Věc T‑359/12

Louis Vuitton Malletier

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Obrazová ochranná známka Společenství představující kaštanově hnědý a béžový šachovnicový vzor – Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu – Nedostatek rozlišovací způsobilosti – Nedostatek rozlišovací způsobilosti získané užíváním – Článek 7 odst. 1 písm. b) a odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009 – Článek 52 odst. 1 a 2 nařízení č. 207/2009“

Shrnutí – Rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 21. dubna 2015

1.      Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu – Ochranné známky postrádající rozlišovací způsobilost – Trojrozměrné ochranné známky tvořené tvarem výrobku – Rozlišovací způsobilost – Kritéria pro posouzení

[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 1 písm. b)]

2.      Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu – Ochranné známky postrádající rozlišovací způsobilost – Obrazová ochranná známka tvořená dvojrozměrným ztvárněním výrobku – Rozlišovací způsobilost – Kritéria pro posouzení

[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 1 písm. b)]

3.      Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Zápis v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. d) nařízení č. 207/2009 – Výjimka – Získání rozlišovací způsobilosti užíváním – Obrazová ochranná známka představující kaštanově hnědý a béžový šachovnicový vzor

[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 1 písm. d) a článek 52]

4.      Ochranná známka Společenství – Rozhodnutí Úřadu – Zásada rovného zacházení – Zásada řádné správy – Dřívější rozhodovací praxe Úřadu – Zásada legality

5.      Ochranná známka Společenství – Procesní ustanovení – Zkoumání skutečností z moci úřední – Řízení o prohlášení neplatnosti týkající se absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu – Přezkum omezený na uplatněné žalobní důvody

(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 1, články 52, 55, čl. 57 odst. 1 a čl. 76 odst. 1)

6.      Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Zápis v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. b) až d) nařízení č. 207/2009 – Výjimka – Získání rozlišovací způsobilosti užíváním – Podmínky

[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 1 písm. b) až d), čl. 7 odst. 3, čl. 52 odst. 2 a čl. 165 odst. 1 a 4]

7.      Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu – Ochranné známky postrádající rozlišovací způsobilost – Výjimka – Získání rozlišovací způsobilosti užíváním – Ochranná známka postrádající rozlišovací způsobilost v celé Unii

(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 1 odst. 1 a čl. 7 odst. 3)

1.      Kritéria pro posouzení rozlišovací způsobilosti trojrozměrných ochranných známek tvořených vzhledem samotného výrobku nejsou odlišná od kritérií použitelných na ostatní kategorie ochranných známek.

V rámci použití těchto kritérií je však třeba zohlednit skutečnost, že vnímání průměrného spotřebitele není nutně stejné v případě trojrozměrné ochranné známky tvořené vzhledem samotného výrobku jako v případě slovní nebo obrazové ochranné známky spočívající v označení nezávislém na vzhledu výrobků, které označuje.

Průměrní spotřebitelé totiž obvykle nevyvozují původ výrobků z jejich tvaru nebo tvaru jejich obalu v případě, že neexistuje jakýkoli grafický nebo textový prvek, a může se tedy jevit obtížnější prokázat rozlišovací způsobilost, pokud jde o takovou trojrozměrnou ochrannou známku, než v případě slovní nebo obrazové ochranné známky.

Kromě toho čím více se tvar, jehož zápis byl požadován jakožto ochranná známka, přibližuje nejpravděpodobnějšímu tvaru, který bude mít dotčený výrobek, tím je pravděpodobnější, že uvedený tvar postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství. Za těchto podmínek nepostrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení pouze ochranná známka, která se podstatným způsobem odlišuje od normy nebo od zvyklostí daného odvětví, a v důsledku toho je způsobilá plnit svou základní funkci označení původu.

(viz body 20–23)

2.      Judikatura týkající se kritérií pro posouzení rozlišovací způsobilosti trojrozměrných ochranných známek tvořených vzhledem samotného výrobku je rovněž platná tehdy, je-li zpochybněnou ochrannou známkou obrazová ochranná známka tvořená dvojrozměrným ztvárněním uvedeného výrobku. V takovém případě totiž ochranná známka také nesestává z označení nezávislého na vzhledu výrobků, které označuje.

Tak je tomu rovněž v případě obrazové ochranné známky tvořené částí tvaru výrobku, který označuje, jelikož ji relevantní veřejnost bude bezprostředně a bez zvláštního přemýšlení vnímat jako vyobrazení zvláště zajímavého či přitažlivého detailu předmětného výrobku, a nikoli jako označení jeho obchodního původu.

(viz body 24, 25)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 35–45, 104, 120)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 47–51)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 58–62)

6.      Na základě čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství absolutní důvod pro zamítnutí uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení nebrání zápisu ochranné známky, pokud ochranná známka získala užíváním ve vztahu k výrobkům, pro které je požadován její zápis do rejstříku, rozlišovací způsobilost.

Stejně tak čl. 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009 stanoví zejména, že byla-li ochranná známka Společenství zapsána v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. b), nemůže být prohlášena za neplatnou, pokud v důsledku užívání získala po svém zápisu rozlišovací způsobilost pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána.

V souladu s ustanoveními čl. 165 odst. 1 a 4 nařízení č. 207/2009 může být důkaz o rozlišovací způsobilosti získané užíváním předložen pouze pro státy, které byly členy Unie k datu podání přihlášky zpochybněné ochranné známky.

Označení postrádající inherentní rozlišovací způsobilost, které na základě svého užívání před podáním přihlášky k jeho zápisu jako ochranné známky Společenství získalo takovou rozlišovací způsobilost pro výrobky nebo služby uvedené v přihlášce k zápisu, lze podle čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009 zapsat, jelikož se nejedná o ochrannou známku „zapsanou v rozporu s článkem 7“. Článek 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009 není tedy v takovém případě vůbec relevantní. Posledně uvedené ustanovení se týká spíše ochranných známek, jejichž zápisu bránily důvody pro zamítnutí uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b) až d) nařízení č. 207/2009 a které by při neexistenci takového ustanovení musely být prohlášeny za neplatné podle čl. 52 odst. 1 nařízení č. 207/2009. Cílem čl. 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009 je právě zachování platnosti zápisu těch ochranných známek, které v důsledku svého užívání v mezidobí, to znamená po svém zápisu, získaly rozlišovací způsobilost pro výrobky nebo služby, pro které byly zapsány, navzdory okolnosti, že tento zápis byl v okamžiku, kdy k němu došlo, v rozporu s článkem 7 nařízení č. 207/2009.

(viz body 79–82)

7.      V souladu s čl. 1 odst. 2 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství má ochranná známka Společenství „jednotnou povahu“, což znamená, že „má stejné účinky v celém Společenství“. Z jednotné povahy ochranné známky Společenství vyplývá, že aby označení mohlo být zapsáno, musí mít rozlišovací způsobilost v celé Unii. Podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 207/2009 je tak třeba zamítnout zápis ochranné známky, pokud postrádá rozlišovací způsobilost v části Unie.

Článek 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009, který umožňuje zápis označení, která získala rozlišovací způsobilost v důsledku užívání, musí být vykládán ve světle těchto požadavků. V důsledku toho je nutné prokázat získání takové rozlišovací způsobilosti užíváním na celém území, na němž ochranná známka takovou rozlišovací způsobilost postrádala ab initio.

Z předcházejícího nezbytně vyplývá, že jestliže zpochybněná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost v celé Unii, důkaz o rozlišovací způsobilosti, kterou uvedená ochranná známka získala, musí být předložen pro každý z členských států.

Je zajisté pravda, že Soudní dvůr měl za to, že i když platí, že získání rozlišovací způsobilosti ochranné známky užíváním je třeba prokázat pro část Unie, ve které tato ochranná známka neměla takovou způsobilost ab initio, bylo by přílišné vyžadovat, aby důkaz o takovém získání byl poskytnut pro každý členský stát samostatně.

Je však třeba uvést, že Soudní dvůr se tím, že připomněl judikaturu, podle níž ochranná známka může být zapsána pouze tehdy, je-li poskytnut důkaz, že v důsledku svého užívání získala rozlišovací způsobilost v části Unie, ve které neměla takovou způsobilost ab initio, a že k tomu musí dojít v celé Unii, neodchýlil od své judikatury.

(viz body 84, 85, 91–93)