Žaloba podaná dne 7. ledna 2014 – Taetel v. Komise

(Věc T-29/14)

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Taetel, SL (Madrid, Španělsko) (zástupci: E. Navarro Varona, P. Vidal Martínez, J. López-Quiroga Teijero a G. Canalejo Lasarte, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil napadené rozhodnutí na základě článku 263 SFEU v rozsahu, v němž určuje, že se jedná o státní podporu, a nařizuje její vymáhání od investorů;

podpůrně zrušil články 1 a 2 a čl. 4 odst. 1 rozhodnutí v rozsahu, v němž označují investory za příjemce, kteří musí údajnou podporu vrátit;

podpůrně ponechal bez použití příkaz k vymáhání podpory od investorů podle čl. 4 odst. 1 in fine, jelikož je v rozporu se zásadami právní jistoty a legitimního očekávání, neboť nelze nařídit vymáhání ode dne předcházejícího zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení;

podpůrně zrušil článek 2 rozhodnutí a určil, že metoda určení údajného zvýhodnění, které mají investoři vrátit, je protiprávní;

určil, že čl. 4 odst. 1 rozhodnutí, týkající se zákazu „převést břemeno vymáhání na jiné osoby“, je nicotný nebo, alternativně, částečně neplatný v rozsahu, v němž to znamená rozhodnutí o zákazu nebo údajné neplatnosti smluvních ujednání o vymáhání částek, které musí investoři vrátit španělskému státu, od třetích osob, a

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rozhodnutí napadené touto žalobou je totéž jako ve věcech T-700/13, Bankia v. Komise, T-719/13, Lico Leasing y Pequeños y Medianos Astilleros de Reconversión v. Komise a T-3/14, Anudal Industrial v. Komise.

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou podobné těm, které byly uplatněny v uvedených věcech.

Žalobkyně poukazuje zejména na porušení článku 107 SFEU v rozsahu, v němž napadené rozhodnutí konstatuje, že dotčený daňový režim, použitelný na určité dohody o finančním leasingu na koupi nově postavených plavidel, představuje jako celek státní podporu.

Podle žalobkyně porušuje daňové rozhodnutí článek 107 SFEU rovněž v tom, že považuje opatření, která odpovídají uvedenému daňovému systému, za „nové“ státní podpory.

Podpůrně žalobkyně namítá porušení zásad právní jistoty a legitimního očekávání, jakož i článků 107 SFEU, 108 SFEU a 206 SFEU z důvodu nesprávného určení příjemců a nesprávného stanovení částek, které mají být vráceny, a článku 108 odst. 3 SFEU, článku 19 nařízení č. 659/1999, čl. 3 odst. 6 SEU a článků 16 a 17 Listiny základních práv a svobod Evropské unie, když čl. 4 odst. 1 napadeného rozhodnutí zakazuje, nebo považuje za neplatná, smluvní ujednání, podle kterých investoři mohou požadovat od třetích osob částky, které musí vrátit španělským orgánům.