Žaloba podaná dne 8. října 2010 - Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada

(Věc T-489/10)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Islamic Republic of Iran Shipping Lines (Teherán, Írán), Bushehr Shipping Co. Ltd (Valetta, Malta), Cisco Shipping Company Limited (Soul, Jižní Korea), Hafize Darya Shipping Lines (HDSL) (Teherán, Írán), Irano Misr Shipping Co. (Teherán, Írán), Irinvestship Ltd (Londýn, Spojené království), IRISL (Malta) Ltd (Sliema, Malta), IRISL Club (Teherán, Írán), IRISL Europe GmbH (Hamburk) (Hamburk, Německo), IRISL Marine Services and Engineering Co. (Teherán, Írán), IRISL Multimodal Transport Company (Teherán, Írán), ISI Maritime Ltd (Malta) (Valletta, Malta), Khazer Shipping Lines (Bandar Anzali) (Gilan, Írán), Leadmarine (Singapur), Marble Shipping Ltd (Malta) (Sliema, Malta), Safiran Payam Darya Shipping Lines (SAPID) (Teherán, Írán), Shipping Computer Services Co. (SCSCOL) (Teherán, Írán), Soroush Saramin Asatir (SSA) (Teherán, Írán), South Way Shipping Agency Co. Ltd (Teherán, Írán), Valfajr 8th Shipping Line Co. (Teherán, Írán) (zástupci: F. Randolph, M. Lester, Barristers, a M. Taher, Solicitor)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobců

zrušení prováděcího nařízení Rady (EU) č. 668/2010 ze dne 26. července 2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu ¹ a rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP ² v rozsahu, ve kterém se tato opatření týkají žalobců;

uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V tomto případě žalobkyně, námořní společnosti se sídlem v Iránu, Spojeném království, Maltě, Německu, Singapuru a Jižní Koreji žádají o částečné zrušení prováděcího nařízení Rady č. 668/2010 a rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP v rozsahu, v němž jsou zahrnuty na seznam fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, jejichž finanční prostředky a hospodářské zdroje jsou zmrazeny v souladu s tímto ustanovením.

Žalobkyně se dovolávají čtyř žalobních důvodů na podporu svých tvrzení.

Zaprvé žalobkyně tvrdí, že napadená opatření byla přijata při porušení práv žalobkyň na obhajobu a jejich práv na účinnou soudní ochranu, jelikož neobsahují žádný postup, kterým by sdělili žalobkyním důkazy, na nich bylo založeno rozhodnutí zmrazit jejich majetek, nebo který by jim umožnil se k těmto důkazům smysluplně vyjádřit. Dále žalobkyně tvrdí, že důvody obsažené v nařízení a v rozhodnutí obsahují obecná, nepodložená, vágní tvrzení o chování, které se týká jen dvou žalobkyň. Pokud jde o další žalobkyně, nejsou uvedeny žádné jiné důkazy nebo informace než to, že se dovolávají neupřesněného spojení s první žalobkyní. Podle názoru žalobkyň Rada neposkytla dostatečné informace, které by jim umožnily sdělit jejich názory, což neumožňuje Soudnímu dvoru posoudit, zda rozhodnutí Rady bylo odůvodněné a zakládalo se na přesvědčivých důkazech.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Rada neposkytla dostatečné důvody k tomu, aby je zahrnula do napadených opatření a porušila svou povinnost jasně formulovat skutečné a zvláštní důvody odůvodňující její rozhodnutí, včetně zvláštních individuálních důvodů, které ji vedly k tomu, že usoudila, že žalobkyně poskytovali podporu pro šíření jaderných zbraní a materiálu.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že napadená opatření představují neoprávněné a nepřiměřené omezení vlastnického práva žalobkyň a jejich svobody podnikání. Opatření zmrazující majetek mají významný a dlouhodobý dopad na jejich základní práva. Žalobkyně tvrdí, že jejich zahrnutí není racionálně spojeno s cílem napadeného nařízení a rozhodnutí, jelikož tvrzení proti žalobkyním se netýkají šíření jaderných zbraní nebo materiálu. Každopádně Rada neprokázala, že celkové zmrazení majetku představuje co nejmenší zátěž k zajištění takového cíle, ani že je značné poškození žalobkyň oprávněné a přiměřené.

Začtvrté žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že rozhodla, že stanovená kritéria v napadeném nařízení a napadeném rozhodnutí byla ve vztahu k žalobkyním splněna. Ani jedno z tvrzení proti žalobkyním týkající se kterékoliv ze žalobkyň se netýká šíření jaderných zbraní nebo materiálu. Pouhé tvrzení, že některé ze žalobkyň jsou vlastněny nebo kontrolovány první žalobkyní nebo jejími zástupci ke splnění kritérií nestačí. Podle názoru žalobkyň tedy Rada selhala při ohodnocení skutečné situace.

____________

¹ - Úř. věst. L 195, s. 25

² - Úř. věst. L 195, s. 39; oprava v Úř. věst. L 265, 8.10.2010, s. 18