Žaloba podaná dne 29. července 2013 – Kėdainių rajono Okainių ŽŪB a další v. Rada a Komise
(Věc T-386/13)
Jednací jazyk: litevština
Účastníci řízení
Žalobci: Kėdainių rajono Okainių ŽŪB (oblast Kėdainiai, Litva) a 134 dalších (zástupce: I. Vėgėlė, advokát)
Žalované: Evropská komise, Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobci navrhují, aby Tribunál:
rozhodl, že žaloba je přípustná;
zrušil v souladu s článkem 263 SFEU prováděcí rozhodnutí Komise K(2012) 4391 final ze dne 2. července 2012, kterým se povoluje vyplácení doplňkových vnitrostátních přímých plateb v Litvě v průběhu roku 2012 [oznámené pod číslem K(2012) 4391];
v souladu s článkem 277 SFEU rozhodl, že se neuplatní čl. 132 odst. 2 poslední pododstavec nařízení (ES) č. 73/2009 upravující doplňkové vnitrostátní přímé platby a přímé platby, který stanoví: „[c]elková přímá podpora, kterou lze po přistoupení poskytnout zemědělci v nových členských státech v rámci příslušné přímé platby, včetně všech doplňkových vnitrostátních přímých plateb, nepřesahuje úroveň přímé podpory, na kterou by měl zemědělec nárok v rámci odpovídající přímé platby použitelné v jiných než nových členských státech od roku 2012, přičemž se zohlední použití článku 7 ve spojení s článkem 10“;
v souladu s článkem 277 SFEU rozhodl, že v článku 10 nařízení č. 73/2009, který stanoví zvláštní pravidla pro modulaci v nových členských státech, se neuplatní ustanovení odstavce 1 „[…] s přihlédnutím ke snížením uplatněným podle čl. 7 odst. 1“;
uložil žalovaným náhradu nákladů řízení vzniklých žalobcům, ohledně nichž budou Tribunálu předloženy důkazy.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobci pět žalobních důvodů.
První žalobní důvod se zakládá na nedostatečném odůvodnění a nepodloženosti prováděcího rozhodnutí Komise K(2012) 4391 final
Prováděcí rozhodnutí Komise K(2012) 4391 final ze dne 2. července 2012 není dostatečně odůvodněno a je nepodložené, jelikož v něm chybí údaje o jednotnosti (rovnosti) úrovně přímých plateb v nových a starších členských státech Evropské unie.
Druhý žalobní důvod se zakládá na skutečnosti, že úroveň přímých plateb v Litvě nedosahuje úrovně dohodnuté v aktu o přistoupení a úrovně přímých plateb v starších členských státech
Skutečná úroveň přímých plateb v Litvě nedosahuje úrovně dohodnuté v aktu o přistoupení ze dne 23. září 2003. V rozporu s aktem o přistoupení bylo nařízení (ES) č. 1782/2003 pozměněno nařízením (ES) č. 583/2004 ze dne 22. března 2004, které stanovilo horní hranici pro vnitrostátní zemědělskou pomoc pro nové členské státy (článek 71c a Příloha VIIIa nařízení č. 1782/2003).
V roce 2012 nedosáhla úroveň přímých plateb v Litvě procentuálně úrovně přímých plateb v starších členských státech: v starších členských státech se modulace uplatňuje jen na platby nad 5 000 eur, což znamená, že modulované (snížené) o 10 % nejsou všechny přímé platby poskytnuté zemědělcům v starších členských státech, ale pouze platby nad 5 000 eur. Je proto nepodložené a protiprávní tvrdit, že v roce 2012 činila úroveň přímých plateb ve starších členských státech 90 % („100 % − modulace 10 %“). Úroveň přímých plateb ve starších členských státech přesahuje 90 %, jelikož část plateb − nepřesahujících 5 000 eur − není modulovaná.
Třetí žalobní důvod se zakládá na rozdílech ve výši přímých plateb v Litvě ve srovnání se staršími členskými státy
Přímé platby skutečně vyplacené litevským zemědělcům z rozpočtu Unie v roce 2012 patří k nejnižším, nedosahují ani poloviny výše přímých plateb vyplacených ve starších členských státech, dokonce ani po modulaci posledně uvedených plateb o 10 %.
Čtvrtý žalobní důvod se zakládá na porušení aktu o přistoupení čl. 10 odst. 1 in fine a čl. 132 odst. 2 posledním pododstavcem nařízení č. 73/2009, jakož i prováděcím rozhodnutím Komise K(2012) 4391 final ze dne 2. července 2012 přijatým na základě uvedeného nařízení
Akt o přistoupení neobsahuje ustanovení o modulaci zavedených přímých plateb a/nebo snížení doplňkových vnitrostátních přímých plateb v Litvě.
Ustanovení „s přihlédnutím ke snížením uplatněným podle čl. 7 odst. 1“ v čl. 10 odst. 1 v kapitole 2 nařízení č. 73/2009 je v rozporu s aktem o přistoupení, jelikož toto ustanovení urychluje předpokládané vyrovnání úrovně přímých plateb ve starších členských státech a v nových členských státech.
Ustanovení čl. 132 odst. 2 nařízení č. 73/2009, jež zní „od roku 2012, přičemž se zohlední použití článku 7 ve spojení s článkem 10“ a které zakotvuje předpokládané vyrovnání úrovně přímých plateb ve starších členských státech a v nových členských státech v roce 2012, je v rozporu s aktem o přistoupení, jelikož stanoví konkrétní rok (2012), během něhož má dojít k předpokládanému vyrovnání úrovně podpory.
V čl. 132 odst. 2 nařízení č. 73/2009 byl pojem „výše“ v rozporu s aktem o přistoupení nahrazen pojmem „úroveň“, který neodkazuje na výši skutečně vyplacené podpory, ale na předpokládané procento.
Je protiprávní porovnávat přímé platby ve starších členských státech a nových členských státech porovnáním podpory vyplacené ve starších členských státech (100 % − modulace) s podporou vyplacenou v nových členských státech dle procenta stanoveného v aktu o přistoupení na zavedení podpory.
Pátý žalobní důvod se zakládá na rozporu napadeného aktu s cíli společné zemědělské politiky zakotvenými SFEU
V souladu s aktem o přistoupení se zemědělská podpora v nových členských státech vypočítává na základě referenčních výnosů a základní plochy. V roce 2012 byly referenční výnosy a základní plocha v Litvě významně změněny, takže uplatněná modulace a snížení doplňkových vnitrostátních přímých plateb je v rozporu s cíli společné zemědělské politiky a zejména s cílem zvýšit zemědělskou produktivitu.