ROZSUDEK SOUDU

(kasační senát)

16. března 2009

Věc T-156/08 P

R

v.

Komise Evropských společenství

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci ve zkušební době – Zpráva o ukončení zkušební doby – Neexistence aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení – Lhůta pro podání žaloby – Opožděnost“

Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 19. února 2008, R v. Komise (F‑49/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), znějící na zrušení tohoto usnesení.

Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. R ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady vynaložené Komisí v tomto řízení.

Shrnutí

1.      Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Formulace návrhových žádání žaloby

[Jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1 písm. c) a d)]

2.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Přípravný akt – Opatření přijata ve zkušební době úředníka – Vyloučení

(Služební řád, čl. 34, 90 a 91)

3.      Úředníci – Žaloba – Procesní rámec – Článek 236 ES a články 90 a 91 služebního řádu – Žaloba na náhradu škody založená na porušení nařízení č. 45/2001

(Článek 236 ES ; služební řád, články 90 a 91; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 45/2001)

4.      Právo Společenství – Zásady – Práva obhajoby – Právo být vyslechnut soudem – Povinnost zahrnout do rozhodnutí všechna tvrzení účastníků řízení – Neexistence

1.       Žaloba nemusí za účelem splnění požadavků čl. 44 odst. 1 písm. c) a d) jednacího řádu Soudu nezbytně obsahovat formální návrhové žádání, jestliže vyplývá z celkové argumentace žalobce, jako je tomu v případě uvedeného aktu. Nicméně žaloba, která výslovně neuvádí akt, jehož zrušení je požadováno, a na základě které není možné s dostatečnou přesností tento akt identifikovat, uvedené požadavky nesplňuje.

(viz body 36 a 37)

Odkazy: Soudní dvůr 7. února 1994, PIA Hifi v. Komise, C‑388/93, Recueil, s. I‑387, bod 10

2.      Pokud jde o akty nebo rozhodnutí, která jsou vypracovávána v několika fázích, zejména během interního řízení, jsou za napadnutelný akt v zásadě považována jen ta opatření, která vyjadřují konečné stanovisko Komise na konci tohoto řízení, nikoliv mezitímní opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí. Přípravné akty k rozhodnutí nezasahují nepříznivě do právního postavení žalobce a žalobce může uplatňovat nesprávnosti předchozích aktů, které jsou s ním úzce spojeny, pouze v případě žaloby proti rozhodnutí přijatému na závěr řízení.

To je přesně případ zprávy o ukončení zkušební doby, jejímž účelem je připravit rozhodnutí správního útvaru o jmenování dotyčné osoby na konci její zkušební doby nebo o jejím propuštění, a opatření týkajících se průběhu zkušební doby přijatých na základě článku 34 statutu, jako je rozhodnutí o přeřazení úředníka ve zkušební době do jiného útvaru za účelem pokračování ve zkušební době nebo rozhodnutí o prodloužení jeho zkušební doby. Zřejmým účelem těchto opatření je umožnit administrativnímu útvaru lépe posoudit schopnosti úředníka ve zkušební době a připravit rozhodnutí o jeho jmenování nebo propuštění přijímané na konci zkušební doby, a nemohou být tudíž samostatně napadena žalobou na neplatnost. Nemůže jim být přiznána povaha aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení, i když obsahují negativní hodnocení dotyčného úředníka, za předpokladu, že tato opatření sama o sobě nemění jeho právní postavení. Tato posouzení mohou případně být předmětem žaloby na náhradu škody údajně utrpěné dotčenou osobou.

(viz body 49, 55, 56 a 58)

Odkazy: Soud 8. března 2005, D v. EIB, T‑275/02, Recueil FP, s. I‑A‑51 a II‑211, bod 44, a uvedená judikatura

3.      Žaloba na náhradu škody podaná úředníkem proti orgánu, k němuž přísluší, založená na údajném porušení nařízení č. 45/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů tímto orgánem, spadá do rámce článku 236 ES a článků 90 a 91 statutu, takže její přípustnost je podmíněna dodržením postupu před zahájením soudního řízení stanoveného statutem. Nařízení č. 45/2001 neobsahuje žádné ustanovení v opačném smyslu.

(viz bod 73)

4.      Právo být slyšen v soudním řízení neznamená, že soudce do svého rozhodnutí musí v plném rozsahu zahrnout veškerá tvrzení všech účastníků řízení. Soudce se po vyslechnutí vyjádření účastníků řízení a po posouzení důkazů musí vyjádřit k návrhovému žádání a své rozhodnutí musí odůvodnit.

(viz bod 87)

Odkazy: Soudní dvůr 10. prosince 1998, Schröder a další v. Komise, C‑221/97 P, Recueil, s. I‑8255, bod 24