Language of document : ECLI:EU:C:2024:307

null

STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY

LAILY MEDINA

přednesené dne 11. dubna 2024(1)

Věc C109/23 [Jemerak](i)

GM,

ON

proti

PR

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Landgericht Berlin, Německo)

„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření – Činnosti Ruska destabilizující situaci na Ukrajině – Nařízení Rady (EU) č. 833/2014 – Zákaz poskytování právního poradenství právnickým osobám usazeným v Rusku – Vynětí – Služby, které jsou nezbytně nutné k zajištění přístupu k soudním, správním nebo rozhodčím řízením v členském státě – Sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost a jeho výkon notářem – Tlumočník pomáhající notáři – Článek 17 odst. 1 Listiny“






I.      Úvod

1.        Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení (EU) č. 833/2014(2), ve znění nařízení (EU) 2022/1904(3), které se týká omezujících opatření, která přijala Rada evropské unie vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině.

2.        Žádost byla podána v řízení mezi GM a ON, zamýšlenými kupujícími bytu nacházejícího se v Berlíně (Německo), na jedné straně a PR, notářem, který odmítl sepsat notářský zápis o kupní smlouvě tohoto bytu z důvodu, že prodávajícím byla právnická osoba usazená v Rusku, na straně druhé.

3.        Projednávaná věc vyžaduje výklad pojmu „právní poradenské služby“, jenž je stanoven v čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014, zejména za účelem ověření, zda je na základě tohoto ustanovení zakázáno sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě a jeho výkon v rámci převodu nemovitosti ve vlastnictví právnické osoby usazené v Rusku.

4.        Pokud by tomu tak bylo, pak vyvstává otázka, zda sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě může být přesto vyňato podle čl. 5n odst. 6 tohoto nařízení. Tento článek v podstatě umožňuje poskytovat právní poradenské služby, které jsou nezbytně nutné k zajištění přístupu k soudnímu, správnímu nebo rozhodčímu řízení.

5.        Podobné otázky vyvstávají i v rámci obou výše uvedených ustanovení, pokud jde o pomoc tlumočníka poskytovanou účastníkům, kteří neovládají dostatečně jazyk, v němž je vedeno řízení o sepsání notářského zápisu.

II.    Právní rámec

6.        V bodech 1, 2, 3, 19 a 22 odůvodnění nařízení 2022/1904 je uvedeno:

„(1)      Dne 31. července 2014 Rada přijala nařízení (EU) č. 833/2014

(2)      Nařízení (EU) č. 833/2014 provádí některá opatření stanovená v rozhodnutí Rady 2014/512/SZBP (3).

(3)      V reakci na další agresi Ruské federace vůči Ukrajině, uspořádání nezákonných zinscenovaných „referend“ v částech Doněcké, Chersonské, Luhanské a Záporožské oblasti, které jsou v současné době nezákonně okupovány Ruskou federací, za účelem připojení těchto ukrajinských území k Ruské federaci, jakož i na mobilizaci v Rusku a opakování výhrůžek ohledně použití zbraní hromadného ničení přijala Rada dne 6. října 2022 rozhodnutí (SZBP) 2022/1909, kterým se mění rozhodnutí 2014/512/SZBP.

(19)      …. Rozhodnutí (SZBP) 2022/1909 dále rozšiřuje stávající zákaz poskytování některých služeb do Ruské federace tím, že zakazuje poskytování architektonických a inženýrských služeb, jakož i poradenských služeb v oblasti IT a právních poradenských služeb ... ‚Právní poradenské služby‘ zahrnují poskytování právního poradenství zákazníkům v nesporných záležitostech, včetně obchodních transakcí, zahrnujících uplatňování nebo výklad práva; účast s klienty nebo jejich jménem na obchodních transakcích, jednáních a jiných jednáních se třetími stranami a přípravu, provádění a ověřování právních dokumentů. ‚Právní poradenské služby‘ nezahrnují zastupování, poradenství, přípravu a ověřování dokumentů v souvislosti se službami právního zastupování, zejména ve věcech nebo řízeních před správními orgány, soudy, jinými řádně zřízenými soudními tribunály a v rozhodčích a mediačních řízeních.

(22)      Nařízení [č. 833/2014] by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno“.

7.        V článku 1 odst. 12 nařízení 2022/1904 je stanoveno:

„Článek 5n se nahrazuje tímto:

‚Článek 5n

2.      Zakazuje se přímo či nepřímo poskytovat …, právní poradenské služby a …:

b)      právnickým osobám, subjektům nebo orgánům usazeným v Rusku.

6.      Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na poskytování služeb, které jsou nezbytně nutné k zajištění přístupu k soudnímu, správnímu nebo rozhodčímu řízení v členském státě, nebo k uznání nebo vymáhání rozsudku nebo rozhodčího nálezu vydaného v členském státě, pokud je toto poskytování služeb v souladu s cíli tohoto nařízení a nařízení Rady (EU) 269/2014 …

…”.

III. Skutkový stav, původní řízení a předběžné otázka

8.        GM a ON jsou němečtí státní příslušníci, kteří měli v úmyslu koupit byt v Berlíně. Tento byt je zapsán v katastru nemovitostí v Schönebergu, který vede Amtsgericht Schöneberg (Okresní soud v Schönebergu, Německo). Visit-Moscow Ltd, společnost s ručením omezeným se sídlem v Moskvě (Rusko), má podle tohoto rejstříku vlastnické právo k tomuto bytu.

9.        Pro účely této transakce se GM, ON a společnost Visit-Moscow obrátili na notáře PR se sídlem v Berlíně, aby sepsal notářský zápis o kupní smlouvě, který by obsahoval zejména údaje o předmětu koupě, kupní ceně a další smluvní ustanovení. Rovněž požádali, aby zajistil naplnění této smlouvy po vyhotovení notářského zápisu, což spočívalo v provedení zápisu převodu vlastnického práva k bytu ve prospěch kupujících, zajištění výmazu stávajících břemen zatěžujících nemovitost a zajištění bezpečné úschovy finančních prostředků použitých ke koupi a uhrazení kupní ceny.

10.      PR však informoval účastníky, že předběžně odmítá sepsat a vykonat notářský zápis o kupní smlouvě. Podle jeho názoru nemohl vyloučit, že by sepsání tohoto notářského zápisu porušilo zákaz stanovený v čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014 ohledně přímého nebo nepřímého poskytování právních poradenských služeb právnickým osobám usazeným v Rusku. PR rovněž nevyhověl následné stížnosti podané účastníky řízení a v souladu s platnými pravidly postoupil tuto stížnost Landgericht Berlin (Zemský soud, Berlín, Německo).

11.      Landgericht Berlin (Zemský soud, Berlín), který je předkládajícím soudem v projednávané věci, má za to, že ve věci, kterou projednává, je potřebné odpovědět na otázku, zda sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě notářem, jakož i některé další pomocné činnosti prováděné za účelem naplnění této smlouvy, spadají do působnosti čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014, neboť prodávající je právnickou osobou usazenou v Rusku. Pokud by tomu tak bylo, předkládající soud se domnívá, že by následně bylo třeba určit, zda mohou být tyto činnosti vyňaty z tohoto zákazu podle čl. 5n odst. 6 uvedeného nařízení.

12.      Předkládající soud v předkládacím usnesení především připomíná, že proti uplatnění zákazu stanoveného v čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014 týkající se činností provedených notářem podle německého práva svědčí několik hledisek. Tento soud zejména vysvětluje, že notáři neposkytují služby, nýbrž vykonávají úřední činnost. Notáři jsou jmenováni jakožto nezávislé osoby zastávající veřejný úřad, které jsou pověřeny sepisováním veřejných listin o právních jednáních a jinými úkoly v oblasti preventivního výkonu práva. Notáři při výkonu své funkce nemohou zastupovat žádnou konkrétní stranu, ale musí být nezávislou a nestrannou osobou pro všechny zúčastněné.

13.      Zadruhé předkládající soud uvádí, že i kdyby činnosti notáře byly považovány za právní poradenské služby ve smyslu čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014, zákaz v něm stanovený by se netýkal sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost. Podle tohoto soudu vyžaduje Bürgerliches Gesetzbuch (německý občanský zákoník) pro účely převodu vlastnického práva k bytu v Německu nejen zápis nabyvatele do katastru nemovitostí, ale také souhlas obou stran s převodem vlastnického práva, který musí být v zásadě sepsán notářem ve formě notářského zápisu. Pokud by se měl zákaz stanovený v nařízení čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014 vztahovat na sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost, byly by právnické osoby usazené v Rusku právně i fakticky zbaveny jakékoli možnosti nakládat se svým majetkem, neboť se nelze obejít bez účasti notáře při prodeji nemovitosti.

14.      Zatřetí má předkládající soud za to, že každopádně čl. 5n odst. 6 nařízení č. 833/2014, který z výše uvedeného zákazu vylučuje poskytování služeb nezbytně nutných k zajištění přístupu k soudnímu, správnímu nebo rozhodčímu řízení v členském státě, se zřejmě vztahuje na činnosti vykonávané notáři. V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že podle německého práva má zápis v katastru nemovitostí konstitutivní účinek pro vznik a nabytí vlastnického práva k nemovitosti. Vedení katastru nemovitostí představuje soudní řízení, v němž notáři hrají ústřední roli, neboť návrh na zápis do tohoto rejstříku je platný pouze tehdy, je-li právní úkon prokázán veřejnými listinami nebo veřejně ověřenými listinami. To znamená, že pro provedení zápisu do katastru nemovitostí je zpravidla nutná účast notáře.

15.      Nakonec předkládající soud nicméně připomíná, že Evropská komise zveřejnila pokyny nazvané „Frequently asked questions on provision of services concerning sanctions adopted following Russia’s military aggression against Ukraine“ (Často kladené otázky o poskytování služeb, týkající se sankcí přijatých po vojenské agresi Ruska proti Ukrajině)(4). V těchto pokynech vyjádřila Komise názor, že zákaz podle čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014 se vztahuje na notářské služby poskytované právnickým osobám usazeným v Rusku. I když stanovisko vyjádřené Komisí není závazné, vytváří značnou míru nejistoty ohledně správného výkladu tohoto ustanovení. Tato nejistota se týká i pomocných činností, které notáři obvykle vykonávají pro naplnění kupní smlouvy po sepsání notářské zápisu, a služeb, které má poskytovat tlumočník, jenž musí podle zákona pomáhat straně, která neovládá německý jazyk, při sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě.

16.      Za těchto podmínek se Landgericht Berlin (Zemský soud, Berlín) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Poruší německý notář zákaz poskytovat přímo či nepřímo právní poradenské služby právnickým osobám usazeným
v Rusku, pokud sepíše ve formě notářského zápisu smlouvu o koupi bytu uzavřenou mezi takovou osobou jako
prodávající a státním příslušníkem členského státu Evropské unie?

2)      Jedná tlumočník proti zákazu poskytovat přímo či nepřímo právní poradenské služby, pokud ho notář přizve k sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě, aby zástupci právnické osoby usazené v Rusku, který dostatečně neovládá německý
jazyk, přetlumočil obsah jednání o notářském zápisu?

3)      Poruší notář zákaz poskytovat přímo či nepřímo právní poradenské služby, pokud akceptuje a vykoná zákonem
stanovené notářské činnosti za účelem naplnění kupní smlouvy (např. úhrada kupní ceny prostřednictvím notářské úschovy, vyžádání dokumentů k výmazu zástavních práv a jiných břemen na předmětu koupě, předložení dokumentů nezbytných k přepisu vlastnického práva u orgánu, který vede katastr nemovitostí)?“

17.      Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 23. února 2023. Písemná vyjádření byla předložena vládami Německa, Estonska, Nizozemska, Polska a Finska, jakož i Evropskou komisí a účastníky původního řízení. Jednání, k účasti na němž byla podle čl. 24 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora Evropské unie vyzvána i Rada, se konalo dne 25 ledna 2024.

IV.    Analýza

18.      Předkládající soud svými třemi otázkami žádá o upřesnění výkladu čl. 5n odst. 2 a 6 nařízení č. 833/2014

19.      Podstatou otázek předkládajícího soudu je, zda se zákaz stanovený v uvedeném čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014 vztahuje na činnosti, které notář v členském státě vykonává při sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost ve vlastnictví právnické osoby usazené v Rusku. V případě, že by tomu tak bylo, se tento soud dále snaží jistit, zda tyto činnosti spadají pod výjimku z tohoto zákazu stanovenou v čl. 5n odst. 6 tohoto nařízení (první otázka).

20.      Kromě toho předkládající soud klade Soudnímu dvoru tytéž otázky, pokud jde o tlumočníka, který podle vnitrostátního práva musí notáři poskytnout součinnost v průběhu sepsání notářského zápisu, pokud jeden z účastníků neovládá jazyk používaný v tomto řízení (druhá otázka).

21.      Nakonec se předkládající soud táže, zda se výše uvedený zákaz a výjimka uplatní, pokud jde o činnosti, kterými mohou strany pověřit notáře za účelem naplnění kupní smlouvy po jejím sepsání ve formě notářského zápisu – například zajištění bezpečné úschovy peněžních prostředků určených na koupi a jejich vyplacení, zajištění výmazu existujících břemen zatěžujících nemovitost a zápis převodu vlastnického práva k nemovitosti ve prospěch kupujících (třetí otázka).

22.      Vzhledem k tomu, že první a třetí otázka se týkají činností, které má vykonat notář, a druhá otázka se týká činností tlumočníka, začnu zkoumáním první otázky, poté třetí, a nakonec druhé otázky.

A.      První otázka

23.      První otázka vznesená předkládajícím soudem vyžaduje posouzení, zda se na sepsání notářského zápisu notářem o kupní smlouvě na nemovitost, jejímž vlastníkem je právnická osoba usazená Rusku, vztahuje zákaz stanovený v čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014, a pokud ano, zda se na něj vztahuje výjimka z tohoto zákazu stanovená v čl. 5n odst. 6 uvedeného nařízení.

1.      Zákaz stanovený v čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014

24.      V článku 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014 je stanoveno, že je zakázáno poskytovat přímo či nepřímo právní poradenství právnickým osobám, subjektům nebo orgánům usazeným v Rusku. Vzhledem k tomu, že z předkládacího usnesení vyplývá, že jedním z účastníků řízení v původním řízení, který požaduje notářské služby, je právnická osoba usazená v Rusku, vyžaduje tato otázka především výklad pojmu „právní poradenské služby“ ve smyslu tohoto ustanovení, aby bylo možné zjistit, zda se na sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost toto ustanovení vztahuje.

25.      Podle ustálené judikatury z požadavků jednotného uplatňování unijního práva, jakož i ze zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které za účelem vymezení svého smyslu a rozsahu výslovně neodkazuje na právo členských států, musí být obvykle vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Evropské unii(5).

26.      Vzhledem k tomu, že pojem „právní poradenské služby“ vyplývá pouze z nařízení č. 833/2014 a pro účely určení jeho významu a rozsahu není uveden žádný odkaz na právo členských států, je v projednávaném případě třeba tento pojem považovat za autonomní pojem unijního práva, který tak musí být vykládán a uplatňován ve všech členských státech stejně. Soudnímu dvoru tudíž přísluší, aby tento pojem vykládal v unijním právním řádu jednotně.

27.      Soudní dvůr navíc opakovaně připomněl hermeneutické prostředky, které je třeba uplatnit při výkladu ustanovení unijního práva. Podle ustálené judikatury je pro účely výkladu ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, nýbrž i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí(6).

a)      Doslovný výklad

28.      Pokud jde o doslovný výklad, je v první řadě důležité zdůraznit, že ani čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014, ani žádné jiné ustanovení tohoto nařízení nestanoví definici pojmu „právní poradenské služby“.

29.      Vysvětlení tohoto pojmu lze nalézt pouze v bodě 19 odůvodnění nařízení č. 2022/1904, kterým bylo změněno nařízení č. 833/2014, mimo jiné vložením čl. 5n odst. 2.

30.      Podle uvedeného bodu 19 odůvodnění je třeba pojem „právní poradenské služby“ chápat tak, že zahrnuje: i) poskytování právního poradenství zákazníkům v nesporných záležitostech, včetně obchodních transakcí, zahrnujících uplatňování nebo výklad práva; ii) účast s klienty nebo jejich jménem na obchodních transakcích, jednáních a jiných jednáních se třetími stranami a iii) přípravu, provádění a ověřování právních dokumentů.

31.      Zaprvé k otázce, zda sepsání notářského zápisu provedené notářem představuje poskytování právního poradenství zákazníkům v nesporných věcech, podotýkám, že je nesporné, že sepsání notářského zápisu – včetně smlouvy o prodeji nemovitosti – spočívá v podstatě v potvrzení, že jsou splněny všechny podmínky vyžadované zákonem pro sepsání této listiny a strany mají právní osobnost a svéprávnost.

32.      Takto je sepisování veřejných listin vnímáno judikaturou Soudního dvora(7), a takto to konkrétně vyplývá z popisu této činnosti předkládajícím soudem v německém právním řádu. Sepsáním ve formě veřejné listiny nabývá dokument významných právních účinků, a to síly důkazu a vykonatelnosti(8). V případě kupní smlouvy se tyto účinky obecně týkají totožnosti a svéprávnosti stran, prohlášení stran, určení a vlastností předmětu koupě, kupní ceny, souhlasu stran a data a místa sepsání notářského zápisu(9).

33.      Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že listinu, která je předložena k sepsání ve formě notářského zápisu, je třeba chápat jako úkon, který strany učinily dobrovolně(10).

34.      Soudní dvůr totiž při zkoumání povahy notářských činností vykonávaných v některých členských státech, včetně Německa(11), rozhodl, že jsou to samy strany, které rozhodují o rozsahu svých práv a povinností v mezích stanovených zákonem. Kromě toho si svobodně volí ujednání, jimiž se chtějí řídit, když předkládají dokument nebo smlouvu notáři za účelem sepsání veřejné listiny. Úkon notáře tak předpokládá, jak prohlašuje Soudní dvůr, předchozí existenci souhlasu nebo shodné vůle stran(12), na nichž se tento notář nepodílí.

35.      Vzhledem k tomu, že notáři nezasahují do rozhodovacího procesu stran, nelze sepisování veřejných listin prováděné notářem jako takové považovat za právní poradenství. S ohledem na běžnou definici tohoto pojmu(13), aby bylo sepsání notářského zápisu notářem považováno za právní poradenství, vyžadovalo by to, aby notář poskytl z právního hlediska stanovisko ohledně toho, na čem by se strany měly například dohodnout při vymezení smluvních podmínek takového dokumentu, nebo ohledně výhod a nevýhod transakce pro tyto strany. Sepsání notářského zápisu, při jehož vyhotovení notář pouze potvrdí zákonnost dotčeného úkonu a připojí k němu doložku vykonatelnosti(14), však neznamená poskytnutí takového poradenství.

36.      To platí i v případě, kdy notář odmítne sepsat notářský zápis o dokumentu nebo dohodě, které nesplňují právem požadované podmínky. V těchto případech Soudní dvůr zejména zdůraznil, že strany mají po takovém odmítnutí možnost odstranit zjištěné protiprávnosti, změnit obsah dotčeného dokumentu nebo dotčené dohody, nebo také upustit od takového dokumentu nebo dohody(15).

37.      Z toho vyplývá, že činnost notáře při sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost nespadá pod první část vysvětlení obsaženého v bodě 19 odůvodnění nařízení 2022/1904.

38.      Obdobný závěr podle mého názoru platí i pro druhou část tohoto vysvětlení, která se týká, jak již bylo uvedeno, účasti s klienty nebo jejich jménem na obchodních transakcích, jednáních a jiných jednáních se třetími stranami. Při sepsání notářského zápisu je zjevné, že notář nezasahuje spolu se stranami, které o toto sepsání žádají, nebo jako jejich zástupce do žádných transakcí, jednání nebo jiných jednání se třetími stranami.

39.      Konečně, pokud jde o třetí část vysvětlení uvedeného v bodě 19 odůvodnění nařízení 2022/1904, která se týká přípravy, provádění a ověřování právních dokumentů, je pravda, že se jedná na první pohled o činnosti, které notář vykonává při vyřizování žádosti o sepsání veřejné listiny. Přesto se nedomnívám, že by to postačovalo k tomu, aby bylo možné mít za to, že na sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě se vztahuje zákaz stanovený v čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014.

40.      Je totiž důležité poznamenat, jak uvedla Rada na jednání, že vzhledem k tomu, že bod 19 odůvodnění nařízení 2022/1904 poskytuje vysvětlení pojmu „právní poradenské služby“ ve smyslu čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014, musí činnosti uvedené v tomto vysvětlení obsahovat podstatné znaky tohoto pojmu. Mezi nejdůležitější z těchto znaků náleží „poradenská“ povaha.

41.      Činnosti spočívající v přípravě, provádění a ověřování právních dokumentů, jak vyplývají z bodu 19 odůvodnění nařízení 2022/1904, musí tudíž zahrnovat znak právního poradenství, mají-li být podřazeny pod pojem „právní poradenské služby“ ve smyslu čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014.

42.      V projednávané věci se z důvodů obdobných těm uvedeným v bodě 35 tohoto stanoviska nedomnívám, že by příprava a ověření, které má notář provést při sepisování notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost, zahrnovaly tento znak poradenství. Tento znak v zásadě není přítomen ani při plnění smlouvy ve formě notářského zápisu, což budu zkoumat v rámci třetí položené otázky(16).

43.      V tomto ohledu je pravda, že zaprvé notář musí v průběhu sepisování notářského zápisu zjistit úmysly stran a v některých případech vyjádřit jejich prohlášení písemně ve standardizované formě, což může zahrnovat přípravu a ověření právní listiny. Nicméně, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, je to pouze proto, aby bylo zajištěno, že listina ve formě notářského zápisu bude vyhotovena v řádné a náležité formě, jak to vyžaduje zákon(17), aby jí mohly třetí strany důvěřovat a stala se zcela spolehlivou a vykonatelnou. Příprava a ověření právního dokumentu uvedeného v této souvislosti rozhodně nezahrnuje poskytování poradenství stranám ohledně toho, jak nejlépe zajistit splnění jejich přání, zejména pokud jde o smluvní podmínky.

44.      Zadruhé, i když notář musí v průběhu sepisování notářského zápisu informovat účastníky o jejich právech a povinnostech a o účincích vyplývajících ze sepsání notářského zápisu, jak mu to podle předkládacího rozhodnutí ukládá německé právo, tak tento úkol nezahrnuje poskytování poradenství za účelem prosazování konkrétních zájmů jedné nebo obou stran. Jedná se o povinnost uloženou zákonem, která má za cíl poskytnout vysvětlení tak, aby strany řádně pochopily důsledky tohoto postupu. Tím notáři rovněž zaručují, že strany smlouvy učiní informované rozhodnutí uzavřením smlouvy, na které se předem dohodly.

45.      Jistě nelze vyloučit, že notář v průběhu sepisování notářského zápisu poskytne právní poradenství ve věcech, které se sepsáním notářského zápisu nesouvisejí, přičemž v takovém případě by se toto ustanovení uplatnilo. Jedná se však o prvek, který se z koncepčního hlediska liší od samotného sepsání notářského zápisu a který může být posouzen pouze příslušným soudem s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu.

46.      Podle mého názoru tedy sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost nespadá pod třetí část vysvětlení obsaženého v bodě 19 odůvodnění nařízení č. 2022/1904 potud, pokud tento notář v průběhu sepsání notářského zápisu neposkytuje právní poradenství ve věcech, které s tímto sepsáním notářského zápisu nesouvisejí.

47.      Z toho vyplývá, že vzhledem k tomu, že žádná z činností popsaných v uvedeném bodě odůvodnění neodpovídá činnostem, které notář vykonává při sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost, nemělo by být toto sepsání notářského zápisu považováno za poskytování právních poradenských služeb ve smyslu čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014.

48.      Chtěla bych dodat, že pro vyvození posledně uvedeného závěru je irelevantní, zda je výčet činností z bodu 19 odůvodnění nařízení 2022/1904 taxativní či nikoliv. Jak bylo vysvětleno výše, povaha těchto činností musí být poradenská, což není případ sepsání notářského zápisu podle analýzy, kterou navrhuji Soudnímu dvoru.

49.      Kromě toho je z téhož důvodu irelevantní, zda lze sepsání notářského zápisu považovat za „službu“ ve smyslu čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014(18). Vzhledem k tomu, že toto ustanovení odkazuje na „právní poradenské služby“, a nikoli na „právní služby“, zákaz v něm uvedený se vztahuje pouze na služby spočívající v poskytování poradenství, což opět podle mého názoru není případ sepisování notářských zápisů prováděných notáři.

50.      S ohledem na předcházející úvahy mě doslovný výklad čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014 ve světle bodu 19 odůvodnění nařízení 2022/1904 vede k závěru, že na sepsání notářského zápisu notářem se zákaz stanovený v tomto článku nevztahuje, ledaže by notář poskytl doplňující právní poradenství nad rámec sepsání tohoto notářského zápisu.

b)      Kontextuální výklad

51.      Doslovný výklad unijního ustanovení, který je založen pouze na jeho znění, může být přehodnocen poté, co bylo toto ustanovení dáno do souvislostí a vyloženo s ohledem na všechna ustanovení unijního práva(19).

52.      V projednávané věci musí Soudní dvůr rozhodnout, zda je doslovný výklad čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014, jak je navrhován v předchozích bodech tohoto stanoviska, z hlediska systematické soudržnosti dále podpořen, pokud je toto ustanovení posuzováno ve světle dalších relevantních článků nařízení a jiných unijních právních předpisů, jimiž se ukládají omezující opatření právnickým osobám usazeným v Rusku. Soudní dvůr musí rovněž zvážit, zda je navrhovaný doslovný výklad tím správným výkladem, který je třeba použít s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

53.      Zaprvé, pokud jde o vnitřní soudržnost nařízení č. 833/2014, podotýkám, že čl. 5aa odst. 1 nařízení č. 833/2014 v podstatě stanoví zákaz uzavírat přímo či nepřímo jakékoliv transakce s právnickými osobami, které kromě toho, že jsou usazeny v Rusku, jsou vlastněny nebo pod kontrolou ruského státu nebo vykazují úzké vazby na tento stát nebo na subjekty uvedené v příloze XIX tohoto nařízení.

54.      Naproti tomu čl. 5aa odst. 1 nařízení č. 833/2014, ani žádné jiné ustanovení uvedeného nařízení nezakazuje uzavírat transakce s právnickou osobou usazenou v Rusku, která nemá vazby na ruský stát nebo která nepůsobí v hospodářských odvětvích, na něž se toto nařízení výslovně vztahuje. Žádné ustanovení uvedeného nařízení výslovně nezakazuje právnickým osobám usazeným v Rusku nakládat se svým nemovitým majetkem nacházejícím se na území Evropské unie.

55.      Jak uvedla většina zúčastněných na jednání, je tedy obtížné vykládat čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014 z důvodů soudržnosti tak, že notářům zakazuje sepisování notářských zápisů v souvislosti s převodem majetku právnickými osobami usazenými v Rusku, a zároveň nestanoví vůbec žádné omezení pro tyto subjekty, pokud jde o nakládání s jejich majetkem.

56.      V tomto ohledu je třeba mít na paměti, že sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě představuje, zejména v členských státech, kde existuje notářství latinského typu, základní požadavek pro nakládání s nemovitým majetkem(20).

57.      Tak je tomu zejména v případě německého právního řádu, který vyžaduje, jak vyplývá z rozsudku Komise v. Německo(21), pokud jde o nabytí a převod vlastnictví k nemovitostem, sepsání notářského zápisu potvrzujícího převod vlastnického práva, aby tento převod mohl být zapsán do katastru nemovitostí.

58.      V těchto členských státech je totiž sepsání notářského zápisu vyžadováno k provedení zápisu do katastru nemovitostí, aby byla zajištěna správnost takového zápisu, a tím zaručena právní jistota majetkových transakcí a obecně zajištěn řádný výkon spravedlnosti(22). Současně má zásadní význam katastr nemovitostí a jeho řádné fungování, neboť vymahatelnost práv nového nabyvatele je závislá na zápisu do tohoto katastru(23).

59.      Ze systematického hlediska tedy vyplývá, že pokud i) sepsání notářského zápisu notářem je v některých členských státech základním požadavkem pro převod nemovitého majetku a ii) tento převod není výslovně zakázán nařízením č. 833/2014 pro právnické osoby usazené v Rusku, které nejsou kontrolovány nebo vlastněny ruským státem nebo s ním nemají úzké vazby, tak by sepsání notářského zápisu nemělo být považováno za zakázané podle čl. 5n odst. 2 tohoto nařízení. V opačném případě by při uplatňování tohoto nařízení docházelo k nesoudržnému výsledku, neboť by byly povoleny určité druhy transakcí, zatímco by byl zakázán jediný způsob jejich provedení(24).

60.      K podobnému závěru lze podle mého názoru dospět i z širšího kontextuálního hlediska, zejména pokud se zohlední další unijní právní nástroj ukládající omezující opatření právnickým osobám usazeným v Rusku, který je relevantní v současném kontextu, a to nařízení (EU) č. 269/2014(25). Toto nařízení stanoví opatření ke zmrazení finančních prostředků v souvislosti s činnostmi narušujícími nebo ohrožujícími územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny.

61.      V článku 2 odst. 1 uvedeného nařízení je konkrétněji stanoveno, že se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje náležející fyzickým osobám a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze I.

62.      V projednávané věci, jak poznamenala německá vláda, není právnická osoba, proti níž je vedeno řízení před předkládajícím soudem, uvedena na seznamu v uvedené příloze, což znamená, že se na ni nevztahovalo žádné z opatření ke zmrazení finančních prostředků stanovených tímto nařízením. Pokud by Rada měla v úmyslu zakázat této právnické osobě nakládat s jejími finančními prostředky a jejím majetkem, mohla využít stejného typu opatření, jaká byla přijata ve vztahu k dotčeným právnickým osobám nebo subjektům uvedeným na seznamu v uvedené příloze.

63.      Proto platí, že je-li čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014 vykládán v tom smyslu, že zakazuje sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost, pokud tento notářský zápis představuje základní požadavek pro zápis do katastru nemovitostí členského státu, tak by takový výklad zbavil dotčenou právnickou osobu jakékoli možnosti nakládat se svým majetkem a postavil by ji do obdobného postavení jako subjekty uvedené v příloze I nařízení č. 269/2014. Podle mého názoru se nezdá, že by tento výklad vyjadřoval záměr Rady.

64.      Z toho vyplývá, že jediným výkladem, který by zamezil nesouladu mezi oběma nařízeními, by byl takový, podle něhož sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost týkající se právnické osoby usazené v Rusku není zakázáno podle čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014.

65.      A konečně je důležité zdůraznit, že pokud by výklad, podle něhož sepsání notářského zápisu představuje právní poradenství, vedl k tomu, že by právnické osoby usazené v Rusku nemohly nakládat se svým nemovitým majetkem, potom by takový výklad ze své podstaty(26) vedl k omezení jejich základního práva na vlastnictví zakotveného v čl. 17 odst. 1 Listiny. V uvedeném článku je v jeho první větě stanoveno, že každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej.

66.      Článek 52 odst. 1 Listiny však stanoví, že každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto Listinou musí být především stanoveno zákonem. V projednávané věci, jak uvádí finská vláda, by tento požadavek nebyl splněn, neboť v žádném z ustanovení nařízení č. 833/2014 není stanoveno, že by se všem právnickým osobám usazeným v Rusku zakazovalo nakládat s jejich nemovitým majetkem.

67.      Proto je výklad, jehož výsledkem by byl zákaz sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost na základě čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014, a tedy v omezení vlastnických práv právnických osob usazených v Rusku, rovněž v rozporu s čl. 17 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 52 odst. 1 Listiny.

68.      S ohledem na výše uvedené úvahy nevede kontextuální výklad nařízení č. 833/2014 k jinému závěru, než k jakému jsem dospěla podle doslovného výkladu čl. 5n odst. 2 tohoto nařízení, jak je uvedeno v bodě 45 tohoto stanoviska. Podporuje totiž názor, že sepsání notářského zápisu notářem, zejména v souvislosti s kupní smlouvou na nemovitost, nespadá pod zákaz stanovený v uvedeném ustanovení.

69.      Stručně dodávám, že skutečnost, že Komise ve svých pokynech k uplatňování nařízení č. 833/2014(27) uvedla, že notářské činnosti spadají pod pojem „právní poradenské služby“, nemá žádný dopad. Komise v těchto pokynech správně uznává, že pouze Soudní dvůr je příslušný k výkladu předpisů použitelných v oblasti unijních omezujících opatření, což znamená, že tyto pokyny nemohou nijak ovlivnit výsledek mé analýzy, pokud jde o správný výklad čl. 5n odst. 2 nařízení 833/2014.

c)      Teleologický výklad

70.      Konečně, pokud jde o to, zda je mnou navrhovaný doslovný výklad nařízení č. 833/2014 v souladu s cíli tohoto nařízení, je důležité připomenout, že nařízení 2022/1904, kterým se mění nařízení č. 833/2014 mimo jiné za účelem vložení čl. 5n odst. 2 do posledně uvedeného nařízení, bylo přijato s ohledem na závažnost situace na Ukrajině v návaznosti na přijetí rozhodnutí (SZBP) 2022/1909(28). V uvedeném rozhodnutí je uveden sled událostí, které vedly Radu k zavedení dalších omezujících opatření(29), čímž vznikl „osmý balíček sankcí“(30). Jak uvádí bod 8 odůvodnění rozhodnutí 2022/1909, tato nová opatření byla v podstatě zavedena s cílem čelit nelegálnímu počínání Ruska a dále zvýšit tlak na tuto zemi, aby ukončila svou útočnou válku.

71.      Nicméně musím konstatovat, že pokud jde o zákaz poskytování právních poradenských služeb, v rozhodnutí 2022/1909, a tedy ani v nařízení 2022/1904, není uvedeno žádné konkrétní vysvětlení, které by odůvodňovalo omezení poskytování těchto služeb právnickým osobám usazeným v Rusku. Nelze nalézt ani žádný příklad vysvětlení, pokud jde o zákaz poskytování jiných služeb, na které se vztahuje čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014 – tedy architektonické a inženýrské služby a poradenské služby v oblasti informačních technologií – a čl. 5n odst. 1. tohoto nařízení(31) – konkrétně účetnické a auditorské služby, včetně mimo jiné povinného auditu, nebo služby daňového poradenství.

72.      Zúčastnění se shodují, že zákaz týkající se těchto služeb souvisejících s podnikáním je součástí obecného cíle strategicky oslabit ruskou hospodářskou a průmyslovou základnu, zejména vojensko-průmyslovou infrastrukturu, aby byla oslabena schopnost Ruské federace pokračovat ve financování a vedení války. Naproti tomu se neshodnou na tom, zda tento obecný cíl rovněž vyjadřoval záměr vyloučit všechny formy transakcí s právnickými osobami již jen kvůli tomu, že jsou usazeny v Rusku, nebo případně záměr ztížit těmto osobám hospodářskou činnost v Evropské unii.

73.      Na rozdíl od postoje nizozemské a estonské vlády považuji z důvodů, které již byly uvedeny v kontextuální analýze čl. 5n odst. 2 nařízení 833/2014, za zřejmé, že absolutní zákaz obchodních transakcí s právnickými osobami usazenými v Rusku nebyl při přijímání rozhodnutí 2022/1909 a nařízení 2022/1904 zamýšlen. Tento absolutní zákaz byl předpokládán pouze ve vztahu k určitým hospodářským odvětvím a právnickým osobám, jež mají úzkou vazbu na ruský stát. Bod 10 odůvodnění rozhodnutí 2022/1909 je v tomto ohledu explicitní, neboť odkazuje na zákaz všech transakcí pouze ve vztahu k „určitým“ ruským státem vlastněným nebo ovládaným právnickým osobám, subjektům nebo orgánům(32).

74.      Dále, za předpokladu, že zákaz poskytovat služby související s podnikáním podle čl. 5n odst. 1 a 2 nařízení č. 833/2014 byl zaveden jako prostředek k poškození ruského hospodářství, lze zaprvé dovodit, že Rada vnímala toto hospodářství jako vysoce závislé na dovozu těchto služeb od evropských podniků a firem(33). Je třeba připustit, že notářské činnosti nemohou být předmětem dovozu, což znamená, že sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost nacházející se na území Unie nemá na tento cíl vliv.

75.      Zadruhé je důležité zdůraznit, že jednou z hlavních obav vyjádřených Radou v rozhodnutí 2022/1909, zejména v bodě 5 jeho odůvodnění, byla potřeba dále zabránit obcházení sankcí přijatých ve vztahu k ruským subjektům(34). Ve světle tohoto bodu odůvodnění je třeba zákaz poskytování právních poradenských služeb, který je jednou z hlavních normativních novinek zavedených rozhodnutím 2022/1909, chápat také jako způsob, jak zabránit poskytovatelům právních služeb, aby poskytováním svého poradenství pomáhali ruským subjektům vyhnout se účinkům sankcí EU. V případě sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě však považuji za zřejmé, že pokud nejsou nařízením č. 833/2014 zakázány obchodní transakce s právnickými osobami již jen z toho důvodu, že jsou usazeny v Rusku, uvedený zákaz nezhoršuje účinky omezujících opatření přijatých Radou v současném kontextu, ani nenapomáhá jejich obcházení.

76.      Konečně, za předpokladu, že Rada přijala zákaz poskytování právních poradenských služeb s cílem ovlivnit ruskou ekonomiku, je tomu tak proto, že v případě neexistence těchto služeb by bylo pro ruské subjekty působící na území Evropské unie obtížnější udržet na tomto území své obchodní činnosti. V tomto ohledu je rozhodnutí právnické osoby usazené v Rusku zbavit se nemovitého majetku v Unii, přičemž se obrátí na notáře za účelem sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě, ve skutečnosti nejlepším důkazem toho, že tato právnická osoba ukončuje své činnosti na území Unie a vzdává se hospodářských výhod, které jí tyto činnosti mohou přinášet. Z tohoto hlediska není účast notáře na této transakci v rozporu s cílem oslabit ruskou ekonomickou základnu, o který usiluje Rada.

77.      Proto výklad, podle něhož sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě provedené notářem nepředstavuje „právní poradenské služby“ ve smyslu čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014, není v rozporu s cíli sledovanými rozhodnutím 2022/1909, jak bylo následně provedeno nařízením 2022/1904. Tento výklad naopak potvrzuje doslovný výklad tohoto článku, který navrhuji Soudnímu dvoru.

78.      Z výše uvedených úvah vyplývá, že žádný z výkladových prostředků unijního práva zkoumaných v předchozích bodech nevede k závěru, že sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost představuje právní poradenské služby ve smyslu čl. 5n odst. 2 nařízení 833/2014.

79.      Podle mého názoru by toto sepsání notářského zápisu proto nemělo být považováno za zakázané podle uvedeného ustanovení.

2.      Výjimka stanovená v čl. 5n odst. 6 nařízení č. 833/2014

80.      S ohledem na svůj předchozí závěr pouze pro úplnost stručně uvedu svůj názor na to, zda se na sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost každopádně může vztahovat výjimka na základě čl. 5n odst. 6 nařízení.

81.      Podle uvedeného článku se zákaz poskytovat právní poradenské služby právnickým osobám usazeným v Rusku, jak je stanoven v čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014, nepoužije na poskytování služeb, které jsou nezbytně nutné k zajištění přístupu k soudnímu, správnímu nebo rozhodčímu řízení, pokud je poskytování takových služeb v souladu s cíli uvedeného nařízení a nařízení č. 269/2014(35).

82.      Článek 5n odst. 6 nařízení č. 833/2014 tak pro uplatnění výjimky, jež je v něm obsažena, vyžaduje, aby byly splněny tři podmínky: zaprvé dotčený přístup se musí týkat soudního, správního nebo rozhodčího řízení, zadruhé posuzované právní poradenské služby musí být nezbytně nutné k zajištění tohoto přístupu a zatřetí tyto služby nesmí narušovat cíle sledované nařízením č. 833/2014 a nařízením č. 269/2014.

83.      Pokud jde o první z těchto tří podmínek, již jsem uvedla, že podle Soudního dvora má katastr nemovitostí zásadní význam pro převod nemovitostí, zejména v členských státech, ve kterých je notářství latinského typu(36). V podstatě pouze zápis do katastru nemovitostí může zakládat vznik práv nového vlastníka a jejich vymahatelnost.

84.      Kromě toho, pokud je vedení katastru nemovitostí v členském státě svěřeno místním soudům a je upraveno soudním jednacím řádem, je třeba mít za to, že tento zápis spadá pod pojem „soudní řízení“ ve smyslu čl. 5n odst. 6 nařízení 833/2014. I kdyby však bez ohledu na pravomoc těchto soudů neměla být řízení týkající se katastru nemovitostí považována za soudní řízení, byla by v každém případě kvalifikována jako správní řízení. Tak by tomu bylo i v těch právních řádech, v nichž je katastr nemovitostí přímo součástí veřejné správy členského státu(37).

85.      Za okolností věci obdobné věci v původním řízení by tedy byla první podmínka splněna, neboť na základě předkládacího usnesení se zdá, že všechny tyto prvky jsou přítomny.

86.      Pokud jde o druhou podmínku stanovenou v čl. 5n odst. 6 nařízení č. 833/2014, která se týká nezbytné nutnosti posuzovaných služeb pro zajištění přístupu k soudnímu nebo správnímu řízení, je klíčový znak této podmínky založen na tom, že tyto služby jsou nezbytné pro účely těchto řízení. V případě sepsání notářského zápisu notářem je třeba tuto podmínku považovat za splněnou, pokud zaprvé sepsání tohoto notářského zápisu mohou provádět pouze tito odborníci a zadruhé se jedná o povinný požadavek pro provedení zápisu do katastru nemovitostí(38).

87.      To by se opět uplatnilo například ve věci podobné věci v původním řízení, v níž podle vysvětlení předkládajícího soudu v předkládacím usnesení mají notáři výlučnou pravomoc jak k vyhotovování veřejných listin týkajících se soukromoprávních úkonů, tak k veřejnému osvědčování soukromoprávních listin(39). Současně lze provést zápis do katastru nemovitostí pouze na základě sepsání notářského zápisu o soukromoprávním jednání(40), což znamená, že kritérium nezbytné nutnosti je zcela splněno.

88.      Konečně, pokud jde o třetí podmínku stanovenou v čl. 5n odst. 6 nařízení č. 833/2014, v souladu s teleologickou analýzou provedenou v předchozích bodech tohoto stanoviska bych stručně poznamenala, že výjimka vztahující se na sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě v případě právnické osoby usazené v Rusku nenarušuje cíle sledované tímto nařízením, ani nařízením č. 269/2014, samozřejmě za předpokladu, že právnická osoba, která se účastní této transakce, není uvedena na seznamu posledně uvedeného nařízení nebo nemá některou z vazeb uvedených v čl. 5aa odst. 1 nařízení 833/2014.

89.      Z toho vyplývá, že sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě notářem v rámci transakce týkající se právnické osoby usazené v Rusku splňuje tři podmínky stanovené pro použití čl. 5n odst. 6 nařízení 833/2014. Proto v případě, že by měl Soudní dvůr za to, že se na toto sepsání notářského zápisu vztahuje zákaz uvedený v odst. 2 uvedeného článku, na sepsání tohoto notářského zápisu by se měla vztahovat výjimka podle odst. 6 uvedené článku.

B.      Třetí otázka

90.      Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014 zakazuje notáři vykonat kupní smlouvu na nemovitost ve vlastnictví právnické osoby usazené v Rusku, po jejím sepsání ve formě notářského zápisu. Předkládající soud klade tuto otázku zejména s ohledem na tři činnosti, jejichž splněním mohou strany pověřit notáře, a to zajištění bezpečné úschovy finančních prostředků k uhrazení kupní ceny a jejich vyplacení, zajištění výmazu existujících břemen zatěžujících nemovitost a zápis převodu vlastnického práva k nemovitosti ve prospěch kupujících.

91.      Jak vyplývá z bodů 30 a 39 tohoto stanoviska, v bodě 19 odůvodnění nařízení č. 2022/1904 je uvedeno, že pojem „právní poradenské služby“ zahrnuje vykonání právních dokumentů. Tuto činnost však nelze podřadit pod čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014, pokud neobsahuje znak poradenství, který se proto stává normou, podle níž je třeba analyzovat tuto otázku předkládajícího soudu.

92.      Ráda bych rovněž připomněla, že podle judikatury Soudního dvora mohou členské státy na základě zásady procesní autonomie stanovit pravidla týkající se nuceného výkonu právních aktů a určit notářům roli v rámci tohoto řízení(41). Vnitrostátní právní předpisy proto mohou notářům svěřit odpovědnost za provádění určitých činností spojených s provedením smlouvy po jejím sepsání ve formě notářského zápisu.

93.      Kromě toho je třeba poznamenat, že skutečnost, že činnosti spojené s výkonem smlouvy, které jsou předmětem této otázky, mohou být učiněny například samotnými stranami nebo dokonce třetími osobami, není relevantní pro určení, zda jsou tyto činnosti zakázány podle čl. 5n odst. 2 nařízení 833/2014. Zatímco kritérium nezbytné nutnosti je zásadním pro uplatnění výjimky stanovené v čl. 5n odst. 6 uvedeného nařízení, není tomu u zákazu stanoveného v čl. 5n odst. 2 tohoto nařízení, kdy se analýza musí zaměřit na to, zda určitá činnost představuje právní poradenství, či nikoli.

94.      Pokud jde o projednávanou věc, i když informace poskytnuté předkládajícím soudem nejsou nijak zvlášť vyčerpávající, domnívám se, že striktně vzato je obtížné identifikovat prvek právního poradenství v konkrétních činnostech uvedených tímto soudem za účelem výkonu smlouvy o koupi nemovitosti. Tyto činnosti jsou totiž představovány kroky, které automaticky následují po sepsání této smlouvy ve formě notářského zápisu.

95.      Zejména pokud jde o bezpečnou úschovu peněz k uhrazení kupní ceny a jejich vyplacení nelze tuto činnost považovat za právní poradenskou službu, neboť úloha notáře je omezena na ochranu peněz určených k uhrazení kupní ceny držených jménem kupujícího a na vyplacení těchto prostředků prodávajícímu. Soudní dvůr v tomto ohledu skutečně prohlásil, že složení peněz do úschovy notáře se omezuje na ověření, že byly dodrženy zákonem požadované podmínky(42).

96.      Tato úvaha je použitelná i na zápis převodu vlastnického práva ve prospěch nových vlastníků do katastru nemovitostí, který vyžaduje pouze předložení listiny ve formě notářského zápisu tomuto katastru nebo nanejvýš, jako v německém systému, podání žádosti jako pouhé formální náležitosti(43).

97.      Konečně, pokud jde o výmaz existujících břemen zatěžujících nemovitost, taková činnost zřejmě nespadá do kategorie právních poradenských služeb. Takový výmaz zpravidla znamená pouze podání žádosti katastrálnímu úřadu, která musí obsahovat prohlášení o souhlasu oprávněného z tohoto břemene sepsané před notářem(44).

98.      Z toho vyplývá, že činnosti, které notář uskutečňuje k naplnění smlouvy o koupi nemovitosti ve vlastnictví právnické osoby usazené v Rusku, nespadají pod zákaz stanovený v čl. 5n odst. 2 nařízení, je-li tato smlouva sepsána ve formě notářského zápisu.

99.      Nicméně vzhledem k nedostatku konkrétních informací o těchto činnostech a způsobu jejich provádění v německém systému přísluší předkládajícímu soudu, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci v původním řízení určil, zda je lze provést, aniž by účastníkům řízení bylo poskytnuto právní poradenství.

100. Pokud se jedná o čl. 5n odst. 6 nařízení č. 833/2014, stačí konstatovat, že vzhledem k tomu, že tyto činnosti mohou vykonávat nejen notáři, ale i jiné subjekty, včetně smluvních stran dané kupní smlouvy, nebylo by splněno kritérium nezbytnosti, jak bylo uvedeno výše. Pokud by za těchto okolností Soudní dvůr dospěl k závěru, že činnosti prováděné notářem za účelem naplnění kupní smlouvy o prodeji nemovitosti spadají pod zákaz stanovený v čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014, nedomnívám se, že by se na tyto činnosti mohla vztahovat výjimka podle čl. 5n odst. 6 uvedeného nařízení.

C.      Druhá otázka

101. Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu v zásadě je, zda se zákaz stanovený v čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014 vztahuje na služby poskytované tlumočníkem, který je nápomocen zástupci právnické osoby usazené v Rusku v průběhu sepsání notářského zápisu.

102. Podotýkám, že účast tlumočníka na sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost slouží dvěma hlavním účelům.

103. Zaprvé tlumočník pomáhá tím, že tlumočí rozhovory mezi osobou a notářem a zprostředkovává do požadovaného jazyka podstatné informace z dokumentů, které mají být sepsány ve formě notářského zápisu. Tato činnost zajišťuje respektování práva na informace v průběhu sepsání notářského zápisu, zejména pro osobu, která potřebuje pomoc tlumočníka.

104. Zadruhé tlumočník zaručuje účinnost ústní komunikace mezi notářem a stranami. Jak již bylo uvedeno(45), veřejná listina představuje úplný důkaz skutečností a prohlášení sepsaných notářem v podobě notářského zápisu. Tyto skutečnosti jsou založeny na jeho osobních znalostech získaných na základě ústních projevů stran. Notář si musí být jist úmysly stran a v některých případech jejich prohlášení jasně a jednoznačně zapsat. Tyto úkoly jsou součástí kontroly zákonnosti vykonávané notářem, neboť jejich cílem je zjistit, zda smlouva nesleduje protiprávní nebo nepoctivý účel, přičemž v takovém případě musí notář sepsání notářského zápisu odmítnout.

105. Je zřejmé, že tlumočení umožňuje ověřit zákonné požadavky na sepsání smlouvy ve formě notářského zápisu, což znamená, že neexistence tlumočení by bránila samotnému sepsání notářského zápisu. I když tlumočení představuje vedlejší službu spočívající v pouhé pomoci při sepsání notářského zápisu, je nezbytné pro účely řádného průběhu notářského řízení.

106. Jsem však přesvědčena, že pomoc tlumočníka nespadá do oblasti působnosti čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014. Ve skutečnosti mám i přes souvislost tlumočení se samotným sepsáním notářského zápisu vážné pochybnosti o posouzení tlumočení jako právní služby, neboť tlumočnická profese nemá ze své podstaty právní povahu, a to ani v případě, že slouží jako nápomoc při přípravě právních dokumentů. Úkolem tlumočníka je slovně a přesně zprostředkovat ústní projev jedné osoby v jazyce druhé osoby, což zahrnuje komunikační službu bez ohledu na obsah, který je předáván.

107. Stručně řečeno mám za to, že tlumočnickou činnost v rámci sepsání notářského zápisu nelze považovat za „právní poradenské služby“ ve smyslu čl. 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014, a proto nespadá do působnosti tohoto ustanovení.

V.      Závěry

108. Na základě výše uvedené analýzy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky položené Landgericht Berlin (Zemský soud, Berlín, Německo) takto:

„1)      Článek 5n odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 833/2014 ze dne 31. července 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině

musí být vykládán v tom smyslu, že na sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost ve vlastnictví právnické osoby usazené v Rusku, se nevztahuje zákaz stanovený v tomto ustanovení, pokud je jí podle uvedeného nařízení povoleno, aby se účastnila transakcí, a pokud není sepsání tohoto notářského zápisu doplněno o právní poradenství, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

2)      Článek 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014

musí být vykládán v tom smyslu, že na služby poskytované tlumočníkem v rámci sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě na nemovitost ve vlastnictví právnické osoby usazené v Rusku se zákaz stanovený v tomto ustanovení nevztahuje.

3)      Článek 5n odst. 2 nařízení č. 833/2014

musí být vykládán v tom smyslu, že naplnění kupní smlouvy na nemovitost ve formě notářského zápisu, která je ve vlastnictví právnické osoby usazené v Rusku, spočívající zejména v zajištění bezpečné úschovy peněz k úhradě kupní ceny a jejich vyplacení, zajištění výmazu existujících břemen zatěžujících nemovitost a v zápisu převodu vlastnického práva k nemovitosti ve prospěch kupujících, nespadá do působnosti zákazu stanoveného v tomto ustanovení, pokud je jí podle uvedeného nařízení povoleno, aby se účastnila transakcí, a pokud uvedené činnosti nevyžadují právní poradenství, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.“


1      Původní jazyk: angličtina.


i      Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádného z účastníků řízení.


2      Nařízení Rady ze dne 31. července 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 229, s. 1).


3      Nařízení Rady ze dne 6. října 2022, kterým se mění nařízení č. 833/2014 (Úř. věst. 2022, L 259, s. 3).


4      ,kuidance on the implementation of Council Regulation No 833/2014, k dispozici na adrese https://finance.ec.europa.eu/publications/provision-services_en, s. 14 a 15.


5      Rozsudek ze dne 29. února 2024, JF (Následná náboženská konverze) (C‑222/22, EU:C:2024:192, bod 25 a citovaná judikatura).


6      Rozsudek ze dne 22. února 2024, Landkreis Jerichower Land (C‑85/23, EU:C:2024:161, bod 30 a citovaná judikatura).


7      Pokud jde o německý právní systém, viz také rozsudky ze dne 24. května 2011, Komise v. Německo (C‑54/08, EU:C:2011:339, body 18 a 90) Viz rovněž rozsudky ze dne 24. května 2011, Komise v. Belgie (C‑47/08, EU:C:2011:334, body 14 a 89), ze dne 24. května 2011, Komise v. Francie (C‑50/08, EU:C:2011:335, body 10 a 79), ze dne 24. května 2011, Komise v. Lucembursko (C‑51/08, EU:C:2011:336, body 13 a 89), ze dne 24. května 2011, Komise v. Rakousko (C‑53/08, EU:C:2011:336, body 17 a 88), ze dne 24. května 2011, Komise v. Řecko (C‑61/08, EU:C:2011:340, body 15 a 81), ze dne 1. prosince 2011, Komise v. Nizozemsko (C‑157/09, EU:C:2011:794, body 9 a 62) a ze dne 10. září 2015, Komise v. Lotyšsko (C‑151/14, EU:C:2015:577, bod 57).


8      Viz mimo jiné rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Německo (C‑54/08, EU:C:2011:339, body 90 a 91).


9      Pro ilustraci viz Rada notářů Evropské unie, Authentic Acts in Europe, dostupné na http://www.authentic-acts.eu/.


10      Rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Německo (C‑54/08, EU:C:2011:339, bod 91).


11      Viz pozn. pod čarou č. 7 k tomuto stanovisku.


12      Rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Německo (C‑54/08, EU:C:2011:339, bod 91).


13      Viz například definice pojmu „poradenství“ v Cambridge Advanced Learner's Dictionary, která je k dispozici na adrese https://dictionary.cambridge.org/dictionary/english/advice.


14      Rozsudek ze dne 1. února 2017, Komise v. Maďarsko (C‑392/15, EU:C:2017:73, bod 126).


15      Rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Německo (C‑54/08, EU:C:2011:339, bod 99).


16      Viz body 90 až 100 tohoto stanoviska.


17      Rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Německo (C‑54/08, EU:C:2011:339, bod 90).


18      Viz rovněž bod 19 odůvodnění nařízení č. 2022/1904, který odkazuje na činnosti vykonávané ve vztahu k „zákazníkům“.


19      Rozsudek ze dne 6. října 1982, Cilfit a další (283/81, EU:C:1982:335, bod 20).


20      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 9. března 2017, Piringer (C‑342/15, EU:C:2017:196, bod 58).


21      Rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Německo (C‑54/08, EU:C:2011:339, bod 25).


22      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 9. března 2017, Piringer (C‑342/15, EU:C:2017:196, bod 58).


23      Tamtéž. (bod 59).


24      Krátce podotýkám, že předchozí úvaha se vztahuje pouze na členské státy, v nichž lze převést vlastnické právo k nemovitosti pouze za účasti notáře. Pokud jde o členské státy, v nichž tomu tak není, stačí poznamenat, že vzhledem k tomu, že tato situace není předmětem této věci, měla by být taková analýza provedena pouze v případě, že by to bylo potřebné v rámci zvláštní žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se těchto konkrétních systémů.


25      Nařízení Rady ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 6).


26      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 30. července 1996, Bosphorus (C‑84/95, EU:C:1996:312, bod 22).


27      Viz poznámka pod čarou 4 tohoto stanoviska.


28      Rozhodnutí Rady ze dne 6. října 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/512/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2022, L 259I, s. 122).


29      Body 1 až 9 odůvodnění rozhodnutí 2022/1909.


30      Viz tisková zpráva ze dne 6. října 2022: „Ukrajina: EU se dohodla na osmém balíčku sankcí vůči Rusku“, dostupné na adrese https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_22_5989.


31      Tento článek byl do nařízení č. 833/2014 původně vložen nařízením Rady (EU) 2022/879 ze dne 3. června 2022 (Úř. věst. L 153, s. 53) v návaznosti na „šestý balíček sankcí“.


32      Viz také bod 16 odůvodnění nařízení 2022/1904.


33      Viz bod 12 odůvodnění rozhodnutí 2022/1909, který prohlašuje, že je vhodné rozšířit stávající zákaz poskytování některých služeb „do Ruské federace“. V této souvislosti viz také Rada Evropské unie, Sankce EU vůči Rusku: souvislosti – Jaké služby nesmějí společnosti z EU Rusku poskytovat?, dostupné na https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/sanctions/restrictive-measures-against-russia-over-ukraine/sanctions-against-russia-explained/


34      Viz článek 12 nařízení č. 833/2014. Viz také Evropská komise, „Otázky a odpovědi týkající se osmého balíčku omezujících opatření vůči Rusku“, dostupné na adrese https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/qanda_22_5990.


35      Viz rovněž bod 19 odůvodnění nařízení 2022/1904.


36      Viz bod 58 tohoto stanoviska.


37      Viz European Land Registry Association, Responsible Agency, dostupné na této adrese: https://www.elra.eu/facts-sheets/description-of-land-registration-systems/responsible-agency/.


38      Viz body 56 až 58 tohoto stanoviska.


39      Viz také Malavet, P. A,. Counsel for the situation: „The Latin notary: a historical and comparative model“, Hastings International and Comparative Law Review, svazek 19(3), 1996, s. 455.


40      Viz také Wilsch, H., „The German ‚Grundbuchordnung‘: History, principles and future about land registry in Germany“, Fachbeitrag, sv. 137, 2012, s. 228.


41      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2015, ERSTE Bank Hungary (C‑32/14, EU:C:2015:637, bod 49 a citovaná judikatura).


42      Rozsudek ze dne 1. února 2017, Komise v. Maďarsko (C‑392/15, EU:C:2017:73, bod 118).


43      Pokud jde o německý systém, viz Wilsch, H., op. cit. s. 227, a Christian, H. a Hartmut, W., „Real property law and procedure in the European Union – National report: Germany“, Evropský univerzitní institut, 2005, s. 11 a 14.


44      Viz například Federal Ministry of the Interior and Community, Encumbrances and restrictions in the land register deletion, k dispozici na adrese na https://verwaltung.bund.de/leistungsverzeichnis/EN/leistung/99043017064000/herausgeber/BB-109438956/region/12.


45      Viz body 32 a 43 tohoto stanoviska.