Věc T‑214/08

Paul Alfons Rehbein (GmbH & Co.) KG

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství OUTBURST – Starší národní slovní ochranná známka OUTBURST – Skutečné užívání starší ochranné známky – Článek 43 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 40/94 [nyní čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 207/2009] – Předložení důkazů poprvé před odvolacím senátem – Článek 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009) – Pravidlo 22 odst. 2 nařízení (ES) č. 2868/95“

Shrnutí rozsudku

1.      Ochranná známka Společenství – Vyjádření třetích stran a námitky – Průzkum námitek – Důkaz o užívání starší ochranné známky – Skutečné užívání – Pojem – Kritéria posouzení

(Nařízení Rady č. 40/94, čl. 43 odst. 2; nařízení Komise č. 2868/95, článek 1, pravidlo 22 odst. 2)

2.      Ochranná známka Společenství – Vyjádření třetích stran a námitky – Průzkum námitek – Důkaz o užívání starší ochranné známky – Skutečné užívání – Pojem – Kritéria posouzení – Požadavek na konkrétní a objektivní důkazy

(Nařízení Rady 40/94, čl. 43 odst. 2)

3.      Ochranná známka Společenství – Vyjádření třetích stran a námitky – Průzkum námitek – Důkaz o užívání starší ochranné známky – Lhůta stanovená Úřadem – Poskytnutí dodatečných důkazů po uplynutí lhůty, avšak v případě, že existují nové skutečnosti – Přípustnost

(Nařízení Komise č. 2868/95, článek 1, pravidlo 22 odst. 1)

1.      Při výkladu pojmu „skutečné užívání“ ve smyslu čl. 43 odst. 2 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství je třeba zohlednit skutečnost, že ratio legis požadavku, podle kterého musí být starší ochranná známka skutečně užívána, aby bylo možné ji namítat proti přihlášce ochranné známky Společenství, spočívá v omezení konfliktů mezi dvěma ochrannými známkami, pokud neexistuje oprávněný hospodářský důvod vyplývající ze skutečné funkce ochranné známky na trhu.

Naproti tomu cílem čl. 43 odst. 2 nařízení č. 40/94 a pravidla 22 odst. 3 nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94, není vyhodnocení obchodního úspěchu ani kontrola hospodářské strategie podniku nebo to, aby ochrana ochranných známek byla vyhrazena pouze jejich obchodnímu využití, které je kvantitativně rozsáhlé.

Ochranná známka je skutečně užívána, je-li užívána v souladu s její hlavní funkcí, tedy zaručit totožnost původu výrobků nebo služeb, pro které byla zapsána, aby vytvořila nebo zachovala odbyt pro tyto výrobky a služby, s vyloučením symbolického užití, které slouží pouze k zachování práv plynoucích z ochranné známky. Podmínka vztahující se ke skutečnému užívání ochranné známky navíc vyžaduje, aby byla ochranná známka tak, jak je chráněna na relevantním území, užívána veřejně a navenek.

Skutečné užívání ochranné známky je třeba posoudit na základě souhrnu skutečností a okolností, které jsou způsobilé prokázat její skutečné obchodní využívání, zvláště užívání, která jsou v dotyčném hospodářském odvětví považována za odůvodněná za účelem udržení nebo získání podílu na trhu pro výrobky nebo služby chráněné ochrannou známkou, povahy těchto výrobků nebo služeb, znaků trhu a rozsahu a četnosti užívání ochranné známky.

Ohledně rozsahu užívání starší ochranné známky je zvláště třeba přihlédnout k obchodnímu objemu představovanému souhrnem všech úkonů spojených s užíváním a k délce časového období, během něhož došlo k úkonům spojeným s užíváním, i k četnosti těchto úkonů.

(viz body 21–24)

2.      Při zkoumání skutečného užívání starší ochranné známky v projednávané věci ve smyslu čl. 43 odst. 2 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství je třeba provést globální posouzení s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům projednávaného případu. Skutečné užívání ochranné známky mimoto nelze prokázat na základě pravděpodobnosti nebo domněnek, ale musí se zakládat na konkrétních a objektivních okolnostech, které prokazují skutečné a dostatečné užívání ochranné známky na dotčeném trhu.

(viz bod 25)

3.      Podle pravidla 22 odst. 2 druhé věty nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, má-li osoba, která podala námitky, předložit důkaz o užívání ochranné známky nebo doložit, jaké jsou řádné důvody pro neužívání, vyzve ji Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), aby poskytla požadovaný důkaz ve lhůtě, kterou jí stanoví. Nepředloží-li osoba, která podala námitky, tento důkaz před uplynutím lhůty, Úřad námitky zamítne.

Toto pravidlo nelze vykládat tak, že brání zohlednění dodatečných důkazů s ohledem na existenci nových skutečností, a to ani tehdy, když jsou předloženy po uplynutí této lhůty.

Uvedené pravidlo totiž musí být chápáno v tom smyslu, že žádná skutečnost nemůže bránit tomu, aby byly zohledněny dodatečné důkazy, které pouze doplňují jiné důkazy předložené ve stanovené lhůtě, jestliže původní důkazy nepostrádají relevanci, avšak byly považovány za nedostatečné. Taková úvaha, která v žádném případě nečiní výše uvedené pravidlo nadbytečným, platí tím spíše, že osoba, která podala námitky, nezneužila stanovených lhůt tím, že by vědomě využila taktiky zdržování nebo tím, že by zjevně jednala nedbale, a že se dodatečné důkazy, které předložila, omezují na podložení údajů, které již vyplývají z písemných prohlášení předložených ve stanovené lhůtě.

(viz body 46, 53)