Věc C-94/18
Nalini Chenchooliah
v.
Minister for Justice and Equality
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Irsko)]
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 10. září 2019
„Řízení o předběžné otázce – Občanství Unie – Článek 21 SFEU – Právo občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členského státu – Směrnice 2004/38/ES – Článek 3 odst. 1 a články 15, 27, 28, 30 a 31 – Pojem ‚oprávněná osoba‘ – Státní příslušník třetí země, který je manželem či manželkou občana Unie, jenž vykonal své právo volného pohybu – Návrat občana Unie do členského státu, jehož je státním příslušníkem, kde vykonává trest odnětí svobody – Požadavky uložené hostitelskému členskému státu na základě směrnice 2004/38/ES při přijímání rozhodnutí o vyhoštění uvedeného státního příslušníka třetí země“
1. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Oprávněné osoby – Manžel nebo manželka, kteří jsou státními příslušníky třetí země a doprovázejí nebo následují občana Unie, který pobývá v jiném členském státě, než jehož je státním příslušníkem – Státní příslušník třetí země, který zůstal v hostitelském členském státě po návratu občana Unie do členského státu, jehož je státním příslušníkem – Vyloučení
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 3 odst. 1, čl. 6 odst. 2 a čl. 7 odst. 2)
(viz body 59–63)
2. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Omezení práva vstupu a práva pobytu z jiných důvodů než veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví – Procesní záruky – Působnost – Rozhodnutí o vyhoštění státního příslušníka třetí země, který je manželem nebo manželkou občana Unie, jenž vykonal své právo volného pohybu, po návratu uvedeného občana do členského státu, jehož je státním příslušníkem, bez uvedeného státního příslušníka – Zahrnutí – Rozhodnutí, v souvislosti s nímž lze zakázat vstup do země – Neexistence
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, články 15, 30 a 31)
(viz body 73, 74, 77–79, 88 a výrok)
3. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Omezení práva vstupu a práva pobytu z jiných důvodů než veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví – Procesní záruky – Obdobné použití procesních záruk použitelných v případě omezení práva vstupu a práva pobytu z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví – Rozsah
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 51 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, články 15, 27, 28, 30 a 31)
(viz body 80–87)
Shrnutí
Omezení práva vstupu a pobytu z důvodů veřejného pořádku lze uplatnit vůči státnímu příslušníku třetí země, který je manželem nebo manželkou občana EU, jenž vykonal své právo volného pohybu, a který po návratu svého manžela nebo manželky do jejich členského státu původu již nemá právo pobytu v členském státě, v němž žil se svým manželem nebo manželkou
V rozsudku Chenchooliah (C-94/18) ze dne 10. září 2019 se velký senát Soudního dvora zabýval výkladem článku 15 směrnice 2004/38(1), který mimo jiné stanoví, že některé postupy stanovené v kapitole VI uvedené směrnice, nadepsané „Omezení práva vstupu a práva pobytu z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví“(2), se obdobně použijí na veškerá rozhodnutí o omezení volného pohybu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků z jiných důvodů než veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Soudní dvůr rozhodl, že se tento článek použije na rozhodnutí o vyhoštění přijaté vůči státnímu příslušníkovi třetí země z důvodu, že tento státní příslušník již nemá právo pobytu na základě této směrnice, v situaci, kdy tento státní příslušník uzavřel manželství s občanem Unie v okamžiku, kdy tento občan využíval svého práva volného pohybu tak, že se spolu s uvedeným státním příslušníkem přestěhoval do hostitelského členského státu a pobýval tam, přičemž tento občan se následně vrátil do členského státu, jehož je státním příslušníkem. Soudní dvůr dodal, že z toho vyplývá, že některé záruky stanovené danou směrnicí v rámci rozhodnutí o omezení volného pohybu občana Unie nebo jeho rodinných příslušníků přijatých z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví(3) se uplatní při přijímání takového rozhodnutí o vyhoštění, jako je rozhodnutí dotčené ve věci v původním řízení, v souvislosti s nímž nelze v žádném případě zakázat vstup do země.
Tento rozsudek byl vydán v souvislosti se sporem mezi mauricijskou státní příslušnicí pobývající v Irsku a Minister for Justice and Equality (ministr spravedlnosti a rovnosti) ve věci rozhodnutí o deportaci, jež vůči ní bylo přijato na základě článku 3 irského imigračního zákona z roku 1999 poté, co se její manžel – občan Unie vrátil do členského státu, jehož je státním příslušníkem, a sice do Portugalska, kde vykonává trest odnětí svobody. S rozhodnutím o deportaci byl na základě vnitrostátního práva bez dalšího spojen zákaz vstupu na území platný na neomezenou dobu.
Soudní dvůr nejprve konstatoval, že v situaci, kdy se občan Unie vrátil do členského státu, jehož je státním příslušníkem, a tedy již v hostitelském členském státě nevykonává své právo volného pohybu přiznané unijním právem, již nemá státní příslušník třetí země – manžel nebo manželka uvedeného občana Unie postavení „oprávněné osoby“ ve smyslu této směrnice(4), pokud zůstane v hostitelském členském státě a již se svým manželem nebo manželkou nepobývá.
Dále Soudní dvůr rozhodl, že i když má ztráta tohoto postavení za následek, že dotyčný státní příslušník třetí země již nepožívá práv pohybu a pobytu na území hostitelského členského státu, která po určitou dobu měl, pokud již nesplňuje podmínky, kterým tato práva podléhají, tato ztráta neznamená, že se směrnice 2004/38 již nepoužije na přijetí rozhodnutí o vyhoštění tohoto státního příslušníka hostitelským členským státem z takového důvodu. Článek 15 směrnice 2004/38(5), který se nachází v kapitole III této směrnice, nadepsané „Právo pobytu“, totiž stanoví režim, který se uplatní v případě, kdy právo dočasného pobytu na základě této směrnice zanikne, zejména pokud občan Unie nebo jeho rodinný příslušník, který měl v minulosti právo pobytu po dobu do tří měsíců nebo po dobu delší než tři měsíce, již nesplňuje podmínky dotyčného práva pobytu, a hostitelský členský stát jej tudíž v zásadě může vyhostit.
Soudní dvůr kromě toho poukázal na to, že článek 15 směrnice 2004/38 odkazuje pouze na obdobné použití některých ustanovení kapitoly VI této směrnice, která se týkají zejména oznamování rozhodnutí a přístupu k soudním opravným řízením(6). Naopak jiná ustanovení uvedené kapitoly(7) se při přijímání rozhodnutí na základě článku 15 uvedené směrnice nepoužijí. Tato jiná ustanovení se totiž použijí pouze tehdy, pokud dotyčné osobě v daném okamžiku přísluší podle této směrnice právo pobytu v hostitelském členském státě, které je buď dočasné, nebo trvalé.
Nakonec Soudní dvůr dodal, že v souladu s čl. 15 odst. 3 směrnice 2004/38 nesmí být v žádném případě v souvislosti s rozhodnutím o vyhoštění, které lze přijmout ve věci v původním řízení, zakázán vstup do země(8).