Žaloba podaná dne 13. února 2013 - Syrian Lebanese Commercial Bank v. Rada

(Věc T-80/13)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Syrian Lebanese Commercial Bank S.A.L. (Bejrút, Libanon) (zástupci: P. Vanderveeren, L. Defalque a T. Bontinck, avocats)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil článek 25 rozhodnutí Rady 2012/739/SZBP ze dne 29. listopadu 2012 a jeho přílohu I.b v rozsahu, v němž je žalobkyně uvedena v bodě 34 této přílohy,

zrušil článek 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1117/2012 ze dne 29. listopadu 2012 v rozsahu, v němž má za následek ponechání názvu žalobkyně v příloze II nařízení Rady (EU) č. 36/2012 na základě článku 1 prováděcího nařízení Rady č. 55/2012 ze dne 23. ledna 2012 a bodu 27 přílohy tohoto nařízení,

zrušil v případě potřeby dopis Rady ze dne 30. listopadu 2012 obsahující rozhodnutí,

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z nedostatečného a nepřesného odůvodnění, neboť se Rada spokojila s předložením nejasných a všeobecných úvah bez uvedení specifických a konkrétních důvodů, proč má za to, že žalobkyni musí být uložena omezující opatření.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení práva na obhajobu, práva na spravedlivý proces a práva na účinnou soudní ochranu vzhledem k tomu, že v průběhu řízení o přijetí napadených aktů nebyla dodržena zásada kontradiktornosti a že Rada implicitně odmítla předložit důkazy, jimiž by bylo možné odůvodnit charakter a rozsah sankce.

Třetí žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení v souvislosti se zapojením žalobkyně do financování syrského režimu, neboť Rada neposkytla ani před přijetím napadených aktů ani po něm důkaz o účasti žalobkyně na financování uvedeného režimu.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z vad, kterých se Rada měla dopustit v rámci svého posouzení a v důsledku kterých jsou omezující opatření přijatá Radou protiprávní, neboť Rada před přijetím omezujícího opatření nezkoumala relevanci a odůvodněnost informací a důkazů, na kterých by se takové omezující opatření mohlo zakládat.

____________