ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)
15. července 2015 (*)
„Hospodářská soutěž – Správní řízení – Evropský trh s automobilovým sklem – Zveřejnění rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Zamítnutí žádosti o důvěrné zacházení s údaji, které jsou údajně obchodním tajemstvím – Povinnost uvést odůvodnění – Důvěrnost – Profesní tajemství – Legitimní očekávání“
Ve věci T‑462/12,
Pilkington Group Ltd, se sídlem v St Helens (Spojené království), zastoupená J. Scottem, S. Wiskingem, K. Fountoukakos-Kyriakakosem, solicitors, a C. Puech Baronem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené M. Kellerbauerem, P. Van Nuffelem a G. Meessenem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2012) 5718 final ze dne 6. srpna 2012, kterým se zamítá žádost o důvěrné zacházení podaná společností Pilkington Group Ltd na základě článku 8 rozhodnutí předsedy Komise 2011/695/EU ze dne 13. října 2011, o mandátu úředníka pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže (věc COMP/39.125 – Automobilové sklo),
TRIBUNÁL (třetí senát),
ve složení S. Papasavvas, předseda, N. J. Forwood (zpravodaj) a E. Bieliūnas, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: L. Grzegorczyk rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 28. ledna 2015,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 12. listopadu 2008 přijala Komise Evropských společenství rozhodnutí C(2008) 6815 final v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP vůči několika výrobcům automobilového skla včetně žalobkyně, tedy společnosti Pilkington Group Ltd (věc COMP/39.125 – Automobilové sklo) (dále jen „rozhodnutí Automobilové sklo“).
2 Komise zejména konstatovala, že osoby, jimž je rozhodnutí Automobilové sklo určeno, porušily článek 81 ES a článek 53 Dohody o EHP tím, že se v různých obdobích od března 1998 do března 2003 účastnily souboru protisoutěžních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví automobilového skla v Evropském hospodářském prostoru (EHP).
3 Podle rozhodnutí Automobilové sklo šlo o jediné a trvající protiprávní jednání, jež spočívalo v koordinovaném přidělování smluv o dodávkách automobilových skel nebo sad skleněných výplní, zahrnujících hlavně přední sklo, zadní sklo a boční skla, a to hlavním výrobcům automobilů v EHP. Toto jednání ve vzájemné shodě mělo podle Komise podobu koordinace cenových politik a strategií zásobování zákazníků s cílem zachovat celkovou stabilitu postavení účastníků kartelové dohody na předmětném trhu. Tato stabilita byla obzvláště dosahována nápravnými mechanismy, které byly využívány, nevedla-li koordinace k očekávaným výsledkům.
4 Dopisem ze dne 25. března 2009 informovalo generální ředitelství (GŘ) „Hospodářská soutěž“ Komise (dále jen „GŘ COMP“) žalobkyni mimo jiné o úmyslu zveřejnit v souladu s článkem 30 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002, o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1), rozhodnutí Automobilové sklo, ve znění bez důvěrných údajů, na internetové stránce Komise v jazycích, které jsou v předmětné věci závazné, tedy v angličtině, francouzštině a nizozemštině. GŘ COMP také vyzvalo žalobkyni, aby označila důvěrné informace nebo informace představující obchodní tajemství a své úvahy v tomto smyslu odůvodnila.
5 V návaznosti na korespondenci s žalobkyní schválilo GŘ COMP v únoru 2012 znění rozhodnutí Automobilové sklo bez důvěrných údajů, které mělo být zveřejněno na internetové stránce Komise. Z předmětné korespondence vyplývá, že GŘ COMP nevyhovělo žádostem žalobkyně o skrytí informací obsažených ve 202 bodech odůvodnění a 53 poznámkách pod čarou rozhodnutí Automobilové sklo.
6 Podle GŘ COMP mohou být tyto informace rozděleny do tří kategorií. První kategorie zahrnuje jména zákazníků a popis dotčených výrobků, stejně jako jakékoliv informace umožňující určit totožnost zákazníka (dále jen „informace I. kategorie“). Druhá kategorie zahrnuje množství dodaných dílů, přidělování kvót každému výrobci automobilů, dohody o cenách, jejich výpočet a úpravy a nakonec údaje a procentní podíly v rámci přidělování zákazníků mezi účastníky kartelové dohody (dále jen „informace II. kategorie“). Třetí kategorie obsahuje informace ohledně fyzických osob, které jsou členy personálu žalobkyně (dále jen „informace III. kategorie“).
7 Žalobkyně se dne 30. června 2011 obrátila v souladu s článkem 9 rozhodnutí Komise 2001/462/ES, ESUO ze dne 23. května 2001 o mandátu úředníků pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže (Úř. věst. L 162, s. 21; Zvl. vyd. 08/02, s. 151), na úředníka pro slyšení s námitkou proti zveřejnění všech sporných informací.
Napadené rozhodnutí
8 Úředník pro slyšení se k žádosti žalobkyně vyjádřil v rozhodnutí Komise C (2012) 5718 final ze dne 6. srpna 2012, kterým se zamítá žádost o důvěrné zacházení podaná společností Pilkington Group na základě článku 8 rozhodnutí předsedy Evropské komise 2011/695/EU ze dne 13. října 2011 o mandátu úředníka pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže (věc COMP/39.125 – Automobilové sklo) (dále jen „napadené rozhodnutí“).
9 Z bodu 18 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že toto rozhodnutí vychází především z přezkumu dvou argumentů žalobkyně. První argument, zkoumaný v bodech 19 až 42 odůvodnění napadeného rozhodnutí, se týká informací I. a II. kategorie, zatímco druhý argument, zkoumaný v bodech 43 až 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí, se týká informací III. kategorie.
10 Pokud jde o první argument, úředník pro slyšení měl zaprvé za to, že informace I. a II. kategorie byly svou povahou a vzhledem ke zvláštnostem trhu s automobilovým sklem známy nejen žalobkyni, zadruhé se tyto informace vztahovaly k minulosti a zatřetí se týkaly samotné podstaty jádra protiprávního jednání, takže je jejich zveřejnění navíc určováno zájmy poškozených osob (body 19 až 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Kromě toho v rozsahu, v němž žalobkyně předložila specifické argumenty k prokázání důvěrnosti informací navzdory obecným charakteristikám popsaným výše, dospěl úředník pro slyšení k závěru, že s body 198, 208, 367, 383 a 393 až 397 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo lze výjimečně zacházet důvěrně v rozsahu, v němž obsahují informace I. a II. kategorie (body 32, poslední věta, až 42 odůvodnění a články 1 a 2 napadeného rozhodnutí).
11 Pokud jde o druhý argument, úředník pro slyšení se opřel o článek 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, s. 1; Zvl. vyd. 13/26, s. 102) a souhlasil s důvěrným zacházením s informacemi obsaženými v bodech 98, 132, 160, 163 odůvodnění a poznámkách pod čarou č. 282 a č. 410 rozhodnutí Automobilové sklo (body 43 až 47 odůvodnění a článek 3 napadeného rozhodnutí).
12 Úředník pro slyšení žádost žalobkyně ve zbývající části zamítl (článek 4 napadeného rozhodnutí).
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
13 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 19. října 2012 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
14 Usnesením ze dne 11. března 2013 předseda Tribunálu nařídil částečný odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Usnesením ze dne 10. září 2013, Komise v. Pilkington Group [C‑278/13 P(R), Recueil, EU:C:2013:558], zamítl místopředseda Soudního dvora Evropské unie kasační opravný prostředek, který proti usnesení předsedy Tribunálu podala Komise.
15 Usnesením ze dne 27. listopadu 2013 předseda třetího senátu Tribunálu zamítl žádosti o vstup do řízení jako vedlejší účastníci podané čtyřmi pojišťovnami, které působí v odvětví automobilového skla, na podporu návrhových žádání Komise.
16 V rámci organizačních procesních opatření položil Tribunál Komisi několik otázek. Komise na tyto otázky odpověděla dopisy ze dne 7. října a 18. prosince 2014.
17 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí, zvláště jeho článek 4;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
18 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
19 Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje šest žalobních důvodů, které vycházejí z:
– nedostatku odůvodnění a pochybení s ohledem na bod 115 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo;
– porušení článku 339 SFEU, článku 28 nařízení č. 1/2003 a článku 8 rozhodnutí předsedy Evropské komise 2011/695/EU ze dne 13. října 2011, o mandátu úředníka pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže (Úř. věst. L 275, s. 29);
– porušení zásady rovného zacházení;
– porušení zásady ochrany legitimního očekávání;
– porušení zásad upravujících ochranu totožnosti jednotlivců;
– porušení zásady proporcionality a zásad upravujících přístup veřejnosti k dokumentům orgánů.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedostatku odůvodnění a pochybení s ohledem na bod 115 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo
20 Žalobkyně tvrdí, že úředník pro slyšení zamítl její žádost na základě stručného a obecného odůvodnění vycházejícího z irelevantních kritérií. Navíc předmětné odůvodnění jasně neuvádí použitou právní normu, neodpovídá na řadu argumentů vycházejících z porušení zásady rovného zacházení, ani nevysvětluje konkrétní rozpor se stanoviskem GŘ COMP. Přitom především žalobkyně odůvodnila svou žádost jednotlivými odkazy na každý dotčený bod odůvodnění. Obecné odůvodnění je tak svou povahou nedostatečné, jelikož sporné informace mají velmi rozdílnou povahu, přestože spadají do jedné a téže kategorie, o čemž svědčí skutečnost, že s některými bylo zacházeno důvěrně a s jinými nikoliv. Nakonec obecný odkaz na pojem „skutečností zakládající protiprávní jednání“ jakožto na samostatné kritérium a na nedůvěrnou povahu informací předložených Komisi v rámci žádosti o shovívavost, jakož i nesoudržné definice důvěrnosti dokládají nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Za těchto podmínek Komise porušila článek 296 SFEU a zásadu řádné správy stanovenou v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.
K výtce vycházející z nedostatku odůvodnění
21 Účelem povinnosti odůvodnit individuální rozhodnutí je vedle umožnění soudního přezkumu poskytnout dotčené osobě dostatek údajů, aby seznala, zda je rozhodnutí případně stiženo vadou, která zpochybňuje jeho platnost. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech projednávaného případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Odůvodnění určitého aktu navíc musí být logické a nesmí vykazovat vnitřní rozpor, který by bránil řádnému pochopení důvodů, ze kterých tento akt vychází (rozsudek ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise, C‑521/09 P, Sb. rozh. EU:C:2011:620, body 148, 150 a 151).
22 Podle čl. 8 odst. 2 rozhodnutí č. 2011/695 má úředník pro slyšení právo konstatovat, že informace zveřejněna být může, neboť nepředstavuje obchodní tajemství či jinou důvěrnou informaci, nebo protože existuje převládající zájem na jejím zveřejnění. Závěr, že dotčená informace zveřejněna být může, je tedy třeba odůvodnit úvahami, které úředníka pro slyšení vedly k názoru, že buď tato informace nepředstavuje obchodní tajemství či jinou důvěrnou informaci, nebo i kdyby tomu tak bylo, na jejím zveřejnění existuje převládající zájem.
23 V této souvislosti skutečnost, že jeden nebo několik důvodů pro odmítnutí důvěrnosti je uplatněno ve vztahu k řadě informací, které mají dle názoru úředníka pro slyšení společné vlastnosti, nemá vliv na úplnost odůvodnění, umožňuje-li napadené rozhodnutí porozumět důvodům, na nichž úředník pro slyšení založil své závěry. Nejsou-li předmětné důvody ve vztahu k jedné či několika informacím platné, bude zpochybněna opodstatněnost odůvodnění, a nikoliv jeho dostatečnost, jakožto podstatná formální náležitost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. března 2001, France v. Komise, C‑17/99, Recueil, EU:C:2001:178, bod 35).
24 V projednávané věci z bodů 19 až 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že úředník pro slyšení nejprve popsal určité společné vlastnosti informací I. a II. kategorie, z důvodu kterých nemohou být dle jeho názoru tyto informace kvalifikovány jako důvěrné. Jde o skutečnost, že zaprvé předmětné informace jsou svou povahou známy třetím osobám, zadruhé se vztahují k minulosti a zatřetí představují samotnou podstatu protiprávního jednání.
25 V této souvislosti úředník pro slyšení následně přezkoumal, zda navzdory těmto vlastnostem žalobkyně uplatnila specifické argumenty prokazující, že jsou předmětné informace důvěrné v tom smyslu, že jsou známy omezenému počtu osob, že by jejich zveřejnění mohlo způsobit závažnou újmu a že je objektivně odůvodněna ochrana zájmů, které by mohly být zveřejněním poškozeny. V tomto ohledu úředník pro slyšení uzavřel, že jedině body 198, 208, 367, 383 a 393 až 397 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo obsahují informace, které by neměly být zveřejněny (body 33 až 42 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
26 Nakonec, pokud jde o informace III. kategorie, úředník pro slyšení v bodech 46 a 47 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že jedině body 98, 132, 160 a 163 odůvodnění a poznámky pod čarou 282 a 410 rozhodnutí Automobilové sklo obsahují informace, které by s rozumnou pravděpodobností vedly k určení totožnosti fyzických osob. Naproti tomu ostatní body odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo, které podle žalobkyně obsahují informace III. kategorie, dle bodu 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahují údaje, které by s rozumnou pravděpodobností vedly k určení totožnosti fyzických osob.
27 Jelikož napadené rozhodnutí obsahuje takové důvody, poskytuje jak Tribunálu, tak žalobkyni informace, které umožňují zjistit důvody, proč úředník pro slyšení shledal sporné informace nedůvěrnými, ať již se tyto důvody vztahovaly ke konkrétní informaci nebo odkazovaly na vlastnosti řady informací. Okolnost, že úředník pro slyšení neuvedl samostatné posouzení ve vztahu ke každému bodu odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo dotčenému žádostí žalobkyně, tak neznamená, že je napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodněno. Žalobkyni tedy bylo umožněno účelně zpochybnit legalitu rozboru provedeného úředníkem pro slyšení a Tribunál disponuje poznatky nezbytnými k příslušnému posouzení.
28 Ostatně výtky vycházející ze skutečnosti, že nebyly uvedeny použité právní normy, že uplatněné důvody nejsou přizpůsobeny všem sporným informacím, že pojem „skutečnosti zakládající protiprávní jednání“ není relevantní, že informace II. kategorie nejsou svou povahou známy jiným osobám, než žalobkyni a že definice důvěrnosti obsažené v napadeném rozhodnutí nejsou soudržné, se týkají meritorní legality napadeného rozhodnutí a jsou přeřazeny k druhému a třetímu žalobnímu důvodu a přezkoumány v jejich rámci.
29 Pokud jde o výtku, že úředník pro slyšení neodpověděl na argument vycházející z porušení zásady rovného zacházení, není opodstatněná. I za předpokladu, že by tento přezkum byl povinností úředníka pro slyšení, posledně uvedený totiž tuto povinnost splnil v bodech odůvodnění 14 a 15 napadeného rozhodnutí, když uvedl, zaprvé že přístup Komise v rámci předchozích šetření může být pozměněn v důsledku nového zveřejnění úplnějšího znění rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání a zadruhé že nelze předpokládat, že by každý údaj vynechaný ve zveřejněném znění takového rozhodnutí představoval profesní tajemství. Otázka, zda toto odůvodnění je správné, spadá do oblasti opodstatněnosti odůvodnění a bude přezkoumána v rámci třetího žalobního důvodu.
K výtce vycházející z pochybení s ohledem na bod 115 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo
30 Naproti tomu se jeví, že žalobkyně opodstatněně zpochybňuje skutečnost, že úředník pro slyšení její žádost o důvěrnost ohledně bodu 115 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo výslovně zamítl, zatímco GŘ COMP této žádosti již vyhovělo.
31 Zvláště podle čl. 8 odst. 2 rozhodnutí 2011/695 se může dotyčný podnik obrátit na úředníka pro slyšení, pokud „nesouhlasí se zveřejněním informací“. Má-li Komise v úmyslu toto zveřejnění učinit, musí nejdříve podnik o tomto úmyslu informovat na základě čl. 8 odst. 1 téhož rozhodnutí. Z těchto ustanovení vyplývá, že pravomoc úředníka pro slyšení je ohraničena žádostí, která mu byla předložena, a že není oprávněn zpochybňovat rozhodnutí přijatá GŘ COMP, kterými se vyhovuje žádosti o důvěrné zacházení.
32 V projednávané věci přitom z odstavce 4 dopisu Komise ze dne 1. února 2012 vyplývá, že GŘ COMP souhlasilo s tím, že ve zveřejňovaném znění rozhodnutí Automobilové sklo budou odstraněna jména zákazníků žalobkyně uvedených v bodě 115 odůvodnění tohoto rozhodnutí s cílem ochránit totožnost určitých členů personálu žalobkyně. V tomto ohledu je třeba odmítnout tvrzení Komise, podle kterého byl názor vyjádřený v dopise ze dne 1. února 2012 jen předběžný a nemá vliv na konečné rozhodnutí úředníka pro slyšení. Jak bylo totiž uvedeno v bodě 31 výše, úředník pro slyšení je zapojen pouze v případě, kdy podnik se zamýšleným zveřejněním nesouhlasí. Naopak, není-li zamýšleno žádné zveřejnění, je zapojení úředníka pro slyšení bezpředmětné. V rozporu s tím, co tvrdí Komise, dopis ze dne 1. února 2012 tuto skutečnost ilustruje ve svém odstavci 9, v němž byla žalobkyně vyzvána, aby se obrátila na úředníka pro slyšení, nesouhlasí-li s rozsahem zamýšleného zveřejnění („[s]hould you not agree with the scope of the disclosure as described in this letter […]“).
33 Ačkoliv je pravda, že žalobkyně zahrnula bod 115 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo do svých dopisů ze dne 30. června a 7. listopadu 2011 určených úředníkovi pro slyšení, nic to nemění na skutečnosti, že toto zahrnutí je způsobeno tím, že GŘ COMP vyjádřilo souhlas s nezveřejněním příslušné části uvedeného bodu 115 odůvodnění až v dopise ze dne 1. února 2012, tedy poté, co byla věc předložena úředníkovi pro slyšení. Navzdory této situaci posledně uvedený výslovně zamítl žádost o důvěrnost vztahující se k bodu 115 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo (bod 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí), ačkoliv měl povinnost konstatovat, že GŘ COMP již uvedené žádosti vyhovělo, a upustit od posouzení této otázky.
34 Je tedy třeba zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká zamítnutí žádosti o důvěrné zacházení podané žalobkyní ve vztahu k části bodu 115 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo. Ve zbývající části musí být první žalobní důvod zamítnut.
K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 339 SFEU, článku 28 nařízení č. 1/2003 a článku 8 rozhodnutí 2011/695/EU
35 Podle žalobkyně zahrnuje pojem „důvěrné informace“ obchodní tajemství, jiné informace, jejichž zveřejnění by vážně narušilo obchodní zájmy podniku, a údaje osobní povahy. Informace je svou povahou důvěrná, jestliže je známa omezenému počtu jednotlivců a její zveřejnění by mohlo způsobit újmu. Informace splňující tyto kumulativní podmínky může být zveřejněna, jen existuje-li převládající zájem, který musí být konstatován v návaznosti na vážení zájmů v rámci restriktivního výkladu. Úředník pro slyšení před tím, než se vyslovil k existenci převládajícího zájmu na zveřejnění sporných údajů, však údajně neprovedl na základě stanovených kritérií konkrétní posouzení toho, zda jsou tyto údaje svou povahou důvěrné.
36 Pokud jde zvláště o informace I. kategorie, zveřejnění rozhodnutí Automobilové sklo, ve znění plynoucím z napadeného rozhodnutí, by odhalilo v konsolidované formě hlavní zákazníky žalobkyně, jakož i dotčené modely vozidel a díly dodávané v konkrétních obdobích. Zpřístupnění těchto informací se rovná zveřejnění seznamu zákazníků spolu s podrobnostmi vztahů se zákazníky, tedy svou povahou důvěrných informací. Pokud by pouhé držení informace zákazníky žalobkyně postačovalo k vyloučení veškeré důvěrné povahy této informace, nemohla by být kvalifikována jako důvěrná žádná informace týkající se vztahů se zákazníky, což by bylo absurdní. Stejně tomu je u informací vyměněných mezi účastníky kartelové dohody. Pokud jde o informace II. kategorie, žalobkyně tvrdí, že obsahují především obchodní tajemství, které není přístupné ani odborným kruhům. Nicméně úředník pro slyšení neodůvodnil své posouzení, podle kterého jsou tyto důvěrné informace týkající se rovněž běžných obchodních vztahů známy jiným osobám než žalobkyni, jak potvrzuje bod 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Posledně uvedený bod odůvodnění je navíc rozporuplný, neboť neumožňuje pochopit důvod, z něhož úředník pro slyšení vycházel za účelem rozlišení mezi informacemi hodnými ochrany jako důvěrné a informacemi, které mohou být zveřejněny.
37 Žalobkyně také zpochybňuje, že se informace I. a II. kategorie vztahují k minulosti. Všichni dotčení zákazníci jsou totiž dodnes jejími zákazníky pro modely vozidel zmíněné v rozhodnutí Automobilové sklo. Posouzení obsažená v bodě 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí prokazují, že by zpřístupnění informací I. kategorie způsobilo újmu. Navíc s ohledem na vlastnosti smluv o dodávkách, které jsou dojednávány několik let předem a platí dlouhodobě, nelze předpokládat, že jsou informace II. kategorie starší pěti let zastaralé, neboť jejich zveřejnění by mohlo odhalit totožnost současných zákazníků a trh vymezený dvoustranným vyjednáváním. Žalobkyně rovněž odkázala na specifické důvody prokazující, že tyto informace jsou nadále relevantní, a tedy citlivé. Společné zveřejnění informací I. a II. kategorie by tedy veřejnosti poskytlo mimořádně podrobný vhled do stávajících vztahů žalobkyně s jejími zákazníky, což již bylo v napadeném rozhodnutí uznáno ve vztahu k několika bodům odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo.
38 Žalobkyně dodává, že napadené rozhodnutí naráží na ustálenou praxi Komise ohledně důvěrného zacházení s obdobnými informacemi v minulosti a narušuje užitečný účinek ustanovení týkajících se přístupu veřejnosti k dokumentům orgánů.
39 Žalobkyně kromě toho zpochybňuje použití pojmu „skutečnosti zakládající protiprávní jednání“ úředníkem pro slyšení v projednávané věci. Tento pojem podle žalobkyně zahrnuje konání schůzek kartelové dohody, totožnost zúčastněných podniků a typy vyměňovaných informací, aniž je nutné odkazovat na jména zákazníků či popis výrobků konkrétně projednávaných na každé schůzce. Každopádně, i kdyby byly informace I. a II. kategorie považovány za informace spadající do tohoto pojmu, neztratily by nicméně svou důvěrnost, neboť odpovídají relevantním kritériím uvedeným v bodě 35 výše. Rozdílné zacházení na straně jedné v bodě 207 odůvodnění a na straně druhé v bodě 94 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo potvrzuje opodstatněnost tohoto přístupu a ukazuje rovněž, že není možné posoudit, zda se tento pojem vztahuje na všechny nebo jen některé z informací I. a II. kategorie. Je tedy údajně třeba v této souvislosti dospět k neexistenci odůvodnění.
40 Úředník pro slyšení údajně také nesprávně uplatnil kritéria vztahující se k profesnímu tajemství, pokud jde o informace obsažené v prohlášení za účelem shovívavosti, jehož důvěrnost nemůže být dotčena zásadou otevřenosti jednání Komise, ani zájmy údajně poškozených osob.
41 Nakonec žalobkyně tvrdí, že důvěrné informace mohou být zveřejněny, jen když je to nezbytné ke sledování veřejného zájmu nebo zájmů osob poškozených protiprávním jednáním. Nicméně v projednávané věci není zveřejnění sporných důvěrných informací nezbytné ke sledování takových zájmů. Tyto informace se totiž netýkají protiprávního jednání jako takového, o čemž svědčí skutečnost, že úředník pro slyšení žádosti žalobkyně ve vztahu k některým informacím vyhověl. Kromě toho znění již zveřejněné bez důvěrných údajů umožňuje veřejnosti seznat důvody, z nichž vychází jednání Komise, a údajně poškozeným stranám uplatnit jejich práva u příslušných soudů.
42 V tomto ohledu je třeba připomenout, že na základě čl. 30 odst. 1 nařízení č. 1/2003 Komise zveřejňuje mimo jiné rozhodnutí, jimiž konstatuje protiprávní jednání a ukládá pokuty nebo penále. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení musí být ve zveřejněném znění uvedena jména dotčených stran a hlavní obsah rozhodnutí, včetně uložených sankcí. Musí brát v úvahu oprávněný zájem podniků na ochraně jejich obchodního tajemství před zveřejněním.
43 Článek 28 nařízení č. 1/2003 stanoví, že informace vyžádané podle článků 17 až 22 tohoto nařízení mohou být použity pouze pro ten účel, pro který byly získány a že osoby pracující pro příslušné orgány nesmějí sdělovat informace, které svou povahou podléhají profesnímu tajemství.
44 Z článku 8 odst. 2 rozhodnutí č. 2011/695 kromě toho vyplývá, že úředník pro slyšení má právo konstatovat, že informace zveřejněna být může, neboť nepředstavuje obchodní tajemství či jinou důvěrnou informaci, nebo protože existuje převládající zájem na jejím zveřejnění.
45 Profesní tajemství zahrnuje kromě obchodního tajemství informace, které jsou známy jen omezenému počtu osob a jejichž zpřístupnění může způsobit vážnou újmu osobě, která je poskytla, nebo třetím osobám. Konečně je třeba, aby zájmy, jež by mohly být zpřístupněním předmětné informace poškozeny, byly objektivně hodné ochrany. Posouzení důvěrné povahy informace tak vyžaduje vyvážení legitimních zájmů, které brání jejímu zpřístupnění, s obecným zájmem na tom, aby činnosti unijních orgánů probíhaly v největším možném souladu se zásadou otevřenosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. května 2006, Bank Austria Creditanstalt v. Komise, T‑198/03, Sb. rozh. EU:T:2006:136, body 29 a 71).
46 Podle bodu 75 rozsudku Bank Austria Creditanstalt v. Komise, bod 45 výše (EU:T:2006:136), a bodu 64 rozsudku ze dne 12. října 2007, Pergan Hilfsstoffe für industrielle Prozesse v. Komise (T‑474/04, Sb. rozh. EU:T:2007:306), v rozsahu, v němž je důvěrnost určitých informací chráněna výjimkou z práva na přístup k dokumentům stanovenou v článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331), je taková ochrana zajisté relevantní za účelem posouzení, zda Komise dodržela zákaz, který pro ni vyplývá z čl. 28 odst. 2 nařízení č. 1/2003, zveřejnit informace, které jsou svou povahou profesním tajemstvím.
47 Avšak po vyhlášení uvedených rozsudků Soudní dvůr vyložil článek 4 nařízení č. 1049/2001 v tom smyslu, že orgány mohou v tomto ohledu vycházet z obecných domněnek vztahujících se na určité kategorie dokumentů, pokud lze na žádosti o zpřístupnění týkající se dokumentů téže povahy reagovat podobnými obecnými úvahami. Tento výklad je nezbytný v případě, kdy právní úprava řízení stanoví rovněž striktní pravidla pro zacházení s informacemi získanými nebo vyhotovenými v rámci takového řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2012, Komise v. Éditions Odile Jacob, C‑404/10 P, Sb. rozh. EU:C:2012:393, body 108, 116 a 118). Přesně takový je přitom případ čl. 27 odst. 2 a článku 28 nařízení č. 1/2003 a článků 6, 8, 15 a 16 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81), které restriktivně upravují využití dokumentů obsažených ve spise k řízení podle článku 101 SFEU (rozsudek ze dne 27. února 2014, Komise v. EnBW, C‑365/12 P, Recueil, EU:C:2014:112, bod 86). Zohlednit článek 4 nařízení č. 1049/2001 tak, že by Komise nesměla zveřejnit jakoukoliv informaci z důvodu, že má na základě tohoto ustanovení právo odepřít, s odkazem na obecnou domněnku, přístup k dokumentům obsahujícím tuto informaci, by v tomto kontextu popřelo podstatu článku 30 nařízení č. 1/2003. V důsledku takového přístupu by Komise nemohla zveřejnit ani podstatu svého rozhodnutí, neboť tato nezbytně vychází z údajů ve vyšetřovacím spise. Dále by v praxi došlo k obrácení důkazního břemene, které v oblasti důvěrného zacházení nese podnik žádající o takové zacházení, neboť by tento podnik mohl toliko odkázat na obecnou domněnku, kterou mohou orgány za výše uvedených podmínek uplatňovat a nutit Komisi fakticky k prokázání, že sporné informace mohou být obsaženy ve zveřejněném znění jejího rozhodnutí. Okolnost, že Komise může při posuzování žádosti o přístup ke všem dokumentům označeným obecným způsobem a obsaženým ve vyšetřovacím spise uplatnit obecnou domněnku vycházející z ochrany některého ze zájmů uvedených v článku 4 nařízení č. 1049/2001 (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. EnBW, uvedený výše, EU:C:2014:112, body 65 až 69), tedy nijak nepředjímá rozsah zveřejnění, ke kterému může tento orgán v rámci článku 30 nařízení č. 1/2003 přistoupit.
48 V projednávané věci, pokud jde o informace I. kategorie, úředník pro slyšení připomněl, že se týkaly jmen zákazníků, názvů a popisu výrobků a všech ostatních informací, které umožňují určit totožnost zákazníka (bod 21 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
49 Zaprvé je třeba uvést, že jsou tyto informace svou povahou známy třetím osobám. Navíc rozhodnutí Automobilové sklo neobsahuje seznam zákazníků nebo distributorů, ale vyjmenovává zákazníky v rámci popisu protiprávního jednání. Totožnost zákazníka výrobce automobilového skla kromě toho přestává být důvěrná z důvodu uvedení tohoto výrobce na zabudovaném skle (body 22 až 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
50 Zadruhé předmětné informace vzhledem k tomu, že obsahovaly skutečnosti předcházející dni 3. září 2002, nemohly být již kvalifikovány jako důvěrné, ledaže by bylo prokázáno, že navzdory tomu, že se vztahují k minulosti, nadále představují zásadní prvky obchodního postavení žalobkyně. Přitom obecný popis trhu s automobilovým sklem s jeho dlouhodobými smlouvami ani tvrzená možnost zevšeobecnit údaje o cenách vztahující se k minulosti nemohou popřít účinky plynutí času v projednávané věci (body 25 až 28 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
51 Zatřetí úředník pro slyšení zdůraznil zájem poškozených osob na uplatnění jejich práv vůči pachatelům protiprávního jednání a připomněl v této souvislosti, že informace I. kategorie spadají do kategorie skutečností zakládajících uvedené protiprávní jednání (bod 29 poslední věta a bod 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
52 Pokud jde o informace II. kategorie, úředník pro slyšení připomněl, že tyto se vztahovaly k množstvím dodaných dílů, přidělování kvót každému výrobci automobilů, dohodám o cenách, výpočtu a úpravám cen a nakonec k údajům a procentním podílům v rámci přidělování zákazníků mezi účastníky kartelové dohody (bod 21 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
53 V tomto ohledu podle bodů 22 až 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí charakterizují tytéž skutečnosti jak informace I. kategorie popsané v bodech 49 až 51 výše, tak informace II. kategorie.
54 Z toho podle bodu 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že s ohledem na jejich obecné vlastnosti nemohou být informace I. a II. kategorie kvalifikovány jako utajované ani jako důvěrné informace. Za těchto podmínek by mohlo být s informací zacházeno důvěrně, pouze existují-li specifické skutečnosti, které prokazují splnění podmínek uvedených v bodě 45 výše. Po přezkoumání existence takových skutečností dospěl úředník pro slyšení k závěrům uvedeným v bodech 25 a 26 výše.
55 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, jsou tyto úvahy bezchybné.
56 Pokud jde totiž o informace I. kategorie, nelze připustit, že totožnost zákazníků žalobkyně představuje informaci známou omezenému počtu osob. V tomto ohledu je předně třeba uvést, že jelikož sama žalobkyně v rámci koluzních ujednání oznámila seznam svých zákazníků konkurentům, předmětné zveřejnění pouze poskytne jejím zákazníkům možnost seznámit se s totožností ostatních zákazníků žalobkyně. Jak ale uvedl úředník pro slyšení, podle zvyků, které převládají na trhu s automobilovým sklem, je na skle zabudovaném do vozidla viditelně označen jeho obchodní původ, takže konkrétní model vozidla lze spojit s dodavatelem skla. V tomto ohledu argument předložený žalobkyní na jednání, podle kterého předmětný údaj nenabízí informaci o totožnosti všech dodavatelů skla určitého modelu vozidla, je irelevantní. Informace, jejímuž zveřejnění se žalobkyně brání, se totiž týká konkrétně skutečnosti, že posledně uvedená dodávala sklo pro určité značky nebo modely vozidel. Nedotýká se otázky, zda pro tytéž značky nebo modely dodávali sklo také jiní výrobci automobilového skla.
57 Lze ostatně pochybovat o tom, že by bylo vyhotovení seznamu modelů vozidel, pro které žalobkyně dodávala sklo během určitého období, spojeno s podstatnými praktickými překážkami danými množstvím modelů vozidel v oběhu. I kdyby totiž takové překážky existovaly, nelze je přeceňovat, neboť specializované kruhy výrobců automobilů jsou natolik znalé, že na základě údaje vyznačeného na zabudovaném skle mohou dospět ke správným obecným závěrům. Z bodů 76 až 86 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo, a především z bodů 77, 78 a 85 tohoto odůvodnění vyplývá, že trh s automobilovým sklem se vyznačuje takovou mírou transparentnosti totožnosti dodavatelů tohoto skla, že tuto informaci nelze kvalifikovat jako důvěrnou.
58 Kromě toho konstatování úředníka pro slyšení, podle kterého se předmětné informace vztahují k minulosti, je rovněž správné. Konkrétně je třeba uvést, že informace, které byly tajnými či důvěrnými, již takovými nejsou, jsou-li starší alespoň pěti let a z tohoto důvodu musí být považovány za informace vztahující se k minulosti, ledaže by výjimečně dotyčná osoba prokázala, že tyto informace představují navzdory svému stáří stále zásadní prvky obchodního postavení této osoby nebo dotčených třetích osob (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 8. května 2012, Spira v. Komise, T‑108/07, EU:T:2012:226, bod 65 a citovaná judikatura). Jelikož jsou informace I. kategorie starší než pět let od zveřejnění napadeného rozhodnutí, mají skutečně povahu informací vztahujících se k minulosti, přičemž žalobkyně neprokázala, že důvěrné zacházení s nimi je v důsledku jejího současného obchodního postavení nezbytné, s ohledem na posouzení uvedená v bodech 56 a 57 výše.
59 Nakonec v souladu s rozborem provedeným úředníkem pro slyšení má Komise právo, bude-li respektovat profesní tajemství, zohlednit zájem osob poškozených protiprávním jednáním tím, že usnadní jejich kroky směřující k nápravě jejich újmy, což je součástí politiky hospodářské soutěže. Může rovněž přistoupit ke zveřejnění znění, které je úplnější, než minimum vyžadované v článku 30 nařízení č. 1/2003 (v tomto smyslu viz rozsudek Bank Austria Creditanstalt v. Komise, bod 45 výše, EU:T:2006:136, body 78 a 79).
60 Pokud jde o informace II. kategorie, je třeba uvést, že je správné posouzení úředníka pro slyšení, podle kterého jsou tyto informace svou povahou známy třetím osobám. Je pravda, že informace o cenách dohodnutých s každým zákazníkem, o množství dodaných dílů a o podrobnostech obchodní politiky vyjádřené v dohodách o prodeji v zásadě spadají pod obchodní tajemství. Nicméně v projednávané věci se žalobkyně rozhodla sdělit tyto informace právě osobám a entitám, ve vztahu k nimž mají být považovány za tajné. Především tyto osoby a entity jsou právě díky svému postavení, jako konkurenti žalobkyně, schopny využít předmětná tajemství s cílem způsobit jí újmu tím, že je zohlední v rámci své obchodní politiky. Jak tvrdí Komise, žalobkyně se rozhodla odtajnit tyto informace tím, že je sdělila svým konkurentům výměnou za protiprávní dohodu o jejich budoucím chování. Tato dohoda má odstranit nejistotu plynoucí z konkurenčního prostředí danou právě tajností tohoto typu informací, zvláště ve vztahu ke konkurentům. V důsledku toho žalobkyně neopodstatněně tvrdí, že zveřejnění předmětných informací v rozhodnutí Automobilové sklo povede k bezdůvodnému rozšíření okruhu osob disponujících těmito informacemi, jelikož se svými hlavními konkurenty je bezprostředně sdílela právě žalobkyně. V tomto kontextu se riziko, že se předmětné informace dostanou do rukou jejích konkurentů, stalo bezpředmětným v důsledku vlastního jednání žalobkyně. Jelikož kromě toho široká veřejnost nemá jako taková prostředky k poškození obchodních zájmů žalobkyně, je skutečnost, že předmětné informace budou veřejně dostupné, právně bezvýznamná.
61 Jak dále uvedl úředník pro slyšení v bodech 30 a 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž sporné informace nebyly jen předmětem diskuze mezi konkurenty, ale též jejím výsledkem, jako například dohodnuté ceny nebo kvóty v rámci přidělování, představují tyto informace samotnou podstatu protiprávního jednání. Předmětné informace zvláště vychází z kontextu vylučujícího tajnost ve vztahu ke konkurentům, jak je vyžadována článkem 101 SFEU, a existovaly tedy díky tomuto neutajení. V důsledku toho hodnota těchto informací pro žalobkyni spočívala právě ve skutečnosti, že vyplývaly z dohody odstraňující nejistotu, která je vlastní systému hospodářské soutěže stanovenému ve Smlouvě. Úředník pro slyšení se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když zdůraznil, že tyto informace svou povahou představují samotnou podstatu protiprávního jednání, aby vyloučil, že byly známy omezenému počtu jednotlivců.
62 Toto vymezení profesního tajemství se rovněž odráží v článku 39 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, která je přílohou 1 C Dohody o zřízení WTO podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994, která byla schválena rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80). Na základě tohoto ustanovení jsou členské státy WTO povinny v souladu s příslušnými pravidly v této oblasti chránit „nezveřejněné informace“, pokud jsou tyto informace:
– tajné v tom smyslu, že nejsou jako celek nebo jako přesná sestava a souhrn jejich částí obecně známy nebo běžně přístupné osobám v kruzích, které se běžně dotyčným druhem informací zabývají;
– mají komerční hodnotu proto, že jsou tajné, a
– osoby, které je mají právoplatně ve své moci, podnikly za daných okolností přiměřené kroky, aby je udržely v tajnosti.
63 Ačkoliv je pravda, že se toto ustanovení týká duševního vlastnictví, nic to nemění na skutečnosti, že vyjadřuje myšlenku, podle které má být důvěrnost posuzována s ohledem na kruhy, které se daným druhem informací běžně zabývají.
64 Žalobkyně přitom tím, že uvedené informace sdělila svým konkurentům, odhalila tyto informace právě osobám, které jsou odpovědné za zpracování odpovídajících informací v rámci podniku, do kterého tyto osoby patří. Žalobkyně navíc již z povahy věci nevynaložila žádné úsilí k ochraně tajnosti těchto informací vůči osobám a entitám, ve vztahu k nimž mají být tyto informace považovány za důvěrné v první řadě (viz body 60 a 61 výše).
65 S ohledem na předchozí rozbor nelze připustit, že by předmětné informace byly známy jen omezenému počtu osob ve smyslu judikatury citované v bodě 45 výše. Argumenty žalobkyně, podle kterých zaprvé jsou předmětné informace známy jen omezenému počtu osob a zadruhé není kritérium použité úředníkem pro slyšení a vztahující se k okolnosti, že tyto informace odhalují skutečnosti zakládající protiprávní jednání, relevantní, musí být tedy odmítnuty.
66 Je rovněž třeba odmítnout argument žalobkyně, že zveřejněné ceny mohou být na základě extrapolace použity k určení výše stávajících cen. Nehledě na nepodloženost tohoto málo pravděpodobného tvrzení vzhledem k zastaralosti těchto cen (viz bod 58 výše), je třeba připomenout, jak je uvedeno v bodě 28 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že tyto ceny byly vytvořeny v rámci koluzního ujednání mezi hlavními výrobci automobilového skla. Jelikož tedy není zvláště vysvětleno, jaký význam by mohl mít tento typ informací v rámci snahy odvodit od nich výši stávajících cen, musí být argument žalobkyně odmítnut.
67 Přístup úředníka pro slyšení ve vztahu k informacím, jejichž důvěrnost odmítl, je ostatně v souladu s jeho úvahami týkajícími se informací, které byly dle jeho názoru hodné ochrany.
68 Zvláště je třeba uvést, že z bodu 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že pokud jde o informace I. kategorie, úředník pro slyšení souhlasil se skrytím odkazu na výrobce automobilů a dva modely vozidel určité značky, aby byla chráněna informace, že jeden z těchto modelů „představoval trh, který není pro [žalobkyni] ziskový,“ a že posledně uvedené „zjevně nevadilo se jej zbavit“. Zvláště vzhledem k tomu, že toto posouzení, jež přísluší Komisi a zjevně nebylo známo jiným osobám než žalobkyni, již bylo zveřejněno v prozatímním znění rozhodnutí Automobilové sklo, a jeho skrytí se tedy stalo bezpředmětným, souhlasil úředník pro slyšení se skrytím odkazů na výrobce, značku a modely vozidel uvedené v bodě 394 odůvodnění téhož rozhodnutí. Aby úředník pro slyšení zachoval užitečný účinek tohoto skrytí, souhlasil rovněž se skrytím týchž údajů obsažených v bodech 383, 393, 396 a 397 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo. Ze stejných důvodů souhlasil úředník pro slyšení se skrytím jmen výrobců automobilů a názvů modelů vozidel v bodech 367 a 395 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo, které obsahují posouzení Komise technických potíží s určitými skleněnými výplněmi, tedy skutečnosti, že tyto výplně nebyly mezi výrobci populární a některé uplatňované ceny vedly ke ztrátám.
69 Pokud jde dále o informace II. kategorie, úředník pro slyšení souhlasil v bodech 35 a 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí se skrytím konkrétních sazeb slev z cen uvedených v bodech 104, 134, 198, 208, 323 a 344 odůvodnění, jakož i v poznámce pod čarou 294 rozhodnutí Automobilové sklo, neboť slevy stejného druhu jsou poskytovány dodnes. Za těchto podmínek je názor úředníka pro slyšení slučitelný s výjimkou, podle které mohou být informace, které se v zásadě vztahují k minulosti, považovány za důvěrné, pokud stále představují zásadní prvky obchodního postavení žadatele o důvěrné zacházení nebo dotčených třetích osob (viz bod 58 výše).
70 Žalobkyně tedy nemůže z těchto posouzení vyvodit účelný argument, aby zneplatnila závěry úředníka pro slyšení týkající se důvěrné povahy informací I. a II. kategorie.
71 S ohledem na předchozí rozbor úředník pro slyšení ve vztahu k informacím II. kategorie správně odkázal na možnost Komise zohlednit zájem osob poškozených protiprávním jednáním tím, že usnadní jejich kroky směřující k nápravě jejich újmy (viz bod 59 výše).
72 Argumenty žalobkyně, podle kterých napadené rozhodnutí naráží na ustálenou praxi, kterou Komise v minulosti zachovávala s ohledem na důvěrné zacházení s informacemi obdobné povahy a narušuje užitečný účinek ustanovení upravujících přístup veřejnosti k dokumentům orgánů, budou přezkoumány v rámci posouzení třetího, čtvrtého a šestého žalobního důvodu (viz body 77, 78 a 89 níže).
73 Vzhledem k tomu, že se konečně projednávaná věc netýká informací předložených v rámci oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/01, s. 171), je argument žalobkyně, podle kterého úředník pro slyšení nesprávně uplatnil kritéria vztahující se k profesnímu tajemství, co se týče informací obsažených v prohlášení učiněném za účelem shovívavosti, neúčinný, i když úředník pro slyšení stručně a obecně odkázal na program shovívavosti v bodě 29 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
74 Za těchto podmínek je třeba odmítnout argumenty žalobkyně v rozsahu, v němž se týkají tohoto druhu informací, a tudíž zamítnout druhý žalobní důvod.
K třetímu a čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícím z porušení zásad rovného zacházení a ochrany legitimního očekávání
75 Žalobkyně uvádí, že Komise změnou své politiky zveřejňování důvěrných informací ve vztahu k praxi, kterou v konkrétních a obdobných případech uplatňovala v minulosti, porušila zásadu rovného zacházení. Nedošlo mimoto k žádné změně legislativního či regulačního rámce, která by tento nový přístup odůvodňovala.
76 Ustálená praxe Komise spočívající v ochraně takových důvěrných informací, jako jsou informace spadající do I. a II. kategorie, vedle toho u žalobkyně vyvolala legitimní očekávání. Žalobkyně se oprávněně ve svůj prospěch dovolává zásady ochrany legitimního očekávání ohledně nezveřejnění těchto informací, které v souladu s nařízením č. 1/2003 představují profesní tajemství.
77 V tomto ohledu je třeba uvést, jak je uvedeno v bodě 59 výše, že Komise má právo v rámci svých pravomocí v oblasti provádění práva hospodářské soutěže v Unii zveřejnit v souladu s pravidly upravujícími ochranu profesního tajemství, připomenutými v bodech 42 až 47 výše, znění svých rozhodnutí, které je úplnější, než minimum vyžadované v článku 30 nařízení č. 1/2003. Stejně jako v případě obecné úrovně pokut (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 1983, Musique Diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, EU:C:1983:158, bod 109), má Komise právo přizpůsobit svůj přístup v oblasti zveřejňování svých rozhodnutí potřebám své politiky hospodářské soutěže. Úkol dohledu, který Komisi svěřují čl. 101 odst. 1 SFEU a článek 102 SFEU, totiž nezahrnuje pouze vyšetřování a potlačování jednotlivých protiprávních jednání, ale i úkol provádět obecnou politiku směřující k uplatňování zásad v oblasti hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě a v tomto smyslu směrovat chování podniků (rozsudek ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh., EU:C:2005:408, bod 170). I kdyby se tedy v napadeném rozhodnutí projevila změna přístupu Komise ohledně míry podrobnosti zveřejňovaného znění rozhodnutí Automobilové sklo ve vztahu k předchozím věcem, nemohla by pouhá tato skutečnost s ohledem na rozbor věnovaný druhému žalobnímu důvodu ovlivnit legalitu napadeného rozhodnutí.
78 Jak dále vyplývá z posouzení provedeného v rámci druhého žalobního důvodu, informace I. a II. kategorie nepředstavují profesní tajemství. V rozsahu, v němž žalobkyně ve svůj prospěch uplatňuje zásadu ochrany legitimního očekávání založeného na důvěrnosti těchto informací, vychází proto její argument z chybného předpokladu. Nadto pokud je argumentu žalobkyně třeba rozumět tak, že se dovolává zásady ochrany legitimního očekávání nezávisle na důvěrné povaze těchto informací, je třeba učinit závěr, že s ohledem na pravomoc Komise přizpůsobit svůj přístup potřebám politiky hospodářské soutěže, jejíž provádění v Unii je jejím úkolem, nemohou podniky zúčastněné na správním řízení, které může vyústit v přijetí rozhodnutí, jež má být zveřejněno na základě článku 30 nařízení č. 1/2003, nabýt takové očekávání ohledně míry podrobnosti nedůvěrných informací, které mají být zveřejněny (obdobně viz rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 77 výše, EU:C:2005:408, body 171 až 173, a rozsudek ze dne 18. května 2006, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, C‑397/03 P, Sb. rozh., EU:C:2006:328, bod 22).
79 Třetí a čtvrtý žalobní důvod tedy musí být zamítnuty.
K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad upravujících ochranu totožnosti jednotlivců
80 Žalobkyně s ohledem na posouzení úředníka pro slyšení ohledně informací I. kategorie tvrdí, že předmětem napadeného rozhodnutí je zveřejnění informací umožňujících určit totožnost některých z jejích zaměstnanců, a to díky zmínce o pracovních místech zastávaných těmito zaměstnanci a odkazu na jména jejích zákazníků. Kromě toho zveřejnění rozhodnutí Automobilové sklo ve znění plynoucím z napadeného rozhodnutí by rovněž mohlo vést k nesprávnému určení totožnosti, a narušit tak vzájemnou důvěru, na níž musí být založeny vztahy mezi personálem žalobkyně a jejími zákazníky. Komise přitom nevysvětluje pro případ, že by nemohla zveřejnit jména zákazníků z důvodu, že by toto zveřejnění mohlo usnadnit nepřímé určení totožnosti členů personálu žalobkyně zapojených do protiprávního jednání, v čem by byla narušena možnost osob údajně poškozených protiprávním jednáním podat soukromoprávní žalobu proti tomuto jednání žalobkyně.
81 V tomto ohledu je nejprve třeba zamítnout argument Komise, podle kterého žalobkyně není oprávněna vznést argumenty založené na zájmu jejích zaměstnanců. Článek 8 rozhodnutí č. 2011/695 totiž takové omezení ve vztahu ke správnímu řízení nestanoví, takže žalobkyně má v tomto ohledu právo zpochybnit legalitu posouzení úředníka pro slyšení.
82 Je třeba ostatně uvést, že když Komise zveřejní rozhodnutí určené podniku zapojenému do koluzního ujednání s jeho konkurenty, zákazníci dotyčného podniku z toho nutně vyvodí, že se někteří jeho zaměstnanci podíleli na výměně informací nebo uzavírání předmětných dohod. Je též zcela nevyhnutelné, že titíž zákazníci budou předpokládat, že dotyční zaměstnanci jsou pověřeni obchodními vztahy s nimi. Zákazníci k těmto dedukcím dospějí, i když Komise zveřejní extrémně stručné znění svého rozhodnutí, v němž budou uvedena pouze jména osob, kterým je rozhodnutí určeno, odkaz na dotčené výrobky a obecný popis protiprávního jednání. Žalobkyně tedy nemůže požadovat, aby byly odkazy na její zákazníky ve zveřejněném znění rozhodnutí Automobilové sklo vynechány z důvodu, že by uvedení zákazníci mohli z tohoto znění dovodit jména fyzických osob zúčastněných na protisoutěžních ujednáních.
83 Mimoto žalobkyně neprávem uplatňuje ztrátu důvěry jejích zákazníků ve vztahu k některým členům jejího personálu, která by mohla být způsobena zveřejněním rozhodnutí Automobilové sklo ve znění plynoucím z napadeného rozhodnutí. Zaprvé v rozsahu, v němž by k takové ztrátě důvěry došlo, by se tak stalo v důsledku protisoutěžního jednání žalobkyně, které bylo s to již svým účelem poškodit finanční zájmy jejích zákazníků. Zadruhé zákazníci žalobkyně budou nutně předpokládat, že osoby odpovědné za vztah s nimi byly do koluzních ujednání zapojeny, ať Komise jména dotyčných zákazníků zveřejní, či nikoliv. Jak zdůrazňuje sama žalobkyně, jelikož její zákazníci znají určité podrobnosti její vnitřní organizace, zejména jména osob, které měly tyto zákazníky na starosti, posledně uvedení budou mít vůči některým odpovědným osobám podezření nezávisle na rozsahu sporného zveřejnění. Zatřetí v rozsahu, v němž žalobkyně vyjadřuje znepokojení nad nesprávným určením totožnosti, postačí uvést, že vynechání jmen jejích zákazníků by možnost takového nesprávného určení totožnosti nesnížilo. Zvláště odkaz na jména zákazníků v rámci popisu navázání kontaktu mezi konkurenty objasňuje, že se tento kontakt týkal jednoho nebo několika konkrétních zákazníků. Neuvedení žádného jména dotyčného zákazníka či zákazníků nebo dotyčného modelu či modelů totiž povede k tomu, že všichni zákazníci žalobkyně budou z účasti na takovém kontaktu podezírat osobu odpovědnou za jejich záležitosti. V této souvislosti může jmenovitý odkaz na dotyčného zákazníka či zákazníky zmírnit nejistotu a podezření, která by vyplývala z neuvedení jakéhokoliv jména ve zveřejněném znění rozhodnutí Automobilové sklo.
84 V této souvislosti úředník pro slyšení správně uvedl v bodě 46 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že by měly být skryty pouze informace umožňující určit totožnost jednotlivce s dostatečnou přesností. Z bodu 47 odůvodnění napadeného rozhodnutí dále vyplývá, že podle úředníka pro slyšení tomu je v případě přímých odkazů na jméno, pracovní místo, a případně telefonní číslo jednotlivce, společně se jmény zákazníků, které měl tento jednotlivec na starost. V takovém případě úředník pro slyšení souhlasil se skrytím jména a pracovního místa a s tím, že bylo-li pracovní místo již zveřejněno ve znění rozhodnutí Automobilové sklo bez důvěrných údajů, bylo třeba skrýt jméno dotyčného zákazníka.
85 Naproti tomu nemohou být z důvodů ochrany totožnosti jednotlivců skryty informace obsažené v bodech odůvodnění a poznámkách pod čarou rozhodnutí Automobilové sklo uvedených v bodě 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jak uvedl úředník pro slyšení. Tyto informace totiž odkazují na diskuze mezi konkurenty o určitých zákaznících a modelech bez uvedení jména či pracovního místa zúčastněných osob. V této souvislosti by skrytí jmen dotčených zákazníků nemohlo oslabit podezření, které by mohli mít zákazníci žalobkyně ohledně totožnosti zúčastněných osob.
86 Pátý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.
K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady proporcionality a zásad upravujících přístup veřejnosti k dokumentům orgánů
87 Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí vede k důsledkům přesahujícím rámec toho, co je nezbytné k ochraně zájmů osob, které si přejí dovolávat se její odpovědnosti před vnitrostátními soudy. Jelikož by zveřejnění sporných informací značně poškodilo obchodní zájmy žalobkyně a určitých fyzických osob, bylo by v rozporu s ustanoveními upravujícími přístup veřejnosti k vyšetřovacímu spisu. Dále k řešení otázek spojených se zveřejněním sporných informací jsou vhodnou platformou vnitrostátní soudy.
88 V tomto ohledu je třeba připomenout, že z důvodů uvedených v rámci druhého žalobního důvodu nepředstavují sporné informace profesní tajemství. Komise je tudíž může uvést ve veřejném znění svého rozhodnutí, přestože není prokázáno, že takové uvedení je nezbytné pro soudní ochranu osob poškozených protiprávním jednáním. Kromě toho nelze vážně zpochybnit, že zveřejnění předmětných informací přispívá k lepší soudní ochraně osob poškozených jednáním osob, jimž je rozhodnutí Automobilové sklo určeno. Zveřejnění tohoto rozhodnutí přitom spadá do pravomocí Komise na základě článku 30 nařízení č. 1/2003, aniž je tato skutečnost jakkoliv ovlivněna tím, že přístup ke sporným informacím může být upraven v rámci řízení před vnitrostátními soudy.
89 Pokud jde konečně o argument vycházející z ustanovení upravujících přístup veřejnosti k vyšetřovacímu spisu, postačí uvést, že se tato pravidla týkají přístupu k dokumentům, které jsou součástí vyšetřovacího spisu. Z důvodů uvedených v bodě 47 výše se tato pravidla nevztahují na zveřejnění rozhodnutí, které Komise přijala v návaznosti na toto vyšetřování. Uvedený argument tedy musí být stejně jako šestý žalobní důvod zamítnut.
90 S ohledem na předcházející úvahy je třeba částečně zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká žádosti žalobkyně, která se vztahuje k bodu 115 odůvodnění rozhodnutí Automobilové sklo (viz body 30 až 34 výše), a ve zbývající části žalobu zamítnout.
K nákladům řízení
91 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
92 Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci v převážném rozsahu úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Komise C (2012) 5718 final ze dne 6. srpna 2012, jímž se zamítá žádost o důvěrné zacházení podaná společností Pilkington Group Ltd na základě článku 8 rozhodnutí předsedy Komise 2011/695/EU ze dne 13. října 2011 o mandátu úředníka pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže (věc COMP/39.125 – Automobilové sklo), se zrušuje v rozsahu, v němž se týká žádosti společnosti Pilkington Group vztahující se k bodu 115 odůvodnění rozhodnutí C (2008) 6815 final ze dne 12. listopadu 2008 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Společnosti Pilkington Group se ukládá náhrada nákladů řízení.
Papasavvas | Forwood | Bieliūnas |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. července 2015.
Podpisy.