Žaloba podaná dne 10. srpna 2020 – Banco Cooperativo Español v. SRB
(Věc T-499/20)
Jednací jazyk: španělština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Banco Cooperativo Español, SA (Madrid, Španělsko) (zástupci: D. Sarmiento Ramírez-Escudero, J. Beltrán de Lubiano Sáez de Urabain a P. Biscari García, advokáti)
Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
(i) určil nepoužitelnost čl. 5 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63;
(ii) určil, že napadené rozhodnutí je neplatné pro rozpor s čl. 103 odst. 2 druhým pododstavcem směrnice 2014/59 a s článkem 70 nařízení č. 806/2014, vykládanými s ohledem na článek 16 Listiny základních práv Evropské unie a na zásadu proporcionality;
(iii) v každém případě určil, že napadené rozhodnutí nemůže vyvolávat zpětné účinky ode dne přijetí rozhodnutí z roku 2016, a z toho důvodu zrušil článek 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž takové účinky vyvolává;
(iv) v každém případě uložil SRB povinnost nahradit BCE škodu:
a. ve výši odpovídající úrokům z prodlení z částky zaplacené v roce 2016 za dobu od 23. června 2016 do data, kdy SRB vyplatí dlužnou částku, vypočítaným na základě příslušné úrokové sazby ECB pro refinanční operace (v současné době 0 %), zvýšené o 3,5 p. b.;
b. podpůrně k bodu (a) a jen pro případ, že Tribunál dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně v souladu s právem, ale že nemůže vyvolávat zpětné účinky, ve výši odpovídající úrokům z prodlení z částky zaplacené v roce 2016 za dobu od 23. června 2016 do 19. března 2020, tj. data, od kterého napadené rozhodnutí vyvolává účinky, vypočítaným na základě příslušné úrokové sazby Evropské centrální banky pro refinanční operace (v současné době 0 %), zvýšené o 3,5 p. b.;
c. podpůrně k bodům (a) nebo (b) ve výši odpovídající ziskovosti, které by dosáhla BCE, kdyby v aukci ze dne 16. června 2016 nabyla španělské státní dluhopisy na 10 let, v částce odpovídající příspěvku předem pro rok 2016, počítané od 23. června 2016 do data, kdy SRB vyplatí dlužnou částku (nebo v případě, že Tribunál dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně v souladu s právem, ale nevyvolává zpětné účinky, do 19. března 2020);
(v) v každém případě uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Tato žaloba směřuje proti rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (dále jen „SRB“) ze dne 19. března 2020 o výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí pro rok 2016 (SRB/ES/2020/16) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalobkyně upřesňuje, že SRB měl v úmyslu stanovit, že napadené rozhodnutí bude mít zpětnou účinnost, když datum účinků tohoto rozhodnutí stanovil na 15. dubna 2016, kdy bylo přijato první rozhodnutí o příspěvcích předem pro rok 2016.
Na podporu žaloby uvádí žalobkyně čtyři žalobní důvody.
První žalobní důvod, vycházející z námitky protiprávnosti na základě článku 277 SFEU a znějící na to, aby Tribunál určil nepoužitelnost čl. 5 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).
˗ Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že citovaný článek nařízení v přenesené pravomoci je v rozporu:
s čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59, neboť zavádí takový systém výpočtu, který požaduje od instituce s konzervativním rizikovým profilem příspěvek předem odpovídající instituci s vysokým rizikovým profilem;
s článkem 16 Listiny základních práv Evropské unie, neboť neodůvodněně omezuje základní právo žalobkyně na svobodu podnikání, a
se zásadou proporcionality, neboť nezohledňuje dvojí započtení některých pasiv žalobkyně, a vede tak ke zjevně neodůvodněnému zbytečnému a nepřiměřenému omezení.
Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 103 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2014/59 a článku 70 nařízení č. 806/2014, vykládanými s ohledem na článek 16 Listiny a zásadu proporcionality.
˗ Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že důvody nepoužitelnosti čl. 5 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 jasně ukazují potřebu přizpůsobit její rizikový profil provozním zvláštnostem družstevní soustavy, v jejímž čele stojí, jak to vyžadují výše uvedené články. Proto, a vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí, jehož obsah odpovídá striktnímu a doslovnému uplatnění ustanovení, které nijak nezohledňuje uvedený rizikový profil žalobkyně, je třeba mít za to, že je v rozporu s čl. 103 odst. 2 druhým pododstavcem směrnice 2014/59 a zejména nařízením č. 806/2014, jehož článek 70, týkající se příspěvků předem, odkazuje na ustanovení směrnice 2014/59 a předpisy, které ji provádějí.
Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení judikatury Soudního dvora, podle které lze stanovit, že rozhodnutí bude mít zpětnou účinnost.
˗ Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou, protože
a) cíle, které SRB uvádí k odůvodnění retroaktivního použití napadeného rozhodnutí, nejsou cíle obecného zájmu způsobilé odůvodnit odchylku od obecné zásady, že unijní akty nemají zpětnou účinnost;
b) zpětná účinnost v každém případě není zásadní ani nezbytná k naplnění uvedených cílů, jelikož existují jiné, pro dotčené strany méně zatěžující alternativy zajišťující jejich dosažení, a
c) byla zmařena legitimní očekávání žalobkyně, jelikož SRB jednal v rozporu s účinky zamýšlenými rozsudkem Tribunálu ve věci T-323/16.
Čtvrtý žalobní důvod, vycházející z mimosmluvní odpovědnosti SRB podle článků 268 a 340 SFEU a čl. 87 odst. 3 nařízení č. 806/2014 za bezdůvodné obohacení.
˗ Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že SRB musí nahradit BCE škodu z titulu mimosmluvní odpovědnosti za bezdůvodné obohacení odpovídající úrokům za období od zaplacení příspěvku předem pro rok 2016 – které po zrušení rozhodnutí z roku 2016 v řízení ve věci T-323/16 ztratilo podklad v podobě rozhodnutí SRB – do konečného vyplacení nebo podpůrně do data napadeného rozhodnutí.
____________