ROZSUDEK SOUDU (pátého senátu)
11. prosince 2007
Věc T-66/05
Jörn Sack
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředník – Žaloba na neplatnost – Příplatek za výkon funkce – Funkce ‚vedoucího oddělení‘ – Rovné zacházení – Povinnost uvést odůvodnění – Jazykový režim“
Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí o stanovení měsíčního platu žalobce za měsíce květen 2004 až únor 2005, návrh na nový výpočet uvedeného platu a návrh na zrušení výslovného rozhodnutí o zamítnutí žalobcovy stížnosti, které mu bylo doručeno dne 26. listopadu 2004.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Výplatní listina, ze které vyplývá rozhodnutí o odmítnutí nebo odnětí finanční výhody
(Služební řád úředníků, články 90 a 91)
2. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Kvalifikace příslušející posouzení soudem
(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2)
3. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Datum podání
(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2)
4. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Souběžně podaná kolektivní a individuální stížnost
(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2)
5. Úředníci – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Povinnost uvést odůvodnění – Působnost – Nedostatečné odůvodnění – Zhojení v průběhu soudního řízení – Podmínky
(Článek 253 ES; služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2)
6. Úředníci – Rovné zacházení
7. Úředníci – Organizační struktura – Oddělení – Pojem
1. Výplatní listiny obecně představují akty nepříznivě zasahující do právního postavení, které mohou být předmětem žaloby. Pokud jde však o výplatní listinu, ze které vyplývá rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, kterým odmítá přiznat finanční výhodu úředníkovi, nebo kterým mu dříve přiznanou finanční výhodu odnímá, je napadnutelným aktem pouze první výplatní listina, ze které takové rozhodnutí vyplývá. Výplatní listiny za následující měsíce toto rozhodnutí pouze potvrzují, a tudíž představují akty čistě potvrzující první výplatní listinu a nemohou být předmětem žaloby na neplatnost.
(viz bod 31)
Odkazy: Soudní dvůr, 19. ledna 1984, Andersen a další v. Parlament, 262/80, Recueil, s. 195, bod 4; Soud, 6. března 2001, Dunnett a další v. EIB, T‑192/99, Recueil, s. II‑813, body 66 a 69
2. Soudu přísluší provést přesnou právní kvalifikaci písemností zaslaných před podáním žaloby úředníkem orgánu oprávněnému ke jmenování a z nich určit ty, které představují stížnost podle služebního řádu, aniž by byl Soud vázán kvalifikací uvedenou účastníky v těchto vyjádřeních.
V tomto ohledu může být akt orgánu oprávněného ke jmenování, který nepříznivě zasahuje do právního postavení, předmětem pouze jedné stížnosti podané dotčeným úředníkem. Ostatní písemnosti zaslané tímto úředníkem orgánu oprávněnému ke jmenování po podání stížnosti, které jsou označeny také jako stížnost, nemohou být považovány ani za žaloby, ani za stížnosti, ale jsou považovány pouze za opakování stížnosti a nemohou způsobit prodloužení postupu před zahájením soudního řízení.
Mají-li tedy dvě stížnosti, z nichž jedna je individuální a jedna kolektivní, stejný předmět, je stížností ve smyslu článku 90 služebního řádu pouze jedna z nich, a to ta, která byla podána nejdříve, zatímco druhá, podaná později, je považována za pouhé opakování stížnosti.
(viz body 36, 37 a 41)
Odkazy: Soud, 7. června 1991, Weyrich v. Komise, T‑14/91, Recueil, s. II‑235, body 39 a 41; Soud, 25. února 1992, Torre v. Komise, T‑67/91, Recueil, s. II‑261, body 28 a 32
3. Za okamžik podání stížnosti je třeba považovat ten okamžik, kdy se s touto stížností mohl správní orgán seznámit.
Úředník nesmí v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli, které by mohly způsobit zpoždění podání jeho stížnosti, utrpět újmu a být tudíž činěn odpovědným za chyby nebo zpoždění při předávání z oddělení do oddělení v rámci orgánu, který je adresátem.
(viz body 38 a 44)
Odkazy: Soud, 25. září 1991, Lacroix v. Komise, T‑54/90, Recueil, s. II‑749, body 29 a 30
4. Na skutečnosti, že orgán v zamítavém rozhodnutí poskytne společnou odpověď jak na individuální stížnost, tak na kolektivní stížnost, není nic závadného.
(viz bod 64)
Odkazy: Soud, 17. května 1995, Kratz v. Komise, T‑10/94, Recueil, s. II‑1455, bod 20
5. Odůvodnění požadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a úvahy orgánu Společenství musí být vyjádřeny tak jasně a jednoznačně, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody přijetí vydaného opatření a aby Soudní dvůr mohl provést soudní přezkum. Požadavek odůvodnění je třeba posuzovat podle okolností projednávané věci, podle obsahu aktu, povahy uvedených důvodů a podle zájmu, který na objasnění mohou mít adresáti aktu nebo další osoby, jichž se právní akt dotýká. V odůvodnění nemusí být uvedeny všechny skutkové nebo právně relevantní aspekty, protože otázku, zda je odůvodnění aktu v souladu s požadavky článku 253 ES, je třeba posuzovat nejen podle doslovného znění, ale i podle jeho kontextu, jakož i veškerých právních předpisů v příslušné oblasti.
Podání žaloby sice ukončuje pro orgán oprávněný ke jmenování možnost, aby zhojil vady svého rozhodnutí odpovědí týkající se zamítnutí stížnosti, avšak za mimořádných okolností, pokud dotčená osoba poskytla ještě před podáním své žaloby informace, které nahrazují začátek odůvodnění, může být původní nedostatečnost odůvodnění v průběhu soudního řízení napravena doplňujícími vysvětleními.
(viz body 65 až 67)
Odkazy: Soud, 12. února 1992, Volger v. Parlament, T‑52/90, Recueil, s. II‑121, bod 40; Soud, 20. února 2002, Roman Parra v. Komise, T‑117/01, Recueil FP, s. I‑A‑27 a II‑121, body 30 a 32; Soud, 8. března 2005, Vlachaki v. Komise, T‑277/03, Sb. VS s. I‑A‑57 a II‑243, bod 83 a uvedená judikatura; Soud, 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, Sb. VS s. I‑A‑253 a II‑1169, bod 36
6. Zásada rovného zacházení neopravňuje úředníka k tomu, aby požadoval finanční výhodu, která byla nezákonně poskytnuta jiným úředníkům.
(viz body 122 a 163)
Odkazy: Soudní dvůr, 9. října 1984, Witte v. Parlament, 188/83, Recueil, s. 3465, bod 15; Soud, 22. února 2000, Rose v. Komise, T‑22/99, Recueil FP, s. I‑A‑27 a II‑115, bod 39
7. Pojem „oddělení“ vedené vedoucím oddělení je vymezen jako samostatná administrativní struktura, která je vybavena vlastními lidskými zdroji a v mnoha případech i vlastními finančními prostředky a která je začleněna do administrativní organizace orgánu.
(viz bod 130)