Language of document :

Žaloba podaná dne 20. července 2012 - Ciudad de la Luz a Sociedad Proyectos Temáticos de la Comunidad Valenciana v. Komise

(Věc T-321/12)

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ciudad de la Luz, SA (Alicante, Španělsko) a Sociedad Proyectos Temáticos de la Comunidad Valenciana, SA (Alicante) (zástupci: J. Buendía Sierra, N. Ruiz García a J. Belenguer Mula, advokáti, a M. Muñoz de Juan, advokátka)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

připustil důvody pro zrušení uvedené v jejich žalobě a vyhověl jim;

zrušil rozhodnutí Evropské komise C (2012) 3025 final ze dne 8. května 2012 o státní podpoře SA.22668 (C 8/2008 - ex NN 4/2008), kterou Španělsko přiznalo společnosti "Ciudad de la Luz SA" (dále jen "CDL"), zejména čl. 1 odst. 1 tohoto rozhodnutí, a to v rozsahu, v němž konstatuje, že investice do společnosti CDL zahrnuje neslučitelné prvky státní podpory, a nařizuje její navrácení;

prohlásil nicotnost napadeného rozhodnutí, podpůrně aby jej zrušil, zejména čl. 1 odst. 1 tohoto rozhodnutí, a to v rozsahu, v němž konstatuje, že blíže určení producenti, kteří nahrávali v CDL, obdrželi neslučitelné podpory;

v důsledku toho zrušil příkazy na vrácení podpor, jejichž vydání nařizuje článek 2 napadeného rozhodnutí, a

uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně tři žalobní důvody.

Nesprávné právní posouzení spočívající v závěru o existenci státních podpor ve prospěch společnosti CDL (nesprávné uplatnění zásady soukromého investora). Porušení čl. 107 odst. 1 a článku 345 SFEU

Žalobkyně se domnívají, že se Komise při posuzování zásady soukromého investora a tím, že dospěla k závěru o existenci státní podpory, dopustila pochybení. K investicím Generalitat Valenciana (vlády autonomní oblasti Valencie) do společnosti CDL došlo ve dvou odlišných okamžicích, a sice v roce 2000 a v roce 2004, a obě investiční rozhodnutí byla přijata po vypracování příslušných obchodních plánů, které stanovily předpokládanou výnosnost projektu. Komise tím, že použila zásadu soukromého investora, srovnává tento projekt s výnosností projektů a subjektů, které z důvodu své velikosti nejsou srovnatelné, čímž tuto zásadu zbavila v rozporu s čl. 107 odst. 1 a článkem 345 SFEU obsahu.

Komise dále ve svém ekonomickém a právním rozboru odmítá zohlednit skutečnost, že vedle projektu filmových studií existoval i projekt na rozvoj obchodní a hotelové zóny na okolních pozemcích ve vlastnictví Sociedad Proyectos Temáticos de la Comunidad Valenciana, SA. S přihlédnutím k oběma projektům byla výnosnost investice do společnosti CDL ještě vyšší.

Nesprávné právní posouzení při posuzování slučitelnosti projektu společnosti CDL a nedostatek odůvodnění

Podle žalobkyň odmítá Komise závěr, že projekt může vzhledem k tomu, že CDL má sídlo v Alicante, získávat regionální podpory. Španělské orgány dospěly k názoru, který Komise nezpochybnila, že s ohledem na to, že šlo o velký investiční projekt, měla CDL právo žádat o regionální podpory v intenzitě přibližně 36 %. Přesto odmítá akceptovat, že při použití zásady soukromého investora na 64 % investice by byla výnosnost projektu ještě vyšší.

Podpůrně se žalobkyně domnívají, že investice valencijských orgánů do kinematografického komplexu společnosti CDL by měla být zcela nebo částečně prohlášena za slučitelnou podle čl. 107 odst. 3 písm. d) SFEU.

Komise neodůvodnila svůj závěr, že podpory na výstavbu filmových studií společnosti CDL nejsou nezbytné, přiměřené ani vhodné, takže nemohou být slučitelné, a to ani částečně, s ohledem na kulturní hlediska.

Nesprávné právní posouzení spočívající v neexistenci rozhodnutí, každopádně ve zcela neexistujícím odůvodnění, v souvislosti s pobídkou k produkci

Komise krom toho, že dospěla k závěru o tom, že investice do společnosti CDL představuje neslučitelnou podporu, kvalifikuje týmž způsobem všechny pobídky přiznané filmovým producentům pod podmínkou, že k natáčení dojde v CDL.

V rozhodnutí věnuje Komise těmto údajným podporám jediný bod, v kterém toliko konstatuje, že jsou neslučitelné. Nepopisuje dotčené opatření, na nějž v rozhodnutí odkazuje, neuvádí informace, které za tím účelem poskytl členský stát, nezabývá se otázkou ne/existence prvků podpory, nerozebírá kritéria slučitelnosti ani se nevěnuje případné existenci legitimního očekávání.

Žalobkyně se tudíž domnívají, že je o akt nicotný nebo neplatný pro nedostatek odůvodnění. Kromě toho měly být uvedené pobídky, které jsou v souladu s podmínkami uvedenými ve sdělení Komise o filmu z roku 2001, považovány za slučitelné podle čl. 107 odst. 3 písm. d) SFEU.

____________