STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
YVESE BOTA
přednesené dne 18. července 2013(1)
Věc C‑272/12 P
Evropská komise
proti
Irsku,
Francouzské republice,
Italské republice,
Eurallumina SpA,
Aughinish Alumina Ltd
„Kasační opravný prostředek – Státní podpory – Přičitatelnost zpochybněného opatření – Osvobození od spotřební daně – Minerální oleje – Vztah mezi daňovou harmonizací a kontrolou státních podpor – Zásada právní jistoty – Presumpce legality“
1. Projednávaná věc umožňuje Soudnímu dvoru posoudit, zda Tribunál Evropské unie uplatnil bez návrhu žalobní důvod, který nemohl být uplatněn.
2. Soudní dvůr posuzuje projednávanou věc podruhé. Evropská komise podala znovu kasační opravný prostředek proti rozsudku Tribunálu ze dne 21. března 2012, Irsko a další v. Komise(2), kterým Tribunál znovu zrušil rozhodnutí Komise 2006/323/ES ze dne 7. prosince 2005(3).
3. Tímto rozhodnutím prohlásila Komise osvobození minerálních olejů od spotřebních daní uplatňovaná Francouzskou republikou, Irskem a Italskou republikou za státní podpory neslučitelné se společným trhem. Tato osvobození byla povolena Radou Evropské unie na návrh Komise o několik let dříve v souladu s relevantními směrnicemi v oblasti spotřební daně.
4. Komise rovněž nařídila navrácení těchto podpor ode dne uveřejnění zahájení formálního vyšetřovacího řízení v Úředním věstníku Evropských společenství s tím, že před tímto datem podle ní založily legitimní očekávání u jejich příjemců.
5. V napadeném rozsudku Tribunál sporné rozhodnutí zrušil s tím, že rozhodl, že povolovací rozhodnutí Rady, naposledy rozhodnutí 2001/224/ES(4), v zásadě bránila tomu, aby Komise mohla přičíst dotčeným členským státům sporná osvobození, a tedy aby Komise mohla tato osvobození kvalifikovat jako státní podpory a nařídit jejich částečné navrácení. Konstatoval, že za zvláštních okolností věci sporné rozhodnutí porušilo zásadu právní jistoty, jakož i zásadu presumpce legality unijních aktů, jelikož přímo zpochybnilo platnost sporných osvobození přiznaných dotčenými členskými státy do 31. prosince 2003, a nepřímo, avšak jednoznačně, zpochybnilo i platnost rozhodnutí Rady o povolení, naposledy rozhodnutí 2001/224, a účinků s tímto rozhodnutím spojených.
6. Komise na podporu svého návrhu na zrušení napadeného rozsudku zejména tvrdí, že Tribunál zrušil sporné rozhodnutí na základě žalobního důvodu, který uplatnil bez návrhu, a sice žalobního důvodu vycházejícího z nepřičitatelnosti sporných osvobození členským státům, který podle Komise nemohl být uplatněn a představoval skutečný důvod tohoto zrušení.
7. V tomto stanovisku podpořím stanovisko Komise a navrhnu Soudnímu dvoru, aby rozhodl, že Tribunál skutečně uplatnil bez návrhu žalobní důvod, který nemohl být uplatněn, a prokážu, že toto zjištění samotné odůvodňuje zrušení napadeného rozsudku.
I – Právní rámec
A – Režim státních podpor
8. Článek 87 odst. 1 ES stanoví:
„Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak“.
9. Článek 88 ES stanoví:
„1. Komise ve spolupráci s členskými státy zkoumá průběžně režimy podpor existující v těchto státech. Navrhuje jim vhodná opatření, která vyžaduje postupný rozvoj nebo fungování společného trhu.
2. Zjistí-li Komise poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek, že podpora poskytovaná některým státem nebo ze státních prostředků není slučitelná se společným trhem podle článku 87 nebo že je zneužívána, rozhodne, že dotyčný stát ve lhůtě stanovené Komisí takovou podporu zruší nebo upraví.
[…]
3. Komise musí být včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat svá vyjádření. Má-li za to, že takový záměr není s ohledem na článek 87 slučitelný se společným trhem, zahájí neprodleně řízení podle odstavce 2. Dotyčný členský stát neprovede zamýšlená opatření, dokud Komise v tomto řízení nepřijme konečné rozhodnutí.“
B – Právní úprava v oblasti daňové harmonizace
1. Směrnice o spotřebních daních z minerálních olejů
10. Spotřební daně z minerálních olejů jsou předmětem několika směrnic, a sice směrnice Rady 92/81/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní na minerální oleje(5), směrnice Rady 92/82/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování spotřebních daní z minerálních olejů(6) a směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny(7), která zrušila směrnice 92/81 a 92/82 s účinností od 31. prosince 2003.
11. Pokud jde o směrnici 92/81, čl. 8 odst. 4 této směrnice stanoví následující:
„Rada může jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl další osvobození od daně nebo snížení z důvodů některé zvláštní politiky.
Členský stát, který takové opatření hodlá zavést, uvědomí o svém záměru Komisi a poskytne jí rovněž veškeré podstatné a nezbytné údaje. Komise uvědomí o navrhovaném opatření do jednoho měsíce ostatní členské státy.
Má se za to, že Rada schválila ponechání navrhovaného osvobození od daně nebo snížené sazby v platnosti, pokud do dvou měsíců ode dne, kdy byly ostatní členské státy uvědomeny podle druhého pododstavce, nepožádá Komise ani žádný členský stát, aby Rada věc přezkoumala.“
12. Článek 8 odst. 5 této směrnice stanovil:
„Jestliže Komise usoudí, že osvobození od daně nebo snížení uvedená v odstavci 4 nejsou nadále opodstatněná, zejména z důvodu nekalé soutěže nebo narušení fungování vnitřního trhu anebo s ohledem na politiky Společenství v oblasti ochrany životního prostředí, předloží v tomto smyslu Radě vhodné návrhy. Rada o těchto návrzích jednomyslně rozhodne.“
13. Pokud jde o směrnici 92/82, článek 6 této směrnice stanovil minimální sazbu spotřební daně z těžkého topného oleje, kterou členské státy musely používat ode dne 1. ledna 1993, na 13 eur za 1 000 kg.
14. Pokud jde o směrnici 2003/96, čl. 2 odst. 4 písm. b) druhá odrážka této směrnice stanovila, že se nevztahuje na dvojí použití energetických produktů, to znamená na takové případy, kdy jsou produkty určeny k užívání jakožto palivo a zároveň jsou užívány k jiným účelům než jako palivo nebo pohonná hmota. Počínaje dnem 31. prosince 2003, kdy se tato směrnice stala použitelnou, již proto neexistuje žádná minimální sazba spotřební daně pro těžký topný olej používaný při výrobě oxidu hlinitého. Kromě toho směrnice 2003/96 ve svém čl. 18 odst. 1 povolila členským státům, aniž je dotčeno předcházející posouzení, které provede Rada, pokračovat až do 31. prosince 2006 v uplatňování snížených daní nebo osvobození od daně uvedených v její příloze II pojednávající o osvobození od spotřební daně těžkých topných olejů používaných jako palivo při výrobě oxidu hlinitého v regionu Gardanne, Shannon a na Sardinii.
2. Rozhodnutí 2001/224
15. Článek 1 odst. 1 rozhodnutí 2001/224 stanoví, že se členským státům povoluje pokračovat v uplatňování snížených sazeb spotřebních daní nebo osvobození od spotřebních daní uvedených v příloze I tohoto rozhodnutí.
16. Pátý bod odůvodnění uvedeného rozhodnutí zní takto:
„Toto rozhodnutí nepředjímá výsledek případných řízení o narušení fungování jednotného trhu, která mohou proběhnout na základě článků 87 a 88 Smlouvy. Nezprošťuje rovněž členské státy povinnosti oznamovat Komisi záměry poskytnout státní podporu podle článku 88 Smlouvy.“
II – Skutečnosti předcházející sporu
17. Osvobození minerálních olejů používaných při výrobě oxidu hlinitého od spotřební daně je uplatňováno od roku 1983 Irskem v regionu Shannon, od roku 1993 Italskou republikou na Sardinii a od roku 1997 Francouzskou republikou v regionu Gardanne.
18. Tato osvobození od daně byla povolena rozhodnutími Rady 92/510/EHS(8), 93/697/ES(9) a 97/425/ES(10). Zároveň byla Radou vícekrát prodloužena, naposledy rozhodnutím 2001/224, až do 31. prosince 2006.
19. Třemi rozhodnutími ze dne 30. října 2001, zveřejněnými v Úředním věstníku Evropských společenství dne 2. února 2002(11), zahájila Komise formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 ES o každém z dotčených osvobození od daně. Na závěr tohoto řízení přijala Komise sporné rozhodnutí.
20. Ve výroku sporného rozhodnutí je zejména uvedeno, že sporná osvobození od daně přiznaná do 31. prosince 2003 jsou státními podporami ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, že tyto podpory přiznané mezi 3. únorem 2002 a 31. prosincem 2003 nejsou slučitelné se společným trhem v rozsahu, v němž příjemci neuhradili daň alespoň ve výši 13,01 eura za 1 000 kg těžkého topného oleje, a že v důsledku toho tyto podpory musejí být vráceny ve všech třech dotčených státech.
III – Řízení předcházející napadenému rozsudku
21. Pokud jde o první přezkum věcí Tribunálem a Soudním dvorem, odkazuji na body 25 až 43 napadeného rozsudku.
IV – Napadený rozsudek
22. Napadeným rozsudkem Tribunál zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž konstatuje, respektive vychází z konstatování, že osvobození minerálních olejů používaných jako palivo při výrobě oxidu hlinitého od spotřebních daní poskytnutá Francouzskou republikou, Irskem a Italskou republikou do 31. prosince 2003 představují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, a v němž ukládá těmto členským státům povinnost učinit všechna nezbytná opatření, aby příjemci tato osvobození vrátili v rozsahu, v kterém neodvedli spotřební daň ve výši alespoň 13,01 eur za 1 000 kg těžkého topného oleje.
23. Podle bodu 58 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že v souladu se zásadou hospodárnosti řízení bylo záhodno se na prvním místě zabývat žalobními důvody a výtkami vycházejícími z porušení zásady právní jistoty a zásady presumpce legality unijních aktů. Jejich podstatou byla námitka žalobců, že Komise částečně zmařila právní účinky, jež měla povolovací rozhodnutí Rady, naposledy rozhodnutí 2001/224, která povolovala dotyčným členským státům uplatňovat uvedená osvobození do 31. prosince 2006.
24. Poté, co Tribunál připomněl v bodech 59 až 62 napadeného rozsudku judikaturu týkající se zásad právní jistoty a presumpce legality unijních aktů, přezkoumal v bodech 63 až 74 tohoto rozsudku otázku skloubení pravidel v oblasti spotřebních daní s pravidly státních podpor.
25. Připomněl opatření Evropského společenství určená k odstranění různých typů narušení poškozující řádné fungování vnitřního trhu v obou oblastech, aby vyšel z postulátu, podle kterého pravidla v oblasti harmonizace daňových právních předpisů, zejména předpisů o spotřebních daních, a pravidla státních podpor sledují týž cíl, a sice podporování řádného fungování vnitřního trhu především bojem proti narušením hospodářské soutěže. Tribunál rozhodl, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, je při soudržném provádění těchto jednotlivých pravidel třeba vzhledem k jejich společnému cíli dospět k závěru, že pojem „narušení hospodářské soutěže“ má stejný rozsah i význam v oblasti harmonizace vnitrostátních daňových právních předpisů i v oblasti státních podpor.
26. Uvedl, že pravidla v oblasti harmonizace vnitrostátních daňových právních předpisů, zejména předpisů o spotřebních daních, stanovená v článku 93 ES a ve směrnici 92/81, výslovně přiznávají unijním orgánům, konkrétně Komisi, která navrhuje, a Radě, která rozhoduje, pravomoc posoudit, zda případně došlo k narušení hospodářské soutěže, a to aby určitému členskému státu povolily či nepovolily uplatňovat nebo pokračovat v uplatňování určitého osvobození od harmonizované spotřební daně.
27. Tribunál dále uvedl judikaturu, pokud jde o čl. 87 odst. 1 ES, který se týká rozhodnutí členských států, kterými tyto státy za účelem dosažení hospodářských a sociálních cílů, které jsou jim vlastní, poskytují jednostrannými a nezávislými rozhodnutími podnikům nebo jiným právním subjektům prostředky nebo zvýhodnění určené k podpoře uskutečňování sledovaných hospodářských nebo sociálních cílů. Uvedl, že aby mohla být zvýhodnění kvalifikována jako „podpory“ ve smyslu tohoto ustanovení, musejí být především přičitatelná státu.
28. S ohledem na tyto zásady a tato pravidla Tribunál mimo jiné odmítl argument Komise, podle kterého bylo rozhodnutí 2001/224 nezbytnou, nikoli však dostačující podmínkou k tomu, aby dotyčné členské státy mohly poskytnout sporná osvobození od daně s ohledem na bod 5 odůvodnění rozhodnutí 2001/224. Dospěl k závěru, že se tento bod odůvodnění nemůže vztahovat na případ, o který jde v této věci, kdy členské státy uplatňují osvobození od spotřebních daní tak, že se prostě a jednoduše řídí povolením vydaným unijním orgánem, jelikož by takový výklad bránil požadavku vyplývajícímu ze zásady právní jistoty, kterým je zajistit soudržné provádění jednotlivých ustanovení unijního práva.
29. Tribunál uvedl, že Komise nikdy nevyužila pravomoci, které má na základě čl. 8 odst. 5 směrnice 92/81 nebo článků 230 ES a 241 ES, aby se domohla zrušení či změny povolovacích rozhodnutí, neplatnosti těchto rozhodnutí anebo prohlášení neplatnosti směrnice 92/81.
30. Body 104 a 105 napadeného rozsudku uvádějí následující:
„104. Jak správně poznamenala Rada ve své odpovědi na otázky Tribunálu […], plyne z uvedeného závěr, že v okamžiku, kdy Komise přijala [sporné] rozhodnutí, existovalo rozhodnutí 2001/224 a bylo platné. Posledně uvedenému rozhodnutí i rozhodnutím Rady o povolení, která mu předcházela, jakož i směrnici 92/81, zejména jejímu čl. 8 odst. 4, svědčí presumpce legality stejně jako kterémukoli unijnímu aktu. Vyvolávaly tudíž všechny své právní účinky. Z toho důvodu se mohla Italská republika, Irsko a Francouzská republika při pokračování v uplatňování sporných osvobození od daně na Sardinii, v regionu Shannon a v regionu Gardanne opírat o rozhodnutí Rady o povolení, naposledy rozhodnutí 2001/224, až do 31. prosince 2003. Tato rozhodnutí v zásadě bránila možnosti, aby Komise ve [sporném] rozhodnutí přičetla výše uvedená sporná osvobození od daně dotyčným členským státům, potažmo aby je kvalifikovala jako státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES a nařídila jejich částečné vrácení proto, že je považovala za neslučitelné s vnitřním trhem ve smyslu čl. 87 odst. 3 ES.
105. Za konkrétních okolností projednávaného případu je třeba konstatovat, že [sporné] rozhodnutí tím, že přímo zpochybňuje platnost sporných osvobození od daně poskytnutých do 31. prosince 2003 Italskou republikou, Irskem a Francouzskou republikou, nepřímo, avšak jednoznačně, zpochybňuje i platnost rozhodnutí Rady o povolení, naposledy rozhodnutí 2001/224, a jejich účinky. Tím porušuje zásadu právní jistoty i zásadu presumpce legality unijních aktů“.
V – Návrhová žádání účastníků řízení před Soudním dvorem
31. Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– vrátil věc Tribunálu;
– rozhodl o nákladech řízení později.
32. Irsko, Francouzská republika, Italská republika a společnost Aughinish Alumina Ltd (dále jen „AAL“) navrhují, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek zamítl;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
33. Společnost Eurallumina SpA (dále jen „Eurallumina“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek zamítl;
– v případě, že neschválí žádný z důvodů uváděných Tribunálem na podporu napadeného rozsudku, vrátil věc Tribunálu k novému posouzení;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
VI – Kasační opravný prostředek
34. Komise na podporu svého návrhu na zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci Tribunálu uvádí pět důvodů kasačního opravného prostředku.
35. První dva důvody kasačního opravného prostředku jsou zčásti procesního charakteru, zatímco ostatní tři důvody vycházejí z porušení hmotněprávního unijního práva.
36. Cílem prvního důvodu kasačního opravného prostředku je prokázat nedostatek pravomoci Tribunálu, vady řízení porušující zájmy Komise, porušení dispoziční zásady, článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 44 odst. 1 a čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu a podpůrně nedostatek odůvodnění. Druhý důvod vychází z nedostatku pravomoci Tribunálu, porušení čl. 87 odst. 1 ES a článku 88 ES, jakož i čl. 61 druhého pododstavce statutu Soudního dvora, a z vad řízení porušujících zájmy Komise. Cílem třetího důvodu je prokázat porušení článků 87 ES a 88 ES, porušení zásady institucionální rovnováhy a skutečnost, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení při určení pravomocí Rady a Komise, jakož i vztahů mezi daňovou harmonizací a kontrolou státních podpor. Ve čtvrtém důvodu Komise tvrdí, že Tribunál chybně vyložil rozhodnutí 2001/224 a porušil pravidla týkající se výkladu aktů unijních orgánů. Pátý důvod konečně vychází jednak z porušení zásad právní jistoty, presumpce legality unijních aktů a řádné správy, a jednak z nedostatku odůvodnění.
37. Ve své analýze kasačního opravného prostředku se budu nejprve zabývat prvním důvodem.
A – Argumenty účastníků řízení
38. První důvod kasačního opravného prostředku je rozdělen do dvou částí.
39. Podstatou první části je výtka Komise, že Tribunál uplatnil bez návrhu žalobní důvod vycházející z porušení čl. 87 odst. 1 ES z důvodu nepřičitatelnosti sporných osvobození členským státům nebo že změnil kvalifikaci samotného předmětu žaloby.
40. Podle Komise je zjevné, že Tribunál zrušil sporné rozhodnutí nikoliv z důvodu porušení zásad právní jistoty a presumpce legality unijních aktů, které byly posouzeny pouze obecně, ale pouze proto, že sporná osvobození nepředstavovala státní podpory, jelikož byla přičitatelná Evropské unii(12).
41. Podle Komise Tribunál při rozhodování po vrácení věci k rozhodnutí vznesl otázku přičitatelnosti při diskusi, když položil dopisem soudní kanceláře ze dne 20. července 2011 účastníkům řízení následující otázku:
„Vzhledem k tomu, že poskytnutí sporných osvobození Itálií, Irskem a Francií do 31. prosince 2003 bylo předem povoleno rozhodnutími Rady přijatými jednomyslně na návrh Komise na základě čl. 8 odst. 4 směrnice 92/81, naposledy rozhodnutím 2001/224, lze tato poskytnutí objektivně považovat za poskytnutí, která splňují podmínku přičitatelnosti státu stanovenou v čl. 87 odst. 1 ES?“
42. Podle Komise žalobci až v odpověď na tuto otázku tvrdili, že sporná osvobození nepředstavují státní podpory, protože jsou přičitatelná Unii, a nikoliv členským státům.
43. Odpůrci s touto argumentací nesouhlasí.
44. Irsko a Italská republika totiž argumentují tím, že Tribunál mohl uplatnit porušení podstatných procesních náležitostí bez návrhu, protože Komise měla za účelem splnění povinnosti uvést odůvodnění uvést důvody, proč se domnívala, že sporná osvobození byla přičitatelná dotčeným členským států.
45. Francouzská republika, společnost Eurallumina a společnost AAL mimoto tvrdí, že důvod týkající se přičitatelnosti představuje rozšíření jimi uváděných důvodů a že v důsledku toho Tribunál pouze vyhověl žalobním důvodům vycházejícím z porušení zásad právní jistoty a presumpce legality unijních aktů a tyto důvody rozšířil.
46. Podle Francouzské republiky, Italské republiky a společnosti Eurallumina má kromě toho tvrzení o nepřičitatelnosti sporných osvobození členským státům relativně malý význam v odůvodnění napadeného rozsudku a není tedy hlavním důvodem ke zrušení sporného rozhodnutí.
B – Mé posouzení
47. První část prvního důvodu Komise vznáší otázky, zda Tribunál uplatnil bez návrhu žalobní důvod – důvod vycházející z porušení čl. 87 odst. 1 ES z důvodu nepřičitatelnosti sporných osvobození členským státům – který nemohl uplatnit, a zda tento důvod představoval skutečný důvod pro zrušení sporného rozhodnutí, který by mohl vést ke zrušení napadeného rozsudku.
48. Úvodem připomínám, že z pravidel, která upravují řízení před unijními soudy, zejména z článku 21 statutu Soudního dvora, jakož i z čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, vyplývá, že spor je určen a vymezen účastníky řízení. Z toho plyne, že unijní soud nemůže překročit rámec návrhů, které jsou mu předloženy v návrhových žádáních účastníků. Zároveň o těchto návrzích musí v zásadě rozhodnout v rámci skutkového a právního stavu vylíčeného účastníky řízení.
49. Pravidla týkající se řízení před každým z unijních soudů, jakož i judikatura přesto stanovila případy, ve kterých má unijní soud za účelem splnění svého poslání jakožto soudu, který zkoumá zákonnost, pravomoc uplatnit bez návrhu právní důvod, tedy právní důvod, který nebyl uplatněn žalobcem na podporu jeho návrhu. Povaha důvodu určuje, zda je unijní soud oprávněn tento důvod uplatnit bez návrhu.
50. V projednávané věci jsem toho názoru, že argumenty Irska a Italské republiky, podle kterých Tribunál mohl uplatnit bez návrhu porušení podstatných procesních náležitostí, když Komise neodůvodnila sporné rozhodnutí z pohledu otázky přičitatelnosti státu, musí být bez dalšího zamítnuty.
51. Přičitatelnost státu je totiž podstatným znakem pojmu „státní podpora“.
52. V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 87 odst. 1 ES prohlašuje za neslučitelné se společným trhem podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy.
53. Uvedené ustanovení podmiňuje tuto neslučitelnost přezkumem čtyř podmínek, mezi kterými je obsažena podmínka, že musí jít o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků(13).
54. Judikatura upřesnila, že výhody mohou být kvalifikovány jako „podpory“ ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, jestliže jsou jednak poskytnuty přímo nebo nepřímo ze státních prostředků, jednak přičitatelné státu(14).
55. V souladu s ustálenou judikaturou spadá důvod týkající se přičitatelnosti státu v rozsahu, v němž se týká legality rozhodnutí ve věci samé, pod porušení právního pravidla týkajícího se použití Smlouvy a unijní soud jej může přezkoumat pouze tehdy, je-li uplatněn žalobcem(15).
56. Nejprve je tedy třeba přezkoumat, zda Irsko, Francouzská republika, Italská republika, společnost Eurallumina a společnost AAL při řízení v prvním stupni po vrácení věci uplatňovaly žalobní důvod vycházející z porušení čl. 87 odst. 1 ES z důvodu nepřičitatelnosti sporných osvobození členským státům za účelem zjištění, zda Tribunál uplatnil tento důvod bez návrhu.
57. S přihlédnutím ke skutečnostem ve spise je nepochybné, že dotčené členské státy a třetí zúčastněné strany nikdy ve své žalobě v řízení po vrácení věci u Tribunálu netvrdily, že sporná osvobození nepředstavují státní podpory z toho důvodu, že nejsou přičitatelná dotčeným členským státům.
58. Otázka přičitatelnosti byla přesto Komisí uvedena ve fázi její žalobní odpovědi v rámci věci T‑56/06, když se Komise vyjadřovala k žalobnímu důvodu Francouzské republiky, která tvrdila, že francouzské osvobození nepředstavuje podporu z toho důvodu, že nenarušuje ani není způsobilé narušit hospodářskou soutěž.
59. Komise tedy uvedla věc, ve které byl vydán rozsudek Tribunálu ze dne 5. dubna 2006, Deutsche Bahn v. Komise(16), aby znázornila případy, ve kterých Soudní dvůr a Tribunál musely posoudit vnitrostátní opatření s ohledem na pravidla unijního práva týkající se státních podpor i na jiná ustanovení Smlouvy. Za pomocí argumentace a contrario prokázala, že osvobození povolené Radou na základě pravidel týkajících se daňové harmonizace nevylučuje, aby se rovněž jednalo o státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.
60. V návaznosti na výše uvedený rozsudek Komise v. Irsko a další, kterým byly spojené věci T‑50/06, T‑56/06, T‑60/06, T‑62/06 a T‑69/06 vráceny k rozhodnutí Tribunálu, Tribunál informoval všechny účastníky řízení, že řízení bude probíhat v souladu s ustanoveními článku 117 a následujících jeho jednacího řádu a že mají možnost předložit písemná vyjádření.
61. Žalobci při řízení v prvním stupni po vrácení věci přesto v této fázi řízení nereagovali na výklad Komise, když Komise poukázala na výše uvedený rozsudek Deutsche Bahn v. Komise.
62. Ve věci T‑56/06 RENV se totiž Francouzská republika nadále domnívala, že podmínka čl. 87 odst. 1 ES týkající se narušení hospodářské soutěže není nutně splněna. Pokud jde o Italskou republiku, tato ve věci T‑60/06 RENV setrvávala na své výtce týkající se pouze kritéria selektivity osvobození od daně. Společnosti Eurallumina a AAL převzaly ve věcech T‑62/06 RENV a T‑69/06 RENV výtky, které uvedly v řízení před vrácením věci, přičemž žádná z nich se netýkala porušení čl. 87 odst. 1 ES jako takového. Ve věci T‑50/06 RENV potom dokonce Irsko trvalo na tom, že osvobození od daně poskytnuté společnosti AAL podle něj představuje existující podporu.
63. Jak zdůraznila Komise v bodě 19 svého kasačního opravného prostředku, je zjevné, že tezi o nepřičitatelnosti ve skutečnosti v rámci diskuze nastolil Tribunál otázkou položenou účastníkům řízení dopisem soudní kanceláře ze dne 20. července 2011, čímž jim umožnil, aby se k této otázce písemně vyjádřili a aby tato otázka byla předmětem diskuse při jednání, které se před Tribunálem konalo dne 14. září 2011.
64. Dále je třeba se zabývat tím, zda lze přesto mít za to, že žalobní důvod vycházející z porušení čl. 87 odst. 1 ES z důvodu nepřičitatelnosti sporných osvobození členským státům lze spojit s žalobním důvodem týkajícím se porušení zásad právní jistoty a presumpce legality unijních aktů, jak tvrdí někteří odpůrci v řízení o kasačním opravném prostředku.
65. Dle mého názoru nemůže otázka přičitatelnosti představovat doplňující či rozšiřující argument, kterému mohl Tribunál vyhovět a rozvinout jej v rámci žalobního důvodu vycházejícího z porušení uvedených zásad.
66. Již pojmově jsou právními důvody ty právní důvody, které účastník řízení uvádí, aby podložil své tvrzení. Rozšiřující argument je takový argument, který posiluje žalobní důvod, aby v důsledku toho vedl ke stejnému závěru.
67. Připomínám, že v projednávané věci Tribunál v souladu se zásadou hospodárnosti řízení přezkoumal nejprve žalobní důvody a výtky vycházející z porušení zásad právní jistoty a presumpce legality unijních aktů, aby dospěl ke zrušení sporného rozhodnutí.
68. Není mi jasné, jak by mohl žalobní důvod vycházející z porušení čl. 87 odst. 1 ES z důvodu nepřičitatelnosti sporných osvobození členským státům souviset se žalobním důvodem týkajícím se porušení zásad právní jistoty a presumpce legality unijních aktů, a to z několika důvodů.
69. Podle mého názoru jsou oba tyto důvody odlišné a nezávislé. Zaprvé je odlišná povaha dotčeného právního pravidla, neboť první žalobní důvod vychází z porušení právního pravidla týkajícího se použití Smlouvy, zatímco druhý se týká porušení obecných unijních právních zásad. Zadruhé jsou odlišné i důsledky spojené s porušením obou těchto žalobních důvodů.
70. Žalobní důvod týkající se porušení zásad právní jistoty a presumpce legality unijních aktů totiž směřuje ke zpochybnění výsledku, ke kterému došla Komise, a sice navrácení podpor.
71. Jak uvedl Tribunál ve věcech T‑56/06 RENV a T‑60/06 RENV, Francouzská republika a Italská republika vytýkaly Komisi, že porušila zásadu právní jistoty, pokud jde o Francouzskou republiku, a zásadu presumpce legality unijních aktů, pokud jde o Italskou republiku, tím, že nařídila vrácení podpory údajně poskytnuté v období od 3. února 2002 do 31. prosince 2003(17).
72. Pokud jde o věci T‑62/06 RENV a T‑69/06 RENV, společnosti Eurallumina a AAL vytýkaly Komisi, že porušila zásadu právní jistoty a zásadu presumpce legality unijních aktů, pokud jde o společnost Eurallumina, a zásadu právní jistoty, pokud jde o společnost AAL, když dospěla k závěru, že italské a irské osvobození od daně je částečně neslučitelné se společným trhem(18).
73. Pokud jde o žalobní důvod vycházející z porušení čl. 87 odst. 1 ES z důvodu nepřičitatelnosti osvobození členským státům, tento důvod směřuje vzhledem k tomu, že přičitatelnost je podstatným znakem pojmu státní podpora, k závěru, že tato skutečnost není splněna.
74. Nemohu tedy souhlasit se stanoviskem společnosti Eurallumina, která tvrdí, že pojem „přičitatelnost“ není nic jiného než použití zásad právní jistoty a presumpce legality unijních aktů.
75. Kromě toho je třeba zdůraznit, že Irsko až do okamžiku, kdy Tribunál položil účastníkům řízení otázku, k níž se měli písemně vyjádřit, netvrdilo, že irské osvobození není podpora. Tvrdilo naopak, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když dospěla k závěru, že šlo o novou, nikoli existující podporu. Tato skutečnost potvrzuje i tezi, podle níž nelze žalobní důvod vycházející z porušení navázat na zásadu právní jistoty a presumpce legality unijních aktů.
76. Tribunál se dle mého názoru dopustil nesprávného posouzení, když rozhodl, že žalobní důvod týkající se porušení čl. 87 odst. 1 ES z důvodu nepřičitatelnosti sporných osvobození členským státům odpovídá žalobnímu důvodu, který se vztahuje k porušení uvedených zásad.
77. Nakonec se budu zabývat tím, zda žalobní důvod vycházející z porušení čl. 87 odst. 1 ES z důvodu nepřičitatelnosti sporných osvobození členským státům představoval skutečný důvod pro zrušení sporného rozhodnutí, nebo významný důvod, který by mohl odůvodnit zrušení napadeného rozsudku.
78. Je sice skutečností, že v tomto rozsudku je mu věnováno pouze několik bodů. Dle mého názoru však tento důvod nemá pouze relativně malý význam v odůvodnění uvedeného rozsudku, jak tvrdí Italská republika a společnost Eurallumina.
79. Tento paradox mezi stručností Tribunálu a významem, který má uvedený důvod, je podle mého názoru ostatně odůvodněn skutečností, že Tribunál rozhodl, že důvod týkající se nepřičitatelnosti sporných osvobození členským státům odpovídá žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásad právní jistoty a presumpce legality unijních aktů.
80. Bod 104 napadeného rozsudku obzvláště znázorňuje tento postup Tribunálu, neboť Tribunál poté, co uvedl, že rozhodnutím Rady o povolení svědčí presumpce legality stejně jako kterémukoli unijnímu aktu, rozhodl, že tato rozhodnutí v zásadě bránila tomu, aby Komise ve sporném rozhodnutí přičetla sporná osvobození dotyčným členským státům, potažmo aby je kvalifikovala jako státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES a nařídila jejich částečné vrácení proto, že je považovala za neslučitelné s vnitřním trhem ve smyslu čl. 87 odst. 3 ES.
81. Připomínám, že Tribunál zrušil sporné rozhodnutí „z důvodu, že toto rozhodnutí konstatuje, respektive vychází z konstatování, že [sporná] osvobození představují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES“.
82. Jsem přitom toho názoru, že pouhé porušení zásad právní jistoty a presumpce legality unijních aktů nemůže umožnit zrušení sporného rozhodnutí na základě tohoto odůvodnění.
83. Důvodem, na základě kterého Tribunál mohl zrušit sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž konstatuje, respektive vychází z konstatování, že sporná osvobození představují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, je podle mého názoru právě důvod vycházející z nepřičitatelnosti těchto osvobození členským státům.
84. Z toho vyplývá, že tvrzení Komise, podle kterého byla skutečným důvodem pro zrušení sporného rozhodnutí nepřičitatelnost sporných osvobození členským státům, je třeba přijmout.
85. Není nezbytné zabývat se ostatními argumenty a důvody účastníků řízení, a tedy je třeba zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž zrušil sporné rozhodnutí z toho důvodu, že konstatuje, respektive vychází z konstatování, že osvobození minerálních olejů používaných jako palivo při výrobě oxidu hlinitého (aluminy) od spotřební daně poskytnutá Francouzskou republikou, Irskem a Italskou republikou do 31. prosince 2003 představují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, a ukládá těmto členským státům povinnost učinit všechna nezbytná opatření, aby příjemci tato osvobození vrátili v rozsahu, v kterém neodvedli spotřební daň ve výši alespoň 13,01 eur za 1 000 kg těžkého topného oleje.
86. Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora může posledně jmenovaný v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo vrátit věc Tribunálu k rozhodnutí. V projednávané věci stav sporu nedovoluje, aby Soudní dvůr vydal sám konečné rozhodnutí.
87. V důsledku toho je třeba věc vrátit zpět Tribunálu a konstatovat, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
VII – Závěry
88. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl takto:
„1) Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 12. března 2012, Irsko a další v. Komise (T‑50/06 RENV, T‑56/06 RENV, T‑60/06 RENV, T‑62/06 RENV a T‑69/06 RENV), se zrušuje v rozsahu, v němž Tribunál:
– zrušil rozhodnutí Komise 2006/323/ES ze dne 7. prosince 2005, o osvobození minerálních olejů používaných jako palivo při výrobě oxidu hlinitého (aluminy) od spotřební daně v regionu Gardanne, v regionu Shannon a na Sardinii, které zavedly Francie, Irsko a Itálie, z toho důvodu, že konstatuje, respektive vychází z konstatování, že osvobození minerálních olejů používaných jako palivo při výrobě oxidu hlinitého od spotřebních daní poskytnutá Francouzskou republikou, Irskem a Italskou republikou do 31. prosince 2003 představují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, a ukládá těmto členským státům povinnost učinit všechna nezbytná opatření, aby příjemci tato osvobození vrátili v rozsahu, v kterém neodvedli spotřební daň ve výši alespoň 13,01 eur za 1 000 kg těžkého topného oleje, a
– uložil Evropské komisi, aby nesla vlastní náklady řízení a nahradila náklady řízení vzniklé žalobcům, a to včetně nákladů spojených s řízením o předběžném opatření ve věci T‑69/06 R.
2) Spojené věci T‑50/06 RENV, T‑56/06 RENV, T‑60/06 RENV, T‑62/06 RENV a T‑69/06 RENV se vracejí Tribunálu Evropské unie k rozhodnutí.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.“