Spojené věci T-318/06 až T-321/06
Alberto Jorge Moreira da Fonseca, Lda
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Obrazové ochranné známky Společenství GENERAL OPTICA v různých barvách – Starší obchodní název Generalóptica – Relativní důvod pro zamítnutí – Místní význam staršího označení – Článek 8 odst. 4 a čl. 52 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94“
Shrnutí rozsudku
1. Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Důvody relativní neplatnosti – Zápis v rozporu s čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94
[Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 4 a čl.52 odst. 1 písm. c)]
2. Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Důvody relativní neplatnosti – Zápis v rozporu s čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94
[Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 4 a čl. 52 odst. 1 písm. c)]
3. Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Důvody relativní neplatnosti – Zápis v rozporu s čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94
[Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 4 a čl. 52 odst. 1 písm. c)]
4. Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Důvody relativní neplatnosti – Zápis v rozporu s čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94
[Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst.2 písm. a) a odst. 4 a čl. 52 odst. 1 písm. c)]
1. Na základě čl. 52 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, vykládaného ve vzájemném spojení s čl. 8 odst. 4 téhož nařízení, existence označení, které není ochrannou známkou, umožňuje prohlásit ochrannou známku Společenství za neplatnou, pokud toto označení splňuje kumulativně čtyři podmínky: toto označení musí být užíváno v obchodním styku; jeho význam nesmí být pouze místní; právo k tomuto označení muselo vzniknout v souladu s právem členského státu, ve kterém bylo označení užíváno přede dnem podání přihlášky ochranné známky Společenství; a konečně, toto označení musí svému majiteli přiznat možnost zakázat užívání pozdější ochranné známky. Tyto čtyři podmínky omezují počet označení, která nejsou ochrannými známkami, jež mohou být uplatňována ke zpochybnění platnosti ochranné známky Společenství na celém území Společenství v souladu s čl. 1 odst. 2 nařízení č. 40/94.
První dvě podmínky týkající se užívání a významu uplatněného označení vyplývají ze samotného znění čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 a musejí být tedy vykládány podle práva Společenství. Nařízení č. 40/94 tak stanoví jednotné standardy, týkající se užívání označení a jejich významu, které jsou konzistentní se zásadami, ze kterých vychází systém zavedený tímto nařízením.
Z výrazu „pokud podle práva členského státu, které se na toto označení vztahuje“ naproti tomu vyplývá, že další dvě podmínky, uvedené následně v čl. 8 odst. 4 písm. a) a b) nařízení č. 40/94, představují podmínky stanovené nařízením, které se na rozdíl od předcházejících podmínek posuzují s ohledem na kritéria stanovená právem, které uplatněné označení upravuje. Tento odkaz na právo, jež uplatněné označení upravuje, je zcela odůvodněný, jelikož nařízení č. 40/94 označením, na která se systém ochranné známky Společenství nevztahuje, přiznává možnost, aby byla uplatněna proti ochranné známce Společenství. Pouze právo, jež uplatněné označení upravuje, tedy umožňuje stanovit, zda je toto označení starší než ochranná známka Společenství a zda může odůvodnit zákaz užívání pozdější ochranné známky.
(viz body 32–34)
2. Článek 52 odst. 1 písm. c) a čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství umožňují prohlásit ochrannou známku Společenství za neplatnou na základě nezapsané známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní.
Pokud jde o výklad podmínky týkající se významu označení, podle níž tento význam nesmí být pouze místní, je třeba nejprve zdůraznit, že ratio legis tohoto ustanovení spočívá v omezení kolizí mezi označeními tím, že zabrání tomu, aby starší označení, které není dostatečně významné nebo důležité, mohlo umožnit zpochybnění buď zápisu, nebo platnosti ochranné známky Společenství.
Krom toho je třeba uvést, že význam užívaného označení k označení určitých obchodních činností musí být definován s ohledem na identifikační funkci užívaného označení. Toto posouzení vyžaduje zohlednit zaprvé zeměpisný rozměr významu označení, to znamená území, na kterém je užíváno k označení hospodářské činnosti svého majitele, jak to vyplývá z doslovného výkladu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94. Zadruhé je třeba zohlednit hospodářský rozměr významu označení, který je posuzován s ohledem na dobu, po kterou plnilo svou funkci v obchodním styku, a na intenzitu jeho užívání s ohledem na okruh příjemců, mezi nimiž se dotčené označení stalo známým jakožto rozlišující prvek, a sice spotřebitele, soutěžitele, případně dodavatele, nebo také s ohledem na šíření označení, například prostřednictvím reklamy nebo na internetu.
Relevanci přezkumu hospodářského rozměru lze pochopit prostřednictvím teleologického výkladu podmínky týkající se významu uplatněného označení. Cílem této podmínky je tak omezit možnosti kolizí na ty, které mohou existovat s označeními, která jsou skutečně významná. Za účelem prokázání skutečného a reálného významu uplatněného označení na dotčeném území je tedy třeba neomezovat se na čistě formální posouzení, ale přezkoumávat dopad tohoto označení na dotčeném území poté, co bylo použito jako rozlišující prvek.
Skutečnost, že označení přiznává svému majiteli výlučné právo na celém území státu, je tak sama o sobě nedostatečná k prokázání, že jeho význam není pouze místní ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94.
Pokud jde o relevantní území, za účelem prokázání, že význam uplatněného označení není pouze místní, je třeba zohlednit to, že označení, u nichž hrozí, že budou kolidovat s ochrannou známkou Společenství, představují výlučná práva, která mají svůj původ v právních normách použitelných na různých územích. Z toho vyplývá, že územím relevantním pro přezkum významu těchto výlučných práv je území, na kterém se každá z těchto právních norem použije. Norma totiž výlučná práva, která mohou kolidovat s ochrannou známkou Společenství, přiznává právě na celém tomto území nebo na jeho části.
Z hlediska práva Společenství má předmětné označení význam, který na relevantním území není pouze místní, jestliže se jeho dopad neomezuje na omezenou část uvedeného území, jak je tomu zpravidla v případě města nebo oblasti. Není však možné určit a priori, abstraktním způsobem, jakou část území je třeba zohlednit k prokázání, že význam označení přesahuje místní rozměr. Posouzení významu označení tedy musí být provedeno in concreto, podle okolností vlastních každému jednotlivému případu.
V konečném výsledku je k tomu, aby bylo možné platně bránit zápisu ochranné známky Společenství nebo se domoci prohlášení neplatnosti, třeba prokázat, že uplatněné označení získalo podle svého užívání význam, který z hlediska dotčených třetích osob není omezen na omezenou část relevantního území.
(viz body 36–42)
3. Článek 52 odst. 1 písm. c) a čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství umožňují prohlásit ochrannou známku Společenství za neplatnou na základě nezapsané známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní.
Nařízení č. 40/94 ponechává majiteli volbu důkazů k prokázání, že význam označení, které uplatňuje, není pouze místní. Tento význam může být prokázán existencí sítě poboček, které jsou hospodářsky činné na celém dotčeném území, ale také jednodušším způsobem, například tím, že jsou předloženy faktury doručené mimo region, ve kterém má své sídlo, články z tisku ozřejmující stupeň znalosti uplatněného označení veřejností, nebo tím, že je prokázáno, že se na závod odkazuje v cestovních průvodcích.
(viz bod 43)
4. Článek 52 odst. 1 písm. c) a čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství umožňují prohlásit ochrannou známku Společenství za neplatnou na základě nezapsané známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní.
Důkaz o užívání uplatněného označení je jednou z podmínek požadovaných pro to, aby bylo možné využít ochrany přiznané čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94, a takové ochrany se tedy mohou domáhat pouze majitelé označení užívaných v obchodním styku.
To představuje významný rozdíl oproti ochranným známkám Společenství a národním ochranným známkám uvedeným v čl. 8 odst. 2 písm. a) nařízení č. 40/94, které jsou uplatňovány v rámci námitkového řízení nebo řízení o prohlášení neplatnosti. V souladu s čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94, pravidlem 22 a pravidlem 40 odst. 6 nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94, je třeba užívání těchto ochranných známek prokázat pouze v případě, kdy to vyžaduje přihlašovatel nebo majitel ochranné známky Společenství. V tomto případě je tedy Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) povinen vyzvat osobu, která podala námitky, nebo osobu, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, aby poskytla důkaz o užívání v přesně stanovené lhůtě.
(viz bod 52)