Věc T‑256/11
Ahmed Abdelaziz Ezz a další
v.
Rada Evropské unie
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Egyptě – Zmrazení finančních prostředků – Právní základ – Povinnost uvést odůvodnění – Nesprávné skutkové zjištění – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Právo na vlastnictví – Svoboda podnikání“
Shrnutí – Rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 27. února 2014
1. Akty orgánů – Volba právního základu – Rozhodnutí o přijetí omezujících opatření vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Egyptě – Zmrazení finančních prostředků náležejících osobám podílejícím se na zneužívání státních prostředků a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které jsou s nimi spojeny – Článek 29 SEU – Přípustnost
[Článek 21 odst. 2 písm. b) a d) SEU, čl. 24 odst. 1 SEU, články 28 SEU a 29 SEU; rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP, čl. 1 odst. 1]
2. Akty orgánů – Volba právního základu – Nařízení o uplatňování omezujících opatření vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Egyptě – Zmrazení finančních prostředků náležejících osobám podílejícím se na zneužívání státních prostředků a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které jsou s nimi spojeny – Článek 215 odst. 2 SFEU a rozhodnutí 2011/172 – Přípustnost
(Články 60 ES, 301 ES a 308 ES; čl. 215 odst. 2 SFEU; rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP; nařízení Rady č. 270/2011, čl. 2 odst. 1)
3. Právo Evropské unie – Výklad – Vícejazyčné texty – Jednotný výklad – Zohlednění různých jazykových verzí – Výklad v závislosti na kontextu a účelu
(Rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP, čl. 1 odst. 1)
4. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Egyptě – Zmrazení finančních prostředků náležejících osobám podílejícím se na zneužívání státních prostředků v Egyptě a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které jsou s nimi spojeny – Rozdíly mezi jednotlivými jazykovými verzemi článku 1 rozhodnutí 2011/172 – Extenzivní výklad, který není v rozporu se zásadami legality trestných činů a trestů ani s presumpcí neviny
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 48 odst. 1 a čl. 49 odst. 1 věta první; rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP, čl. 1 odst. 1)
5. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Egyptě – Zmrazení finančních prostředků náležejících osobám podílejícím se na zneužívání státních prostředků v Egyptě a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které jsou s nimi spojeny – Rozdíly mezi jednotlivými jazykovými verzemi seznamu v příloze rozhodnutí 2011/172 – Extenzivní výklad prováděcího aktu konformní se základním aktem
(Rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP, čl. 1 odst. 1 a příloha)
6. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Zmrazení finančních prostředků náležejících osobám podílejícím se na zneužívání státních prostředků v Egyptě a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které jsou s nimi spojeny – Rozhodnutí, jež zapadá do souvislostí, které jsou zúčastněné osobě známy a které jí umožňují pochopit dosah opatření přijatého ve vztahu k ní – Přípustnost stručného odůvodnění – Meze – Odůvodnění, které nemůže spočívat pouze v obecné a stereotypní formulaci
[Článek 296 druhý pododstavec SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. c); rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP; nařízení Rady č. 270/2011]
7. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Zmrazení finančních prostředků náležejících osobám podílejícím se na zneužívání státních prostředků v Egyptě a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které jsou s nimi spojeny – Právo na přístup k dokumentům – Práva podléhající žádosti předložené v tomto smyslu Radě
(Rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP; nařízení Rady č. 270/2011)
8. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Zmrazení finančních prostředků náležejících osobám podílejícím se na zneužívání státních prostředků v Egyptě a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které jsou s nimi spojeny – Právo být vyslechnut před přijetím takových opatření – Neexistence – Povinnost sdělit individuální a konkrétní důvody, na nichž se přijatá rozhodnutí zakládají – Rozsah – Práva zajištěná prostřednictvím soudního přezkumu unijním soudem a možností být vyslechnut po přijetí těchto opatření
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 47 odst. 1; rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP; nařízení Rady č. 270/2011)
9. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Egyptě – Zmrazení finančních prostředků náležejících osobám podílejícím se na zneužívání státních prostředků v Egyptě a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které jsou s nimi spojeny – Omezení práva na vlastnictví a práva na svobodný výkon hospodářské činnosti – Porušení zásady proporcionality – Neexistence
[Článek 21 odst. 2 písm. b) a d) SEU; Listina základních práv Evropské unie, články 16, 17 a čl. 52 odst. 1; rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP, článek 1; nařízení Rady č. 270/2011, čl. 2 odst. 1]
1. Článek 1 rozhodnutí 2011/172 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě může být legálně přijat na základě článku 29 SEU. Přístup Unie ve smyslu posledně citovaného ustanovení představují totiž rozhodnutí, která zaprvé spadají do společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), tak jak je vymezena v čl. 24 odst. 1 SEU, zadruhé se vztahují k otázce zeměpisné nebo tematické povahy a zatřetí nemají povahu operativní akce ve smyslu článku 28 SEU. Jsou-li tato kritéria splněna, lze na základě článku 29 SEU přijímat nejen programové akty či prostá prohlášení o úmyslu, ale i rozhodnutí stanovící opatření, která mohou přímo změnit právní postavení jednotlivců.
V tomto ohledu dané rozhodnutí vzhledem k tomu, že usiluje o poskytnutí pomoci orgánům třetí země v jejich boji proti zneužívání státních prostředků, vychází ze SZBP a odpovídá cílům uvedeným v čl. 21 odst. 2 písm. b) a d) SEU, aniž zavazuje k civilní nebo vojenské operaci, a je přijato vzhledem k situaci v konkrétním třetím státě.
(viz body 41, 42, 44–47)
2. Nařízení č. 270/2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě může být legálně přijato na základě čl. 215 odst. 2 SFEU a rozhodnutí 2011/172. Článek 215 odst. 2 SFEU totiž neomezuje svou působnost na rozhodnutí týkající se vedoucích představitelů třetích států či osob s nimi spojených. Může sloužit jako právní základ pro přijímání omezujících opatření vůči jakékoli osobě bez ohledu na její postavení, stanoví-li taková opatření rozhodnutí přijaté v rámci SZBP. V tomto ohledu uvedené nařízení, jehož znění je obdobné znění rozhodnutí 2011/172, odpovídá podmínkám stanoveným v čl. 215 odst. 2 SFEU.
Toto posouzení nelze vyvrátit odkazem na články 60 ES a 301 ES použitelné před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. Tato smlouva totiž včleněním článku 215 SFEU změnila právní stav. Zatímco totiž odstavec 1 tohoto článku pokrývá oblasti, na které se dříve vztahovaly články 60 ES a 301 ES, jeho odstavec 2 opravňuje Radu přijmout prostřednictvím aktu uvedeného v článku 288 SFEU omezující opatření vůči adresátům, kteří nemají žádnou vazbu na vládnoucí režim třetí země.
(viz body 49–53)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 62, 63, 68, 89)
4. Z důvodu rozdílů mezi anglickou a francouzskou jazykovou verzí čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2011/172 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě je třeba podat výklad tohoto ustanovení s ohledem na všechny jeho jazykové verze a na kontext a účel, jejichž je toto ustanovení součástí. Ve většině z ostatních unijních jazyků mimo angličtinu a francouzštinu je přitom znění citovaného ustanovení obdobné jeho znění v anglické verzi. Užitečný účinek předmětného rozhodnutí by navíc byl vážně ohrožen, kdyby se jeho článek 1 vztahoval jen na osoby, které již byly trestně odsouzené, neboť by tyto osoby mohly po dobu trestního řízení převést svůj majetek do států, které s egyptskými orgány nijak nespolupracují. Článek 1 odst. 1 rozhodnutí 2011/172 je proto třeba vykládat tak, že se vztahuje mimo jiné na osoby, které mohly mít, byť nevědomě, prospěch z výsledků zneužívání egyptských státních prostředků a kterých se z toho důvodu týkají preventivní opatření vydaná soudem a určená k zajištění majetku, který pochází z daného zneužití.
Takové zmrazení majetku navíc nepředstavuje správní sankci, potažmo nespadá do působnosti čl. 49 odst. 1 věty první Listiny základních práv Evropské unie, takže zásada, podle které se ustanovení stanovící správní sankce mají vykládat restriktivně, nebrání extenzivnímu výkladu čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2011/172. Dále pak Rada sama přijetím rozhodnutí 2011/172 neshledala osoby uvedené v čl. 1 odst. 1 vinnými ze skutků trestaných egyptským trestním právem nebo právem některého ze členských států Unie. Nevedla ani veřejnost k nesprávnému přesvědčení o vině těchto osob, ani nepředjímala posouzení skutkového stavu příslušným soudem. Z toho plyne, že extenzivnímu výkladu tohoto ustanovení nebrání ani zásada presumpce neviny.
(viz body 64, 66, 67, 80, 81, 83, 84)
5. Přílohu rozhodnutí 2011/172 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě je třeba s ohledem na rozdíly v jednotlivých jazykových verzích vykládat konformně s rozhodnutím 2011/172, jehož provedení zajišťuje, v tom smyslu, že pokrývá tři kategorie osob, a sice osoby trestně stíhané pro zneužívání státních prostředků, osoby trestně stíhané z důvodu účastenství na takových skutcích a osoby, proti kterým jsou vedena soudní řízení související s trestním stíháním pro zneužívání státních prostředků.
(viz body 90, 91, 94)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 105–109, 113–116)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 161–165)
8. První opatření spočívající ve zmrazení majetku, jako je opatření obsažené v příloze rozhodnutí 2011/172 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě a v příloze I nařízení č. 270/2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě, musí využít účinku překvapení. Rada tudíž nemá povinnost sdělit dotyčné osobě důvody takového opatření před jeho přijetím. Nemá ani povinnost upozorňovat osoby dotčené opatřením tohoto druhu na jeho blížící se přijetí. Zásada dodržování práva na obhajobu i právo na účinný procesní prostředek zaručené článkem 47 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie navíc v zásadě vyžadují, aby unijní orgán, který přijímá akt zavádějící omezující opatření vůči určité osobě nebo určitému subjektu, sdělil důvody, na kterých je tento akt založen, alespoň co možná nejdříve po jeho přijetí, aby bylo těmto osobám či subjektům umožněno hájit své zájmy a využít svého práva na opravný prostředek. Tuto povinnost musí Rada splnit zpravidla prostřednictvím individuálního sdělení.
Nicméně okolnost, že samotná Rada nesdělila důvody aktu zavádějícího omezující opatření, nemůže mít vliv na platnost tohoto aktu, pokud tímto nesdělením nepřijde dotčená osoba nebo dotčený subjekt o možnost včas se seznámit s odůvodněním onoho aktu a posoudit jeho opodstatněnost.
Fyzické nebo právnické osoby, kterých se týká první rozhodnutí o zmrazení jejich majetku, mají kromě toho právo být Radou po přijetí dotyčného rozhodnutí vyslechnuty. Rada však není povinna je vyslechnout, aniž by k tomu byla vyzvána.
(viz body 176, 180, 181, 183, 184)
9. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 195, 198–200, 206, 209, 228–233)