Žaloba podaná dne 9. října 2009 - Neubrandenburger Wohnungsgesellschaft v. Komise
(Věc T-407/09)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Neubrandenburger Wohnungsgesellschaft mbH (Neubrandenburg, Německo) (zástupci: M. Núñez Müller a J. Dammann, advokáti)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání žalobkyně
zrušit rozhodnutí Komise ze dne 29. července 2009 (D/53320);
podpůrně určit, že Komise porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 88 ES a nařízení (ES) č. 659/1999 provést formální šetření podle čl. 88 odst. 2 ES;
uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobkyně napadá rozhodnutí Komise D/53320 ze dne 29. července 2009, které se týká řízení CP 141/2007 - Německo, Potenciální státní podpory v souvislosti s privatizací bytů v Neubrandenburgu. V uvedeném rozhodnutí Komise předběžně zaujala názor, že smlouvy, jež uzavřela žalobkyně v souvislosti s privatizací obecních bytů v Neubrandenburgu, které žalobkyně učinila předmětem stížnosti, nezahrnují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.
Žalobkyně podpůrně požaduje, aby Komisi bylo nařízení provedení formálního šetření podle čl. 88 odst. 2 ES.
K odůvodnění své žaloby na neplatnost žalobkyně uplatňuje čtyři žalobní důvody.
Zaprvé uvádí, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno, protože Komise nezahájila formální vyšetřování podle čl.88 odst. 2 ES, když v průběhu předběžného šetření zahájeného na základě stížnosti žalobkyně se Komise setkala se závažnými obtížemi při posuzování slučitelnosti napadeného opatření se společným trhem. Zadruhé Komise tím, že shledala, že napadené smlouvy nezahrnují státní podporu, porušila čl. 87 odst. 1 ES. Zatřetí Komise zneužila svou pravomoc. Začtvrté, žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je - v rozporu s článkem 253 ES - nedostatečně odůvodněno.
Na podporu svého podpůrného návrhového žádání, které se týká nečinnosti, žalobkyně uplatňuje tři žalobní důvody.
Zaprvé, žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že ačkoliv formálně vyzvala Komisi, aby jednala v souladu s čl. 232 odst. 2 ES, Komise nejednala, a to dokonce navzdory tomu, že po obtížích s posouzením napadených smluv, které měla v předběžném šetření, byla povinna zahájit formální vyšetřování podle čl. 88 odst. 2 ES. Zadruhé, žalobkyně tvrdí, že Komise tím, že nezahájila formální vyšetřování, rovněž porušila čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 659/1999
1, jelikož v průběhu předběžného šetření měla důvod pochybovat o slučitelnosti napadených smluv se společným trhem. Zatřetí, žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu rozdělení pravomocí mezi Komisi a vnitrostátními soudy v odvětví státních podpor, stanovenou v článcích 87 ES a 88 ES, jelikož až do výsledku paralelních řízení mezi žalobkyní a příjemcem státní podpory před vnitrostátními soudy Komise vedla vyšetřování dilatorním způsobem.