null
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
JULIANE KOKOTT
přednesené dne 30. května 2024(1)
Věc C‑297/23 P
Harley-Davidson Europe Ltd.
a
Neovia Logistics Services International
proti
Evropské komisi
„Kasační opravný prostředek – Celní unie – Nařízení (EU) č. 952/2013 – Celní kodex – Mezistátní obchodní spory – Určení nepreferenčního původu některých motocyklů – Pojem hospodářsky neodůvodněného zpracování nebo opracování – Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 – Vyhýbání se clu nebo jeho obcházení – Manipulace s původem – Přenesená pravomoc“
I. Úvod
1. Nejpozději od filmu „Easy Rider“ se Harley-Davidson stal prototypem amerického motocyklu. Lze ale Harley-Davidson z Thajska stále ještě považovat za americký motocykl? K tomuto, možná překvapivému, závěru totiž dospěla Komise a společnost Harley-Davidson její názor v projednávané věci jednoznačně zpochybňuje. Pozadím je obchodní spor mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií, ve kterém obě strany uvalily dodatečná odrazující cla na určité zboží druhé strany, přičemž Unie zejména na uvedené motocykly. Společnost Harley-Davidson poté přesunula svou výrobu pro evropský trh ze Spojených států do Thajska. Komise ovšem ve sporném prováděcím rozhodnutí(2) odmítla uznat Thajsko jako zemi původu.
2. Napadeným rozsudkem(3) zamítl Tribunál žalobu, kterou společnost Harley-Davidson podala proti spornému prováděcímu rozhodnutí. V tomto řízení o kasačním opravném prostředku je zapotřebí zejména vyjasnit, zda Komise může neuznat přeložení výroby pouze proto, že jeho cílem je vyhnout se clům zavedeným v souvislosti s mezistátním obchodním sporem.
II. Právní rámec
A. Celní kodex
3. Článek 33 celního kodexu(4) umožňuje celním orgánům přijímat rozhodnutí týkající se závazné informace o původu zboží. Podle čl. 34 odst. 11 může Komise „s cílem zajistit správné a jednotné sazební zařazení nebo určení původu zboží“ požadovat zrušení takovýchto závazných informací.
4. Článek 59 celního kodexu stanoví, pro která určení se použijí pravidla o původu zboží:
„Články 60 a 61 stanoví pravidla pro určení nepreferenčního původu zboží pro účely použití:
a) společného celního sazebníku, s výjimkou opatření uvedených v čl. 56 odst. 2 písm. d) a e);
b) jiných než sazebních opatření stanovených zvláštními předpisy Unie upravujícími obchod se zbožím; a
c) jiných opatření Unie týkajících se původu zboží.“
5. V čl. 56 odst. 2 písm. d) a e) celního kodexu jsou uvedena preferenční sazební opatření.
6. Článek 60 celního kodexu upravuje původ zboží pro použití celního sazebníku:
„1. Zboží zcela získané v jediné zemi nebo na jediném území se považuje za zboží pocházející z této země nebo z tohoto území.
2. Zboží, na jehož výrobě se podílí více než jedna země nebo jedno území, se považuje za zboží pocházející ze země nebo území, kde došlo k jeho poslednímu podstatnému hospodářsky odůvodněnému zpracování nebo opracování, které bylo provedeno v podnicích k tomu vybavených a které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby.“
7. Podle článku 62 celního kodexu je Komisi „svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci [...], kterými se stanoví pravidla, podle nichž se zboží, u něhož je nezbytné určit nepreferenční původ pro účely použití opatření Unie uvedených v článku 59, považuje za zcela získané v jedné zemi nebo na jediném území nebo za zboží, k jehož poslednímu podstatnému hospodářsky odůvodněnému zpracování nebo opracování, které bylo provedeno v podnicích k tomu vybavených a které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby, došlo v jedné zemi nebo na jediném území, podle článku 60“.
B. Nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446, kterým se doplňuje celní kodex
8. Článek 33 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446(5) upřesňuje, kdy zpracování nebo opracování není v souladu s čl. 60 odst. 2 celního kodexu považováno za hospodářsky odůvodněné:
„Má se za to, že operace zpracování nebo opracování provedená v jiné zemi či na jiném území není hospodářsky odůvodněná, jestliže je na základě dostupných skutečností určeno, že účelem této operace bylo zamezit použití opatření uvedených v článku 59 kodexu.
V případě zboží, na něž se vztahuje příloha 22-01, se použijí zbývající pravidla této kapitoly platná pro toto zboží.
Má-li se v případě zboží, na něž se nevztahuje příloha 22-01, za to, že poslední opracování nebo zpracování není hospodářsky odůvodněné, pak se má za to, že k poslednímu podstatnému hospodářsky odůvodněnému zpracování nebo opracování zboží, které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby, došlo v zemi či na území, kde má svůj původ větší část materiálů určená na základě hodnoty těchto materiálů.“
9. Bod 21 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 objasňuje článek 33 takto:
„Aby se zabránilo manipulaci s původem dovezeného zboží za účelem vyhýbání se uplatňování obchodněpolitických opatření, nemělo by se poslední podstatné zpracování nebo opracování v některých případech považovat za hospodářsky odůvodněné.“
10. Motocykly, které jsou předmětem sporu, nejsou v příloze 22-01 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 uvedeny.
C. Ustanovení upravující mezistátní obchodní spory
1. Nařízení č. 654/2014
11. Základem sporných cel je nařízení (EU) č. 654/2014 o výkonu práv Unie za účelem uplatňování a prosazování pravidel mezinárodního obchodu(6). Druhý a třetí bod odůvodnění objasňují cíle těchto opatření:
„(2) V zájmu ochrany hospodářských zájmů Unie je nezbytné, aby Unie disponovala vhodnými nástroji, které jí umožní zajistit účinný výkon svých práv vyplývajících z mezinárodních obchodních dohod. Jedná se zejména o situace, kdy třetí země přijmou opatření omezující obchod, která snižují výhody, jež z mezinárodních obchodních dohod vyplývají pro hospodářské subjekty Unie. Unie by měla být schopna rychle a pružně reagovat v rámci postupů a lhůt stanovených podle mezinárodních obchodních dohod, jež uzavřela. Jsou proto zapotřebí pravidla, jež vymezí rámec pro výkon práv Unie za určitých konkrétních okolností.
(3) Cílem mechanismů pro řešení sporů zavedených Dohodou o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) a jinými obchodními dohodami, včetně regionálních nebo dvoustranných dohod, je nalézt pozitivní řešení veškerých sporů, k nimž by mohlo dojít mezi Unií a jinou stranou či jinými stranami takových dohod. Pokud by však jiné způsoby pro nalezení pozitivního řešení sporu nevedly k úspěchu, měla by mít Unie možnost pozastavit v souladu s takovými mechanismy pro řešení sporů koncese či jiné závazky. Zásah Unie by v takových případech měl přimět dotčenou třetí zemi, v zájmu obnovení vzájemně výhodné situace, k dodržování příslušných pravidel mezinárodního obchodu.“
12. Osmý bod odůvodnění nařízení č. 654/2014 upravuje podobu opatření obchodní politiky:
„Opatření obchodní politiky přijímaná podle tohoto nařízení je třeba volit a navrhovat na základě objektivních kritérií, včetně účinnosti daných opatření z hlediska jejich schopnosti přimět třetí země k dodržování mezinárodních obchodních pravidel, potenciálu z hlediska zmírnění následků pro hospodářské subjekty v Unii, které byly dotčeny opatřeními třetí země, a cíle spočívajícího v minimalizaci nepříznivých hospodářských dopadů na Unii, a to i pokud jde o základní suroviny.“
13. Předmět nařízení č. 654/2014 je definován v jeho článku 1:
„Tímto nařízením se stanoví pravidla a postupy pro zajištění účinného a včasného výkonu práv Unie, pokud jde o pozastavení či odvolání koncesí nebo jiných závazků podle mezinárodních obchodních dohod, za účelem:
a) reakce na případy porušení pravidel mezinárodního obchodu ze strany třetích zemí, kterými jsou dotčeny zájmy Unie, s cílem dosáhnout uspokojivého řešení, které obnoví výhody pro hospodářské subjekty Unie;
b) vyvážení koncesí či jiných závazků v rámci obchodních vztahů se třetími zeměmi, dojde-li ke změně zacházení uplatňovaného na zboží z Unie způsobem, který se dotýká zájmů Unie.“
2. Prováděcí nařízení 2018/724
14. Prováděcím nařízením 2018/724(7) vyhlásila Komise předmětná cla a odůvodnila je zejména v bodě 1 až 3 a v bodě 6 odůvodnění:
„(1) Dne 8. března 2018 přijaly Spojené státy americké (dále jen ‚USA‘) ochranná opatření ve formě zvýšení cel z dovozu určitých výrobků z oceli a hliníku, a to s účinností od 23. března 2018 na dobu neurčitou. Dne 22. března bylo datum účinnosti zvýšení cel s ohledem na Evropskou unii odloženo do 1. května 2018.
(2) Bez ohledu na skutečnost, že USA tato opatření charakterizovala jako bezpečnostní opatření, jedná se v zásadě o ochranná opatření. Tato opatření sestávají z nápravných opatření, která narušují vyváženost koncesí a závazků vyplývajících z Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (dále jen ‚Dohoda o WTO‘) a omezují dovoz za účelem ochrany domácího výrobního odvětví před zahraniční konkurencí v zájmu obchodní prosperity tohoto výrobního odvětví. Bezpečnostní výjimky stanovené ve Všeobecné dohodě o clech a obchodu z roku 1994 (dále jen ‚GATT 1994‘) se na takováto ochranná opatření nevztahují ani je neodůvodňují a nemají žádný vliv na právo na vyrovnání podle příslušných ustanovení Dohody o WTO.
(3) Dohoda WTO o ochranných opatřeních stanoví právo vyvážejícího člena, který je dotčen ochranným opatřením, pozastavit uplatňování koncesí, které jsou v podstatě rovnocenné, nebo jiných závazků na obchod člena WTO uplatňujícího ochranné opatření, pokud nebylo po konzultacích dosaženo uspokojivého řešení a Rada WTO pro obchod se zbožím nevyslovila nesouhlas.
[…]
(6) Komise uplatňuje své právo na pozastavení uplatňování koncesí, které jsou v podstatě rovnocenné, nebo jiných závazků za účelem vyvážení koncesí či jiných závazků v rámci obchodních vztahů se třetími zeměmi na základě čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) č. 654/2014. Vhodný zásah má podobu opatření obchodní politiky, která mohou spočívat mimo jiné v pozastavení celních koncesí a uložení nových nebo zvýšených cel.“
D. Platné sazby cla
15. Motocykly, které jsou předmětem sporu, spadají do podpoložky 8711 50 00 kombinované nomenklatury(8), která zahrnuje „motocykly (včetně mopedů) a jízdní kola vybavená pomocným motorem, též s postranními vozíky, postranní vozíky: se spalovacím pístovým motorem s vnitřním spalováním s obsahem válců převyšujícím 800 cm3“. Společný celní sazebník stanoví pro takové výrobky clo ve výši 6 %.
16. Komise stanovila sporná dodatečná cla prováděcím nařízením (EU) 2018/886(9):
„Článek 1
Unie uplatní dodatečná cla na dovoz výrobků uvedených v příloze I a příloze II tohoto nařízení a pocházejících ze Spojených států amerických (dále jen ‚USA‘) do Unie.
Článek 2
Dodatečná cla se na tyto výrobky budou uplatňovat následovně:
a) V první fázi se na dovoz výrobků uvedených v příloze I uplatní dodatečné valorické clo se sazbou ve výši 10 % a 25 %, podle toho, jak je v dotčené příloze stanoveno, od data vstupu tohoto nařízení v platnost.
b) Ve druhé fázi se na dovoz výrobků uvedených v příloze II uplatní další dodatečné valorické clo se sazbou ve výši 10 %, 25 %, 35 % a 50 %, podle toho, jak je v dotčené příloze stanoveno:
– od 1. června 2021 […]“
17. Podle přílohy I prováděcího nařízení (EU) 2018/886 se pro výrobky podpoložky 8711 50 00 v první fázi uplatní dodatečné clo ve výši 25 % a podle přílohy II ve druhé fázi další dodatečné clo ve výši 25 %. Na motocykly navrhovatelky v řízení o kasačním opravném prostředku, společnosti Harley-Davidson, které byly dovezeny z USA do Evropy, se tak místo obvyklé sazby cla ve výši 6 % uplatňovala od 22. června 2018 celková sazba cla ve výši 31 % a od 1. června 2021 celková sazba cla ve výši 56 %.
18. Unie ovšem cla stanovená pro druhou fázi ještě neuplatňovala, nýbrž je ještě před jejich uplatňováním pozastavila(10). Od 1. ledna 2022 pak pozastavila uplatňování rovněž cel stanovených pro první fázi(11).
III. Skutkový základ kasačního opravného prostředku
19. Společnost Harley-Davidson Europe Ltd., která je žalobkyní v prvním stupni a navrhovatelkou v řízení o kasačním opravném prostředku, je součástí skupiny Harley-Davidson. Jedná se o známý americký podnik, který se specializuje na výrobu motocyklů. Další žalobkyní v prvním stupni a rovněž navrhovatelkou v řízení o kasačním opravném prostředku je společnost Neovia Logistics Services International, která je celním zástupcem společnosti Harley-Davidson.
A. Skutkový stav
20. Skutkový stav popsaný v bodech 20 až 38 napadeného rozsudku lze shrnout takto.
21. V reakci na zavedení dodatečných cel na dovoz oceli a hliníku Spojenými státy americkými přijala Komise prováděcí nařízení (EU) 2018/886 ze dne 20. června 2018, kterým rovněž zavedla dodatečná cla ve výši nejprve 25 % a později 50 % na „typické“ zboží ze Spojených států, která platí také pro motocykly vyráběné společností Harley-Davidson.
22. Tato společnost dne 25. června 2018 informovala své akcionáře o dopadech těchto dodatečných cel na její hospodářskou činnost prostřednictvím takzvaného „Form 8-K Current Report“ (dále jen „formulář 8-K“), který předložila americké Komisi pro cenné papíry („SEC“). V něm společnost Harley-Davidson oznámila, že „aby [...] čelila značným nákladům spojeným s tímto dlouhodobým celním zatížením, zavede plán přesunu výroby motocyklů určených pro [Unii] ze Spojených států amerických do svých mezinárodních zařízení s cílem vyhnout se celnímu zatížení“(12). Výrobu svých motocyklů určených pro trh v Unii společnost Harley-Davidson poté přesunula do závodu v Thajsku.
23. Dne 25. ledna 2019 podaly navrhovatelky u belgických orgánů dvě formální žádosti o rozhodnutí týkající se závazné informace o původu zboží, které se týkaly dvou druhů motocyklů vyráběných v Thajsku. Belgické orgány přesto, že Komise vyjádřila pochybnosti o uznání původu v Thajsku, vydaly dne 24. června 2019 dvě závazné informace o původu zboží, v nichž uznaly Thajsko jako zemi původu dvou druhů motocyklů společnosti Harley-Davidson.
24. Komise se o tom dozvěděla dne 21. srpna 2019 a dne 31. března 2021 přijala sporné prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/563 o některých rozhodnutích týkajících se závazných informací o původu zboží(13). V něm belgickým orgánům uložila, aby svá dvě rozhodnutí týkající se závazné informace o původu zboží ohledně dovozu dvou typů motocyklů do Unie, které vydaly společnosti Harley-Davidson, zrušily. Belgické orgány se tímto prováděcím rozhodnutím řídily a dopisem ze dne 16. dubna 2021 obě rozhodnutí zrušily.
B. Napadený rozsudek
25. Navrhovatelky podaly dne 11. června 2021 žalobu na neplatnost sporného prováděcího rozhodnutí.
26. V této souvislosti předložily pět žalobních důvodů. Zaprvé tvrdily, že Komise porušila podstatné formální náležitosti, a to nedostatečným odůvodněním sporného prováděcího rozhodnutí a nedodržením správného poradního postupu. Zadruhé je podle nich sporné prováděcí rozhodnutí stiženo zjevně nesprávným posouzením relevantních skutečností. Zatřetí Komise podle jejich názoru zneužila svou pravomoc požadovat zrušení rozhodnutí, stanovenou v čl. 34 odst. 11 celního kodexu, protože nesprávně vyložila článek 33 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446. Začtvrté měly za to, že nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 není slučitelné s podmínkami pro delegování stanovenými v článku 290 SFEU. Zapáté sporné prováděcí rozhodnutí podle nich porušuje obecné zásady unijního práva a Listinu základních práv Evropské unie.
27. Dne 1. března 2023 vydal Tribunál napadený rozsudek, kterým žalobu zamítl a uložil navrhovatelkám náhradu nákladů řízení.
IV. Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení
28. Navrhovatelky podaly dne 11. května 2023 projednávaný kasační opravný prostředek a navrhují, aby Soudní dvůr
– napadený rozsudek zrušil;
– zrušil sporné prováděcí rozhodnutí a
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených navrhovatelkami v řízení před Soudním dvorem a Tribunálem.
29. Evropská komise navrhuje, aby Soudní dvůr
– kasační opravný prostředek zamítl a
– uložil navrhovatelkám náhradu nákladů řízení.
30. Účastnice řízení předložily písemná vyjádření. Soudní dvůr na základě čl. 76 odst. 2 jednacího řádu upustil od konání jednání, jelikož má za to, že má dostatečné podklady pro rozhodnutí.
V. Právní analýza
31. Podstatou projednávaného sporu je, že Komise odmítá uznat Thajsko jako zemi původu motocyklů, na kterých zde společnost Harley-Davidson provádí poslední zpracování a opracování.
32. Článek 60 odst. 2 celního kodexu stanoví, že zboží, na jehož výrobě se podílí více než jedna země nebo jedno území, se považuje za zboží pocházející ze země nebo území, kde došlo k jeho poslednímu podstatnému hospodářsky odůvodněnému zpracování nebo opracování, které bylo provedeno v podnicích k tomu vybavených a vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby.
33. Pro úplnost je zapotřebí dodat, že účastnice řízení nevedou spor o to, zda společnost Harley-Davidson provádí v Thajsku skutečné zpracování nebo opracování, tedy zda je toto zpracování nebo opracování tak podstatné ve smyslu čl. 60 odst. 2 celního kodexu, že v zásadě může odůvodnit domněnku původu v Thajsku. Belgické orgány tvrdí, že to před určením původu prověřovaly(14). Komise ani Tribunál se ovšem k této otázce nevyjádřily.
34. Tribunál spíše potvrdil názor Komise, že zpracování nebo opracování prováděné v Thajsku není podle čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 hospodářsky odůvodněné.
35. Podle čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 se má za to, že operace zpracování nebo opracování provedená v jiné zemi či na jiném území není hospodářsky odůvodněná, jestliže je na základě dostupných skutečností určeno, že účelem této operace bylo zamezit použití opatření uvedených v článku 59 kodexu(15).
36. Pokud se přidržíme vlastních tvrzení společnosti Harley-Davidson, pak je názor Komise na první pohled odůvodněný, protože společnost podle bodu 26 napadeného rozsudku ve formuláři 8-K výslovně uvedla, že účelem přesunutí výroby do Thajska je „obejít celní zatížení“.
37. Je ovšem zapotřebí zdůraznit, že pouze německé znění čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomocí 2015/2446, sporného prováděcího rozhodnutí a napadeného rozsudku hovoří o „obcházení“ cla. Například v angličtině je tento pojem překládán jako „to circumvent“ nebo ve francouzštině jako „contourner“.
38. Chápání čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 ve smyslu německého znění jako zákazu obcházení(16) by nebylo co vytknout. O obcházení ustanovení se však jedná pouze tehdy, pokud se má toto ustanovení použít v souladu s jeho cílem, avšak takovému použití je zabráněno(17). Následně objasním, že uznání přesunutí výroby do Thajska není v rozporu s účelem dotčených cel.
39. Ve všech ostatních jazykových zněních uvedených tří textů však nejprve Komise a poté Tribunál používají výrazy jako „to avoid“ v angličtině(18) nebo „éviter“ ve francouzštině(19), které by do němčiny měly být překládány spíše jako „zu vermeiden“ (vyhnout se). Samotná společnost Harley-Davidson použila ve formuláři 8-K formulaci „to avoid the tariff burden“ (vyhnout se celnímu zatížení).
40. Z toho vyplývá, že Tribunál a Komise spatřují v čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 zákaz vyhýbání se. Tento zákaz by měl v porovnání se zákazem obcházení podstatně širší oblast použití: zahrnoval by bez výjimky všechna opatření, jejichž cílem je vyhnout se clu, bez ohledu na cíle tohoto cla.
41. Domněnka takového zákazu překvapí, zejména má-li formu konkretizace hospodářského odůvodnění, protože vyhnutí se celnímu zatížení ve výši 25 % nebo dokonce 50 % je prima facie legitimní hospodářský cíl.
42. Níže objasním, že se navrhovatelky právem brání chápání čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 jako zákazu vyhýbání se. Toto ustanovení musí být buď vykládáno jinak (první důvod kasačního opravného prostředku), nebo ho Komise neměla přijmout (druhý důvod kasačního opravného prostředku). Menší vyhlídky na úspěch má naproti tomu třetí důvod kasačního opravného prostředku, v němž navrhovatelky tvrdí, že došlo k porušení práva být vyslechnut, jakož i právní jistoty a legitimní důvěry.
A. První důvod kasačního opravného prostředku – výklad čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446
43. Je pravda, že navrhovatelky v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku zpochybňují řadu závěrů Tribunálu(20) týkajících se výkladu a použití čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446. Všechny však vychází z hlavní myšlenky formulované v bodě 62, ale i v bodě 57 napadeného rozsudku, totiž že podle tohoto ustanovení pro vyloučení hospodářského odůvodnění dotčeného opatření postačuje již cíl vyhnout se clu. Z toho vyplývá, že Tribunál považuje toto ustanovení za zákaz vyhýbání se.
44. Skutečnost, že německé znění napadeného rozsudku používá výraz „umgehen“ (obcházet), na tom nic nemění, protože závazné znění rozsudku v angličtině jako jednacím jazyce používá výraz „to avoid“ a francouzské znění, tedy pracovní jazyk Tribunálu, výraz „éviter“. Tribunál ostatně nezkoumal, proč společnost Harley-Davidson chce clo obejít, nýbrž se spokojil s tím, že konstatoval cíl tohoto vyhýbání se.
45. V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že tento výklad Tribunálu není v souladu s cílem a systematickým kontextem čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446. Ve druhé části zpochybňují výsledek výkladu podaného Tribunálem, že hospodářsky motivovaná reakce na dodatečná cla je prakticky vyloučena. A třetí část je namířena proti důsledkům důkazního břemene, které vedou k tomu, že dotčený podnik musí prokázat zcela odlišný hlavní cíl, pokud k přesunutí výroby dochází v časové souvislosti s uložením dodatečných cel.
46. Tato argumentace je přesvědčivá, jak ukazuje analýza čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 za pomocí klasických výkladových metod.
1. Znění
47. Pokud jde o znění čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446, je nezbytné zaměřit se na již zmíněné rozdíly mezi jazykovými verzemi a výraz hospodářského odůvodnění.
a) Rozdílná jazyková znění
48. Ohledně znění čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 jsem již objasnila, že německé znění formuluje zákaz obcházení, zatímco všechna ostatní jazyková znění zákaz vyhýbání se(21).
49. Německá jazyková verze čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 je sice osamocená, nemůže být však bez dalšího vytlačena jinými jazykovými verzemi, protože žádné jazykové verzi nemůže být přiznána přednost před jinými(22). Naopak musí být vykládány jednotně(23). V takových případech má proto mimořádný význam celková systematika a účel ustanovení(24), jakož i případně historie jeho vzniku(25).
b) Hospodářské odůvodnění
50. Navíc je nezbytné připomenout, že čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 z účelu vyhýbání se nebo obcházení dovozuje, že dotčená operace zpracování nebo opracování není hospodářsky odůvodněná.
51. Je pravda, že důvodem pro určité opatření nemůže být jakýkoliv hospodářský zájem. Pojem „odůvodnění“ totiž implikuje právně uznaný převažující zájem. U protiprávních opatření nebo u obcházení ustanovení(26), například cel, v rozporu s jejich účelem, takový zájem zpravidla neexistuje.
52. Pouhé vyhýbání se celnímu zatížení jako takové naproti tomu není protiprávní ani napadnutelné z jiných důvodů. Jak zdůrazňují navrhovatelky, Soudní dvůr v oblasti práva daně z přidané hodnoty naopak uznal, že osoba povinná k dani má zásadně právo na volbu struktury své činnosti tak, aby omezila svůj daňový dluh(27). Osoby povinné k dani jsou proto obecně oprávněny zvolit si organizační struktury a podmínky transakcí, které považují za nejvhodnější pro své hospodářské činnosti a pro účely omezení svého daňového zatížení(28).
53. V projednávané věci by použití zákazu vyhýbání se představovalo podstatný zásah do konkurenčního postavení společnosti Harley-Davidson. Dodatečné clo ve výši 25 % nebo dokonce 50 % podstatně snižuje šance na prodej. Společnost Harley-Davidson odhadla ve formuláři 8-K průměrné zatížení v důsledku dodatečných cel ve výši 25 % na 2 200 USD na jeden motocykl a roční zatížení pro podnik na zhruba 90 až 100 milionů USD. Lze velmi pochybovat o tom, že podobný vliv na cenu dotčeného zboží a konkurenční postavení mohou mít jiná opatření než vyhnutí se tomuto clu. Takové zatížení proto může hospodářsky odůvodňovat velké úsilí na vyhnutí se mu.
54. Obecné hospodářské odůvodnění přesunutí výroby dokládá i porovnání podniku, který jako přímou reakci na zavedení dodatečných cel přesune poslední podstatné zpracování nebo opracování zboží do jiné země, s jinými podniky, které v této zemi provádí takovou výrobu. Pokud tak tyto podniky učinily již dříve nebo tam takovou výrobu poprvé zavedou později, byť i pod tlakem dodatečných cel, nelze vůči nim čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 uplatňovat, a to ani tehdy, kdyby se vykládal jako zákaz vyhýbání se. V hospodářském ohledu se ovšem tyto podniky nijak neliší.
55. Z toho vyplývá, že výklad čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446, jako zákazu vyhýbání se, pojem „hospodářského odůvodnění“ nekonkretizuje, nýbrž jej v rozporu s jeho významem výrazně omezuje.
2. Cíl
56. Proti výkladu čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 jako zákazu vyhýbání se hovoří i jeho cíl popsaný v bodě 21 odůvodnění. Podle něj je totiž cílem tohoto nařízení zabránit manipulaci s původem dovezeného zboží za účelem vyhýbání se uplatňování obchodněpolitických opatření.
57. Pokud jde o výraz „obcházení“ použitý v německém znění bodu 21 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446, platí totéž, co je uvedeno ohledně použití tohoto výrazu v čl. 33 odst. 1(29).
58. Podle bodu 21 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 má však článek 33 ve všech jazykových zněních(30) pouze zabránit manipulaci s původem dovezeného zboží.
59. Etymologicky se slovo manipulace vztahuje na použití ruky, latinsky manus, v širším smyslu na nakládání s věcí nebo její zpracování, což se v některých jazycích projevuje i v praktickém používání(31). Je však zřejmě vyloučeno, aby výraz použitý v bodě 21 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 měl mít tento význam, protože se nejedná o nakládání s místem původu nebo jeho zpracování a už vůbec ne o použití rukou.
60. Spíše je třeba vycházet z toho, že je nezbytné jej chápat v souladu s jeho častěji používaným významem jako ovlivňování, často podvodným jednáním(32). V tomto smyslu konkretizuje článek 12 a příloha I nařízení o zneužívání trhu(33) pojem (zakázané) manipulace s finančními trhy ve vztahu k jejím nejrůznějším podobám, zejména dávání nesprávných nebo zavádějících signálů [čl. 12 odst. 1 písm. a) bod i) a písm. c)], použití fiktivních prostředků nebo jiné formy klamavého nebo lstivého jednání [čl. 12 odst. 1 písmena b) a d)]. Výraz manipulace je s výrazem klamavého jednání spojován i v jiných unijních předpisech(34). A konečně u obvinění z kartelových dohod se rovněž často hovoří o manipulaci(35), většinou s ohledem na ceny.
61. Z bodu 21 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 tedy vyplývá, že čl. 33 odst. 1 nemá vyloučit hospodářské odůvodnění posledního podstatného zpracování nebo opracování již na základě pouhého vyhýbání se clům, nýbrž pouze tehdy, pokud toho má být dosaženo manipulací s původem.
3. Systematický kontext
62. Ze systematického hlediska je relevantní, že Komise přijala čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 při výkonu přenesené pravomoci, dále předmět a účel cel, o které se v projednávané věci jedná, a subsidiárně použitelné pravidlo o původu v čl. 33 odst. 3.
a) Meze přenesené pravomoci
63. Při přijetí nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 využila Komise svou přenesenou pravomoc. Vzhledem k tomu, že podle čl. 290 odst. 1 SFEU je tato pravomoc omezena na doplnění nebo změnu některých prvků, které nejsou podstatné, musí být článek 33 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 vykládán v tom smyslu, že je nezbytné, aby nebyla do čl. 60 odst. 2 celního kodexu vkládána žádná podstatná změna. V opačném případě by byl článek 33 neplatný.
64. Z článku 60 odst. 2 celního kodexu vyplývá, že Unie nepovažuje každé poslední podstatné zpracování nebo opracování za základ pro místo původu. Toto zpracování nebo opracování musí být naopak hospodářsky odůvodněné. Článek 62 navíc výslovně svěřuje Komisi pravomoc stanovit pravidla, podle nichž se zboží podle čl. 60 odst. 2 považuje za zboží, které bylo v určité zemi nebo na určitém území takovémuto zpracování nebo opracování podrobeno.
65. Komise proto měla pravomoc konkretizovat v čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446, jak je třeba chápat „hospodářské odůvodnění“. V souladu s čl. 290 odst. 1 SFEU však neměla pravomoc přiřadit pojmu „hospodářské odůvodnění“ nový význam, neboť by tak mohla podstatně změnit dosah čl. 60 odst. 2 celního kodexu, zejména jeho omezením.
66. Pokud již čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 brání vyhýbání se clům, lze mít pochybnosti o tom, zda Komise respektovala toto omezení své pravomoci. Jak již bylo uvedeno(36), vyhýbání se clům totiž může být hospodářsky smysluplné a legitimní.
67. Pokud toto ustanovení naproti tomu pouze zakazuje obcházení cel nebo manipulaci s původem, pak není důvod uvažovat o překročení přenesené pravomoci. Obcházení ani manipulaci není možné odůvodnit hospodářským zájmem.
b) Předmět a cíl dodatečných cel
68. Rovněž předmět a cíl sporných cel hovoří pro to, aby čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 nebyl chápán jako obsáhlý zákaz vyhýbání se, nýbrž aby bylo toto ustanovení omezeno na zákaz obcházení.
69. Účelem dotčených cel není zatížit jednotlivé výrobce. Jejich cílem zejména není zatížit podniky, které mají sídlo ve Spojených státech.
70. Unie zavedla dotčená cla podle nařízení (EU) č. 654/2014, aby reagovala na obchodní omezení jiné země, v tomto případě Spojených států amerických(37). Účelem takových dodatečných cel je přivodit této jiné zemi nevýhodu tím, že zhorší konkurenční postavení zboží vyráběného v této zemi. Podle třetího bodu odůvodnění tohoto nařízení mají cla přimět dotčenou zemi, aby v zájmu obnovení vzájemně výhodné situace dodržovala příslušná pravidla mezinárodního obchodu. Nevýhody pro tržní postavení zboží zatíženého příslušnými cly nebo dotčených podniků jsou přitom zamýšleny pouze v rozsahu, v němž souvisí se zemí jejich původu.
71. Dodatečná cla tak mají především snížit hospodářskou aktivitu v zemi, proti které jsou cla namířena. Zda se tato aktivita sníží z důvodu nižšího prodeje zboží v Unii nebo proto, že dotčené podniky přesunou hospodářské aktivity do jiných států, není pro zamýšlený účinek dodatečných cel relevantní.
72. Jinak řečeno: přesunutím výroby do jiné země učinila společnost Harley-Davidson přesně to, co bylo dodatečnými cly zamýšleno.
73. Je pravda, že Komise se před Tribunálem správně dovolávala toho, že předmětná cla jsou stanovena tak, že jejich rozsah přibližně odpovídá rozsahu dodatečných cel Spojených států na zboží z Unie. Tato rovnováha je narušena, pokud se společnost Harley-Davidson vyhýbá uplatnění dotčených cel na své dovozy do Unie tím, že na trh Unie již nedodává zboží ze Spojených států, nýbrž z Thajska. V tomto případě mají opatření Unie na první pohled menší váhu než opatření Spojených států. To ovšem nemění nic na tom, že společnost Harley-Davidson snížila v důsledku dodatečných cel své hospodářské aktivity ve Spojených státech. O tom, zda je tím skutečně narušena rovnováha a Komise ji může obnovit dalšími cly, jak tvrdí navrhovatelky, není v projednávané věci nezbytné rozhodnout.
74. Naproti tomu nemůže být cílem cla stanoveného nařízením (EU) č. 654/2014, aby přineslo nevýhodu pro hospodářství jiných zemí nezapojených do obchodního sporu, do nichž podnik přesune svou výrobu s cílem vyhnout se dodatečným clům. Takové nevýhody mohou naopak způsobit nové obchodní spory a porušit mezinárodněprávní závazky Unie.
c) Článek 33 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 nepředstavuje kompenzaci
75. Komise však zdůrazňuje, že čl. 33 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 představuje doplňkově použitelné ustanovení o určení původu zboží, které se použije, pokud poslední podstatné zpracování nebo opracování není hospodářsky odůvodněné. Takové ustanovení by v zásadě mohlo zajistit, aby cla byla prosazována pouze v rozsahu, v němž jsou na základě svých příslušných cílů, v projednávané věci obchodního sporu, nezbytná.
76. Článek 33 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 však tuto funkci plnit nemůže. Podle tohoto ustanovení má zboží svůj původ v zemi nebo na území, ze kterého pochází větší část materiálů, určená na základě hodnoty těchto materiálů. Relevantní je přitom pouze hodnota materiálů ve vzájemném poměru, nikoliv však v poměru k celkové hodnotě zboží.
77. V praxi takové ustanovení při přesunutí poslední operace zpracování nebo opracování často vede k tomu, že zboží bude mít i nadále původ v zemi, ve které byl tento výrobní krok prováděn předtím. Není totiž pravděpodobné, že s výrobou dojde ve velkém rozsahu k přeměně dodavatelských řetězců. Materiály proto často budou i nadále pocházet převážně z té země, ve které bylo poslední zpracování nebo opracování prováděno dříve.
78. Je-li ovšem relevantní výhradně hodnota materiálů, pak je zcela ignorován podíl přidané hodnoty z posledního podstatného zpracování nebo opracování zboží.
79. V případě nepatrné tvorby přidané hodnoty v tomto posledním kroku by to sice nebylo na závadu. Ustanovení čl. 60 odst. 2 celního kodexu o získání původu ovšem pro tento případ předpokládá, že poslední zpracování nebo opracování představuje citelnou část hodnoty zboží, jak v souladu s mezinárodní praxí(38) konstatoval Soudní dvůr(39). V článku 34 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 uvedla Komise i takzvané minimální operace, které nejsou považovány za podstatné zpracování nebo opracování. Hospodářské odůvodnění a čl. 33 odst. 1 mají tedy rozhodující význam pouze tehdy, pokud je dotčené zpracování nebo opracování spojeno s citelnou tvorbou přidané hodnoty.
80. Kritérium citelné přidané hodnoty je relevantní i pro cíle sledované cly v obchodních sporech. S pomocí tohoto kritéria lze totiž posoudit, zda přesunutí posledního zpracování nebo opracování dostatečně sníží hospodářskou aktivitu v zemi, proti níž je clo zavedené Unií namířeno, aby odůvodnilo změnu původu zboží.
81. Vzhledem k tomu, že čl. 33 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 neumožňuje zohlednit tvorbu přidané hodnoty posledním zpracováním nebo opracováním, nemůže toto ustanovení vyrovnat extenzivní účinek širokého výkladu čl. 33 odst. 1 jako zákazu vyhýbání se, jak jej podal Tribunál.
d) Dílčí závěr ohledně systematického výkladu
82. Je tedy nezbytné konstatovat, že ani systematický kontext čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 neumožňuje usuzovat již z účelu vyhnutí se clu na to, že poslední podstatné zpracování nebo opracování není hospodářsky odůvodněné.
4. Historie vzniku a předchozí ustanovení
83. Vzhledem k tomu, že nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 nebylo přijato legislativním postupem za účasti Rady a Evropského parlamentu, nejsou k dispozici žádné veřejné dokumenty týkající se historie jeho vzniku. Na otázky Tribunálu však Komise uvedla, že článek 33 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 nahradil dřívější ustanovení, která již nejsou v novém celním kodexu obsažena.
84. V této souvislosti se jednalo o článek 25 původního celního kodexu(40) a předchozí ustanovení článku 6 nařízení (EHS) č. 802/68(41). Podle obou ustanovení platilo, že zpracování nebo opracování, u něhož se zjistí nebo lze na základě zjištěných skutečností důvodně předpokládat, že jeho jediným cílem je snaha obejít předpisy upravující ve Společenství obchod se zbožím z určitých zemí, se za žádných okolností nepovažuje za zpracování nebo opracování, které uděluje takto vyrobenému nebo získanému zboží status původu ze země, v níž bylo provedeno. Ve všech jazykových zněních těchto ustanovení byly – na rozdíl od téměř všech jazykových znění čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446(42) – použity pojmy, které odpovídají německému výrazu obcházení.
85. Komise uvedla, že důvodem nové formulace čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 bylo zabránit potížím při uplatňování dříve platných pravidel. To je pochopitelné, protože prokázání úmyslu obcházet pravidla není snadné.
86. Takové obtíže ovšem nemohou být důvodem k nadměrnému omezení pojmu hospodářského odůvodnění a uplatňování cel zaváděných v souvislosti s mezistátními obchodními spory daleko nad rámec jejich cíle. To by totiž nevedlo k tomu, že clům budou podrobeni výlučně aktéři nejednající v dobré víře, které zmiňuje Komise.
87. Kromě toho Komise také tvrdí, že cílem čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 je pouze boj proti manipulaci s původem, což vyplývá rovněž z bodu 21 odůvodnění. K tomu ale není nezbytné chápat čl. 33 odst. 1 jako obsáhlý zákaz vyhýbání se.
5. Dílčí závěry k prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
88. Z toho vyplývá, že je nezbytné souhlasit s navrhovatelkami, že se napadený rozsudek zakládá na nesprávném výkladu čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446. Na rozdíl od závěru Tribunálu zejména v bodě 62 (ale i 57) napadeného rozsudku nelze toto ustanovení chápat v tom smyslu, že již cíl pouhého vyhnutí se sporným clům postačuje k vyloučení hospodářského odůvodnění posledního podstatného zpracování nebo opracování.
89. Článek 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 je spíše nezbytné vykládat tak, že zpracování nebo opracování není hospodářsky odůvodněné pouze tehdy, pokud jeho účel spočívá v obcházení uplatňování cel prostřednictvím manipulace s původem. Jak již bylo řečeno, je předpokladem takového obcházení, že se dotčené clo v rozporu se svým cílem neuplatní(43).
90. V případě předmětného dodatečného cla v souvislosti s mezistátním obchodním sporem je proto relevantní, zda dotčené zpracování nebo opracování v určité zemi nebo na určitém území má zakrýt skutečnost, že dotčené zboží – nikoliv jeho výrobce – ve skutečnosti pochází z jiné země nebo území, proti kterému Unie zavedla z důvodu obchodního sporu dodatečné clo. Zpracování nebo opracování, jejichž cílem je vyhnout se jiným clům, například antidumpingovým poplatkům, nebo například získat preferenční cla, lze posuzovat jinak.
91. První a druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku tedy obstojí.
92. Vzhledem k tomu, že toto nesprávné právní posouzení zahrnuje i závěry, k nimž Tribunál dospěl na základě zjištěných skutečností, je i třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku opodstatněná. Tato část směřuje proti tomu, že Tribunál zejména v bodech 66, 68 až 71 a v bodě 74 napadeného rozsudku vyvodil z časové souvislosti mezi zavedením dotčených cel a oznámením přesunutí výroby společností Harley-Davidson závěr, že účelem tohoto přesunutí je ve smyslu čl. 33 odst. 1 nařízení o přenesené pravomoci 2015/2446 obejití dotčených cel.
93. Je pravda, že Soudní dvůr již z takové časové souvislosti dovodil, že dotčený hospodářský subjekt musí předložit důkaz, že montáž byla v zemi, ze které bylo zboží vyváženo, prováděna z adekvátních důvodů, a nikoliv za účelem vyhnout se důsledkům dotčených ustanovení(44). Toto konstatování se ovšem týkalo cel s odlišným účelem, totiž antidumpingových cel, a lze je vysvětlit rovněž tím, že se v tomto případě jednalo o pokračování praxe, která existovala již předtím, než bylo zavedeno dotčené clo(45).
94. Na projednávanou věc, tedy clo vyvolané obchodním sporem, však tuto domněnku nelze každopádně přenést, protože přesun posledního podstatného zpracování nebo opracování do jiné země je v souladu s cílem tohoto cla(46).
95. Z toho vyplývá, že je nutné vyhovět i třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku.
96. Napadený rozsudek se tedy zakládá na nesprávných právních posouzeních, která na sebe navazují, a proto je nezbytné jej zrušit.
97. Z tohoto důvodu nepovažuji za nezbytné rozhodnout o zbývajících dvou důvodech kasačního opravného prostředku. Proto se jimi budu zabývat pouze stručně.
B. Podpůrně: Druhý důvod kasačního opravného prostředku – zákonnost článku 33 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446
98. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že Tribunál nekonstatoval, že článek 33 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 je protiprávní, protože Komise překročila svou pravomoc konkretizovat čl. 60 odst. 2 celního kodexu.
99. Pokud se Soudní dvůr přikloní k mému výkladu čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446, pak toto ustanovení ovšem rámec přenesených pravomocí Komise nepřekračuje.
100. Pokud ovšem Soudní dvůr konstatuje, že Komise skutečně chtěla přijmout obsáhlý zákaz vyhýbání se, a odmítne tedy mnou navržený výklad, pak by Komise skutečně porušila svou pravomoc konkretizovat obecná právní ustanovení, již jí přiznává článek 290 SFEU. Pak by totiž článek 33 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 příliš omezoval výraz „hospodářské odůvodnění“ a oblast použití čl. 60 odst. 2 celního kodexu(47). V tom případě by bylo nezbytné rozsudek Tribunálu zrušit, protože nekonstatoval protiprávnost tohoto ustanovení.
C. Podpůrně: Třetí důvod kasačního opravného prostředku – právo být vyslechnut, právní jistota a ochrana legitimního očekávání
101. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že došlo k porušení práva být vyslechnut, jakož i právní jistoty a ochrany legitimního očekávání. S touto argumentací však navrhovatelky nemohou uspět, pokud se Soudní dvůr neztotožní s mým názorem a bude čl. 33 odst. 1 nařízení o přenesené pravomoci 2015/2446 chápat jako zákaz vyhýbání se.
102. Tribunál v bodě 166 napadeného rozsudku sice konstatuje, že Komise pochybila, když společnosti Harley-Davidson před přijetím sporného prováděcího rozhodnutí neumožnila se vyjádřit. Tribunál ovšem v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora upozornil na skutečnost, že porušení práva na obhajobu vede ke zrušení napadeného aktu pouze tehdy, pokud by v případě, že by k této vadě nedošlo, mohlo řízení dospět k jinému výsledku, což přísluší prokázat dotčenému podniku(48). Tento důkaz navrhovatelky nemohou předložit, protože z formuláře 8-K vyplývá, že se společnost Harley-Davidson chtěla přesunem výroby tak jako tak vyhnout uplatnění dotčených cel. V případě, že by bylo nezbytné chápat čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 jako zákaz vyhýbání se, nebylo by tedy ani jiné rozhodnutí Komise možné.
103. Pokud jde o právní jistotu a ochranu legitimního očekávání, tvrdí navrhovatelky, že se mohly spoléhat na závazné informace o původu zboží vydané belgickými orgány. Přinejmenším postup vydání napadeného prováděcího rozhodnutí trval 16 měsíců, a tedy příliš dlouho, což svědčilo o tom, že rozhodnutí belgických orgánů nebyla zjevně protiprávní.
104. Tribunál však v bodě 144 napadeného rozsudku správně konstatoval, že závazná informace o původu zboží vydaná podle článku 33 celního kodexu vnitrostátními orgány nemůže hospodářskému subjektu definitivně zaručit zeměpisný původ dotčeného zboží. Komise totiž může podle čl. 34 odst. 11 nařídit zrušení tohoto rozhodnutí s účinkem do budoucnosti, pokud vnitrostátní orgány určily původ nesprávně.
105. Navrhovatelky nemohly očekávat, že Komise tuto pravomoc nevyužije. Proto není relevantní doplňující odůvodnění Tribunálu v bodě 145 napadeného rozsudku, že rozhodnutí belgických orgánů porušila přesné ustanovení unijního práva, totiž čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446. Pokud by ovšem relevantní být mělo, pak by bylo možné ve světle úvah k prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku pochybovat o tom, zda je toto ustanovení dostatečně přesné.
VI. K žalobě před Tribunálem
106. Podle článku 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.
107. O žalobě lze rozhodnout, protože je zřejmé, že Komise založila sporné prováděcí rozhodnutí na témže nesprávném výkladu čl. 33 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 jako Tribunál. Jediný důvod pro použití tohoto ustanovení, který Komise uvádí v šestém bodě odůvodnění sporného prováděcího rozhodnutí, totiž spočívá v údaji ve formuláři 8-K, podle kterého se společnost Harley-Davidson chce vyhnout uplatňování dotčených cel. Komise naproti tomu nekonstatuje, že se jedná o obcházení cla v rozporu s jeho cílem prostřednictvím manipulace s původem.
108. Komise se sice snažila před Tribunálem doložit, že se společnost Harley-Davidson dopustila i obcházení resp. zneužívajícího jednání. Odkazovala přitom pouze na to, že k přesunutí posledního zpracování nebo opracování došlo z vůle podniku a jeho účelem bylo zejména vyhnout se clům. Nevyjádřila se naopak k otázce, zda tím byl narušen účel cla. Tato argumentace proto nemůže být důvodem k odmítnutí hospodářského odůvodnění.
109. Z toho vyplývá, že je nezbytné vyhovět navrhovatelkám a sporné prováděcí rozhodnutí zrušit.
VII. Náklady řízení
110. Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora platí, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.
111. Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
112. Komise proto musí nahradit náklady vynaložené navrhovatelkami a ponese vlastní náklady řízení.
VIII. Závěry
113. Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby rozhodl následovně:
„1) Rozsudek Tribunálu ze dne 1. března 2023, Harley-Davidson Europe a Neovia Logistics Services International v. Komise (T‑324/21, EU:T:2023:101), se zrušuje.
2) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2021/563 ze dne 31. března 2021 o platnosti některých rozhodnutí týkajících se závazných informací o původu zboží je neplatné.
3) Evropská komise nahradí náklady vynaložené společnostmi Harley-Davidson Europe Ltd a Neovia Logistics Services International před Tribunálem a před Soudním dvorem a ponese vlastní náklady obou řízení.“