřiné společnosti přičteno mateřské společnosti, pokud dceřiná společnost neurčuje samostatně své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jí udělila mateřská společnost, neboť dané dva podniky tvoří hospodářskou jednotku.
V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která se dopustila protiprávního jednání, existuje vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti, a že tedy tvoří jediný podnik ve smyslu článku 81 ES. Přísluší tedy mateřské společnosti, která před soudem Společenství napadla rozhodnutí Komise, kterým jí byla uložena pokuta za jednání, jehož se dopustila její dceřiná společnost, vyvrátit uvedenou domněnku předložením důkazů, které mohou prokázat nezávislost její dceřiné společnosti.
Skutečnost, že mateřská společnost vlastnící 100 % kapitálu své dceřiné společnosti je holdingem, není dostačující charakteristikou nezávislosti fungování a organizace její dceřiné společnosti. Pojem „holding“ totiž zahrnuje různé situace. Obecně lze holding definovat jako společnost, která má majetkový podíl v jedné či více společnostech za účelem jejich kontroly. Holding, jehož předmětem činnosti je získávání, prodej, správa, zejména strategické řízení průmyslové účasti, může být finančním holdingem, který nevykonává žádnou průmyslovou či obchodní činnost, nebo společností, jejímž předmětem činnosti je správa a řízení dceřiných společností. V kontextu skupiny společností, jako v projednávané věci, je holding společností, jejímž posláním je seskupit podíly v různých společnostech a jejíž funkcí je zajistit jednotu jejich řízení. Holding a jeho dceřiná společnost také mohou mít jednotné řízení a koordinaci, což může naznačovat, že jsou zohledňovány zájmy skupiny. Skutečnost, že společnost je holdingem, jehož úkolem je spravovat své kapitálové podíly v jiných společnostech, tedy sama o sobě nedostačuje k vyvrácení předpokladu vzniklého na základě držení veškerého kapitálu dceřiné společnosti.
(viz body 55–56, 59–64, 66, 70)
5. Oznámení námitek, jehož cílem je zajistit podnikům, kterým je určeno, účinný výkon práva na obhajobu, je vymezení předmětu řízení zahájeného proti podniku v rozsahu, v němž stanoví postoj Komise vůči uvedenému podniku, a že uvedený orgán není oprávněn v rozhodnutí uplatnit námitky, které nebyly uvedeny v oznámení námitek.
Právě zejména na základě odpovědí na oznámení námitek poskytnutých podniky, kterým bylo určeno, musí Komise zaujmout svůj postoj ohledně pokračování správního řízení.
V tomto kontextu, v případě neexistence výslovného uznání ze strany podniku stíhaného v rámci porušení pravidel hospodářské soutěže, musí Komise skutkové okolnosti ještě prokázat, přičemž podnik může ve vhodném okamžiku, a zejména v rámci soudního řízení rozvinout jakékoli důvody obhajoby, které se mu zdají být užitečné. Naopak z toho vyplývá, že o tento případ se nejedná, když dotčený podnik skutková zjištění uzná.
Takové řešení nemá za cíl omezit podávání soudních žalob podnikem, kterému Komise uložila sankci, ale upřesnit rozsah zpochybnění, jež může být soudu Společenství předloženo, s cílem zabránit jakémukoli přenesení povinnosti zjistit skutkové okolnosti, které jsou základem dotčeného protiprávního jednání, z Komise na posledně jmenovaného, jenž má ohledně žalob na základě článku 230 ES pravomoc přezkoumat legalitu rozhodnutí.
(viz body 80–81, 84–85)
6. Jak vyplývá ze samotného znění čl. 81 odst. 1 ES, pojem „jednání ve vzájemné shodě“ předpokládá, kromě vzájemné shody mezi podniky, i chování na trhu v návaznosti na tuto vzájemnou shodu a příčinnou souvislost mezi oběma skutečnostmi. Je třeba předpokládat, neexistuje-li důkaz o opaku, jehož předložení přísluší zúčastněným subjektům, že podniky, které jednají ve vzájemné shodě a které zůstávají na trhu aktivní, zohledňují při určování svého chování na trhu informace, které si vyměnily se svými konkurenty.
(viz bod 118)
7. V rámci stanovení pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže je závažnost protiprávního jednání určena s ohledem na řadu faktorů, jako například konkrétní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, u nichž má Komise prostor pro uvážení. Komise tedy může zohlednit skutečnost, že dotčené podniky přijaly mnoho opatření, aby zabránily odhalení kartelové dohody, jakož i škody utrpěné širokou veřejností, za účelem určení závažnosti protiprávního jednání.
Pokud jde o veřejnost, protiprávní jednání porušující právo hospodářské soutěže nezpůsobují újmu hospodářské soutěži a spotřebitelům stejným způsobem. Zohlednění újmy veřejnosti v rámci určení závažnosti protiprávního jednání se odlišuje od zohlednění hospodářské schopnosti účastníka kartelové dohody způsobit újmu soutěžitelům a spotřebitelům, k němuž dochází v rámci etapy výpočtu výše pokuty stanovené pokyny pro výpočet pokut uložených na základě čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, a směřuje k rozdílnému zacházení zejména v případě, kdy se protiprávního jednání účastní více podniků.
(viz body 153–154, 156)
8. Komise má při posuzování konkrétního dopadu protiprávního jednání na trh vycházet z hospodářské soutěže, která by zpravidla existovala, kdyby nedošlo k protiprávnímu jednání.
Co se týče kartelové dohody o cenách, je podle Komise legitimní vyvozovat, že protiprávní jednání mělo účinky v důsledku toho, že účastníci kartelové dohody přijali opatření k uplatnění dohodnutých cen například tím, že je oznámili zákazníkům, dali svým zaměstnancům pokyny využívat je jako základ jednání a dohlíželi na jejich uplatnění svými soutěžiteli a svými vlastními prodejními službami. Pro učinění závěru o dopadu na trh totiž stačí, aby dohodnuté ceny sloužily jako základ pro stanovení cen jednotlivých transakcí, a omezovaly tak vyjednávací prostor, kterým disponují zákazníci.
Naproti tomu nemůže být vyžadováno od Komise, je-li prokázáno provádění kartelové dohody, aby systematicky prokazovala, že dohody skutečně umožnily dotyčným podnikům dosáhnout vyšší úrovně cen transakcí než té, která by nastala, kdyby neexistovala kartelová dohoda. V tomto ohledu teze, podle které může být zohledněno za účelem určení závažnosti protiprávního jednání pouze to, že úroveň cen transakcí by byla odlišná, kdyby neexistovala koluze, nemůže být přijata. Mimoto by bylo nepřiměřené vyžadovat takový důkaz, který by pohltil značné prostředky vzhledem k tomu, že by vyžadoval provedení hypotetických výpočtů založených na hospodářských modelech, jejichž přesnost by byla soudem ověřitelná pouze obtížně a jejichž neomylná povaha není nijak dokázána.
Pro posouzení závažnosti protiprávního jednání je totiž rozhodující, zda účastníci kartelové dohody učinili vše, co bylo v jejich moci učinit, aby svým záměrům dali konkrétní výsledek. Účastníci kartelové dohody nemohou obrátit ve svůj prospěch vnější faktory, které překazily jejich úsilí, činíce z nich skutečnosti odůvodňující snížení pokuty.
Komise tudíž svůj závěr o existenci dopadu na trh může právoplatně opřít o provádění kartelové dohody, aniž by bylo třeba přesně měřit význam dopadu.
I za předpokladu, že by konkrétní dopad kartelové dohody nebyl Komisí prokázán právně dostačujícím způsobem, kvalifikace tohoto protiprávního jednání jako „velmi závažného“ je bez ohledu na to přiměřená. Tři výše uvedené aspekty posouzení závažnosti protiprávního jednání podle pokynů pro výpočet pokut uložených na základě čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, kterými jsou povaha protiprávního jednání, jeho konkrétní dopad na trh, je-li měřitelný, a rozsah dotčeného zeměpisného trhu, totiž nemají v rámci celkového přezkumu stejnou váhu. Povaha protiprávního jednání hraje prvořadou roli zejména pro charakterizování protiprávních jednání jako „velmi závažných“. V tomto ohledu vyplývá z popisu velmi závažných protiprávních jednání v uvedených pokynech, že dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, jejichž cílem je zejména stanovení cen, mohou být již na základě své vlastní povahy kvalifikovány jako „velmi závažné“, aniž by bylo nezbytné, aby se taková jednání vyznačovala zvláštním dopadem nebo zeměpisným rozsahem. Tento závěr je podpořen skutečností, že ačkoliv popis závažných protiprávních jednání uvádí výslovně dopad na trh a účinky v rozsáhlých oblastech společného trhu, popis velmi závažných protiprávních jednání naproti tomu žádný požadavek konkrétního dopadu na trh ani účinků ve zvláštní zeměpisné oblasti neuvádí.
(viz body 165–169, 171)
9. Pokyny pro výpočet pokut uložených na základě čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO stanoví zohlednění značného množství faktorů při posuzování závažnosti protiprávního jednání pro stanovení výše pokuty, mezi něž patří zejména povaha protiprávního jednání, jeho konkrétní dopad, zeměpisný rozsah dotčeného trhu a nezbytnost odrazujícího účinku pokuty. Ačkoli pokyny nestanoví, že se výše pokut vypočítá podle celkového obratu nebo relevantního obratu, uvedené pokyny nebrání tomu, aby tyto obraty byly zohledněny při stanovení výše pokuty, aby byly dodrženy obecné právní zásady Společenství, vyžadují-li to okolnosti.
V případě protiprávní kartelové dohody s ohledem na značné rozdíly ve velikosti mezi dotčenými podniky, za účelem zohlednění jejich specifické váhy, a tedy skutečného dopadu jejich protiprávního jednání na hospodářskou soutěž, Komise v souladu s bodem 1 A čtvrtým a šestým pododstavcem pokynů může přistoupit k rozdílnému zacházení s podniky, které se účastnily protiprávního jednání. K tomu účelu může rozdělit dotčené podniky do několika kategorií na základě obratu dosaženého jednotlivými podniky z prodeje výrobků dotčených řízením, včetně zejména hodnoty vlastní spotřeby jednotlivých podniků. Výsledkem je podíl na trhu představující relativní váhu účasti jednotlivých podniků v rámci protiprávního jednání a jejich hospodářskou schopnost způsobit významnou škodu soutěžitelům.
(viz body 176–177)
10. Účelem sankcí stanovených v článku 15 nařízení č. 17 je potlačovat protiprávní jednání, jakož i předcházet jeho opakování. Jelikož je odrazení cílem pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže, požadavek na jeho zajištění je obecným požadavkem, jímž se má Komise řídit při výpočtu pokut a který nutně neznamená, že v rámci výpočtu má být vyhrazena zvláštní etapa celkovému posouzení všech relevantních okolností pro účely dosažení tohoto cíle.
Pro účely zohlednění cíle spočívajícího v odrazení Komise v pokynech pro výpočet pokut uložených na základě čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO nedefinovala metodu či zvláštní kritéria, jejichž konkrétní výčet by mohl být závazný. Bod 1 A čtvrtý pododstavec pokynů v kontextu hodnocení závažnosti protiprávního jednání uvádí pouze nezbytnost určit výši pokuty na úrovni, která jí zajistí dostatečný odrazující účinek.
(viz body 191–193)
11. Výkon pravomocí orgánů třetích států pověřených ochranou volné hospodářské soutěže v rámci jejich územní působnosti se řídí požadavky, které jsou vlastní uvedeným státům. Základní prvky právních řádů jiných států v oblasti hospodářské soutěže totiž zahrnují nejen zvláštní účely a cíle, ale rovněž vedou k přijetí zvláštních hmotněprávních pravidel, jakož i k velmi rozličným právním následkům ve správní, trestněprávní či občanskoprávní oblasti, jestliže orgány uvedených států shledaly existenci protiprávního jednání porušujícího pravidla v oblasti hospodářské soutěže. Právní situace je naproti tomu zcela jiná, když se na podnik v oblasti hospodářské soutěže použije výlučně právo Společenství a právo jednoho nebo několika členských států, tedy v případě, kdy se kartelová dohoda omezuje výlučně na oblast územní působnosti právního řádu Evropského společenství.
Z toho vyplývá, že když Komise ukládá sankce za protiprávní jednání podniku, dokonce i když má toto jednání původ v kartelové dohodě mezinárodní povahy, je jejím cílem chránit volnou hospodářskou soutěž na společném trhu, což je podle čl. 3 odst. 1 písm. g) ES základním cílem Společenství. Z důvodu zvláštní povahy právních zájmů chráněných na úrovni Společenství se totiž posouzení provedená Komisí na základě jejích pravomocí v dané věci mohou významně lišit od posouzení provedených orgány třetích států.
Jakákoli úvaha vycházející z existence pokut uložených orgány třetího státu přichází v úvahu pouze v rámci posuzovací pravomoci, kterou má Komise při stanovení pokut za protiprávní jednání porušující právo hospodářské soutěže Společenství. V důsledku toho, ačkoli nelze vyloučit, že Komise zohlední pokuty dříve uložené orgány třetích států, není k tomu nicméně povinna.
Cíl odrazení, který je Komise oprávněna sledovat při stanovení výše pokuty, totiž směřuje k zajištění dodržování pravidel hospodářské soutěže stanovených Smlouvou o ES podniky při uskutečňování jejich činností na společném trhu. V důsledku toho není Komise při posuzování odrazující povahy pokuty, kterou ukládá za porušení uvedených pravidel, povinna zohlednit případné sankce uložené podniku za porušení pravidel hospodářské soutěže třetích států.
(viz body 205–209)
12. Je třeba připomenout, že Komise má širokou posuzovací pravomoc, co se týče metody výpočtu pokut, a v tomto ohledu může vzít v potaz celou řadu okolností, mezi něž patří i spolupráce dotčených podniků v průběhu šetření vedeného útvary tohoto orgánu. Komise má také široký prostor pro uvážení při posuzování kvality a užitečnosti podnikem poskytnuté spolupráce, zejména pak v porovnání s přispěním ostatních podniků.
Základem pro snížení pokut je v případě spolupráce podniků podílejících se na protiprávním jednání porušujícím právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže úvaha, podle níž taková spolupráce usnadňuje úlohu Komise, jejímž cílem je prokázat existenci protiprávního jednání a případně jej ukončit.
V rámci celkového posouzení může Komise zohlednit skutečnost, že jí podnik předal dokumenty až po obdržení žádosti o informace, aniž by však tato skutečnost mohla být považována za určující pro snížení významu spolupráce poskytnuté podnikem na základě bodu D odst. 2 první odrážky sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod.
(viz body 211–212, 225, 234)
13. Soud je v rámci své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, kterou mu přiznává článek 229 ES a článek 17 nařízení č. 17, příslušný k posouzení přiměřenosti výše pokut za porušení práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Pravomoci soudu Společenství se totiž v rámci pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci neomezují na zrušení napadeného rozhodnutí, jak uvádí článek 231 ES, ale umožňují mu sankci uloženou tímto rozhodnutím změnit. Soud Společenství je tedy oprávněn, nad rámec pouhého přezkumu legality sankce, nahradit posouzení Komise svým posouzením, a tedy uložené pokuty nebo penále zrušit, snížit, nebo zvýšit.
Ačkoli je výkon pravomoci přezkumu v plné jurisdikci nejčastěji požadován žalobci ve smyslu snížení pokuty, nic nebrání tomu, aby Komise rovněž předložila soudu Společenství otázku výše pokuty a navrhla její zvýšení, přičemž taková možnost je ostatně výslovně uvedena v bodě E odst. 4 sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod.
Výkon pravomoci přezkumu v plné jurisdikci soudy Společenství nezbytně spadá do rámce přezkumu aktů orgánů Společenství, a konkrétněji přezkumu žaloby na neplatnost, neboť článek 229 ES pouze rozšiřuje rozsah pravomocí soudu Společenství v rámci žaloby upravené článkem 230 ES. Návrh na zvýšení pokuty podaný Komisí tedy není neslučitelný s článkem 230 ES.
S ohledem na pravomoc udělenou Soudu zvýšit pokutu uloženou na základě nařízení č. 17 musí být prohlášena za přípustnou vzájemná žaloba Komise směřující ke zrušení snížení pokuty přiznaného podniku z důvodu jeho spolupráce v průběhu správního řízení, a to z důvodu, že daný podnik zpochybnil poprvé před Soudem skutečnosti uvedené v oznámení námitek.
Nicméně taková žaloby musí být zamítnuta zejména z důvodu, že výše pokuty může být určena pouze v závislosti na závažnosti a době trvání protiprávního jednání, přičemž skutečnost, že Komise musela vypracovat obhajobu vztahující se ke zpochybnění skutkových zjištění, o nichž se mohla právem domnívat, že je žalobkyně již nezpochybní, nemůže, s ohledem na uvedená dvě výhradní kritéria určení výše pokuty, být důvodem pro zvýšení pokuty. Náklady nesené Komisí z důvodu řízení před Soudem nejsou kritériem pro určení výše pokuty a musí být zohledněny pouze v rámci uplatnění ustanovení jednacího řádu týkajících se náhrady nákladů.
(viz body 242–247, 251, 259, 262)