ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)
21. dubna 2015 (*)
„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Obrazová ochranná známka Společenství představující kaštanově hnědý a béžový šachovnicový vzor – Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu – Nedostatek rozlišovací způsobilosti – Nedostatek rozlišovací způsobilosti získané užíváním – Článek 7 odst. 1 písm. b) a odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009 – Článek 52 odst. 1 a 2 nařízení č. 207/2009“
Ve věci T‑359/12,
Louis Vuitton Malletier, se sídlem v Paříži (Francie), zastoupená P. Roncagliou, G. Lazzerettim a N. Parrottou, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému P. Bullockem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je
Nanu-Nana Handelsgesellschaft mbH für Geschenkartikel & Co. KG, se sídlem v Berlíně (Německo), zastoupená T. Boddienem a A. Nordemannem, advokáty,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 4. května 2012 (věc R 1855/2011‑1) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Nanu-Nana Handelsgesellschaft mbH für Geschenkartikel & Co. KG a Louis Vuitton Malletier,
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení M. E. Martins Ribeiro (zpravodajka), předsedkyně, S. Gervasoni a L. Madise, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Weychert, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 8. srpna 2012,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 13. listopadu 2012,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 26. listopadu 2012,
s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Tribunálu dne 9. dubna 2013,
s přihlédnutím k duplice vedlejší účastnice došlé kanceláři Tribunálu dne 4. července 2013,
s ohledem na usnesení ze dne 14. února 2014 o spojení věcí T‑359/12 a T‑360/12 pro účely ústní části řízení,
po jednání konaném dne 4. března 2014,
s ohledem na usnesení o přerušení řízení ze dne 5. září 2014,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 18. září 1996 žalobkyně, společnost Louis Vuitton Malletier, podala u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí do třídy 18 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Výrobky z kůže a imitace kůže, které nejsou obsaženy v jiných třídách, zvláště kožené krabice či krabice z kožené lepenky, obaly z kůže či imitace kůže; truhly, cestovní tašky a neceséry, cestovní obaly na oděvy, kufry, zavazadla, kufříky na toaletní potřeby, batohy, kabelky, plážové tašky, nákupní tašky, tašky přes rameno, kufříky, aktovky diplomatky, aktovky, školní tašky, penály, kožená galanterie, zejména náprsní tašky, peněženky nikoli z drahých kovů, tobolky, pouzdra na klíče, pouzdra na navštívenky, karty, průkazy, obaly na šekové knížky; deštníky, slunečníky, hole, hole se sedátkem.“
4 Tato přihláška byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 19/1998 ze dne 16. března 1998.
5 Dne 27. srpna 1998 byla pro žalobkyni výše uvedená obrazová ochranná známka Společenství zapsána pod číslem 370445.
6 Dne 28. září 2009 vedlejší účastnice, společnost Nanu-Nana Handelsgesellschaft mbH für Geschenkartikel & Co. KG, podala v souladu s čl. 52 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 1 písm. b) až d), písm. e) bodem iii) a písm. f) nařízení č. 207/2009 návrh na prohlášení neplatnosti týkající se všech výrobků chráněných zápisem ochranné známky Společenství. Tento návrh byl založen na skutečnosti, že zpochybněná ochranná známka je popisná a postrádá rozlišovací způsobilost, že se stala obvyklou v běžném jazyce nebo v poctivých a zavedených obchodních zvyklostech, že je tvořena výlučně tvarem, který dává výrobkům podstatnou hodnotu, a že je v rozporu s veřejným pořádkem nebo s dobrými mravy. Kromě toho vedlejší účastnice tvrdila, že žalobkyně v době podání přihlášky ochranné známky nebyla v dobré víře ve smyslu čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.
7 Zrušovací oddělení na základě rozhodnutí ze dne 11. července 2011 podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, vykládaného ve spojení s čl. 52 odst. 1 písm. a) téhož nařízení, a podle čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení, vykládaného ve spojení s čl. 52 odst. 2 téhož nařízení, návrhu na prohlášení neplatnosti vyhovělo. Zrušovací oddělení nejprve konstatovalo, že ochrannou známku Společenství tvoří šachovnicový vzor s řetězovou a rastrovou strukturou, který je určen k tomu, aby byl použit na povrchu dotčených výrobků. Následně mělo zrušovací oddělení za to, že je tento vzor jedním z nejzákladnějších vzorů používaných jakožto dekorativní prvek, takže jej dotčená veřejnost bude vnímat pouze jako dekorativní vyobrazení, a nikoli jako označení určující původ dotčených výrobků, a že se v každém případě zpochybněná ochranná známka podstatným způsobem neodchyluje od norem či zvyklostí daného odvětví. Konečně mělo zrušovací oddělení za to, že dokumenty předložené majitelkou ochranné známky Společenství neprokazují, že ochranná známka Společenství získala ke dni podání přihlášky či po svém zápisu rozlišovací způsobilost užíváním alespoň v podstatné části Evropské unie, a sice v Dánsku, v Portugalsku, ve Finsku a ve Švédsku.
8 Dne 9. září 2011 podala žalobkyně proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání.
9 Rozhodnutím ze dne 4. září 2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát OHIM rozhodnutí zrušovacího oddělení potvrdil, a odvolání tedy zamítl.
10 Odvolací senát v podstatě nejprve v bodě 37 napadeného rozhodnutí uvedl, že takový šachovnicový vzor, jaký je znázorněn na zpochybněné ochranné známce, je základním a běžným vyobrazením složeným z velmi jednoduchých prvků a že je všeobecně známo, že toto vyobrazení je běžně používáno pro dekorativní účely, pokud jde o různé výrobky, jako jsou výrobky náležející do třídy 18. Odvolací senát měl následně v bodech 41 a 42 napadeného rozhodnutí za to, že zpochybněná ochranná známka vzhledem k tomu, že neobsahuje prvky, které by ji mohly individualizovat v porovnání s jinými ztvárněními šachovnicového vzoru, není způsobilá plnit svou základní funkci identifikace či původu ochranné známky. Odvolací senát měl kromě toho v bodech 43 a 47 tohoto rozhodnutí za to, že řetězová a rastrová struktura zpochybněné ochranné známky nepředstavuje podstatnou vlastnost uvedené ochranné známky a nepřiznává jí rozlišovací způsobilost. Kromě toho podle bodu 46 napadeného rozhodnutí řetězová a rastrová struktura uvedené ochranné známky jí nepřiznává větší rozlišovací způsobilost a skutečnost, že tato struktura byla napodobována, neprokazuje, že se u relevantní veřejnosti jedná o označení obchodního původu. Podle bodu 48 napadeného rozhodnutí je tomu stejně, pokud jde o konkrétní kombinaci barev, a sice kaštanově hnědé a béžové barvy. Odvolací senát měl tedy v bodě 49 napadeného rozhodnutí za to, že zpochybněná ochranná známka je velmi jednoduchá a neobsahuje prvek, který by ji mohl individualizovat tak, aby se nejevila jako běžný a základní šachovnicový vzor. Odvolací senát v bodě 50 napadeného rozhodnutí dodal, že taková označení, jako je zpochybněná ochranná známka, jsou zpravidla užívána jako doplňující označení, která koexistují s ochrannou známkou podniku výrobce, takže v bodě 51 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že uvedená ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost. Odvolací senát měl v bodě 55 napadeného rozhodnutí rovněž za to, že dokumenty předložené majitelkou zpochybněné ochranné známky neprokazují, že by relevantní veřejnost byla zvyklá předpokládat obchodní původ dotčených výrobků na základě vzorů. Konečně měl odvolací senát v bodech 73 až 75 napadeného rozhodnutí za to, že na základě důkazů poskytnutých žalobkyní nebylo prokázáno, že zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním na podstatné části relevantního území, a sice v Dánsku, v Portugalsku, ve Finsku a ve Švédsku, a to ke dni podání její přihlášky ani po jejím zápisu.
Návrhová žádání účastníků řízení
11 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů tohoto řízení;
– uložil vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení vynaložených v průběhu řízení před zrušovacím oddělením a odvolacím senátem.
12 OHIM a vedlejší účastnice navrhují, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
13 Na jednání vedlejší účastnice v odpověď na otázku Tribunálu výslovně upustila od dodatečných argumentů, které uplatnila již ve svém původním návrhu na prohlášení neplatnosti a které zopakovala ve vyjádření k žalobě, které byly založeny na skutečnosti, že k zápisu zpochybněné ochranné známky došlo rovněž v rozporu s ustanoveními čl. 7 odst. 1 písm. b) až d), písm. e) bodu iii) a písm. f) nařízení č. 207/2009, což bylo zaznamenáno v protokolu z jednání.
Právní otázky
14 Na podporu své žaloby žalobkyně vznáší dva důvody, přičemž první vychází z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 52 odst. 1 nařízení č. 207/2009 a druhý vychází z porušení čl. 7 odst. 3 a čl. 52 odst. 2 uvedeného nařízení.
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 52 odst. 1 nařízení č. 207/2009
15 Je třeba uvést, že první žalobní důvod vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 52 odst. 1 nařízení č. 207/2009 lze rozdělit na dvě části. Žalobkyně první částí odvolacímu senátu v podstatě vytýká, že se neomezil na posouzení, zda má zpochybněná ochranná známka minimální rozlišovací způsobilost, ale že posuzoval, zda má uvedená ochranná známka jiné vlastnosti, které mohou zaujmout pozornost relevantního spotřebitele, přičemž tak vyžadoval, aby tato ochranná známka dosáhla vyššího prahu rozlišovací způsobilosti. Kromě toho žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že zpochybněnou ochrannou známku prezentoval nesprávným způsobem, jako by se jednalo o obecnou přihlášku se šachovnicovým vzorem. Žalobkyně má rovněž za to, že odvolací senát provedl nesprávné posouzení jednak zpochybněné ochranné známky s ohledem na výrobky náležející do třídy 18, jednak vnímání dotčené veřejnosti. Žalobkyně druhou částí uvádí, že odvolací senát porušil pravidla týkající se důkazního břemene.
K inherentní rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky
16 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 se ochranná známka Společenství prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u OHIM, pokud byla ochranná známka Společenství zapsána v rozporu s článkem 7 tohoto nařízení.
17 Podle judikatury je třeba absolutní důvod pro zamítnutí vykládat ve světle obecného zájmu, který je jeho základem. Pokud jde o čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, pojem „obecný zájem“ zjevně splývá se základní funkcí ochranné známky, kterou je zaručit spotřebiteli totožnost původu výrobku nebo služby označených ochrannou známkou tím, že jim umožní tento výrobek nebo službu odlišit bez možnosti záměny od výrobku nebo služby, které mají jiný původ (viz rozsudek ze dne 8. května 2008, Eurohypo v. OHIM, C‑304/06 P, Sb. rozh., EU:C:2008:261, body 55 a 56 a citovaná judikatura).
18 Rozlišovací způsobilost ochranné známky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 znamená, že tato ochranná známka umožňuje identifikovat výrobek, pro který byl zápis požadován, jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit tento výrobek od výrobků jiných podniků (viz rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Henkel v. OHIM, C‑456/01 P a C‑457/01 P, Recueil, EU:C:2004:258, bod 34 a citovaná judikatura).
19 Tato rozlišovací způsobilost ochranné známky se musí posuzovat jednak vzhledem k výrobkům nebo službám, pro které byl zápis požadován, jednak vzhledem k jejich vnímání relevantní veřejností, již tvoří běžně informovaní a přiměřeně pozorní a obezřetní průměrní spotřebitelé uvedených výrobků nebo služeb (rozsudky Henkel v. OHIM, bod 18 výše, EU:C:2004:258, bod 35, a ze dne 22. června 2006, Storck v. OHIM, C‑25/05 P, Sb. rozh., EU:C:2006:422, bod 25). Úroveň pozornosti průměrného spotřebitele, o němž se má za to, že je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný, se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [rozsudek ze dne 10. října 2007, Bang & Olufsen v. OHIM (Tvar reproduktoru), T‑460/05, Sb. rozh., EU:T:2007:304, bod 32].
20 Podle rovněž ustálené judikatury nejsou kritéria pro posouzení rozlišovací způsobilosti trojrozměrných ochranných známek tvořených vzhledem samotného výrobku odlišná od kritérií použitelných na ostatní kategorie ochranných známek [viz rozsudek Storck v. OHIM, bod 19 výše, EU:C:2006:422, bod 26 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 19. září 2012, Fraas v. OHIM (Kostkovaný vzor sestávající z tmavě šedé, světle šedé, černé, béžové, tmavě červené a světle červené barvy), T‑50/11, EU:T:2012:442, bod 40].
21 V rámci použití těchto kritérií je však třeba zohlednit skutečnost, že vnímání průměrného spotřebitele není nutně stejné v případě trojrozměrné ochranné známky tvořené vzhledem samotného výrobku jako v případě slovní nebo obrazové ochranné známky spočívající v označení nezávislém na vzhledu výrobků, které označuje (viz rozsudek Storck v. OHIM, bod 19 výše, EU:C:2006:422, bod 27 a citovaná judikatura; rozsudek Kostkovaný vzor sestávající z tmavě šedé, světle šedé, černé, béžové, tmavě červené a světle červené barvy, bod 20 výše, EU:T:2012:442, bod 40).
22 Průměrní spotřebitelé totiž obvykle nevyvozují původ výrobků z jejich tvaru nebo tvaru jejich obalu v případě, že neexistuje jakýkoli grafický nebo textový prvek, a může se tedy jevit obtížnější prokázat rozlišovací způsobilost, pokud jde o takovou trojrozměrnou ochrannou známku, než v případě slovní nebo obrazové ochranné známky (viz rozsudek Storck v. OHIM, bod 19 výše, EU:C:2006:422, bod 27 a citovaná judikatura; rozsudek Kostkovaný vzor sestávající z tmavě šedé, světle šedé, černé, béžové, tmavě červené a světle červené barvy, bod 20 výše, EU:T:2012:442, bod 40).
23 Kromě toho podle judikatury čím více se tvar, jehož zápis byl požadován jakožto ochranná známka, přibližuje nejpravděpodobnějšímu tvaru, který bude mít dotčený výrobek, tím je pravděpodobnější, že uvedený tvar postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Za těchto podmínek nepostrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 pouze ochranná známka, která se podstatným způsobem odlišuje od normy nebo od zvyklostí daného odvětví, a v důsledku toho je způsobilá plnit svou základní funkci označení původu [rozsudky Henkel v. OHIM, bod 18 výše, EU:C:2004:258, bod 39, a ze dne 12. ledna 2006, Deutsche SiSi-Werke v. OHIM, C‑173/04 P, Sb. rozh., EU:C:2006:20, bod 31; rovněž viz rozsudek ze dne 21. dubna 2010, Schunk v. OHIM (Vyobrazení části sklíčidla), T‑7/09, EU:T:2010:153, bod 19 a citovaná judikatura].
24 Tato judikatura, rozvinutá pro trojrozměrné ochranné známky tvořené vzhledem samotného výrobku, je rovněž platná tehdy, je-li zpochybněnou ochrannou známkou obrazová ochranná známka tvořená dvojrozměrným ztvárněním uvedeného výrobku. V takovém případě totiž ochranná známka také nesestává z označení nezávislého na vzhledu výrobků, které označuje [v tomto smyslu viz rozsudek Storck v. OHIM, bod 19 výše, EU:C:2006:422, bod 29; usnesení ze dne 13. září 2011, Wilfer v. OHIM, C‑546/10 P, EU:C:2011:574, bod 59; rozsudky ze dne 14. září 2009, Lange Uhren v. OHIM (Geometrická pole na ciferníku hodinek), T‑152/07, EU:T:2009:324, bod 70 a Kostkovaný vzor sestávající z tmavě šedé, světle šedé, černé, béžové, tmavě červené a světle červené barvy, bod 20 výše, EU:T:2012:442, bod 42].
25 Tak je tomu rovněž v případě obrazové ochranné známky tvořené částí tvaru výrobku, který označuje, jelikož ji relevantní veřejnost bude bezprostředně a bez zvláštního přemýšlení vnímat jako vyobrazení zvláště zajímavého či přitažlivého detailu předmětného výrobku, a nikoli jako označení jeho obchodního původu (Kostkovaný vzor sestávající z tmavě šedé, světle šedé, černé, béžové, tmavě červené a světle červené barvy, bod 20 výše, EU:T:2012:442, bod 43).
26 Argumenty žalobkyně směřující proti legalitě napadeného rozhodnutí je třeba přezkoumat ve světle těchto úvah.
27 Zaprvé je třeba uvést, že v projednávané věci účastnice řízení nezpochybňují posouzení odvolacího senátu uvedené v bodě 29 napadeného rozhodnutí, podle něhož jsou výrobky, na něž se vztahuje zpochybněná ochranná známka, výrobky běžné spotřeby, takže relevantní veřejnost tvoří průměrný spotřebitel Unie, o němž se má za to, že je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný. Kromě toho, jak správně uvedl odvolací senát, z popisu uvedených výrobků nevyplývá, že jde o luxusní výrobky nebo o výrobky natolik sofistikované či natolik drahé, že by relevantní veřejnost mohla s ohledem na ně vykazovat zvláštní pozornost.
28 Zadruhé je nutno konstatovat, že s ohledem na dotčené výrobky je zpochybněná ochranná známka prezentována ve tvaru vzoru, který je určen buď k umístění na části uvedených výrobků, anebo k pokrytí celého jejich povrchu, což žalobkyně výslovně připustila na jednání v odpověď na otázku Tribunálu.
29 S ohledem na dotčené výrobky, a sice výrobky z kůže a imitace kůže, různé tašky či náprsní tašky, jakož i deštníky a slunečníky, které mohou obsahovat prvky z tkaniny, je možné, že dotčený vzor pokryje více či méně rozsáhlou plochu těchto výrobků, což tedy odpovídá jejich vnějšímu vzhledu (v tomto smyslu viz rozsudek Kostkovaný vzor sestávající z tmavě šedé, světle šedé, černé, béžové, tmavě červené a světle červené barvy, bod 20 výše, EU:T:2012:442, bod 50).
30 Z toho vyplývá, že odvolací senát měl v bodě 33 napadeného rozhodnutí správně za to, že určujícím prvkem zpochybněné ochranné známky je skutečnost, že splývá se vzhledem dotčeného výrobku.
31 Proto na rozdíl od tvrzení žalobkyně, jež uvádí, že odvolací senát neprávem požadoval, aby prokázala, že zpochybněná ochranná známka dosáhla vyššího prahu rozlišovací způsobilosti, odvolací senát při posouzení rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky právem vycházel ze zásad použitelných na trojrozměrné ochranné známky. Úvahy uvedené v bodech 24 a 25 výše totiž odůvodňují použití judikatury rozvinuté pro trojrozměrné ochranné známky, uvedené v bodech 20 až 23 výše, rovněž v případě obrazových ochranných známek tvořených tvarem dotčeného výrobku nebo tvarem části dotčeného výrobku, neboť ani takové ochranné známky nejsou nezávislé na vzhledu výrobku, které označují (v tomto smyslu viz rozsudek Kostkovaný vzor sestávající z tmavě šedé, světle šedé, černé, béžové, tmavě červené a světle červené barvy, bod 20 výše, EU:T:2012:442, bod 53).
32 Zatřetí je třeba přezkoumat argument žalobkyně, podle něhož existuje praxe, na základě níž se takové obrazové ochranné známky používají v oblasti obchodu s výrobky, na něž se vztahuje zpochybněná ochranná známka, za účelem obchodní identifikace, takže je veřejnost zvyklá vnímat jako ochranné známky označení odlišná od slovních ochranných známek, a zvláště vzory pokrývající celý povrch různých druhů koženého zboží. Podle žalobkyně z toho vyplývá, že stačí, aby dotčená ochranná známka měla minimální stupeň rozlišovací způsobilosti k tomu, aby si zachovala přiznaný zápis.
33 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr již v usnesení Wilfer v. OHIM, bod 24 výše (EU:C:2011:574, bod 55), odmítl tezi, podle níž výrobky, s ohledem na něž je spotřebitel zvyklý na to, že tvary určitých prvků výrobku jako celku slouží k označení jeho původu, jsou vyloučeny z uplatnění judikatury uvedené v bodě 23 výše. Soudní dvůr naopak uvedl, že z této judikatury vyplývá, že jestliže vzhled výrobků v daném odvětví nebo vzhled určitého prvku těchto výrobků slouží k označení jejich výrobce, je to pouze z důvodu, že se vzhled dostatečného počtu těchto výrobků nebo prvků těchto výrobků podstatným způsobem odlišuje od normy nebo zvyklostí uvedeného odvětví (usnesení Wilfer v. OHIM, bod 24 výše, EU:C:2011:574, bod 56 a rozsudek Kostkovaný vzor sestávající z tmavě šedé, světle šedé, černé, béžové, tmavě červené a světle červené barvy, bod 20 výše, EU:T:2012:442, bod 58).
34 Z toho vyplývá, že v každém případě je argument žalobkyně, podle něhož je spotřebitel zvyklý rozpoznat určitý vzor jakožto označení obchodního původu výrobků, irelevantní, neboť okolnost, že spotřebitelé taková označení rozpoznají jako ochrannou známku, nezbytně neznamená, že mají inherentní rozlišovací způsobilost. Je totiž možné, že ochranná známka získá rozlišovací způsobilost na základě dlouhodobějšího užívání [rozsudek ze dne 28. září 2010, Rosenruist v. OHIM (Zobrazení kapsy se dvěma křivkami), T‑388/09, EU:T:2010:410, bod 33].
35 Začtvrté je třeba přezkoumat, zda se zpochybněný vzor podstatným způsobem odlišuje od normy nebo zvyklostí daného odvětví, a v důsledku toho umožní spotřebiteli identifikovat vzor odpovídající formě zpochybněného ztvárnění jako pocházející od určitého podniku, a odlišit jej tedy od vzorů pocházejících od jiných podniků.
36 V projednávané věci zpochybněnou ochrannou známku tvoří – jak správně uvedl odvolací senát v bodě 30 napadeného rozhodnutí – pravidelný vzor střídajících se čtverců dvou barev, a sice kaštanově hnědé a béžové barvy, který přebírá kompozici šachovnice. Rastrová a řetězová struktura, která představuje, jak uvádí žalobkyně, vzor ve vzoru, je obsažena rovněž uvnitř čtverců způsobem metody zdánlivého tkaní dvou propletených vláken.
37 Jednak je šachovnicový vzor základním a běžným obrazovým vzorem, neboť se skládá z pravidelného sledu čtverců stejné velikosti, které se odlišují střídáním různých barev, v projednávané věci kaštanově hnědé a béžové barvy. Tento vzor tak neobsahuje žádnou významnou změnu v porovnání s konvenčním ztvárněním šachovnic a shoduje se s tradičním modelem takového vzoru. I když je dotčený vzor použitý na takové výrobky, jako jsou výrobky náležející do třídy 18, neodlišuje se od normy či zvyklostí daného odvětví, jelikož jsou takové výrobky zpravidla pokryty tkaninami různých druhů, přičemž šachovnicový vzor může právě z důvodu značné jednoduchosti představovat jeden z těchto vzorů.
38 V tomto ohledu, jak správně uvedl odvolací senát v bodě 37 napadeného rozhodnutí, aniž to žalobkyně zpochybnila, je šachovnicový vzor vyobrazením, které vždy existovalo a které bylo používáno v oblasti dekorativních umění. Dekorativní umění mají i přes nesouhlas ze strany žalobkyně nepopiratelnou spojitost s výrobky náležejícími do třídy 18. V tomto ohledu každopádně ze skutečností uvedených ve spise OHIM vyplývá, že takový vzor byl používán v oblasti dekorace obecně (zejména oděvů a podlahové dlažby) a je používán rovněž na kobercích z Bayeux.
39 Dále pak rastrový a řetězový vzor, který figuruje uvnitř každého ze čtverců šachovnice, odpovídá zamýšlenému vzhledovému efektu proplétání dvou různých tkanin, bez ohledu na jejich povahu (vlna, hedvábí, kůže atd.), což je tedy obvyklé, pokud jde o takové výrobky, jako jsou výrobky náležející do třídy 18.
40 Jsou-li použity na výrobky spadající do třídy 18 dotčené v projednávané věci, je třeba konstatovat, že z grafického hlediska ztvárnění šachovnice, v níž se střídá kaštanově hnědá a béžová barva a dojem propletení vláken neobsahují žádnou významnou změnu v porovnání s konvenčním ztvárněním takových výrobků, takže dotčená veřejnost bude ve skutečnosti vnímat pouze obyčejný a běžný vzor.
41 Je třeba uvést, že umístění obou prvků, které samy o sobě nemají rozlišovací způsobilost, vedle sebe nemůže změnit vnímání dotčené veřejnosti, pokud jde o neexistující rozlišovací způsobilost zpochybněné ochranné známky ab initio. Z umístění šachovnice a rastrového a řetězového vzoru vedle sebe totiž nevyplývá žádný prvek, který by se odlišoval od normy či zvyklostí dotčeného odvětví, takže argumentace žalobkyně, podle níž je zpochybněná ochranná známka komplexní, zvláštní a originální, nemůže obstát (v tomto smyslu viz rozsudek Kostkovaný vzor sestávající z tmavě šedé, světle šedé, černé, béžové, tmavě červené a světle červené barvy, bod 20 výše, EU:T:2012:442, bod 70).
42 Žalobkyně rovněž neprávem tvrdí, že odvolací senát nesprávně posoudil zpochybněnou ochrannou známku z důvodu, že ji omezil na šachovnici, namísto toho, aby ji přezkoumal s ohledem na všechny její zvláštnosti (a sice ztvárnění šachovnice, rastrovou a řetězovou strukturu a kaštanově hnědou a béžovou barvu).
43 Kromě toho, že odvolací senát – jak ostatně uvedla žalobkyně – v bodě 30 napadeného rozhodnutí zpochybněnou ochrannou známku správně popsal jako ochrannou známku složenou ze šachovnice, v níž se střídají kaštanově hnědá a béžová barva a jež má rastrovou a řetězovou strukturu, z další části napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát postupně přezkoumal nejprve v bodech 37 až 42 napadeného rozhodnutí šachovnicový vzor, následně v bodech 43 až 47 uvedeného rozhodnutí rastrovou a řetězovou strukturu a konečně v bodě 48 tohoto rozhodnutí kombinaci použitých barev, a sice kaštanově hnědé a béžové barvy, přičemž v bodech 49 až 51 napadeného rozhodnutí v rámci analýzy celkového dojmu vyplývajícího z tohoto umístění prvků vedle sebe dospěl k závěru, že zpochybněná ochranná známka postrádá jakoukoli rozlišovací způsobilost.
44 Ačkoli je pravda, že odvolací senát přezkoumal vzor, který tvoří rastrová a řetězová struktura, až poté, co dospěl k závěru, že šachovnicový vzor postrádá rozlišovací způsobilost, je třeba připomenout, že pro účely posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky složené z několika prvků (kombinovaná ochranná známka) je třeba tuto ochrannou známku posuzovat jako celek. To však není neslučitelné s postupným přezkumem jednotlivých prvků tvořících ochrannou známku [rozsudek ze dne 20. listopadu 2002, Bosch v. OHIM (Kit Pro a Kit Super Pro), T‑79/01 a T‑86/01, Recueil, EU:T:2002:279, bod 22; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek ze dne 19. září 2001, Procter & Gamble v. OHIM (Bílá čtvercová tableta, pokrytá zelenými a světle zelenými skvrnami), T‑118/00, Recueil, EU:T:2001:226, bod 59].
45 Odvolací senát tak tím, že zaprvé přezkoumal postupně jednotlivé prvky zpochybněné ochranné známky a zadruhé provedl průzkum zpochybněné ochranné známky jako celku neporušil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 (v tomto smyslu viz rozsudek Eurohypo v. OHIM, bod 17 výše, EU:C:2008:261, bod 41 a citovaná judikatura).
46 Z předcházející analýzy rovněž vyplývá, že žalobkyně neprávem uvádí, že odvolací senát provedl oddělený přezkum jednotlivých prvků tvořících zpochybněnou ochrannou známku, namísto toho, aby tuto ochrannou známku přezkoumal jako celek.
47 Zapáté, pokud jde o argument žalobkyně, podle něhož byla předmětem zápisu Společenství jiná označení analogická zpochybněné ochranné známce, je třeba připomenout, že rozhodnutí o zápisu označení jako ochranné známky Společenství, která odvolací senáty přijímají na základě nařízení č. 207/2009, jsou přijímána v rámci přesně stanovené pravomoci, a nikoliv v rámci diskreční pravomoci. Legalita rozhodnutí odvolacích senátů musí být tudíž posuzována výlučně na základě tohoto nařízení tak, jak je vykládáno unijním soudem, a nikoli na základě dřívější rozhodovací praxe odvolacích senátů [rozsudek ze dne 15. září 2005, BioID v. OHIM, C‑37/03 P, Sb. rozh., EU:C:2005:547, bod 47 a rozsudek ze dne 13. dubna 2011, Air France v. OHIM (Tvar rovnoběžníku), T‑159/10, EU:T:2011:176, bod 37].
48 Je třeba dodat, že je zajisté pravda, že OHIM je povinen vykonávat své pravomoci v souladu s takovými obecnými zásadami unijního práva, jako je zásada rovného zacházení a zásada řádné správy (rozsudek ze dne 10. března 2011, Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM, C‑51/10 P, Sb. rozh., EU:C:2011:139, bod 73).
49 S ohledem na tyto dvě posledně uvedené zásady musí OHIM v rámci řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství zohlednit již přijatá rozhodnutí ve věci zápisů podobných ochranných známek a se zvláštní pozorností se zabývat otázkou, zda je třeba rozhodnout v tomtéž smyslu či nikoli (v tomto smyslu viz rozsudek Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM, bod 48 výše, EU:C:2011:139, bod 74 a citovaná judikatura).
50 Zásady rovného zacházení a řádné správy však musí být v souladu s dodržováním legality.
51 Proto osoba, která vznáší námitky proti návrhu na prohlášení neplatnosti zapsané ochranné známky, nemůže ve svůj prospěch uplatňovat případnou protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby, aby dosáhla totožného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM, bod 48 výše, EU:C:2011:139, bod 76 a citovaná judikatura).
52 V projednávané věci se ukázalo, že zápisu ochranné známky Společenství brání s ohledem na výrobky, pro něž byl zápis přiznán a s ohledem na vnímání zúčastněných kruhů jeden z důvodů pro zamítnutí zápisu uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, vykládaném ve spojení s čl. 52 odst. 1 téhož nařízení.
53 Z předcházejícího vyplývá, že je třeba první část prvního žalobního důvodu zamítnout.
K tomu, že odvolací senát údajně porušil pravidla týkající se důkazního břemene
54 Podle žalobkyně vzhledem k tomu, že zpochybněná ochranná známka byla zapsána, přísluší osobě, která zpochybnila platnost jejího zápisu, aby domněnku platnosti tohoto zápisu vyvrátila.
55 Z tohoto předpokladu podle žalobkyně vyplývá, že přísluší tomu, kdo zpochybňuje rozlišovací způsobilost zapsané ochranné známky, aby prokázal, že odvolací senát pochybil, když dospěl k závěru, že zpochybněná ochranná známka může být zapsána.
56 Žalobkyně dodává, že odvolací senát nemůže zhojit nečinnost osoby, jež podala návrh na prohlášení neplatnosti, tím, že bude vycházet pouze ze své „obecné zkušenosti“ k tomu, aby vyvrátil domněnku platnosti zápisu zpochybněné ochranné známky.
57 Článek 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 stanoví, že ochranná známka Společenství se prohlásí za neplatnou, pokud byla uvedená ochranná známka zapsána v rozporu s článkem 7 uvedeného nařízení.
58 Článek 57 odst. 1 nařízení č. 207/2009 stanoví, že při průzkumu návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou vyzývá OHIM účastníky tak často, jak je to nezbytné, aby předložili ve stanovené lhůtě vyjádření ke sdělením, která jim zaslal, nebo ke sdělením ostatních účastníků. Podle čl. 57 odst. 5 nařízení č. 207/2009 vyplývá-li z projednání návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou, že známka neměla být pro některé nebo pro všechny výrobky nebo služby zapsána, pak je známka ve vztahu k těmto výrobkům nebo službám prohlášena za neplatnou.
59 Kromě toho v souladu s čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 v průběhu průzkumu absolutních důvodů pro zamítnutí průzkumoví referenti OHIM, a na základě odvolání odvolací senáty OHIM musí zkoumat skutečnosti z moci úřední za účelem určení, zda ochranná známka, jejíž zápis je požadován, spadá pod jeden z důvodů pro zamítnutí zápisu uvedených v článku 7 téhož nařízení, či nikoliv. Z toho vyplývá, že příslušné orgány OHIM mohou být vedeny k tomu, aby založily svá rozhodnutí na skutečnostech, které nebyly přihlašovatelem uplatněny. OHIM je povinen zkoumat relevantní skutečnosti, které by jej mohly vést k uplatnění absolutního důvodu pro zamítnutí, z moci úřední [rozsudek Storck v. OHIM, bod 19 výše, EU:C:2006:422, bod 50; rozsudky ze dne 15. března 2006, Develey v. OHIM (Tvar plastové láhve), T‑129/04, Sb. rozh., EU:T:2006:84, bod 16 a ze dne 12. dubna 2011, Fuller & Thaler Asset Management v. OHIM (BEHAVIOURAL INDEXING), T‑310/09 a T‑383/09, EU:T:2011:157, bod 29].
60 V rámci řízení o prohlášení neplatnosti však nelze odvolací senát donutit k tomu, aby znovu provedl z moci úřední přezkum relevantních skutečností, provedený průzkumovým referentem, které by jej mohly vést k uplatnění absolutních důvodů pro zamítnutí. Z ustanovení článků 52 a 55 nařízení č. 207/2009 vyplývá, že se ochranná známka Společenství považuje za platnou do okamžiku, kdy ji OHIM v návaznosti na řízení o prohlášení neplatnosti prohlásí za neplatnou. Vztahuje se tedy na ni domněnka platnosti, která představuje logický důsledek kontroly, kterou provádí OHIM v rámci průzkumu přihlášky k zápisu [rozsudek ze dne 13. září 2013, Fürstlich Castell’sches Domänenamt v. OHIM – Castel Frères (CASTEL), T‑320/10, Sb. rozh. (Výňatky), EU:T:2013:424, bod 27].
61 Tato domněnka platnosti omezuje povinnost OHIM, uvedenou v čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009, aby relevantní skutečnosti, které by jej mohly vést k uplatnění absolutních důvodů pro zamítnutí, zkoumal z moci úřední, na průzkum přihlášky ochranné známky Společenství provedený průzkumovými referenty, a na základě odvolání odvolacími senáty při řízení o zápisu uvedené ochranné známky. Jelikož se přitom v rámci řízení o prohlášení neplatnosti má za to, že zapsaná ochranná známka Společenství je platná, přísluší osobě, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, aby u OHIM uplatnila konkrétní skutečnosti, které by její platnost zpochybnily (rozsudek CASTEL, bod 60 výše, EU:T:2013:424, bod 28).
62 Ačkoli tato domněnka platnosti zápisu omezuje povinnost OHIM zkoumat relevantní skutečnosti, nemůže mu však zabránit – zejména s ohledem na skutečnosti uplatněné účastníkem řízení, který napadá platnost zpochybněné ochranné známky – v tom, aby vycházel nejen pouze z těchto argumentů, jakož i z případných důkazů, které tento účastník řízení přiložil ke svému návrhu na prohlášení neplatnosti, ale rovněž na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, i z obecně známých skutečností uvedených OHIM v rámci řízení o prohlášení neplatnosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. ledna 2013, Welte-Wenu v. OHIM – Komise (EUROPEAN DRIVESHAFT SERVICES), T‑413/11, EU:T:2013:12, bod 24 a citovaná judikatura].
63 Vzhledem k tomu, že v projednávané věci vedlejší účastnice zpochybnila platnost dotčené ochranné známky, přičemž vycházela ze skutečností na podporu svého návrhu na prohlášení neplatnosti, příslušelo odvolacímu senátu – jak to učinil – přezkoumat tyto skutečnosti, jakož i zohlednit existenci obecně známých skutečností, které průzkumový referent případně opomněl zohlednit v rámci zápisného řízení.
64 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že odvolací senát v bodě 37 napadeného rozhodnutí uvedl, že konstatování, podle něhož vyobrazení šachovnice je základním a běžným vyobrazením skládajícím se z velmi jednoduchých prvků, je obecně známou skutečností (rovněž v tomto smyslu viz bod 44 napadeného rozhodnutí) a měl rovněž za to, že toto konstatování podepírají skutečnosti uplatněné vedlejší účastnicí, jež se týkají skutečnosti, že zpochybněná ochranná známka neměla rozlišovací způsobilost ab initio s ohledem na skutečnosti, z nichž vyplývá, že šachovnicový vzor byl používán v oblasti dekorativních umění.
65 Je třeba konstatovat, že odvolací senát tímto jednáním nikterak neporušil pravidla týkající se důkazního břemene.
66 Z předcházejícího vyplývá, že je třeba druhou část prvního žalobního důvodu zamítnout, a tudíž je třeba zamítnout první žalobní důvod v plném rozsahu.
Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 7 odst. 3 a čl. 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009
67 Žalobkyně odvolacímu senátu v rámci první části tohoto důvodu v podstatě vytýká, že zohlednil nesprávné datum k určení, zda zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost, a v rámci druhé části mu vytýká, že vyžadoval, aby důkazy týkající se toho, že zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost, byly předloženy pro každý z členských států, a nikoli pro podstatou část Unie.
K pochybení, co se týče data, které je třeba zohlednit pro účely určení, zda zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost
68 Podle žalobkyně odvolací senát tím, že uvedl, že relevantním datem pro použití čl. 7 odst. 3 je datum podání přihlášky zpochybněné ochranné známky (18. září 1996) a relevantním datem pro použití článku 52 nařízení č. 207/2009 je datum jejího zápisu (27. srpna 1998), zohlednil nesprávné datum. Odvolací senát měl totiž zohlednit situaci v okamžiku, kdy vedlejší účastnice podala návrh na prohlášení neplatnosti, tedy ke dni 28. září 2009.
69 Je třeba uvést, že podle čl. 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009 byla-li ochranná známka Společenství zapsána v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. b) až d) uvedeného nařízení, nemůže být prohlášena za neplatnou, pokud v důsledku užívání získala po svém zápisu rozlišovací způsobilost pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána.
70 Podle ustálené judikatury tak ochranná známka, jejíž prohlášení neplatnosti je navrhováno, musí k tomu, aby se na ni mohl vztahovat čl. 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009, získat rozlišovací způsobilost mezi datem svého zápisu a datem návrhu na prohlášení neplatnosti. Přísluší majiteli ochranné známky, aby předložil vhodné a dostatečné důkazy k prokázání, že tato ochranná známka získala takovou způsobilost [usnesení ze dne 2. prosince 2009, Powerserv Personalservice v. OHIM, C‑553/08 P, Sb. rozh., EU:C:2009:745, bod 91; viz rozsudek ze dne 9. března 2011, Longevity Health Products v. OHIM – Performing Science (5 HTP), T‑190/09, EU:T:2011:78, bod 46 a citovaná judikatura].
71 Je zajisté pravda, jak uvádí žalobkyně, že ačkoli odvolací senát v bodě 70 napadeného rozhodnutí uvedl, že „relevantním datem pro použití čl. 7 odst. 3 je datum podání přihlášky zpochybněné ochranné známky Společenství (18. září 1996) a relevantním datem pro použití čl. 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009 je datum jejího zápisu (27. srpna 1998)“, je třeba konstatovat, že touto formulací odvolací senát pouze odkázal na okamžik, který je třeba zohlednit jednak v rámci čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009, a sice datum podání přihlášky ochranné známky, a jednak v rámci čl. 52 odst. 2 uvedeného nařízení, a sice dobu po zápisu zpochybněné ochranné známky.
72 To ostatně potvrzuje bod 71 napadeného rozhodnutí, v němž odvolací senát – třebaže odkázal na data 18. září 1996 a 27. srpna 1998 – měl za to, že je třeba prokázat „buď to, že zpochybněná ochranná známka Společenství získala rozlišovací způsobilost v důsledku svého užívání v patnácti členských státech Unie k datu podání její přihlášky, nebo že takovou způsobilost získala v důsledku svého užívání následně po svém zápisu v patnácti tehdejších členských státech Unie“.
73 Odvolací senát tedy při zmínění užívání zpochybněné ochranné zámky po jejím zápisu nezbytně vycházel z důkazů, které žalobkyně uplatnila a které pocházely z doby následující po zápisu zpochybněné ochranné známky.
74 Kromě toho z bodu 72 napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát tím, že zmínil důkazy uplatněné žalobkyní a uvedl roky 1996 a 2010, pokud jde o tabulku s číselnými údaji vztahujícími se k výrobkům žalobkyně prodaným mezi těmito dvěma roky, zohlednil všechny důkazy, aniž prohlásil nepřípustnost těch důkazů, které pocházely buď z doby následující po zápisu zpochybněné ochranné známky, nebo dokonce z doby následující po podání návrhu na prohlášení neplatnosti uvedené ochranné známky (28. září 2009).
75 Z toho vyplývá, že i přes nejednoznačnou formulaci bodu 70 napadeného rozhodnutí, jak ostatně uvádí OHIM, z uvedeného rozhodnutí nikterak nevyplývá, že odvolací senát pochybil, pokud jde o datum, které je třeba zohlednit pro účely určení, zda zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost v důsledku užívání, či opomněl nebo odmítl zohlednit všechny důkazy uplatněné žalobkyní, ostatně bez ohledu na datum jejich vyhotovení, takže žalobkyně není oprávněna odvolacímu senátu vytýkat, že zohlednil nesprávné datum pro účely určení, zda zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost.
76 Z předcházejícího vyplývá, že první část druhého žalobního důvodu musí být zamítnuta.
K údajnému pochybení, k němuž došlo, pokud jde o určení toho, zda zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost
77 Pokud jde o údajné pochybení, co se týče rozsahu území, na němž zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost, žalobkyně tvrdí, že odvolací senát neprávem vyžadoval, aby byl důkaz předložen pro každý z patnácti členských států, z nichž se v rozhodné době Unie skládala, třebaže měl vyžadovat pouze, aby byl předložen důkaz o tom, že uvedená ochranná známka získala rozlišovací způsobilost v důsledku užívání v podstatné části Unie, i když se související důkazy netýkají každého z členských států.
78 S ohledem na skutečnost, že podle žalobkyně z úvah odvolacího senátu lze vyvodit, že odvolací senát měl za to, že dokumenty předložené žalobkyní jsou dostatečné k prokázání, že zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost v důsledku užívání přinejmenším v jedenácti členských státech, má žalobkyně za to, že tento počet je více než dostatečný k dosažení „prahu podstatné části“. V každém případě má žalobkyně za to, že rovněž předložila důkazy o relevantním užívání zpochybněné ochranné známky v Dánsku, v Portugalsku, ve Finsku a ve Švédsku (přílohy 4 a 7 přiložené k podání ze dne 11. listopadu 2011, v němž je odůvodněno odvolání žalobkyně).
79 Na základě čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009 absolutní důvod pro zamítnutí uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení nebrání zápisu ochranné známky, pokud ochranná známka získala užíváním ve vztahu k výrobkům, pro které je požadován její zápis do rejstříku, rozlišovací způsobilost.
80 Stejně tak čl. 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009 stanoví zejména, že byla-li ochranná známka Společenství zapsána v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. b), nemůže být prohlášena za neplatnou, pokud v důsledku užívání získala po svém zápisu rozlišovací způsobilost pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána.
81 V tomto ohledu je třeba rovněž uvést, že v souladu s ustanoveními čl. 165 odst. 1 a 4 nařízení č. 207/2009 může být důkaz o rozlišovací způsobilosti získané užíváním předložen pouze pro státy, které byly členy Unie k datu podání přihlášky zpochybněné ochranné známky, tedy v projednávané věci pro Unii, která se k 18. září 1996 skládala z patnácti členských států.
82 Označení postrádající inherentní rozlišovací způsobilost, které na základě svého užívání před podáním přihlášky k jeho zápisu jako ochranné známky Společenství získalo takovou rozlišovací způsobilost pro výrobky nebo služby uvedené v přihlášce k zápisu, lze podle čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009 zapsat, jelikož se nejedná o ochrannou známku „zapsanou v rozporu s článkem 7“. Článek 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009 není tedy v takovém případě vůbec relevantní. Posledně uvedené ustanovení se týká spíše ochranných známek, jejichž zápisu bránily důvody pro zamítnutí uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b) až d) nařízení č. 207/2009 a které by při neexistenci takového ustanovení musely být prohlášeny za neplatné podle čl. 52 odst. 1 nařízení č. 207/2009. Cílem čl. 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009 je právě zachování platnosti zápisu těch ochranných známek, které v důsledku svého užívání v mezidobí, to znamená po svém zápisu, získaly rozlišovací způsobilost pro výrobky nebo služby, pro které byly zapsány, navzdory okolnosti, že tento zápis byl v okamžiku, kdy k němu došlo, v rozporu s článkem 7 nařízení č. 207/2009 [rozsudek ze dne 15. října 2008, Powerserv Personalservice v. OHIM – Manpower (MANPOWER), T‑405/05, Sb. rozh., EU:T:2008:442, bod 127].
83 Je třeba rovněž připomenout, že čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009 nestanoví autonomní právo na zápis ochranné známky. Obsahuje výjimku z důvodů pro zamítnutí zápisu uvedených v čl. 7 odst. 1 písm. b) až d) tohoto nařízení. Jeho dosah musí být tedy vykládán v závislosti na těchto důvodech pro zamítnutí [rozsudky Geometrická pole na ciferníku hodinek, bod 24 výše, EU:T:2009:324, bod 121, a ze dne 17. května 2011, Diagnostiko kai Therapeftiko Kentro Athinon „Ygeia“ v. OHIM (υγεία), T‑7/10, EU:T:2011:221, bod 39].
84 Kromě toho je třeba připomenout, že v souladu s čl. 1 odst. 2 nařízení č. 207/2009 má ochranná známka Společenství „jednotnou povahu“, což znamená, že „má stejné účinky v celém Společenství“. Z jednotné povahy ochranné známky Společenství vyplývá, že aby označení mohlo být zapsáno, musí mít rozlišovací způsobilost v celé Unii. Podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 207/2009 je tak třeba zamítnout zápis ochranné známky, pokud postrádá rozlišovací způsobilost v části Unie [rozsudek ze dne 30. března 2000, Ford Motor v. OHIM (OPTIONS), T‑91/99, Recueil, EU:T:2000:95, body 23 až 25]. Část Unie uvedenou ve zmíněném odstavci 2 může případně představovat jediný členský stát [rozsudky Storck v. OHIM, bod 19 výše, EU:C:2006:422, bod 83, a ze dne 7. září 2006, Bovemij Verzekeringen, C‑108/05, Sb. rozh., EU:C:2006:530, bod 28; viz rovněž bod 45 stanoviska generální advokátky E. Sharpston vydaného v rámci uvedeného rozsudku; rozsudky ze dne 10. listopadu 2004, Storck v. OHMI (Tvar obalu bonbónů), T‑402/02, Sb. rozh., EU:T:2004:330, body 85, 86, 88 a 89; ze dne 12. září 2007, Glaverbel v. OHIM (Vyobrazení struktury povrchu skla), T‑141/06, EU:T:2007:273, body 35, 38 a 40; Geometrická pole na ciferníku hodinek, bod 24 výše, EU:T:2009:324, bod 134; ze dne 29. září 2010, CNH Global v. OHIM (Vyobrazení traktoru v červené, černé a šedé barvě), T‑378/07, Sb. rozh., EU:T:2010:413, bod 49; ze dne 9. prosince 2010, Earle Beauty v. OHIM (NATURALLY ACTIVE), T‑307/09, EU:T:2010:509, bod 49; υγεία, bod 83 výše, EU:T:2011:221, bod 40; ze dne 6. července 2011, Audi a Volkswagen v. OHIM (TDI), T‑318/09, Sb. rozh., EU:T:2011:330, bod 46, a ze dne 1. února 2013, Ferrari v. OHIM (PERLE’), T‑104/11, EU:T:2013:51, bod 38].
85 Článek 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009, který umožňuje zápis označení, která získala rozlišovací způsobilost v důsledku užívání, musí být vykládán ve světle těchto požadavků. V důsledku toho je nutné prokázat získání takové rozlišovací způsobilosti užíváním na celém území, na němž ochranná známka takovou rozlišovací způsobilost postrádala ab initio (rozsudky Storck v. OHIM, bod 19 výše, EU:C:2006:422, bod 83; Vyobrazení traktoru v červené, černé a šedé barvě, bod 84 výše, EU:T:2010:413, bod 30, a υγεία, bod 83 výše, EU:T:2011:221, bod 41).
86 Z jednotné povahy ochranné známky Společenství kromě toho vyplývá, že k tomu, aby označení bylo možné zapsat, musí mít inherentní rozlišovací způsobilost či způsobilost získanou užíváním v celé Unii. Bylo by totiž paradoxní připustit jednak na základě čl. 3 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, s. 25), že by členský stát musel zamítnout zápis označení postrádajícího rozlišovací způsobilost na jeho území jakožto národní ochrannou známku a jednak že by tentýž stát musel respektovat ochrannou známku Společenství týkající se téhož označení pouze z důvodu, že toto označení získalo rozlišovací způsobilost na území jiného členského státu [rozsudek ze dne 14. prosince 2011, Vuitton Malletier v. OHIM – Friis Group International (Vyobrazení zavíracího mechanismu), T‑237/10, EU:T:2011:741, bod 100].
87 Kromě toho v případě takových ochranných známek, které nejsou slovní, jako je ochranná známka dotčená v projednávané věci, je třeba předpokládat, že posouzení rozlišovací způsobilosti je stejné v celé Unii, ledaže existují konkrétní indicie v opačném smyslu. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci ze spisu nevyplývá, že by tomu tak bylo, je třeba mít za to, že absolutní důvod pro zamítnutí uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 existuje s ohledem na přihlášenou ochrannou známku v celé Unii. Aby tedy bylo možné tuto ochrannou známku zapsat na základě čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009, musí získat rozlišovací způsobilost užíváním v celé Unii [rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Eurocermex v. OHIM (Tvar pivní láhve), T‑399/02, Recueil, EU:T:2004:120, bod 47; Tvar obalu bonbónů, bod 84 výše, EU:T:2004:330, bod 86; ze dne 10. března 2009, Piccoli v. OHIM (Tvar mušle), T‑8/08, EU:T:2009:63, body 37 až 39, a ze dne 17. prosince 2010, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngliv. OHIM (Forma čokoládového zajíčka), T‑395/08, EU:T:2010:550, bod 53].
88 Kromě toho z judikatury vyplývá, že získání rozlišovací způsobilosti užíváním ochranné známky vyžaduje, aby alespoň podstatná část relevantní veřejnosti identifikovala díky ochranné známce dotyčné výrobky nebo služby jako pocházející od určitého podniku [rozsudky Tvar pivní láhve, bod 87 výše, EU:T:2004:120, bod 42; rozsudek ze dne 15. prosince 2005, BIC v. OHIM (Tvar kamínkového zapalovače), T‑262/04, Sb. rozh., EU:T:2005:463, bod 61, a υγεία, bod 83 výše, EU:T:2011:221, bod 42]. Pokud však jde o okolnosti, za nichž lze takovou podmínku považovat za splněnou, nemohou být prokázány pouze na základě obecných a abstraktních údajů (rozsudek ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee, C‑108/97 a C‑109/97, Recueil, EU:C:1999:230, bod 52; rozsudek υγεία, bod 83 výše, EU:T:2011:221, bod 45).
89 Soudní dvůr upřesnil, že pro určení, zda ochranná známka získala rozlišovací způsobilost v důsledku užívání, musí příslušný orgán globálně posoudit prvky, které mohou prokázat, že ochranná známka se stala způsobilou identifikovat dotyčný výrobek jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit tento výrobek od výrobků jiných podniků (rozsudek Windsurfing Chiemsee, bod 88 výše, EU:C:1999:230, bod 49; rozsudky Tvar kamínkového zapalovače, bod 88 výše, EU:T:2005:463, bod 63, a υγεία, bod 83 výše, EU:T:2011:221, bod 43).
90 V tomto ohledu je třeba vzít v úvahu zejména podíl na trhu, který ochranná známka zaujímá, intenzitu, geografické rozšíření a dobu užívání této ochranné známky, výši investic vynaložených podnikem na její propagaci, poměr zúčastněných kruhů, které identifikují výrobky jako pocházející od určitého podniku díky ochranné známce, a prohlášení obchodních a průmyslových komor nebo jiných profesních sdružení, jakož i průzkumy veřejného mínění (viz rozsudek Tvar kamínkového zapalovače, bod 88 výše, EU:T:2005:463, bod 64 a citovaná judikatura; rozsudek υγεία, bod 83 výše, EU:T:2011:221, bod 44).
91 Z předcházejícího, a zvláště z bodu 84 výše nezbytně vyplývá, že jestliže zpochybněná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost v celé Unii, důkaz o rozlišovací způsobilosti, kterou uvedená ochranná známka získala, musí být předložen pro každý z členských států.
92 Je zajisté pravda, že Soudní dvůr měl za to, že i když v souladu s rozsudkem Storck v. OHIM, bod 19 výše (EU:C:2006:422), platí, že získání rozlišovací způsobilosti ochranné známky užíváním je třeba prokázat pro část Unie, ve které tato ochranná známka neměla takovou způsobilost ab initio, bylo by přílišné vyžadovat, aby důkaz o takovém získání byl poskytnut pro každý členský stát samostatně (rozsudek ze dne 24. května 2012, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli v. OHIM, C‑98/11 P, Sb. rozh., EU:C:2012:307, bod 62).
93 Je však třeba uvést, že Soudní dvůr se tím, že v bodech 60 a 61 rozsudku Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli v. OHIM, bod 92 výše (EU:C:2012:307), připomněl judikaturu, podle níž ochranná známka může být zapsána pouze tehdy, je-li poskytnut důkaz, že v důsledku svého užívání získala rozlišovací způsobilost v části Unie, ve které neměla takovou způsobilost ab initio, a že k tomu musí dojít v celé Unii, neodchýlil od své judikatury, a zvláště od rozsudku Storck v. OHIM, bod 19 výše (EU:C:2006:422).
94 S ohledem na tyto úvahy je třeba ověřit, zda odvolací senát měl správně za to, že žalobkyně nepředložila důkaz o rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky získané užíváním.
95 V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout všechny důkazy, které žalobkyně předala OHIM a které zohlednilo jak zrušovací oddělení, tak odvolací senát, jejichž výčet je uveden v bodě 72 napadeného rozhodnutí:
– „podklad 1: dokument nazvaný ‚Damier Canvas Trademark Portfolio’ [portfolio ochranných známek ve tvaru šachovnic z kanavy], který je seznamem ochranných známek majitelky ochranné známky Společenství zapsaných v různých zemích světa. Na tomto seznamu je uvedena dotčená ochranná známka i podobné ochranné známky. Majitelka ochranné známky Společenství poskytuje následující údaje: země, v níž je ochranná známka zapsána, mezinárodní třída výrobků nebo služeb, číslo přihlášky, datum přihlášky, číslo zápisu, datum zápisu a statut (ohledně příslušné ochranné známky buď probíhá řízení anebo je zapsaná). V některých případech je uvedeno příští datum stanovené pro obnovu zápisu a jiné poznámky (problémy, probíhající obnova zápisu);
– podklad 2: nedatované fotografie výrobků obsahujících šachovnicový vzor;
– podklad 3: výtisky článků týkajících se známých ochranných známek se vzorem (Lady Dior se vzorem (rákosového) výpletu, Gucci s květinovým vzorem, vzor Burberry);
– podklad 4: tabulka s číselnými údaji týkajícími se výrobků majitelky ochranné známky Společenství prodaných mezi roky 1996 a 2010, příslušné obraty v eurech a celkové množství výrobků prodaných pod předmětnou ochrannou známkou Společenství v následujících zemích: Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Kypr, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Dánsko, Finsko, Švédsko, Portugalsko, Španělsko, Irsko a Spojené království;
– podklad 5: kompilace článků a reklamních materiálů pocházejících z různých časopisů, prezentujících výrobky obsahující šachovnicový vzor majitelky ochranné známky Společenství. Časopisy pocházejí z následujících zemí: Francie, Belgie, Lucembursko, Rakousko, Spojené království, Německo, Švýcarsko, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko, Itálie, Česká republika, Řecko, Turecko, Norsko, Maďarsko a Rumunsko. Podklad 5 kromě toho obsahuje heslo z Wikipedie o Louis Vuitton;
– podklad 6: katalogy a brožury pro výrobky Louis Vuitton;
– podklad 7: seznam obchodů Louis Vuitton. Pokud jde o členské státy Unie, je uveden výčet obchodů majitelky ochranné známky Společenství v následujících zemích: Francie, Rakousko, Belgie, Kypr, Česká republika, Dánsko, Finsko, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Rumunsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království;
– podklad 8: fotografie výrobků obsahujících šachovnicové vzory, které nepocházejí od majitelky ochranné známky Společenství, jež jsou uváděny jako napodobeniny výrobků majitelky ochranné známky Společenství.“
96 Je třeba rovněž uvést, že žalobkyně uplatnila průzkum veřejného mínění, který odvolací senát zohlednil v bodech 18 a 55 napadeného rozhodnutí. Žalobkyně kromě toho uvedla, že předložila rovněž důkazy o relevantním užívání zpochybněné ochranné známky v Dánsku, v Portugalsku, ve Finsku a ve Švédsku.
97 Úvodem je třeba nejprve připomenout, že v rámci řízení u OHIM – jak správně uvedl odvolací senát v bodě 63 napadeného rozhodnutí – žalobkyně nikdy netvrdila, že výše uvedené důkazy jsou určeny k prokázání toho, že zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním.
98 Žalobkyně tak v podání ze dne 22. září 2010 u zrušovacího oddělení v odpověď na argument vedlejší účastnice, která měla za to, že žalobkyně uplatňuje rozlišovací způsobilost získanou užíváním, upřesnila, že „majitelka nikdy netvrdila, že zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním“ a že „vždy trvala na tom, že ŠACHOVNICOVÝ VZOR má inherentní rozlišovací způsobilost, a pouze upozornila na skutečnost, že taková rozlišovací způsobilost je zesílena v důsledku intenzivního používání po dobu téměř 15 let“.
99 Rovněž v podání ze dne 11. listopadu 2011 u odvolacího senátu žalobkyně připomněla, že dokumenty uvedené v bodě 95 výše jsou určeny k prokázání „zvýšené“ rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky, avšak nejsou určeny k prokázání toho, že posledně uvedená ochranná známka získala rozlišovací způsobilost v důsledku svého užívání.
100 Pokud jde o argumentaci žalobkyně u Tribunálu, zvláště argumentaci, kterou zopakovala na jednání v odpověď na otázku Tribunálu, z napadeného rozhodnutí nelze vyvodit, že odvolací senát měl za to, že dokumenty, které žalobkyně předložila a které jsou uvedeny v bodě 95 výše, jsou dostatečné k prokázání rozlišovací způsobilosti získané užíváním alespoň v jedenácti členských státech.
101 Je třeba uvést, že zrušovací oddělení se omezilo na to, že konstatování nedostatku rozlišovací způsobilosti získané užíváním alespoň ve čtyřech členských státech Unie v rozhodné době složené z patnácti členských států, a sice v Dánském království, v Portugalské republice, ve Finské republice a ve Švédském království, je dostatečné k tomu, aby se mělo za to, že důkaz poskytnutý žalobkyní neprokazuje, že by zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním v Unii.
102 Zrušovací oddělení, které vycházelo z judikatury, podle níž musí být důkaz o rozlišovací způsobilosti získané užíváním předložen pro každý členský stát, v němž zpochybněná ochranná známka postrádala rozlišovací způsobilost ab initio, mělo implicitně, avšak nezbytně za to, že není nezbytné ověřovat pravdivost a přesvědčivost dokumentů týkajících se jedenácti dalších členských států.
103 Toto konstatování bylo potvrzeno v bodech 73 a 74 napadeného rozhodnutí odvolacím senátem, který prohlásil, že schvaluje závěr zrušovacího oddělení, podle něhož zejména pokud jde o Dánsko, Portugalsko, Finsko a Švédsko, „není možné učinit žádnou dedukci týkající se vnímání relevantní veřejnosti na základě seznamu zapsaných ochranných známek (podklad 1), na základě poskytnutých číselných údajů o prodejích a obratech vzhledem k neposkytnutí jasného údaje týkajícího se ochranné známky a dotčených výrobků (podklad 4), ani na základě pouhého výskytu obchodu v určité zemi (podklad 7).“
104 Je třeba uvést, že pokud jde o čtyři dotčené členské státy, a sice Dánsko, Portugalsko, Finsko a Švédsko, žalobkyně s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 90 výše do spisu nezaložila žádný dokument obsahující informace týkající se podílu na trhu, který zpochybněná ochranná známka zaujímá, intenzity a výše investic vynaložených podnikem na její propagaci, jakož i poměru zúčastněných kruhů, které identifikují výrobky jako pocházející od určitého podniku díky zpochybněné ochranné známce, a nepředložila žádné prohlášení obchodních a průmyslových komor nebo jiných profesních sdružení.
105 Na jednání poradce žalobkyně v odpověď na otázku položenou Tribunálem potvrdil, že neposkytl žádný z důkazů uvedených v bodě 104 výše z důvodu, že žalobkyně nezná judikaturu a že v rámci správního řízení byly použity pouze důkazy, které měl k dispozici.
106 I za předpokladu, že by žalobkyně tvrdila, že dokumenty předložené k posouzení odvolacího senátu, uvedené v bodě 95 výše, prokazují, že zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním v Dánsku, v Portugalsku, ve Finsku a ve Švédsku, je třeba učinit následující poznámky.
107 V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, pokud jde o dokument pocházející od žalobkyně, uvádějící obrat dosažený díky prodeji výrobků označených zpochybněnou ochrannou známkou (podklad 4 uvedený v bodě 95 výše), že číselné údaje jsou poskytnuty pouze na vytištěných listech postrádajících jakékoli jiné upřesnění či osvědčení.
108 Pokud jde o dokumenty založené do spisu, které pocházejí od samotného podniku, Tribunál rozhodl, že pro posouzení jejich důkazní hodnoty je třeba zaprvé ověřit důvěryhodnost informací, které jsou v nich obsaženy. Dodal, že je tedy nutno vzít v úvahu zejména původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, komu je dokument určen a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumný a důvěryhodný [rozsudek ze dne 7. června 2005, Lidl Stiftung v. OHIM – REWE-Zentral (Salvita), T‑303/03, Sb. rozh., EU:T:2005:200, bod 42, a ze dne 16. listopadu 2011, Dorma v. OHIM – Puertas Doorsa (doorsa FÁBRICA DE PUERTAS AUTOMÁTICAS), T‑500/10, EU:T:2011:679, bod 49].
109 V projednávané věci je třeba konstatovat, že dokument uvádějící obrat dosažený díky prodeji výrobků označených zpochybněnou ochrannou známkou, jenž pochází od samotné žalobkyně, tedy nemůže vzhledem k tomuto původu sám představovat dostatečný důkaz o tom, že uvedená ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním. Číselné údaje, které jsou v něm obsaženy, tedy představují pouze indicie, jež vyžadují, aby byly podepřeny jinými průkaznými skutečnostmi (v tomto smyslu viz rozsudek Tvar kamínkového zapalovače, bod 88 výše, EU:T:2005:463, bod 79).
110 Vzhledem k tomu, že nebyl předložen žádný jiný podklad podepírající informace obsažené v tomto dokumentu, zejména jiné účetní doklady osvědčené ověřovací kanceláří, které by mohly podepřít v něm obsažené číselné údaje, je tak nutno konstatovat, že tento dokument, přezkoumaný s ohledem na všechny ostatní důkazy předložené žalobkyní v rámci správního řízení, nemůže prokázat, že zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost v důsledku užívání.
111 Vzhledem k neexistenci jakéhokoli jiného objektivního důkazu by bylo bez jakéhokoli odůvodnění důvěřováno pouhému dokumentu vyhotovenému na volném papíře, což je důkaz, který by mohl následně použít jakýkoli jiný podnik k uplatnění toho, že standardu důkazu o rozlišovací způsobilosti získané užíváním lze dosáhnout prostřednictvím pravděpodobností či domněnek, což judikatura vždy odmítala [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2008, Boston Scientific v. OHIM – Terumo (CAPIO), T‑325/06, EU:T:2008:338, bod 34 a citovaná judikatura].
112 Zadruhé ani výskyt obchodů v různých členských státech (podklad 7 uvedený v bodě 95 výše) neposkytuje žádný údaj o tom, jak dotčená veřejnost vnímá zpochybněnou ochrannou známku.
113 Zatřetí, pokud jde o výňatky z katalogů a brožur, reklamní materiály, jakož i fotografie osobností, které nesou výrobek označený zpochybněnou ochrannou známou nebo různé modely výrobků žalobkyně označených zpochybněnou ochrannou známkou, stejně tak jako fotografie výrobků reprodukujících šachovnicový vzor zpochybněné ochranné známky, které byly založeny do spisu (podklady 2, 5 a 6 uvedené v bodě 95 výše), jeví se jako nedostatečné – i když se přezkoumají s ohledem na všechny ostatní důkazy předložené žalobkyní, které jsou uvedeny v bodě 95 výše – k prokázání, že podstatná část relevantní veřejnosti identifikuje dotčené výrobky díky zpochybněné ochranné známce jakožto výrobky pocházející od žalobkyně.
114 Katalogy a brožury jsou vyhotoveny pouze ve francouzštině a v angličtině, takže s výhradou toho, že by žalobkyně nevyhotovovala diferencovaný katalog, nemohou prokázat rozlišovací způsobilost získanou užíváním přinejmenším pro čtyři dotčené členské státy. Kromě toho z žádné skutečnosti nevyplývá, že tyto katalogy byly rozšiřovány v rámci relevantní veřejnosti a nejsou interním nástrojem žalobkyně, který je k dispozici jejím zaměstnancům pouze z hlediska prodeje v nich uvedeného zboží v prodejnách.
115 Dále fotografie různých osobností nesoucích výrobky označené zpochybněnou ochrannou známkou či reklamních materiálů výrobků označených touto ochrannou známkou prokazují pouze to, že žalobkyně používá šachovnicový vzor kaštanově hnědé a béžové barvy, ale neprokazují, že by veřejnost, jíž jsou dotčené výrobky určeny, uvedenou ochrannou známku vnímala jako označení obchodního původu (v tomto smyslu viz Vyobrazení traktoru v červené, černé a šedé barvě, bod 84 výše, EU:T:2010:413, bod 57).
116 Začtvrté, pokud jde o průzkum veřejného mínění, co se týče vnímání zúčastněných kruhů, který žalobkyně předložila v rámci správního řízení a který odvolací senát zohlednil v bodech 18 a 55 napadeného rozhodnutí, je nutno konstatovat, že tento průzkum byl proveden pouze u spotřebitelů luxusních kožených výrobků a jen v Německu, ve Španělsku, ve Francii, v Itálii a ve Spojeném království. Kromě toho, že se tento průzkum veřejného mínění nevztahuje na průměrné spotřebitele Unie, o nichž se má za to, že jsou běžně informovaní a přiměřeně pozorní a obezřetní (viz bod 27 výše), ale vztahuje se pouze na spotřebitele luxusních výrobků z pěti členských států Unie, netýká se nikterak vnímání zpochybněné ochranné známky, ale týká se vnímání společnosti Louis Vuitton jako takové, takže neposkytuje žádnou informaci, co se týče toho, jak tato veřejnost – byť omezená – u níž byl tento průzkum proveden, vnímá samotnou zpochybněnou ochrannou známku.
117 Ze všech těchto důvodů je nutno konstatovat, že v každém případě žalobkyně neprokázala, že zpochybněná ochranná známka získala v Dánsku, v Portugalsku, ve Finsku a ve Švédsku rozlišovací způsobilost v důsledku svého užívání.
118 Konkrétně z rozsudku Vyobrazení struktury povrchu skla, bod 84 výše (EU:T:2007:273, body 35, 38 a 40), totiž vyplývá, že nepředložení důkazu, pokud jde o Dánsko, Finsko, Švédsko, Řecko a Irsko stačilo k odůvodnění zamítnutí zápisu.
119 Pokud jde o argumentaci žalobkyně vycházející z extrapolace judikatury týkající se získání dobrého jména, které musí být prokázáno v podstatné části Unie, a nikoli v každém členském státě, na požadavky čl. 7 odst. 3 nařízení č. 2007/2009, Tribunál již rozhodl, že judikatura týkající se čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009 nesmí být zaměňována s judikaturou směřující k upřesnění smyslu výrazu „získala dobré jméno“ v členském státě nebo v Unii ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, což je podmínka, kterou musí zapsaná ochranná známka splnit, aby požívala ochrany rozšířené na výrobky nebo služby, které nejsou podobné. V tomto případě se totiž nejedná o přezkum, zda označení splňuje podmínky pro to, aby bylo zapsáno jako ochranná známka Společenství v celé Unii. Jedná se spíše o zabránění užívání označení, jestliže existující ochranná známka získala v členském státě nebo v Unii dobré jméno a užívání takového označení bez řádného důvodu by protiprávně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména uvedené ochranné známky nebo jí působilo újmu. Soudní dvůr měl tak za to, že z územního hlediska existence dobrého jména v podstatné části Společenství postačuje pro zákaz užívání uvedeného označení [rozsudky Vyobrazení traktoru v červené, černé a šedé barvě, bod 84 výše, EU:T:2010:413, bod 47, a ze dne 29. ledna 2013, Germans Boada v. OHIM (Ruční řezačka dlaždic), T‑25/11, EU:T:2013:40, bod 70; viz rovněž v tomto smyslu rozsudky ze dne 14. září 1999, General Motors, C‑375/97, Recueil, EU:C:1999:408, body 28 a 29, a ze dne 6. října 2009, PAGO International, C‑301/07, Sb. rozh., EU:C:2009:611, body 27 a 30].
120 Příslušelo tedy žalobkyni, aby prokázala získání rozlišovací způsobilosti užíváním v části Unie, v níž zpochybněná ochranná známka postrádala ab initio jakoukoli rozlišovací způsobilost, tedy v projednávané věci v celé Unii. Jak přitom vyplývá z bodu 104 výše, žalobkyně do spisu nezaložila žádný z důkazů uvedených v judikatuře připomenuté v bodě 90 výše a takové důkazy, které předložila, jak vyplývají z bodu 95 výše, neprokazují, že zpochybněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním v Dánsku, v Portugalsku, ve Finsku a ve Švédsku.
121 Z předcházejícího vyplývá, že je třeba zamítnout druhou část druhého žalobního důvodu, jakož i druhý žalobní důvod v plném rozsahu.
122 Z toho vyplývá, že žaloba musí být zamítnuta v plném rozsahu.
K nákladům řízení
123 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Louis Vuitton Malletier se ukládá náhrada nákladů řízení.
Martins Ribeiro | Gervasoni | Madise |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 21. dubna 2015.
Podpisy.